28 Cdo 2947/2025-966
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) P. L., b) M. L., zastoupených JUDr. Monikou Zoulovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, Podolská 103/126, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 01312774, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, za vedlejší účasti 1) H. B., 2) I. S., 3) APB - PLZEŇ a.s., identifikační číslo osoby 27066410, se sídlem v Losiné 303, zastoupené Mgr. Martinem Jančou, advokátem se sídlem v Plzni, Mikulášské náměstí 487/11, 4) DROBIL-ENERGO s.r.o., identifikační číslo osoby 64834484, se sídlem v Plzni, V Šipce 694/9, 5) Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Barrandov – Praha, identifikační číslo osoby 67363181, se sídlem v Praze 5, Devonská 999/1, zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, a 6) P&P Březina servis s.r.o., identifikační číslo osoby 26351919, se sídlem v Losiné 303, zastoupené Mgr. Martinem Jančou, advokátem se sídlem v Plzni, Mikulášské náměstí 487/11, o převodu zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 77/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2025, č. j. 21 Co 196/2025-951, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. 7. 2025, č. j. 42 C 77/2014-936, připustil změnu žaloby „ze dne 29. 5. 2025“ – její rozšíření o převod dalších oprávněnými osobami označených náhradních zemědělských pozemků (výrok I) a současně zamítl žalovanou téhož dne vznesenou námitku místní nepříslušnosti soudu (výrok II).
2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 9. 2025, č. j. 21 Co 196/2025-951, odmítl odvolání žalované v části směřující proti výroku I usnesení soudu prvního stupně (první výrok usnesení odvolacího soudu) a v rozsahu výroku II usnesení soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok).
3. Usnesení odvolacího soudu v jeho celém rozsahu (ve všech výrocích) napadla dovoláním žalovaná (dále i jen „dovolatelka“). Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva v rozhodování dovolacího soudu již vyřešené, jež má být posouzena jinak, a že nastolená otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
4. Dovolatelka přitom předestírá otázku, zda v řízení o převod náhradních pozemků (v režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů), zahájeném u místně příslušného soudu, může být soudem později připuštěna změna žaloby obsahující další pozemky situované mimo obvod místně příslušného soudu, event. zda se i v případě takové změny žalobního návrhu uplatní při posuzování místní příslušnosti zásada perpetuatio fori.
5. Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
6. Dovolání není přípustné.
7. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
8. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4.
10. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
11. Napadá-li dovolatelka dovoláním usnesení odvolacího soudu v části výroku I, jíž bylo odmítnuto jí podané odvolání proti výroku I usnesení soudu prvního stupně, jde o dovolání nepřípustné již podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. [se zřetelem na shora citované ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., podle nějž k přezkumu tohoto rozhodnutí slouží jako mimořádný opravný prostředek žaloba pro zmatečnost; k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3612/2013].
12. Relevantní tak není ani dovotelkou kladená otázka a k ní se vážící argumentace týkající se předpokladů pro změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.), resp. rozhodování soudu o takové změně (o níž v přítomné věci rozhodl soud prvního stupně právě výrokem I usnesení a odvolání proti němu směřující odvolací soud odmítl jako nepřípustné podle § 202 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
13. K otázce místní příslušnosti soudu a jejímu zkoumání lze pak odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, z níž vyplývá, že občanský soudní řád vychází při určení věcné i místní příslušnosti ze zásady perpetuatio fori, podle níž se věcná i místní příslušnost posuzuje podle okolností, které tu jsou v okamžiku zahájení řízení (srov. též § 11 odst. 1 a § 82 odst. 1 o. s. ř.), a takto určená příslušnost trvá až do skončení řízení; změny skutečností rozhodných pro posouzení věcné či místní příslušnosti, jež nastanou až v průběhu řízení, jsou (nestanoví-li zákon jinak) nerozhodné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 30 Cdo 508/2000, usnesení téhož soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1578/2008, uveřejněné pod číslem 16/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3644/2017, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1021/2019, a ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1224/2020). Uvedené závěry se prosadí i v řízení o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k bezúplatnému převodu náhradních zemědělských pozemků ve smyslu zákona o půdě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 771/2021; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1003/2021; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 328/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1168/2021).
14. Posuzoval-li tedy odvolací soud otázku místní příslušnosti soudu podle okolností, jež tu byly v době zahájení řízení, a dospěl-li současně k závěru, že změna žaloby spočívající v nově vzneseném požadavku na vydání jiných (dalších) náhradních zemědělských pozemků (z nichž některé se nacházejí i mimo obvod místně příslušného soudu prvního stupně) nedostatek místní příslušnosti tohoto soudu nezakládá, postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (jí akcentovanými pravidly).
15. Ve vztahu k řešené otázce příslušnosti soudu není korektní ani argumentace dovolatelky, že jde o otázku, ohledně níž panuje rozporná judikatura dovolacího soudu, kdy dovolatelka proti rozhodnutí (usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1224/2020 (z jehož závěrů vychází i odvolací soud), staví již výše odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2296/2013, uveřejněné pod číslem 69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. To ovšem vychází z téže zásady (perpetuatio fori) i při zkoumání věcné příslušnosti soudu v situaci, kdy v řízení došlo později ke změně návrhu, s tím, že připustil-li soud takovou změnu návrhu (žaloby), je svým usnesením vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.), bez ohledu na to, zda podmínky pro změnu žaloby byly splněny. Zkoumání podmínky řízení spočívající ve věcné příslušnosti soudu je přitom občanským soudním řádem založeno na rigidnějším pravidlu (soud ji zkoumá kdykoliv v průběhu řízení a její nedostatek nemůže být zhojen) než v případě zkoumání místní příslušnosti, kdy lze za užití logického argumentu a maiore ad minus dospět k závěru, že o to více se judikatorní závěry obsažené v citovaném rozhodnutí dovolacího soudu prosadí v případech, kdy změnou žaloby (připuštěnou soudem) dojde ke změně místní soudní příslušnosti (k tomu srov. i již shora odkazované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 328/2020).
16. Námitky uplatněné dovolatelkou – posouvající řešení dané otázky do roviny ústavněprávní – opakovaně odmítl i Ústavní soud (viz usnesení ze dne 26. 7. 2021, sp. zn. II. ÚS 1753/21; usnesení ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 2238/21, nebo usnesení ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1777/21), jenž daný mechanismus určení místní příslušnosti soudu, postavený na zásadě perpetuatio fori i v případě pozdější změny žaloby v řízení o převodu náhradních zemědělských pozemků oprávněné osobě, označil z ústavněprávního hlediska za plně akceptovatelný a neshledal v něm porušení práva na zákonného soudce ani porušení práva na soudní ochranu (čl. 38 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
17. I s ohledem na naposled uvedené Nejvyšší soud neshledává důvody k jinému posouzení dovolatelkou nastolené otázky (míní-li dovolatelka, že aplikací dosavadních judikatorních konkluzí dochází k porušování jejích práv na zákonného soudce, a právě s touto argumentací požaduje přehodnocení dosavadní judikatury, k němuž však – i se zřetelem na recentní rozhodovací praxi Ústavního soudu – není racionální důvod).
18. Předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) – tedy té jeho části, jež směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku II o místní příslušnosti soudu – tedy naplněny nejsou.
19. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 a 2) o. s. ř.).
20. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srovnej § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 12. 2025
Mgr. Petr Kraus předseda senátu