29 Cdo 4153/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci
navrhovatelů a) R. M., b) KOR BUSINESS LTD, se sídlem v Londýně, Albert Place,
Lawford House, 4th Floor, N3 1RL, Spojené království Velké Británie a Severního
Irska a c) J. H., zastoupených JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze
2, Slezská 2127/13, PSČ 120 00, za účasti společnosti Teplárny Brno, a. s., se
sídlem v Brně, Lesná, Okružní 828/25, PSČ 638 00, identifikační číslo osoby
46347534, zastoupené JUDr. Lucií Ševčíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně,
Vinohrady 793/43, PSČ 639 00, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 67/2005, 50 Cm 79/2005, o dovolání
navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. března 2015,
č. j. 5 Cmo 409/2014-1011, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. března 2015, č. j. 5 Cmo
409/2014-1011, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 8. října 2014, č. j. 50 Cm 67/2005-936, 50 Cm 79/2005, Krajský
soud v Brně určil, že výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti
Teplárny Brno, a. s. (dále jen „společnost“) v procesu vytěsnění podle § 183i
zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) činí
5.201 Kč (výrok I.), uložil společnosti (jakožto právnímu nástupci hlavního
akcionáře) zaplatit navrhovateli a) částku 272.076 Kč (výrok II.),
navrhovatelce b) částku 12.021.114 Kč (výrok III.) a navrhovatelce c) částku
3.928.512 Kč (výrok IV.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok V. a VI.). Jde v pořadí již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když
usnesení ze dne 7. listopadu 2012, č. j. 50 Cm 67/2005-757, 50 Cm 79/2005, jímž
soud prvního stupně určil výši přiměřeného protiplnění za jednu akcii
společnosti ve výši 5.201 Kč (výrok I.), uložil společnosti zaplatit
navrhovatelům a), b) a c) shora uvedené částky (výroky III. až V.) a rozhodl o
nákladech řízení (výroky VI. až VII.), zrušil (k odvolání společnosti) Vrchní
soud v Olomouci usnesením ze dne 30. září 2013, č. j. 5 Cmo 93/2013-809. Soud prvního stupně vyšel – mimo jiné – z toho, že:
1) Valná hromada společnosti konaná dne 28. července 2005 rozhodla o přechodu
všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře TEZA Holding,
a. s. podle § 183i a násl. obch. zák. Přiměřenost protiplnění ve výši 1.883 Kč
za jednu akcii byla doložena znaleckým posudkem zpracovaným znalcem Ing. Vlastimilem Zajíčkem. 2) Podle znaleckého posudku zpracovaného (soudem ustanoveným) znaleckým ústavem
BOHEMIA EXPERTS s. r. o. činila hodnota jedné akcie společnosti k datu 31. května 2005 2.029 Kč. 3) Ze znaleckého posudku zpracovaného (na základě žádosti navrhovatele R. M.)
znaleckým ústavem APELEN Valuation, s. r. o. se podává, že hodnota jedné akcie
společnosti k 31. květnu 2005 činila 5.201 Kč. 4) Vrchní soud v Olomouci ve svém předchozím kasačním usnesení (ze dne 30. září
2013, č. j. 5 Cmo 93/2013-809) uložil soudu prvního stupně doplnit dokazování
výslechy znalců za účelem „odstranění rozpornosti závěrů znaleckých posudků“. 5) Hlavní akcionář TEZA Holding, a. s. zanikl ke dni 30. září 2009 v důsledku
fúze sloučením se společností. Soud prvního stupně po výslechu znalců vyšel při určení výše přiměřeného
protiplnění ze znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem APELEN
Valuation, s. r. o. Znalecký posudek ústavu BOHEMIA EXPERTS s. r. o. – jak plyne z jeho obsahu a
dalších provedených důkazů – je vnitřně rozporný co do použití přirážky za
nízkou likviditu, chybně stanoví „faktor“ beta (vycházeje přitom z nesprávného
seznamu společností), chybně stanoví bezrizikovou úrokovou míru na základě
amerických dluhopisů a nesprávně určuje prémii trhu a prémii za nelikviditu
českého kapitálového trhu. Nesrovnalosti a chyby v posudku se podle soudu
nepodařilo odstranit ani výslechem znalce. Naopak znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem APELEN Valuation, s. r. o. shledal soud vnitřně konzistentním, sestaveným „odborně a správným způsobem“,
přičemž jeho závěry znalec při výslechu obhájil.
Soud zdůraznil, že oba posudky
vyšly ze stejného finančního plánu, ale aplikovaly odlišný „faktor“ beta,
odlišně kalkulovaly bezrizikovou úrokovou míru a jinak určily rizikovou prémii
země. Přitom z dalších důkazů bylo prokázáno, že pro určení bezrizikové úrokové
míry měly být správně užity české dluhopisy (jak učinil znalecký ústav APELEN
Valuation, s. r. o.). Závěry znaleckého posudku APELEN Valuation, s. r. o. jsou
navíc podloženy (co do odhadu nákladů vlastního kapitálu) dalšími listinnými
důkazy. Jelikož soud považoval skutkový stav za objasněný, nepřipustil další
dokazování. Taktéž neshledal důvod k vypracování revizního znaleckého posudku,
neboť neměl pochybnosti o správnosti znaleckého posudku zpracovaného APELEN
Valuation, s. r. o. Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci zrušil usnesení soudu
prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení. Odvolací soud uvedl, že „společnost zpochybnila závěry znaleckého posudku, na
kterém bylo postaveno odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, a znovu tak
učinila i v odvolacím řízení, když uvedla konkrétní námitky k jednotlivým bodům
znaleckého posudku. (…) Vzhledem k tomu, že se společnosti podařilo zpochybnit
použitý postup znaleckého ústavu APELEN Valuation, s. r. o. a jeho závěr, který
soud použil pro své rozhodnutí v této věci, se podstatným způsobem liší od
závěrů ostatních znaleckých posudků, přichází do úvahy vypracování revizního
znaleckého posudku“. Odvolací soud dále soudu prvního stupně vytkl, že neuložil
soudnímu znalci přezkoumat i posudek zpracovaný znaleckým ústavem APELEN
Valuation, s. r. o., a že nevyslechl další osoby (zejména Ing. D.), které se
podílely na zpracování znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným
znaleckým ústavem. Vzhledem k tomu, že „se jedná o doplnění dokazování, jehož rozsah přesahuje
rámec přezkumné činnosti odvolacího soudu“, Vrchní soud v Olomouci usnesení
soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jež mají za
přípustné podle § 237 o. s. ř. k vyřešení otázky předpokladů vypracování
revizního znaleckého posudku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Poukazujíce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo
2214/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2013, pod
číslem 23 (jež je veřejnosti dále přístupné – stejně jako ostatní dále citovaná
rozhodnutí dovolacího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách
Nejvyššího soudu), dovolatelé zdůrazňují, že „v případě rozporu mezi dvěma
znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem,
příp. znaleckým ústavem, ovšem jen tehdy, neodstraní-li soud sám tento rozpor
po slyšení obou znalců“. Přitom „samotný rozdíl mezi dvěma posudky nezakládá
povinnost ustanovit revizního znalce, jsou-li pochybnosti soudu o jednom z
posudků odstraněny, zatímco pochybnosti o druhém jsou po výslechu zpracovatele
naopak zesíleny“. V projednávané věci byly rozpory odstraněny, resp. byla
prokázána správnost znaleckého posudku APELEN Valuation, s. r. o. a nesprávnost
ostatních znaleckých posudků. Předpoklady § 127 odst. 2 o. s. ř. pro ustanovení
revizního znalce tudíž nebyly splněny.
Dovolatelé zdůrazňují, že řízení v projednávané věci trvá od roku 2005, přičemž
spornou je pouze otázka, jaké hodnoty je třeba dosadit na místa proměnných do
výpočetního vzorce pro stanovení nákladů vlastního kapitálu dle metody CAPM
(Capital Assets Pricing Model). Odvolacímu soudu vytýkají, že nevysvětlil, jak
a v jakých bodech se společnosti podařilo zpochybnit správnost znaleckého
posudku APELEN Valuation, s. r. o. Nesouhlas s jeho závěry přitom nelze
považovat za zpochybnění. Znalec při výslechu vše vysvětlil.
Dovolatelé shledávají nelogickým požadavek odvolacího soudu, aby soud prvního
stupně uložil znaleckému ústavu BOHEMIA EXPERTS s. r. o. přezkoumat posudek
zpracovaný APELEN Valuation, s. r. o.; z obsahu spisu je zjevné, v čem se oba
posudky liší, podstatné však je, který ze znalců své závěry obhájí.
Za nepravdivou pak dovolatelé považují námitku společnosti, že za znalecký
ústav BOHEMIA EXPERTS s. r. o. byla vyslýchána osoba, která posudek
nezpracovala. Naopak, Ing. K. (který byl vyslýchán), je pod posudkem podepsán
jako jeho zpracovatel a v průběhu řízení se i opakovaně (jako zpracovatel)
písemně vyjadřoval. Výslech dalších osob je proto neúčelný a vede k
nepřípustnému prodlužování (již beztak dlouhého) řízení.
Konečně dovolatelé namítají, že nebyly naplněny podmínky pro rozhodnutí věci
bez nařízení jednání podle § 214 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Odvolací soud proto
pochybil, zrušil-li usnesení soudu prvního stupně proto, že je třeba doplnit
dokazování, aniž k projednání věci nařídil ústní jednání. Tím zatížil řízení
vadou a zkrátil dovolatele na jejich právu na přístup k (odvolacímu) soudu.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení otázek předpokladů pro
vypracování revizního znaleckého posudku a pro zrušení rozhodnutí soudu prvního
stupně z důvodu, že je třeba zpracovat revizní znalecký posudek, popř. provést
ke zjištění skutkového stavu věci další důkazy, které nemohou být provedeny v
odvolacím řízení, neboť odvolací soud se při jejich řešení odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže
tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení
nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl
správně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné
vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího
řízení nemohla být zjednána náprava.
Podle ustanovení § 219a odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozsudek nebo usnesení,
jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, zruší také tehdy, jestliže ke zjištění
skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, které
nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§ 213 odst. 3 a 4 o. s. ř.);
ustanovení § 213 odst. 5 o. s. ř. tím nesmí být dotčeno.
Podle ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplní dokazování o
účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to
potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být
provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má
být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování.
Výkladem citovaných ustanovení se Nejvyšší soud zabýval (mimo jiné) v usnesení
ze dne 31. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 1467/2014, uveřejněném pod číslem
91/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (k jehož závěrům se posléze
přihlásil i v usnesení ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 1747/2015). V něm
uzavřel, že:
1) Z § 213 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že doplnění dokazování o dosud neprovedené
důkazy, které byly navrženy za řízení před soudem prvního stupně nebo které
byly navrženy až před odvolacím soudem a jsou z pohledu ustanovení § 205a a
211a o. s. ř. přípustné, provádí – je-li to potřebné ke zjištění skutkového
stavu věci – odvolací soud.
2) Toto doplnění dokazování nemusí být provedeno v odvolacím řízení jen tehdy,
představuje-li rozsáhlé doplnění dokazování a (současně) nebylo-li ke
skutečnosti, která má být prokázána, dosud (před soudem prvního stupně)
provedeno žádné dokazování nebo bylo-li k ní provedeno jen zcela nedostatečné
dokazování. Obě podmínky uvedené v ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. musí být
splněny kumulativně; odvolací soud není povinen provést navržené důkazy jen
tehdy, jestliže má být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a současně
jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno
žádné nebo zcela nedostatečné dokazování. Za účelem provedení těchto důkazů
může být rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 2 o. s.
ř. zrušeno.
3) Rozsáhlost doplnění dokazování nevyjadřuje počet (množství) důkazů, které by
měly být za odvolacího řízení provedeny, ale vždy rozsah skutečností významných
pro posouzení věci, ohledně kterých je třeba za odvolacího řízení doplnit
dokazování. Zcela nedostatečným dokazováním se má v ustanovení § 213 odst. 4 o.
s. ř. na mysli stav, kdy soud prvního stupně sice některé důkazy provedl, avšak
šlo o důkazy zjevně nezpůsobilé objasnit skutečnosti pro rozhodnutí nebo řízení
významné.
4) Zcela nedostatečné dokazování je třeba odlišit od neúplného dokazování, o
něž jde zejména tehdy, kdy soud prvního stupně provedl důkazy obecně vzato
způsobilé prokazovanou skutečnost objasnit, avšak v konkrétním případě k tomu
nedošlo, a je proto třeba (v zájmu zjištění skutkového stavu věci) provést
ještě další důkazy.
Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že odvolací soud zrušil usnesení
soudu prvního stupně pouze proto, že – podle jeho názoru – je ke zjištění
skutkového stavu třeba provést další (účastníky navržené) důkazy, tedy nikoliv
podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. (na něž odkázal), ale podle §
219a odst. 2 o. s. ř.
V projednávané věci není pochyb o tom, že ke skutečnostem, které mají být
prokazovány doplněným dokazováním vyžadovaným odvolacím soudem (revizním
znaleckým posudkem a výslechy osob, které se – podle odvolacího soudu –
podílely na zpracování znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem
BOHEMIA EXPERTS s. r. o.), prováděl soud prvního stupně obsáhlé dokazování.
Současně je zjevné, že – z hlediska rozsahu skutečností významných pro
posouzení věci – nejde ani o rozsáhlé doplnění dokazování, a není tak splněna
ani jedna z podmínek § 213 odst. 4 o. s. ř. pro zrušení rozhodnutí soudu
prvního stupně podle § 219a odst. 2 o. s. ř. Opačný závěr odvolacího soudu je v
rozporu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Dospěje-li tudíž odvolací
soud opětovně k tomu, že je na místě doplnit dokazování (viz dále), provede
dokazování sám.
Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li
posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to
nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
Z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu se podává, že znalecký
posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné
závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají.
Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry
posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo
přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry
posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění
znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký
posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání
odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých
zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na
základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího
soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, či ze dne 3. února 2011,
sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2016,
sp. zn. I. ÚS 1054/13).
Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry
o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů
vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého
znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by
ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je
třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou
institucí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn.
21 Cdo 4543/2014).
Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším
znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento
rozpor soud sám po slyšení obou znalců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
24. dubna 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne
19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010).
Napadené rozhodnutí, v němž odvolací soud dovodil, že s ohledem na rozpory ve
znaleckých posudcích a „zpochybnění“ posudku (zpracovaného APELEN Valuation, s.
r. o.) jedním z účastníků řízení (společností) „přichází v úvahu“ zpracování
revizního znaleckého posudku, výše popsané judikaturní závěry nerespektuje.
Odvolací soud vyšel pouze z rozporu mezi oběma znaleckými posudky, zcela
pominul výslechy znalců (jakož i ostatní důkazy) provedené soudem prvního
stupně, neuvedl, z čeho a na základě jakých úvah považuje „postupy“ a závěr
znaleckého ústavu APELEN Valuation, s. r. o. za pochybné (zpochybněné) a co
konkrétně – a to i ve světle výslechu zpracovatelů obou posudků (osob, které
posudky znaleckých ústavů připravily), jakož i ve spojení s ostatními
provedenými důkazy – znaleckému posudku vytýká (proč má – na rozdíl od soudu
prvního stupně – za to, že není způsobilým podkladem pro skutkový závěr o
hodnotě podniku společnosti).
Jelikož usnesení odvolacího soudu není správné a nejsou splněny předpoklady, za
nich Nejvyšší soud může změnit rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud
napadené usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.), aniž se pro nadbytečnost
zabýval vytýkanou vadou řízení, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení
(§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu