KSOS 36 INS 28244/2019 4 ICm 3365/2021 29 ICdo 22/2024-142
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Hennecke GmbH, se sídlem v Sankt Augustinu, Birlinghovener Str. 30, PSČ 537 57, Spolková republika Německo, registrační číslo HRB 10005, zastoupeného Marcem Müllerem, MBA, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1734/2c, PSČ 140 00, proti žalovanému Nikolaosi Antoniadisovi, se sídlem v Düsseldorfu, Bleichstraße 14, PSČ 402 11, Spolková republika Německo, jako insolvenčnímu správci dlužníka Baur Formschaumtechnik s. r. o., zastoupenému JUDr. Jiřím Vodou, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/104, PSČ 186 00, o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 ICm 3365/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Baur Formschaumtechnik s. r. o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Solární 870, PSČ 757 01, identifikační číslo osoby 27830543, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 28244/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. srpna 2023, č. j. 4 ICm 3365/2021, 13 VSOL 154/2023-97 (KSOS 36 INS 28244/2019), takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. srpna 2023, č. j. 4 ICm 3365/2021, 13 VSOL 154/2023-97 (KSOS 36 INS 28244/2019), se mění takto:
1. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2023, č. j. 4 ICm 3365/2021-57, se mění tak, že žaloba o vyloučení dvou označených strojů Highline ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se odmítá.
2. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 19 667 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.
3. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne
28. února 2023, č. j. 4 ICm 3365/2021-57, zamítl žalobu, jíž se žalobce (Hennecke GmbH) domáhal určení, že se ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (Baur Formschaumtechnik s. r. o.) vylučuje stroj pod označením „otočný stůl, 3 x RTN 65 a 3 x vysokotlaký vypěňovací stroj Highline“, dodaný na základě potvrzení objednávky č. A0100-40173 ze dne 12. června 2018, a stroj pod označením „otočný stůl, 3x RTN 65 a 3 x vysokotlaký vypěňovací stroj Highline“, dodaný na základě potvrzení objednávky č. A0100-40174 ze dne 12. června 2018 (dále jen „stroje Highline“; bod I. výroku), a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 19 667 Kč (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
[1] Vyhláškou ze dne 2. prosince 2019 oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka Baur Formschaumtechnik s. r. o. na základě insolvenčního návrhu dlužníka.
[2] Usnesením ze dne 16. září 2020, č. j. KSOS 36 INS 28244/2019-A-34, zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného (Nikolaose Antoniadise).
[3] Usnesením ze dne 3. března 2021, č.j. KSOS 36 INS 28244/2019-B-29, prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
[4] Dne 29. června 2021 sepsal žalovaný do majetkové podstaty dlužníka stroje Highline pod položkami č. 1405 a 1406.
[5] Usnesením ze dne 25. srpna 2021, č. j. KSOS 36 INS 28244/2019-B-64, udělil souhlas s prodejem majetkové podstaty dlužníka v rozsahu majetku prodávaného na základě kupní smlouvy ze dne 14. července 2021 společnosti Greiner PURTEC spol. s r. o. (dále jen „společnost G“), včetně strojů Highline pod položkami č. 1405 a 1406. S prodejem vyslovil souhlas jak věřitelský výbor, tak žalobce. Prostředky získané prodejem věcí, které tvořily předmět sporu vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. 4 ICm 2123/2021, v němž se žalobce vůči žalovanému domáhal vyloučení strojů Highline z majetkové podstaty dlužníka, měly být deponovány do pravomocného vyřešení tohoto sporu.
[6] Usnesením ze dne 18. listopadu 2021, č. j. 4 ICm 2123/2021-10, které nabylo právní moci dne 4. prosince 2021, insolvenční soud zastavil řízení o žalobě na vyloučení strojů Highline z majetkové podstaty dlužníka pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem.
[7] Podle zprávy žalovaného o stavu řízení ze dne 1. června 2022 žalovaný zpeněžil veškeré hmotné věci dlužníka kupní smlouvou ze dne 14. července 2021, kterou uzavřel se společností G.
[8] Žalobce podal dne 6. prosince 2021 (v pořadí druhou) žalobu na vyloučení strojů Highline z majetkové podstaty dlužníka. Žalobu podal předtím, než mu bylo doručeno vyrozumění žalovaného (ze dne 20. prosince 2021) o soupisu strojů do majetkové podstaty dlužníka a o výtěžku dosaženém jejich zpeněžením. Toto vyrozumění bylo doručeno žalobci dne 11. ledna 2022.
[9] Insolvenční soud před zahájením soudního jednání ve věci samé dne
22. února 2023 nepřipustil změnu petitu žaloby (na základě podání žalobce ze dne 25. ledna 2023), požadující, aby ze soupisu majetkové podstaty dlužníka byl vyloučen výtěžek z prodeje strojů Highline, který připadá žalobci. Insolvenční soud měl (totiž) za to, že vyrozumění ze dne 20. prosince 2021 bylo doručeno zástupci žalobce doručeno dne 11. ledna 2022. Žalobce nepodal vylučovací žalobu ve lhůtě 30 dnů od doručení vyrozumění ani ve stejné lhůtě nezměnil žalobu ze dne 6. prosince 2021.
3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje § 225 odst. 1, 2 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – zdůraznil, že ke zpeněžení strojů Highline, k němuž dal souhlas i žalobce jako vlastník, došlo ještě před podáním této vylučovací žaloby. Žalobce tak měl právo domáhat se vylučovací žalobou pouze vydání výtěžku zpeněžení, namísto jejich vyloučení; v době podání vylučovací žaloby i v době, kdy soud rozhodoval o jejich vyloučení, stroje již byly zpeněženy.
4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč (druhý výrok).
5. Odvolací soud – cituje § 7 a § 225 insolvenčního zákona a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněný pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 116/2016“) – předestřel předpoklady, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona (excindační žalobě). Následně dovodil, že mezi účastníky řízení se vede spor jen o splnění posledního (pátého) předpokladu označeného pro vyhovění vylučovací žalobě v R 116/2016, totiž o posouzení, zda osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu (žalobce), prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že „právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupis, svědčí jí“, nebo že „tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu“.
6. Odvolací soud měl za rozhodující, že v řízení o první vylučovací žalobě žalobce nezaplatil soudní poplatek, na základě čehož došlo k zastavení řízení (aniž by bylo možno prověřit správnost postupu insolvenčního správce, který stroje zahrnul do majetkové podstaty dlužníka). Nastala tak (podle § 225 odst. 3 insolvenčního zákona) nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu strojů do majetkové podstaty dlužníka.
7. Na tomto základě dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce neprokázal, že majetek neměl být do soupisu zařazen, a žalobě nelze vyhovět. Dodal, že ze stejného důvodu by žalobce nemohl být úspěšný ani s žalobou na vyloučení výtěžku zpeněžení získaného prodejem strojů Highline.
8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá (posuzováno podle obsahu) na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky hmotného práva, která dovolacím soudem dosud nebyla řešena. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
9. Dovolatel má za to, že se odvolací soud v otázce „splnění poučovací povinnosti odvolacího soudu stanovené v § 213b odst. 1 o. s. ř.“ odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, která je ustálena v závěru, že i v odvolacím řízení se postupuje podle § 118a o. s. ř. Odvolací soud měl dovolatele poučit o aplikaci nevyvratitelné domněnky ve smyslu § 225 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona, tj. že označený majetek je do soupisu majetkové podstaty pojat oprávněně.
10. Jako otázku hmotného práva, která dovolacím soudem dosud nebyla řešena, dovolatel předestírá, zda bez dalšího posouzení nastává nevyvratitelná domněnka ve smyslu § 225 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona i v případě, že dříve zahájené řízení o vylučovací žalobě (vedené pod sp. zn. 4 ICm 2123/2021) bylo zastaveno „jen“ z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
11. Dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že aplikace § 225 odst. 3 insolvenčního zákona není v poměrech projednávané věci na místě. Zdůrazňuje, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není rozhodnutím ve věci samé a netvoří překážku věci rozhodnuté, že usnesení o zastavení řízení (ve věci vedené pod sp. zn. 4 ICm 2123/2021) bylo vydáno dříve, než žalovaný splnil povinnost podle § 224 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, tj. dříve, než žalobci začala běžet prekluzivní lhůta k podání vylučovací žaloby, a že stroje neměly být (s ohledem na výhradu vlastnictví svědčící žalobci) do majetkové podstaty dlužníka vůbec sepsány.
12. Žalovaný ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné.
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
14. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
15. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku o věci samé, může být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.
16. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a napadené rozhodnutí závisí na dovolatelem otevřené právní otázce (výkladu § 225 odst. 3 insolvenčního zákona), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od dále označené judikatury Nejvyššího soudu (přijaté po vydání napadeného rozhodnutí).
17. Otázka, zda odvolací soud řádně splnil poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř., se týká tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existenci takových vad zkoumá dovolací soud u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), takže Nejvyšší soud neshledává účelným zabývat se (poté, co dovolání připustil pro řešení otázky výkladu § 225 odst. 3 insolvenčního zákona) samostatně přípustností dovolání k této otázce; s námitkami k ní vznesenými se vypořádá v mezích přípustného dovolání.
18. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
19. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemohl být zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
20. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona:
21. Podle § 160 odst. 1 insolvenčního zákona se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.
22. Podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat.
23. Podle § 224 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal.
24. Podle § 224 odst. 2 insolvenčního zákona vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis.
25. Podle § 225 insolvenčního zákona osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odstavec 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odstavec 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odstavec 3). (…)
26. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení insolvenčního zákona již v době rozhodnutí o úpadku dlužníka a později nedoznala změn.
27. Otázku aplikace nevyvratitelné domněnky správnosti soupisu podle § 225 odst. 3 insolvenčního zákona Nejvyšší soud ozřejmil zejména v usnesení ze dne 21. prosince 2023, sen. zn. 29 ICdo 177/2023, a zabýval se jí rovněž např. v rozsudku ze dne 19. července 2022, sen. zn. 29 ICdo 153/2020.
28. V rozsudku sen. zn. 29 ICdo 153/2020 Nejvyšší soud ozřejmil (srov. odstavec 58. odůvodnění tamtéž), že úprava obsažená v § 225 odst. 3 insolvenčního zákona vychází z toho, že tam, kde třetí osoba (vylučovatel) podá vylučovací žalobu, aniž by čekala na vyrozumění insolvenčního správce, již po pravomocném skončení sporu (byť v případě zastavení řízení o žalobě nebo odmítnutí žaloby nepůjde o rozhodnutí „ve věci samé“) není otázka včasnosti případné další vylučovací žaloby ve hře, jelikož nastává nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu.
V těch případech, kdy osoba dotčená soupisem majetkové podstaty dlužníka nepodá vylučovací žalobu z vlastní iniciativy, však nezačne běžet lhůta k podání vylučovací žaloby dříve, než se takové osobě dostane řádného vyrozumění o soupisu obsahující i poučení dle § 224 odst. 2 insolvenčního zákona. V usnesení sen. zn. 29 ICdo 177/2023 pak Nejvyšší soud vysvětlil, že od osoby, která podala vylučovací žalobu (lhostejno, zda z vlastní iniciativy nebo k výzvě insolvenčního správce), se očekává, že v zahájeném excindačním řízení bude řádně pokračovat, tedy že splní procesní povinnosti, jejichž porušení může vést k odmítnutí žaloby (např. že odstraní případné vady bránící projednání žaloby) nebo k zastavení řízení o žalobě (např. že uhradí soudní poplatek ze žaloby) a že sama nebude činit procesní úkony, které zabrání věcnému projednání žaloby (např. že nevezme vylučovací žalobu zpět).
Nabylo-li právní moci rozhodnutí, jímž insolvenční soud vylučovací žalobu zamítl, nebo řízení o ní zastavil, anebo ji odmítl, pak ve vztahu k osobě, která vylučovací žalobu podala, nastala nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu majetku, který byl předmětem vylučovací žaloby (§ 225 odst. 3 věta druhá insolvenčního zákona) bez zřetele k tomu, zda podání vylučovací žaloby předcházelo vyrozumění o soupisu podle § 224 insolvenčního zákona. Podá- li osoba, vůči které nastala nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu majetku, který byl předmětem vylučovací žaloby, vylučovací žalobu znovu, pak jde ve smyslu § 160 odst. 4 insolvenčního zákona o žalobu podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna (srov. odstavce 49.
až 53. tamtéž).
29. Nejvyšší soud dále formuloval (jedinou) výjimku z výše uvedeného pravidla, která umožňuje po zastavení řízení o původní vylučovací žalobě nebo po odmítnutí původní vylučovací žaloby stejné osobě podat novou vylučovací žalobu, na kterou se ohledně téhož majetku nevztahují účinky uvedené v § 225 odst. 3 větě druhé insolvenčního zákona. Jde o situaci, kdy po takovém rozhodnutí insolvenčního soudu ve vztahu k téže osobě nastalo nebo vzniklo nové právo, které nově vylučuje soupis, nebo jestliže po takovém rozhodnutí insolvenčního soudu nastal nově jiný důvod, pro který označený majetek neměl být zahrnut do soupisu; srov. mutatis mutandis např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2022, sen. zn. 29 ICdo 68/2020. Takovým nově vzniklým nebo nově nastalým právem nebo důvodem však není pouhá skutečnost, že o dříve známých sporných skutečnostech soupisu téhož majetku rozhodl insolvenční soud v jiném excindačním řízení zahájeném jiným žalobcem (odstavec 54. odůvodnění usnesení sen. zn. 29 ICdo 177/2023).
30. S přihlédnutím k výše uvedenému je zřejmé, že odvolací soud správně aplikoval domněnku správnosti soupisu uvedenou v § 225 odst. 3 insolvenčního zákona i na případ, kdy bylo původní řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Dovodil však nesprávný procesní následek, neboť žalobu zamítl, když bylo na místě ji podle § 160 odst. 4 věty první insolvenčního zákona odmítnout. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tedy potud není správné.
31. Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkou, že odvolací soud nesplnil poučovací povinnost. Poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. se uplatňuje tam, kde je namístě učinit závěr, že účastník, jemuž je ku prospěchu prokázání určité (pro věc rozhodné) skutečnosti, nesplnil svou důkazní povinnost, respektive dosud provedenými důkazy neunesl důkazní břemeno o takové skutečnosti, takže nenabídne-li (po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.) důkazy způsobilé takovou skutečnost prokázat, budou jej stíhat procesní následky spočívající v neunesení důkazního břemene o takové skutečnosti (srov. např. rozsudky velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, a ze dne 4. září 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněné pod čísly 115/2012 a 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
32. Rozhodnutí založené na neunesení důkazního břemene o určité skutečnosti nelze zaměňovat s rozhodnutím založeným na tom, že na základě jiných důkazů byl skutkový stav o této skutečnosti zjištěn (pozitivně) jinak, než tvrdil některý z účastníků. V takovém případě nejde o to, že se určitá skutečnost neprokázala, nýbrž o to, že se prokázala jinak, než účastník tvrdil. Má-li soud určitou skutečnost za prokázanou jinak, než tvrdil některý z účastníků řízení, pak nemá důvod přistoupit k poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., jelikož jeho rozhodnutí není v takovém případě rozhodnutím založeným na neunesení důkazního břemene o oné skutečnosti (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sp. zn. 29 Cdo 3071/2018).
33. Byť odvolací soud nevhodně přejal terminologii z R 116/2016, že dovolatel „neprokázal, že majetek neměl být do soupisu zařazen“, nevycházel v daném případě z toho, že dovolatel neunesl důkazní břemeno o určité skutečnosti (ani že neunesl břemeno tvrzení), nýbrž z toho, že v řízení bylo prokázáno, že řízení o žalobě na vyloučení týchž strojů mezi týmiž účastníky bylo již jednou pravomocně zastaveno, a jsou tak dány předpoklady pro aplikaci nevyvratitelné domněnky správnosti soupisu podle § 225 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona. Za takové situace je zřejmé, že by další dokazování ohledně správnosti soupisu bylo nadbytečné. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je potud v souladu s (výše označenou) ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
34. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), u vědomí, že dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout (§ 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí tak, že se žaloba odmítá.
35. Výrok o náhradě nákladů řízení před insolvenčním soudem se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný, čímž mu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 10. prosince 2022 a ze dne 7. února 2023 a účast na soudním jednání dne 22. února 2023) určené podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v účinném znění. Mimosmluvní odměna dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu za 1 úkon právní služby činí 3 100 Kč (celkem tedy 12 400 Kč). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby (celkem 1 200 Kč) jde o částku 13 600 Kč. Dále žalovanému náleží cestovné za jízdu vlakem k soudnímu jednání dne 22. února 2013 na trase Praha – Ostrava a zpět, ve výši 1 254 Kč; náhrada za promeškaný čas cestou na jednání soudu dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu, za 14 půlhodin á 100 Kč činí celkem 1 400 Kč. Odměna a náhrady tak činí částku 16 254 Kč. S připočtením částky 3 413 Kč, odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži žalobce náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před insolvenčním soudem ve výši 19 667 Kč.
36. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalovanému vzniklo vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za 2 úkony právní služby (vyjádření žalovaného ze 3. května 2023 a ze dne 9. srpna 2023) určené dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Mimosmluvní odměna podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu za 1 úkon právní služby činí 3 100 Kč (celkem 6 200 Kč). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby (celkem 600 Kč) jde o částku 6 800 Kč. S připočtením částky 1 428 Kč, odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, Nejvyšší soud přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové částce 8 228 Kč.
37. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Byť Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel v řízení úspěšný nebyl, je proto povinen nahradit procesně úspěšnému žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 12. ledna 2024) určené podle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Mimosmluvní odměna podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu za 1 úkon právní služby činí 3 100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 3 400 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) jde celkem o částku 4 114 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži žalobce. Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 26. 9. 2024
Mgr. Milan Polášek předseda senátu