KSOS 13 INS 954/2012 36 ICm 927/2013 29 ICdo 69/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Eiffage Construction S.A.S., se sídlem 11 place de l'Europe – 78140 Vélizy Villacoublay, Francouzská republika, zastoupeného Mgr. Martinem Šípem, advokátem, se sídlem v Táboře, Tyršova 521, PSČ 390 02, proti žalovanému Ing. Jiřímu Hanákovi, se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Erbenova 29, PSČ 703 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Eiffage Construction Česká republika, s. r. o., zastoupenému JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Milíčova 1670/12, PSČ 702 00, o vyloučení obchodního podílu z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 927/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Eiffage Construction Česká republika, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Porubě, Francouzská 6167, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 15504158, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 13 INS 954/2012, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 927/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Žalobce se žalobou, podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 14. března 2013, domáhá vůči žalovanému vyloučení obchodního podílu ve výši 100 % na dceřiné společnosti Eiffage Construction Slovenská republika, s. r. o. z majetkové podstaty dlužníka. V podání ze dne 9. ledna 2014, doplněném podáními z 19. června 2014 a 4. září 2014, žalobce navrhl, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti dle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Městskému soudu v Praze.
Důvody, pro které by měla být věc přikázána jinému soudu, spatřuje žalobce v tom, že mezi insolvenčním správcem (žalovaným), jeho právními zástupci, Krajským soudem v Ostravě a znaleckým ústavem Dědic & partneři a. s. „došlo k propojení osob“ a že „objektivita a nestrannost předmětného soudního řízení může být významně zpochybněna v neprospěch žalobce, který není lokálním českým resp. ostravským subjektem“. Žalobce – cituje ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. – se obává, že nebude zachováno jeho právo na spravedlivý proces.
Má za to, že by o věci měl rozhodovat soud, který „nevzbuzuje pochybnosti ohledně případného vztahu“ mezi právním zástupcem žalovaného (JUDr. Richardem Mencnerem, bývalým soudcem Krajského soudu v Ostravě) a jednotlivými soudci Krajského soudu v Ostravě. Žalovaný s delegací nesouhlasí. Ve vyjádření zdůrazňuje, že důvodem pro delegaci vhodnou zásadně nemůže být pochybnost o nepodjatosti soudu. Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci.
Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 7.
října 1996, sp. zn. IV. ÚS 222/1996 a ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další níže označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Důvodem pro delegaci vhodnou podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. naopak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn.
22 Nd 200/2007, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013). Právě o situaci, na níž míří uvedené judikatorní závěry, jde i v této věci. Protože jiné důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti žalobce neuvedl, Nejvyšší soud jeho návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze nevyhověl. Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že jakkoliv není tvrzená podjatost soudce důvodem k přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o.
s. ř., má účastník právo vyjádřit se k osobě soudce a v souladu s § 15a o. s. ř. uplatnit námitku podjatosti, o níž rozhodne nadřízený soud. Z obsahu spisu je ostatně patrno, že žalobce této možnosti využil a o jeho námitce podjatosti rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. března 2014, č. j. 36 ICm 927/2013, 13 VSOL 41/2014-152 (KSOS 13 INS 954/2012), tak, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě Mgr. Jana Martínková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci. Za této situace, kdy není vyloučena soudkyně, která má věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, natož ostatní soudci Krajského soudu v Ostravě, není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§ 12 odst. 1 o.
s. ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2014 Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu