Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 Cdo 2701/2009

ze dne 2011-06-29
ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2701.2009.1

29 Cdo 2701/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka

Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci

úpadkyně BRÜMMER a spol. s. r. o., se sídlem v České Lípě, Dubická 957, PSČ 470

01, identifikační číslo osoby 45279616, o schválení konečné zprávy o

zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce

konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 K

78/98, o dovolání Ing. L. Š., zastoupené JUDr. Jaroslavem Novákem, Ph. D.,

advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, PSČ 120 00, proti usnesení

Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2009, č. j. 1 Ko 211/2008 - 1651, takto:

I. Dovolání proti té části usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.

února 2009, č. j. 1 Ko 211/2008-1651, kterou odvolací soud potvrdil usnesení

soudu prvního stupně ve výrocích o zamítnutí námitek, se odmítá.

II. Ve zbytku se dovolání zamítá.

Usnesením ze dne 29. července 2008, č. j. 27 K 78/98-1589, Krajský soud

v Ústí nad Labem (dále též jen „konkursní soud“) zamítl námitky České

republiky - České správy sociálního zabezpečení a Krajské správy sociálního

zabezpečení pro Liberecký kraj proti konečné zprávě o zpeněžování majetku z

konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty

(dále též jen „konečná zpráva“) jako neopodstatněné (bod I. výroku), zamítl

námitky bývalé správkyně konkursní podstaty úpadce Ing. L. Š. jako

neopodstatněné (bod II. výroku) a schválil konečnou zprávu (bod III. výroku),

podle které:

a/ příjmy z podstaty zproštěné správkyně konkursní podstaty činí 48.951.083,62

Kč,

b/ výdaje z podstaty zproštěné správkyně konkursní podstaty činí 52.620.920,60

Kč,

c/ příjmy z podstaty současného správce konkursní podstaty činí 24.917,- Kč a

d/ výdaje z podstaty současného správce konkursní podstaty činí 8.282,- Kč.

Dále konstatoval, že:

Z výdajů zproštěné správkyně konkursní podstaty bylo uhrazeno na jejích

hotových výdajích 825.670,- Kč, vyplacena záloha na odměnu 4.493.557,-Kč,

odměna zástupce věřitelů 16.957,- Kč, náklady spojené se správou a udržováním

podstaty zaplaceno 11.957.522,- Kč, daně a poplatky 5.870.752,- Kč, mzdové

nároky zaměstnanců 23.973.607,- Kč a odděleným věřitelům bylo vyplaceno

5.482.855,60 Kč (bod IV. výroku).

Z výdajů současného správce konkursní podstaty bylo uhrazeno na hotových

výdajích 7.908,- Kč a na náklady spojené se zpeněžením podstaty 914,- Kč.

Neuhrazeno na nákladech na ukončení konkursního řízení je 3.000,- Kč (bod V.

výroku).

Konkursní soud pak:

Schválil hotové výdaje současného správce konkursní podstaty ve výši

7.908,- Kč (ze zpeněžení konkursní podstaty) a jeho odměnu ve výši 45.000,- Kč

+ 8.250,- Kč jako 19 % daň z přidané hodnoty, celkem 53.250,- Kč (z toho ve

výši 13.095,- Kč ze zpeněžení konkursní podstaty, 10.000,- Kč ze zálohy na

náklady konkursu, a ve výši 30.155,- Kč ze státního rozpočtu) (bod VI. výroku).

Poukázal správci konkursní podstaty zálohu na náklady konkursu ve výši 10.000,-

Kč a dále 30.155,- Kč na odměnu správce konkursní podstaty ze státního rozpočtu

(bod VII. výroku).

Konkursní soud měl námitky bývalé správkyně konkursní podstaty za nedůvodné,

poukazuje na to, že sama k výzvě správce konkursní podstaty uvedla, že není

schopna své finanční nároky vyčíslit.

K odvolání bývalé správkyně konkursní podstaty Vrchní soud v Praze v záhlaví

označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.

Odvolací soud - vycházeje z ustanovení § 29 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu

a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - uzavřel, že i pro bývalou správkyni

konkursní podstaty platí patnáctidenní lhůta k podání námitek počítaná od

vyvěšení konečné zprávy a že odvolatelka tyto námitky uplatnila až podáním z

28. července 2008, tedy opožděně, takže k nim nelze přihlédnout.

Proti usnesení odvolacího soudu podala bývalá správkyně konkursní podstaty

dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že

je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že

napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc,

aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil. Odvolacímu soudu pak dovolatelka vytýká, že patnáctidenní lhůtu dle ustanovení

§ 29 odst. 2 ZKV vztáhl i na ni, ačkoli ta platí jen pro úpadce a konkursní

věřitele. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním

zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání

(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se

však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona

použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve

znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do

31. prosince 2007). V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou

odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu ve výrocích I. a II. o

zamítnutí námitek, je Nejvyšší soud odmítl dle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/

o. s. ř. V této části může být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 238a

odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Důvod založit přípustnost dovolání závěrem, že napadené rozhodnutí má v

této části ve věci samé po právní stránce zásadní význam, však Nejvyšší soud

nemá. Body I. a II. výroku usnesení konkursního soudu mají totiž ve skutečnosti

povahu výroku o předběžné otázce (o důvodnosti, popřípadě včasnosti, námitek

proti konečné zprávě), ve vztahu k následujícím bodům výroku téhož usnesení o

schválení konečné zprávy. Jinak řečeno, to že námitky proti konečné zprávě a

proti vyúčtování hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty nejsou

opodstatněné, popřípadě, že jsou opožděné, se projeví ve výroku usnesení o

schválení konečné zprávy a hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty. Odvolací soud sice pochybil, jestliže uvedené výroky jako zbytečné neodklidil

(bez náhrady nezrušil), ani tato okolnost však nemění ničeho na tom, že

podstatné je, zda došlo ke schválení konečné zprávy a hotových výdajů a odměny

správce konkursní podstaty a nikoli to, že konkursní soud řešil výrokem to, co

mělo zůstat vyhrazeno (jen) důvodům usnesení o schválení konečné zprávy a

hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty (srov. k tomu např. důvody

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Odo 1802/2006, ze

dne 23. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 3638/2008 a ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1348/2009, veřejnosti dostupných na webových stránkách Nejvyššího soudu

). Bod I. výroku usnesení konkursního soudu se nadto dovolatelky netýká. Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle

ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/

o. s.

ř., když zásadní právní napadeného rozhodnutí přisuzuje řešení otázky,

zda lhůta pro podání námitek proti konečné zprávě určená v ustanovení § 29

odst. 2 ZKV dopadá i na bývalého správce konkursní podstaty s nevypořádanými

nároky vůči konkursní podstatě. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední

povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se

nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených

dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy

správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc

podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,

sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav

nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 29 ZKV (ve znění účinném k 31. prosinci 2007, pro věc

rozhodném) správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování

majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů

předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i

zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu

řízení funkce správce zproštěni (odstavec 1). Soud přezkoumá konečnou zprávu o

zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, odstraní po

slyšení správce shledané chyby anebo nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a

vyúčtování úpadce a konkursní věřitele. Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne,

kdy konečná zpráva a vyúčtování byly vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou

proti nim podat námitky (odstavec 2). Konečnou zprávu a vyúčtování projedná

soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří

podali námitky, a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí

a vyvěsí na úřední desce soudu (odstavec 3).

Z ustanovení § 29 odst. 1 ZKV vyplývá, že povinnost podat konečnou zprávu má

stávající správce konkursní podstaty, kdežto povinností bývalého (zproštěného)

správce konkursní podstaty je podat vyúčtování odměny a výdajů, tak, aby je

stávající správce konkursní podstaty mohl zahrnout do jím předkládané konečné

zprávy.

Při uplatňování svých neuspokojených nároků má přitom i bývalý správce

konkursní podstaty postavení věřitele s pohledávkami za konkursní podstatou

(srov. § 31 odst. 2 písm. a/ a b/ ZKV).

Lhůta k podání námitek proti konečné zprávě, určená v ustanovení § 29 odst. 2

ZKV, pak platí i pro věřitele s dosud neuspokojenými pohledávkami za konkursní

podstatou. I oni mohou totiž podat námitky proti předložené konečné zprávě a

namítat jinou výši odměny a výdajů správce konkursní podstaty, zejména je-li z

konečné zprávy zřejmé, že v průběhu konkursu nebyly a ani následně (při

rozvrhu) nebudou plně uspokojeny jejich pohledávky. V tomto ohledu jde ve

smyslu § 7 ZKV též o „konkursní věřitele“, tedy o věřitele, kteří uplatňují

nároky v konkursu, byť nikoli přihláškou (k výkladu uvedeného pojmu v

literatuře srov. shodně např. dílo: Zoulík, F.: Zákon o konkursu a vyrovnání.

Komentář. 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1998, str. 60-61).

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž správné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.

ř.), dovolání zamítl jako nedůvodné (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. června 2011

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu