29 Cdo 1730/2023-758
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci úpadce BOS, a. s., se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, K Pernštejnu 625, PSČ 593 01, identifikační číslo osoby 60746190, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 K 15/2002, o žalobě pro zmatečnost podané D. N., zastoupenou JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Bělehradská 643/77, PSČ 120 00, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. září 2014, č. j. 24 K 15/2002-3424, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. října 2015, č. j. 1 Ko 15/2014-3848, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (73) 39 Cm 1/2016, za účasti Ing. Petra Sedláčka, jako správce konkursní podstaty úpadce BOS, a. s., zastoupeného JUDr. Ilonou Pokornou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, PSČ 602 00, o dovolání Ing. Petra Sedláčka, jako správce konkursní podstaty úpadce BOS, a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2022, č. j. 2 Cmo 5/2022-607, takto:
I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2022, č. j. 2 Cmo 5/2022-607, jímž odvolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. ledna 2022, č. j. (73) 39 Cm 1/2016-488, v části výroku I. a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2022, č. j. 2 Cmo 5/2022-607, v potvrzujícím výroku a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. ledna 2022, č. j. (73) 39 Cm 1/2016-488, v části, v níž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno odvolacím soudem, se zrušují a věc se potud vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
1. Žalobou pro zmatečnost došlou Krajskému soudu v Brně (dále jen „konkursní soud“) dne 4. dubna 2016 se D. N. (dále jen „D. N.“) domáhala zrušení usnesení ze dne 1. září 2014, č. j. 24 K 15/2002-3424, jímž konkursní soud schválil (označené) hotové výdaje, náklady spojené s udržováním a správou podstaty a mzdové nároky zaměstnanců úpadce vynaložené D. N. v době, kdy vykonávala funkci správkyně konkursní podstaty úpadce (výrok I.), neschválil (označené) hotové výdaje a náklady spojené s udržováním a správou podstaty vynaložené D. N. v době, kdy vykonávala funkci správkyně konkursní podstaty úpadce (výrok II.), a uložil D. N., aby zaplatila do konkursní podstaty úpadce částku 286.595,90 Kč, k rukám Ing. Petra Sedláčka, správce konkursní podstaty úpadce (dále jen „P. S.“) [výrok III.]. Dále se domáhala též zrušení usnesení ze dne 21. října 2015, č. j. 1 Ko 15/2014-3848, jímž Vrchní soud v Olomouci (jako odvolací soud) potvrdil usnesení konkursního soudu ve výrocích II. a III., a odmítl odvolání D. N. do výroku I.
2. Žalobu pro zmatečnost odůvodnila tím, že: a/ soudy neměly k vydání rozhodnutí pravomoc a b/ soudy nebyly věcně příslušné rozhodnout, c/ vydání rozhodnutí bránila překážka věci rozsouzené, d/ náklady spojené s udržováním a správou podstaty jsou předmětem dříve zahájených a pravomocně skončených řízení, e/ výrok III. usnesení ze dne 1. září 2014 není vykonatelný a nemůže být titulem pro zahájení exekučního řízení, f/ ve věci rozhodovala vyloučená a nezákonná soudkyně, g/ usnesením bylo porušeno právo D. N. na spravedlivý proces a bylo jí odňato právo jednat před soudem, protože nebyl dodržen postup při schvalování konečné zprávy, h/ rozhodnutí je (z řady označených důvodů) věcně nesprávné.
3. Konkursní soud usnesením ze dne 26. ledna 2022, č. j. (73) 39 Cm
4. Konkursní soud vyšel z ustanovení § 29 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), a z ustanovení § 229 a § 234 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti nedůvodná a zčásti opožděná. Přitom zejména uzavřel, že: [1] D. N. je legitimována k podání žaloby pro zmatečnost proti oběma usnesením, neboť jimi bylo s konečnou platností rozhodnuto o hotových výdajích D. N. a o povinnosti vyplatit do konkursní podstaty úpadce část již uhrazených nákladů na její správu a udržování. [2] Vydání obou napadených usnesení je v pravomoci soudů (potud soud odkázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. srpna 2018, sp. zn. 29 Cdo 3106/2016). [3] Ve věci nerozhodla vyloučená soudkyně. Dovozuje-li D. N. nepřátelský postoj soudkyně ke své osobě z dalších jí uváděných důvodů, ty souvisejí s vedením řízení a rozhodováním soudkyně a nevedou k pochybnostem o její nepodjatosti. [4] Konkursní soud neměl při vydání usnesení ze dne 1. září 2014 k dispozici celý konkursní spis úpadce, neboť jeho svazek VIII. se v této době nacházel u Vrchního soudu v Olomouci. Část konkursního spisu, v níž se nacházely rozhodující podklady pro jeho rozhodnutí, však k dispozici měl. [5] Jednání konané dne 29. srpna 2014 bylo odročeno na den 1. září 2014 za účelem přípravy a vyhlášení rozhodnutí a soud proto o jeho odročení nemusel D. N. vyrozumět. K odnětí možnosti D. N. jednat před soudem v důsledku nesprávného postupu soudu tudíž nedošlo. [6] Důvod zmatečnosti spočívající v nesprávném obsazení soudu (§ 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) D. N. uplatnila až dne 18. ledna 2022, tedy opožděně.
5. K odvolání D. N. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. prosince 2022, č. j. 2 Cmo 5/2022-607, usnesení konkursního soudu potvrdil v části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost z důvodů „podřaditelných“ pod ustanovení § 229 odst. 1 písm. a/, e/ a odst. 2 písm. a/, b/ a c/ o. s. ř. (první výrok), zrušil v části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost z důvodů „podřaditelných“ pod § 229 odst. 1 písm. f/ a odst. 3 o. s. ř., a věc v tomto rozsahu vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení (druhý výrok), změnil ve výrocích II. a III. tak, že o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky se nerozhoduje (třetí výrok).
6. Odvolací soud – vycházeje zejména z ustanovení § 66 ZKV a § 229, § 232, § 234 o. s. ř. – přitakal konkursnímu soudu v závěru, že nejsou dány důvody zmatečnosti žalobou napadených usnesení dle ustanovení § 229 odst. 1 písm. a/, e/ a odst. 2 písm. a/, b/ a c/ o. s. ř., maje námitky D. N., které v řízení uplatnila, za nedůvodné.
7. Podle odvolacího soudu však konkursní soud pochybil, když se nezabýval včas uplatněným zmatečnostním důvodem podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (jeho uplatnění měl konkursní soud nesprávně za opožděné), a zcela se nevypořádal ani s tvrzením D. N. v podání ze dne 18. ledna 2022 o odnětí práva jednat před soudem (§ 229 odst. 3 o. s. ř.). Odvolacímu soudu „proto nezbylo“ než usnesení konkursního soudu ve výroku I. v části, v níž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost z důvodu, že usnesení konkursního soudu vydala soudkyně, které byla věc úpadce přidělena v rozporu s rozvrhem práce, a že D. N. bylo v průběhu řízení odňato právo jednat před soudem proto, že soud nevyhověl její důvodné žádosti o odročení jednání dne 29. srpna 2014, zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit konkursnímu soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti prvnímu a druhému výroku usnesení odvolacího soudu podal P. S.
dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
9. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že rozhodl-li o odvolání D. N. proti usnesení konkursního soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost tak, že usnesení částečně potvrdil (v části, v níž byla žaloba zamítnuta z důvodů „podřaditelných“ pod ustanovení § 229 odst. 1 písm. a/ a e/ a odst. 2 písm. a/, b/ a c/ o. s. ř.“) a částečně zrušil (v části, v níž byla žaloba pro zmatečnost zamítnuta z důvodů „podřaditelných“ pod § 229 odst. 1 písm. f/ a odst. 3 o. s. ř.), postupoval nesprávně a nezákonně a výroky jeho rozhodnutí jsou neurčité.
10. Odvolací soud (považoval-li odvolání za částečně důvodné) měl dle dovolatele rozhodnout o odvolání proti výroku I. usnesení konkursního soudu jako o celku jedním výrokem tak, že buď rozhodnutí konkursního soudu potvrdí podle § 219 o. s. ř. nebo ho podle § 219a o. s. ř. zruší. Nebyl však oprávněn tento výrok „posuzovat a rozhodovat o něm jako o dvou oddělitelných výrocích“.
11. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch závěru o důvodnosti žaloby pro zmatečnost. III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
13. Žaloba pro zmatečnost směřuje proti usnesení konkursního soudu a usnesení odvolacího soudu vydaným v rámci konkursního řízení vedeného na majetek úpadce podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Jde o mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí vydanému v konkursním řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, a ze dne 14. února 2007, sp. zn. 29 Odo 34/2005); i pro řízení o takové žalobě pro zmatečnost tedy platí § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podle něhož se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (před 1. lednem 2008) použijí dosavadní právní předpisy. V intencích závěrů obsažených již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněném pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se oněmi „dosavadními právními předpisy“ rozumí i občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007. Občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007 je rozhodný i pro dovolací řízení v této věci.
14. Dovolání proti druhému výroku usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení konkursního soudu v části výroku I. a věc potud vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení, není přípustné; nejde totiž o žádný z případů uvedených v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, nebo ze dne 18. března 2008, sp. zn. 29 Odo 1026/2006). Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.
15. V rozsahu, v němž P. S. napadá potvrzující (první) výrok usnesení konkursního soudu, shledává Nejvyšší soud dovolání přípustným podle § 238a odst. 1 písm. b/, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když po právní stránce zásadní význam napadeného rozhodnutí „ve věci samé“ (kterou se rozumí meritorní rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost) spatřuje v posouzení otázky procesního práva, zda lze v řízení o žalobě pro zmatečnost samostatnými výroky rozhodovat o jednotlivých zmatečnostních důvodech, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost dovolání
16. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
17. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
18. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu:
§ 229 o. s. ř.
(1) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže a/ bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů, b/ ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení, c/ účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen, d/ nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba, e/ rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící, f/ soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, g/ bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího.
(2) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz), jestliže a/ v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení, b/ v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto, c/ odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu těchto rozhodnutí z důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené nelze vykonat (§ 261a).
(3) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
(4) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
§ 232 o. s. ř.
(1) Žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá. (2) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě.
§ 235e o. s. ř.
(1) Žalobu na obnovu řízení soud usnesením buď zamítne nebo povolí obnovu řízení.
(2) Žalobu pro zmatečnost soud usnesením buď zamítne nebo napadené rozhodnutí zruší. Zruší-li rozhodnutí z důvodů uvedených v § 229 odst. 1 písm. a), b) a d) nebo v § 229 odst. 2 písm. a) a b), rozhodne též o zastavení řízení o věci, popřípadě o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší soud i toto rozhodnutí, i když nebylo žalobou napadeno.
(3) Bylo-li stejné rozhodnutí napadeno žalobou na obnovu řízení i pro zmatečnost, může soud povolit důvodně uplatněnou obnovu řízení, jen když žalobu pro zmatečnost zamítne, odmítne nebo o ní zastaví řízení. (4) Bylo-li napadené rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno, soud řízení o žalobě zastaví.
19. Judikatura Nejvyššího soudu je ve vztahu k dovolatelem otevřené otázce ustálena v závěrech, podle kterých:
[1] Žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 až 3 o. s. ř. představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná [srov. např. usnesení ze dne 15. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod číslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 52/2013“), ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 21 Cdo 4088/2015, nebo ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 1336/2013].
[2] Je nutno odlišit (ve shodě s pojmenováním obsahových náležitostí žaloby pro zmatečnost v § 232 odst. 1 o. s. ř.) rozhodnutí, proti němuž směřuje žaloba pro zmatečnost (předmět žaloby pro zmatečnost), od důvodu žaloby pro zmatečnost (důvodu zmatečnosti). Srov. např. R 52/2013, usnesení ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013, nebo důvody usnesení ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 2/2019, uveřejněného pod číslem 49/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 49/2021“).
[3] V žalobě pro zmatečnost se uvede důvod žaloby (důvod zmatečnosti) nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř. byl uplatněn, ale současně způsobem, aby bylo nepochybné, v čem (v jakém konkrétním protiprávním stavu nebo postupu) je spatřován, s tím, že důvod zmatečnosti může být měněn jen po dobu trvání lhůty k žalobě pro zmatečnost. Soud při rozhodování o žalobě pro zmatečnost posuzuje napadené rozhodnutí jen z pohledu důvodu zmatečnosti, který byl uveden v žalobě pro zmatečnost nebo který byl označen dodatečně (vedle již uvedeného důvodu zmatečnosti nebo místo něho) v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě pro zmatečnost; těmi důvody zmatečnosti, které byly uplatněny později, se nezabývá, a uplatněnými důvody zmatečnosti je vázán (srov. opět R 52/2013).
[4] V řízení o žalobě pro zmatečnost soud samostatně nerozhoduje (způsobem uvedeným v § 95 o. s. ř.) o přípustnosti „rozšiřování“ tvrzených důvodů zmatečnosti; s tím, zda později (v průběhu řízení o již podané žalobě) uplatněné důvody zmatečnosti jsou včasné, se vypořádá v důvodech rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost (srov. opět R 49/2021).
20. Z výše uvedených judikaturních závěrů pro poměry projednávané věci především plyne, že je nutno rozlišovat mezi předmětem žaloby pro zmatečnost (rozhodnutími, proti nimž žaloba směřuje) a důvody žaloby pro zmatečnost (důvody zmatečnosti uvedenými v § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř.). Zatímco o předmětu žaloby pro zmatečnost lze rozhodovat samostatně (tj. v případě, že je žalobou napadeno vícero rozhodnutí soudů, žalobě vyhovět jen ve vztahu k některým z napadených rozhodnutí), o jednotlivých důvodech zmatečnosti takovým způsobem rozhodovat nelze. Je-li v žalobě pro zmatečnost uplatněno více zmatečnostních důvodů, případně byl-li další důvod zmatečnosti označen (v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě pro zmatečnost) dodatečně, posuzuje soud při rozhodování o žalobě, zda napadené rozhodnutí z pohledu všech (včas) uplatněných důvodů zmatečnosti obstojí. Dospěje-li soud k závěru, že některý z uplatněných zmatečnostních důvodů byl v dané věci naplněn, napadené rozhodnutí zruší; není-li rozhodnutí, proti němuž směřuje žaloba pro zmatečnost, stiženo zmatečností, žalobu zamítne (§ 235e odst. 2 o. s. ř.). V odůvodnění zamítavého rozhodnutí se pak vypořádá se všemi uplatněnými důvody zmatečnosti, tedy uvede, které je považuje za nenaplněné, nebo proč k některým z nich vůbec nepřihlížel.
21. Jinak řečeno, soud v řízení o žalobě pro zmatečnost nerozhoduje samostatnými výroky o jednotlivých důvodech zmatečnosti, žalobě buď vyhoví (a napadené rozhodnutí zruší), nebo žalobu jako „celek“ zamítne (a v důvodech svého rozhodnutí se pak vypořádá se všemi uplatněnými důvody zmatečnosti).
22. Postup, který zvolil odvolací soud v projednávané věci, kdy rozhodl (samostatnými výroky) o části uplatněných zmatečnostních důvodů tak, že potvrdil zamítavé rozhodnutí konkursního soudu (maje v tomto rozsahu žalobu za nedůvodnou), a ohledně zbývající části zmatečnostních důvodů rozhodnutí konkursního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, oporu v občanském soudním řádu nemá.
23. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem správné není, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovoláním napadené usnesení v potvrzujícím výroku zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení konkursního soudu. V situaci, kdy konkursní soud bude (poté, co odvolací soud zčásti zrušil jeho zamítavé rozhodnutí a věc mu potud vrátil k dalšímu řízení) znovu rozhodovat (způsobem výše popsaným) o žalobě pro zmatečnost podané D. N., Nejvyšší soud zrušil též usnesení konkursního soudu v části, v níž bylo potvrzeno dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu a věc v tomto rozsahu vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2025
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu