USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v
právní věci žalobce JUDr. Patrika Graňáka, se sídlem v Karviné, Svatováclavská
97/6, PSČ 733 01, jako insolvenčního správce dlužníka MH METAL TRADE s. r. o.,
zastoupeného Mgr. Zuzanou Sedláčkovou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku-Místku,
Politických obětí 118, PSČ 738 01, proti žalovanému ALBA WASTE a. s., se sídlem
v Praze 4, Budějovická 618/53, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 24791075,
zastoupenému JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem, se sídlem v Hradci
Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, o určení neúčinnosti právního úkonu
dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 ICm 4724/2015, jako
incidenční spor v insolvenční věci dlužníka MH METAL TRADE s. r. o., se sídlem
v Rýmařově, 8. května 1245/50, PSČ 795 01, identifikační číslo osoby 28311540,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 23197/2014, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února
2018, č. j. 31 ICm 4724/2015, 11 VSOL 478/2017-167 (KSOS 31 INS 23197/2014),
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho
zástupkyně.
Rozsudkem ze dne 30. srpna 2017, č. j. 31 ICm 4724/2015-106, Krajský soud v
Ostravě (dále jen „insolvenční soud“), zamítl žalobu, jíž se žalobce (JUDr.
Patrik Graňák, jako insolvenční správce dlužníka MH METAL TRADE s. r. o.)
domáhal určení, že právní jednání dlužníka spočívající v převodu částky ve výši
600 000 Kč dne 23. května 2014 a částky ve výši 50 000 Kč dne 4. července 2014
z účtu dlužníka na pohledávky žalovaného (ALBA WASTE a. s.) jsou vůči
přihlášeným věřitelům dlužníka neúčinné (bod I. výroku), a dále aby žalovanému
byla uložena povinnost vydat žalobci částku ve výši 650 000 Kč (bod II.
výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem
rozhodnutí insolvenčního soudu změnil v bodech I. a II. výroku tak, že žalobě
zcela vyhověl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou
stupňů (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 28. května 2018 dovolání (č. l. 178 a 183). Insolvenční soud usnesením ze dne 4. června 2018, č. j. 31 ICm 4724/2015-186,
vyzval dovolatele, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil ve výroku
specifikovaný soudní poplatek za podané dovolání, a současně jej poučil o
následcích nezaplacení. Usnesení bylo dovolateli doručeno dne 6. června 2018
(č. l. 186). Protože dovolatel poplatek neuhradil, insolvenční soud usnesením
ze dne 9. července 2018, č. j. 31 ICm 4724/2015-189, dovolací řízení zastavil
(bod I. výroku) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (bod II. výroku). Dne
23. července 2018 podal dovolatel odvolání proti tomuto usnesení o zastavení
dovolacího řízení, které odůvodňoval dodatečným zaplacením soudního poplatku
(č. l. 190). Poplatek ve výši 14 000 Kč byl uhrazen dne 20. července 2018 (č. l. 193). Na to insolvenční soud usnesením ze dne 6. srpna 2018, č. j. 31 ICm
4724/2015-195, zrušil své usnesení ze dne 9. července 2018, č. j. 31 ICm
4724/2015-189, což odůvodnil zaplacením soudního poplatku do konce lhůty pro
podání odvolání proti usnesení o zastavení dovolacího řízení. S přihlédnutím k době podání dovolání (28. května 2018) se na danou věc uplatní
níže uvedená ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
od 30. září 2017 [srov. část třetí, článek VI zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“)]. K tomu
viz usnesení ze dne 28. srpna 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, které je – stejně
jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná níže – veřejnosti dostupné též
na webových stránkách Nejvyššího soudu, ve kterém Nejvyšší soud vysvětlil, že
poplatková povinnost založená odvoláním (§ 4 odst. 1 písm. b/ zákona o soudních
poplatcích), které bylo podáno v době, kdy již byl účinný zákon č. 296/2017
Sb., se řídí zákonem o soudních poplatcích ve znění zákona č. 296/2017 Sb. Shodné důvody k aplikaci zákona o soudních poplatcích ve znění od 30. září 2017
se pak vztahují i k dovolání (§ 4 odst. 1 písm. c/ zákona o soudních
poplatcích). Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační
stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu
určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zjistí-li odvolací soud
poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen
poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu
kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení
poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Z výše uvedeného plyne, že dovolatel soudní poplatek za podané dovolání
zaplatil dne 20. července 2018, přičemž lhůta k zaplacení mu marně uplynula dne
21. června 2018.
Jestliže dovolatel soudní poplatek neuhradil ani ve (správné a dostačující)
lhůtě 15 dnů stanovené v usnesení insolvenčního soudu č. j. 31 ICm
4724/2015-186, které obsahovalo řádné a správné poučení o následcích
neuposlechnutí výzvy, tak k pozdějšímu zaplacení se nepřihlíží (§ 9 odst. 1 a 2
zákona o soudních poplatcích).
Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle § 9 odst. 1 a 2 ve spojení s § 3
odst. 3 zákona o soudních poplatcích zastavil (k tomu srov. např. i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2018, sp. zn. 30 Cdo 1955/2018, ze dne 23.
května 2018, sp. zn. 30 Cdo 1956/2018, či ze dne 30. května 2018, sp. zn. 30
Cdo 1958/2018). Učinil tak, přestože insolvenční soud (nesprávně) své
rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení zrušil a věc předložil Nejvyššímu
soudu k rozhodnutí o dovolání na základě aplikace chybného znění zákona o
soudních poplatcích (do 29. září 2017).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když dovolací řízení muselo být
zastaveno vinou žalovaného, neboť neuhradil včas soudní poplatek za podané
dovolání, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty
v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby
(vyjádření k dovolání ze dne 23. října 2018), která podle § 7 bodu 5., § 9
odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
činí 3 100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§
13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137
odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího
řízení přiznaná žalobci částku 4 114 Kč.
K důvodům, pro které Nejvyšší soud určil odměnu za zastupování žalobce podle
advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo
3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. 12. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu