29 Cdo 4694/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní
věci navrhovatele R. M., zastoupeného Mgr. V. H., advokátem, za účasti
společnosti P. B. a. s., zastoupené Mgr. Ing. J. Š., advokátem, o neplatnost
usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm
122/2005, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 3. července 2008, č. j. 5 Cmo 66/2008-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání
navrhovatele ve výroku ve věci samé usnesení ze dne 15. října 2007, č. j. 50 Cm
122/2005-67, jímž Krajský soud v Brně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti
usnesení valné hromady společnosti P. B. a. s. (dále jen „společnost“)
přijatého dne 15. srpna 2005.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud
podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé
může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o
situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy
tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s.
ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní
význam. Otázky, jež dovolatel Nejvyššímu soudu předkládá k řešení, napadené
usnesení zásadně právně významným nečiní, neboť již byly v soudní praxi
zodpovězeny.
V usnesení ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Cdo 866/2007, uveřejněném v
časopise Soudní judikatura, číslo 9, ročník 2008, pod číslem 131, Nejvyšší soud
formuloval a odůvodnil závěr, s nímž je napadené rozhodnutí v souladu a podle
kterého lhůta ke svolání valné hromady na žádost akcionáře podle § 183i zákona
č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) činí 15 dnů. K
témuž závěru se posléze přihlásil i v usneseních ze dne 25. března 2008, sp.
zn. 29 Cdo 2710/2007, ze dne 9. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 3219/2008, ze dne
29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 4161/2008 a ze dne 21. října 2009, sp. zn. 29 Cdo
4791/2007 (jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího
soudu).
Na uvedeném závěru nemohou ničeho změnit ani argumenty předkládané dovolatelem.
Ten při jejich formulování přehlíží, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25.
března 2008, sp. zn. 29 Cdo 866/2007, nikterak nepopřel, že ustanovení § 181
obch. zák. je určeno zejména k ochraně práv menšinových akcionářů majících
kvalifikovaný podíl na hlasovacích právech. S ohledem na systematické zařazení
§ 181 obch. zák. a způsob stanovení podílu na hlasovacích právech jakožto
podmínky pro uplatnění práv dle označeného ustanovení však zdůraznil, že není a
nemůže být určeno výhradně k ochraně práv menšinových akcionářů.
Otázku ústavnosti ustanovení § 183i až § 183n obch. zák. pak vyřešil Ústavní
soud v nálezu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl ÚS 56/2005, uveřejněném pod
číslem 257/2008 Sb., jímž zamítl i návrh na zrušení těchto ustanovení ve znění
před novelou provedenou zákonem č. 377/2005 Sb. (tj. ve zněním rozhodném pro
projednávanou věc), původně vedený pod sp. zn. Pl ÚS 53/2005 (viz odst. 1 až 3
označeného nálezu).
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší
soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání
přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti
podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2009
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu