29 Cdo 3354/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci
navrhovatelky Sebeobrany akcionářů – organizační jednotky Dřevostroj Čkyně, se
sídlem v Brně, Bratislavská 212/29, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby
72056240, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně,
tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, za účasti 1) Dřevostroje Čkyně, a. s., se
sídlem ve Čkyni, Spůle 25, PSČ 384 81, identifikační číslo osoby 45021112, a 2)
Lesní společnosti Ledeč nad Sázavou, a. s., se sídlem v Ledči nad Sázavou,
Hrnčíře 2, PSČ 584 01, identifikační číslo osoby 47452722, o přezkoumání
přiměřenosti protiplnění a určení přiměřené výše protiplnění, vedené u
Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1230/2010, o dovolání
navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2012, č.
j. 14 Cmo 248/2011-282, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2012, č. j. 14 Cmo
248/2011-282, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.
února 2011, č. j. 13 Cm 1230/2010-256, se ruší a věc se vrací soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. února 2011, č. j. 13
Cm 1230/2010-256, zamítl návrh na přezkoumání přiměřenosti protiplnění za jednu
akcii společnosti Dřevostroj Čkyně, a. s. (dále jen „společnost“), o
jmenovitých hodnotách blíže specifikovaných ve výroku (výrok I.), zamítl návrh
na určení přiměřeného protiplnění za jednu nekótovanou kmenovou akcii
společnosti v listinné podobě ve formě na majitele o jmenovitých hodnotách
uvedených ve výroku a na přiznání práva na tuto jinou výši protiplnění (výrok
II.), odmítl návrh „na přiznání práva na částku úroků ve výši obvyklého úroku
požadovaného za úvěry, které poskytují banky v Ledči nad Sázavou navrhovatelům,
kterým bude úročen doplatek základu protiplnění ve výši určené soudem za každou
akcii emitenta společnosti (…) až do dne skutečného vyplacení tohoto doplatku k
základu protiplnění“ (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky
potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok). Soudy vyšly z toho, že:
1) Mimořádná valná hromada společnosti konaná dne 29. června 2010 (dále též jen
„valná hromada“) rozhodla o přechodu všech účastnických cenných papírů na
hlavního akcionáře Lesní společnost Ledeč nad Sázavou, a. s. (dále jen „hlavní
akcionář“), podle § 183i a následující zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku (dále jen „obch. zák.“). 2) Výše protiplnění byla hlavním akcionářem stanovena na 1.445,- Kč za jednu
nekótovanou kmenovou akcii na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč, na
14.445,- Kč za akcii o jmenovité hodnotě 10.000,- Kč, na 144.549,- Kč za akcii
o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč a na 1.445.493,- Kč za akcii o jmenovité
hodnotě 1.000.000,- Kč. 3) Dne 14. července 2010 bylo usnesení valné hromady o přechodu účastnických
cenných papírů uveřejněno v Obchodním věstníku č. 28/10, včetně výše
přiměřeného protiplnění, přičemž dosavadní vlastníci účastnických cenných
papírů byli v oznámení informováni o tom, že jsou povinni předložit své akcie
společnosti ve lhůtě 30 dnů od uveřejnění oznámení, resp. v dodatečné lhůtě
dalších 30 dnů, jinak bude společnost postupovat podle § 214 odst. 1 až 3 obch. zák. 4) Z účetní závěrky navrhovatelky ke dni 31. prosince 2009 za účetní období od
18. prosince do 31. prosince 2009 se podává, že finanční majetek navrhovatelky
činil 1.583.550,- Kč a představovalo jej 180 kusů listinných akcií společnosti. 5) Navrhovatelka podala projednávaný návrh na přezkoumání přiměřenosti
protiplnění 13. srpna 2010. 6) Dne 1. října 2010 navrhovatelka předložila společnosti na základě dodatečné
výzvy ze dne 22. září 2010 zveřejněné v Obchodním věstníku a v Hospodářských
novinách celkem 180 kusů kmenových listinných akcií na majitele o jmenovité
hodnotě 1.000,- Kč (dále jen „sporné akcie“). 7) Navrhovatelka za tyto akcie obdržela hlavním akcionářem stanovené přiměřené
protiplnění ve výši 260.100,- Kč. 8) Mimořádné valné hromady, jež rozhodla o přechodu účastnických cenných
papírů, se zúčastnil M.
S., zaměstnanec advokátní kanceláře zástupce
navrhovatelky, který se prokázal předložením jednoho kusu kmenové listinné
akcie na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč, emise č. 01, série C, č. 00548, jež byla následně spolu s ostatními akciemi předložena navrhovatelkou
společnosti 1. října 2010. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelka
neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na přezkoumání
přiměřenosti protiplnění, když nedoložila, že sporné akcie vlastnila v den
konání mimořádné valné hromady, ani že je nabyla následně do dne podání návrhu,
resp. do třiceti dnů od zveřejnění usnesení valné hromady. Podle soudu prvního stupně bylo tvrzení navrhovatelky, že z předložené účetní
závěrky je prokázáno vlastnictví sporných akcií již k 31. prosinci 2009,
vyvráceno společností, jež prokázala, že se s jednou ze sporných akcií
zúčastnil mimořádné valné hromady „její držitel“ M. S. a k převodu této akcie
na navrhovatelku muselo dojít až po konání mimořádné valné hromady. Odvolací soud - vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně
a ztotožňuje se i s jeho právním posouzením - uzavřel, že navrhovatelka
neprokázala, že v den konání mimořádné valné hromady ani ve lhůtě jednoho
měsíce od zveřejnění zápisu usnesení valné hromady v Obchodním věstníku byla
vlastníkem sporných akcií. Dále konstatoval, že se § 156b odst. 2 obch. zák.,
jímž argumentovala navrhovatelka, na projednávanou věc nevztahuje. Odvolací
soud konečně přitakal názoru společnosti, podle něhož koupila-li navrhovatelka
sporné akcie, jednala v rozporu se stanovami občanského sdružení Sebeobrana
akcionářů, jehož je organizační jednotkou, a takové jednání by představovalo
výkon práva v rozporu s dobrými mravy, jemuž nelze přiznat soudní ochranu (§ 3
odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, ohlašujíc, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a zároveň má po
právní stránce zásadní význam, tj. opírajíc přípustnost dovolání o § 237 odst.
1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s.
ř.“) ve znění účinném do 31. prosince 2012, a jeho důvodnost o § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř., navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a
věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně dovodil, že právo domáhat se
přezkoumání přiměřenosti protiplnění podle § 183k obch. zák. mají jen ti
minoritní akcionáři, kteří jimi byli v den konání valné hromady, která o
vytěsnění rozhodla. Uvedené právo přitom náleží dosavadním vlastníkům akcií,
tedy těm, kteří byli vlastníky akcií v okamžiku přechodu vlastnického práva na
hlavního akcionáře.
Odvolací soud podle dovolatelky pochybil, když uzavřel, že jí vlastnické právo
k listinné akcii na majitele nesvědčí, protože se valné hromady s touto akcií
účastnila jiná osoba. Dovolatelka je toho názoru, že samotná účast M. S. na
valné hromadě o jejím vlastnickém právu k listinné akcii na majitele ničeho
nevypovídá, tím méně pak o vlastnickém právu k ostatním 179 akciím. M. S. mohl
akcionářská práva vykonávat jako držitel či detentor. Jmenovaný nebyl
vlastníkem sporné akcie, valné hromady se účastnil z pověření navrhovatelky.
Dovolatelka nesouhlasí také s prohlášením odvolacího soudu, že koupě akcií
dovolatelkou by byla jednáním v rozporu s jejími stanovami a tím i s dobrými
mravy, pročež mu není možné poskytnout soudní ochranu.
Správný není dle názoru dovolatelky ani závěr odvolacího soudu, podle něhož
neprokázala, že byla vlastníkem sporných akcií ve lhůtě jednoho měsíce od
zveřejnění usnesení valné hromady o vytěsnění v Obchodním věstníku. Dovolatelka
má tuto skutečnost za prokázanou potvrzením o předání sporných akcií emitentovi
ze dne 1. října 2010, neboť podle jejího názoru je takovým potvrzením vždy
doloženo, že ten, komu právo na výplatu protiplnění vzniklo, byl vlastníkem
předmětných akcií před koncem lhůty k podání návrhu na přezkoumání přiměřenosti
protiplnění, tedy ve lhůtě jednoho měsíce od zveřejnění usnesení valné hromady
o vytěsnění. Poukazujíc na judikaturu krajských a vrchních soudů dovolatelka
uzavírá, že potvrzení o předání předmětných listinných akcií emitentovi je jako
doklad aktivní legitimace navrhovatele k řízení podle § 183k obch. zák.
akceptováno i ustálenou soudní praxí.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní
význam napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud shledává v posouzení otázek
dovoláním otevřených, Nejvyšším soudem dosud neřešených, resp. rozhodnutých v
rozporu s jeho judikaturou.
Dovolání je i důvodné.
Dosavadním vlastníkům listinných akcií vzniká právo na zaplacení protiplnění v
souladu s § 183m odst. 2 obch. zák. jejich předáním společnosti podle § 183l
odst. 5 a 6 obch. zák. (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.
listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 2403/2010, jež je veřejnosti dostupné, stejně
jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na jeho
webových stránkách). Právo domáhat se přezkumu přiměřenosti protiplnění podle §
183k obch. zák. přitom mají všechny osoby, které účastnické cenné papíry
(akcie) nabyly do okamžiku přechodu vlastnického práva k těmto akciím na
hlavního akcionáře.
Z § 156 odst. 7 věty druhé obch. zák. pak plyne, že originál listinné akcie na
majitele je způsobilým průkazem toho, že osoba, která jej předložila, je
oprávněna vykonávat práva s akcií spojená (k legitimační funkci akcie viz
důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo
2706/2009, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2011, pod
číslem 24, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sp. zn. 29 Cdo
1281/2011, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2012, pod
číslem 69, nebo i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2000, sp. zn. 29 Cdo
901/2000).
Promítnuto do poměrů projednávané věci, ve které není sporu o tom, že
dovolatelka společnosti sporné akcie předala, to znamená, že závěr odvolacího
soudu, podle něhož dovolatelka neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci v
řízení není - bez dalšího - správný.
Tvrdí-li společnost, že dovolatelka sporné akcie získala až po přechodu
vlastnického práva k nim na hlavního akcionáře, resp. po podání návrhu na
přezkoumání přiměřenosti protiplnění, nese ohledně tohoto svého tvrzení rovněž
i důkazní povinnost (k otázce řešení tzv. informačního deficitu procesní strany
v občanskoprávním řízení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.
prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010).
Závěr o průkazu aktivní věcné legitimace dovolatelky k vedení řízení o přezkumu
přiměřenosti protiplnění přitom nemůže bez dalšího zpochybnit ani skutečnost,
že se mimořádné valné hromady s jednou z později předaných akcií účastnila
osoba od dovolatelky odlišná, a to již proto, že tato okolnost nemá vliv na
vlastnictví zbývajících 179 kusů sporných akcií.
Nejvyšší soud konečně nesdílí ani názor odvolacího soudu, podle něhož by
případná koupě sporných akcií či následné podání návrhu na přezkoumání
přiměřenosti protiplnění byly jednáním v rozporu s dobrými mravy. Z obsahu
spisu se žádné okolnosti, jež by takový závěr odůvodňovaly, nepodávají.
Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázek, na kterých napadené
rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a
spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b
odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Jen pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud dodává,
že názor odvolacího soudu (proti němuž ovšem dovolatelka v dovolání nebrojí),
podle něhož se úprava rozhodného dne obsažená v § 156b obch. zák. (včetně
vyvratitelné domněnky zakotvené v § 156b odst. 2 obch. zák.) ve vztahu k výkupu
účastnických cenných papírů podle § 183i a následující obch. zák. neuplatní, je
správný. Zákon totiž žádný rozhodný den vztahující se k výkupu účastnických
cenných papírů nestanoví (srov. § 156b odst. 1 věta první obch. zák.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém
rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu