29 Cdo 3338/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v
exekuční věci oprávněného Městské akciové společnosti Hořovice, a. s., se
sídlem v Hořovicích, Palackého náměstí 97, PSČ 268 01, identifikační číslo
osoby 25 60 00 87, proti povinnému Z. E., o vydání vymoženého plnění, vedené u
soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, pod sp. zn.
015 EX 1417/2013, o dovolání soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského,
Exekutorský úřad Beroun, se sídlem v Berouně, Palackého 31/2, PSČ 266 01, proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. 20 Co 166/2016,
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. 20 Co
166/2016, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Berouně pověřením ze dne 4. července 2013, č. j. 15 EXE
2757/2013-13, pověřil soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský
úřad Beroun (dále též jen „soudní exekutor“), vedením exekuce pro vymožení
pohledávky oprávněného podle exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu v
Berouně ze dne 29. června 2012, č. j. 118 C 8/2012-32.
Soudní exekutor vydal dne 9. července 2013 vyrozumění o zahájení exekuce, č. j.
015 EX 1417/2013-10.
Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) oznámil ? vyhláškou ze dne
19. listopadu 2015, č. j. KSPH 72 INS 28800/2015-A-3 – že „bylo zahájeno“
insolvenční řízení ve věci dlužníka Z. E.; účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení nastaly dne 19. listopadu 2015, v 8:40 hodin.
Následně insolvenční soud usnesením ze dne 24. listopadu 2015, č. j. KSPH 72
INS 28800/2015-A-10, nařídil předběžné opatření, kterým umožnil soudnímu
exekutorovi provést (v rámci exekuce vedené pod sp. zn. 015 EXE 1417/2013) již
nařízenou dražbu tam specifikovaných nemovitostí, a to s omezením, aby výtěžek
dosažený zpeněžením nebyl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vydán
oprávněným osobám, ale byl k dispozici v tomto řízení.
Soudní exekutor usnesením ze dne 11. března 2016, č. j. 015 EX 1417/2013-125,
rozhodl, že z dosud nerozděleného exekučního výtěžku ve výši 1.250.000,- Kč se
odpočítává jeho pohledávka na nákladech exekuce ve výši 212.389,- Kč k hotovému
zaplacení (výrok I.) a že exekuční výtěžek, který po odpočtu nákladů činí
1.037.611,- Kč, se vydává insolvenčnímu správci dlužníka (JUDr. Rostislavu
Tomisovi – dále jen „insolvenční správce“) ve prospěch majetkové podstaty
insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 72 INS
28800/2015 (výrok II.).
Krajský soud v Praze k odvolání insolvenčního správce usnesením ze dne 29.
dubna 2016, č. j. 20 Co 166/2016, změnil rozhodnutí soudního exekutora tak, že
„se insolvenčnímu správci vydává ve prospěch majetkové podstaty v insolvenčním
řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 72 INS 28800/2015
vymožené plnění v celkové výši 1.250.000,- Kč“.
Odkazuje na ustanovení § 5 odst. 1 písm. a), b), § 109 odst. 1 písm. c) a § 206
zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)
a na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 23. října 2014, sp.
zn. 21 Cdo 3182/2014, uveřejněném pod číslem 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek (dále jen „R 32/2015“), uzavřel, že soudní exekutor je po zahájení
insolvenčního řízení (na majetek povinného) povinen vydat insolvenčnímu správci
do majetkové podstaty všechny věci, práva, peněžní a jiné majetkové hodnoty,
které dosud zajistil. Bez ohledu na ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001
Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), musí proto
(soudní exekutor) rozhodnout o vydání celého vymoženého plnění, od něhož nemůže
odečíst náklady exekuce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal soudní exekutor dovolání, které má
přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“), když „žádá Nejvyšší soud o přezkum jeho rozhodovací
praxe“ v řešení otázky rozsahu vydání výtěžku zpeněžení insolvenčnímu správci
do majetkové podstaty dlužníka.
Dovolatel snáší argumenty ve prospěch právního závěru, podle něhož má sice
soudní exekutor povinnost vydat vymožené plnění insolvenčnímu správci, ale až
po odpočtu nákladů exekuce.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. a je i důvodné.
Jakkoli je zjevné, že odvolací soud plně respektoval závěry obsažené v R
32/2015, nelze přehlédnout, že v době po rozhodnutí odvolacího soudu Ústavní
soud v nálezu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 378/16, dovodil, že obecné
soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení
postupovat podle § 46 odst. 7 exekučního řádu tak, že insolvenčnímu správci
exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce; účelně vynaložené
náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají
součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení. Shledal tak nesprávným
opačný závěr Nejvyššího soudu vycházející právě z R 32/2015.
K tomu srov. dále v judikatuře Ústavního soudu nálezy ze dne 17. ledna 2017,
sp. zn. IV. ÚS 2264/16, ze dne 21. února 2017, sp. zn. I. ÚS 2898/16, ze dne
18. července2017, č. j. III. ÚS 1731/16 a ze dne 8. srpna 2017, č. j. III. ÚS
2372/16.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi respektoval (ve smyslu ustanovení čl. 89
odst. 2 Ústavy České republiky) výše uvedené nálezy – viz např. důvody usnesení
ze dne 19. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 3541/2016, ze dne 27. října 2016, sp. zn.
20 Cdo 4932/2016, ze dne 15. listopadu 2016, sp. zn. 20 Cdo 4686/2016, ze dne
7. prosince 2016, sp. zn. 20 Cdo 5392/2016 a ze dne 1. března 2017, sp. zn. 20
Cdo 630/2017.
Vzhledem k závazným právním závěrům, obsaženým v konstantní nálezové judikatuře
Ústavního soudu, na jejichž základě změnil svou rozhodovací praxi i Nejvyšší
soud (viz judikatura zmíněná shora), Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího
soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část
věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. listopadu 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda
senátu