29 Cdo 219/2018-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně H. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Chlebounem,
advokátem, se sídlem v Praze 4, Paprsková 333/16, PSČ 140 00, proti žalovanému
Ing. Zdiradu Svobodovi, se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, PSČ 160 00,
insolvenčnímu správci dlužnice E. D., zastoupenému JUDr. Lucií Horčičkovou,
advokátkou, se sídlem v Praze 6 - Bubenči, Jednořadá 1051/53, PSČ 160 00, o
vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužnice a o vzájemné žalobě o
určení neúčinnosti rozhodčí smlouvy a rozhodčího nálezu, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 160 Cm 15/2009, jako incidenční spor v insolvenční
věci dlužnice E. D., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, o dovolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2015, č. j. 13 Cmo 46/2011-210, ve
znění doplňujícího rozsudku ze dne 11. října 2017, č. j. 13 Cmo 46/2011-269,
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2015, č. j. 13 Cmo
46/2011-210, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 11. října 2017, č. j. 13 Cmo
46/2011-269, se mění ve druhém výroku o nákladech řízení a ve druhém výroku
doplňujícího rozsudku o dalších nákladech řízení t a k t o:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy
všech stupňů částku 318.881,50 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k
rukám zástupce žalobkyně.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 3.701 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám
zástupce žalobkyně.
[1] Rozsudkem ze dne 3. února 2011, č. j. 160 Cm 15/2009-86, Městský soud v
Praze (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zastavil řízení o vzájemné odpůrčí žalobě, kterou se žalovaný (Ing. Zdirad
Svoboda, jako insolvenční správce dlužnice E. D.) domáhal vůči žalobkyni (H. M.) určení neúčinnosti rozhodčí smlouvy ze dne 4. srpna 2008 (dále jen
„rozhodčí smlouva“) a rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Filipa Bergla (dále jen
„F. B.“) ze dne 5. srpna 2008 (dále jen „rozhodčí nález“) [bod I. výroku]. 2/ Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému vyloučení jedné
ideální čtvrtiny označené budovy a pozemků (dále jen „sporné podíly na
nemovitostech“) ze soupisu majetkové podstaty dlužnice (bod II. výroku). 3/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od
právní moci rozsudku částku 12.240 Kč (bod III. výroku). 4/ Rozhodl, že po právní moci bodu I. výroku bude žalovanému vrácen soudní
poplatek ve výši 3.000 Kč (bod IV. výroku). [2] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. května 2012,
č. j. 13 Cmo 46/2011-126:
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku a změnil jej
v bodu III. výroku o nákladech řízení (první výrok). 2/ Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). [3] K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. října 2014, č. j. 29 Cdo 2860/2012-182:
1/ Odmítl dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti té části prvního výroku
rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku o zastavení řízení o vzájemné odpůrčí žalobě a změnil jej v bodu III. výroku o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž směřovalo proti druhému
výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení (první výrok). 2/ Zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2012 s výjimkou té
části prvního výroku rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek
insolvenčního soudu v bodu I. výroku o zastavení řízení o vzájemné odpůrčí
žalobě a věc ve zrušeném rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení
(druhý výrok). [4] Odvolací soud posléze rozsudkem ze dne 4. března 2015, č. j. 13 Cmo
46/2011-210, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 11. října 2017, č. j. 13 Cmo
46/2011-269:
1/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že:
- Ze soupisu majetkové podstaty dlužnice se vylučuje výtěžek zpeněžení sporných
podílů na nemovitostech ve výši 3.876.720 Kč (první výrok). - V části, v níž se žalobkyně domáhá vyloučení sporných podílů na nemovitostech
a vyloučení výtěžku zpeněžení sporných podílů na nemovitostech ve výši 323.280
Kč ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, se žaloba zamítá (první výrok). 2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy
všech stupňů do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 31.460 Kč (druhý výrok). 3/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení
týkajícího se zbývající části předmětu řízení (druhý výrok doplňujícího
rozsudku). [5] Výrok o nákladech řízení před soudy všech stupňů odůvodnil odvolací soud
poukazem na ustanovení § 224 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s.
ř.“), ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., s tím, že zcela úspěšné žalobkyni byla jejich náhrada přiznána v rozsahu
odměny za zastupování advokátem, jak ji její zástupce vyúčtoval, a to:
1/ V řízení před insolvenčním soudem v sazbě 2.100 Kč z tarifní hodnoty 25.000
Kč, podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do
31. prosince 2012, za 7 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, 5 jednání a
podání ve věci) [po 2.100 Kč] a 7 náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 3
advokátního tarifu po 300 Kč, celkem 16.800 Kč. 2/ V dovolacím řízení za 1 úkon právní služby v sazbě 2.100 Kč z tarifní
hodnoty 25.000 Kč (§ 9 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012) a za 1 náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního
tarifu ve výši 300 Kč, celkem 2.400 Kč. 3/ Ve druhém odvolacím řízení za 2 úkony právní služby v sazbě 3.100 Kč z
tarifní hodnoty 50.000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu, ve znění
účinném od 1. ledna 2013) [za podání ve věci a druhé jednání ve věci] a za 2
náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč, celkem
6.800 Kč. [6] Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí celkem 26.000 Kč a s
připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty jde celkem o částku 31.460 Kč,
uzavřel odvolací soud. [7] Výrok o nákladech řízení ohledně „zbývající části předmětu řízení“ (druhý
výrok doplňujícího rozsudku) odůvodnil odvolací soud tím, že pro tuto část
řízení účastníkům nevznikly žádné náklady odvolacího řízení.
[8] Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání jak žalobkyně, tak žalovaný.
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění
účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II,
části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony.
[10] Srov. dále (ve vazbě na skutečnost, že incidenční spor byl zahájen před 1.
lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29
ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné
níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[11] I. K dovolání žalovaného. Žalovaný napadá rozhodnutí odvolacího soudu
jako celek, odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §
241a odst. 1 o. s. ř., a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil
a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[12] Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., je obligatorní náležitostí
dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §
237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které
z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
[13] K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního
soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod
číslem 460/2017 Sb.
[14] Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává. Nejvyšší soud
proto odmítl dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.
s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem žalovaný spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím
řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[15] II. K dovolání žalobkyně. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu ve
výroku o nákladech řízení. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu ustanovení §
237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní
otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, namítajíc,
že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací
důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené
rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[16] Za neřešenou má dovolatelka otázku, zda na stanovení odměny za úkony
právní služby poskytnuté do 31. prosince 2012 má být aplikována vyhláška č.
177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), ve znění platném do 31. prosince 2012 [§ 8 odst. 1 ve
spojení s § 7 advokátního tarifu), nebo ve znění platném po 1. lednu 2013 (§ 9
odst. 3 advokátního tarifu).
[17] Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nestanovil správně výši náhrady
nákladů řízení za úkony právní služby poskytnuté v době do 31. prosince 2012, k
čemuž argumentuje takto:
[18] Podle znaleckého posudku soudní znalkyně Ing. Aleny Mostecké ze dne 31.
října 2012 (dále jen „znalecký posudek“) činila obvyklá cena sporných podílů na
nemovitostech podle stavu k 17. říjnu 2012 částku 8.570.000 Kč.
[19] Odvolací soud pochybil v určení počtu úkonů právní služby, když advokát
dovolatelky učinil v době do 31. prosince 2012 celkem 12 úkonů právní služby a
v době od 1. ledna 2013 celkem 3 úkony právní služby. Šlo o tyto (celé) úkony
právní služby:
1/ Převzetí věci a první porada s klientem (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního
tarifu).
2/ Dne 29. července 2010 účast při jednání u insolvenčního soudu (§ 11 odst. 1
písm. g/ advokátního tarifu).
3/ Dne 18. října 2010 sepsání vyjádření k podání žalovaného (§ 11 odst. 1 písm.
d/ advokátního tarifu).
4/ Dne 18. listopadu 2010 účast při jednání u insolvenčního soudu (§ 11 odst. 1
písm. g/ advokátního tarifu).
5/ Dne 6. ledna 2011 účast při jednání u insolvenčního soudu (§ 11 odst. 1
písm. g/ advokátního tarifu).
6/ Dne 27. ledna 2011 účast při jednání u insolvenčního soudu (§ 11 odst. 1
písm. g/ advokátního tarifu).
7/ Dne 3. února 2011 účast při jednání u insolvenčního soudu (§ 11 odst. 1
písm. g/ advokátního tarifu).
8/ Dne 23. února 2011 sepis a podání odvolání proti rozsudku insolvenčního
soudu z 3. února 2011 (§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu).
9/ Dne 29. května 2012 sepsání vyjádření k podání žalovaného soudu (§ 11 odst.
1 písm. d/ advokátního tarifu).
10/ Dne 30. května 2012 účast při jednání u odvolacího soudu (§ 11 odst. 1
písm. g/ advokátního tarifu).
11/ Dne 1. srpna 2012 další porada s klientem přesahující jednu hodinu, a to v
souvislosti s podáním dovolání proti rozsudku odvolacího soudu z 30. května
2012.
12/ Dne 13. srpna 2012 sepsání a podání dovolání proti rozsudku odvolacího
soudu z 30. května 2012 (§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu).
13/ Dne 11. února 2015 účast při jednání u odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm.
g/ advokátního tarifu).
14/ Dne 26. února 2015 sepsání a podání změny žaloby. Změna žaloby byla nutná v
důsledku jednání žalovaného spočívajícím ve vydražení nemovitosti.
15/ Dne 4. března 2015 účast při jednání u odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm.
g/ advokátního tarifu).
[20] Při určení výše odměny pro dobu do 31. prosince 2012 odvolací soud
nesprávně odkazuje na ustanovení 9 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném
od 1. ledna 2013, jež se na danou věc nevztahuje. Předmět žaloby byl penězi
ocenitelný (částka 8.570.000 Kč). Soud měl proto aplikovat ustanovení § 8 odst.
1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 ve spojení s
ustanovením § 7 advokátního tarifu, v témže znění, a sazba mimosmluvní odměny
za 1 úkon právní služby tak měla činit 42.580 Kč. Za 12 úkonů právní služby
učiněných v době do 31. prosince 2012 měl tedy odvolací soud určit odměnu v
celkové výši (i s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty) 618.261,60
Kč a nikoli ve výši 20.328 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení nadto
odvolací soud nezohlednil, že dovolatelka zaplatila na soudním poplatku částky
1.000 Kč (za žalobu), 3.000 Kč (za odvolání) a 10.000 Kč (za dovolání). [21] Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, maje
za to, že dovolatelkou vymezené právní otázky nemají judikatorní přesah,
případně zamítnout. [22] Podle ustanovení § 237 o. s. ř. (které jedině přichází v dané věci v úvahu
coby způsobilé založit přípustnost dovolání žalobkyně) je dovolání přípustné
též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací
řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení. I pro tyto akcesorické výroky
ovšem platí omezení přípustnosti dovolání dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/
o. s. ř. (jež určuje, že dovolání podle § 237 není přípustné také proti
rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120
odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží). Peněžité plnění
přiznané výrokem o nákladech řízení pak nelze označit pro účely posouzení
přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z
pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř., ani když
je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do
„merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech
řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného
limitu nijak neprojevuje). Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 5/2014“). [23] Z dovolání se přitom podává, že dovolatelka požaduje, aby jí (vedle toho,
co na náhradě nákladů řízení přiznal odvolací soud) bylo přiznáno dalších
611.933,60 Kč (rozdíl mezi dovolatelkou vypočtenou částkou odměny za dobu do
31. prosince 2012 ve výši 618.261,60 Kč a odvolacím soudem pro tuto dobu
přiznanou částkou 20.328 Kč, zvýšený o 14.000 Kč na zaplacených soudních
poplatcích), takže omezení podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. překážkou
přípustnosti dovolání v dané věci není. [24] Dovolání je proto přípustné podle § 237 o. s. ř., když v posouzení výkladu
§ 9 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 jde v poměrech
vylučovací žaloby coby sporu vyvolaného insolvenčním řízení (incidenčního
sporu) o věc dovolacím soudem neřešenou. [25] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
[26] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení
občanského soudního řádu a advokátního tarifu:
§ 142 (o. s. ř.)
(1) Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů
potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve
věci úspěch neměl. (2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně
rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů
právo. (3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou
náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-
li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. (…)
§ 151 (o. s. ř.)
(1) O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v
rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a
§ 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy,
jakmile tyto náklady vzniknou. (2) Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za
zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním
právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění
stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro
řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání
náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to
okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o
mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za
zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním
právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví
podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal
posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním
předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. (…)
Tarifní hodnota
§ 8 (advokátního tarifu)
(1) Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého
plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu
právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak
hodnota pohledávky, tak i závazku. (…)
§ 9 (advokátního tarifu)
(1) Nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit
jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za
tarifní hodnotu částka 5.000 Kč. (…)
(3) Částka 25.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech:
a/ určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního
úkonu, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení
neplatnosti právního úkonu, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi
neocenitelné,
(…)
§ 12 (advokátního tarifu)
(…)
(3) Při spojení dvou nebo více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání
není stanoveno zákonem, se zvyšuje mimosmluvní odměna náležející ve věci s
nejvyšší tarifní hodnotou o polovinu mimosmluvní odměny, jež by jinak náležela
v ostatních spojených věcech. (…)
Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení
občanského soudního řádu v době vydání napadeného rozhodnutí (včetně
doplňujícího rozsudku). Ustanovení advokátního tarifu v citované podobě platila
od podání žaloby do 31. prosince 2012. S účinností od 1. ledna 2013 (do vydání
napadeného rozhodnutí, včetně doplňujícího rozsudku), platila ustanovení § 8 a
§ 9 advokátního tarifu v tomto znění:
Tarifní hodnota
§ 8 (advokátního tarifu)
(1) Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého
plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se
právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i
závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by
bylo požadováno jako samostatný nárok. (…)
§ 9 (advokátního tarifu)
(…)
(4) Částka 50.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech
(…)
c/ rozhodovaných v řízení v otázkách obchodních společností, družstev a jiných
právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném
řízení,
(…)
[27] Změny promítnuté v textu advokátního tarifu s účinností od 1. ledna 2013
byly provedeny vyhláškou č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle článku II. (Přechodné ustanovení) této vyhlášky přitom platilo, že za
právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší
advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do dne
nabytí účinnosti této vyhlášky. [28] Úvodem budiž poznamenáno, že otázka aplikace advokátního tarifu ve znění
účinném do 31. prosince 2012 se pro danou věc otevřela v důsledku toho, že
Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12,
uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy
byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb., kterou se
stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo
notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou
se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.
177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 151 odst. 2 věty první části věty
před středníkem o. s. ř. sice stále určuje, že soud by při rozhodování o
náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle
sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním
předpisem, a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní
odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li
o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 149 odst. 2 o. s. ř. nebo
odůvodňují-li to okolnosti případu, Nejvyšší soud nicméně již v rozsudku svého
velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. května 2013,
sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněném pod číslem 73/2013 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že při absenci zvláštního právního předpisu o
sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni
je namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř. (proti tomuto rozhodnutí podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud
usnesením svého pléna ze dne 18. února 2014, sp. zn. Pl. ÚS 38/13). Jinak
řečeno, po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem se při rozhodování
o náhradě nákladů řízení odměna za zastupování advokátem určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. [29] V takto ustaveném právním rámci Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným
právním otázkám uvádí následující:
[30] K soudním poplatkům coby součásti dovolatelkou vynaložených nákladů
řízení. Ze spisu se podává, že dovolatelka zaplatila v průběhu řízení na soudních
poplatcích celkem částku 16.000 Kč. Konkrétně šlo o:
- částku 3.000 Kč (dovolatelka v dovolání nesprávně uvádí, že šlo o 1.000 Kč),
uhrazenou k výzvě insolvenčního soudu (č. l. 11), jako soudní poplatek ze
žaloby (č. l. 12),
- částku 3.000 Kč, uhrazenou k výzvě insolvenčního soudu (č. l. 91), jako
soudní poplatek z odvolání (č. l. 94),
- částku 10.000 Kč, uhrazenou k výzvě insolvenčního soudu (č. l. 146), jako
soudní poplatek z dovolání (č. l. 149). Napadené rozhodnutí tedy neobstojí již proto, že odvolací soud náhradu těchto
(účelně vynaložených) nákladů dovolatelce nepřiznal, ač je jejich existence ze
spisu zřejmá. [31] K počtu úkonů právní služby. Podle obsahu spisu dovolatelka, která podala žalobu 18. prosince 2009 jako
nezastoupená, je (byla) v řízení zastoupena advokátem od 7. července 2010
(srov. procesní plnou moc z téhož data, č. l. 41), který za ni činil
následující (ze spisu patrné) úkony právní služby:
[32] V řízení před insolvenčním soudem:
1/ Převzetí a příprava zastoupení (srov. procesní plná moc ze 7. července 2010,
č. l. 41). 2/ Účast při jednání u insolvenčního soudu dne 29. července 2010 (č. l. 43-44). 3/ Replika žalobkyně na vyjádření žalovaného, sepsaná 18. října 2010 (č. l. 59-60). 4/ Účast při jednání u insolvenčního soudu dne 18. listopadu 2010 (č. l. 63-64). 5/ Účast při jednání u insolvenčního soudu dne 6. ledna 2011 (č. l. 70-72).
6/ Závěrečný návrh žalobkyně, sepsaný 22. ledna 2011 (č. l. 77-78). 7/ Účast při jednání u insolvenčního soudu dne 27. ledna 2011 (č. l. 79-80). 8/ Účast při jednání u insolvenčního soudu dne 3. února 2011 (č. l. 84). [33] V prvním odvolacím řízení:
1/ Odvolání žalobkyně proti rozsudku insolvenčního soudu, sepsané 23. února
2011 (č. l. 87-90). 2/ Replika žalobkyně na vyjádření žalovaného k odvolání, sepsaná 29. května
2012 (č. l. 114-115). 3/ Účast při jednání u odvolacího soudu dne 30. května 2012 (č. l. 123-124). [34] V dovolacím řízení:
1/ Převzetí a příprava zastoupení v dovolacím řízení (srov. procesní plnou moc
z 1. srpna 2012, č. l. 144). 2/ Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, sepsané dne 13. srpna
2012 (č. l. 139-143). 3/ Podání žalobkyně obsahující návrh na odklad vykonatelnosti, sepsané 25. září
2012 (č. l. 157). 4/ Další podání žalobkyně ve věci návrhu na odklad vykonatelnosti, sepsané 12. listopadu 2012 (č. l. 159). [35] Ve druhém odvolacím řízení:
1/ Účast při jednání u odvolacího soudu dne 11. února 2015 (č. l. 201-202). 2/ Podání, jímž žalobkyně „změnila“ žalobu, sepsané 26. února 2015 (č. l. 204). 3/ Účast při jednání u odvolacího soudu dne 4. března 2015 (č. l. 206-208). 4/ Podání označené jako „vyčíslení nákladů řízení“, sepsané 8. března 2015 (č. l. 219). [36] Ze spisu je dále patrno, že dovolatelka úkony právní služby, za něž
požaduje náhradu v rámci výroku o nákladech řízení, poprvé specifikovala až v
návaznosti na jednání u odvolacího soudu dne 4. března 2015, při kterém její
zástupce v závěrečné řeči prohlásil, že na náhradě nákladů řízení před soudy
všech stupňů účtuje odměnu za zastupování ve výši, jak písemně vyúčtuje ve
lhůtě 3 dnů, uváděje současně, že je plátcem daně z přidané hodnoty (srov. č. l. 207). Odvolací soud následně vyhlásil rozsudek, v němž (předmětným druhým
výrokem) zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni před soudy všech
stupňů ve výši, jež bude určena v písemném vyhotovení rozsudku (§ 151 odst. 5
o. s. ř.). Zástupce žalobkyně pak v podání datovaném 8. března 2015, označeném
jako „vyčíslení nákladů řízení“ (č. l. 219), uvedl, že učinil tyto (celé) úkony
právní služby:
1/ Převzetí věci a první porada s klientem (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního
tarifu). 2/ Dne 29. července 2010 účast při jednání u insolvenčního soudu (§ 11 odst. 1
písm. g/ advokátního tarifu). 3/ Dne 18. října 2010 sepsání vyjádření k podání žalovaného (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu). 4/ Dne 18. listopadu 2010 účast při jednání u insolvenčního soudu (§ 11 odst. 1
písm. g/ advokátního tarifu). 5/ Dne 6. ledna 2011 účast při jednání u insolvenčního soudu (§ 11 odst. 1
písm. g/ advokátního tarifu). 6/ Dne 27. ledna 2011 účast při jednání u insolvenčního soudu (§ 11 odst. 1
písm. g/ advokátního tarifu). 7/ Dne 3. února 2011 účast při jednání u insolvenčního soudu (§ 11 odst. 1
písm. g/ advokátního tarifu). 8/ Dne 23. února 2011 sepsání a podání „dovolání proti rozsudku Vrchního soudu
v Praze, č. j. 13 Cmo 46/2011-126, ze dne 30. května 2012“ (§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu).
[37] K „vyčíslení nákladů řízení“ připojil zástupce žalobkyně první stranu
oznámení dražebníka o tom, že dne 5. prosince 2012 se koná dobrovolná dražba
sporných podílů na nemovitostech, přičemž cena stanovená soudním znalcem činí
8.570.000 Kč a nejnižší podání 6.000.000 Kč (č. l. 220), a první stranu
znaleckého posudku (č. l. 221). Obě tato podání jsou v plné podobě součástí
spisu jako č. l. 160-164 a č. l. 165-176. [38] Na tomto základě Nejvyšší soud podotýká, že vyčíslení nákladů řízení
zástupcem žalobkyně bylo nepřesné, když:
1/ Nezahrnovalo žalobkyní zaplacené soudní poplatky (a z přednesu zástupce
žalobkyně při jednání před odvolacím soudem neplyne, že by žalobkyně požadovala
jejich náhradu). 2/ Neobsahuje žádný úkon právní služby za druhé odvolací řízení. 3/ Podání z „února 2011“ nesprávně označuje jako „dovolání“ proti rozsudku
odvolacího soudu „z května 2012“. Správně mělo jít 23. února 2011 o sepis a
podání odvolání proti rozsudku insolvenčního soudu z 3. února 2011. Tato zřejmá
nesprávnost pak zcela zjevně vedla k tomu, že zástupce žalobkyně měl výčet
úkonů právní služby za dobu do rozhodnutí dovolacího soudu za ukončený, ačkoli
ve skutečnosti do té doby měl učinit v řízení i další úkony právní služby (ty,
jež jsou v rámci reprodukce dovolání v tomto rozhodnutí označeny čísly 9/ až
12/, s daty 29. května 2012, 30. května 2012, 1. srpna 2012 a 13. srpna 2012). [39] Jak se nicméně podává již toho, co Nejvyšší soud uvedl výše k problematice
nepřiznaných nákladů za zaplacené soudní poplatky, odvolacímu soudu neměla tato
zřejmá nesprávnost vyčíslení nákladů řízení (kterou měl rozpoznat stejně, jako
ji rozpoznal dovolací soud) zabránit ve správném rozhodnutí o žalobkyní účelně
vynaložených nákladech řízení podle obsahu spisu, což se podává z toho, že soud
rozhoduje o povinnosti k náhradě nákladů řízení i bez návrhu (z úřední
povinnosti); srov. § 151 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s §
224 odst. 1 o. s. ř.). [40] Poměřováno obsahem spisu (jak jej Nejvyšší soud výše reprodukoval co do
úkonů právní služby učiněných zástupcem žalobkyně) jsou účelně vynaloženými
náklady právního zastoupení žalobkyně v jednotlivých fázích řízení tyto úkony
právní služby:
[41] V řízení před insolvenčním soudem:
Celkem 7 úkonů právní služby, z nichž 1 tvoří převzetí a příprava zastoupení, 1
replika žalobkyně na vyjádření žalovaného, sepsaná 18. října 2010, a 5 účast
zástupce žalobkyně při jednáních u insolvenčního soudu ve dnech 29. července
2010, 18. listopadu 2010, 6. ledna 2011, 27. ledna 2011 a 3. února 2011. Tento
počet se shoduje s počtem úkonů právní služby požadovaných žalobkyní a
přiznaných odvolacím soudem. Nejvyšší soud dodává, že žalobkyně správně
neúčtovala (a odvolací soud správně nepřiznal) další úkon právní služby za
písemný závěrečný návrh žalobkyně, sepsaný 22. ledna 2011 (č. l. 77-78), když
jde o úkon, jenž měl a mohl být učiněn coby součást závěrečného přednesu
zástupce žalobkyně při jednání insolvenčního soudu konaném 3. února 2011 (v
tomto smyslu nejde o účelně vynaložený náklad).
[42] V prvním odvolacím řízení:
Celkem 3 úkony právní služby, z nichž tvoří: 1 odvolání žalobkyně proti
rozsudku insolvenčního soudu, sepsané 23. února 2011 (č. l. 87-90), 1 replika
žalobkyně na vyjádření žalovaného k odvolání, sepsaná 29. května 2012, a 1
účast zástupce žalobkyně při jednání u odvolacího soudu dne 30. května 2012. Jde o úkony, jejichž náhradu požaduje dovolatelka v dovolání, a které odvolací
soud žalobkyni nesprávně nepřiznal zjevně jen proto, že tyto náklady nebyly
vyčísleny v podání z 8. března 2015. [43] V dovolacím řízení:
Celkem 1 úkon právní služby za dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího
soudu, sepsané dne 13. srpna 2012. Týž počet úkonů právní služby v dovolacím
řízení vymezuje (správně) napadené rozhodnutí. [44] Dovolatelka oproti tomu požaduje odměnu za další úkon právní služby
uskutečněný dne 1. srpna 2012, představovaný další poradou s klientem
(uskutečněnou v souvislosti s podáním dovolání) přesahující jednu hodinu. K
tomu Nejvyšší soud uvádí, že soud je sice povinen rozhodovat o nákladech řízení
z úřední povinnosti (srov. opět § 151 odst. 1 o. s. ř.), takové rozhodnutí však
logicky přijímá (tam, kde účastník řízení náklady řízení, jež vynaložil a
jejichž náhradu požaduje, nevyčíslí a nedoloží řádně nebo vůbec) na základě
těch skutečností, jež mu jsou (mohou být) známy ze spisu (na základě těch
skutečností, jež o nákladech vynaložených účastníkem řízení vyšly v řízení
najevo). Existence dovolatelkou tvrzeného úkonu právní služby (další porady s
klientem) však ze spisu neplyne a dovolatelka (prostřednictvím svého zástupce)
v řízení do vydání napadeného rozhodnutí [respektive do doby, než odvolací soud
vyhotovil písemnou podobu napadeného rozhodnutí, v níž určil výši nákladů
řízení (§ 151 odst. 5 o. s. ř.)] existenci tohoto úkonu právní služby ani
netvrdila (neučinila tak ani v podání z 8. března 2015). Zpochybnit správnost
rozhodnutí odvolacího soudu na základě nových (nově tvrzených) skutečností,
přípustné není (přihlédnout k takovým skutečnostem zapovídá dovolacímu soudu
ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř.). [45] Žalobkyně pak správně neúčtovala (a odvolací soud správně nepřiznal) další
úkony právní služby za převzetí a přípravu zastoupení v dovolacím řízení a za
dvě podání (z 25. září 2012 a 12. listopadu 2012) týkající se požadavku na
odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. K
převzetí a přípravě zastoupení v dovolacím řízení (dokládaném procesní plnou
mocí z 1. srpna 2012) Nejvyšší soud uvádí, že ze spisu je sice patrno, že
procesní plná moc ze 7. července 2010 neopravňovala zástupce žalobkyně k jejímu
zastupování v dovolacím řízení (a udělení nové procesní plné moci pro dovolací
řízení bylo nezbytné), to, jak zastoupený vymezí zástupci časovou působnost
zastupování (zda jde o zastoupení jen pro řízení před soudem prvního stupně,
jen pro odvolací řízení, jen pro dovolací řízení, nebo o zastoupení pro řízení
o řádných i mimořádných prostředcích), je však jeho věcí a v tomto smyslu není
převzetí a příprava zastoupení v dovolacím řízení účelně vynaloženým nákladem. Srov.
obdobně (pro změny v osobě zástupce) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 909/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
číslo 4, ročník 2005, pod číslem 56), z nějž dále vycházejí usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 5. února 2014, sp. zn. 23 Cdo 2136/2013, a usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 19. října 2016, sp. zn. 25 Cdo 4426/2015, která se již týkají
(stejně jako v této věci) dalšího převzetí zastoupení týmž zástupcem. [46] Neúčelnost úkonů právní služby za podání z 25. září 2012 a 12. listopadu
2012, týkající se požadavku na odklad vykonatelnosti (prvním) dovoláním
napadeného (prvního) rozhodnutí odvolacího soudu, se podává již z odůvodnění
zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2014, kde je s poukazem
na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. 29 Odo 905/2006, uveřejněný pod číslem 83/2007 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května
2012, sen. zn. 29 ICdo 10/2012) vysvětleno, že vykonatelnost rozsudku, jímž
byla zamítnuta vylučovací žaloba podle § 225 insolvenčního zákona, nelze
(vůbec) odložit podle § 243 o. s. ř. [47] Ve druhém odvolacím řízení:
Celkem 3 úkony právní služby, z nichž 1 tvoří podání, jímž žalobkyně „změnila“
žalobu, sepsané 26. února 2015, a 2 účast zástupce žalobkyně při jednáních
odvolacího soudu ve dnech 11. února 2015 a 4. března 2015. Tento počet se
shoduje s počtem úkonů právní služby požadovaných žalobkyní. Odvolací soud
přiznal žalobkyni jen odměnu za 2 úkony právní sužby (za „podání ve věci“ a
„druhé jednání ve věci“), aniž vysvětlil, proč shledal neúčelným úkon právní
služby spočívající v účasti zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu dne
11. února 2015. [48] Lze tedy shrnout, že dovolatelce náleží odměna za 11 (a nikoli 12, jak
požadovala) úkonů právní služby uskutečněných v době od podání žaloby do 31. prosince 2012 a za 3 úkony právní služby uskutečněné v roce 2015. [49] K tarifní hodnotě, z níž se vypočítává odměna za 1 úkon právní služby. S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že právní posouzení věci odvolacím soudem
co do určení tarifní hodnoty předmětu sporu v době do 31. prosince 2012 nebylo
správné. Ustanovení § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu (ve znění účinném
do 31. prosince 2012) mohlo být aplikováno jen za předpokladu, že předmětem
sporu (jenž měl jak v řízení o vylučovací žalobě, tak v řízení o vzájemné
žalobě ohledně neúčinnosti právního úkonu povahu sporu určovacího) byla věc
penězi neocenitelná. Tomu na roveň bylo možné postavit jen situaci, kdy věc
penězi jinak ocenitelná nebyla v řízení oceněna a její hodnota nevyšla v řízení
ani jinak najevo, ani nebyla účastníky pokládána (v konkrétní výši) za
nespornou.
S přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení by totiž bylo
vyloučeno, aby tam, kde účastníci nebyli sami schopni hodnověrně doložit
hodnotu věci penězi ocenitelné coby věci, která byla předmětem určovacího
sporu, soud prováděl z vlastní iniciativy nákladná šetření (o dokazování
skutkového stavu jít nemohlo, neboť to se může týkat jen „věci samé“) ke
zjištění hodnoty předmětu sporu jen pro účely rozhodnutí o nákladech řízení
(srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011). [50] K závěru, že vylučovací žaloba podle ustanovení § 225 zákona č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších
předpisů, je svou povahou žalobou určovací, srov. např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněný pod číslem
116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V dané věci přitom v době
rozhodování odvolacího soudu nešlo ani o situaci, kdy by předmětem určovacího
sporu (vylučovací žaloby) byla věc penězi neocenitelná (sporné podíly na
nemovitostech ocenitelné byly), ani o situaci, kdy taková věc (sporné podíly na
nemovitostech) nebyla v řízení oceněna a její hodnota nevyšla v řízení ani
jinak najevo, ani nebyla účastníky pokládána (v konkrétní výši) za nespornou
(srov. k tomu pro situaci, kdy hodnota věci nevyšla v řízení o vylučovací
žalobě najevo, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2650/2011). V tomto řízení naopak vyšlo najevo (pro účely vyloučení
výtěžku zpeněžení sporných podílů na nemovitostech bylo zjištěno), že sporné
podíly na nemovitostech byly v průběhu excindačního sporu zpeněženy (ve veřejné
dražbě dobrovolné) za částku 4.200.000 Kč. Právě tato částka (a nikoli
dovolatelkou udávaná částka 8.570.000 Kč podle znaleckého posudku) je
objektivně zjištěnou hodnotou „věci“, která se promítla i ve výroku o věci samé
a tudíž (ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu, v rozhodném znění) tarifní
hodnotou, ze které se pro dobu do 31. prosince 2012 určuje (má určit) výše
odměny za 1 úkon právní služby vypočtená podle § 7 bodu 6. advokátního tarifu
(v rozhodném znění). [51] Mimosmluvní odměně za 1 úkon právní služby z částky (tarifní hodnoty)
4.200.000 Kč tak podle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012
odpovídá částka 25.100 Kč. Při 11 úkonech právní služby uskutečněných do 31. prosince 2012 jde o částku 276.100 Kč. [52] U úkonů právní služby uskutečněných v době od 1. ledna 2013 (v roce 2015)
se v souladu s ustanovením § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu (ve znění
účinném od uvedeného data) určuje mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby z
částky (tarifní hodnoty) 50.000 Kč (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 ICdo 13/2013, uveřejněné pod číslem
91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), čemuž odpovídá (dle § 7 bodu
5. advokátního tarifu) částka 3.100 Kč. Při 3 úkonech právní služby
uskutečněných v době od 1. ledna 2013 (v roce 2015) jde o částku 9.300 Kč. [53] Režijní paušál za 14 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst.
3
advokátního tarifu ve znění účinném v celém rozhodném období) představuje
částka 4.200 Kč. [54] V souhrnu jde o částku 289.600 Kč. Spolu s částkou 60.816 Kč odpovídající
21% dani z přidané hodnoty jde o částku 350.416 Kč a s připočtením částky
16.000 Kč na zaplacených soudních poplatcích celkem o částku 366.416 Kč. [55] Žalobkyně ve věci uspěla z 92,3 % (3.876.720 Kč ze 4.200.000 Kč) a
neuspěla ze 7,7 % (323.280 Kč ze 4.200.000 Kč). Její celkový procesní úspěch
tedy činí 84,6 % (92,3 % - 7,7 %), což z částky 366.416 Kč představuje částka
309.988 Kč. [56] Prvních 7 úkonů právní služby pak advokát žalobkyně v řízení učinil v
době, kdy předmětem sporu byl nejen vylučovací nárok, nýbrž i vzájemnou žalobou
žalovaného uplatněný nárok na určení neúčinnosti rozhodčí smlouvy a rozhodčího
nálezu. V řízení o vzájemné žalobě vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Předmětem řízení o vzájemné určovací žalobě byla věc penězi neocenitelná, takže
mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby se v souladu s ustanovením § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 určuje z
částky (tarifní hodnoty) 25.000 Kč, čemuž odpovídá částka 2.100 Kč. S
přihlédnutím k ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu (v rozhodném znění)
představuje tento předmět řízení důvod k navýšení mimosmluvní odměny za 1 úkon
právní služby vždy o částku 1.050 Kč, což při 7 úkonech právní služby učiněných
v době, kdy se spor vedl i o vzájemné žalobě, představuje celkem částku 7.350
Kč a s připočtením částky 1.543,50 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty
jde celkem o částku 8.893,50 Kč (na jejíž náhradu žalobkyni vzniklo právo v
plném rozsahu). [57] Po připočtení částky 8.893,50 Kč k částce 309.988 Kč tak výsledná částka,
která měla být žalobkyni přiznána na náhradě nákladů řízení před soudy všech
stupňů, činí 318.881,50 Kč a dovolání je potud důvodné. [58] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), v situaci, kdy dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci
rozhodnout (§ 243d písm. b/ o. s. ř.), přikročil na základě dovolání žalobkyně
ke změně napadeného rozhodnutí v tom duchu, že žalobkyni přiznal (podle
ustanovení § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř.) na náhradě
nákladů řízení celkem částku 318.881,50 Kč. [59] Výrok o nákladech dovolacího řízení se u dovolání žalovaného opírá o
ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Odmítnutím
dovolání žalovaného vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených
nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny jejího advokáta za 1
úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 8. června 2015 ve smyslu § 11
odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu). [60] Jak rozebráno výše, incidenční spor o vyloučení majetku z majetkové
podstaty dlužníka je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního
tarifu (ve znění účinném od 1. ledna 2013) sporem ve věci rozhodované v
insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč.
Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši
3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu
ve výši 300 Kč jde o částku 3.400 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z
přidané hodnoty ve výši 714 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) jde celkem o částku
4.114 Kč, na jejíž náhradu má žalobkyně právo. [61] Předmětem řízení o dovolání žalobkyně byla částka 611.933,60 Kč, o kterou
měla být podle dovolání navýšena již přiznaná náhrada nákladů řízení. Z této
částky bylo žalobkyni přiznáno 287.421,50 Kč (rozdíl mezi celkově přiznanou
náhradou nákladů řízení ve výši 318.881,50 Kč a původně přiznanou náhradou
nákladů řízení ve výši 31.460 Kč). [62] Žalobkyně ve své dovolací věci uspěla ze 47 % (287.421,50 Kč z 611.933,60
Kč) a neuspěla z 53 % (324.512,10 Kč z 611.933,60 Kč). Celkový procesní úspěch
žalovaného tedy činí 6 % (53 % - 47 %) a v tomto rozsahu mu ve smyslu
ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo
na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení o dovolání žalobkyně. Tyto
náklady v dané věci představuje odměna za 1 úkon právní služby (vyjádření jeho
advokátky k dovolání žalobkyně, datované 3. července 2015). [63] Z částky (tarifní hodnoty) 611.933,60 Kč činí mimosmluvní odměna (dle § 7
bodu 6. advokátního tarifu, ve znění účinném do 30. června 2018) částku 10.780
Kč. Dovolání žalobkyně směřovalo proti výroku o nákladech řízení, tedy proti
rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím „ve věci samé“, takže
advokátce žalovaného přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (§ 11
odst. 2 písm. c/ a odst. 3 advokátního tarifu); srov. obdobně např. již důvody
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 34/2001,
uveřejněného pod číslem 71/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo
opět R 5/2014. Jde tedy o částku 5.390 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle
§ 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 5.690 Kč. S
připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.194,90 Kč (§ 137
odst. 3 o. s. ř.) jde celkem o částku 6.884,90 Kč, z níž 6 % odpovídá částka
413 Kč, na jejíž náhradu má žalovaný právo. [64] Rozdíl částek 4.114 Kč a 413 Kč tvoří částka 3.701 Kč, kterou Nejvyšší
soud přiznal žalobkyni k tíži žalovaného. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).