KSOL 10 INS 17564/2016
29 NSČR 13/2024-B-1071
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční
věci dlužníka HOPR TRADE CZ, s. r. o., se sídlem v Olomouci, Třída Jiřího
Pelikána 1389/5, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 26869306, vedené u
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS
17564/2016, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, o dovolání
dlužníka, zastoupeného JUDr. Kateřinou Martínkovou, LL.M., MBA, advokátkou, se
sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 31. října 2023, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016, 2 VSOL
313/2023-B-865, t a k t o:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2023, č. j. KSOL 10 INS
17564/2016, 2 VSOL 313/2023-B-865, a usnesení Krajského soudu v Ostravě –
pobočky v Olomouci ze dne 25. května 2023, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-795,
se zrušují a věc se vrací insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
1. Usnesením ze dne 25. května 2023, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-795,
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Udělil insolvenční správkyni dlužníka HOPR TRADE CZ, s. r. o. (Mgr. Ing.
Petře Hýskové) souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění ve výši
41 888 402,71 Kč zajištěnému věřiteli č. 67 (GOMANOLD TRADING LIMITED – dále
též jen „věřitel G“) a ve výši 1 184 504,96 Kč zajištěnému věřiteli č. 66
(WETCO, spol. s r. o. – dále též jen „věřitel W“) [bod I. výroku].
[2] Schválil insolvenční správkyni čerpání zálohy na odměnu ve výši 1 810
777,78 Kč (bod II. výroku).
[3] Uložil insolvenční správkyni ve stanovených lhůtách vydat výtěžek zpeněžení
zajištěným věřitelům a zaslat písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku (body
III. a IV. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 13. února 2017, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-36,
insolvenční soud (mimo jiné) povolil reorganizaci dlužníka. [2] Dne 3. ledna 2017 původní věřitel č. 19 (Raiffeisenbank a. s.) přihlásil do
insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky č. P52 pohledávky v celkové
výši 133 456 710,24 Kč sestávající:
a/ z dílčí pohledávky č. 1 v celkové výši 126 324 964,96 Kč zajištěné zástavním
právem k pozemkům parc. č. st. 1042, st. 1043, st. 1044/2, st. 1045/1, 854/2,
855/6, stavbě bez č. p./č. e. na parc. č. st. 1044/1, st. 1044/2, stavbě bez č. p./č. e. na parc. č. st. 1045/1, st. 1045/2, st. 1045/3 a st. 1045/4 (zapsaným
na listu vlastnictví č. 1323 pro k. ú. Olomouc – Chválkovice); pozemku parc. č. 3600/52 (zapsaném na listu vlastnictví č. 8156 pro k. ú. Vyškov) a pozemkům
parc. č. 7485/26, 7486/1, 7486/4, 7471/1 a 7471/2 (zapsaným na listu
vlastnictví č. 13639 pro k. ú. Prostějov), vždy s okamžikem vzniku zajištění ke
14. listopadu 2011, a dále zástavním právem k movité věci a k pohledávkám a
zajišťovacím převodem vlastnického práva k zásobám dlužníka;
b/ z dílčí pohledávky č. 2 v celkové výši 3 565 872,64 Kč zajištěné zástavním
právem k pozemkům parc. č. st. 1042, st. 1043, st. 1044/2, st. 1045/1, 854/2,
855/6, stavbě bez č. p./č. e. na parc. č. st. 1044/1, st. 1044/2, stavbě bez č. p./č. e. na parc. č. st. 1045/1, st. 1045/2, st. 1045/3 a st. 1045/4 (zapsaným
na listu vlastnictví č. 1323 pro k. ú. Olomouc – Chválkovice); pozemku parc. č. 3600/52 (zapsaném na listu vlastnictví č. 8156 pro k. ú. Vyškov) a pozemkům
parc. č. 7485/26, 7486/1, 7486/4, 7471/1 a 7471/2 (zapsaným na listu
vlastnictví č. 13639 pro k. ú. Prostějov), vždy s okamžikem vzniku zajištění ke
14. listopadu 2011;
c/ z dílčí nezajištěné pohledávky č. 3 v celkové výši 3 565 872,64 Kč. [3] Zajištěná pohledávka č. P52 byla zjištěna při přezkumném jednání konaném
dne 8. února 2017 (B-33). [4] Usnesením ze dne 28. srpna 2017, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-P52-5,
rozhodl insolvenční soud o vstupu věřitele č. 66 (věřitele W) do insolvenčního
řízení na místo věřitele č. 19. [5] Usnesením ze dne 8. února 2018, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-P52-10,
rozhodl insolvenční soud o vstupu věřitele č. 67 (věřitele G) v rozsahu dílčí
pohledávky č. 1 do insolvenčního řízení na místo věřitele č. 66. [6] Usnesením ze dne 7. září 2020, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-469,
insolvenční soud zamítl reorganizační plán a přeměnil reorganizaci v konkurs. [7] Usnesením ze dne 9. září 2022, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-680,
insolvenční soud neudělil insolvenční správkyni souhlas s návrhem na vydání
výtěžku zpeněžení ze dne 14. dubna 2022 (B-648). [8] Podáním ze dne 30. září 2022 (B-685) insolvenční správkyně podruhé navrhla
vydání výtěžku zpeněžení nemovitého majetku dlužníka v k. ú. Chválkovice,
Prostějov a Vyškov, a to zajištěnému věřiteli č. 67 (věřiteli G) ve výši 41 888
402,71 Kč a zajištěnému věřiteli č. 66 (věřiteli W) ve výši 1 184 504,96 Kč.
Zároveň navrhla, aby jí insolvenční soud přiznal zálohu na odměnu z výtěžku
zpeněžení ve výši 1 810 777,78 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané
hodnoty. [9] Návrh na vydání výtěžku zpeněžení zveřejnil insolvenční soud vyhláškou ze
dne 18. října 2022, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-689. [10] Podáním ze dne 24. října 2022 (B-694) dlužník uplatnil námitky proti
návrhu na vydání výtěžku zpeněžení, maje za to, že je neúplný, jelikož
insolvenční správkyně neuplatnila žádné náklady na správu nemovitých věcí,
ačkoli musely být vynaloženy. [11] Insolvenční soud projednal námitky dlužníka na jednání dne 14. prosince
2022 (B-718) a téhož dne rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným
věřitelům usnesením č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-724, jímž vyhověl návrhu
insolvenční správkyně z 30. září 2022. [12] Usnesením ze dne 22. prosince 2022, sen. zn. 29 NSČR 10/2021, Nejvyšší
soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. listopadu 2020, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016, 2 VSOL 451/2020-B-485, v části, jíž odvolací soud
potvrdil bod II. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 7. září 2020, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-469, jakož i toto usnesení insolvenčního soudu, a v
tomto rozsahu (tj. ohledně přeměny reorganizace v konkurs) věc vrátil
insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení; ve zbytku dovolání zamítl. [13] Usnesením ze dne 2. února 2023, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-741,
insolvenční soud (opět) přeměnil reorganizaci v konkurs. K odvolání dlužníka
potvrdil toto usnesení odvolací soud usnesením ze dne 31. března 2023, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016, 2 VSOL 99/2023-B-775. [14] Usnesením ze dne 27. dubna 2023, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016, 2 VSOL
77/2023-B-785, Vrchní soud v Olomouci zrušil usnesení insolvenčního soudu ze
dne 14. prosince 2022 a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
3. Insolvenční soud na tomto základě – cituje § 298 odst. 1 až 4 zákona č.
182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – vyhověl
návrhu insolvenční správkyně, jelikož dospěl k závěru, že netrpí namítanými
vadami a námitky dlužníka nejsou důvodné.
4. K námitce nezahrnutí nákladů na správu nemovitých věcí insolvenční soud
uvedl, že náklady, jež by bylo možné vztáhnout jen ke zpeněžovaným nemovitostem
(předmětem zpeněžení byly současně i zajištěné movité věci), by představovala
toliko daň z nemovitostí, která se však neplatila z důvodu osvobození od daňové
povinnosti. Další náklady, vztahující se toliko ke správě zajištěných
nemovitostí, podle insolvenční správkyně nevznikly. Část nákladů (totiž)
souvisela s jiným majetkem a byla vynaložena v rámci provozování podniku.
Nelze-li přičíst (ani poměrně) výnosy (např. pachtovné) z provozování
zajištěných nemovitostí k dobru zajištěným věřitelům, pak jim ani nelze
přičítat k tíži náklady na nemovitosti realizované v souvislosti s provozem
podniku.
5. Ohledně namítaného nesprávného zařazení stavby (haly) na pozemku parc. č.
7486/4 v k. ú. Prostějov (dále jen „parc. č. 7486/4“) do souboru majetku
určeného k uspokojení zajištěné pohledávky, insolvenční soud vyložil, že podle
insolvenční správkyně nejde o samostatnou stavbu v právním smyslu, a tedy o
samostatnou věc. Jde tudíž o součást pozemku. Dlužníkem dodatečně předložené
listiny (nákresy na pozemkových mapách, čelní strana provozního řádu)
nedokládají existenci této haly před 1. lednem 2014 a s ohledem na vzhled
(fotografie B-677) a způsob využití (uskladnění vykupovaného materiálu) lze
tuto budovu považovat za příslušenství pozemku, na němž stojí, jež sdílí právní
osud věci hlavní (pozemku) ve smyslu § 121 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), což odpovídá i stanovisku
dlužníka v reorganizačním plánu, v němž jako jedinou nezajištěnou halu ve svém
majetku označil halu HARD v Zábřehu.
6. Důvodnou neshledal insolvenční soud ani námitku dlužníka, že je návrh
nesrozumitelný ohledně poměru, v němž má být výtěžek vyplacen. Návrh
insolvenční správkyně je podrobně odůvodněn, včetně srovnání nároků
jednotlivých věřitelů podle jejich pořadí a cen nemovitostí podle znaleckého
ocenění a výpočtovou tabulkou rozlišující jednotlivé proměnné (cena dosažená
zpeněžením, náklady spojené se zpeněžením, výtěžek připadající na věřitele č.
66 a 67 před odpočtem odměny insolvenční správkyně, částka připadající na
odměnu insolvenční správkyně, konečné částky určené pro jednotlivé věřitele),
které insolvenční soud shledal správnými. Východiskem pro výpočet je na jedné
straně ocenění zpeněžované části majetkové podstaty vycházející ze znaleckého
posudku vypracovaného znaleckým ústavem Equita Consulting s. r. o. (B-621) a na
druhé straně podíly zajištění (a jejich pořadí) jednotlivých věřitelů na daném
majetku.
7. V prvém případě byl zpeněžovaný majetek oceněn částkou 33 162 312 Kč, z toho
nemovitý majetek částkou 27 900 000 Kč (tj. 84,13 % z celkového ocenění),
přičemž nemovitosti v k. ú. Chválkovice byly oceněny částkou 20 000 000 Kč
(60,31 % z celku), nemovitosti v k. ú. Prostějov částkou 6 100 000 Kč (18,39 %
z celku) a nemovitosti v k. ú. Vyškov částkou 1 800 000 Kč (5,43 % z celku). Z
výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví č. 1323 pro k. ú.
Chválkovice vyplývá, že věřitel č. 64 (Finanční úřad pro Olomoucký kraj) má
zřízeno zajištění ke všem uvedeným nemovitostem (s účinky vkladu zástavního
práva k 16. červnu 2016), avšak pouze u pozemků parc. č. st. 1044/1, st.
1045/3, 855/7, 855/10 a 855/13 mu svědčí první pořadí. U ostatních nemovitostí
je prvním zajištěným věřitelem věřitel č. 66 (a s ohledem na postoupení části
pohledávky zajištěné stejným zástavním právem též věřitel č. 67), a to na
základě zástavní smlouvy s účinky vkladu ke 14. listopadu 2011. V případě
nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 13639 v k. ú. Prostějov má opět
věřitel č. 64 zřízeno zajištění ke všem uvedeným nemovitostem (s účinky vkladu
zástavního práva k 16. červnu 2016), ale pouze u stavby bez č. p./č. e. na
parc. č. 7471/2 mu svědčí první pořadí. U ostatních nemovitostí je prvním
zajištěným věřitelem věřitel č. 66 (a s ohledem na postoupení části pohledávky
zajištěné stejným zástavním právem též věřitel č. 67), a to na základě zástavní
smlouvy s účinky vkladu ke 14. listopadu 2011. V případě nemovitosti v k. ú.
Vyškov pak věřitelům č. 66 a 67 svědčí první pořadí zajištění podle stejné
zástavní smlouvy.
8. Věcná hodnota nemovitostí v k. ú. Chválkovice a Prostějov, u nichž svědčí
první pořadí věřitelům č. 66 a 67, byla stanovena v součtu částkou 18 630 000
Kč a částkou 4 642 100 Kč. Věcná hodnota nemovitostí v těchto katastrálních
územích, k nimž má nejlepší pořadí věřitel č. 64, byla stanovena v součtu
částkou 1 498 000 Kč a částkou 1 747 980 Kč. Z toho plyne, že podíl věřitelů č.
66 a 67 na hodnotě nemovitostí v k. ú. Chválkovice činí 92,98 % (podíl věřitele
č. 64 pak činí 7,02 %) a v k. ú. Prostějov 76,10 % (podíl věřitele č. 64 tak
činí 23,90 %). Dosáhlo-li se zpeněžením daných nemovitostí a věcí movitých
výtěžku ve výši 62 600 000 Kč, pak na nemovitosti v k. ú. Chválkovice připadá
60,31 % (tj. 37 754 060 Kč), na nemovitosti v k. ú. Prostějov 18,39 % (tj. 11
512 140 Kč) a na nemovitost v k. ú. Vyškov 5,43 % (tj. 3 399 180 Kč). Výtěžek
připadající na věřitele č. 66 a 67 tudíž činí 92,98 % z částky 37 754 060 Kč
(k. ú. Chválkovice), 76,10 % z částky 11 512 140 Kč (k. ú. Prostějov) a 100 % z
částky 3 399 180 Kč (k. ú. Vyškov). Součet těchto částek ve výši 47 263 644 Kč
představuje výtěžek (před odpočtem nákladů spojených se zpeněžením a správou)
určený pro věřitele č. 66 a 67 (podíl k celku činí 75,50 %). Výtěžek
připadající na věřitele č. 64 činí 5 401 736 Kč (tj. 7,02 % z částky 37 754 060
Kč a 23,90 % z částky 11 512 140 Kč; podíl k celku činí 8,63 %).
9. Insolvenční soud přitom poznamenal, že oproti jeho výpočtům obsahuje návrh
insolvenční správkyně částky 47 263 000 Kč a 5 402 380 Kč, tedy snižuje výtěžek
určený věřitelům č. 66 a 67 o částku 644 Kč, o kterou navyšuje výtěžek pro
věřitele č. 64. Uvedl, že jde o rozdíl v bagatelní výši, k němuž pravděpodobně
došlo v důsledku zaokrouhlování při jednotlivých dílčích výpočtech; proto (v
zájmu co nejrychlejšího uspokojení věřitelů) schválil výpočet insolvenční
správkyně. Částka 9 934 620 Kč je přitom podílem ze zpeněžení připadajícího na
věci movité (který není předmětem projednávaného návrhu na vydání výtěžku
zpeněžení). Odečtením poměrných (75,50 %) nákladů spojených se zpeněžením
(náklady spojené se správou nebyly vynaloženy) ve výši 2 379 314,55 Kč od
výtěžku připadajícího na nemovitosti určeného pro věřitele č. 66 a 67 je získán
základ (44 883 685,45 Kč) pro výpočet odměny insolvenční správkyně, kterou též
správně stanovila v souladu s § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně
insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a
náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve výši 1
810 777,78 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty. Zbývající
částka 43 072 907,67 Kč je pak určena zajištěným věřitelům č. 66 a 67. Vzájemný
poměr, v jakém je odpovídající částka každému z nich vyplácena, je dán výší
jejich zjištěných pohledávek, tj. 3 565 872,64 Kč a 126 324 964,96 Kč (2,75 % a
97,25 %) a činí 1 184 504,96 Kč a 41 888 402,71 Kč.
10. Závěrem insolvenční soud vyhodnotil jako nedůvodnou námitku chybně
použitého znaleckého posudku (absence ocenění závazků), neboť znalecký posudek
stanovil celkovou hodnotu zajištěných nemovitostí i věcí movitých a stanovil
jejich dílčí hodnoty, z nichž lze zjistit i poměry hodnot pro účely rozdělení
výtěžku z jejich prodeje. Náklady jsou pak vypořádány ve stejném poměru.
Započitatelné náklady na správu nemovitých věcí přitom nevznikly.
11. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. října 2023,
č. j. KSOL 10 INS 17564/2016, 2 VSOL 313/2023-B-865, potvrdil usnesení
insolvenčního soudu.
12. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že vydání
výtěžku zpeněžení plně odpovídá kritériím uvedeným v § 298 odst. 2 a 3
insolvenčního zákona.
13. Insolvenční soud nepochybil, když po zrušení svého předchozího rozhodnutí
odvolacím soudem nenařídil nové jednání k projednání námitek dlužníka proti
návrhu na vydání výtěžku zpeněžení, neboť toto jednání se konalo (již) dne 14.
prosince 2022. Z žádného zákonného ustanovení neplyne povinnost znovu
projednávat námitky po zrušení rozhodnutí (odvolacím soudem), nenařídí-li tento
postup odvolací soud, což se v projednávané věci nestalo.
14. Za důvodnou nepovažoval odvolací soud ani námitku dlužníka, že se
insolvenční soud nesprávně vypořádal s otázkou nákladů vynaložených insolvenční
správkyní na správu a zpeněžení. Insolvenční soud vycházel z návrhu na vydání
výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, v němž insolvenční správkyně uplatnila
náklady spojené se zpeněžením v celkové výši 2 379 314,55 Kč s částkou
odpovídající dani z přidané hodnoty (tj. poměrnou část odměny dražebníka ve
výši 2 287 529,20 Kč, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty,
poměrnou odměnu znalce ve výši 91 355 Kč, včetně částky odpovídající dani z
přidané hodnoty, poměrnou část za ověřování podpisů ve výši 430,35 Kč). Další
náklady (cestovné, poštovné apod.) neuplatnila. Ve vyjádření k námitkám
dlužníka (B-698) insolvenční správkyně uvedla, že neeviduje žádné hotové
výdaje, jež by bylo možné účtovat na vrub zajištěným věřitelům. Vykonala sice
několik pracovních cest do jednotlivých areálů dlužníka, zpravidla však šlo o
jeho hlavní areál v Zábřehu, který nebyl předmětem zpeněžování, a tyto cesty
byly vždy spojeny s jinou agendou (jednání s dlužníkem, zajištění prací v
souvislosti s vyklízením hlavního areálu dlužníka a přesunem dlužníkova
movitého majetku do provozoven zapsaných v majetkové podstatě). Odvolací soud
souhlasil s postupem insolvenční správkyně, jelikož obhlídka zpeněžovaného
nemovitého majetku byla prováděna při její další činnosti pouze jako okrajová
část agendy.
15. Insolvenční správkyně v návrhu též zdůvodnila, že náklady na správu ze
zdanění nevznikly, neboť předmětné nemovitosti byly osvobozeny od daně z
nemovitých věcí. Odvolací soud uvedl, že za ostrahu celého podniku v období
ledna a února 2021 uhradila insolvenční správkyně celkem 3 267 Kč. Náklady na
ostrahu nemovitostí ve vztahu ke zpeněžované části majetkové podstaty však
nebyla schopna stanovit, čímž se zbavila možnosti uplatnit tyto dílčí náklady v
dalším řízení. Podotkl, že bude na dohlédací činnosti insolvenčního soudu, aby
nepřipustil zatížení podstaty těmito náklady na úkor dalších věřitelů.
Nepřisvědčil ani tvrzení dlužníka, že insolvenční správkyně nepředložila
přehled pohledávek za majetkovou podstatou a jim na roveň postaveným, mezi
nimiž by byly i náklady na správu a zpeněžení zpeněžené části závodu dlužníka,
neboť z podání insolvenční správkyně (B-793, B-800, B-826 a B-836) vyplývá, že
insolvenční soud měl veškeré podklady k posouzení těchto nákladů.
16. K otázce, zda stavba (hala) stojící na parc. č. 7486/4 je součástí pozemku,
odvolací soud (toliko) odkázal na své předchozí (zrušující) usnesení ze dne 27.
dubna 2023, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016, 2 VSOL 77/2023-B-785. V něm (ve 22.
odstavci odůvodnění) uzavřel, že hala je součástí pozemku ve smyslu § 506 odst.
1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Doplnil
přitom, že součástí věci je (stavba) bez ohledu na dobu svého vzniku, neboť dle
ustanovení § 3054 o. z. platí, že i stavba, která není podle dosavadních
právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku,
měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i
vlastnické právo k pozemku táž osoba.
17. Konečně odvolací soud nesouhlasil ani s názorem dlužníka, že rozhodnutí
insolvenčního soudu je nepřezkoumatelné. Insolvenční soud podrobně rozebral
otázky zpeněžení nemovitých i movitých věcí, vypořádacích podílů i nákladů
spojených se správou a zpeněžením. Nepřezkoumatelnost nezpůsobil ani zjevný
rozpor mezi návrhem insolvenční správkyně a výpočty insolvenčního soudu (rozdíl
o 644 Kč), neboť jej insolvenční soud vysvětlil a je zřejmé, že vznikl při
zaokrouhlování dílčích položek. Vadnost rozhodnutí či jeho nepřezkoumatelnost
nezpůsobuje ani právní názor dlužníka, jestliže namítá, že insolvenční soud
vychází ze závěru, že předmětem zpeněžení byly věci nemovité a movité.
II. Dovolání a vyjádření k němu
18. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost
vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny
(otázky č. 1 až 5), jakož i na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázka
č. 6).
19. Coby dovolacím soudem neřešené klade dovolatel následující otázky:
[1] Je insolvenční soud oprávněn vydat po zrušení usnesení o vydání výtěžku
zpeněžení odvolacím soudem nové usnesení, aniž by návrh na vydání tohoto
výtěžku opět zveřejnil vyhláškou (podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona),
nebo aniž by (alespoň) nařídil jednání k projednání v minulosti podaných
námitek?
[2] Je insolvenční soud oprávněn rozhodnout o vydání celého čistého výtěžku
zpeněžení zajištěným věřitelům, jejichž právo na uspokojení ze zajištění se
vztahuje pouze k části zpeněženého majetku, respektive pouze k části čistého
výtěžku zpeněžení?
[3] Jde-li o stavbu, která do 31. prosince 2013 nebyla zapsána v katastru
nemovitostí, ač tomu tak mělo být, jsou podle § 3054 o. z. splněny podmínky pro
její „srůst“ s pozemkem, na němž stojí?
[4] Jde-li o stavbu, která nebyla předmětem věcného zástavního práva, jsou
podle § 3054 o. z. splněny podmínky pro její „srůst“ s pozemkem, na němž stojí
a který je předmětem věcného zástavního práva?
[5] Je výtěžkem zpeněžení zajištěného majetku ta část hodnoty zpeněžení, jež
odpovídá hodnotě stavby, která k 1. lednu 2014 nebyla (na rozdíl od pozemku, na
němž stojí) předmětem zástavní smlouvy a ke které zajištěný věřitel neuplatnil
v insolvenčním řízení právo na uspokojení ze zajištění?
20. Za vyřešenou v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu má
dovolatel otázku (č. 6), zda při zpeněžení části závodu, která obsahuje
zajištěné nemovité věci, mají být odečteny od výtěžku zpeněžení náklady na
správu a zpeněžení části závodu a až poté se má výtěžek zpeněžení rozdělit (na
výtěžek zpeněžení určený pro zajištěného věřitele na straně jedné a na výtěžek
zpeněžení určený pro nezajištěné věřitele na straně druhé).
21. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.), a
požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů a věc vrátil
insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
22. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným
otázkám následovně:
K otázce č. 1 (K povinnosti insolvenčního soudu zopakovat postup podle § 298
odst. 3 insolvenčního zákona v případě zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu)
23. Proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení (B-689) podal dovolatel námitky co
do účelnosti a výše nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu
zajištění, jež insolvenční soud projednal při jednání dne 14. prosince 2022.
24. Soudy nesprávně vyložily § 298 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť po
zrušení usnesení insolvenčního soudu ze dne 14. prosince 2022 odvolacím soudem
byl insolvenční soud povinen vydat novou vyhlášku o návrhu na vydání výtěžku
zpeněžení předmětu zajištění a znovu účastníkům umožnit, aby podali námitky
(jimiž by mohli reagovat na důvody zrušujícího rozhodnutí); přinejmenším měl k
podaným námitkám opět nařídit jednání podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona
[aby se účastníci mohli vyjádřit k návrhu na vydání výtěžku zpeněžení předmětu
zajištění po seznámení se zrušujícím usnesením odvolacího soudu]. Až při tomto
(opětovném) jednání byl insolvenční soud oprávněn rozhodnout o návrhu
insolvenční správkyně. Nezbytnost takového postupu je pro danou věc umocněna
tím, že odvolací soud měl rušené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a neodůvodněné.
Insolvenční soud však usnesením ze dne 25. května 2023 znovu udělil souhlas s
vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, aniž účastníkům umožnil se k věci
vyjádřit a reagovat na rozhodnutí odvolacího soudu.
25. S právní mocí rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění jsou
spojeny závažné procesní důsledky, a to definitivní rozvržení části výtěžku
zpeněžení majetkové podstaty zajištěnému věřiteli a nemožnost opětovně
uplatňovat a posuzovat námitky podané proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení
při schvalování konečné zprávy [k tomu dovolatel poukazuje na závěry usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 NSČR 103/2020,
uveřejněného pod číslem 10/2022 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 10/2022“), a
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2015, sen. zn. 29 NSČR 31/2013,
uveřejněného pod číslem 95/2015 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 95/2015“)].
K otázkám č. 2 až 5 (K oprávnění udělit souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení v
případě rozporu v předmětu zajištění a ke splynutí stavby a pozemku ve vztahu k
zástavnímu právu)
26. Insolvenční soud se měl zabývat vymezením předmětu zajištění ve vztahu ke
zpeněžovanému majetku, jelikož zpeněžen byl i majetek, který nebyl předmětem
zajištění, a to stavba na parc. č. 7486/4, existující již před 1. lednem 2014,
jež se tudíž nemohla stát součástí zajištěného pozemku. Soudy nezkoumaly, zda
čistý výtěžek zpeněžení zahrnuje výlučně majetek, který je předmětem zajištění,
a zda jsou věřitelé, jimž je vydáván výtěžek zpeněžení, zajištěnými věřiteli ve
vztahu k celému výtěžku zpeněžení (tedy i k výtěžku ze zpeněžení stavby na
parc. č. 7486/4). Závěr odvolacího soudu, že není rozhodné, kdy stavba vznikla
a zda byla zapsána v katastru nemovitostí, není správný.
27. Dovolatel dokládal existenci této stavby již před 1. lednem 2014, kdy však
nebyla (nesprávně) zapsána v katastru nemovitostí. Zástavní právo jako právo
věcné svědčící zajištěnému věřiteli bylo zřízeno podle zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, jen k parc. č. 7486/4. Nemohlo proto vzniknout též k hale
postavené na pozemku jako samostatná stavba. Jelikož na této stavbě nevázlo
zástavní právo, nemohla se k 1. lednu 2014 (účinností zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku) stát součástí zajištěním zatížené parc. č. 7486/4.
Odvolací soud měl proto namísto § 3054 o. z. aplikovat § 3060 o. z.
28. Odvolací soud nerespektoval závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
července 2010, sp. zn. 29 Cdo 3376/2008. Ani při přezkumném jednání (dne 8.
února 2017) nebylo zajištěnému věřiteli zjištěno právo zajištění k této stavbě.
Nemohlo tedy dojít k „rozšíření zajištění“ na tuto stavbu (jež proto neměla být
zpeněžena). Zástavnímu věřiteli tudíž ani nevzniklo právo na vydání výtěžku
zpeněžení ze stavby. Měla se proto zjišťovat zvlášť hodnota stavby (haly) a
zvlášť hodnota parc. č. 7486/4. Byla-li zpeněžena i stavba (výtěžek zpeněžení
zahrnuje i kupní cenu za tuto stavbu), měl se odvolací soud zabývat námitkami
dovolatele ohledně doby vzniku stavby, jejím zápisem do katastru nemovitostí a
jejím (ne)splynutím s pozemkem, což neučinil; toliko odkázal (nepřezkoumatelným
způsobem) na argumentaci v jiném rozhodnutí.
K otázce č. 6 (K uplatnění nákladů na správu a zpeněžení části závodu)
29. V případě nákladů na správu a zpeněžení soudy nepřihlédly k tomu, že byl
provozován závod dovolatele, jehož úpadek byl (v minulosti) řešen formou
reorganizace. Nezbývaly se otázkou, jaký vliv má předchozí řešení úpadku
reorganizací na náklady na správu a zpeněžení předmětu zajištění jako složky
závodu. S ohledem na následnou přeměnu reorganizace v konkurs se soudy měly
zabývat tím, v jakém rozsahu lze k výtěžku zpeněžení poměrně vztáhnout tyto
náklady i za dobu konkursu. Soudy se též nezabývaly tím, že insolvenční
správkyně měla zpeněžit část závodu a nikoli jen nemovité věci. Odvolací soud
se rovněž nedostatečně vypořádal s odvolací námitkou, že insolvenční správkyně
nebyla schopna stanovit některé náklady.
30. Zároveň se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu
představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sen. zn. 29
NSČR 11/2014, tím, že do zpeněžení zajištěných nemovitostí (jako dílčích složek
závodu dovolatele) nezahrnul poměrnou část nákladů spojených s údržbou a
správou závodu. Takový postup však zvýhodňuje zajištěné věřitele, neboť veškeré
náklady spojené s údržbou a správou závodu ponesou výhradně nezajištění
věřitelé. Strážní služba, pojištění závodu i podnikatelské pojištění dovolatele
přitom souvisely s celým závodem, jehož součástí byly i zajištěné nemovité věci
(zpeněžované jako část závodu). Od dosaženého výtěžku zpeněžení části závodu
proto měly být nejprve odečteny náklady na správu a zpeněžení této části závodu
(jako celku) a až poté měl být (zbylý) výtěžek rozdělován na majetek zajištěný
a nezajištěný, respektive movitý a nemovitý.
31. Závěrem dovolatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí s tím, že
v odstavcích 13 a 14 odůvodnění zjevně vychází z jiného spisu. Odvolacímu soudu
též vytýká, že zasáhl do jeho práva na soudní ochranu, jelikož se nezabýval
podrobnou odvolací argumentací.
32. Zajištění věřitelé č. 66 a 67 ve vyjádření považují dovolání za nedůvodné a
navrhují je odmítnout, případně zamítnout. Poukazují na to, že právní úprava
neukládá insolvenčnímu soudu poskytnout účastníkům jinou lhůtu než lhůtu podle
§ 298 odst. 3 insolvenčního zákona, přičemž zrušení původního rozhodnutí
nezakládá běh nové lhůty. Lhůta pro podání námitek proti posuzovanému návrhu
insolvenční správkyně již uplynula a námitky v této lhůtě podané byly
projednány na jednání insolvenčního soudu, které se konalo dne 14. prosince
2022.
33. V případě haly na parc. č. 7486/4 se věřitelé ztotožňují s odvolacím
soudem, že je součástí (zajištěného) pozemku ve smyslu § 506 odst. 1 o. z. a
sdílí tak jeho právní osud. Nebylo prokázáno, že by stavba stála na parc. č.
7486/4 již před 1. lednem 2014. Uplatní se tak § 1346 o. z., podle něhož se
zástavní právo vztahuje i na přírůstky a příslušenství zajištěného majetku. I
kdyby stavba existovala před 1. lednem 2014, nelze na ni – s ohledem na způsob
využití – pohlížet jako na samostatnou nemovitou věc, jelikož nesplňovala
judikaturou dovozené podmínky pro stavbu v právním smyslu. Ustanovení § 3060 o.
z. tudíž na projednávanou věc nedopadá.
34. Věřitelé se ztotožňují též s rozhodnutím o nákladech na správu a zpeněžení
majetku podle vyčíslení insolvenční správkyně. Výtěžek zpeněžení totiž nelze
snižovat o náklady na ostrahu, která v areálu dlužníka hlídala především movité
věci a nikoli věci nemovité (pozemky). Případné dělení nákladů mezi zajištěné a
nezajištěné věřitele by pak nemělo vycházet z poměru uváděného dovolatelem.
Úvahy dovolatele nejsou správné, neboť náklady nemohou být uplatněny vůči
nezajištěným věřitelům Přitom insolvenční správkyně podle svého sdělení
neeviduje jiné hotové výdaje, jež by bylo možno účtovat na vrub zajištěných
věřitelů. Co do 13. odstavce odůvodnění napadeného rozhodnutí jde o chybu v
psaní, jež nemá za následek nepřezkoumatelnost; odvolací soud totiž jinak
dostatečně a obsáhle odůvodnil své závěry, jež dávají logický smysl.
35. Insolvenční správkyně ve vyjádření odkázala na svou argumentaci v odvolacím
řízení a uvedla, že rozhodnutí soudů jsou věcně správná a dovolání není důvodné.
III. Přípustnost dovolání
36. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
37. Vzhledem k době vydání rozhodnutí o úpadku dovolatele (9. listopadu 2016)
byl pro insolvenční řízení vedené na majetek dovolatele i v době od 1. června
2019 rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov.
článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb. Insolvenční
zákon ve znění účinném do 31. května 2019 je pro věc rozhodný též v dovolacím
řízení (a to i při zkoumání přípustnosti dovolání).
38. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí
žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a co do
dovoláním předestřených právních otázek zčásti jde o věc dovolacím soudem beze
zbytku neřešenou (otázky č. 1 a 6) a zčásti je napadené rozhodnutí v rozporu s
níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu (otázky č. 2 až 5).
IV. Důvodnost dovolání
39. Nejvyšší soud se zabýval nejprve tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný
dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
40. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
41. Ve skutkovém rámci, z nějž vyšly oba soudy, činí Nejvyšší soud k dovoláním
otevřeným otázkám následující závěry:
K otázce č. 1 (K povinnosti insolvenčního soudu zopakovat postup podle § 298
odst. 3 insolvenčního zákona v případě zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu)
42. Pro další úvahy Nejvyššího soudu je rozhodné následující ustanovení
insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019):
§ 298
(1) Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z
výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž
byla zajištěna.
(2) Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením
podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky
připadající na odměnu insolvenčního správce a částky připadající na uspokojení
osoby podle odstavce 8 vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního
soudu zajištěnému věřiteli.
(3) Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení
podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode
dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se
nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30
dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.
(4) Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku
zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení.
Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu.
(…)
(7) Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle
odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému
věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali
námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.
(…)
43. Ustanovení § 298 odst. 3 insolvenčního zákona upravuje postup insolvenčního
soudu v řízení o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení
zajištěným věřitelům (zveřejnění návrhu, lhůta k podání námitek, projednání
včasných námitek při nařízeném jednání).
44. Přitom platí, že proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku
zpeněžení podle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona mohou ostatní věřitelé a
dlužník vznášet v určené lhůtě námitky, k jejichž projednání nařizuje
insolvenční soud jednání (§ 298 odst. 3 insolvenčního zákona). Dlužníku (jímž
je i dovolatel v této věci) pak § 298 odst. 7 insolvenčního zákona přiznává
právo podat odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu
insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle § 298 odst. 2
insolvenčního zákona bez ohledu na to, zda proti návrhu insolvenčního správce
na vydání výtěžku zpeněžení podal námitky [srov. např. odstavec 23 odůvodnění
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2022, sen. zn. 29 ICdo 108/2021,
uveřejněného pod číslem 10/2023 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 10/2023“)].
45. Z § 298 odst. 3 insolvenčního zákona zároveň plyne, že sedmidenní lhůta k
podání námitek proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení
zajištěnému věřiteli, omezuje i dlužníka (platí i pro něj). Její význam tkví
především v tom, že tam, kde dlužník neuplatnil námitky proti takovému návrhu
vůbec, nebo je neuplatnil včas, nebude moci účinně odůvodnit případné odvolání
proti rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení
zajištěnému věřiteli těmito námitkami „skutkově novými“. Současně platí, že
insolvenční soud při posuzování návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku
zpeněžení zajištěnému věřiteli a při rozhodování o tomto návrhu není vázán
pouze obsahem včasných námitek věřitelů a dlužníka, ale přihlíží ke všem
skutečnostem vyšlým (podle obsahu spisu) najevo v dosavadním průběhu
insolvenčního řízení (do uplynutí lhůty k podání námitek). Jinými slovy, i
tehdy, nejsou-li žádnou z oprávněných osob podány námitky proti návrhu
insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli,
insolvenční soud takovému návrhu nevyhoví, jde-li s ohledem na dosavadní obsah
insolvenčního spisu o návrh nesprávný. Ve stejných mezích jako jsou ty, kterými
se řídí (má řídit) insolvenční soud, může podaným odvoláním brojit proti
rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení
zajištěnému věřiteli též dlužník, který neuplatnil námitky proti takovému
návrhu vůbec, nebo je neuplatnil včas (srov. odstavec 24 odůvodnění R
10/2023).
46. Dovolatelem tvrzená povinnost insolvenčního soudu opakovat postup podle §
298 odst. 3 insolvenčního zákona (vždy) po zrušení rozhodnutí insolvenčního
soudu o schválení vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli odvolacím
soudem a vrácení věci insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, nemá oporu v
zákoně. Nesprávnost takového tvrzení se přitom podává již z kasačních důvodů,
jak je stanoví § 219a o. s. ř., jakož i z poměrů projednávané věci. V ní
odvolací soud založil zrušující usnesení ze dne 27. dubna 2023 na závěru o
nepřezkoumatelnosti usnesení insolvenčního soudu pro nedostatek důvodů podle §
219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (pro absenci odůvodnění způsobu, kterým
insolvenční soud dospěl k částkám k vydání zajištěným věřitelům). Vady návrhu
insolvenční správkyně ani postupu při jeho projednání odvolací soud neshledal.
Je-li osoba oprávněná k podání odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o
návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli
omezena v možnosti uplatnit odvoláním „skutkově nové námitky“ (ty jež nezazněly
v určené sedmidenní lhůtě), nemůže účinek vyvolaný uplynutím lhůty určené k
podání takových námitek zvrátit (ve smyslu závěrů plynoucích z R 10/2023) ani
zrušující usnesení odvolacího soudu, které rušenému rozhodnutí vytýká
nepřezkoumatelnost (absenci řádného odůvodnění), leč nikoli nedostatky postupu,
jenž předcházel vydání rušeného rozhodnutí (včetně uzavření procesu podávání
námitek proti návrhu insolvenčního správce a projednání těchto námitek při
soudním jednání).
47. Konečně ani v rozhodnutích Nejvyššího soudu, na něž dovolatel k této otázce
poukazoval (R 10/2022 a R 95/2015), vyložené důsledky pravomocného rozhodnutí o
vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli neodůvodňují nezbytnost opakovat
úkony podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona po (každém) zrušení rozhodnutí o
schválení vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli odvolacím soudem a
vrácení věci insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
48. Jinak řečeno (shrnuto), skutečnost, že odvolací soud zrušil usnesení
insolvenčního soudu o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení
zajištěnému věřiteli jako nepřezkoumatelné (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.),
sama o sobě nezakládá oprávněným osobám právo podat (nové) námitky proti návrhu
insolvenčního správce v nové (další) lhůtě podle § 298 odst. 3 insolvenčního
zákona ani právo na nové (další) projednání dříve projednaných námitek při
novém (dalším) soudním jednání.
49. V tomto ohledu je tedy právní posouzení věci odvolacím soudem správné.
K otázkám č. 2 až 5 (K oprávnění udělit souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení v
případě rozporu v předmětu zajištění a ke splynutí stavby a pozemku ve vztahu k
zástavnímu právu)
50. Otázky č. 2 až 5 směřují věcně k posouzení zástavního práva k hale na parc.
č. 7486/4.
51. Pro právní posouzení věci jsou v návaznosti na obsah insolvenčního spisu
rozhodná následující zjištění (z nichž vyšly oba soudy):
[1] Pohledávky zajištěných věřitelů č. 66 a 67 byly v insolvenčním řízení
zjištěny jako zajištěné zástavním právem (mimo jiné) k parc. č. 7486/4 (na
základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 11. listopadu
2011).
[2] Insolvenční správkyně zahrnula do výtěžku zpeněžení pro tyto zajištěné
věřitele i výtěžek zpeněžení haly na parc. č. 7486/4.
52. Z obsahu insolvenčního spisu, a to z dražební vyhlášky ze dne 10. ledna
2022 o konání veřejné dražby dobrovolné (B-622), pak vyplývá, že předmětem
zpeněžení byla část závodu, která byla předmětem smlouvy o pachtu části závodu
ze dne 14. prosince 2020 ve znění dodatku ze dne 15. ledna 2021 (B-564).
Předmětem pachtu byly části závodu (sběrné dvory) v Olomouci, Prostějově a
Vyškově. Majetek tvořící část závodu 2, sběrný dvůr v Prostějově, byl popsán v
přílohách 2a-2d smlouvy o pachtu části závodu. V příloze 2a byly uvedeny
nemovité věci, a to parc. č. 7486/1 a 7486/4, a v příloze 2b byl uveden hmotný
a nehmotný majetek, v němž byly uvedeny pozemky parc. č. 7471, 7486/1, 7486/4 a
7485/26 v k. ú. Prostějov a také obě haly (HALA Prostějov stavba i HALA
Prostějov nová stavba). Není tedy pochyb o tom (ani není zpochybňováno), že
zpeněžena byla i hala na parc. č. 7486/4.
53. Pro další úvahy Nejvyššího soudu k posuzovaným otázkám jsou rozhodná
následující ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a zákona č.
89/2012 Sb., občanského zákoníku:
§ 119 (obč. zák.)
(1) Věci jsou movité nebo nemovité.
(2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.
§ 120 (obč. zák.)
(1) Součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být
odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
(2) Stavba není součástí pozemku.
§ 153 (obč. zák.)
(1) Zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná,
soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha
připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona,
obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví.
(2) Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody
zástavy.
(3) Pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika samostatných
zástavách (vespolné zástavní právo).
§ 506 (o. z.)
(1) Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na
pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně
toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.
(2) Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když
zasahuje pod jiný pozemek.
§ 1346 (o. z.)
(1) Zástavní právo se vztahuje na zástavu, na její přírůstek i příslušenství,
ledaže zástavní smlouva určí něco jiného. Z plodů a užitků se zástavní právo
vztahuje jen na ty, které nejsou odděleny.
(…)
§ 3054 (o. z.)
Stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na
němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou
věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona
vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.
§ 3060 (o. z.)
Zatěžuje-li věcné právo stavbu nebo pozemek, nestane se stavba součástí
pozemku, dokud toto věcné právo trvá a pokud to jeho povaha vylučuje.
§ 3061 (o. z.)
Ustanovení tohoto oddílu se nepoužijí, jedná-li se o stavbu, která není
součástí pozemku podle tohoto zákona, nebo o nemovitou věc podle § 498 odst. 1
věty druhé.
54. Citovaná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platila v
uvedené podobě v době uzavření zástavní smlouvy (dne 11. listopadu 2011) a do
1. ledna 2014, kdy byl tento zákon zrušen, nedoznala změn. Citovaná ustanovení
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí beze změny od 1. ledna 2014.
55. V intencích právní úpravy staveb účinné do 31. prosince 2013 platilo, že
stavba (kterou se v občanskoprávním smyslu rozumí výsledek stavební činnosti,
tak jak ji chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, je-li výsledkem této
činnosti věc v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů
včetně práva vlastnického) je nemovitostí pouze tehdy, je-li spojena se zemí
pevným základem (§ 119 odst. 2 obč. zák.).
56. Stavba, jež podléhala evidenci v katastru nemovitostí, byla v době do 31.
prosince 2013 jako věc v právním smyslu způsobilým předmětem právních vztahů (a
tudíž i vztahů vznikajících při smluvním převodu vlastnického práva), bez
ohledu na to, zda v rozporu s právními předpisy nebyla v katastru evidována.
Okolnost, zda převáděná stavba podléhá zápisu do katastru nemovitostí, byla
významná z hlediska právního způsobu (modu adquirendi) nabytí vlastnického
práva k ní. Vlastnické právo ke stavbě, jež podléhá zápisu do katastru
nemovitostí, totiž v případě jeho převodu kupní smlouvou bylo možné nabýt pouze
vkladem do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 obč. zák.); srov. např. již
důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2010, sp. zn. 29 Cdo
3376/2008.
57. K otázce, zda hala na parc. č. 7486/4 je součástí pozemku, odvolací soud
(toliko) odkázal na své zrušující usnesení ze dne 27. dubna 2023, v němž (ve
22. odstavci odůvodnění) bez dalšího uzavřel, že hala je součástí pozemku ve
smyslu § 506 odst. 1 o. z. a sdílí právní osud se (zajištěným) pozemkem bez
ohledu na dobu svého vzniku (k čemuž citoval § 3054 o. z.). K tomu budiž
dodáno, že šlo o reakci na odvolací námitku vymezující se proti úsudku
insolvenčního soudu (v usnesení ze dne 14. prosince 2022), že před 1. lednem
2014 nebyla hala věcí v právním smyslu. Odvolací soud tedy přijal závěr, že
hala je součástí pozemku a tím i předmětem zajištění, aniž zkoumal (hodnotil),
kdy vznikla a zda skutečně mohlo dojít ke splynutí haly a pozemku a (především)
aniž se vyjádřil k otázce, zda šlo o stavbu spojenou se se zemí pevným základem
(která byla do 31. prosince 2013 samostatnou věcí v právním smyslu coby věc
nemovitá; srov. opět. § 119 odst. 2 obč. zák.). K tomu lze doplnit, že danou
otázku nezodpovídá ani poukaz na § 506 odst. 1 o. z. (úprava v § 506 o. z. se
zabývá stavbami obecně) a sama o sobě ani citace § 3054 o. z. (ten se týká
všech dříve vzniklých staveb).
58. Insolvenční soud v usnesení ze dne 25. května 2023 při posouzení charakteru
haly odkázal na stanovisko insolvenční správkyně, že jde o součást pozemku a
poukázal na své předchozí rozhodnutí (odvolacím soudem zrušené usnesení ze dne
14. prosince 2022), v němž shledal správným závěr insolvenční správkyně o
nesamostatnosti haly (v podrobnostech viz reprodukci usnesení insolvenčního
soudu v odst. 5 odůvodnění shora).
59. Nejvyšší soud v návaznosti na výše řečené uvádí, že posouzení doby vzniku
haly je prvním nezbytným předpokladem pro zodpovězení otázky, zda je předmětem
zajištění. Vznikla-li hala po 1. lednu 2014, pak je součástí zajištěného
pozemku (srov. § 1346 odst. 1 o. z.). Kdyby hala vznikla před 1. lednem 2014,
bylo by pro toto posouzení rozhodující, zda šlo o nemovitost ve smyslu § 119
odst. 2 obč. zák. (tedy zda šlo o stavbu spojenou se zemí pevným základem).
Splynutí nezastavené stavby (coby samostatné věci nemovité) se zastaveným
pozemkem, na kterém stojí (coby samostatnou věcí nemovitou), v případě, že
zástavní dlužník je k 1. lednu 2014 i vlastníkem takové stavby, totiž řeší §
3060 o. z. tak, že ke splynutí stavby s pozemkem nedojde, dokud trvá zástavní
právo k pozemku, jehož povaha to (splynutí) vylučuje. Srov. v obdobných
souvislostech výklad § 3060 o. z. ve vazbě na § 3055 odst. 1 o. z. podaný v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2023, sen. zn. 29 ICdo 153/2022,
především odstavce 63 až 66 odůvodnění tamtéž.
60. Skutková zjištění, z nichž vyšly oba soudy, nedovolují bez dalšího (zejména
bez zkoumání, zda hala vznikla již před 1. lednem 2014 coby věc v právním
smyslu a zda šlo o věc nemovitou, v návaznosti na důkazní návrhy dovolatele) v
rovině právní uzavřít, že předmětná hala je součástí pozemku, na němž stojí.
61. Právní posouzení věci odvolacím soudem je v tomto ohledu neúplné a tudíž i
nesprávné.
62. Dovolací soud rovněž nepřehlédl rozpor v soupisu majetkové podstaty ohledně
obchodního závodu dovolatele, ve vztahu k zajištěnému majetku, který se dotýká
též řešené problematiky. V položce 1 (Nemovitosti) jsou v části b/ uvedeny
pozemky a stavba v k. ú. Prostějov jako majetek zajištěný ve prospěch věřitelů
č. 66, č. 67 a Finančního úřadu pro Olomoucký kraj. Zároveň však v příloze č. 1
soupisu majetkové podstaty jsou jako dlouhodobý hmotný majetek movitý
zajišťující pohledávky (toliko) věřitele Finančního úřadu pro Olomoucký kraj
uvedeny ve skupině Sk. 5, mimo jiné, položky HALA Prostějov stavba a HALA
Prostějov nová stavba. Položka HALA Prostějov stavba přitom (s ohledem na její
ocenění) odpovídá stavbě bez č. p./č. e. na parc. č. 7471/2, která je výslovně
uvedena v položce 1 (Nemovitosti), a položka HALA Prostějov nová stavba podle
svého ocenění odpovídá hale na parc. č. 7486/4. Ze soupisu majetkové podstaty
tudíž není zřejmé, které pohledávky (kterých věřitelů) jsou těmito stavbami
zajištěny
(B-474, B-563, B-602 a B-670).
K otázce č. 6 (K uplatnění nákladů na správu a zpeněžení části závodu)
63. Jak uvedeno výše, v projednávané věci byla podle dražební vyhlášky a
smlouvy o pachtu části závodu předmětem zpeněžení část obchodního závodu
dovolatele, kdežto předmětem zajištění (a také předmětem návrhu insolvenční
správkyně na vydání výtěžku zpeněžení) byly toliko některé její složky.
64. Pro další úvahy Nejvyššího soudu k této otázce jsou rozhodná následující
ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:
§ 502
Obchodní závod
Obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který
podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má
se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.
§ 2175
(1) Koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O
koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku
vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.
(…)
§ 2183
Ustanovení tohoto pododdílu se obdobně použijí i na jiné převody
vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící
samostatnou organizační složku.
65. Citovaná ustanovení platí beze změny od 1. ledna 2014.
66. K této otázce Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že zákon č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník, nahradil s účinností od 1. ledna 2014 pojem „podnik“ dle § 5
zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince
2013 (dále jen „obch. zák.“), pojmem „obchodní závod“ respektive „závod“ (§ 502
o. z.). V témže duchu je nutno od uvedeného data obsahově pojmout i ustanovení
insolvenčního zákona pracující s pojmem „podnik“, jakož i (dále coby
použitelnou zmíněnou) část ustálené judikatury vážící se k otázkám „podniku“
podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013.
67. Obchodní závod jako organizovaný soubor jmění zahrnuje zásadně veškerý
majetek a dluhy, které mají souvislost s provozováním podnikání. Představuje
funkční celek a považuje se za jeden předmět nesoucí společné označení. Závod
mohou tvořit hmotné i nehmotné věci (včetně pohledávek), osobní složky
podnikání i jiné majetkové hodnoty. Obsah závodu se může měnit (a zpravidla i
mění) v čase; jeho podstata jako věci hromadné se tím nemění; srov. např.
odstavec 33 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen.
zn. 29 ICdo 92/2020. Povahu organizovaného souboru jmění má i část závodu,
kterou se rozumí samostatná organizační složka závodu; srov. např. odstavec 29
odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2025, sp. zn. 33 Cdo
2383/2023.
68. V dané věci se samostatnost zpeněžované části obchodního závodu dovolatele
podává z insolvenčního spisu [srov. např. smlouvu o pachtu části závodu (B-564)
a dražební vyhlášku (B-622)].
69. Je-li předmětem zajištění závod, ale majetek náležející k závodu (např.
nemovité věci) je zčásti zpeněžen samostatnými smlouvami, je třeba postupovat
tak, že z celkových nákladů na správu závodu coby předmětu zajištění se vypočte
část nákladů připadající na zpeněžení některé z dílčích složek závodu (např.
nemovitých věcí) podle poměru, v jakém se samostatně zpeněžované dílčí složky
závodu nacházejí k celkové hodnotě závodu ke dni zpeněžení. Je tedy třeba
nejprve posuzovat hodnoty navázané na správu závodu jako celku a z nich pak
vyvozovat částky týkající se zpeněžovaných nemovitých věcí. Srov. k tomu (k
nákladům na provoz dlužníkova podniku dle § 5 obch. zák.) např. důvody usnesení
Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 11/2014. Tyto závěry se obdobně uplatní i
tam, kde je předmětem zajištění část (obchodního) závodu.
70. V návaznosti na závěry formulované v předchozím odstavci Nejvyšší soud
uvádí, že popsaná metoda se (opět obdobně) uplatní i v těch případech, kdy se v
insolvenčním řízení zpeněžuje dlužníkův (obchodní) závod (nebo jeho samostatná
část), který sice není předmětem zajištění (netvoří zajištění), jehož obsah ale
tvoří i nemovité věci, které jsou předmětem zajištění (jde o zajištění). Z
celkových nákladů na správu a zpeněžení (obchodního) závodu (nebo jeho
samostatné části) se tedy vypočte část nákladů připadající na zpeněžení dílčích
složek závodu představovaných nemovitými věcmi, které tvoří předmět zajištění,
podle poměru, v jakém se nacházejí k celkové hodnotě závodu ke dni zpeněžení.
71. Takto odvolací soud nepostupoval a jeho právní posouzení zkoumané otázky je
tudíž nesprávné.
72. V situaci, kdy napadené usnesení neobstálo již v rovně právní, pokládal
Nejvyšší soud za nadbytečné zabývat se dále existencí tvrzených vad řízení.
73. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.
s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu ze shora popsaných důvodů zrušil.
Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro
rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc
vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
74. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud (insolvenční soud)
závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
75. Na insolvenčním soudu (potažmo na odvolacím soudu) bude zabývat se v dalším
řízení (dříve, než přistoupí k rozhodnutí o návrhu insolvenční správkyně na
vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům) posouzením haly na parc. č.
7486/4 v intencích závěrů shora uvedených a správností soupisu majetkové
podstaty ohledně staveb v k. ú. Prostějov, jakož i náklady na správu a
zpeněžení předmětné části závodu ve vztahu k předmětu zajištění, jehož výtěžek
má být vydáván zajištěným věřitelům. Zároveň odstraní i rozpor mezi návrhem
insolvenční správkyně a výpočtem insolvenčního soudu v částce 644 Kč (srov.
odstavec 22 usnesení odvolacího soudu).
76. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že nepřihlížel k argumentaci dovolatele
obsažené v podání ze dne 13. ledna 2025, neboť bylo učiněno (samotným)
dovolatelem až po uplynutí lhůty k podání dovolání (§ 241a odst. 5 o. s. ř., §
241b odst. 3 a § 242 odst. 4 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2025
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu