29 Cdo 572/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatele A. T., zastoupeného Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem v
Praze 1, Pařížská 204/21, PSČ 110 00, za účasti 1) JUDr. R. P., a 2) TEMA a.
s., se sídlem v Českém Krumlově, Pivovarská 27, PSČ 381 01, identifikační číslo
osoby 63080435, zastoupené JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem, se sídlem v
Plzni, Vlastina 602/23, PSČ 323 00, o určení neúčinnosti a neplatnosti smlouvy
o převodu obchodního podílu a o určení vlastnictví obchodního podílu, vedené u
Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 2111/2009, o dovolání
TEMA a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2014, č. j. 7
Cmo 351/2013-293, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele
zrušil rozsudek ze dne 18. září 2012, č. j. 13 Cm 2111/2009-250, kterým Krajský
soud v Českých Budějovicích zamítl „žalobu“ o určení neúčinnosti a neplatnosti
smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti PIVO EGGENBERG A.D. 1560
spol. s r. o., identifikační číslo osoby 26075580 (dále jen „společnost“),
blíže specifikované ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, jakož i
„žalobu“ o určení vlastnictví JUDr. R. P. k obchodnímu podílu ve společnosti,
rovněž blíže určenému ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala TEMA a. s. dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení
vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Posuzováno podle obsahu dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu toliko
v rozsahu, v němž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části
týkající se návrhu na určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu a
návrhu na určení vlastnictví JUDr. R. P. k obchodnímu podílu ve společnosti
(tj. návrhu na určení, kdo je společníkem společnosti); pouze v tomto rozsahu
se tudíž Nejvyšší soud usnesením odvolacího soudu zabýval. Ve zbývající části,
týkající se návrhu na určení neúčinnosti smlouvy o převodu obchodního podílu,
dovolatel usnesení odvolacího soudu nenapadá a v tomto rozsahu je tak
dovolacímu přezkumu neotevírá. Dovolací argumentace zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož řízení o
určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu a řízení o určení, kdo
je společníkem společnosti, jsou řízeními podle § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř,
ve znění účinném do 31. prosince 2013, a jde tak z procesního hlediska o tzv. řízení nesporná (viz § 120 odst. 2 ve spojení s § 200e o. s. ř.). Tento závěr odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího
soudu, za mnohá rozhodnutí srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne
10. května 2005, sp. zn. 29 Odo 312/2004, uveřejněného v časopise Soudní
judikatura číslo 8, ročníku 2005, pod číslem 120, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 22. března 2006, sp. zn. 29 Odo 1571/2005, uveřejněného v časopise Soudní
judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 128, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 28. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2053/2008, uveřejněného v časopise Soudní
judikatura číslo 12, ročníku 2011, pod číslem 171, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 302/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 13. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 488/2012, uveřejněného v časopise Soudní
judikatura číslo 9, ročníku 2014, pod číslem 106, či usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2296/2013, uveřejněného pod číslem
69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; uvedená rozhodnutí jsou
veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá
po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách). Uvedené pak platí i v případě, kdy se výše uvedených určení domáhá osoba
stojící mimo společnost, např. věřitel bývalého společníka (k tomu obdobně
srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2010, pod číslem 116). K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem
48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č.