28 Cdo 4649/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana
Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause v právní věci
žalobkyně Mgr. S. F., Č. T., zastoupené JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem se
sídlem v Pardubicích, 17. listopadu 623, proti žalované M. K. F., Ú. n. O.,
zastoupené Mgr. Ladislavem Jedličkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí,
Čs. armády 1181, o zaplacení částky 280.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 9 C 22/2011, o dovolání žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. července 2014, č. j.
26 Co 293/2014-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal, že odvolání
žalobkyně proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé postrádá nezbytné
vymezení odvolacích důvodů dle § 205 o. s. ř. a tato vada nebyla ani po poučení
soudem ve lhůtě odstraněna, pročež s ohledem na tuto vadu bránící pokračování v
odvolacím řízení (§ 212a odst. 2 o. s. ř.) přistoupil dle § 43 o. s. ř. ve
spojení s § 209 o. s. ř. k odmítnutí odvolání. Současně však naznal, že soud
prvního stupně pochybil při rozhodování o náhradě nákladů řízení, a proto
napadené rozhodnutí změnil v naznačené části. Žalobkyně ve svém dovolání
poukázala na pochybení jejího zástupce i soudu, jež jí bránila v řádném
uplatnění práv, jakož i na nedostatek řízení před soudem prvního stupně
spočívající v tom, že rozhodovala vyloučená soudkyně, a navrhla, aby byla
rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc postoupena k dalšímu řízení jinému
věcně příslušnému soudu. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013,
které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, a dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, rozhodující pro dovolací přezkum. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241
odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle § 237 není
přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle
§ 229 odst. 4 o. s. ř.. Podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může
napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto
odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné
usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu
prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Směřuje-li tedy dovolání žalobkyně proti rozhodnutí, jímž bylo
odvolání odmítnuto a k jehož přezkumu má dle zákonné úpravy sloužit jako
mimořádný opravný prostředek žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.), pak na dovolání v tomto rozsahu nelze v souladu s citovanými ustanoveními
pohlížet jako na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c
odst. 1, věty první, o. s. ř.
odmítl (k tomu srovnej obdobně např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3612/2013, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3402/2013, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 32 Cdo 108/2014). Nelze přitom
přehlédnout, že Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 1. 2013, č. j. 1 Nc 1108/2012-28, které nabylo právní moci dne 1. 3. 2013, rozhodl o tom,
že předsedkyně senátu JUDr. Pavla Kučerová, Ph.D., není vyloučena z
projednávání a rozhodování této věci. Zamýšlela-li dovolatelka zpochybnit výroky usnesení odvolacího soudu, jimiž
bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, pak je třeba podotknout, že v tomto
směru ani v náznaku nevymezila, v čem spatřuje splnění podmínek přípustnosti
dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., ani důvodnost svého dovolání ve smyslu §
241a odst. 1 o. s. ř., jak si žádá § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tato vada
nebyla ve lhůtě dané § 241b odst. 3 o. s. ř. zhojena. Jelikož uvedená vada
brání Nejvyššími soudu v pokračování v dovolacím řízení (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 2273/2014,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3345/2014, a
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013),
přistoupil Nejvyšší soud dle § 243c odst. 1, věty první, o. s. ř. k odmítnutí
dovolání i v rozsahu, v jakém směřovalo proti nákladovým výrokům napadeného
rozhodnutí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s.
ř. s tím, že na straně žalované, jež by na jejich náhradu měla v zásadě právo,
žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 10. prosince 2014
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu