26 Cdo 4188/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslavy Jirmanové,
Ph.D., v exekuční věci oprávněného Ing. M. P., zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem
Továrkem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše 1844/28, proti
povinným 1) E. S., zastoupenému JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem se sídlem v
Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, 2) Ing. J. Š., zastoupenému Mgr. Jiřím
Zbořilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, 3) Ing. M. H.,
zastoupenému Mgr. Janem Klváčkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Tylova
1136/6, pro 4.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Olomouci pod sp. zn. 51 EXE 3541/2011, o dovolání povinného 1) a povinného 3)
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20.
prosince 2013, č. j. 40 Co 736/2013-374, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20.
prosince 2013, č. j. 40 Co 736/2013-374, a usnesení Okresního soudu v Olomouci
ze dne 14. června 2013, č. j. 51 EXE 3541/2011-317, se ve vztahu k povinným 1)
a 3) zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu v Olomouci k
dalšímu řízení.
Povinní se svými návrhy ze dne 11. 4. 2011, 12. 4. 2011 a 18. 4. 2011 domáhali
odkladu a zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Olomouci ze
dne 15. 2. 2011, č. j. 51 EXE 3541/2011-16, podle notářského zápisu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. NZ 19/2008, N 20/2008, sepsaného JUDr. Milanem Šmidrkalem,
notářem v Brně, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 4.500.000,- Kč a
pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením
byl pověřen soudní exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš, Exekutorský úřad Znojmo. Návrh
odůvodnili zejména tím, že obsah notářského zápisu neodpovídá skutečným
hmotněprávním ujednáním mezi oprávněným a povinnými a že vymáhaná pohledávka
byla povinnými uhrazena před podáním návrhu na nařízení exekuce. Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 18. 1. 2012, č. j. 51 EXE 3541/2011-177 (prvním v pořadí), zamítl návrh na zastavení exekuce
(výrok I.) i návrh na její odklad (výrok II.). K odvolání povinných do výroku I. (o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce)
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne
30. 8. 2012, č. j. 40 Co 418/2012-211, usnesení soudu prvního stupně v
napadeném výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkl mu, že neučinil podstatná skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí ve
věci. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 14. 6. 2013, č. j. 51 EXE
3541/2011-317 (druhým v pořadí), návrh na zastavení exekuce opětovně zamítl. Vyšel z toho, že povinní dne 17. 1. 2008 uzavřeli v notářské kanceláři dohodu o
půjčce částky 4.500.000 Kč a dohodu o splnění pohledávky se svolením k
vykonatelnosti, o čemž byl sepsán notářský zápis, který je podle ustanovení §
40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekučního řádu) způsobilým titulem pro nařízení exekuce, jelikož
splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů,
uvedené zejména v ustanovení § 62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a
jejich činnosti (notářského řádu), a současně předepsané obsahové náležitosti,
jejichž prostřednictvím se identifikuje materiální vykonatelnost, a které jsou
obsaženy v ustanovení § 71b notářského řádu. Dodal, že „neplatnost notářského
zápisu nezpůsobuje ani to, že půjčená částka byla rozepsána na menší částky,
neboť oprávněný povinným dne 17. 1. 2008 celou sumu půjčil“. Dále shledal, že
dne 17. 1. 2008 povinný 1) vystavil směnku vlastní bez protestu na řad
oprávněného na částku 4.450.000,- Kč, splatnou dne 15. 4. 2008, která byla
avalována povinným 2) a 3) a společností Festa servis spol. s r.o., jejímž
jednatelem je povinný 1), která je platná a obsahuje všechny zákonné
náležitosti. Konstatoval, že oprávněný postupoval v souladu se zákonem, pokud
částky hrazené ze strany povinných ve výši 3.200.000,- Kč dne 11. 12. 2008, ve
výši 700.000,- Kč dne 6. 2. 2009 a ve výši 300.000,- Kč dne 6. 3. 2009,
započetl na dluh méně zajištěný, tedy dluh ze směnky.
Soud prvního stupně
nepřihlédl k tvrzení povinných ohledně zajišťovacího charakteru směnky, když
uzavřel, že povinní v průběhu řízení neprokázali, že by mezi nimi a oprávněným
byla uzavřena jakákoliv jiná dohoda než ta, která je zachycena v notářském
zápise, proto nelze dovodit, že by oprávněný kromě nároku na vrácení půjčky
neměl nárok na hrazení směnečného peníze dle vystavené směnky. Není tedy dán
důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g), h) zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K odvolání povinných odvolací soud usnesením ze dne 20. 12. 2013, č. j. 40 Co
736/2013-374, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho
závěrem, že dohoda o půjčce, jež je obsahem notářského zápisu, nabyla reálné
podoby dne 17. 1. 2008, kdy částku 4.500.000 Kč oprávněný před sepisem
notářského zápisu odevzdal povinným, že existuje pohledávka ze směnky vystavené
v Brně dne 17. 1. 2008 a splatné dne 15. 4. 2008, jež je řádně vybavenou
listinou (čl. I. § 1, 2, 75 a 76 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a
šekového), a byla uvedena řádně do oběhu (§ 5 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných
papírech), že povinní neunesli důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že
svým jednostranným úkonem určili, na který ze svých dluhů (z notářského zápisu
či ze směnky) plní a že za této situace je třeba vycházet ze zásady priority s
tím, že došlo k přednostnímu vyrovnání dluhu méně zajištěného, tj. dluhu ze
směnky. Odvolací soud dále uzavřel, že námitky povinných proti účelu směnky
jsou právně bezvýznamné, neboť ty se mohou projevit až v okruhu kauzálních
námitek, jimiž se dlužník může úspěšně bránit povinnosti zaplatit ze směnky
jinak platné a pravé.
Proti usnesení odvolacího soudu podali povinný 1) a povinný 3) dovolání. Odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně posoudil otázku materiální
vykonatelnosti notářského zápisu jako exekučního titulu, neboť smlouva o
půjčce, která je jeho součástí, nebyla realizována způsobem v něm uvedeným
(časově specifikovanými splátkami, jež měly být poskytnuty před jeho sepisem),
ale byla realizována jednorázovou platbou dne 17. 1. 2008. Podle jejich názoru
byla smlouva o půjčce jako simulovaný úkon neplatná (a to i pro obcházení
zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších
předpisů), v důsledku čehož je neplatné i ujednání o přímé vykonatelnosti. Mají
za to, že odvolací soud pochybil i v tom, že se nezabýval námitkami povinných
ohledně zajišťovacího účelu směnky, a nemohl proto řádně zhodnotit právo
oprávněného domáhat se dle vystavené směnky plnění. Navrhli, aby dovolací soud
zrušil usnesení odvolacího soudu a z důvodu hospodárnosti řízení také usnesení
soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí, resp. aby
usnesení odvolacího soudu změnil tak, že exekuci zastaví. Oprávněný ve vyjádřeních k dovoláním uvedl, že smlouvu o půjčce považuje za
platnou, neboť povinní svorně potvrdili, že finanční částku převzali, sporná
byla pouze její výše (zda šlo o 4.200.000 Kč nebo o 4.500.000 Kč). Skutečnost,
jakým způsobem byla částka předána (najednou či ve splátkách), není ve věci
relevantní. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu pak nečiní právní úkon
neplatným rozpor se zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve
znění pozdějších předpisů. Popíral, že by závazek ze směnky byl závazkem
zajišťovací povahy ke smlouvě o půjčce. Navrhl, aby dovolací soud podaná
dovolání odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal a rozhodl o ní podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. (dále opět jen o. s. ř.), a zjistil, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byla podána oprávněnými
osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění
podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a jsou ve smyslu §
237 o. s. ř. přípustná, neboť odvolací soud se při posouzení vykonatelnosti
notářského zápisu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že
návrh na nařízení exekuce byl podán dne 27. 4. 2010 - podle občanského
soudního řádu a exekučního řádu (dále jen „ex. ř.“) ve zněních účinných do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 1. a čl. IV bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Na notářský zápis se
svolením k vykonatelnosti sepsaný dne 17. 1. 2008 je třeba aplikovat zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších
předpisů, účinném od 1. 1. 2001 do 30. 6. 2009 (dále jen „not. ř.“), a
ustanovení § 657 zákona č.
40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném
do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Podle ustanovení § 52 odst. 1 ex. ř. nestanoví-li tento zákon jinak,
použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle ustanovení § 268 odst. l písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude
zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod,
pro který rozhodnutí nelze vykonat. Nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na
návrh nebo i bez návrhu (§ 269 odst. 1 o. s. ř.). Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je podle ustanovení § 40
odst. 1 písm. d) ex. ř. exekučním titulem, jestliže splňuje formální
náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech,
jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s
osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně označeny
oprávněná a povinná osoba, uvedeny skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo
jiný nárok zakládá, předmět plnění a doba plnění, a obsaženo prohlášení povinné
osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 4/2000“). Dohodou oprávněné a povinné osoby, obsaženou v notářském zápisu se
svolením k vykonatelnosti, závazkové právní vztahy nevznikají, nemění se a ani
nezanikají. Dohoda podle ustanovení § 71a not. ř. proto nemá (sama o sobě)
hmotněprávní povahu; jde o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se
svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1
písm. d) ex. ř. z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné
osoby tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo
povinností účastníků právního vztahu. V notářském zápisu se svolením k
vykonatelnosti se neuvádí (protože nepatří k jeho obsahovým náležitostem)
hmotněprávní úkon, ať jednostranný, dvoustranný nebo vícestranný, bez ohledu na
to, zda se týká vzniku právního vztahu nebo jeho změny, popřípadě uznání dluhu,
o jehož splnění jde. Uvedené samozřejmě neznamená, že by notářský zápis o
takovém hmotněprávním úkonu nemohl být obsažen ve stejné listině s notářským
zápisem se svolením k vykonatelnosti; oba tyto zápisy je ovšem třeba důsledně
rozlišovat a navzájem nezaměňovat (srov. odůvodnění R 4/2000). Dohoda ve smyslu
ustanovení § 71a not. ř. je právním úkonem oprávněné a povinné osoby, který má
opodstatnění toliko v poměrech exekučních; sepsána notářským zápisem vyjadřuje
„smír“ mezi věřitelem a dlužníkem o jejich vzájemných právech a povinnostech,
jehož účelem a cílem je umožnit věřiteli domoci se splnění dluhu výkonem
rozhodnutí (exekucí) bez předcházejícího nalézacího soudního řízení (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo
207/2004). I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti exekučním
titulem, není
- jak vyplývá ze znění ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) ex. ř. - rozhodnutím a
nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny
(srov. § 6 not.
ř.) a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro
účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v
občanském soudním řízení (srov. § 159a o. s. ř.). Skutečnost, že se osoba
povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění a že dohoda o tom
byla uvedena v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, rovněž
nepředstavuje překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před
orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci (srov. odůvodnění
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000,
uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2001, pod číslem 15). Z uvedeného vyplývá, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má
jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné
k tomu, aby byl jako exekuční titul vykonatelný; notář (na jeho místě jiná
oprávněná osoba) jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž
by zkoumal její podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby,
jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti
není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka
o existenci dluhu v době jeho sepsání. Skutečnost, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je takovým
titulem pro výkon rozhodnutí, který sám o sobě oprávněnému nezakládá právní
důvod pro přijetí vymáhaného plnění, musí být zohledněna i v řízení o výkon
rozhodnutí (v exekučním řízení). Vymáhání plnění, na něž nemá oprávněný nárok a
které by byl povinen po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení povinnému
vrátit, nelze považovat za přípustné. Nařídí-li soud podle notářského zápisu se
svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané
plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí
postupem podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nařízený výkon
rozhodnutí lze z tohoto důvodu zastavit na návrh nebo i bez návrhu (srov. § 269
odst. 1 o. s. ř.) - k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1,
ročník 2001, pod číslem 15. V řízení o návrhu povinného na zastavení výkonu
rozhodnutí (exekuce) podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. podaného
z uvedeného důvodu tedy soud musí posoudit, zda hmotněprávní úkon, jenž je
podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, který je exekučním
titulem, je či není platný (takový úkon nemusí být součástí notářského zápisu)
- k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo
3326/2007. Soudní praxe rovněž dovodila, že je-li exekučním titulem notářský
zápis se svolením k vykonatelnosti a domáhá-li se povinný zastavení exekuce
podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. z důvodu, že oprávněný nemá na
vymáhané (vymožené) plnění podle hmotného práva nárok, rozhodne soud o tomto
návrhu povinného i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly
vymoženy (srov. usnesení nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn.
21 Cdo
3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Exekučním titulem je v dané věci notářský zápis se svolením k
vykonatelnosti sepsaný dne 17. 1. 2008 JUDr. Milanem Šmidrkalem, notářem v
Brně, pod sp. zn. NZ 19/2008, N 20/2008, jehož účastníky byli oprávněný jako
věřitel a povinní jako solidární dlužníci a jehož obsahem je dohoda o půjčce a
dohoda, ve které se povinní zavázali splnit pohledávku oprávněného vyplývající
ze závazkového vztahu a svolili k vykonatelnosti, jestliže svou povinnost řádně
a včas nesplní. V dohodě o půjčce v ustanovení „za prvé“ je uvedeno, že
oprávněný půjčuje povinným částku ve výši 4.500.000,- Kč, kterou převzali v
hotovosti před sepisem této smlouvy v období od 2. 1. 2008 do 16. 1. 2008 po
dvanácti částkách ve výši 360.000,- Kč a ve výši 180.000,- Kč dne 16. 1. 2008,
v ustanovení „za druhé“ se uvádí, že povinní vrátí oprávněnému společně a
nerozdílně částku 4.500.000,- Kč ve dvanácti splátkách po 360.000,- Kč a jedné
splátce po 180.000,- Kč v období od 15. 4. 2008 do 29. 4. 2008. V dohodě o
splnění pohledávky a svolení k vykonatelnosti v ustanovení „za třetí“ a „za
čtvrté“ je označena osoba oprávněná, osoby povinné, právní důvod, jímž je
smlouva o půjčce uzavřená dne 17. 1. 2008 formou tohoto notářského zápisu, dále
je vymezen předmět a doba plnění. Ustanovení „za páté“ pak obsahuje svolení k
vykonatelnosti. Z hlediska skutkové bylo v projednávané věci zjištěno, že částka
4.500.000,- Kč nebyla povinným předána způsobem uvedeným v notářském zápise
před jeho sepsáním, ale najednou v hotovosti dne 17. 1. 2008 při jeho sepisu,
že dne 17. 1. 2008 zároveň povinný 1) vystavil směnku vlastní bez protestu na
řad oprávněného na částku 4.450.000,- Kč, splatnou dne 15. 4. 2008, která byla
avalována povinným 2) a 3) a společností Festa servis spol. s r. o., jejímž
jednatelem je povinný 1) a že z účtu povinného 2) bylo na účet oprávněného
uhrazeno 3.200.000,- Kč dne 11. 12. 2008, 700.000,- Kč dne 6. 2. 2009 a
300.000,- Kč dne 6. 3. 2009. Dovolatelé zpochybňují vykonatelnost notářského zápisu s odůvodněním,
že půjčená částka jim nebyla oprávněným předána způsobem uvedeným v notářském
zápise (před jeho sepisem v jednotlivých splátkách) a že uzavřená smlouva o
půjčce je v důsledku toho neplatná. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi
věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po
uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o půjčce je tradičně považována za smlouvu reálnou, tedy že ke
smlouvě o půjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu
na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku, ke
kterému při peněžité půjčce může dojít i bezhotovostním převodem na účet
dlužníka (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze
dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura číslo 6, ročníku 2004, pod číslem 110, či rozsudek téhož soudu ze
dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007).
Jinak řečeno, dokud nedošlo k
předání peněz či k bezhotovostnímu převodu sjednané částky, nevznikl mezi
smluvními stranami právní vztah z půjčky (k tomu srov. Švestka, J., Spáčil, J.,
Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1852). Judikatura dovolacího soudu pak pro případy, kdy smlouva o půjčce byla
reálně uzavřena až po sepisu notářského zápisu, dovodila, že jestliže oprávněný
hodlal poskytnout povinným peněžní prostředky až po uzavření písemné smlouvy o
půjčce a po sepisu notářského (exekutorského) zápisu, bylo třeba v notářském
(exekutorském) zápisu formulovat podmínku, na jejíž splnění je plnění povinného
vázáno (dlužník se zaváže splnit pohledávku, bude-li mu plnění poskytnuto po
sepisu notářského zápisu) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015,
sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, ve znění usnesení ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo
2184/2013-II., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo
2294/2013. V opačném případě není notářský zápis způsobilým exekučním titulem. V projednávané věci vyplývá ze skutkových zjištění, že částka
4.500.000,- Kč sice nebyla předána způsobem popsaným v notářském zápisu předem,
ale v hotovosti při jeho sepisu. Proto je správný závěr odvolacího soudu, že
tím došlo k reálnému uzavření smlouvy o půjčce dne 17. 1. 2008 a že notářský
zápis je vykonatelný. Dovolatelé dále namítají, že v průběhu řízení poukazovali na
zajišťovací účel směnky a vznášeli řadu kauzálních námitek, kterými se však
odvolací soud (ani soud prvního stupně) nezabýval s odůvodněním, že tyto
námitky povinných proti účelu směnky jsou právně bezvýznamné. S uvedeným
závěrem však nelze souhlasit, neboť nezohledňuje skutečnost, že povinní neměli
možnost uplatnit své kauzální námitky v řízení o povinnosti zaplatit ze směnky,
protože žádné takové řízení neprobíhalo. Zjištění účelu směnky je navíc zásadní
pro objasnění vykonatelnosti exekučního titulu, tedy jinak řečeno, pro
objasnění otázky, zda exekuce není ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustná. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, který byl uveřejněn pod č. 59/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) je směnka obvykle
definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění
přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a
abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase
stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o
určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah,
jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho
vznik významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela
samostatný a oddělený od případného závazku, který byl důvodem jeho vzniku. Vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje jednotlivé druhy směnek (právní teorie
vymezuje rozdíly mezi směnkami pro soluto, pro solvendo a směnkami
zajišťovacími), je třeba také v případě tzv.
směnek zajišťovacích dovodit, že
nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému (jde o prostředek
zajištění a nikoli o zajišťovací závazek). Okolnost, že podle dohody účastníků
je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu
tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit
povinnosti ze směnky plnit. Z povahy zajišťovací směnky dále vyplývá, že plněním na zajišťovací směnku (na
rozdíl od plnění z titulu ručení nebo od uspokojení věřitele z výtěžku
zpeněžení zástavy) nezaniká zajištěná pohledávka a stejně tak plněním na
zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky (srov. právní
názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, který by uveřejněn pod č. 77/2009 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek). Zajišťovací směnka má svůj vlastní právní osud, samo
plnění na zajišťovací směnku neznamená zánik zajišťovaného závazku. Okolnost,
že šlo o směnku zajišťovací, a že tedy věřiteli může náležet z ekonomického
hlediska plnění jen jednou, se ovšem projeví tím, že v rozsahu proplacení
zajišťovací směnky se dlužník ubrání případnému nucenému vymožení exekučním
titulem přiznané zajištěné pohledávky námitkou plnění na zajišťovací směnku
(srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo
2564/2011). Byla-li exekuce nařízena, je zjištění o proplacení zajišťovací
směnky důvodem pro její zastavení podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu je se závěry ustálené
soudní praxe v rozporu. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho
změnu, usnesení odvolacího soudu ve vztahu k dovolatelům bez jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody,
pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu
prvního stupně, zrušil dovolací soud ve vztahu k dovolatelům i toto usnesení a
věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Pro úplnost lze dodat, že i když se rozhodnutí
dovolacího soudu vztahuje pouze na dovolatele [povinné 1) a 3)], lze řízení ve
smyslu § 269 odst. 1 o. s. ř. případně zastavit i ve vztahu k povinnému 2). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty
první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.); o náhradě nákladů řízení včetně
nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243g
odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve
zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu