29 Cdo 584/2024-255
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Oberbank Leasing spol. s r. o., se sídlem v Praze 2, Náměstí I. P. Pavlova 1789/5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 27091325, zastoupeného Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, PSČ 370 01 proti žalovaným 1/ NOVÝ ŽIVOT s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na Vrstvách 970/23b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 60462175, 2/ E. Š., a 3/ E. V., všem zastoupeným JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Šrobárova 2391/23, PSČ 130 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 39 Cm 161/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, č. j. 2 Cmo 11/2023-170, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.261,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení,k rukám jeho zástupce.
1. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení směnky vlastní označené číslem 307084, znějící na směnečný peníz 582.598,98 Kč, splatné dne 20. 5. 2022, kterou měl dle jeho tvrzení vystavit první žalovaný dne 19. 12. 2018 a směnečné rukojemství za zaplacení směnky převzít druhá a třetí žalovaná (dále též jen „sporná směnka“).
2. Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 39 Cm 161/2022-16, uložil žalovaným (1/ NOVÝ ŽIVOT s. r. o., 2/ E. Š. a 3/ E. V.) zaplatit společně a nerozdílně žalobci (Oberbank Leasing spol. s r. o.) směnečný peníz ve výši 582.598,98 Kč s 6% úrokem od 21. 5. 2022 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.942 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 69.012 Kč.
3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali všichni žalovaní námitky, v nichž uvedli, že spornou směnku nepodepsali.
4. Rozsudkem ze dne 10. 10. 2022, č. j. 39 Cm 161/2022-143, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (bod I. výroku) a uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci náklady námitkového řízení ve výši 34.335 Kč (bod II. výroku).
5. Soud prvního stupně vyšel při posuzování důvodnosti námitek žalovaných zejména z toho, že:
[1] Na základě smlouvy o poskytnutí účelového úvěru č. 307084 ze dne 11. 6. 2018 (dále jen „smlouva o úvěru“) poskytl žalobce společnosti AUTO SPOD PRAGUE s. r. o. (dále jen „společnost A“) účelový úvěr ve výši 1.808.100 Kč k financování ojetého osobního automobilu Mercedes – Benz (dále jen „automobil“).
[2] Dohodou o převzetí dluhu č. 307084 ze dne 19. 12. 2018 (dále jen „dohoda o převzetí dluhu“) převzal první žalovaný (za kterého jednala jako jednatelka druhá žalovaná) dluh společnosti A vůči žalobci vyplývající ze smlouvy o úvěru. Žalobce s převzetím dluhu souhlasil. Podle předávacího protokolu sepsaného prvním žalovaným a společností A téhož dne došlo k předání automobilu.
[3] V dohodě ke smlouvě o úvěru ze dne 19. 12. 2018 (dále jen „dohoda ke smlouvě o úvěru“) jsou jako smluvní strany označeni žalobce jako věřitel a první žalovaný jako dlužník na základě dohody o převzetí dluhu. V článku 1 dohody (pod nadpisem „Zajištění“) je pak mimo jiné uvedeno, že pohledávky ze smlouvy o úvěru budou zajištěny směnečným závazkem prvního žalovaného jako výstavce vlastní bianco směnky č. 307084 a avalem druhé a třetí žalované.
[4] V dohodě o vyplnění blankosměnky ze dne 19. 12. 2018 (dále jen „dohoda o vyplnění blankosměnky“) je jako výstavce označen první žalovaný, jako věřitel žalobce a jakožto vedlejší účastnice (avalové) druhá a třetí žalovaná. Všechny tyto osoby jsou na dohodě podepsány.
[5] V nedatované dohodě o přistoupení k dluhu (dále též jen „dohoda o přistoupení k dluhu“) je jako dlužník označen první žalovaný, jako přistupující dlužník M. Š. (dále jen „M. Š.“) a jako věřitel žalobce. V článku I. odst. 2 dohody je uvedeno, že (v návaznosti na uzavření dohody o převzetí dluhu) bylo sjednáno zajištění pohledávek věřitele (ze smlouvy o úvěru) zajišťovacím převodem vlastnického práva k automobilu a dále „bianco směnkou vystavenou dlužníkem s avalem první a druhé žalované“. Všichni účastníci dohody o přistoupení k dluhu (kromě žalobce) jsou na listině podepsáni, přičemž pod slovy „souhlasíme“ je umístěn i podpis třetí žalované. Podpis druhé žalované (která dohodu podepsala jako jednatelka prvního žalovaného a svůj podpis umístila rovněž pod textem „souhlasíme“) byl „ověřen“ dne 12. 5. 2020.
[6] Z výpovědi svědkyně P. Š. (dále jen „P. Š.“) vyplynulo, že pracovala u žalobce do ledna 2020 jako obchodnice. Na žalované si vzpomíná a uvedla, že s prvním žalovaným bylo uzavřeno několik smluv. Po nahlédnutí do listin, jimiž soud prvního stupně prováděl dokazování, P. Š. uvedla, že tato činnost patřila do její pracovní náplně, postupovala přitom vždy podle interních předpisů, což znamenalo, že také ověřovala vždy totožnost fyzických osob podle občanských průkazů a u právnických osob požadovala předložení výpisu z obchodního rejstříku. Všechny písemnosti se vždy podepisovaly současně. Na podpisy žalovaných na sporné směnce si již nepamatovala, na dohodě o vyplnění blankosměnky nicméně identifikovala (u žalobce) svůj podpis.
6. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní spornou směnku podepsali. Všechny listinné důkazy, které byly předloženy a provedeny, „potvrzují chronologicky kauzu blankosměnky“. Většina z nich je podepsána všemi třemi žalovanými, dohoda o přistoupení k dluhu dokonce obsahuje ověřený podpis druhé žalované. Podpisy na těchto listinách přitom žalovaní nezpochybnili. Všechny písemnosti jsou též označeny shodným číslem jako sporná směnka. Provedené listinné důkazy pak doplňuje také svědecká výpověď P. Š. Na základě takto uzavřeného řetězce nepřímých důkazů je podle soudu prvního stupně možné učinit závěr o pravosti podpisů žalovaných na sporné směnce.
7. Návrh účastníků na vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví k posouzení pravosti podpisů žalovaných na sporné směnce soud prvního stupně s ohledem na výše uvedené pro nadbytečnost zamítl.
8. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 38.194,19 Kč (druhý výrok).
9. Odvolací soud nejprve obecně předeslal, že směnky patří mezi soukromé listiny, o nichž platí, že vznikne-li pochybnost o jejich pravosti nebo správnosti, je na tom, kdo se této listiny dovolává, aby dokázal její pravost a správnost. V této souvislosti odkázal na ustanovení § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007. V poměrech projednávané věci z výše řečeného plyne, že stal-li se podpis žalovaných na směnce, jejíhož zaplacení se žalobce domáhal, sporným, bylo na žalobci, aby prokázal, že žalovaní směnku podepsali. Jde přitom o otázku skutkovou, nikoli právní.
10. Dále zdůraznil, že z ustanovení § 125 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), plyne, že občanský soudní řád nezná žádnou hierarchii důkazních prostředků, stejně tak nestanoví, že určitá skutečnost může být prokázána pouze určitým způsobem. Proto ani ohledně zkoumání pravosti podpisu na směnečné listině nelze uzavřít, že by k jejímu ověření bylo možné použít pouze jeden typ důkazního prostředku (v poměrech dané věci navrhovaný znalecký posudek). Není tedy bez dalšího chybou, jestliže soud prvního stupně nezadal vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Určující je, zda takový postup byl možný, protože z důkazů, které žalobce navrhl a soud prvního stupně provedl, bylo zjištěno, že podpisy na sporné směnce jsou pravými podpisy žalovaných.
11. Vycházeje ze skutkových zjištění učiněných na základě provedeného dokazování soudem prvního stupně, považoval odvolací soud pro posouzení otázky pravosti podpisů žalovaných na sporné směnce za nejvýznamnější dohodu o přistoupení M. Š. k dluhu prvního žalovaného, neboť podpis druhé žalované byl na této listině úředně ověřen a nelze proto pochybovat o tom, že druhá žalovaná tuto listinu podepsala. Podle odvolacího soudu za tohoto stavu soud prvního stupně zcela v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. dovodil nejen pravost podpisů druhé žalované na listinách, na které dohoda o přistoupení k dluhu odkazovala, nýbrž i pravost podpisů prvního žalovaného, za kterého druhá žalovaná jednala jako jednatelka. Jde o podpisy na dohodě o převzetí dluhu, na dohodě o vyplnění blankosměnky, jakož i o podpisy na samotné sporné směnce. Přestože provedené důkazy neprokazují pravost podpisů přímo, je z nich uvedený závěr jednoznačný.
12. Výše uvedené závěry sice nelze zcela vztáhnout na třetí žalovanou, jejíž podpis nebyl na dohodě o přistoupení k dluhu úředně ověřen, podle odvolacího soudu je však třeba přihlédnout k tomu, že všechny listiny, na kterých je vyznačen podpis, jenž má být podpisem třetí žalované, podepisovala také druhá žalovaná (za sebe i jako jednatelka prvního žalovaného). Jak vyplynulo z výpovědi svědkyně P. Š., byly sporná směnka i listiny datované dnem 19. 12. 2018 podepisovány současně, pročež by druhá žalovaná musela vědět, kdo směnku a další listiny ve skutečnosti podepsal. V tomto směru však ze strany žalovaných nebylo nic uvedeno. Naopak v dohodě o přistoupení k dluhu druhá žalovaná „bez námitek“ potvrdila, že na sporné směnce je jako aval podepsána rovněž třetí žalovaná.
13. V této souvislosti odvolací soud doplnil, že kdyby žalovaní rozumně vysvětlili, jak se na sporné směnce ocitl podpis přičítaný žalobcem třetí žalované, bylo by možné uvažovat o tom, že pravost podpisu třetí žalované na směnce bude dokazována též navrhovaným znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Ani v průběhu odvolacího řízení však nikdo ze žalovaných nevysvětlil, proč prohlášení druhé žalované učiněné v dohodě o přistoupení k dluhu není pravdivé.
14. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v projednávané věci lze – i bez vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví – dospět na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že námitka žalovaných ohledně nepravosti jejich podpisů na sporné směnce není důvodná.
15. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem (posuzováno dle celého obsahu dovolání), že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelé namítají, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů (včetně směnečného platebního rozkazu) zrušil.
16. Dovolatelé vytýkají soudům obou stupňů, že neprovedly navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, přičemž tento postup dostatečně neodůvodnily. Potud odkazují zejména na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 82/2018. K tomu zdůrazňují, že znalecký posudek z oboru písmoznalectví je v ustálené soudní praxi „základním nosným důkazem“ k prokázání pravosti podpisu. Podle dovolatelů není možné logicky odůvodnit nevyužití „zcela přiléhavého a autoritativního důkazního prostředku v případě, kdy je dokazována klíčová a vlastně jediná sporná otázka řízení“. Nevyužití přímého důkazního prostředku a jeho nahrazení chronologickou řadou důkazů nelze zhojit ani „relativně vyčerpávajícím odůvodněním“. Takový způsob dokazování může dle přesvědčení dovolatelů v praxi sloužit pouze k doplnění důkazu znaleckým posudkem za situace, kdy je znalecký posudek nejednoznačný či existuje více protichůdných znaleckých posudků. Navíc při prokazování pravosti směnky jako abstraktního cenného papíru by měl soud vycházet výhradně ze samotného hmotného substrátu, nikoliv z kauzálních okolností.
17. Současně s dovoláním předložili dovolatelé dva znalecké posudky z oboru písmoznalectví, zpracované na základě požadavku prvního žalovaného znalcem Mgr. Milošem Švandou dne 10. 7. 2023 a 11. 7. 2023, jež se zabývají posouzením otázky (ne)pravosti podpisu žalovaných na sporné směnce.
18. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání žalovaných odmítnout jako vadné, když v dovolání není uvedeno, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Jinak dovolatelé namítají jen tzv. jinou vadu řízení, k níž dovolací soud může přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). K nově předloženým znaleckým posudkům nelze v dovolacím řízení přihlížet podle § 241a odst. 6 o. s. ř. Postup soudů nižších stupňů přitom žalobce shledává souladným s judikaturou Nejvyššího soudu.
19. Dovolání žalovaných, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
20. Učinil tak proto, že dovolatelé mu (oproti svému mínění) nepředkládají k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
21. Z hlediska úvah o přípustnosti dovolání je především nutné hodnotit jako právně bezvýznamné zejména ty výhrady dovolatelů, jejichž prostřednictvím zpochybňují pouze hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem a polemizují s výsledkem tohoto hodnocení, projevivším se ve skutkovém závěru, podle něhož v řízení bylo prokázáno, že spornou směnku, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhá, první žalovaný (jako výstavce) a druhá a třetí žalovaná (jako směnečné rukojmí) podepsali. K nemožnosti úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) žádným dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.) srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16.
22. Skutkový závěr odvolacího soudu ohledně pravosti podpisu žalovaných na sporné směnce přitom neshledává Nejvyšší soud v poměrech dané věci ani za zjevně nepřiměřený.
23. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že odvolací soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví za účelem prokázání (ne)pravosti podpisu dovolatelů, neboť tímto dovolatelé ve skutečnosti uplatňují pouze tzv. jinou vadu řízení. Ta však sama o sobě není způsobilým dovolacím důvodem a pro její posouzení nelze dovolání podle § 237 o. s. ř. připustit. K této vadě, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, smí dovolací soud přihlédnout toliko v případě, přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). Skutečnost, že by dovolateli tvrzené vady zahrnovaly nějakou právní otázku, na jejímž základě by bylo možné konstatovat splnění podmínky dle § 237 o. s. ř., z dovolání neplyne.
24. Takovou otázkou v poměrech dané věci není ani otázka tzv. opomenutých důkazů. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu plyne, že o „opomenutý důkaz“ jde tehdy, jestliže soud o navržených důkazech nerozhodne, případně nevyloží, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 2172/14, či nález ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 2067/2014).
25. Soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích srozumitelně uvedly, proč nevyhověly návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví (oba soudy jej měly za nadbytečný v situaci, kdy skutečnost, že žalovaní spornou směnku podepsali, byla prokázána jinými v řízení provedenými důkazy). Přitom zejména odvolací soud v tomto směru pečlivě vyložil, jakými úvahami se při hodnocení jednotlivých provedených důkazů řídil a jaké úvahy jej k přijetí onoho skutkového závěry vedly. K tomu srov. dále též důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16.
26. Budiž k výše řečenému doplněno, že není pochyb o tom, že obecně mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (srov. ustanovení § 125 o. s. ř., v soudní praxi pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4575/2008, nebo rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4088/2016). Také znalecký posudek je „jen“ jedním z důkazních prostředků, kterými může být sporná skutečnost (zde pravost podpisu) prokázána (srov. v této souvislosti též důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3478/2007).
27. Poukaz dovolatelů na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 82/2018 shledává dovolací soud vzhledem k poměrům projednávané věci nepřípadným. V tam projednávané věci soudy nižších stupňů (nesprávně) odmítly provést (jako nadbytečný) důkaz znaleckým posudkem (z oboru zdravotnictví) s odůvodněním, že by z něj „nevyplynul jednoznačný závěr“ prokazující tvrzení účastníka. Nejvyšší soud přitom (zcela v intencích výše uvedeného) soudům obou stupňů vytknul, že náležitě nevzaly v úvahu, že pro „nadbytečnost“ lze odmítnout provést důkaz, který je způsobilý vést ke zjištění skutkového stavu věci, jen jestliže prokazovaná skutečnost již byla prokázána jinak, a nikoliv tehdy, jestliže dosud provedené důkazy (zatím) nevedly k jejímu prokázání. O takovou situaci však v nyní projednávané věci nešlo.
28. Konečně přihlédnout k novým důkazům (ke znaleckým posudkům předloženým dovolateli až při podání dovolání) Nejvyššímu soudu v dovolacím řízení zapovídá ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř.
29. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a vznikla jim tak povinnost hradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Ty sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 3. 10. 2023), která podle ustanovení § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 584.540,98 Kč) částku 10.660 Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 2.301,60 Kč; celkem tedy činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 13.261,60 Kč. 30. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 15. 10. 2024
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu