27 Cdo 3649/2022-475
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 10, identifikační číslo osoby 00006947, proti žalované BS DEALER, a. s., se sídlem ve Slušovicích, Dostihová 673, PSČ 763 15, identifikační číslo osoby 60735961, zastoupené Mgr. Karlem Nedbálkem, advokátem, se sídlem ve Slušovicích, č. p. 520, PSČ 763 15, o zaplacení 54.400 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 7/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 2022, č. j. 8 Cmo 128/2022-440, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
[1] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 12. 2019, č. j. 42 Cm 7/2010-360, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 54.000 Kč spolu s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 3.400 Kč za dobu od 20. 10. 2009 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 22. 7. 2009 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 21. 4. 2009 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 22. 1. 2009 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 21. 10. 2008 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 22. 7. 2008 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 22.
4. 2008 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 22. 1. 2008 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 18. 10. 2007 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 24. 7. 2007 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 19. 4. 2007 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 23. 1. 2007 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 19. 10. 2006 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 25. 7. 2006 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 20. 4. 2006 do zaplacení a z částky 3.400 Kč za dobu od 24. 1.
2006 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 54.400 Kč a úroky z prodlení ve výši 63.975,45 Kč a dále úroky z prodlení z částky 54.400 Kč za období od 18. 8. 2022 do zaplacení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace) vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, a zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši rozdílu mezi sazbou 0,1 % denně a sazbou, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace) vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, výrok II.
změnil ve výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Žalobkyně podala dovolání proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byla zamítnuta žaloba co do úroků z prodlení ve výši rozdílu mezi sazbou 0,1 % denně a sazbou, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby, vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí.
[4] Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, jež může být přípustné toliko podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl (jako nepřípustné) podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť jím otevřenou otázku výkladu § 405 a § 408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se (mimo jiné) podává, že:
1) Ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák., upravuje maximální délku promlčecí doby (deset let ode dne, kdy počala poprvé běžet), aniž by s tím, že před jejím uplynutím byla pohledávka uplatněna v soudním nebo rozhodčím řízení, spojovalo jakékoliv následky pro její běh. Pro případ, že řízení ohledně takové pohledávky bylo zahájeno před uplynutím této doby, „zakazuje“ v tomto řízení uplatnit námitku promlčení. Srovnej např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15.
6. 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, uveřejněné pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4091/2010, uveřejněný pod číslem 21/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 703/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1912/2021. 2) Je-li žaloba vzata zpět, je na věc třeba z hlediska promlčení pohlížet tak, jako by řízení vůbec nebylo zahájeno, a tudíž ani nedošlo ke stavení promlčecí doby.
Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1032/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3017/2017, a ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2666/2018.
[6] V projednávané věci dovolatelka (její právní předchůdce) sice nejprve uplatnila (spolu s nárokem na zaplacení jistiny 54.400 Kč) také nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (v žalobě podané dne 16. 12. 2009), avšak poté (podáním ze dne 28. 2. 2018) vzala žalobu v rozsahu rozdílu mezi zákonným a smluvním úrokem z prodlení zpět. Soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 10. 2019, č. j. 42 Cm 7/2010-211, řízení (v souladu s § 96 odst. 2 větou první o. s. ř.) v odpovídajícím rozsahu zastavil. Následně dovolatelka změnila názor a rozšířila při ústním jednání dne 29. 11. 2019 žalobu o úrok z prodlení v původně uplatněné výši (0,1 % za každý den prodlení). Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 11. 2019, č. j. 42 Cm 7/2010-234, toto rozšíření žaloby připustil.
[7] Závěr odvolacího soudu, podle něhož ohledně práva dovolatelky na úrok z prodlení ve výši přesahující zákonné úroky z prodlení nepřestala promlčecí doba podáním žaloby běžet, přičemž k uplatnění tohoto nároku podáním ze dne 29. 11. 2019 došlo po marném uplynutí promlčecí doby, je v souladu s § 405 odst. 1 obch. zák., jakož i (shora citovanou) judikaturou Nejvyššího soudu. Vzala-li totiž dovolatelka svoji žalobu v uvedeném rozsahu zpět, a uplatnila-li právo na úrok z prodlení v rozsahu přesahujícím zákonnou výši opětovně podáním ze dne 29. 11. 2019, došlo k uplatnění práva (na úroky z prodlení přesahující zákonnou výši) až 29. 11. 2019, tedy po marném uplynutí promlčecí doby. Skutečnost, že dovolatelka tento nárok uplatnila původně již v žalobě (podané 16. 12. 2009), nemá pro posouzení běhu promlčecí doby (s ohledem na její dispozici s předmětem řízení v podobě částečného zpětvzetí žaloby) žádný význam.
[8] Odlišný závěr se nepodává ani z dovolatelkou citované judikatury Nejvyššího soudu, s níž ostatně dovolatelka pracuje nekorektně; poukazuje-li na podporu svého právního názoru například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1471/2012, cituje argumentaci předestíranou dovolatelem v tam řešené věci, a nikoliv (opačné) závěry formulované Nejvyšším soudem.
[9] Dovolatelka tudíž přehlíží, že své právo (v rozsahu, v němž vzala žalobu zpět) neuplatnila včas. Jak Nejvyšší soud uvedl výše, k uplatnění práva na úrok z prodlení ve výši přesahující zákonnou výši v žalobě nelze přihlížet, neboť sama dovolatelka vzala žalobu v tomto rozsahu zpět (čímž nastolila stejnou situaci, jako kdyby své právo v tomto rozsahu neuplatnila v žalobě vůbec).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Petr Šuk předseda senátu