27 Cdo 3628/2019-613
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce A. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Reném Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, proti žalovanému R. S., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Hanou Bočkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Nádražní 308/3, PSČ 702 00, o zaplacení 924.081 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 90/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2019, č. j. 8 Cmo 157/2019-582, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 6. 2019, č. j. 24 Cm 90/2015-556, připustil, aby do řízení na místo žalobce vstoupilo Moravské drůbežářské družstvo, identifikační číslo osoby 02147785 (dále jen „družstvo“).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na připuštění vstupu družstva do řízení na místo žalobce zamítl.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Odvolací soud posoudil otázku procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, z níž se podává, že soud může zamítnout návrh žalobce na procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. (i při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Takový postup je na místě především tehdy, je-li možné dovodit (podle toho, co v řízení vyšlo najevo), že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou
[5] Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 413/2012, ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 5343/2014, ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014, ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 897/2016, ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 717/2017, ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2743/2017, či ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018, anebo nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14.
[6] Odvolací soud v souladu s označenou judikaturou zohlednil všechny okolnosti projednávané věci, včetně poměrů družstva, toho, v jakém stavu řízení byl návrh učiněn a jaký byl obsah smlouvy o postoupení pohledávek; jeho závěru, podle něhož je na místě procesní návrh dovolatele zamítnout, nelze ničeho vytknout.
[7] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 12. 2020
JUDr. Petr Šuk předseda senátu