Nejvyšší soud Usnesení občanské

28 Cdo 4649/2014

ze dne 2014-12-10
ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.4649.2014.1

28 Cdo 4649/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana

Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause v právní věci

žalobkyně Mgr. S. F., Č. T., zastoupené JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem se

sídlem v Pardubicích, 17. listopadu 623, proti žalované M. K. F., Ú. n. O.,

zastoupené Mgr. Ladislavem Jedličkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí,

Čs. armády 1181, o zaplacení částky 280.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u

Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 9 C 22/2011, o dovolání žalobkyně

proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. července 2014, č. j.

26 Co 293/2014-101, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal, že odvolání

žalobkyně proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé postrádá nezbytné

vymezení odvolacích důvodů dle § 205 o. s. ř. a tato vada nebyla ani po poučení

soudem ve lhůtě odstraněna, pročež s ohledem na tuto vadu bránící pokračování v

odvolacím řízení (§ 212a odst. 2 o. s. ř.) přistoupil dle § 43 o. s. ř. ve

spojení s § 209 o. s. ř. k odmítnutí odvolání. Současně však naznal, že soud

prvního stupně pochybil při rozhodování o náhradě nákladů řízení, a proto

napadené rozhodnutí změnil v naznačené části. Žalobkyně ve svém dovolání

poukázala na pochybení jejího zástupce i soudu, jež jí bránila v řádném

uplatnění práv, jakož i na nedostatek řízení před soudem prvního stupně

spočívající v tom, že rozhodovala vyloučená soudkyně, a navrhla, aby byla

rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc postoupena k dalšímu řízení jinému

věcně příslušnému soudu. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013,

které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další

zákony, a dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další

zákony, rozhodující pro dovolací přezkum. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo

podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241

odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné

proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,

jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního

práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací

praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle § 237 není

přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle

§ 229 odst. 4 o. s. ř.. Podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může

napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto

odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné

usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu

prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Směřuje-li tedy dovolání žalobkyně proti rozhodnutí, jímž bylo

odvolání odmítnuto a k jehož přezkumu má dle zákonné úpravy sloužit jako

mimořádný opravný prostředek žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.), pak na dovolání v tomto rozsahu nelze v souladu s citovanými ustanoveními

pohlížet jako na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c

odst. 1, věty první, o. s. ř.

odmítl (k tomu srovnej obdobně např. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3612/2013, usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3402/2013, či usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 32 Cdo 108/2014). Nelze přitom

přehlédnout, že Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 1. 2013, č. j. 1 Nc 1108/2012-28, které nabylo právní moci dne 1. 3. 2013, rozhodl o tom,

že předsedkyně senátu JUDr. Pavla Kučerová, Ph.D., není vyloučena z

projednávání a rozhodování této věci. Zamýšlela-li dovolatelka zpochybnit výroky usnesení odvolacího soudu, jimiž

bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, pak je třeba podotknout, že v tomto

směru ani v náznaku nevymezila, v čem spatřuje splnění podmínek přípustnosti

dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., ani důvodnost svého dovolání ve smyslu §

241a odst. 1 o. s. ř., jak si žádá § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tato vada

nebyla ve lhůtě dané § 241b odst. 3 o. s. ř. zhojena. Jelikož uvedená vada

brání Nejvyššími soudu v pokračování v dovolacím řízení (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 2273/2014,

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3345/2014, a

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013),

přistoupil Nejvyšší soud dle § 243c odst. 1, věty první, o. s. ř. k odmítnutí

dovolání i v rozsahu, v jakém směřovalo proti nákladovým výrokům napadeného

rozhodnutí.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224

odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s.

ř. s tím, že na straně žalované, jež by na jejich náhradu měla v zásadě právo,

žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského

soudního řádu.

V Brně dne 10. prosince 2014

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu