27 Cdo 3315/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
navrhovatelky M. L., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Nekolou,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, za účasti I.,
se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o obnovení zápisu v obchodním
rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 20415/MSPH, o
dovolání I. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 7
Cmo 427/2016, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 7 Cmo
427/2016, ve druhém a třetím výroku, jakož i usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 6. 6. 2016, č. j. B 20415/RD46/MSPH, Fj 207505/2016/MSPH, se ruší a věc
se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[1] Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze (dále jen „rejstříkový
soud“) dne 30. 5. 2016 se navrhovatelka domáhá výmazu předsedy správní rady a
statutárního ředitele J. O. (dále též jen „J. O.“) z obchodního rejstříku a
obnovení původního zápisu navrhovatelky jakožto předsedkyně správní rady a
statutární ředitelky, neboť podle jejího názoru nebyly splněny podmínky pro
zápis změn do obchodního rejstříku notářem. [2] Rejstříkový soud usnesením ze dne 6. 6. 2016, č. j. B
20415/RD46/MSPH, Fj 207505/2016/MSPH, návrhu na výmaz předsedy správní rady a
statutárního ředitele J. O. a obnovení zápisu navrhovatelky v obchodním
rejstříku vyhověl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [3] Rejstříkový soud vyšel z toho, že:
1) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 9. 2006, č. j. 39 (10) K
18/2002-1522, prohlásil konkurs na majetek společnosti I. (dále též jen
„úpadce“) a jmenoval Mgr. Milana Chytila správcem konkursní podstaty (dále též
jen „správce“). 2) Dne 19. 5. 2016 provedl notář zápis změn do obchodního rejstříku,
spočívajících ve výmazu navrhovatelky z funkce předsedkyně správní rady a
statutární ředitelky a zápisu J. O. do funkce předsedy správní rady a
statutárního ředitele. 3) Podkladem pro zápis změn do obchodního rejstříku byly:
- prohlášení správce, že sepsal – na pokyn konkursního soudu – 120.615 ks akcií
na jméno, v listinné podobě, o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, emitovaných úpadcem,
do konkursní podstaty úpadce
- doplnění soupisu konkursní podstaty úpadce ze dne 19. 5. 2016
- zápis z jednání správců konkursních podstat Mgr. Jiřího Zrůstka a Mgr. Milana
Chytila
- listiny osvědčující způsobilost J. O. vykonávat funkci člena voleného orgánu
akciové společnosti
- notářský zápis ze dne 19. 5. 2016, ze kterého vyplývá, že správce přijal (v
působnosti valné hromady) při výkonu práv spojených se sepsanými akciemi úpadce
rozhodnutí o odvolání trestně stíhané navrhovatelky z funkce předsedkyně
správní rady a jmenování nového předsedy správní rady J. O. - rozhodnutí správní rady ze dne 19. 5. 2016 o odvolání navrhovatelky z funkce
statutární ředitelky a jmenování J. O. novým statutárním ředitelem. [4] Na takto ustaveném základě rejstříkový soud – odkazuje na § 309
odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o
obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“] – uzavřel, že „společnost
nesmí, ani prostřednictvím správce konkursní podstaty, vykonávat hlasovací
práva“ spojená s jejími vlastními akciemi. Správce konkursní podstaty úpadce
proto nebyl osobou oprávněnou přijmout rozhodnutí v působnosti valné hromady a
na jím přijaté rozhodnutí se hledí, jako by se nestalo. [5] O rozhodnutí o odvolání navrhovatelky z funkce statutární ředitelky
a jmenování J. O. statutárním ředitelem společnosti navíc nebyl sepsán
podkladový notářský zápis v souladu s § 108 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných
rejstřících právnických a fyzických osob (dále též jen „z. v. r.“), „což je
podmínka, na základě které je notář oprávněn provést zápis do rejstříku“. [6] Rejstříkový soud proto návrhu vyhověl.
[7] Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání úpadce
a J. O. odmítl odvolání J. O. (první výrok), potvrdil usnesení rejstříkového
soudu (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). [8] Odvolací soud přisvědčil názoru rejstříkového soudu, podle něhož
ustanovení § 309 odst. 1 z. o. k. dopadá i na správce konkursní podstaty
akciové společnosti, jejíž akcie sepíše do soupisu konkursní podstaty. [9] Účelem označeného ustanovení je zabránit tomu, aby představenstvo či
statutární ředitel (spolu)rozhodovali o sobě samých (své volbě či odvolání,
odměně atd.). „Stejný účel je sledován zákonem, resp. jeho teleologickým i
logickým výkladem v případě, že práva spojená s vlastními akciemi vykonává
podle zákona nikoliv představenstvo, resp. statutární ředitel (…), ale
konkursní správce coby subjekt se speciálními oprávněními, vycházejícími z jeho
speciálního postavení“. Důvodem soupisu akcií do podstaty je podle odvolacího
soudu „možnost zpeněžení těchto akcií (samozřejmě při zachování jejich
hodnoty), nikoliv však nepřípustné ovládnutí společnosti co do rozhodování o
statusových otázkách včetně těch, které se týkají jejích orgánů“. [10] V této souvislosti odvolací soud zdůraznil, že dlužník (úpadce) je
osobou odlišnou od správce konkursní podstaty, a v rámci konkursního řízení má
řadu oprávnění (může např. podat návrh na zproštění správce konkursní podstaty,
odvolat se proti prohlášení konkursu, popírat pravost, pořadí i výši
přihlášených pohledávek atd.). „Dlužník a konkursní správce tak v konkursním
řízení mohou být v potencionální či faktické kontrapozici, pročež ustanovení §
309 odst. 1 z. o. k. nelze v žádném případě vyložit tak, že by konkursní
správce měl právo s vlastními akciemi společnosti, jež sepsal do konkursní
podstaty (…), vykonávat hlasovací práva v působnosti valné hromady (…). Kdyby
měl zákon na mysli takové ovládnutí akciové společnosti konkursním správcem,
učinil by z něj rovnou statutární orgán, resp. orgán jednající za akciovou
společnost“. [11] Členové orgánů dosazení správcem konkursní podstaty by podle
odvolacího soudu „naplňovali vůli konkursního správce, což je v příkrém rozporu
s ustanoveními“ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen
„z. k. v.“). Účelem ustanovení § 309 odst. 1 z. o. k. je tedy zamezit konfliktu
zájmů konkursního správce a úpadce; to platí i tehdy, sepíše-li vlastní akcie
úpadce jako vlastnictví třetí osoby. [12] K tomuto závěru vede podle odvolacího soudu i eurokonformní výklad
označeného ustanovení. To do českého právního řádu promítá článek 21 odst. 1
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/30/EU, přičemž odst. 6 jejích
úvodních ustanovení zdůrazňuje, že omezení nabývat vlastní akcie by se měla
vztahovat na nabývání vlastních akcií společností samou i na nabývání
prostřednictvím osoby jednající vlastním jménem, ale na účet společnosti. V
tomto smyslu je třeba podle odvolacího soudu chápat i jednání správce konkursní
podstaty, jenž jedná de facto na účet společnosti.
[13] Odvolací soud dále zdůraznil, že 54.246 akcií emitovaných úpadcem
sepsal jako první do konkursní podstaty Mgr. Jiří Zrůstek, správce konkursní
podstaty společnosti INTERNATIONAL INVEST s. r. o. Výkon akcionářských práv tak
dle § 18 odst. 3 z. k. v. náleží pouze Mgr. Jiřímu Zrůstkovi, přičemž zákon
nemůže být měněn dohodou správců konkursních podstat. I proto nemohl Mgr. Milan
Chytil, správce konkursní podstaty úpadce, přijmout rozhodnutí jediného
akcionáře v působnosti valné hromady. [14] Odvolací soud přisvědčil taktéž názoru, podle něhož nebyly splněny
podmínky pro zápis statutárního ředitele, vyžadované zákonem; notář neměl v
rozporu s § 108 z. v. r. podkladový notářský zápis pro výmaz navrhovatelky jako
statutární ředitelky a zápis J. O. jako nového statutárního ředitele. [15] Navíc notáři nebyl doložen soupis konkursní podstaty, a tudíž mu
nebyly doloženy skutečnosti, na základě kterých mohl dojít k závěru, že správce
konkursní podstaty byl k výkonu akcionářských práv oprávněn. Notář proto neměl
podkladový zápis (o odvolání a volbě člena správní rady) vůbec sepsat. Odvolací
soud sice připustil, že soupis konkursní podstaty k datu 19. 5. 2016 existoval,
zdůraznil ale, že pro uvedený závěr je podstatné, že nebyl notáři předložen. Nehledě k tomu soupis nesplňuje požadavky na něj kladené zákonem, když neuvádí
důvod, pro který byly akcie společnosti do konkursní podstaty zahrnuty. Proto
nebyly splněny podmínky pro zápis notářem ani ve vztahu k výmazu a zápisu člena
správní rady. [16] Proti druhému a třetímu výroku usnesení odvolacího soudu podal
úpadce dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), k vyřešení (dovolacím
soudem doposud neřešených) otázek, zda:
1) má soupis akcií emitovaných úpadcem (ve vlastnictví třetích osob) do
konkursní podstaty úpadce za následek nemožnost správce konkursní podstaty
vykonávat hlasovací práva s akciemi spojená ve smyslu § 309 odst. 1 z. o. k., a
pokud ano, zda toto omezení platí ve všech případech výkonu hlasovacích práv s
akciemi spojených či pouze v některých, a
2) mohou správci konkursních podstat, kteří sepsali (postupně) tytéž akcie do
konkursních podstat úpadců, jimž byli ustanoveni konkursními správci, uzavřít v
souladu s § 18 odst. 3 z. k. v. dohodu o výkonu akcionářských práv s těmito
akciemi jedním z těchto správců. [17] Dovolatel má za to, že v souladu s § 14a odst. 1 z. k. v. a
ustálenou judikaturou (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2005,
sp. zn. 24 K 15/2004, uveřejněné pod číslem 94/2006 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo
1347/2006) je správce konkursní podstaty oprávněn a povinen vykonávat hlasovací
práva spojená s akciemi ve vlastnictví třetích osob, sepsaných do konkursní
podstaty úpadce. Omezení upravené v § 309 z. o. k. se neuplatní, neboť
akcionáři je zachováno holé vlastnictví a úpadce tak vlastnické právo k akciím
nenabývá.
Jelikož se úpadce nestává v důsledku soupisu akcií do konkursní
podstaty vlastníkem jím emitovaných akcií, není naplněna hypotéza právní normy
obsažené v označeném ustanovení. [18] Jiná situace by nastala, kdyby akciová společnost nabyla vlastní
akcie předtím, než by byl zjištěn její úpadek a prohlášen konkurs na její
majetek. Tak tomu ale v projednávané věci není; akcie emitované úpadcem byly do
konkursní podstaty sepsány jako majetek třetích osob. [19] Dovolatel poukazuje na to, že není žádný důvod, aby byl správce
konkursní podstaty v důsledku soupisu akcií emitovaných úpadcem povinen
vytvořit zvláštní rezervní fond na vlastní akcie, zcizit akcie v určité lhůtě
atd. [20] Jde-li o druhou otázku, dovolatel poukazuje na ustálenou judikaturu
Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 1513/2005, či ze
dne 1. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1052/2009), z níž vyplývá oprávnění správců
uzavřít dohodu týkající se majetku sepsaného v konkursních podstatách úpadců, s
cílem ekonomického prospěchu obou konkursních podstat. Z logiky věci se taková
dohoda nemusí podle dovolatele týkat toliko zpeněžení takového majetku, ale
taktéž výkonu hlasovacích práv. [21] Proto i kdyby byl k výkonu práv a povinností souvisejících s 54.246
akcií oprávněn Mgr. Jiří Zrůstek (který sepsal jako první tyto akcie do
konkursní podstaty společnosti INTERNATIONAL INVEST s. r. o.), mohl správce
konkursní podstaty úpadce Mgr. Milan Chytil s těmito akciemi nakládat, neboť
disponoval souhlasem Mgr. Jiřího Zrůstka, který mu byl udělen v souladu s § 18
odst. 3 z. k. v. [22] Dovolatel má dále za to, že rejstříkovému soudu nepřísluší
přezkoumávat, zda osoba, která přijala rozhodnutí jediného akcionáře v
působnosti valné hromady, tak byla oprávněna učinit. Poukazuje na závěry
formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo
1104/2016, uveřejněném pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a dovozuje, že jeho rozhodnutí o odvolání a jmenování člena správní
rady, ani rozhodnutí o odvolání a jmenování statutárního ředitele, netrpí
žádnou vadou, pro niž by bylo třeba na něj hledět, jako by nebylo přijato. To,
zda byly splněny předpoklady pro přijetí těchto rozhodnutí, již přezkoumal
notář. [23] Za nesprávný pak dovolatel považuje i závěr odvolacího soudu, podle
něhož nebyly splněny předpoklady pro provedení zápisu do obchodního rejstříku
notářem předvídané ustanoveními § 108 a 109 z. v. r. Předně není správný názor
odvolacího soudu, že notáři nebylo předloženo doplnění soupisu konkursní
podstaty ze dne 19. 5. 2016; opačný závěr (že notáři tato listina doložena
byla) plyne jak z rozhodnutí rejstříkového soudu, tak z obsahu rejstříkového
spisu. Navíc rejstříkovému soudu nepřísluší přezkoumávat podklady, z nichž
vyšel notář při zápisu podle § 108 a násl. z. v. r. Taktéž nesprávný je názor
odvolacího soudu, že soupis konkursní podstaty nemá zákonné náležitosti (tj. že
neobsahuje důvod soupisu majetku). Jako důvod soupisu je uvedeno usnesení
konkursního soudu, jímž bylo správci uloženo tyto akcie sepsat; v něm jsou
přitom důvody soupisu podrobně popsány.
[24] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil a
návrh navrhovatelky zamítl, popř. aby rozhodnutí odvolacího soudu i
rejstříkového soudu zrušil a věc vrátil rejstříkovému soudu k dalšímu řízení.
[25] Navrhovatelka má za to, že J. O. nebyl oprávněn za úpadce podat
dovolání, neboť jeho jmenování do funkce statutárního ředitele učinila osoba,
jež k tomu nebyla oprávněna; Nejvyšší soud by měl proto dovolání odmítnout jako
podané osobou, jež k tomu není oprávněna. Současně poukazuje na to, že Městský
soud v Praze usnesením ze dne 8. 2. 2018, č. j. 81 Cm 71/2016, 81 Cm
76/2016-97, rozhodl tak, že na rozhodnutí učiněné dne 19. 5. 2016 Mgr. Milanem
Chytilem ve funkci správce konkursní podstaty úpadce při výkonu působnosti
valné hromady se hledí, jako by nebylo přijato.
[26] Nejvyšší soud předesílá, že nepřihlédl ke zpětvzetí dovolání, jež
za úpadce dne 2. 4. 2018 učinila navrhovatelka (jako statutární ředitelka),
neboť v projednávané věci není oprávněna jménem dovolatele jednat (§ 21 odst. 4
o. s. ř.).
[27] K námitce navrhovatelky týkající se nedostatku oprávnění J. O.
zastupovat dovolatele v dovolacím řízení Nejvyšší soud podotýká, že otázka, zda
byl J. O. jmenován do funkce statutárního ředitele [a je tak oprávněn
zastupovat dovolatele podle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] či nikoliv, je
předmětem řízení v projednávané věci, a to včetně řízení dovolacího. Nelze
proto prejudiciálně uzavřít, že J. O. není oprávněn dovolatele zastupovat v
dovolacím řízení, a z tohoto důvodu zastavit řízení pro nedostatek podmínek
řízení podle § 243b a § 104 odst. 2 o. s. ř.
[28] Jelikož je pro rozhodnutí o dovolání rozhodující stav v době vydání
napadeného usnesení odvolacího soudu (§ 243f odst. 1 o. s. ř.), nemůže Nejvyšší
soud přihlížet ani k rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2018.
[29] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení jím otevřených
otázek, jež dosud nebyly v judikatuře Nejvyšší soudu vyřešeny. 1) K výkladu § 309 odst. 1 z o. k. [30] Podle označeného ustanovení společnost, která nabyla vlastní akcie,
nevykonává s nimi spojená hlasovací práva. [31] Zákonná úprava omezení možnosti akciové společnosti nabývat vlastní
akcie (§ 298 a násl. z. o. k.) provádí v českém právním řádu požadavky Směrnice
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. 6. 2017 o některých
aspektech práva obchodních společností (dále jen „směrnice“). Jejím účelem je
(zejména) zajistit (spolu s dalšími ustanoveními) zachování základního
kapitálu, který představuje (do jisté míry) „záruku“ pro věřitele (odstavec 40
úvodních ustanovení směrnice). Pozastavení hlasovacích práv [obecně vyžadované
článkem 63 odst. 1 písm. a) směrnice] přitom představuje „minimální opatření
pro dosažení cílů této směrnice“ (odstavec 44 úvodních ustanovení směrnice). [32] Sistace hlasovacích práv současně brání nežádoucí „samokontrole“
společnosti, tedy situaci, kdy by členové statutárního orgánu (kteří by
vykonávali hlasovací práva spojená s vlastními akciemi vlastněnými společností)
rozhodovali „sami o sobě“ [např. by (spolu)rozhodovali o svém jmenování či
odvolání, o svých odměnách a podmínkách výkonu funkce, o schválení jimi
učiněných právních jednání ve věcech, kdy to vyžaduje zákon či stanovy, o
udělení pokynu k obchodnímu vedení v režimu § 51 odst. 2 z. o. k., o
strategických pokynech atd.]. [33] Obecně platí, že pozastavení (sistace) výkonu hlasovacích práv
představuje významný zásah do jednoho ze základních práv akcionářů; zákonná
ustanovení upravující sistaci jsou proto výjimkou z pravidla, podle něhož
akcionáři náleží hlasovací právo (v rozsahu určeném stanovami; jinak tomu bude
zásadně pouze v případě druhu akcií, s nimiž podle stanov není spojeno
hlasovací právo). Z povahy výjimky pak plyne, že ustanovení o výjimce nelze
vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž
byla výjimka konstruována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008, uveřejněný pod číslem 67/2009 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3387/2013, a ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1922/2017, a
judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu v nich citovanou). Mimo jiné i proto
Nejvyšší soud v minulosti odmítl analogickou aplikaci zákazu výkonu hlasovacího
práva, obsaženou v § 186c odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku
(dále jen „obch. zák.“), resp. v § 427 odst. 1 z. o. k., i na společníky
společnosti s ručením omezeným, jednající ve shodě se společníkem, jemuž svědčí
zákaz výkonu hlasovacího práva podle § 127 odst. 5 písm. c) obch. zák., resp. §
173 odst. 1 písm. c) z. o. k. (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo
3387/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo
649/2015, uveřejněné pod číslem 21/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
[34] Není pochyb o tom, že sepíše-li správce konkursní podstaty akciové
společnosti akcie emitované touto společností (úpadcem) jako majetek třetích
osob (§ 6 odst. 3 z. k. v.), nestává se z tohoto důvodu akciová společnost
(úpadce) vlastníkem jí emitovaných akcií. Hypotéza právní normy obsažené v §
309 odst. 1 z. o. k. tak není naplněna (na tuto situaci označené pravidlo
nedopadá). [35] Na rozdíl od odvolacího soudu pak Nejvyšší soud neshledává
opodstatnění pro rozšiřující výklad, resp. pro analogickou aplikaci tohoto
pravidla i na situaci řešenou v projednávané věci. Nejvyšší soud nepochybuje o
tom, že mezi úpadcem a správcem konkursní podstaty může v rámci konkursního
řízení docházet ke střetu zájmů (jak zdůrazňuje odvolací soud). Avšak účelem
ustanovení § 309 odst. 1 z. o. k. není řešit případné střety zájmů, k nimž
dochází v konkursním řízení mezi úpadcem a správcem konkursní podstaty. Řečené
platí i pro směrnici, jejíž požadavky uvedené ustanovení provádí; v tomto směru
má Nejvyšší soud směrnici za acte claire (srov. výklad podaný výše), v důsledku
čehož není povinen obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie postupem podle
článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie s žádostí o výklad článku 63 odst. 1 písm. a) směrnice. [36] Nejvyšší soud proto uzavírá, že pravidlo upravující pozastavení
výkonu hlasovacích práv, obsažené v ustanovení § 309 odst. 1 z. o. k., nedopadá
na správce konkursní podstaty akciové společnosti, který sepíše jí emitované
akcie ve vlastnictví třetích osob do konkursní podstaty postupem podle § 6
odst. 3 z. k. v. Toto ustanovení (představující výjimku z pravidla, podle něhož
jsou s akciemi spojena hlasovací práva, neurčují-li stanovy v souladu se
zákonem jinak) pak nelze na danou situaci aplikovat ani per analogiam, resp. na
základě rozšiřujícího výkladu. Správce konkursní podstaty je tudíž v souladu s
§ 14a odst. 1 větou druhou z. k. v. oprávněn a povinen vykonávat akcionářská
práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty akciové společnosti
jako majetek třetích osob, byť by šlo o akcie emitované touto společností. [37] Lze dodat, že odlišná situace by nastala tehdy, nabyla-li by
akciová společnost vlastní akcie před prohlášením konkursu na její majetek a
byly-li by tyto akcie po prohlášení konkursu pojaty do její konkursní podstaty
jako její majetek. Nemohla-li hlasovací práva spojená s těmito akciemi
vykonávat ani sama společnost, nemůže je (po prohlášení konkursu a sepsání
těchto akcií do konkursní podstaty) vykonávat ani správce její konkursní
podstaty. 2) K dohodě správců konkursních podstat dvou úpadců, kteří sepsali (postupně)
tytéž akcie do konkursních podstat „svých“ úpadců, o výkonu akcionářských práv
s těmito akciemi spojených jedním z těchto správců. [38] Jak přiléhavě uvádí dovolatel, Nejvyšší soud již v rozsudcích sp. zn. 29 Odo 1513/2005 a sp. zn.
29 Cdo 1052/2009 vysvětlil, že správci
konkursních podstat osobního dlužníka a zástavního dlužníka mohou uzavřít
platnou (prospěchem obou konkursních podstat motivovanou) dohodu o tom, že
zástava bude zpeněžena v konkursní podstatě zástavního dlužníka, ač by ke
zpeněžení (v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů) měl jinak přistoupit
správce konkursní podstaty dlužníka osobního. Kdyby dohoda správců určovala
příslušnost konkrétního majetku k té které konkursní podstatě smluvních stran,
pak by bylo třeba ji interpretovat tak, že odstranila střet soupisů a že po
platném uzavření dohody příslušelo právo nakládat s majetkem v dohodě označeným
správci té konkursní podstaty, do které byl majetek dohodou přikázán. [39] Mohou-li se správci konkursních podstat dvou různých úpadců
dohodnout na tom, ve které konkursní podstatě bude určitý majetek, sepsaný jimi
do obou konkursních podstat, zpeněžen, resp. do které z obou konkursních
podstat bude nadále náležet, mohou se tím spíše dohodnout na tom, který z nich
bude vykonávat akcionářská práva spojená s akciemi, sepsanými do obou
konkursních podstat. Správce konkursní podstaty, jenž je dle dohody oprávněn
vykonávat akcionářská práva spojená s takovými akciemi, je pak oprávněn
vykonávat také hlasovací práva na valné hromadě, popř. (svědčí-li mu právo
vykonávat práva se všemi akciemi emitovanými dotčenou společností) rozhodovat
jako jediný akcionář v působnosti valné hromady. [40] Právní posouzení, na jehož základě odvolací soud dospěl k závěru,
že správce konkursní podstaty nemohl vykonávat akcionářská práva spojená s jím
sepsanými akciemi emitovanými úpadcem, a tudíž nemohl ani přijmout rozhodnutí
jediného akcionáře v působnosti valné hromady o odvolání a volbě člena správní
rady, tudíž není správné. [41] S ohledem na odůvodnění napadeného usnesení Nejvyšší soud považuje
za potřebné doplnit následující:
[42] Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o
evidenci svěřenských fondů umožňuje v ustanoveních § 108 až 118, aby zápis do
veřejného rejstříku provedl přímo notář (a nikoliv rejstříkový soud). Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že jedním z předpokladů takového postupu je,
že zapisované skutečnosti mají podklad v tzv. podkladovém notářském zápisu [§
108 písm. a) z. v. r.], popř. také (vedle podkladového zápisu) v tzv. notářském
zápisu o osvědčení (§ 109 z. v. r.). [43] Účelem požadavku na sepsání podkladového notářského zápisu, popř. také notářského zápisu o osvědčení, je zajistit, aby skutečnosti zapisované do
veřejného rejstříku odpovídaly skutečnému stavu a aby zápisy do veřejného
rejstříku byly činěny toliko na podkladě takových rozhodnutí orgánu právnické
osoby, popř. jiných právních jednání, jež vyhovují požadavkům kladeným na ně
právními předpisy, popř. i zakladatelskými právními jednáními.
[44] Jinými slovy, notář, sepisující příslušný notářský zápis, musí –
jako jediná autorita, jíž zákon svěřuje vedle soudu oprávnění činit zápisy do
veřejného rejstříku – posoudit, zda dotčené právní jednání (rozhodnutí orgánu
právnické osoby) splňuje požadavky na něj kladené právními předpisy a případně
i příslušným zakladatelským právním jednáním, a zda skutečnosti, jež osoba
oprávněná k podání návrhu na zápis požaduje zapsat do veřejného rejstříku,
odpovídají skutečnému stavu. [45] Popsaný účel ustanovení § 108 a 109 z. v. r. odůvodňuje např. rozšiřující výklad § 109 z. v. r., podle něhož tzv. notářský zápis o osvědčení
může být sepsán nejen o právních jednáních uskutečněných až po rozhodnutí
orgánu právnické osoby nebo po jiném právním jednání, o kterém je sepsán
podkladový notářský zápis (jak výslovně předvídá § 109 z. v. r.), ale taktéž o
právních jednáních uskutečněných dříve, jestliže tato právní jednání nebyla
(nemohla být) osvědčena v podkladovém notářském zápisu. I v tomto případě je
totiž účel právní úpravy tzv. přímých notářských zápisů naplněn (je zajištěno,
že notář ověří splnění zákonných předpokladů pro zápis dotčených skutečností do
veřejného rejstříku). [46] Zapíše-li notář postupem podle § 108 a násl. z. v. r. určité
skutečnosti do veřejného rejstříku, nejsou soudy oprávněny v rejstříkovém
řízení přezkoumávat, zda byly splněny zákonné předpoklady pro takový zápis
určené ustanoveními § 108 a násl. z. v. r. [47] První výjimkou je pouze situace, kdy zápis neodpovídá skutečnému
stavu (srov. § 78 odst. 1 in fine, § 79, § 80 a § 94 odst. 3 z. v. r.). Odpovídá-li zápis ve veřejném rejstříku provedený notářem skutečnému stavu,
přezkum rejstříkovým soudem již nepřichází v úvahu. Opačný výklad by vedl mimo
jiné k absurdním důsledkům, kdy rejstříkový soud takový zápis (odpovídající
skutečnému stavu) vymaže, následně jej postupem podle § 78 odst. 1 in fine, §
79 a § 80 z. v. r. opětovně zapíše a uloží zapsané osobě, aby (opětovně)
zaplatila soudní poplatek za zápis (tentokrát provedený soudem). [48] Druhou výjimku pak představuje přezkum zápisu notářem v řízení o
návrhu podle § 117 z. v. r. Jelikož se zapsaná osoba, jakož i osoby zapisované
v souvislosti s jejím zápisem, mohou u rejstříkového soudu domáhat výmazu nebo
změny zápisu provedeného notářem nebo obnovení původního zápisu za stejných
podmínek, za jakých se téhož mohou domáhat proti zápisu rejstříkovým soudem,
platí i pro přezkum zápisu notářem stejné limity jako v řízení podle § 101 z. v. r. [49] I v řízení o návrhu podle § 117 z. v. r. tudíž mohou navrhovatelé
uplatnit proti zápisu provedenému notářem zásadně pouze námitky spočívající v
tom, že návrh na zápis měl být notářem odmítnut (notář jej neměl provést) z
některého z důvodů uvedených v § 86 z. v. r., nebo v tom, že notář neměl zápis
provést, neboť údaje o skutečnostech zapisovaných na návrh oprávněné osoby do
obchodního rejstříku nevyplývají z listin, které oprávněná osoba k návrhu
doložila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo
3796/2017).
[50] Dovolateli však nelze přisvědčit v názoru, podle něhož
rejstříkovému soudu nepřísluší posuzovat, zda osoba, jež učinila rozhodnutí
jediného akcionáře v působnosti valné hromady, byla skutečně jediným
akcionářem. [51] Přijme-li rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady
osoba, jež není jediným akcionářem společnosti, nemá její „rozhodnutí“ žádné
právní účinky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3914/2008, či ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3247/2009). Podává-
li se z listin předložených rejstříkovému soudu, že rozhodnutí v působnosti
valné hromady (zakládající skutečnosti zapisované do obchodního rejstříku)
přijala osoba, která není jediným akcionářem společnosti, rejstříkový soud k
tomuto zjištění přihlédne (z listiny zachycující takové „rozhodnutí“ by
nevyplývaly údaje o skutečnostech, jež mají být zapsány do obchodního
rejstříku). Jelikož nejde o posuzování platnosti usnesení valné hromady, resp. rozhodnutí jediného akcionáře přijatého v působnosti valné hromady, neuplatní
se omezení předvídané ustanovením § 429 odst. 2 z. o. k. [jak je vyložil
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016
(uveřejněném pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze
dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016]. [52] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a
dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší
soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.),
rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu (výroky II. a III.)
podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které nemohlo obstát
rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení rejstříkového soudu, zrušil
dovolací soud i je a věc vrátil rejstříkovému soudu k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 2 věta druhá o. s. ř.). [53] V další fázi řízení rejstříkový soud nepřehlédne (shora uvedené)
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2018, č. j. 81 Cm 71/2016, 81 Cm
76/2016-97. [54] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud
prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.). [55] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu