U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
žalobkyně ONSTEP s. r. o., se sídlem v Dolních Břežanech 8, PSČ 252 41,
identifikační číslo osoby 65410670, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem,
advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, PSČ 150 00, proti
žalovanému I. Ch., zastoupenému JUDr. Zbyňkem Zapotilem, advokátem, se sídlem v
Praze 5, Lidická 336/28, PSČ 150 00, o určení vlastnického práva k
nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 13 C 117/2008,
o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. září
2014, č. j. 29 Co 460/2014-444, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatel je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
dovolacího řízení 2.238 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
jejího zástupce.
Okresní soud Praha - západ k návrhu žalobkyně podle § 107a zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), usnesením ze dne 13.
června 2014, č. j. 13 C 117/2008-407, připustil, aby do řízení na místo původně
žalovaného I. Ch. vstoupily společnosti REFUGIUM SVATÉ ANEŽKY ČESKÉ s. r. o.,
se sídlem v Dolních Břežanech, Na Panský 8, PSČ 252 41, identifikační číslo
osoby 24776866, GAVRETA s. r. o., se sídlem v Dolních Břežanech, Na Panský 8,
PSČ 252 41, identifikační číslo osoby 24137031, Dům Concentus s. r. o., se
sídlem v Dolních Břežanech, Na Panský 8, PSČ 252 41, identifikační číslo osoby
24137111, a Dům seniorů Dolní Břežany s. r. o., se sídlem v Dolních Břežanech,
Na Panský 8, PSČ 252 41, identifikační číslo osoby 24135798, neboť po zahájení
řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem byly sporné nemovitosti
převedeny na označené společnosti; to žalobkyně doložila výpisy z katastru
nemovitostí.
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Praze potvrdil k odvolání
žalovaného usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání
nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není
přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
S ohledem na názor dovolatele, opírajícího přípustnost dovolání o § 238a o. s.
ř., Nejvyšší soud podotýká, že označené ustanovení zakládá přípustnost dovolání
proti (mimo jiné) usnesení o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř.,
přijatém v průběhu odvolacího řízení; o takový případ v projednávané věci
nejde.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož po zahájení řízení
nastalou právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo
přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, ve smyslu §
107a o. s. ř., je povolení vkladu vlastnického práva k nemovitosti do katastru
nemovitostí ve prospěch nových nabyvatelů, je v souladu s ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu. K tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23. listopadu 2006, sp zn. 28 Cdo 990/2006, ze dne 21. února 2008, sp. zn. 22
Cdo 312/2008, ze dne 27. listopadu 2008, sp. zn. 22 Cdo 4144/2008, nebo ze dne
26. února 2013, sp. zn. 22 Cdo 365/2013, veřejnosti dostupná – stejně jako
ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na webových stránkách
Nejvyššího soudu.
Bylo-li převedeno vlastnické právo ke sporným nemovitostem na výše označené
společnosti, není dovolatel (původně žalovaný) v řízení již déle pasivně věcně
legitimován a je na žalobkyni, která nese procesně právní odpovědnost za určení
okruhu účastníků řízení, kteří jsou nositeli práv a povinností, o něž se v
řízení jedná, aby využila institutu procesního nástupnictví a navrhla soudu
postup podle § 107a o. s. ř. Setrvání na žalobě směřující proti dovolateli by
vedlo k zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní věcné legitimace (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2009, sp. zn. 28 Cdo 3412/2008).
Na uvedených závěrech nic nemění ani skutečnost, že vlastnické právo ke sporným
nemovitostem na shora označené společnosti převedla sama žalobkyně poté, kdy
byla na základě rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 8. září 2009, č.
j. 13 C 117/2008-155, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. března
2010, č. j. 29 Co 553/2009-219, zapsána jako jejich vlastnice, přičemž obě
označená rozhodnutí následně zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. srpna
2013, sp. zn. 29 Cdo 1332/2013; obdobně srov. k důsledkům plnění na základě
posléze zrušeného pravomocného rozhodnutí soudu závěry rozsudku velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2014,
sp. zn. 31 Cdo 3309/2011.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 234f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.)
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z části první, článku II., bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. května 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu