USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně D. K., zastoupené JUDr. Janem Handlířem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 451/11, PSČ 702 00, proti žalovaným 1) J. K., zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, PSČ 702 00, a 2) Stavebnímu bytovému družstvu Poruba, se sídlem v Ostravě, Porubská 1015/17, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 00408441, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 112/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 8. 2023, č. j. 8 Cmo 54/2023-90, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce první žalované. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 29. 7. 2022 se žalobkyně domáhá určení, že je členkou Stavebního bytového družstva Poruba (dále jen „družstvo“) s právem nájmu družstevního bytu č. 3 o velikosti 3+1 nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. XY na ulici XY v XY (dále jen „družstevní byt“). Žalobu opírá o tvrzení, že smlouva o převodu družstevního podílu ze dne 21. 10. 2019, kterou žalobkyně převedla svůj družstevní podíl na první žalovanou (dále jen „smlouva o převodu družstevního podílu“), je neplatná, neboť se jedná o lichevní smlouvu podle § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 5 Cm 112/2022-37, určil, že žalobkyně je členkou družstva s právem nájmu družstevního bytu (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
3. K odvolání první žalované Vrchní soud v Olomouci napadeným rozhodnutím rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
5. Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu – podle jejího mínění – dosud nebyly vyřešeny, a sice: 1/ zda je třeba hrubým nepoměrem podle § 1793 o. z. rozumět totéž co hrubým nepoměrem podle § 1796 o. z., 2/ zda je při hodnocení hrubého nepoměru možno vyjít ze sjednané kupní ceny, nebo je nutné přihlédnout k tomu, jak velká část této kupní ceny byla skutečně vyplacena prodávající, a
3/ zda je tíseň podle § 1796 o. z. vyloučena tím, že žalobkyně měla možnost volby mezi vícero řešeními.
6. Dále dovolatelka tvrdí, že odvolací soud porušil její právo na spravedlivý proces tím, že:
1/ prohlášením družstva „nahradil souhlasná tvrzení dovolatelky a první žalované ve vztahu k existenci podmínky pro zrušení vyloučení dovolatelky z družstva“,
2/ nezabýval se tvrzením, že smlouva o převodu družstevního podílu byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, neboť byla „extrémně vychýlená ve prospěch jedné strany“.
7. První dovolací otázka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť ji odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Z té se pro výklad pojmu „hrubý nepoměr“ v případě neúměrného zkrácení podle § 1793 o. z. podává, že:
1/ V poměrech současné právní úpravy, která žádnou konkrétní hranici představující neúměrné zkrácení nestanoví, lze za výchozí pravidlo považovat zákaz zkrácení přes polovic. Jinak řečeno hrubým nepoměrem vzájemných plnění bude hranice zhruba do poloviny vzájemných plnění (rozpětí 45 až 55 %), od níž se soud odchýlí pouze, budou-li pro to zvláštní důvody. 2/ Při porovnání vzájemných plnění (test disparity) se vychází z obvyklé ceny v daném místě a čase (§ 492 o. z.). Jde primárně o porovnání poměru obvyklé ceny plnění a protiplnění, ale hrát roli mohou i další okolnosti.
Není totiž vyloučeno, aby v konkrétním případě soud hrubý nepoměr shledal i tam, kde poměr vzájemných plnění bude uvedené rozpětí přesahovat, půjde však o výjimečné situace, kdy by odmítnutí nároku zkráceného znamenalo přílišnou tvrdost nebo pokud i poměr přesahující polovinu vzájemných plnění (resp. uvedené rozpětí) bude v konkrétním případě shledán odporujícím zásadám spravedlnosti. Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 42/2021, uveřejněný pod číslem 96/2022 Sb. rozh.
obč.
8. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i pro poměry lichvy v rozsudcích ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 940/2022, a ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 84/2023.
9. V poměrech projednávané věci odvolací soud v souladu s těmito judikatorními závěry vyšel z toho, že hrubý nepoměr vzájemných plnění je naplněn přibližně od 50 % nepoměru vzájemně poskytnutých plnění. Zabýval se i tím, zda jsou v projednávané věci dány zvláštní důvody, pro které by se od této hranice odchýlil, a dovodil, že tomu tak není. Jeho závěru – ve světle citované judikatury – tudíž není co vytknout.
10. Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá dovolatelkou formulovaná otázka, neboť i ji odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z té se podává, že existence hrubého nepoměru protiplnění se posuzuje k okamžiku uzavření smlouvy (srov. zejména odst. 26. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2885/2022, uveřejněného pod číslem 66/2024 Sb. rozh. obč., a v něm citovanou judikaturu; dále jen „R 66/2024“). Vypořádání mezi dovolatelkou a realitní kanceláří, provedené po uzavření smlouvy o převodu družstevního podílu, proto nemůže mít vliv na posouzení, zda vzájemná plnění z této smlouvy byla v hrubém nepoměru.
11. Nebyla-li v projednávané věci vzájemně poskytnutá plnění v hrubém nepoměru, nemůže být dovolání přípustné ani pro řešení třetí dovolací otázky. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se totiž podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. (viz za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1268/2011, či ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1286/2018).
12. Jelikož dovolatelce se závěr odvolacího soudu, podle kterého vzájemně poskytnutá plnění nejsou v hrubém nepoměru, nepodařilo zpochybnit, a tento závěr obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, nemůže mít věcný přezkum dovoláním zpochybněných závěrů o tom, že žalobkyně nejednala v tísni, vliv na výsledek řízení a neprojeví se tudíž v poměrech dovolatelky, i kdyby byly dovolatelkou napadené závěry odvolacího soudu shledány nesprávnými (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4744/2018, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1863/2020, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2816/2020, ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 27 Cdo 80/2022, nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 650/2022).
13. Jen pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud dodává, že v poměrech projednávané věci mohly mít na (nižší) kupní cenu družstevního podílu vliv specifické okolnosti převodu – předchozí zamoření družstevního bytu štěnicemi, neumožnění jeho prohlídky první žalovanou, spěch na uzavření smlouvy, nezbytnost pomoci ze strany první žalované (sepis žádosti o zrušení rozhodnutí o vyloučení a umožnění vyklizení družstevního bytu) apod.
14. Kromě toho, znalec při zpracování znaleckého posudku k určení obvyklé ceny družstevního podílu nijak nezohlednil, že s družstevním podílem byla spojena povinnost splácet družstvu poměrnou část úvěru na revitalizaci; tato povinnost se přitom musí projevit ve výši obvyklé ceny podílu (ve vztahu k vypořádacímu podílu člena, jehož vkladová povinnost nebyla zcela splacena, obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1173/2022, uveřejněný pod číslem 89/2023 Sb. rozh. obč., či ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2825/2022).
15. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (viz odst. 6 výše), přehlíží, že k těmto vadám [jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.] dovolací soud přihlíží pouze, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě pak takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
16. Nadto řízení těmito vadami ani netrpí. Odvolací soud totiž nenahradil souhlasná prohlášení dovolatelky a první žalované tvrzením druhého žalovaného (jak tvrdí dovolatelka), nýbrž uzavřel, že podmínění zrušení rozhodnutí o vyloučení převodem družstevního podílu dovolatelky není pro jeho právní posouzení nikterak významné. Důvodná není ani námitka, podle níž odvolací soud porušil právo dovolatelky na spravedlivý proces tím, že „neposuzoval smlouvu o převodu družstevního podílu optikou dobrých mravů“. Je tomu tak proto, že dovolatelka tvrzení o rozporu smlouvy o převodu družstevního podílu s dobrými mravy opírala toliko o jednotlivé znaky lichvy (nepoměr plnění a tíseň dovolatelky, viz část III. žaloby) a s těmito argumenty se odvolací soud vypořádal.
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Druhému žalovanému však žádné účelně vynaložené náklady dovolacího řízení nevznikly.
18. Za účelně vynaložené totiž nelze považovat případné náklady na vyjádření k dovolání, v němž družstvo pouze uvedlo, že námitky dovolatelky jsou toliko účelové, avšak „nic nenavrhuje a vyčká na závazné rozhodnutí dovolacího soudu“ (k účelnosti nákladů řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016, či ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017).
19. Náklady dovolacího řízení vzniklé první žalované sestávají z odměny zástupce první žalované za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 24. 1. 2024) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 3.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal první žalované k tíži žalobkyně celkem 4.114 Kč.
20. O návrhu dovolatelky na odklad právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní); obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017 (uveřejněný pod číslem 29/2019 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. 9. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu