29 Cdo 1692/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci
úpadce J. B., o vydání rozvrhového usnesení, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 95 K 48/2000, o dovolání konkursního věřitele ZB Group a. s., se
sídlem v Praze 9 - Hloubětíně, Nademlejnská 651/7, PSČ 190 00, identifikační
číslo osoby 27132706, zastoupeného JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem, se sídlem v
Praze 1, Vodičkova 28, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
23. března 2009, č. j. 2 Ko 321/2008-342, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 20. října 2008, č. j. 95 K 48/2000-320, rozvrhl
Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) výtěžek zpeněžení majetku
konkursní podstaty úpadce tak, že na pohledávku za podstatou tvořenou zbytkem
odměny přiznal správkyni konkursní podstaty 3.515.149,06 Kč (bod I. výroku) a
mezi konkursní věřitele druhé třídy rozdělil celkem částku 19.649.380,74 Kč
tak, že budou uspokojeny poměrně v rozsahu 75,7765 % (bod II. výroku). Konkursnímu věřiteli ZB Group a. s. (dále též jen „konkursní věřitel Z“) takto
přiznal na uspokojení jeho pohledávky v celkové výši 9.716.714,50 Kč celkem
částku 7.362.986,15 Kč. Dále konkursní soud uložil správkyni konkursní podstaty
provést rozvrh do 15 dnů od právní moci rozhodnutí a podat mu o tom zprávu do
20 dnů od právní moci rozhodnutí (bod III. výroku) a vyzval konkursní věřitele,
aby do 10 dnů sdělili správkyni konkursní podstaty své bankovní spojení (bod
IV. výroku). Konkursní soud poukázal na to, že usnesením ze dne 21. dubna 2008, č. j. 95 K
48/2000-290, které nabylo právní moci 15. října 2008, schválil konečnou zprávu
o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů
správkyně konkursní podstaty (dále též jen „konečná zpráva“). Podle schválené
konečné zprávy činily příjmy podstaty celkem 25.863.686,71 Kč, přičemž v
mezidobí (do předložení rozdělovacího návrhu) se tyto příjmy (podle sdělení
správkyně konkursní podstaty ze 6. října 2008) zvýšily o 252.624,63 Kč na
čistém výnosu z termínovaného vkladu na běžném účtu a o 9.156,- Kč na mzdovém
plnění úpadce za dobu od května do září 2008, takže celková částka určená k
rozvrhu činí 19.649.380,74 Kč. Dále konkursní soud - vycházeje z ustanovení § 30 odst. 1 a § 32 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - uvedl, že
incidenční spory již byly pravomocně skončeny. Z částky určené k rozvrhu byla
uhrazena pohledávka za podstatou (zbytek odměny správkyně konkursní podstaty). Pohledávky první třídy nebyly uplatněny, pohledávky druhé třídy byly uspokojeny
poměrně. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání ZBA
GeoTech, společnosti s ručením omezeným (první výrok) podle § 218 písm. b/
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a na
základě odvolání konkursního věřitele Z potvrdil usnesení konkursního soudu
(druhý výrok). K odvolání konkursního věřitele Z shledal odvolací soud neopodstatněnou
výhradu, že namísto konkursního věřitele ŘÍMALA spol. s r. o. měla být v
rozvrhovém usnesení uvedena společnost ZBA GeoTech, společnost s ručením
omezeným. Rozvrhové usnesení je podle odvolacího soudu v souladu s pravomocně
schválenou konečnou zprávou a odpovídá požadavkům kladeným na ně zákonem. K námitce společnosti Z, že zásadní vliv na rozsah výtěžku zpeněžení použitelný
na uspokojení konkursních pohledávek může mít výsledek dosud neukončeného
řízení o neplatnost dražby, odkázal odvolací soud na odůvodnění svého usnesení
ze dne 25. září 2008, č. j.
2 Ko 131/2008-310, jímž potvrdil usnesení
konkursního soudu o schválení konečné zprávy, s tím, že v něm podrobně
vysvětlil, proč tuto námitku neměl za důvodnou. Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel Z
dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.,
namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.,
tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a
požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu poukazuje dovolatel na to, že
správce konkursní podstaty zpeněžil dne 31. října 2007 ve veřejné dražbě
označené nemovitosti, které vydražila za částku 22.250.000,- Kč společnost ZBA
Engineering s. r. o. (dále též jen „společnost ZB“). Společnost ZB ovšem byla
již v době dražby zapsaným vlastníkem nemovitostí, který dříve ve věci vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 32/2004 prohrál (ve spojení s
potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2006, sp. zn. 13 Cmo 22/2006) žalobu o vyloučení týchž nemovitostí ze soupisu majetku
konkursní podstaty úpadce (s odůvodněním soudu, že žalobce /společnost ZB/
nenabyl vlastnictví nemovitostí koupí od předchozích vlastníků přičemž v
rozsahu jedné ideální třetiny nemovitostí je jejich vlastnicí stále L. K. /dále
též jen „L. K.“/). Dražba se proto měla týkat jen dvou ideálních třetin nemovitostí a L. K. měla být doručena písemná výzva k uplatnění předkupního práva nebo práva na
přednostní nabytí předmětu dražby ve smyslu ustanovení § 17 odst. 5 „zákona č. 546/2006 Sb.“ (správně jde o zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách; pod
číslem označeným dovolatelem vyšlo úplné znění tohoto zákona). Společnost ZB
proto podala žalobu na určení neplatnosti dražby (věc je vedena u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 176/2007). Dovolateli bylo dále sděleno (uvádí se v dovolání), že společnost ZB
podala proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 13 Cmo 22/2006 dovolání, v
němž prosazuje názor shodný s tím, jenž byl vyjádřen v nálezu pléna Ústavního
soudu sp. zn. Pl ÚS 78/06 (nález byl uveřejněn pod číslem 307/2007 Sb.). Za situace, kdy existují výše zmiňované rozpory, jejichž výsledek může
mít vliv na zařazení nemovitostí do konkursní podstaty a následně i na
příjmovou stránku konkursu a tedy i na „rozdělení mezi věřitele“, má dovolatel
za to, že rozhodnutí o rozvrhu je přinejmenším předčasné. Správkyně konkursní podstaty ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout,
popřípadě zamítnout. Přitom především uvádí, že dovolání neobsahuje vysvětlení,
v čem dovolatel spatřuje zásadní právní význam, který ona sama rovněž nevidí. Poukazuje na to, že dovolání je polemikou s dřívějšími rozhodnutími soudů o
rozsahu majetku konkursní podstaty a řeší tak jiné právní vztahy než ty, jež
byly řešeny napadeným usnesením. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona
použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve
znění účinném do 31.
prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do
31. prosince 2007. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.,
jako nepřípustné. Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1
písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovolatel však nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku zásadního
právního významu a napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou. Již v důvodech usnesení ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 777/2002,
uveřejněného pod číslem 48/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (stejně
jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže je toto rozhodnutí
dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), Nejvyšší soud vysvětlil, že
nabude-li právní moci usnesení o schválení konečné zprávy, je zásadně
vyloučeno, aby se soudy problematikou, k jejímuž řešení je konečná zpráva
primárně určena, zabývaly v konkursu později, např. při vydání rozvrhového
usnesení či při vydání usnesení o zrušení konkursu. Závěr, podle kterého
námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy, se soud
v rozvrhovém usnesení již nezabývá, formuloval Nejvyšší soud výslovně např. též
v usneseních ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 29 Cdo 1750/2008, ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 5372/2007, ze dne 17. února 2010, sp. zn. 29 Cdo
4838/2008 a ze dne 26. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1505/2011. Dovolací námitky v této věci směřují proti procesu zpeněžování majetku
konkursní podstaty a jako takové měly být (a ostatně též /byť neúspěšně/ byly)
uplatněny při projednání a schválení konečné zprávy. Opětovné uplatnění
námitek, s nimiž dovolatel neuspěl proti konečné zprávě, v rámci opravných
prostředků podaných proti rozvrhovému usnesení je pro dovolací řízení právně
bezvýznamné. Jen pro úplnost a bez vlivu na závěr, že dovolání je i tak nepřípustné,
Nejvyšší soud dodává, že ono dovolání společnosti ZB proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze sp. zn. 13 Cmo 22/2006 bylo zamítnuto rozsudkem velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009,
sp. zn. 31 Odo 1424/2006 (uveřejněným pod číslem 56/2010 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda
senátu