U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní
věci navrhovatelů a) města Otrokovice, se sídlem v Otrokovicích, náměstí 3.
května 1340, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 00284301, zastoupeného JUDr.
Ing. Pavlem Schreiberem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, PSČ 602
00, a b) Compas Capital Consult, s. r. o., se sídlem ve Sviadnově, Na drahách
247, PSČ 739 25, identifikační číslo osoby 62301730, zastoupené Mgr. Bohdanou
Šocovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Kateřinská 107/5, PSČ 779 00, za
účasti Vodovodů a kanalizací Zlín, a. s., se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati
383, PSČ 760 49, identifikační číslo osoby 49454561, zastoupených JUDr. Petrem
Tomanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, o
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a o přiměřené zadostiučinění,
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 95/2007, 50 Cm 97/2007, o
dovoláních navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.
února 2010, č. j. 5 Cmo 172/2009-312, takto:
I. V rozsahu, v němž směřují proti druhému, třetímu a čtvrtému výroku usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. února 2010, č. j. 5 Cmo 172/2009-312, se
dovolání odmítají.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítají.
III. Město Otrokovice je povinno zaplatit společnosti Vodovody a kanalizace
Zlín, a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.573 Kč, do tří dnů od právní
moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
IV. Compas Capital Consult, s. r. o. je povinna zaplatit společnosti Vodovody a
kanalizace Zlín, a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.203 Kč, do tří
dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Usnesením ze dne 22. prosince 2008, č. j. 50 Cm 95/2007-123, 50 Cm 97/2007,
Krajský soud v Brně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech unesení
přijatých valnou hromadou společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s. (dále
jen „společnost“), konané dne 30. května 2007 (výrok I.), i návrh na přiměřené
zadostiučiní, jehož se domáhala navrhovatelka Compas Capital Consult, s. r. o. (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). K odvoláním obou navrhovatelů Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným
usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. (první
výrok), změnil je ve výroku III. o nákladech řízení (druhý výrok), rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (třetí výrok) a uložil navrhovatelce b) doplatit
soudní poplatek (čtvrtý výrok). Soudy vyšly (mimo jiné) z toho, že:
1) Společnost vydala akcie na jméno i akcie na majitele. Stanovy společnosti
(dále jen „stanovy“) omezují převoditelnost akcií na jméno tak, že je lze
převést pouze na jiného akcionáře vlastnícího akcie na jméno. Akcie společnosti
byly registrovány. 2) Podle čl. 13 odst. 2 stanov je valná hromada povinna odmítnout souhlas s
převodem akcií na jméno, nepůjde-li o převod mezi obcemi, které jsou
stávajícími akcionáři a držiteli akcií na jméno. 3) Statutární město Zlín bylo k datu 26. dubna 2002 vlastníkem akcií na jméno,
představujících 43,55% podíl na základním kapitálu společnosti. Přitom „podílem
převyšujícím 40 % hlasovacích práv ve společnosti disponovalo nejpozději od
roku 2000“. 4) Dne 26. dubna 2002 uzavřelo Statutární město Zlín a Česká spořitelna, a. s.,
„komplex smluv“, a to příkazní smlouvy a smlouvy o budoucí smlouvě o převodu
akcií na jméno (dále též jen „sporné smlouvy“), a udělilo České spořitelně, a. s., plné moci. Na jejich základě byla Česká spořitelna, a. s., zmocněna k
zastupování Statutárního města Zlín na valných hromadách společnosti, a to ve
vztahu k akciím na jméno uvedeným v předchozím bodě. 5) Obdobné smlouvy uzavřela Česká spořitelna, a. s., s dalšími obcemi
(akcionáři společnosti), a to „v rozsahu celkem kolem 10 %“ na základním
kapitálu společnosti. 6) Dne 2. května 2002 Česká spořitelna, a. s., oznámila nabytí 43,55 %
hlasovacích práv ve společnosti, a to k datu 26. dubna 2002. 7) Dne 16. července 2002 Česká spořitelna, a. s., „postoupila“ Jižní
vodárenské, a. s., část svých oprávnění ohledně akcií představujících 39,2%
podíl na základním kapitálu. 8) Dne 5. prosince 2002 byly akcie společnosti vyřazeny z obchodování na
veřejném trhu. 9) Česká spořitelna, a. s., ani Jižní vodárenská, a. s., neučinily nabídku
převzetí. 10) Dne 30. května 2007 se konala (napadená) valná hromada společnosti, která
pod bodem 6 přijala usnesení, jímž udělila souhlas s převodem jedné akcie na
jméno „z vlastnictví státu“ na jiného akcionáře. Na takto ustaveném základě odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně)
uzavřel, že důvody neplatnosti usnesení přijatých napadenou valnou hromadou,
namítané navrhovateli, nejsou dány. Česká spořitelna, a. s., resp. Jižní
vodárenská, a.
s., vystupovaly na valných hromadách jako zmocněnci akcionářů,
přičemž udělené plné moci nelze považovat za neplatné. U zmocněnců pak „nelze
pojmově hovořit o jednání ve shodě, neboť se jedná o jednání akcionáře
prostřednictvím jeho zástupce“. Zjištěný „postup akcionářů“ není jednáním ve
shodě. Ostatně z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by cílem akcionářů
(obcí) a dalších osob (České spořitelny, a. s., a Jižní vodárenské, a. s.) bylo
ovládnutí společnosti. Z postupu akcionářů (obcí) lze „dovodit pouze to, že hodlali své akcie prodat,
jakmile to bude možné, a v mezidobí dali tzv. volnou ruku svému zástupci,
budoucímu kupci akcií“. Mělo-li snad být cílem jednání ve shodě „dosažení
určitého podílu na hlasovacích právech, povinnost nabídky převzetí vzniká až po
dosažení tohoto podílu. K tomu v daném případě nedošlo“. K otázce převodu akcie státu odvolací soud uvedl, že při utváření čl. 13 odst. 2 stanov se „zjevně ‚zapomnělo‘ na to, že jedna akcie na jméno není ve
vlastnictví měst a obcí, ale státu.“ Vzhledem k tomu, že stanovy mohou převod
akcií na jméno omezit, nikoli však vyloučit, což ve vztahu k jednomu z
akcionářů činí, dovodil odvolací soud, že jsou „v tomto rozsahu neplatné“,
resp. že by dotčené ustanovení stanov bylo možné považovat za „legislativní
zkratku, neboť pojem ‚obec‘ zahrnoval i akcionáře ‚města‘, a proto by bylo
možné dovodit, že zahrnoval i další správní jednotku, která byla akcionářem, to
je stát.“
Proti usnesení soudu odvolacího soudu podali oba navrhovatelé dovolání,
odkazujíce co do přípustnosti na § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“), namítajíce, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (uplatňujíce dovolací důvody podle § 241a odst. 2 o. s. ř.). Navrhovatelka Compas Capital Consult, s. r. o., proto navrhuje, aby dovolací
soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu
řízení; město Otrokovice navrhuje zrušit také usnesení soudu prvního stupně a
věc vrátit k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje navrhovatelka Compas
Capital Consult, s. r. o., v řešení následujících otázek:
1) Jde v případě dispozice s hlasovacími právy podle vlastního uvážení třetí
osoby, která není akcionářem, o zastoupení akcionáře? 2) Je v případě plné moci k zastupování akcionáře – města nebo obce – na valné
hromadě přípustná subdelegace? 3) Může být akciová společnost ovládnuta osobou, která není akcionářem? 4) Může vzniknout ovládající osobě, která není akcionářem, povinnost nabídky k
odkupu akcií podle § 183b zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění
účinném do 31. března 2008 (dále též jen „obch. zák“)? Město Otrokovice Nejvyššímu soudu předestírá kromě (posuzováno z obsahového
hlediska) shodných právních otázek dále otázku, zda akcionáři zaniká oznamovací
povinnost podle § 183d obch. zák.
(a tedy i sistace hlasovacích práv) v
důsledku zrušení registrace akcií, a otázku, zda je neplatné ujednání čl. 13
odst. 2 stanov. Nejvyšší soud dovolání obou navrhovatelů odmítl usnesením ze dne 13. června
2013, č. j. 29 Cdo 2876/2010-483 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako
ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových
stránkách Nejvyššího soudu), podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř., ve
znění účinném do 31. prosince 2012, jako nepřípustné. Nálezem ze dne 3. února 2015, č. j. IV. ÚS 2722/2013-513 (jenž je, stejně jako
ostatní dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, dostupný na webových
stránkách Ústavního soudu), Ústavní soud k ústavním stížnostem obou
navrhovatelů zrušil výše označené usnesení Nejvyššího soudu. Ústavní soud
Nejvyššímu soudu vytkl, že nedostatečné odůvodnil absenci zásadního právního
významu otázek nastolených dovolateli, resp. nevěnoval dostatečnou pozornost
vypořádání dovolacích námitek, jež se dotýkají procesních vad v řízení před
soudy nižších stupňů, a odmítnutím dovolání tak porušil právo navrhovatelů na
spravedlivý proces
Nejvyšší soud proto opětovně posoudil dovolání navrhovatelů a dospěl k
následujícím závěrům. Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první,
článku II, bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb. kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
V rozsahu, v němž dovolání směřují proti druhému výroku napadeného usnesení,
jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech
řízení, proti třetímu výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení
a (jde-li o navrhovatelku Compas Capital Consult, s. r. o.) proti čtvrtému
výroku napadeného usnesení o povinnosti navrhovatelky Compas Capital Consult,
s. r. o., doplatit soudní poplatek, jsou dovolání objektivně nepřípustná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001,
uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto
Nejvyšší soud dovolání v uvedeném rozsahu odmítl. Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé
mohou být přípustná pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci
předvídanou v § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. se nejedná], tedy tak, že
dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich
obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolání nečiní přípustným námitka, kterou město Otrokovice zpochybňuje závěr
odvolacího soudu ohledně (ne)platnosti čl. 13 odst. 2 stanov (ve vztahu k § 156
odst. 4 větě první obch. zák.); tato otázka zásadní právní význam napadeného
rozhodnutí nezakládá. Odvolacím soudem provedený výklad, podle něhož lze s
odkazem na historický vývoj vzniku společnosti považovat za „obec“ ve smyslu
čl. 13 odst. 2 stanov také stát, totiž plně respektuje zásady výkladu právních
úkonů určené ustanoveními § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a § 266 obch. zák. a formulované např. v
důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo
2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS
625/03. Nejvyšší soud (respektuje závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezu ze dne 3. února 2015, sp. zn. IV. ÚS 2722/2013) shledal dovolání přípustnými k řešení
otázek spojených s námitkou neplatnosti plných mocí udělených akcionáři –
obcemi – České spořitelně, a. s., k posouzení povinnosti Statutárního města
Zlín, České spořitelny, a. s., a Jižní vodárenské, a. s., učinit nabídku
převzetí podle § 183b obch. zák., ve znění účinném do 31. března 2003, pro
projednávanou věc rozhodném, a konečně k posouzení důsledků zrušení registrace
akcií pro (případnou) sistaci hlasovacích práv pro porušení oznamovací
povinnosti podle § 183d odst. 2 in fine obch. zák., v témže znění. A) K námitkám neplatnosti plných mocí. K otázce (ne)platnosti plných mocí, udělených Statutárním městem Zlín (a
dalšími akcionáři společnosti) České spořitelně, a. s., pro obcházení zákona se
Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo
1259/2009 (přijatého ve věci shodných účastníků řízení), v němž vysvětlil, že
prodej akcií sám o sobě není jednáním, které by zákon zakazoval, a zakázat jej
nemohou ani stanovy společnosti. Stanovy však mohou podle ustanovení § 156
odst. 4 obch. zák.
vázat prodej akcií na souhlas valné hromady, popřípadě jej
jiným způsobem omezit. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů přitom závěr,
podle něhož udělení plných mocí mělo sloužit k obcházení zákona, neplyne. Za
obcházení zákona nelze považovat případný úmysl stávajících akcionářů akcie
společnosti převést, až to bude právně možné, ani udělení plných mocí bez toho,
že by v nich zmocnitel vymezil, jakým způsobem má zmocněnec hlasovat. V
podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění označeného usnesení, jež je
účastníkům tohoto řízení známo (dále srov. např. důvody usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 3880/2009). V usnesení ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 5297/2008, uveřejněném v
časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2010, pod číslem 52 (jakož i v
usnesení sp. zn. 29 Cdo 1259/2009 či v usnesení sp. zn. 29 Cdo 3880/2009),
Nejvyšší soud vysvětlil, že ani v případě zastoupení akcionáře na valné hromadě
podle § 184 odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném do 30. listopadu 2009) není
důvod vyloučit aplikaci ustanovení § 33a obč. zák., umožňujícího zmocněnci
akcionáře (pod)zmocnit k zastupování na valné hromadě třetí osobu. Přestože je
tedy plná moc k zastupování akcionáře na valné hromadě speciální plnou mocí (k
tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 215/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2002,
pod číslem 234), není vyloučeno, aby zmocněnec udělil jiné osobě (substituční)
plnou moc v souladu s § 33a obč. zák. V usnesení ze dne 22. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 2133/2013, pak Nejvyšší soud
(ve skutkově obdobné věci) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je
zmocněnec obce oprávněn (za podmínek § 33a odst. 1 obč. zák.) udělit plnou moc
jiné osobě, aby místo něho jednala za obec na valné hromadě obchodní
společnosti, v níž má obec majetkovou účast. Jak se podává z citovaného
rozhodnutí, rozhodování o osobě, která má obec zastupovat na valné hromadě
obchodní společnosti, v níž má obec majetkovou účast, je rozhodováním patřícím
do samostatné působnosti obce (§ 84 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích),
které je vyhrazeno zastupitelstvu (nemůže být delegováno na jiný orgán obce). Z
toho však nelze dovozovat, že by sama povaha postavení delegovaného zástupce
vylučovala, aby tento zástupce udělil jiné (třetí) osobě substituční plnou moc. Přes specifický charakter obce jako veřejnoprávní korporace, na niž nelze
mechanicky aplikovat principy a pravidla dopadající na právnické osoby
soukromého práva (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2001,
sp. zn. IV. ÚS 576/2000, nález Ústavního soudu ze dne 10. července 2001, sp. zn. III. ÚS 721/2000, nález Ústavního soudu ze dne 1. října 2014, sp. zn. I. ÚS
2723/13, či z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu viz například rozsudek ze dne
21. září 2011, sp. zn. 30 Cdo 1047/2010, uveřejněný pod číslem 23/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. září
2003, sp. zn. 21 Cdo 224/2002, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října
2007, sp. zn.
30 Cdo 3598/2006), se postavení obce při udělení plné moci k
zastupování na valné hromadě obchodní společnosti, v níž má majetkovou účast, v
zásadě neliší od postavení jiných společníků či akcionářů společnosti. Určení
zástupce, který bude obec na valné hromadě zastupovat, jakož i podmínky, za
nichž ke vzniku zastoupení dojde, jsou odrazem autonomie vůle obcí, která je
garantována principem územní samosprávy (čl. 101 ústavního zákona č. 1/1993
Sb., Ústava České republiky). I pro osobu zmocněnou obcí k zastupování na valné
hromadě akciové společnosti – stejně jako pro plné moci ostatních akcionářů
(srov. výše citovanou judikaturu) – platí, že je oprávněna udělit další plnou
moc (k zastupování obce na valné hromadě) za podmínek § 33a odst. 1 obč. zák. Je zcela na vůli obce (jejího zastupitelstva), zda udělí plnou moc právnické
osobě (čímž bez dalšího akceptuje oprávnění zmocněnce udělit substituční plnou
moc), popř. zda zmocněné fyzické osobě udělení substituční plné moci výslovně
umožní. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že plné moci, na jejichž
základě se napadené valné hromady zúčastnil zástupce obcí, nelze z dovolateli
namítaných důvodů považovat za neplatné. B) K povinnosti učinit nabídku převzetí. Nejvyšší soud se otázkou, zda Statutárnímu městu Zlín, České spořitelně, a. s.,
a Jižní vodárenské, a. s., vznikla povinnost učinit nabídku převzetí podle §
183b obch. zák., ve znění účinném do 31. března 2003, zabýval v řadě rozhodnutí
přijatých ve věcech týchž účastníků (srov. za všechna např. usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 940/2013, a ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo
941/2013). V nich vysvětlil, že povinnost učinit nabídku převzetí zákon ukládal
pouze (s výjimkou dále uvedenou) akcionáři cílové společnosti a osobám
jednajícím s ním ve shodě. Jakkoliv osoba jednající ve shodě s akcionářem
nemusí být také akcionářem cílové společnosti (a přesto může disponovat s
hlasovacími právy ve společnosti – srov. zejm. § 66a odst. 6 obch. zák.),
primárně vzniká povinnost učinit nabídku převzetí podle § 183b odst. 1 obch. zák. akcionáři cílové společnosti. Při posuzování, zda akcionář získal rozhodný
podíl na hlasovacích právech, se přitom přihlíží i k hlasovacím právům, s nimiž
mohou disponovat osoby jednající s ním ve shodě. Výjimku z uvedeného pravidla, kdy zákon ukládá povinnost učinit nabídku
převzetí podle § 183b odst. 1 obch. zák. i jiné osobě než akcionáři cílové
společnosti (a osobám jednajícím s ním ve shodě), představuje § 183b odst. 14
obch. zák. Podle posledně označeného ustanovení svědčí tato povinnost také
osobám, které ovládly akcionáře majícího rozhodný podíl na hlasovacích právech
v cílové společnosti. Porušení povinnosti učinit nabídku převzetí osobami
vypočtenými v § 183b odst. 14 obch. zák. však nevedlo ex lege k sistaci
hlasovacích práv spojených s akciemi akcionáře, jehož povinné osoby ovládly
(srov. § 183g odst. 5 obch. zák.). Uvedené závěry se prosadí i v projednávané věci. Statutární město Zlín
vlastnilo akcie společnosti představující více než 40% podíl na základním
kapitálu již před uzavřením sporných smluv.
Jejich uzavřením žádný podíl na
hlasovacích právech nezískalo, a povinnost učinit nabídku převzetí podle § 183b
odst. 1 obch. zák. mu tudíž (v důsledku jejich uzavření) nemohla vzniknout. Česká spořitelna, a. s., a Jižní vodárenská, a. s., se v důsledku uzavření
sporných smluv nestaly akcionáři společnosti, ani na jejich základě neovládly
akcionáře společnosti majícího rozhodný podíl na hlasovacích právech; povinnost
učinit nabídku převzetí tudíž nevznikla ani jim. Za této situace je pak
nadbytečné posuzovat, zda lze Statutární město Zlín, Českou spořitelnu, a. s.,
a Jižní vodárenskou, a. s., považovat za osoby jednající ve shodě ve smyslu §
66b obch. zák. Není-li zde akcionáře, který by (výše popsaným jednáním) získal
rozhodný podíl na hlasovacích právech (a to případně i s přihlédnutím k hlasům,
s nimiž mohou nakládat osoby jednající s ním ve shodě), nelze uvažovat o vzniku
povinnosti učinit nabídku převzetí podle § 183b odst. 1 obch. zák. Nevznikla-li Statutárnímu městu Zlín, České spořitelně, a. s., a Jižní
vodárenské, a. s., povinnost učinit nabídku převzetí, nestíhá akcionáře ani
zákaz výkonu hlasovacích práv podle § 183g odst. 2 obch. zák. Statutární město
Zlín, jehož zástupce se zúčastnil napadené valné hromady, tudíž mohlo hlasovací
práva spojená se svými akciemi vykonávat a k jeho účasti bylo nutno přihlédnout
jak ve vztahu k usnášeníschopnosti valné hromady, tak při počítání většiny
potřebné pro přijetí usnesení valné hromady. C) K důsledkům zrušení registrace akcií pro (případnou) sistaci hlasovacích
práv pro (tvrzené) porušení oznamovací povinnosti podle § 183d odst. 2 in fine
obch. zák., ve znění účinném do 31. března 2003. Ustanovení § 183d odst. 1 a 2 obch. zák., ve znění účinném do 31. března 2003,
určovalo:
Osoba, která nabude nebo zcizí účastnický cenný papír společnosti se sídlem v
České republice, jejíž akcie jsou registrované (dále jen "účast na
společnosti"), a v důsledku jeho nabytí nebo zcizení dosáhne nebo překročí její
podíl na hlasovacích právech společnosti hranice 5 %, 10 %, 15 %, 20 %, 25 %,
30 %, jedné třetiny, 40 %, 45 %, 50 %, 55 %, 60 %, dvou třetin, 70 %, 75 %, 80
%, 90 % a 95 % všech hlasovacích práv této společnosti anebo se sníží pod tyto
hranice, oznámí tuto skutečnost písemně společnosti, Komisi pro cenné papíry a
Středisku cenných papírů, které ji uveřejní podle zvláštního právního předpisu
(odstavec první). Osoba, které vznikla oznamovací povinnost podle odstavce 1 (dále jen
"oznamovatel"), oznámí dosažení, překročení nebo snížení podílu na hlasovacích
právech do tří pracovních dnů poté, co se o nabytí nebo zcizení účasti na
společnosti podle odstavce 1 dověděla nebo dovědět mohla. Oznamovací povinnost
je splněna, je-li ve stanovené lhůtě písemné oznámení odesláno. Oznamovatel,
který je v prodlení s plněním oznamovací povinnosti, nesmí smluvně nabývat
další účastnické cenné papíry. Smlouva uzavřená v rozporu s tímto zákazem není
neplatná, avšak hlasovací práva nabytá na základě této smlouvy nemůže nabyvatel
po dobu prodlení vykonávat.
Oznamovatel, který je v prodlení s plněním
oznamovací povinnosti, nesmí po dobu prodlení vykonávat hlasovací práva spojená
s účastnickými cennými papíry, jež nabyl nad hranici uvedenou v odstavci 1,
jejíž překročení oznámil, jinak hlasovací práva spojená se všemi účastnickými
cennými papíry, které nabyl (odstavec druhý). Informace o koncentraci či dekoncentraci podílů na akciové společnosti, jejíž
akcie jsou registrované, a údaje o osobách, které podíly soustřeďují, zvyšují
či snižují, představují významné kriterium pro (potenciální) investory při
rozhodování, jak naložit s investicí do akcií (zda ji zachovají či naopak zda
akcie zcizí), resp. zda takovou investici učinit či zvýšit. Jinými slovy, jde o
kursotvornou informaci významnou pro obchodování na kapitálovém trhu (v
literatuře shodně např. Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. Díl III. § 176 - § 220zb, Polygon, Praha, 2002, str. 2049 a 2050). Právě proto, že jde o
institut regulace (ochrany) kapitálového trhu, ukládá zákon oznamovací
povinnost pouze ve vztahu k registrovaným akciím a oznámení se činí (také) vůči
orgánu dohledu nad kapitálovým trhem. Dojde-li ke zrušení registrace akcií,
pozbývá uvedená informace (z hlediska regulace kapitálového trhu) na smyslu
(významu). Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud dovozuje, že spolu se zrušením
registrace akcií zaniká i oznamovací povinnost; tím není dotčeno případné právo
investorů (akcionářů) na náhradu újmy způsobené porušením této povinnosti v
období před zrušením registrace. Zaniká-li oznamovací povinnost (nelze-li ji
již nadále splnit), zanikají i sankce spojené s jejím případným porušením. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že i kdyby dotčené osoby
disponující s hlasovacími právy ve společnosti porušily oznamovací povinnost a
hlasovací práva spojená s akciemi uvedenými v § 183d odst. 2 in fine obch. zák., ve znění účinném do 31. března 2003, byla sistována, neměla by tato
okolnost vliv na výkon hlasovacích práv na napadené valné hromadě, konané až
poté, kdy došlo ke zrušení registrace akcií (shodně viz usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 4397/2014). Zbývá dodat, že napadené rozhodnutí není stiženo vadami řízení, jež by mohly
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Napadené rozhodnutí nelze
považovat ani za nepřezkoumatelné (srov. v tomto směru důvody rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného
pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ani za
překvapivé. Všechny sporné otázky byly posuzovány jak soudem prvního stupně,
tak soudem odvolacím; skutečnost, že oba soudy přijaly závěry pro dovolatele
nepříznivé, nečiní napadené rozhodnutí překvapivými (srov. např. důvody
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010,
uveřejněného pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014,
uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2015, sen. zn.
29 ICdo 7/2015,
uveřejněného pod číslem 60/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo
usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14). Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho
obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit
nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání (ve zbývajícím rozsahu) zamítl podle § 243b
odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů
byla z části odmítnuta, z části zamítnuta a společnosti vzniklo právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají ve vztahu k městu Otrokovice z odměny advokáta za jeden úkon
právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 18. března 2011) podle § 6 odst. 1,
§ 7 bodu 3, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o
odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 1.000 Kč, a
náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč.
Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 273 Kč podle ustanovení §
137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatele
a) celkem 1.573 Kč.
Ve vztahu ke Compas Capital Consult, s. r. o., sestávají účelně vynaložené
náklady z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze
dne 18. března 2011) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1
písm. k) a § 12 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince
2012, ve výši 4.000 Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního
tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši
903 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal
společnosti k tíži navrhovatelky b) celkem 5.203 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního
tarifu, srov. například rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010,
uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. března 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu