, Rumunská 1798/1, správkyně
konkursní podstaty úpadce XY, IČO XY, se sídlem XY, zastoupené Mgr. Vojtěchem
Suchardou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, za účasti České
republiky – Státního pozemkového úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3,
Husinecká 1024/11a, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve
věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42,
a za účasti vedlejšího účastníka na straně účastníka řízení České dominikánské
provincie, IČO 00408379, se sídlem v Praze 1, Husova 234/8, zastoupené JUDr.
Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, o nahrazení
správního rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 12 C
42/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 21. listopadu 2019, č. j. 9 Co 232/2019-317, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobkyně napadla dovoláním v plném rozsahu shora označený rozsudek odvolacího
soudu, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 8. 2019,
č. j. 12 C 42/2013-267, potvrzen ve výroku I., jímž byla žaloba o nahrazení
rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu ze dne 9. 10. 2012, č. j. 118101/2012-MZE-13312, sp. zn. 9RM9394/2012-13302, ve spojení s
rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 20. 12. 2012, č. j. 219573/2012-MZE-12151, výrokem, dle nějž se na parcelu č. 143 v katastrálním
území Velký Újezd u Litoměřic režim zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o
půdě“), nevztahuje, zamítnuta (výrok I. a/ rozsudku odvolacího soudu), a
změněn ve výrocích II. a III. tak, že se uvedená žaloba zamítá i v části
týkající se pozemků parc. č. 1/2, 1/3, 1/4, 1/5, 14/1, 14/2, 15, 25/1, 25/2,
55, 69, 141/2, 194/3 a 401 v katastrálním území Velký Újezd u Litoměřic (výrok
I. b/ rozsudku odvolacího soudu), a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před
soudem prvního stupně i řízení odvolacího (výroky II. až IV. rozsudku
odvolacího soudu). Předestřela otázku, zda lze působnost zákona o půdě rozšířit za využití
ustanovení § 29 zákona o půdě i na pozemky, jež ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a)
zákona o půdě netvořily součást zemědělského půdního fondu. Měla za to, že
uvedenou otázku dovolací soud dosud neřešil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání
projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří
do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat
ustanovením § 237 o. s. ř., podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené
otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak“. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že spočívá-li rozhodnutí
odvolacího soudu na posouzení více právních otázek (na více závěrech), z nichž
každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním
zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady
vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo
3986/2013, ze dne 21. 10. 2015, sp. zn.
22 Cdo 3812/2015, a ze dne 7. 2. 2017,
sp. zn. 22 Cdo 4517/2016). V projednávané věci odvolací soud založil své závěry o nedůvodnosti žaloby
nejen na aplikaci ustanovení § 29 zákona o půdě, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (zohledňuje, že k předmětným pozemkům byly vedlejším účastníkem vzneseny
restituční nároky ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s
církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění
nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného
pod č. 177/2013 Sb., dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), nýbrž i na konkluzích o
podřazení předmětných pozemků se zřetelem k jejich jedinečným vlastnostem a
charakteru (zjištěným provedeným dokazováním) ustanovení § 1 odst. 1 písm. a)
zákona o půdě za užití ustanovení § 1 odst. 2, 3 zákona č. 53/1966 Sb., o
ochraně zemědělského půdního fondu, účinného do 1. 7. 1992 (dále jen – „zákon
č. 53/1966 Sb.“). Pakliže tedy dovolatelka napadá toliko aplikaci ustanovení § 29 zákona o půdě
na posuzovaný případ, aniž by současně brojila vůči závěrům odvolacího soudu o
působnosti zákona o půdě založené ustanovením § 1 odst. 1 písm. a) zákona o
půdě ve spojení s ustanovením § 1 odst. 2, 3 zákona č. 53/1966 Sb., není podané
dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. zjevně přípustné. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích o náhradě nákladů
řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1
písm. h) o. s. ř. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3
věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci,
kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a účastníku ani vedlejšímu účastníku
řízení na jeho straně, kteří se k dovolání nevyjádřili, za dovolacího řízení
náklady nevznikly. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou
dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí
Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.