29 Cdo 1478/2011

29 Cdo 1478/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa

Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní

věci žalobců a/ D. H., a b/ F. Š., obou zastoupených JUDr. Ladislavem Novotným,

advokátem, se sídlem v Táboře, třída 9. května 1282, PSČ 390 02, proti

žalovanému Zemědělskému družstvu Maršov v likvidaci, se sídlem v Malšicích,

Maršov 39, PSČ 391 75, identifikační číslo osoby 14504138, zastoupenému JUDr.

Jaroslavem Večeřou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 25, PSČ 110 00,

o zaplacení částky 119.700,50 Kč s příslušenstvím a částky 150.934,- Kč s

příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 11 C 182/2008 a

11 C 172/2008, o dovoláních žalobkyně a/ a žalovaného proti rozsudku Krajského

soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 3. prosince 2010, č. j.

15 Co 730/2010, 15 Co 725/2010-102, takto:

I. Dovolání Zemědělského družstva Maršov v likvidaci se odmítá.

II. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře

ze dne 3. prosince 2010, č. j. 15 Co 730/2010, 15 Co 725/2010-102, se v měnícím

(druhém) výroku a ve (třetím) výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi

žalobkyní a/ a žalovaným ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k

dalšímu řízení.

Rozsudkem ze dne 6. srpna 2010, č. j. 11 C 172/2008-77 (dále jen „první

rozsudek“), zavázal Okresní soud v Táboře žalovaného (Zemědělské družstvo

Maršov v likvidaci) zaplatit žalobkyni a/ D. H. částku 119.700,50 Kč s úrokem z

prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok I.) a rozhodl o nákladech

řízení (výrok II.). Rozsudkem ze dne 6. srpna 2010, č. j. 11 C 182/2008-44 (dále jen „druhý

rozsudek“), Okresní soud v Táboře zavázal žalovaného zaplatit žalobci b/ F. Š. částku 107.691,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí

(výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 43.243,- Kč s úrokem z prodlení

specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení

(výrok III.). Poté, co obě řízení spojil ke společnému projednání, Krajský soud v Českých

Budějovicích - pobočka v Táboře, k odvolání žalovaného v záhlaví označeným

rozsudkem výrok I. prvního rozsudku potvrdil v části, jíž byl žalovaný zavázán

zaplatit žalobkyni a/ částku 53.846,50 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve

výroku rozhodnutí (výrok první), změnil výrok I. prvního rozsudku ohledně

zbývající částky 65.854,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku

rozhodnutí tak, že žalobu zamítl (výrok druhý), a potvrdil výrok I. a III. druhého rozsudku (výrok čtvrtý). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy

obou stupňů (výrok třetí a pátý). Soudy vyšly z toho, že:

1/ J. Š. staršímu byl vypočten majetkový podíl ve výši 259.401,- Kč,

sestávající z majetkového podílu z transformace Zemědělského družstva Maršov

podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání

majetkových nároků v družstvech (dále jen „transformační zákon“), ve výši

131.708,- Kč a z náhrady za živý a mrtvý inventář podle zákona č. 229/1991 Sb.,

o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen

„zákon o půdě“), ve výši 127.693,- Kč. 2/ J. Š. starší se stal členem transformovaného družstva. Část majetkového

podílu ve výši 20.000,- Kč byla vložena podle článku VI. bodu 8 stanov družstva

jako základní členský vklad do družstva. 3/ Dne 8. května 2007 J. Š. starší zemřel. Dědici pohledávky ve výši

239.401,-Kč z titulu majetkového podílu z transformace družstva se na základě

usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 23 D

380/2007-24, stali D. H. a J.Š. mladší, a to každý ve výši jedné poloviny. 4/ Podle článku VI. bodu 8 stanov družstva je člen povinen vložit do družstva

jako svůj členský vklad základní část odpovídající výši majetkového podílu

vypočteného podle zákona č. 42/1992 Sb. Soud prvního stupně uvedl, že transformační podíl J. Š. staršího se stal v

souladu s článkem VI. bodu 8 stanov majetkem družstva a na základě rozhodnutí

členské schůze družstva „přešel“ do majetku Zemědělské společnosti Slapy, a. s. (dále též jen „akciová společnost“). Zbývající část jeho majetkového podílu ve

výši 107.693,- Kč však zůstala ve vlastnictví J. Š. staršího, k uzavření

smlouvy o půjčce ve smyslu článku VI. bodu 9 stanov nedošlo, a proto měl J. Š. starší (otec žalobkyně a/) nárok na vydání této části majetkového podílu z

titulu bezdůvodného obohacení.

Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že J. Š. starší měl ke dni své

smrti pohledávku za družstvem v celkové výši 239.401,- Kč, sestávající z částky

107.693,- Kč, představující hodnotu fakticky „pronajatého“ majetkového podílu,

a částky 131.708,- Kč a žalobkyně a/ - jakožto dědička 1/2 této pohledávky - má

tak za družstvem pohledávku ve výši 119.700,50 Kč. Námitku družstva, podle níž je pohledávka již vypořádána, neboť J. Š. mladší

převzal i za svého již zesnulého otce akcie akciové společnosti, soud prvního

stupně odmítl s tím, že v rozsahu, v němž pohledávku zdědila žalobkyně a/,

mohlo být o jejím vypořádání jednáno pouze s ní, akcie měly být J. Š. mladšímu

vydány pouze v rozsahu jím zděděné pohledávky a plnění jiné osobě než

oprávněnému nelze považovat za řádné plnění. Odvolací soud - poukazuje na závěry, které ohledně výkladu stanov družstva

učinil již v řízení vedeném pod sp. zn. 15 Co 609/2009 - potvrdil závěr soudu

prvního stupně, podle něhož se členským vkladem žalobců do družstva stal jejich

transformační podíl a tato hodnota přešla do majetku akciové společnosti,

přičemž zbývající část majetkového podílu se součástí majetku družstva nestala. Doplnil přitom, že členská schůze konaná dne 8. září 2007 nemohla rozhodnout o

tom, že majetek členů, jenž byl družstvu podle článku VI. bodu 9 stanov

„pronajat“, „změnil formu“ na akcie akciové společnosti, neboť členské schůzi

přísluší rozhodovat pouze o majetku družstva, nikoliv o majetku jeho členů. Žalobci mají proto právo na zaplacení částek představujících hodnotu majetku,

který se nestal majetkem akciové společnosti. První rozsudek podle odvolacího soudu obsahuje zjevný rozpor mezi závěrem,

podle něhož se transformační podíl Jiřího Šedivého staršího ve výši 131.798,-

Kč stal jeho členským vkladem a jako takový přešel do majetku akciové

společnosti, a tím, že bylo žalobě vyhověno v celém rozsahu. Žalobkyně a/ má

dle odvolacího soudu právo na zaplacení pouze ? části majetkového podílu, která

se nestala členským vkladem, tj. částky 53.846,50 Kč. Žalobkyně a/ napadla druhý výrok rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním,

opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.,

ohlašujíc přitom dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo v napadené části zrušeno a

věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož před úmrtím J. Š. staršího došlo k přechodu jeho podílu na majetku družstva ve výši 131.798,- Kč

„do majetku akciové společnosti“. Namítá, že tento závěr z obsahu spisu, resp. z provedeného dokazování nevyplývá, když jako důkaz byla provedena kopie

listiny „Převzetí akcií emise b ZS Slapy a. s. jako zálohu na likvidační

zůstatek pro členy Zemědělského družstva Maršov v likvidaci“, avšak tato

listina není datována, a není proto zřejmé, zda vznikla před, či po úmrtí J. Š. staršího, a vyplývá z ní, že J. Š. starší žádné akcie nepřevzal, když podpis na

této listině patří J. Š. mladšímu, přičemž nebylo prokázáno jeho zmocnění

převzít akcie za J. Š. staršího.

Ze zprávy likvidátora družstva ze dne 20. srpna 2007, jež je součástí dědického

spisu o projednání dědictví po zemřelém J. Š. starším, naopak plyne, že

majetkový podíl jmenovaného zůstavitele činí 239.401,- Kč. Kdyby likvidátor

družstva již dříve vydal zůstaviteli na jakoukoliv část jeho majetkového podílu

akcie akciové společnosti, nesděloval by notáři, že majetkový podíl zůstavitele

existuje v původní výši. Dovolatelka namítá, že družstvo neuvedlo, kdy členská schůze podle něj rozhodla

o přechodu části majetku družstva do majetku akciové společnosti, a k jeho

tvrzení, že se tak stalo, nebyl proveden žádný důkaz. K prokázání obsahu

poukazovaného rozhodnutí členské schůze ze dne 8. září 2007 nenavrhlo družstvo

žádný důkaz, přičemž tato schůze se konala až po smrti J.Š. staršího. Dovolatelka zpochybňuje též závěr odvolacího soudu, podle něhož je první

rozsudek vnitřně rozporný, konstatuje-li soud na jedné straně, že transformační

podíl J.Š. staršího se stal jeho členským vkladem, a zároveň na druhé straně

uzavírá, že přešel do majetku akciové společnosti. Z dalšího obsahu odůvodnění

prvního rozsudku dle dovolatelky vyplývá, že soud prvního stupně postavil své

rozhodnutí na závěru, podle něhož ani část majetkového podílu ve výši 131.708,-

Kč nebyla vypořádána převzetím akcií akciové společnosti. V rozsahu potvrzujícího (prvního) výroku ve vztahu k žalobkyni a/ napadl

rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním i žalovaný, opíraje jeho přípustnost o

ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., uplatňuje přitom dovolací důvod dle

§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu a

soudu prvního stupně (jeho první rozsudek), bylo zrušeno a věc byla vrácena

soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož se součástí

majetku družstva nestala část majetkového podílu, jež byla družstvu „pronajata“

dle článku VI. bodu 9 stanov. Namítá, že dané rozhodnutí členské schůze se

stalo de iure součástí stanov, neboť podle článku XII bodu 1 písm. b/ stanov ze

dne 13. července 2001 je členská schůze oprávněna rozhodnout též o majetku

pronajatému či propůjčenému družstvu (a též o způsobu úhrady jeho ztráty),

pokud k tomu získá souhlas jeho vlastníka. J. Š. starší dle názoru dovolatele dal družstvu souhlas se změnou formy

pronajatého majetku na akcie akciové společnosti, když z jeho osobní účasti na

členské schůzi a jeho souhlasu s převodem jím pronajatého majetku do majetku

akciové společnosti lze dovodit též jeho souhlas se způsobem vypořádání podílu

formou akcií akciové společnosti. Dle názoru dovolatele nelze přehlédnout ani to, že družstvo při svém vzniku

převzalo kromě majetku jednotlivých členů též závazky ve výši cca 16,000.000,-

Kč, které postupně uhradilo, což se projevilo též ve změně hodnoty majetkového

podílu J. Š. staršího.

V této souvislosti je dle jeho názoru třeba hodnotit též

„pronájem“ části majetkového podílu členů družstva, jehož faktická forma není

vyjádřitelná v penězích, neboť nejde o konkrétní fyzické předměty, které by

mohly být půjčeny či pronajaty, a proto ani nelze spravedlivě požadovat jejich

vypořádání v penězích, ale pouze v té formě, k níž dal J. Š. starší svůj

souhlas, tedy formou akcií akciové společnosti. Žalobkyně a/ ve vyjádření k dovolání družstva vyvrací dovolací námitky a

navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání družstva odmítl a zavázal jej nahradit

žalobkyni a/ náklady dovolacího řízení. Dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a §

218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může

být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci

předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že

dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich

obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené

rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu

soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam

napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), na kterém jeho

rozhodnutí spočívá, podle něhož může členská schůze jakožto orgán družstva

rozhodovat pouze o dispozicích s majetkem družstva, nikoliv též o majetku

členů, kteří část svého majetku družstvu půjčili, resp. pronajali, a to ani s

jejich souhlasem, je natolik zjevný, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadně

právně významným nečiní. Nadto, zemřel-li J. Š. starší dne 8. května 2007, je nemožné, aby svou osobní

účastí na členské schůzi konané dne 8. září 2007 a hlasováním na této schůzi

udělil souhlas s vypořádáním majetkového podílu formou akcií akciové

společnosti, jak tvrdí družstvo. Důvod připustit dovolání žalovaného družstva podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu

přípustné není. Přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval s vědomím faktu, že Ústavní soud

nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §

237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012. Dovolání žalobkyně a/ proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle §

237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Již v rozsudku ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 29 Odo 209/2001, uveřejněném

v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 58, Nejvyšší soud

formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož jestliže člen družstva, který je

oprávněnou osobou ve smyslu § 13 transformačního zákona, zůstane členem

transformovaného družstva, řídí se nadále jeho vztah k družstvu obchodním

zákoníkem, a skončí-li jeho členství, řídí se jeho vypořádání § 233 a § 234

zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).

Osoba,

která byla členem družstva před transformací a zůstala jím i po transformaci,

nevkládá do družstva členský vklad jako při založení družstva a nemusí činit

právní úkon k tomu směřující, ani právní úkon směřující ke splacení vkladu. Majetkový podíl takového člena z transformace se stává součástí obchodního

majetku družstva (tento závěr se uplatní - jak plyne z dále citovaného usnesení

- jen neurčí-li stanovy jinak). V rozsudku ze dne 1. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 189/2004, uveřejněném v

časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2005, pod číslem 22, pak Nejvyšší

soud uzavřel, že došlo-li k transformaci družstva, stanovy družstva určily, zda

a v jakém rozsahu se stal majetkový podíl člena družstva základním nebo dalším

členským vkladem anebo další majetkovou účastí; k tomuto závěru se pak

přihlásil např. i v rozsudku ze dne 23. září 2008,

sp. zn. 29 Odo 1349/2006. Z obsahu článku VI. bodu 8 stanov družstva vyplývá, že osoba oprávněná k vydání

transformačního podílu je povinna, zůstává-li členem družstva i po jeho

transformaci, vložit do družstva jako svůj členský vklad celý majetkový podíl z

transformace. Již z tohoto důvodu nemůže být důvodný nárok žalobkyně a/ na zaplacení částky

65.854,- Kč z titulu transformačního podílu, neboť z článku VI. bodu 8 stanov

družstva, jimiž byl proveden důkaz (č. l. 24 p. v. spisu zn. 11 C 172/2008),

vyplývá, že majetkový podíl J. Š. staršího z transformace byl vložen v celé

výši jako členský vklad do družstva, a proto nárok žalobkyně a/ může být dán

(ve vztahu k té části majetkového podílu z transformace) pouze z titulu

vypořádacího podílu J. Š. staršího (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

22. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 1199/2011, uveřejněný v časopise Soudní

judikatura číslo 6, ročník 2012, pod číslem 85). Na výše uvedeném závěru přitom nemůže ničeho změnit ani námitka dovolatelky

poukazující na zařazení pohledávky z titulu majetkového podílu v plné výši

239.401,- Kč mezi aktiva dědictví po zemřelém J. Š. starším, neboť tato

skutečnost sama o sobě existenci pohledávky v tvrzené výši nezakládá (viz též

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 5295/2008,

jež je veřejnosti, stejně jako další rozhodnutí citovaná níže, není-li uvedeno

jinak, dostupné na webových stránkách tohoto soudu). Dovolání žalobkyně a/ je přesto důvodné. Dovolatelce lze jednak přisvědčit v tom, že závěr odvolacího soudu, podle něhož

členská schůze rozhodla o přechodu části majetku družstva do majetku akciové

společnosti, nemá oporu v dokazování provedeném v projednávané věci, když z

obsahu spisu vyplývá, že důkaz prokazující přijetí takového rozhodnutí v řízení

před soudem prvního stupně proveden nebyl a v odvolacím řízení byl předmětný

návrh žalovaného družstva s poukazem na § 205a o. s. ř. zamítnut (viz č. l. 91

a 96 spisu zn. 11 C 172/2008). V odůvodnění svého rozhodnutí přitom odvolací

soud odkázal na závěry, které již dříve učinil v obdobné věci vedené pod sp. zn. 15 Co 609/2009. Především však odvolací soud přehlédl, že J. Š. staršímu v důsledku jeho smrti

(8.

května 2007) zaniklo členství za trvání družstva a vznikl mu nárok na

vypořádací podíl. Protože dovolatelka a J. Š. mladší (dědicové členských práv a

povinností J. Š. staršího) nepožádali družstvo o členství, společně zděděný

členský podíl se transformoval do pohledávky v podobě práva na zaplacení

vypořádacího podílu jmenovaného (§ 61 odst. 3 a § 232 odst. 3 obch. zák.),

které dovolatelka (v příslušném rozsahu) nabyla děděním. I odvolací soud je přitom povinen postupovat podle § 118a o. s. ř.; tento

postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s

ustanovením § 205a nebo § 211a o. s. ř. nebo k uplatnění procesních práv,

která jsou za odvolacího řízení nepřípustná. Porušení ustanovení § 118a odst. 1

až 3 o. s. ř. soudem prvního stupně je vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést

další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního posouzení odvolacího

soudu (§ 213b odst. 1 a 2 o. s. ř). Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že vznikl-li dovolatelce,

která - opírajíc se (mylně) o nesprávnou identifikaci nároku v rozhodnutí soudu

o dědictví - tvrdila a prokazovala existenci nároku na majetkový podíl z

transformace, nárok na vyplacení příslušné části vypořádacího podílu J. Š. v

družstvu (k rozdílu mezi těmito nároky srov. důvody rozsudku ze dne 29. března

2005, sp. zn. 29 Odo 518/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo

7, ročník 2005, pod číslem 104), byl odvolací soud povinen postupovat podle §

118a odst. 2 o. s. ř., tj. sdělit dovolatelce, že věc je možné po právní

stránce posoudit jinak, než podle jejího právního názoru, vyzvat ji k doplnění

vylíčení rozhodných skutečností a poučit ji o následcích nesplnění této výzvy. Neučinil-li tak, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci a k níž u přípustného dovolání dovolací soud přihlíží, i

když nebyla v dovolání uplatněna (§ 242 odst. 3 o. s. ř.; srov. i rozsudek

Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2004, sp. zn. 29 Odo 149/2002, uveřejněný v

časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2004, pod číslem 49). Poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. je totiž vybudována na objektivním

principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda

se soud prvního stupně (odvolací soud) o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z

objektivního hlediska stát, došlo i v tomto případě k porušení ustanovení §

118a o. s. ř. a řízení před soudem prvního stupně (odvolacím soudem) je z

tohoto důvodu vždy postiženo vadou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2006, sp. zn. 29 Odo 347/2005). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první

o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a

odst. 3 o. s. ř., v rozsahu měnícího (zamítavého) výroku ve vztahu k

dovolatelce a závislého výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi dovolatelkou a

žalovaným, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3

věta první o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (§ 243d odst.

1 věta druhá a

§ 226 odst. 1 o. s. ř.). V další fázi řízení odvolací soud poučí žalobkyni a/ podle ustanovení § 118a

odst. 2 o. s. ř. Doplní-li žalobkyně vylíčení rozhodujících skutečností, soud

posoudí povahu jí uplatněného nároku v intencích tohoto doplnění. Přitom nepřehlédne, že spor o zaplacení vypořádacího podílu je sporem z

právního vztahu mezi družstvem a jeho členem, týkajícím se členského vztahu v

družstvu (§ 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř.), který se projednává v režimu § 200e

o. s. ř. (k otázce rozdílné věcné příslušnosti soudů k projednání téže věci viz

i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009,

uveřejněné pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení ve vztahu

mezi žalobkyní a/ a družstvem, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1

věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. srpna 2012

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu