29 Cdo 1801/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobců a) České republiky – Finančního úřadu pro Pardubický kraj, územního
pracoviště v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Hronovická 2700, b) BEES, s.
r. o., se sídlem v Praze 4, Břidličná 929/4, PSČ 147 00, identifikační číslo
osoby 62 91 76 76, zastoupené JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem, se sídlem
v Praze 3, Seifertova 823/9, PSČ 130 00 a c) ATLANTA SAFE, a. s., se sídlem v
Praze 8, U Sluncové 666/12a, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 45 79 49 52,
zastoupené Mgr. Ivetou Novákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Václavské
náměstí 772/2, PSČ 110 00, proti žalované NORTHERN GROUP s. r. o., se sídlem v
Bratislavě, Mierová 212, PSČ 821 05, Slovenská republika, identifikační číslo
osoby 46 56 46 91, zastoupené JUDr. Jurajem Bizoněm, advokátem, se sídlem v
Bratislavě, Hviezdoslavovo námestie 25, PSČ 811 02, Slovenská republika, za
účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci
Králové, Zieglerova 189, o určení neexistence pohledávky, vedené u Krajského
soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 247/2007, o
dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince
2012, č. j. 15 Cmo 14/2010-430, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2012, č. j. 15 Cmo
14/2010-430, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Kč, přihlášenou do konkursního řízení úpadkyně (výrok I.) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výroky II. a III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Dne 14. ledna 1993 uzavřeli Slovenská štátná sporiteľňa v Bratislavě
(jako věřitel) a JUDr. M. Š. (jako dlužník) smlouvu o úvěru (č. 8283046), na
základě které věřitel poskytl dlužníku úvěr na nákup a provozování kamiónových
souprav na přepravu zboží v částce 100,000.000,- Kčs (dále jen „smlouva o
úvěru“). 2) Dne 7. dubna 1998 uzavřely v Bratislavě právní nástupkyně věřitele
(Slovenská sporiteľňa, a. s.) a úpadkyně (označená tehdejší obchodní firmou M. T. Trading, a. s.) dohodu o přistoupení k závazku, ve které se úpadkyně jako
přistupující dlužník zavázala splnit dluh JUDr. M. Š. ze smlouvy o úvěru a
stala se dlužníkem věřitele vedle jmenovaného (dále jen „dohoda o přistoupení k
závazku“). Dohodu o přistoupení k závazku měli podepsat za věřitele Ing. I. K. a Ing. J. S. (předseda a místopředseda představenstva) a jménem úpadkyně O. J. (předseda představenstva). Přitom O. J. byl odvolán z funkce předsedy
představenstva úpadkyně „valnou hromadou konanou dne 18. března 1998“. 3) Původní žalovaná a úpadkyně uzavřely dne 9. března 2007 formou
exekutorského zápisu, sepsaného exekutorem JUDr. M. U., dohodu, ve které
úpadkyně uznala závazek vůči původní žalované ve výši 200.000.000,- Sk ze
smlouvy o úvěru, s tím, že exekutorský zápis bude v souladu s ustanovením § 40
odst. 1 písm. d) a § 78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech
a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, přímo
vykonatelný. 4) Podle záznamů o podaném vysvětlení zpracovaných Policií České republiky 26. srpna 2008 a 11. září 2008 J. S. a Ing. I. K. popřeli pravost svých podpisů na
dohodě o přistoupení k závazku. 5) Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 26. června 2007, č. j. 48 K 44/2007-160, prohlásil konkurs na majetek úpadkyně a
ustavil správce konkursní podstaty. 6) Původní žalovaná přihlásila do konkursu vedeného na majetek úpadkyně
vykonatelnou pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 194.374.882,27 Kč. Na
přezkumném jednání konaném dne 20. listopadu 2007 tuto pohledávku popřeli
žalobci (další přihlášení věřitelé) a ve lhůtě třiceti dnů od přezkumného
jednání podali žalobu o popření její pravosti. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že dohoda „nebyla platně
uzavřena“, pročež úpadkyně nepřistoupila k závazku dlužníka (JUDr. M. Š.) ze
smlouvy o úvěru; proto žalobě o popření pravosti vykonatelné pohledávky vyhověl. Vrchní soud v Praze k odvolání původní žalované rozsudkem ze dne 13. prosince
2012, č. j. 15 Cmo 14/2010-430, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první
výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý až čtvrtý výrok). Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho první rozsudek ze
dne 25. března 2010, č. j. 15 Cmo 14/2010-318, k dovolání původní žalované
zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. května 2012, č. j. 29 Cdo
3287/2010-362.
Odvolací soud – aniž se zabýval výhradami původní žalované proti závěru soudu
prvního stupně ohledně „neplatnosti“ dohody o přistoupení k závazku – s odkazem
na zásadu hospodárnosti řízení považoval za prioritu postavit nejprve najisto
aktivní legitimaci původní žalované v konkursním řízení, tj. vyřešit otázku,
zda se původní žalovaná stala věřitelkou pohledávky ze smlouvy o úvěru i ve
vztahu k úpadkyni. Ze zmluvy o postúpení pohľadávky č. 010805 uzavřené dne 3. srpna 2005 mezi
postupitelem (Majetkovým holdingem, a. s., který pohledávku ze smlouvy o úvěru
nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. ledna 2004) a
postupníkem (původní žalovanou) [dále též jen „smlouva o postoupení
pohledávky“], přitom zjistil, že v jejím článku 1 je obsažena definice pojmů a
v bodě 1.1 výslovně uvedeno, že dlužníkem pro účely této postupní smlouvy se
rozumí JUDr. M. Š. a pohledávkou se pro účely této smlouvy rozumí pohledávky z
úvěrové smlouvy č. 8283046. „Tím bylo bez jakýchkoli pochybností“ podle odvolacího soudu prokázáno, že
předmětem postoupení byla pohledávka z úvěru za dlužníkem JUDr. M. Š., nikoli
též pohledávka za dalším přistoupivším dlužníkem - úpadkyní LETKA TEAM a. s.,
který se stal dlužníkem na základě dohody o přistoupení k závazku ze dne 7. dubna 1998. Tento závěr není v rozporu s bodem 2.3 postupní smlouvy, kde je
uvedeno, že na postupníka přecházejí za podmínek uvedených ve smlouvě také
všechna práva s pohledávkou spojená, a to zejména, avšak ne výlučně, práva ze
zajištění pohledávky, pokud tato práva existují a pokud není v této smlouvě
uvedeno jinak. Toto ustanovení neznamená nic jiného, než že na žalovanou
postoupením přešla všechna věcná a majetková zajištění úvěrové pohledávky
dlužníka JUDr. Š., kterou poskytly třetí osoby, ale v žádném případě to
neznamená, že na postupníka přešla též pohledávka za dalším přistoupivším
dlužníkem (úpadkyní), který se stal dlužníkem na základě jiné než úvěrové
smlouvy, a to na základě dohody o přistoupení k závazku. Ze shora uvedené postupní smlouvy neplyne, a není to v ní ani uvedeno, že by
postupitel na žalovanou postoupil i úvěrovou pohledávku za úpadkyní jako další
ze spoludlužníků úvěru, a platí proto, že ve vztahu k úpadkyni postupitel na
žalovanou pohledávku z úvěru postupní smlouvou nepřevedl, a proto žalovaná není
věřitelem úpadkyně a přihlášená pohledávka není pohledávkou žalované za
úpadkyní, nýbrž je pohledávkou za dlužníkem JUDr. M. Š. Konečně odvolací soud zdůraznil, že dopisy Majetkového holdingu, a. s. ze dne
14. prosince 2012 a Slovenské konsolidační, a. s. ze dne 6. prosince 2012, v
nichž „pisatelé (postupitelé) uvádějí, že jejich vůlí bylo postupní smlouvou
převést na postupníka všechna práva spojená s úvěrovou pohledávkou za dlužníkem
JUDr. M.
Š., tedy i práva vůči třetím osobám, které poskytly zajištění úvěrové
pohledávky, nejsou svým obsahem dvoustrannými právními úkony, které by
splňovaly náležitosti písemného dodatku smlouvy o postoupení pohledávky, kterým
by mohl být změněn obsah písemné postupní smlouvy tak, že by postupní smlouvou
došlo i k postoupení pohledávky z úvěru za úpadkyní LETKA TEAM a. s., když tato
vůle z těchto listin nevyplývá, a nevyplývá ani z vlastní postupní smlouvy,
která jak podle občanského zákoníku České republiky, tak i podle občanského
zákoníku Slovenské republiky vyžaduje ke své platnosti písemnou formu“. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako ve výroku
správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala původní žalovaná dovolání, které má za
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc existenci dovolacích
důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj., že řízení
je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a
že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a
požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil. Dovolatelka obsáhle popisuje průběh řízení před soudy obou stupňů, včetně
rozhodných skutkových okolností projednávané věci, přičemž v rovině (obou)
uplatněných dovolacích důvodů nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle
něhož smlouvou o postoupení pohledávky nenabyla pohledávku ze smlouvy o úvěru
(i) ve vztahu k úpadkyni. Přitom snáší argumenty na podporu závěru opačného, tj. že nabyla pohledávku ze
smlouvy o úvěru spolu s právy, které se jí týkají, včetně práv ze zajištění
této pohledávky, a zdůrazňuje, že přistoupení k závazku podle ustanovení § 533
zákona č. 40/1964 Zb., občianského zákonníka (dále jen „OZ“), jakož i podle
ustanovení § 533 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) je (v ustanovení § 544 a násl. OZ, respektive v ustanovení § 544 a násl. obč. zák. výslovně neuvedený) způsob zajištění závazku, který posiluje
postavení věřitele. V této souvislosti poukazuje na v dovolání konkretizovanou judikaturu
Nejvyššího soudu Slovenské republiky a Nejvyššího soudu České republiky, jakož
i na závěry tamtéž konkretizované právní teorie, jde-li o výklad výše zmíněných
zákonných ustanovení. Rozporným s pravidly pro výklad právních úkonů (i s vůlí
smluvních stran) shledává pak výklad smlouvy o postoupení pohledávky, provedený
odvolacím soudem. Dovolatelka považuje za nesprávný (i) postup odvolacího soudu, který jí (v
rozporu s ustanovením § 23 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a
vyrovnání ? dále jen „ZKV“) „uložil v řízení o určení neexistence vykonatelné
pohledávky povinnost prokázat, že je vlastníkem pohledávky“. Důkazní břemeno o
tom, že původní žalovanou přihlášená vykonatelná pohledávka není pravá, přitom
tížilo žalobce (jako popírající konkursní věřitele); tito však do skončení
prvního jednání ani netvrdili, že by na původní žalovanou nebyla převedena
pohledávka ze smlouvy o úvěru (i) ve vztahu k úpadkyni a jejich „procesní
pasivitu“ nepřípustně nahradil (odvolací) soud. Dále odvolací soud ? pokračuje dovolatelka – porušil zásadu dvouinstančnosti
řízení, když potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně na základě „naprosto
odlišného odůvodnění“; současně dovolatelce odňal možnost skutkově a právně
argumentovat proti „nesprávnému právnímu posouzení a skutkovým zjištěním
odvolacího soudu“ a neumožnil jí reagovat na tvrzení účastníků ani v závěrečném
slovu. Druhá žalobkyně (BEES, s. r. o) považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné
a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, respektive jako
nedůvodné zamítl. V průběhu dovolacího řízení Okresní soud Bratislava I usnesením ze dne 10.
prosince 2014, sp. zn. 32 CbR/178/2012, které nabylo právní moci dne 7. ledna
2015, zrušil společnost ASPEMADENA s. r. o. bez likvidace; společnost byla
následně dnem 31. března 2015 (ex offo) vymazána z obchodního rejstříku. Podáním došlým Nejvyššímu soudu dne 8. října 2015 oznámil JUDr. J. B. (jako
zástupce původní žalované a jako zástupce společnosti NORTHERN GROUP s. r. o.,
se sídlem v Bratislavě, Mierová 212, PSČ 821 05, Slovenská republika,
identifikační číslo osoby 46 5646 91), že dne 2. ledna 2015 uzavřely původní
žalovaná a výše označená společnost smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž
předmětem byla pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči dlužníkům JUDr. M. Š. a
úpadkyni. Spolu s oznámením Nejvyššímu soudu doložil listiny – označenou
postupní smlouvu, návrh na „přistoupení změny v osobě věřitele pohledávky
adresovaný Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích ke sp. zn. 48 K 44/2007 ze dne 2. ledna 2015 a souhlas nabyvatele práva se vstupem do
konkursního řízení. Usnesením ze dne 14. října 2015, č. j. 48 K 44/2007-1202,
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, které nabylo právní moci
dne 4. listopadu 2015, rozhodl, že „do řízení na místo původního věřitele
ASPEMADENA s. r. o. vstupuje společnost NORTHEN GROUP s. r. o.“
Nejvyšší soud proto (bez dalšího) v dovolacím řízení pokračoval jako s
žalovanou s výše označenou společností. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a
tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy
(tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince
2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k
tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo
3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek. Dovolání žalované shledává Nejvyšší soud přípustným podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to k řešení otázek v dovolání otevřených,
týkajících se výkladu ustanovení § 524 a násl. a § 533 OZ, a to v poměrech
řízení o popření pravosti vykonatelné pohledávky.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 524 OZ veriteľ môže svoju pohľadávku aj bez súhlasu dlžníka
postúpiť písomnou zmluvou inému (odstavec 1). S postúpenou pohľadávkou
prechádza aj jej príslušenstvo a všetky práva s ňou spojené (odstavec 2). Podle ustanovení § 526 OZ postúpenie pohľadávky je povinný postupca bez
zbytočného odkladu oznámiť dlžníkovi. Dokiaľ postúpenie pohľadávky nie je
oznámené dlžníkovi alebo dokiaľ postupník postúpenie pohľadávky dlžníkovi
nepreukáže, zbaví sa dlžník záväzku plnením postupcovi (odstavec 1). Ak
postúpenie pohľadávky oznámi dlžníkovi postupca, nie je dlžník oprávnený sa
dožadovať preukázania zmluvy o postúpení (odstavec 2). Podle ustanovení § 533 OZ kto bez súhlasu dlžníka dohodne písomne s veriteľom,
že splní za dlžníka jeho peňažný záväzok, stáva sa dlžníkom popri pôvodnom
dlžníkovi a obaja dlžníci sú zaviazaní spoločne a nerozdielne. Ustanovenie §
531 ods. 4 tu platí obdobne. Podle ustanovení § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Z. z., obchodného zákonníka,
ak niekto písomne uzná svoj určitý záväzok, predpokladá sa, že v uznanom
rozsahu tento záväzok trvá v čase uznania. Tieto účinky nastávajú aj v prípade,
keď pohľadávka veriteľa bola v čase uznania už premlčaná. V poměrech dané věci jsou dále stěžejní níže uvedené závěry, které Nejvyšší
soud formuloval při výkladu povahy exekutorských zápisů se svolením k
vykonatelnosti, jakož i k důkaznímu břemenu v řízení o popření pravosti
vykonatelné pohledávky v režimu zákona o konkursu a vyrovnání a k právům
dlužníka při změně v osobě věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 1) Soudní exekutor sepíše na žádost exekutorský zápis o dohodě, kterou se
účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající
ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl
nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně
a včas nesplní [srov. § 78 písm. a) exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012]; takový exekutorský zápis je exekučním titulem [srov. § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu]. Exekutorský zápis je podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu
exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro
sepisování exekutorských zápisů uvedené v ustanoveních § 79 a násl. exekučního
řádu, jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s
osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně označeny
oprávněná a povinná osoba, uvedeny skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo
jiný nárok zakládá, předmět plnění a doba plnění, a obsaženo prohlášení povinné
osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu. Dohodou oprávněné a povinné osoby, obsaženou v exekutorském zápisu se svolením
k vykonatelnosti, závazkové právní vztahy nevznikají, nemění se a ani
nezanikají. Dohoda podle ustanovení § 78 písm.
a) exekučního řádu proto nemá
(sama o sobě) hmotně právní povahu; jde o jednu z náležitostí, kterou musí
exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu
ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu z materiálního hlediska
vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za následek
vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. V
exekutorském zápisu se svolením k vykonatelnosti se neuvádí (protože nepatří k
jeho obsahovým náležitostem) hmotně právní úkon, ať jednostranný, dvoustranný
nebo vícestranný, bez ohledu na to, zda se týká vzniku právního vztahu nebo
jeho změny, popřípadě uznání dluhu, o jehož splnění jde. Srov. usnesení ze dne 30. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3600/2013 a ze dne 29. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 3776/2013, jakož i obdobně k povaze notářského
zápisu se svolením k vykonatelnosti důvody usnesení ze dne 25. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněného pod číslem 62/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek. 2) Shora uvedené přitom neznamená, že by exekutorský zápis o hmotně právním
úkonu (např. o uznání závazku) nemohl být obsažen ve stejné listině s
exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti; oba tyto zápisy je ovšem
třeba důsledně rozlišovat a navzájem nezaměňovat (viz obdobně ve vztahu k
notářskému zápisu se svolením k vykonatelnosti rozsudek ze dne 14. dubna 1999,
sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněný pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, jakož i důvody usnesení ze dne 22. července 2015, sp. zn. 26 Cdo
4188/2014). 3) Založilo-li uznání dluhu (podle ustanovení § 323 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku) vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že
závazek v době uznání trval, pak v řízení, v němž se věřitel (žalobce) domáhá
splnění tohoto závazku, spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na
dlužníku (žalovaném). Kladné řešení otázky, zda účastník řízení unesl důkazní
břemeno, nemůže být založeno na pouhém popření skutečnosti, o které platí
vyvratitelná domněnka (§ 133 o. s. ř.), tímto účastníkem. (srov. rozsudky ze
dne 30. dubna 2002, sp. zn. 29 Odo 341/2001 a ze dne 7. května 2003, sp. zn. 29
Odo 180/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod
číslem 127 a č. 7, ročník 2003, pod číslem 113). 4) Popře-li správce konkursní podstaty úpadce (nebo přihlášený věřitel)
[podle zákona o konkursu a vyrovnání] vykonatelnou pohledávku přihlášenou do
konkursního řízení jiným věřitelem, nese důkazní břemeno o tom, že pohledávka
není pohledávkou pravou nebo že v konkrétním rozsahu není důvodnou co do výše
(srov. rozsudek ze dne 26. října 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněný pod
číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 5) Popírající konkursní věřitel (nebo popírající správce konkursní podstaty) má
při popření pravosti pohledávky jiného konkursního věřitele (přihlašovatele
pohledávky) k dispozici všechny hmotně právní námitky, jež by k popření
existence přihlášené pohledávky mohl vůči svému věřiteli uplatnit úpadce (srov. např. rozsudek ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn.
29 Odo 1366/2005, uveřejněný
pod číslem 95/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. 6) Není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku
postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna
přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu rozhodné, zda smlouva o postoupení
byla platná a zda k ní opravdu došlo, pak tato okolnost nemůže být významná ani
v soudním řízení. Soud zkoumá, co je dáno dle hmotného práva, a to se nemění
jen proto, že dojde ke sporu. Oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku
postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá [s výjimkou případů uvedených v § 525
obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení
pohledávky mělo za následek změnu (zhoršení) jeho právního postavení], vůči
postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce
neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky (viz rozsudek velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo
1328/2007, uveřejněný pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek - dále jen „R 61/2010“). 7) Závěry obsažené v R 61/2010 o dlužníkových námitkách proti platnosti
postoupení pohledávky oznámenému dlužníku postupitelem, se uplatní i ve sporu o
určení pravosti nevykonatelné postoupené pohledávky o námitkách, jež náleží
popírajícímu správci konkursní podstaty nebo popírajícím konkursním věřitelům. V takovém případě ani případná neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky
nevede k závěru, že postupník není ve sporu aktivně věcně legitimován (srov. rozsudek ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 1277/2007, uveřejněný v
časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2011, pod číslem 90, jakož i
rozsudky ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4868/2009 a ze dne 31. března
2015, sp. zn. 29 Cdo 774/2013). Jak je zjevné z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí, odvolací soud své
právní posouzení věci založil (jen) na závěru, podle něhož se původní žalovaná
na základě smlouvy o postoupení pohledávky nestala věřitelkou pohledávky ze
smlouvy o úvěru (i) ve vztahu k úpadkyni. Přitom zcela pominul obsah (a
důsledky) exekutorského zápisu (ze dne 9. března 2007), ve kterém úpadkyně
(LETKA TEAM a. s.) a původní žalovaná (ASPEMADENA s. r. o.) výslovně
prohlásily, že původní žalovaná má za úpadkyní pohledávku ze smlouvy o úvěru,
když úpadkyně dne 7. dubna 1998 přistoupila k závazku (úvěrového) dlužníka
(JUDr. M. Š.), a pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postupně převedena na
původní žalovanou, a úpadkyně takto konkretizovaný závazek vůči původní
žalované co do důvodu i výše (200.000.000,- Sk) uznala. Vzhledem k důsledkům
(platného) uznání závazku, jakož i k časovým souvislostem (exekutorský zápis
obsahující uznání závazku byl sepsán až rok a půl po uzavření smlouvy o
postoupení pohledávky), je zcela nepochybné, že i kdyby obstál právní závěr
odvolacího soudu o tom, že se původní žalovaná na základě smlouvy o postoupení
pohledávky (ze dne 3. srpna 2005) nestala věřitelkou pohledávky ze smlouvy o
úvěru ve vztahu k úpadkyni, nemohl by sám o sobě vyvrátit domněnku (nastalou až
9.
března 2007) ohledně existence závazku úpadkyně vůči původní žalované z
titulu smlouvy o úvěru a dohody o přistoupení k závazku. Nejvyšší soud proto, aniž se blíže zabýval argumenty dovolatelky vztahujícími
se k výkladu ustanovení § 524, § 526 a § 533 OZ, rozhodnutí odvolacího soudu
podle ustanovení § 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věty první o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V další fázi řízení bude prvotním úkolem odvolacího soudu doplnit dokazování ve
smyslu závazného právního názoru formulovaného již v předchozím kasačním
rozsudku ze dne 31. května 2012 (výslechem svědků Ing. K. a Ing. S.) a přijmout
závěr ohledně (ne)pravosti podpisu jmenovaných na dohodě o přistoupení k
závazku. Teprve kdyby (na rozdíl od soudu prvního stupně) dovodil, že úpadkyně
vskutku k závazku ze smlouvy o úvěru (platně) přistoupila, bude přicházet v
úvahu poučení žalobců o tom, že je tíží důkazní břemeno co do vyvrácení
domněnky existence závazku úpadkyně právě vůči původní žalované. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne o náhradě nákladů
řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.