27 Cdo 4221/2018-752
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
žalobkyně M. R., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vlastimilem Trojanem,
advokátem, se sídlem v Praze 10, Daliborova 648/10, PSČ 102 00, proti žalované
České republice - Ministerstvu zahraničních věcí, se sídlem v Praze 1,
Loretánské náměstí 101/5, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 45769851,
zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Bělehradská
643/77, PSČ 120 00, o zaplacení 631.540 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro
zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.
10. 2015, č. j. 62 Co 111/2014-452, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod
sp. zn. 23 C 281/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 12. 4. 2018, č. j. 62 Co 92/2018-702, ve znění usnesení téhož
soudu ze dne 28. 6. 2018, č. j. 62 Co 92/2018-713, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4. 12. 2017, č. j. 23 C
281/2009-674, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobkyní proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, č. j. 62 Co 111/2014-452, a návrh
na odklad jeho vykonatelnosti (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok
II.).
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 4. 2018, č. j. 62 Co
92/2018-702, ve znění usnesení ze dne 28. 6. 2018, č. j. 62 Co 92/2018-713,
potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. o zamítnutí žaloby pro
zmatečnost a návrhu na odklad vykonatelnosti, změnil je ve výroku II. stran
nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý
výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání
nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není
přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Dovolatelkou zpochybněné závěry odvolacího soudu, podle nichž nejsou
naplněny důvody zmatečnosti uvedené v § 229 odst. 1 písm. e) a písm. g) o. s. ř., plně odpovídají ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, z níž se podává
následující:
1/ To, zda je naplněn zmatečnostní důvod vymezený v § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., se posuzuje podle kritérií uvedených v § 14 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 29/2012, či ze
dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 552/2012). 2/ Ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem
pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v
jeho postupu v řízení v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Tyto okolnosti (samy o sobě) nemohou být důvodem k pochybnosti o
nepodjatosti soudce, neboť v postupu soudce při projednávání konkrétní věci se
projevuje samotný výkon soudnictví, ledaže by byl prokázán takový soudcův vztah
k věci (právní zájem na jejím výsledku či získání skutkového poznatku jiným
způsobem, nežli v rámci vedeného řízení, tj. dokazováním) či vztah k účastníkům
nebo k jejich zástupcům (příbuzenský, přátelský, či nepřátelský, vztah sociální
závislosti a podobně), který by zakládal důvod pochybovat o jeho nepodjatosti
(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon
828/96, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo
552/2012, ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4009/2013, či ze dne 19. 9. 2017,
sp. zn. 27 Cdo 988/2017). 3/ Pravomocné rozhodnutí soudu je postiženo zmatečností podle § 229
odst. 1 písm. g) o. s. ř. v případě, že jednání soudce nebo přísedícího
představuje pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (a jde tedy ve smyslu § 13 odst. 1 trestního
zákoníku o trestný čin), a že v důsledku takového jednání soudce nebo
přísedícího bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007, uveřejněný pod
číslem 80/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 21 Cdo 960/2003, ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 215/2013, či ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo
3994/2017). [5] Argumentace dovolatelky týkající se věcné (ne)správnosti právního
posouzení obsaženého v rozhodnutí napadeném žalobou pro zmatečnost není v
projednávané věci významná.
Žaloba pro zmatečnost slouží k tomu, aby mohla být
zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež
představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem,
popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí
předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve
veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na
to, zda po stránce skutkové nebo právní jsou nebo nejsou věcně správná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2868/2008,
či ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1706/2017).
[6] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu