USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce
O. P., zastoupeného Mgr. Martinem Razímem, advokátem, se sídlem v Hradci
Králové, Pavla Hanuše 252/4, PSČ 500 02, proti žalovaným 1/ V. A., zastoupenému
Mgr. Lukášem Blažkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, náměstí Čs. legií
500, PSČ 530 02, a 2/ J. A., zastoupenému Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, se
sídlem v Hradci Králové, Komenského 241/35, PSČ 500 03, o zrušení podílového
spoluvlastnictví, o žalobě pro zmatečnost podané prvním žalovaným proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. dubna 2022, č. j. 20 Co
51/2022-986, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 Co
51/2022, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.
června 2023, č. j. 5 Co 32/2023-1064, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 2.178 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho
zástupce.
1. Žalobou pro zmatečnost doručenou Okresnímu soudu v Hradci Králové dne
8. dubna 2021 se žalovaní domáhali zrušení původně vydaných rozhodnutí
(rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. srpna 2012, č. j. 10 C
174/2005-607, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
18. září 2013, č. j. 21 Co 729/2012-698) a nového projednání věci v řízení o
zrušení podílového spoluvlastnictví (blíže označené nemovité věci) vedeném pod
sp. zn. 10 C 174/2005.
2. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. října 2021,č. j.
10 C 174/2005-945, žalobu pro zmatečnost zamítl (bod I. výroku) a rozhodl o
nákladech řízení (bod II. výroku). K odvolání druhého žalovaného Krajský soud v
Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 26. dubna 2022, č. j.
20 Co 51/2022-986, ve znění usnesení ze dne 13. června 2022, č. j. 20 Co
51/2022-997, zamítl návrh druhého žalovaného na přerušení odvolacího řízení
(první výrok), potvrdil ve vztahu k druhému žalovanému usnesení soudu prvního
3. Proti usnesení krajského soudu ze dne 26. dubna 2022 podal první
žalovaný (podáním ze dne 6. června 2022) žalobu pro zmatečnost.
4. Krajský soud usnesením ze dne 7. prosince 2022, č. j. 20 Co
51/2022-1034, žalobu pro zmatečnost zamítl (bod I. výroku) a rozhodl o
nákladech řízení (body II. a III. výroku).
5. Krajský soud nejprve předeslal, že byť si je vědom toho, že účastníci
řízení si zachovávají v řízení o žalobě pro zmatečnost stejné procesní
postavení jako v původním řízení, označil „pro přehlednost“ účastníky řízení ve
shodě s tím, jak byli účastníci označeni okresním i krajským soudem v řízení o
předchozí žalobě pro zmatečnost, tedy tak, že jako žalobce označil oba
žalované, kteří (tehdy) podali žalobu pro zmatečnost.
6. Dále uzavřel, že (nyní podaná) žaloba pro zmatečnost není podle
ustanovení § 230 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), přípustná, neboť směřuje proti usnesení, jímž bylo
rozhodnuto o (dřívější) žalobě pro zmatečnost.
7. K odvolání prvního žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným
usnesením potvrdil usnesení krajského soudu v bodech I. a III. výroku, změnil
jej v bodě II. výroku co do výše nahrazovaných nákladů, jinak jej také potvrdil
(první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
8. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žaloba pro
zmatečnost není přípustná dle § 230 odst. 3 o. s. ř., neboť nelze podat žalobu
pro zmatečnost proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. K
tomu dodal, že není-li žaloba pro zmatečnost přípustná, nelze se zabývat ani
výhradami ke správnosti procesního postupu v řízení předcházejícímu vydání
žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí.
9. Proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, jíž odvolací
soud potvrdil usnesení krajského soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost
(posuzováno potud podle obsahu) podali žalovaní dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
10. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláními zpochybněno, je souladné s
ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 9. října 2015, sen. zn. 21 ICdo 6/2015, usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. srpna 2020, sp. zn. 32 Cdo 2274/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 20. ledna 2023, sp. zn. 21 Cdo 3542/2022), jakož i s jednoznačnou dikcí
§ 230 odst. 3 o. s. ř. (podle kterého žaloba pro zmatečnost není přípustná
proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost).
11. Opodstatněným Nejvyšší soud neshledává ani požadavek prvního
žalovaného na předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení §
230 odst. 3 o. s. ř. pro jeho rozpor s ústavním pořádkem. Nejvyšší soud nesdílí
pochybnosti dovolatele o ústavnosti předmětné právní úpravy a ustanovení § 230
odst. 3 o. s. ř. (jež respektuje povahu a smyl žaloby pro zmatečnost jakožto
mimořádného opravného prostředku) považuje za plně konformní s ústavním
pořádkem České republiky.
12. Nad rámec výše uvedeného a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení
Nejvyšší soud dodává, že ohledně procesního postavení účastníků v řízení o
žalobě pro zmatečnost je soudní praxe ustálena v závěru, podle kterého žaloba
pro zmatečnost představuje (toliko) mimořádný opravný prostředek, účastníky
řízení o žalobě pro zmatečnost tak jsou ti, kdo byli účastníky původního
řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí (popřípadě jejich právní
nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese); v řízení o této žalobě
si účastníci zachovávají stejné procesní postavení jako v původním řízení (k
tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2017, sp. zn. 21
Cdo 4305/2016, 21 Cdo 4306/2016). Nejvyšší soud výše uvedené závěry (bez
zřetele k tomu, jak ve svých rozhodnutích označily účastníky řízení soudy
nižších stupňů) respektoval i při označení účastníků v záhlaví tohoto usnesení.
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním
znění.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 21. 12. 2023
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu