28 Nd 195/2024-474
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci navrhovatelky: BOLID M s. r. o., se sídlem v Praze 1, Voršilská 2085/3, identifikační číslo osoby: 26347741, zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, za účasti: V Jirchářích 4, s. r. o., se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, identifikační číslo osoby: 27433919, zastoupené Ing. Mgr. Jiřím Musilem, advokátem se sídlem v Praze 9, Zakšínská 615/17, o vyslovení neplatnosti valné hromady účastnice ze dne 11. 3. 2016, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 32/2016, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. 7 Cmo 56/2021-392, o námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu vznesené účastnicí řízení, takto:
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šuk není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 3120/2023.
Účastnice řízení v samostatném podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 1. 2. 2024 [v průběhu řízení o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. 7 Cmo 56/2021-392, vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 3120/2023; k projednání dovolání a rozhodnutí o něm je podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu platného od 1. 10. 2023 příslušný senát soudního oddělení 27 složený ze soudců JUDr. Petr Šuk – soudce zpravodaj, JUDr. Filip Cileček a JUDr. Marek Doležal)],vznesla námitku podjatosti proti soudci Nejvyššího soudu JUDr.
Petru Šukovi. Námitku podjatosti ve vztahu k uvedenému soudci účastnice odůvodnila tím, že je velmi dobrým známým JUDr. Vladimíra Jaška, Ph.D., LL.M., jež je v projednávané věci činný, neboť jednal za společníka účastnice řízení, obchodní korporaci ARNAG SE, při převodu jejího obchodního podílu na účastnici řízení. JUDr. Jašek jedná v současné době ve shodě s navrhovatelkou, respektive jejím společníkem Ing. Václavem Maršíkem, Ph.D. Nechává se přitom opakovaně slyšet, že JUDr. Petr Šuk „pro něj vše zařídí“, tedy že se přičiní i o zrušení dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu.
Účastnice řízení sice nijak nezpochybňuje odbornou erudici specializovaného senátu Nejvyššího soudu, nicméně veřejně prokazatelná prohlášení JUDr. Jaška vzbuzují závažné obavy. Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šuk, který má podle rozvrhu práce společně s další soudci Nejvyššího soudu JUDr. Filipem Cilečkem a JUDr. Markem Doležalem v senátě 27 Cdo věc projednat, ve svém vyjádření uvedl, že žádný vztah k účastníkům řízení, k jejich zástupcům a ani k věci samé nemá a současně mu nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by tu měl být důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.
Upozornil přitom, že jednatelkou účastnice řízení byla již v minulosti námitka podjatosti založená na obdobných tvrzeních vznesena a její důvodnost Nejvyšší soud přezkoumal v usnesení ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 28 Nd 225/2020 (toto usnesení je – stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz). Ke vztahu k JUDr. Vladimíru Jaškovi, Ph.D., LL.M. uvedl, že s ním studoval ve stejném ročníku právnické fakulty a první měsíc studia s ním byl ubytován na vysokoškolských kolejích; proto si tykají.
Následně se vídali a vídají spíše sporadicky. Od skončení studií (1997) se viděli pouze několikrát, a to vždy na veřejné vzdělávací akci, kde spolu hovořili pouze několik minut na obecná zdvořilostní témata či odborné téma související s akcí. Netráví spolu volný čas. Vztah k JUDr. Jaškovi přitom nijak nepřekračuje rámec dvou profesionálů, kteří se seznámili v průběhu studií. JUDr. Šuk dále zdůraznil, že i pokud by z úst JUDr. Jaška zaznělo prohlášení, že „pro něj vše zařídí“, jedná se o zjevný nesmysl a o pouhé nepodložené tvrzení určité osoby, jehož prezentaci navenek nemůže zabránit.
Podle ustanovení § 16 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2024 byla věc rozhodnutí o vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 3120/2023 předložena senátu 28 Cdo. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, v němž soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce, či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování).
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský, či naopak zjevně nepřátelský (srovnej např. účastníkem řízení citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSCR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 23 Nd 321/2013).
Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, respektive když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude s to nezávisle a nestranně rozhodovat (viz kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 209/04, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
6. 2009, sp. zn. 4 Nd 178/2009). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již konstatoval, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 19/2008, ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008, ze dne 15.
4. 2008, sp. zn. 4 Nd 99/2008, ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 368/2011, ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013 (ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 308/14), ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014, a ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 35/2016].
Toto pravidlo lze vztáhnout i na vztahy mezi soudci a jinými osobami činnými v oblasti právní praxe či teorie; jen v případě, že by tyto vztahy překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními (zejména přátelskými či naopak nepřátelskými), bylo by nutno uvažovat o podjatosti soudce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Nd 440/2014, nebo ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 30 Nd 338/2017). Obdobné pravidlo je třeba uplatnit v případech běžných kontaktů s účastníky odborných konferencí a seminářů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.
11. 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013). Důvod k pochybnostem by tu byl jen tehdy, kdyby tyto vztahy překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními. Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení navrhovatelky popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením § 14 odst. 1 o. s. ř.) o jakémkoli důvodu pochybovat o nepodjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Petra Šuka. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sen.
zn. 29 NSČR 81/2018, a též judikaturu v něm citovanou, a to nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z naznačených důvodů Nejvyšší soud, rozhodující podle ustanovení § 16 odst. 1, věty první, o. s. ř., vznesenou námitku podjatosti vůči soudci Nejvyššího soudu JUDr.
Petru Šukovi důvodnou neshledal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 4. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu