29 Cdo 189/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci
úpadce Z. o. d. S. n. O. „v likvidaci“, o zrušení konkursu po splnění
rozvrhového usnesení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 K
33/2003, o dovolání věřitele J. S., zastoupeného JUDr. I.K., advokátkou, proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2008, č. j. 2 Ko
107/2007-247, takto:
Dovolání se odmítá.
Dovolání věřitele proti v záhlaví označenému usnesení, proti výroku prvnímu
výroku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu Ostravě
ze dne 11. května 2007, č. j. 8 K 33/2003-213, o zrušení konkursu po splnění
rozvrhového usnesení, Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm.
c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.
prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, aniž nařizoval
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
Dovolatel se domáhá zrušení rozhodnutí o zrušení konkursu proto, že dle jeho
názoru došlo v průběhu konkursu ve vztahu k němu k celé řadě pochybení,
zdůrazňuje především, že nebyl informován o vyvěšení konečné zprávy ani o
rozvrhovém usnesení.
Již v důvodech usnesení uveřejněného pod číslem 21/2007 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek (na něž v podrobnostech odkazuje), Nejvyšší soud
formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého z ustanovení § 44 odst. 1 písm. b/
zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), plyne, že
jediným předpokladem, který musí být naplněn k tomu, aby soud podle tohoto
ustanovení rozhodl o zrušení konkursu, je, aby bylo splněno rozvrhové usnesení.
Odtud také plyne okruh způsobilých námitek, jimiž konkursní věřitel může (ať
již v rovině právního posouzení věci nebo vad řízení) brojit proti vydání
takového usnesení. Vedle argumentu, že ke zrušení konkursu nemělo dojít, neboť
rozvrhové usnesení nebylo ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli ještě splněno, je
to již jen argument, že vydání usnesení je předčasné, neboť rozvrhové usnesení
ještě nenabylo právní moci (povahou věci je dáno, že i kdyby rozvrhové usnesení
bylo splněno ještě předtím, než nabylo právní moci, nelze přistoupit ke zrušení
konkursu dříve, než se poměry založené rozvrhovým usnesením stanou neměnnými).
K témuž závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usneseních ze dne 16. května
2006, sp. zn. 29 Odo 596/2006, ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 29 odo 1410/2004
a ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. 29 Cdo 2428/2007 (jež jsou veřejnosti k
dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Lze si rovněž představit, že
důvodem, pro který by konkurs neměl být zrušen ani v případě, že pravomocné
rozvrhové usnesení již bylo splněno, je, že po vydání rozvrhového usnesení
nastala (vznikla) právní skutečnost, na základě které úpadce nabyl další
majetek, např. děděním nebo darovací smlouvou (srov. i usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1475/2005, jež je veřejnosti rovněž
k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Právní moc rozvrhového usnesení se nadto - ve smyslu § 30 odst. 2 ZKV - odvíjí
od uplynutí třicetidenní lhůty k podání odvolání, která začíná běžet ode dne
zveřejnění rozvrhového usnesení na úřední desce konkursního soudu.
Dovolání žádnou z výše popsaných námitek, způsobilých založit přípustnost
dovolání úvahou dovolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., ve
spojení s § 238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., neobsahuje a podle jiných
ustanovení občanského soudního řádu přípustné být nemůže.
Přitom nelze přehlédnout, že dovolací argumentace (kterou dovolatel výslovně
nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 241a odst. 2
a 3 o. s. ř. a v jejímž rámci neformuluje žádnou otázku zásadního právního
významu) je z obsahového hlediska zaměřena k pojmenování zmatečnostních vad
řízení ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., jež dovolacím důvodem nejsou (srov.
usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání (do
31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č.
182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. dubna 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu