USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Heleny Myškové v konkursní věci úpadce BOS, a. s., se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, K Pernštejnu 625, PSČ 593 01, identifikační číslo osoby 60 74 61 90, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 K 15/2002, o žalobě pro zmatečnost podané D. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. září 2014, č. j. 24 K 15/2002-3424, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. října 2015, č. j. 1 Ko 15/2014-3848, za účasti Ing. Petra Sedláčka, jako správce konkursní podstaty úpadce BOS. a. s., bytem v Kuřimi, Bezručova čtvrť 1114, PSČ 664 34, o dovolání D. N., zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 2224, PSČ 594 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. prosince 2022, č. j. 10 Cmo 3/2020-145, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobou pro zmatečnost došlou Krajskému soudu v Brně (dále jen „konkursní soud“) dne 4. ledna 2019 se D. N. (dále též jen „D. N.“) domáhala zrušení usnesení ze dne 1. září 2014, č. j. 24 K 15/2002-3424, jímž konkursní soud schválil (označené) hotové výdaje, náklady spojené s udržováním a správou podstaty a mzdové nároky zaměstnanců úpadce vynaložené D. N. v době, kdy vykonávala funkci správkyně konkursní podstaty úpadce (výrok I.), neschválil (označené) hotové výdaje a náklady spojené s udržováním a správou podstaty vynaložené D.
N. v době, kdy vykonávala funkci správkyně konkursní podstaty úpadce (výrok II.), a uložil D. N., aby zaplatila do konkursní podstaty úpadce částku 286.595,90 Kč, k rukám vedlejšího účastníka (Ing. Petra Sedláčka, jako správce konkursní podstaty úpadce) [výrok III.], a zrušení usnesení ze dne 21. října 2015, č. j. 1 Ko 15/2014-3848, jímž Vrchní soud v Olomouci (jako odvolací soud) potvrdil usnesení konkursního soudu ve výrocích II. a III., a odmítl odvolání D. N. do výroku I.
Žalobu pro zmatečnost odůvodnila tím, že: a) rozhodnutí konkursního soudu vydala soudkyně Mgr. Eva Krčmářová (dále jen „soudkyně E. K.“), které byla věc (sp. zn. 24 K 15/2002) přidělena v rozporu s rozvrhem práce [§ 229 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a b) postupem soudkyně E. K. jí byla odňata možnost jednat před soudem, když u jednání konkursního soudu dne 29. srpna 2014 požádala o odročení jednání, protože musela odjet naléhavě do Prahy, přičemž soudkyně E. K. její žádosti nevyhověla, pokračovala v jednání v její nepřítomnosti a následně odročila jednání na 1. září 2014, aniž ji o této skutečnosti uvědomila.
Konkursní soud usnesením ze dne 24. března 2021, č. j. 40 Cm 1/2019-98, řízení o žalobě pro zmatečnost zastavil (výrok I.), určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a rozhodl o vrácení soudního poplatku D. N. (výrok III.). Rozhodnutí vydala (bez jednání) asistentka soudkyně Mgr. Pavly Mozgové (Mgr. Bc. Kamila Hercíková ? dále jen „asistentka soudkyně“).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání D. N. usnesením ze dne 20. prosince 2022, č. j. 10 Cmo 3/2020-145, potvrdil usnesení konkursního soudu ve výrocích I. a III.
(první výrok); ve výroku II. je změnil tak, že se o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky nerozhoduje (druhý výrok). Odvolací soud – vycházeje z § 83 odst. 1, § 103, § 104 odst. 1 věty první a § 229 odst. 1 písm. f) a odst. 3 o. s. ř., z § 66 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), a z § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) ? dospěl k následujícím závěrům:
1) Žalobou pro zmatečnost (doručenou konkursnímu soudu dne 4. dubna 2016 a vedenou pod sp. zn. 39 Cm 1/2016) se D. N. domáhá zrušení týchž rozhodnutí konkursního soudu a Vrchního soudu v Olomouci jako v projednávané věci. Zmatečnost těchto rozhodnutí spatřuje (mimo jiné) v tom, že jí bylo odňato právo jednat před soudem (podáním ze dne 18. ledna 2022 doplnila, že konkursní soud nevyhověl její žádosti o odročení jednání dne 29. srpna 2014, o které žádala, přičemž poté, co opustila jednací síň, odročil jednání, aniž ji o tom vyrozuměl).
Dále tvrdila, že bylo porušeno její právo na zákonného soudce, přičemž v témže podání (ze dne 18. ledna 2022) upřesnila, že ve věci rozhodovala nezákonná soudkyně (soudkyně E. K.), které byla věc sp. zn. 24 K 15/2002 přidělena v rozporu s rozvrhem práce konkursního soudu na rok 2002. 2) Vzhledem k tomu, že v obou řízeních (vedených u konkursního soudu pod sp. zn. 39 Cm 1/2016 a sp. zn. 40 Cm 1/2019) se D. N. domáhá zrušení označených rozhodnutí z týchž důvodů (na základě stejných skutkových tvrzení), konkursní soud správně řízení o později podané žalobě pro zmatečnost zastavil pro překážku věci zahájené.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podala D. N. („z opatrnosti“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., a to k řešení otázky procesního práva, konkrétně, zda mohla ve věci (v prvním stupni) rozhodnout asistentka soudkyně, ačkoli „rozhodovat ve věci přísluší soudci“, která byla navíc (podle názoru dovolatelky) podjatá. Dovolatelka namítá, že byla-li z projednávání a rozhodování věci vyloučena soudkyně Mgr. Pavla Mozgová [usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21.
prosince 2021, č. j. Nco 18/2021-117], jsou dány (též) pochybnosti o „nestrannosti“ její asistentky, která v minulosti zastávala funkci vyšší soudní úřednice soudkyně E. K.; to platí bez ohledu na skutečnost, že usnesením ze dne
22. června 2022, č. j. 45/40 Cm 1/2019-131, konkursní soud rozhodl, že asistentka soudkyně vyloučena není. Za stavu, kdy soudkyně Mgr. Pavla Mozgová řídí práci své asistentky, kontroluje ji a udílí jí pokyny, platí pro vyloučení této asistentky shodné důvody, pro které byla vyloučena jmenovaná soudkyně. Proto dovolatelka dovozuje, že došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces, soudní ochranu a zákonného soudce. Současně dodává, že „rozhodnutí o (ne)vyloučení asistentky soudkyně vydala soudkyně Mgr. Lenka Boháčková, a to na základě opatření místopředsedkyně Krajského soudu v Brně pro insolvenční úsek Mgr. Renáty Maixnerové.
Jelikož z tohoto opatření neplyne, podle „jakých zákonných ustanovení či jakého zákonného postupu takto bylo rozhodnuto“, i v tomto případě bylo dovolatelce odňato právo na zákonného soudce. Pro úplnost dovolatelka dodává, že soudy měly obě věci (řízení o žalobách pro zmatečnost) spojit ke společnému řízení a nikoli řízení v projednávané věci zastavit. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení, popřípadě aby žalobě pro zmatečnost vyhověl. Žaloba pro zmatečnost směřuje proti usnesení konkursního soudu a usnesení odvolacího soudu vydaným v rámci konkursního řízení vedeného na majetek úpadce podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Jde o mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí vydanému v konkursním řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, a ze dne
14. února 2007, sp. zn. 29 Odo 34/2005); i pro řízení o takové žalobě pro zmatečnost tedy platí § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podle něhož se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (před 1. lednem 2008) použijí dosavadní právní předpisy. V intencích závěrů obsažených již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněném pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 16/2009“), se oněmi „dosavadními právními předpisy“ rozumí i občanský soudní řád ve znění účinném do 31.
prosince 2007. Občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007 je rozhodný i pro dovolací řízení v této věci. Pro konkursní řízení vedené podle zákona o konkursu a vyrovnání, včetně té jeho části, jež se týká projednávání mimořádných opravných prostředků (dovolání, žaloby pro zmatečnost), je nadále použitelný zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění účinném do 31. prosince 2007. Srov. k tomu opět R 16/2009 a § 432 odst. 1 insolvenčního zákona a přímo ve vztahu k zákonu o vyšších soudních úřednících pak důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
února 2009, sp. zn. 29 Cdo 46/2009, uveřejněného pod číslem 11/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 113/2009“). Zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, jenž s účinností od 1. července 2008 zrušil (nahradil) zákon č. 189/1994 Sb., není použitelný již proto, že s konkursním řízením vedeným podle zákona o konkursu a vyrovnání nepočítá (působnost vyšších soudních úředníků v této agendě neupravuje).
Srov. shodně též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2019, sp. zn. 29 Cdo 619/2018. Dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné podle § 243b odst. 1 o. s. ř. Učinil tak proto, že: a) Oprávnění asistentky soudkyně vydat usnesení ze dne 24. března 2021, č. j. 40 Cm 1/2019-98, plyne z § 10 písm. k) zákona o vyšších soudních úřednících, ve spojení s § 36a odst. 5 zákona č.
6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákona o soudech a soudcích). b) Asistentka soudkyně je vyloučena z provedení úkonu soudu z obdobných důvodů, které stanoví zvláštní zákon pro vyloučení soudce (§ 5 zákona o vyšších soudních úřednících, ve spojení s § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích). O tom, že asistentka soudkyně není vyloučena rozhodl konkursní soud usnesením ze dne 22. června 2022, č. j. 45/40 Cm 1/2019-131; Nejvyšší soud nemá důvod
odchýlit se od tohoto závěru ani na základě obsahu dovolání. Právní posouzení věci je v tomto směru v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněných pod čísly 85/2012 a 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (přiměřeně) v usnesení ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 Nd 33/2013. Konečně Nejvyšší soud dodává, že konkursní soud sice pochybil, když žalobu pro zmatečnost (podanou proti usnesením vydaným v konkursním řízení úpadce vedeném pod sp. zn. 24 K 15/2002) vyloučil k samostatnému řízení (a nepovažoval ji za doplnění důvodů předchozí žaloby pro zmatečnost vedené pod sp. zn. 39 Cm 1/2016); viz např. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 2/2019. Toto pochybení však neshledal natolik závažným, aby napadené rozhodnutí zrušil, když D. N. uplatnila skutkově totožné důvody zmatečnosti v řízení vedeném u konkursního soudu pod sp. zn. 39 Cm 1/2016, přičemž konkursní soud i odvolací soud [viz usnesení ze dne 26. ledna 2022, č. j. (73) 39 Cm 1/2016-488, a ze dne 14. prosince 2022, č. j. 2 Cmo 5/2022-607] se těmito (D. M. tvrzenými) důvody zmatečnosti zabývaly; skutečnost, že Ing. Petr Sedláček (správce konkursní podstaty úpadce) podal proti usnesení ze dne 14. prosince 2022 dovolání, o němž dosud Nejvyšší soud nerozhodl (věc je vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 1730/2023), na shora uvedeném nic nemění. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je v dané věci mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutím vydaným v konkursním řízení, kde platí § 33 odst. 1 písm. b) ZKV; proto se ani zde o nákladech řízení nerozhoduje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2007, sp. zn. 29 Odo 34/2005). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2024
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu