32 Nd 164/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců
JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. K.,
zastoupeného JUDr. Petrem Tichým, advokátem, se sídlem v Pelhřimově, Dr. Tyrše
58, PSČ 393 01, proti žalované České republice - Okresnímu soudu v Pelhřimově,
se sídlem v Pelhřimově, třída Legií 876, PSČ 393 01, identifikační číslo osoby
00024651, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v
Pelhřimově pod sp. zn. 3 C 22/2010, o návrhu žalobce na přikázání věci
Okresnímu soudu v Hodoníně, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 C 22/2010 se
nepřikazuje Okresnímu soudu v Hodoníně.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích a postoupenou krátkou
cestou Okresnímu soudu v Pelhřimově se žalobce domáhal proti žalované vyloučení
blíže nespecifikovaných nemovitostí v katastrálním území B. z výkonu rozhodnutí
vedeného u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. E 2597/2007 a pod všemi
ostatními spisovými značkami.
V podání ze dne 22. dubna 2011 žalobce mimo jiné navrhl, aby věc byla přikázána
jinému soudu podle § 12 o. s. ř. „mimo působnost Jihočeského kraje z důvodu
zajištění nepodjatosti soudu vzhledem ke skutečnosti, že předmětná žaloba je
jednoznačně podána proti Okresnímu soudu v Pelhřimově“. Žalobce zdůraznil, že
podle ustanovení § 14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s.
ř.“) jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci soudci, jestliže se
zřetelem na jejich poměr k „věci účastníků“ je tu důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Podáním ze dne 31. května 2011 pak k výzvě soudu návrh upřesnil
tak, že navrhuje delegování věci Okresnímu soudu v Hodoníně. Poté, co Krajský
soud v Českých Budějovicích rozhodl usnesením ze dne 31. května 2012, č. j. 15
Nc 328/2012-60, že soudkyně Okresního soudu v Pelhřimově JUDr. Miloslava
Jarošová, jíž byla věc přidělena, není vyloučena z jejího projednání a
rozhodnutí, žalobce podáním ze dne 20. listopadu 2012 sdělil, že „i nadále“
trvá na přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně z důvodu vhodnosti, přičemž
nevhodnost spatřuje v projednávání věci soudem, který je sám stranou žalovanou.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. ledna 2013, č. j. 32 Nd 415/2012-73, návrhu
žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně nevyhověl. Návrh podle
jeho obsahu posoudil jako návrh na tzv. delegaci nutnou podle ustanovení § 12
odst. 1 o. s. ř. a dovodil, že není-li soudkyně Okresního soudu v Pelhřimově
JUDr. Miloslava Jarošová z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena,
předpoklady pro postup podle tohoto ustanovení splněny nejsou.
V podání ze dne 13. února 2013 žalobce vyjádřil přesvědčení, že jeho návrh byl
důvodným návrhem na delegaci vhodnou, a uvedl, že opětovně podává návrh na
přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně z důvodu vhodnosti, neboť není
zaručena objektivnost soudu, který je sám žalovanou stranou.
Nejvyšší soud z procesní opatrnosti (ve snaze vyloučit odepření spravedlnosti)
posoudil žalobcovo podání ze dne 13. února 2013 jako nový návrh na delegaci, a
to jako návrh na delegaci vhodnou. Tento návrh pak shledal nedůvodným.
Podle ustanovení § 12 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože
jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána
jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně
přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2).
Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z
projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k
účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich podjatosti.
Nejvyšší soud vychází ve své ustálené rozhodovací praxi z názoru, že důvod
vhodnosti ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují okolnosti,
které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce
spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem.
Důvodem pro delegaci vhodnou podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. tak nemohou
být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení §
14 o. s. ř., a návrhu na delegaci vhodnou, která je zdůvodněna vztahem soudce k
účastníkům nebo k projednávané věci, nemůže být proto vyhověno (srov. např.
usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, uveřejněné v Souboru
civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C
157, usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, uveřejněné v
časopise Soudní rozhledy, sešit č. 1, ročník 2008, na str. 14, a usnesení ze
dne 19. října 2011, sp. zn. 4 Nd 244/2011, ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn.
20 Nd 254/2012, a ze dne 16. dubna 2013, sp. zn. 23 Nd 65/2013, jež jsou,
stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti
dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Právě o takovou situaci, na niž míří uvedené judikatorní závěry, se jedná též v
souzené věci. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné
podmínky ani proto, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
V Brně dne 5. listopadu 2013
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu