33 Cdo 2383/2023-887
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně SKY & FACILITY
s.r.o., se sídlem Praha 10, Hostivař, Chudenická 1059/30, identifikační číslo
osoby 24764116, zastoupené JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem Praha,
Londýnská 608/52, proti žalované Fakultní nemocnici Olomouc, se sídlem Olomouc,
Nová Ulice, Zdravotníků 248/7, identifikační číslo osoby 00098892, zastoupené
JUDr. Karlem Vítkem, advokátem se sídlem Olomouc, Dobrovského 1157/25, o
zaplacení 439 084,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci
pod sp. zn. 24 C 2/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 3. 2023, č. j. 75 Co 272/2022-840,
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 3. 2023, č.
j. 75 Co 272/2022-840, se v části prvního výroku, jíž byl změněn rozsudek soudu
prvního stupně ve výrocích I a II věci samé tak, že žalovaná je povinna
zaplatit žalobkyni 91 084,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky
91 084,80 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, a ve druhém výroku o náhradě nákladů
řízení, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2022, č. j. 24 C
2/2020-714, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 10. 2022, č. j. 24 C
2/2020-775, v části výroku I, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 91
084,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 91 084,80 Kč od 1. 9.
2019 do zaplacení, a ve výroku III o náhradě nákladů řízení, se ruší a věc se
vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 439 084,80 Kč s
příslušenstvím jako právní nástupkyně PRVNÍ CHRÁNĚNÉ DÍLNY s.r.o., která s
žalovanou uzavřela dne 11. 12. 2017 kupní smlouvu (a dodatek), podle níž
žalované dodávala zdravotnický materiál - infuzní sety. Třemi fakturami
vyúčtovanou kupní cenu za provedené dodávky (faktura č. 20190641 ze dne 21. 5.
2019, faktura č. 20190690 ze dne 4. 6. 2109 a faktura č. 20190775 ze dne 27. 6.
2019) žalovaná neuhradila.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Žalobkyni nepovažuje za aktivně
legitimovanou, neboť část závodu „provozovna zakázky 2“ není v předložených
listinách dostatečně jako samostatná organizační složka specifikována a žádná
listina přechod uplatněných pohledávek na žalobkyni neprokazuje; postoupení
předmětných pohledávek nebylo žalované prokázáno. Podle žalované je postoupení
dotyčných pohledávek neplatné, neboť uzavřená smlouva jejich převod bez
souhlasu žalované vylučuje. Dále namítla, že žalobou uplatněné pohledávky
zanikly započtením smluvních pokut (z titulu porušení povinnosti z kupní
smlouvy ze dne 3. 10. 2017 na dodávku vjezdového systému), k němuž došlo ve
vztahu k předchůdkyni žalobkyně (PRVNÍ CHRÁNĚNÉ DÍLNĚ s.r.o.). „Z opatrnosti“
žalovaná provedla zápočet vyfakturovaných smluvních pokut oproti žalobnímu
nároku i v průběhu řízení. V rámci obranných tvrzení proti žalobě uplatnila
námitku neúčinnosti převodu části závodu. Jednání původního dodavatele žalovaná
považuje za účelové, když převodem části závodu došlo k převodu aktiv na
žalobkyni, aniž by byla dostatečně převedena i pasiva, čímž došlo ke zhoršení
dobytnosti pohledávek žalované z titulu vyúčtovaných smluvních pokut.
3. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 3. 2022, č. j. 24 C
2/2020-714, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 10. 2022, č. j. 24 C
2/2020-775, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 146 361,60 Kč s
úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 146 361,60 Kč od 26. 7. 2019 do
zaplacení, částku 146 361,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky
146 361,60 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení a částku 55 276,80 Kč s úrokem z
prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 55 276,80 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení
(výrok I), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku
91 084,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 91 084,80 Kč od 1.
4. K odvolání žalobkyně i žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v
Olomouci v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve
výrocích I a II tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 91 084,80
Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 91 084,80 Kč za dobu od 1.
9. 2019 do zaplacení, žalobu požadující zaplatit 348 000 Kč s příslušenstvím
(úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 146 361,50 Kč za dobu od 26. 7.
2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 146 361,50
Kč za dobu od 9. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a.
z částky 55 276,80 Kč za dobu od 1. 9. 2019 do zaplacení) zamítl (první výrok)
a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
5. Soudy obou stupňů vyšly z následujících zjištění:
a) PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. jako prodávající a žalovaná jako kupující
uzavřely dne 11. 12. 2017 na základě výsledků otevřeného zadávacího řízení
podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávaní veřejných zakázek (dále jen jako
„zákon o zadávání veřejných zakátek“), kupní smlouvu, jejímž předmětem byla
realizace průběžných dodávek infuzních setů podle dílčích písemných objednávek,
žalovaná se zavázala za dodaný předmět plnění zaplatit kupní cenu. Smlouva byla
uzavřena na dobu 8 let. Smluvní strany se dohodly, že smlouvu nelze postupovat,
jakož i pohledávky z ní vyplývající. V návaznosti na uvedenou kupní smlouvu z
11. 12. 2017 byla mezi PRVNÍ CHRÁNĚNOU DÍLNOU s.r.o. a žalovanou uzavřena dne
11. 12. 2017 smlouva o provádění komplexních servisních služeb, jejímž
předmětem byl závazek prodávajícího PRVNÍ CHRÁNĚNÉ DÍLNY s.r.o. poskytovat
údržbu a servis dodané infuzní techniky. Na základě objednávek provedených u
PRVNÍ CHRÁNĚNÉ DÍLNY s.r.o. před datem doručení oznámení o prodeji části závodu
žalované byly realizovány tři dodávky infuzních setů a vystavené faktury na
částku 146 361,60 Kč byly doručeny žalované. Poslední fakturu vystavenou
žalobkyní žalovaná vrátila s požadavkem na její přepracování s označením
původního dodavatele. b) PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. jako prodávající a žalovaná jako kupující
dne 3. 10. 2017 uzavřely podle výsledků otevřeného zadávacího řízení podle
zákona o zadávání veřejných zakázek kupní smlouvu (ve znění následně uzavřených
dodatků), jejímž předmětem byla dodávka a instalace automatického vjezdového
systému v areálu žalované za cenu 8 857 200 Kč. Plnění bylo sjednáno ve 4
fázích. Pro případ prodlení s předáním předmětu plnění v rámci jednotlivých
fází byla sjednána smluvní pokuta. Prodávající se zavázala udržovat bankovní
záruku za splnění svých povinností. Pro případ porušení jakékoli jiné
povinnosti vyplývající ze smlouvy byla kupující oprávněna požadovat smluvní
pokutu 3 000 Kč za každý případ porušení povinnosti a za každý den trvání
porušení dané povinnosti. c) Dne 31. 5. 2019 uzavřela PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. s žalobkyní s
účinností ke dni 17. 6. 2019 smlouvu o převodu části závodu, podle níž
žalobkyně koupila „z původních 8 samostatných středisek prodávajícího“ část
závodu „provozovnu Zakázky 2“, tj. šicí dílnu a zakázky interně zahrnuté pod
název „zakázky 2“, převzala závazky prodávajícího související s částí závodu,
přičemž se zavázala prodávajícímu zaplatit kupní cenu 1 800 000 Kč a další
náklady dle uzavřené smlouvy. Předmět převodu byl zahrnut v přílohách 1 až 5,
přičemž mezi nimi byl přehled peněžitých pohledávek za odběrateli
prodávajícího, seznam peněžitých závazků vůči dodavatelům prodávajícího jakožto
součásti části závodu a seznam smluvních vztahů vyplývajících z platných smluv
uzavřených v rámci předmětu činnosti části závodu. Ke dni účinnosti převodu
části závodu se prodávající zavázal předat kupujícímu „veškeré věci zahrnuté do
části závodu“ vč. originálů smluv souvisejících s prodejem a neukončeným
plněním smluv.
Prodávající se zavázal prodej části závodu oznámit (bez
zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů od účinnosti smlouvy) svým věřitelům a
dlužníkům. K převáděným pohledávkám náležely pohledávky z titulu faktur č. 20190641 a č. 20190690, k převáděným smluvním vztahům kupní smlouva „s dílčím
plněním“ ze dne 11. 12. 2017 vč. smlouvy o provádění komplexních servisních
služeb ze dne 11. 12. 2017. V rámci převodu nebyl do provozovny „Zakázky 2“
zařazen žádný nemovitý majetek. Znalec převáděnou část závodu ocenil částkou 3
853 000 Kč. Přípisem z 21. 6. 2019 doručeným 25. 6. 2019 PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA
s.r.o. žalované oznámila prodej části závodu, tj. samostatnou organizační
složku tzv. „provozovnu Zakázky 2“ s účinností ke dni 17. 6. 2019, tj. datem
zveřejnění oznámení o uložení dokladu z 12. 6. 2019 o prodeji části závodu do
sbírky listin v Obchodním věstníku, přičemž do sbírky listin v obchodním
rejstříku (u žalované) byl doklad založen 13. 6. 2019. d) Žalovaná ve sdělení ze dne 12. 7. 2019 adresovaném PRVNÍ CHRÁNĚNÉ
DÍLNĚ s.r.o. označila převod části závodu za irelevantní, neboť ani z
obchodního rejstříku není patrný konkrétní rozsah převodu části závodu. Pohledávky z vystavených faktur, které jsou předmětem tohoto řízení, žalovaná
nezaplatila. e) Po oznámení prodeje části závodu žalovaná přijímala dodávky infuzních
setů na základě objednávek učiněných u žalobkyně, která na realizované dodávky
vystavovala faktury. f) Žalovaná fakturami č. 971000017 ze dne 12. 7. 2019 a č. 971000018 ze
dne 12. 7. 2019 vyfakturovala PRVNÍ CHRÁNĚNÉ DÍLNĚ s.r.o. smluvní pokuty za
porušení povinností dle kupní smlouvy ze dne 3. 10. 2017 (i) udržovat ve
sjednané výši bankovní záruku (za 116 dnů po 3 000 Kč ve výši 348 000 Kč), (ii)
za prodlení s plněním 2. fáze (za 62 dnů po 20 000 Kč ve výši 1 240 000 Kč) a
(iii) za prodlení se splněním 2. a 4. fáze (za 116 dnů po 20 000 Kč ve výši 2
320 000 Kč). Uvedené faktury se splatností 19. 7. 2019 byly PRVNÍ CHRÁNĚNÉ
DÍLNĚ s.r.o. doručeny dne 12. 7. 2019, oznámením ze dne 23. 7. 2019 (doručeným
následující den) žalovaná oznámila PRVNÍ CHRÁNĚNÉ DÍLNĚ s.r.o. započtení. g) PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. vystavené sankční faktury vrátila jako
účelové a neoprávněné s odůvodněním, že k těmto fakturám nebyl zaslán žádný
průvodní a vysvětlující dopis. h) Žalovaná se v říjnu a v listopadu 2017 ocitla v prodlení s dodávkou
dokladů pro účely vypracování projektové dokumentace, k zahájení zemních a
stavebních prací došlo až dne 3. 4. 2018, neboť z důvodu nepříznivých
klimatických podmínek od 12. 3. 2018 nebylo možné práce zahájit a pokračovat v
nich dříve. S žalovanou byl řešen ještě před zahájením prací nový požadavek na
změnu související s oboustranným řešením vjezdu a přemístění platebního
automatu. PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. tvrdila, že ke dni 30. 6. 2018 měla být
žalovaná opakovaně marně vyzvána k převzetí „nainstalovaného a plně
provozovaného díla“, které mělo v té době pouze drobné závady, jež neměly
bránit řádnému převzetí a provozování. i) Žalovaná vyzvala PRVNÍ CHRÁNĚNOU DÍLNU s.r.o.
k dokončení a předání
předmětu plnění podle smlouvy o vybudování a dodávce automatického vjezdového
sytému přípisem ze dne 23. 7. 2018 a současně navrhla konání společného jednání
za účelem projednání podmínek převzetí díla do zkušebního provoz, přičemž
upozornila prodávajícího, že toto převzetí do zkušebního provozu je podmíněno
odstraněním závažných zjevných vad a nedodělků způsobujících nefunkčnost celého
systému s tím, že žalovaná byla ochotna akceptovat oproti písemně sjednanému
termínu termín nastartování zkušebního provozu do 30. 6. 2018, což však
prodávající nesplnil. V celém průběhu provádění závazku komunikoval za
žalovanou s dodavatelem a subdodavateli R. Ž., který se účastnil kontrolních
dnů, vznášel požadavky, a to včetně zjištěných závad. Postupně byly problémy
odstraňovány subdodavatelem Green Center s.r.o., nicméně se stále opakovaly. Green Center s.r.o. v létě 2018 vypověděla subdodavatelskou smlouvu s PRVNÍ
CHRÁNĚNOU DÍLNOU s.r.o. pro její nekontaktnost. Žalovaná nezpůsobila vzniklé
prodlení dodavatele předmětu závazku, a to ani v případě předávání podkladů pro
vytvoření nové projektové dokumentace, kterou dodavatel předal žalované s
vadami se zpožděním, kolaudační souhlas v rámci splnění 2. fáze předmětu
závazku doposud žalované dodavatel nepředal. Pro zhoršení klimatických podmínek
sice došlo k přechodnému přerušení prací, tato délka přerušení prací však
nebyla důvodem k prodloužení sjednaného konečného termínu dodání, protože
dodavatel s ohledem na charakter prací byl schopen objektivně práce dokončit ve
lhůtě. j) Sdělením ze dne 14. 9. 2018 žalovaná odstoupila od smlouvy ze dne 3. 10. 2017 o dodávce automatického vjezdového systému pro podstatné porušení
smlouvy, neboť předmět smlouvy jí nebyl doposud řádně předán přes její
opakované urgence ke splnění závazku. Odstoupení od smlouvy bylo doručeno PRVNÍ
CHRÁNĚNÉ DÍLNĚ s.r.o. dne 24. 9. 2018.
6. Odvolací soud považoval žalobkyni za věcně legitimovanou, neboť vzal
za prokázané, že na ni přešla část závodu označená „zakázky 2“ zahrnující šicí
dílnu (zabývající se výrobou pracovních a zdravotních oděvů) a zakázky interně
zahrnuté (zabývající se veřejnými zakázkami a plněním smluv), a to společně s
pohledávkami, závazky a smluvními vztahy souvisejícími s touto částí závodu,
jež byly jednoznačně specifikovány „v jejích přílohách“ (poznámka dovolacího
soudu – patrně míněno v přílohách smlouvy o převodu části závodu) a ve
znaleckém posudku. Podle odvolacího soudu došlo k dodržení požadavku
podmiňujícího nabytí vlastnického práva žalobkyní k části závodu podle § 2180
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“), byl-li v
obchodním věstníku zveřejněn údaj, že je ve sbírce listin uložen doklad o koupi
závodu bez plného znění smlouvy s přílohami. Převod části závodu byl následně
řádně oznámen. Podle přesvědčení odvolacího soudu žalovaná nemůže namítat
neúčinnost převodu závodu podle § 2181 o. z., neboť netvrdila ani
neprokazovala, že podala (do 1 měsíce ode dne, kdy se o prodeji dozvěděla,
nejpozději do 3 let od účinnosti smlouvy) žalobu a nadto v řízení nevyšlo
najevo, že by se prodejem závodu zhoršila dobytnost pohledávek žalované vůči
předchůdkyni žalobkyně.
7. Protože byl prokázán převod části závodu na žalobkyni včetně
pohledávek z faktury č. 20190641 ze dne 21. 5. 2019 na částku 146 361,60 Kč se
splatností dne 25. 7. 2019 a č. 20190690 ze dne 4. 6. 2019 na částku 146 361,60
Kč se splatností dne 8. 8. 2019 (uvedených výslovně v přílohách smlouvy o
prodeji části závodu), je žalobkyně k vymáhání těchto nároků oprávněna. Pokud
jde o fakturu č. 20190775 ze dne 27. 6. 2019 na částku 146 361,60 Kč splatnou
31. 8. 2019, ta byla sice vystavena na žádost žalované PRVNÍ CHRÁNĚNOU DÍLNOU
s.r.o., avšak jedná se stále o nárok žalobkyně, která byla po přechodu závazků
ze smlouvy ze dne 11. 12. 2017 novým dodavatelem infuzních setů. Dodávku
fakturovaného zboží žalobkyně fakticky učinila a žalovaná jej odebrala, proto i
ohledně této faktury je žalobkyně ve věci aktivně věcně legitimována.
8. Podle odvolacího soudu je pohledávka 348 000 Kč představující smluvní
pokutu za porušení povinnosti udržovat bankovní záruku naprosto zřejmá a po
právu, neboť v řízení bylo prokázáno zprávou banky i shodným tvrzením stran, že
bankovní záruka v ujednané výši po sjednanou dobu předchůdkyní žalobkyně
udržována nebyla. Částku 3 560 000 Kč představující smluvní pokutu za pozdní
plnění předmětu smlouvy shledal ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. pohledávku
nejistou, která k započtení způsobilá není. Žalovaná proto mohla vůči
pohledávkám žalobkyně uplatňovaným v tomto řízení započíst pouze pohledávku z
titulu smluvní pokuty týkající se nedodržení povinnost udržovat sjednanou
bankovní záruku ve výši 348 000 Kč. Neopodstatněnou shledal námitku žalobkyně,
že „zápočet je neurčitý“.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Rozsudek odvolacího soudu v části prvního výroku, jíž bylo žalované
uloženo zaplatit žalobkyni 91 084,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 91 084,80 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, napadla žalovaná (dále též
„dovolatelka“) dovoláním, jehož přípustnost vymezuje tak, že v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, „jaké jsou podmínky a kritéria
posuzování platnosti a účinnosti převodu části závodu z pohledu, aby se vůbec
jednalo o samostatnou organizační složku, jaké musí být náležitosti
zveřejněného dokladu o převodu části závodu či smlouvy o převodu části závodu,
případně je přípustnost dána proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, který se problematikou samostatné
organizační složky zabýval“. Dovolatelka namítá, že žalobkyně není k podání
žaloby aktivně legitimována. Část závodu „provozovna zakázky 2“ není v dokladu o prodeji části závodu,
potažmo ve smlouvě o převodu části závodu dostatečně specifikována jako
samostatná organizační složka, která by byla způsobilá být předmětem platného
převodu části závodu ve smyslu § 2183 o. z. Navíc žádná listina, kterou
žalobkyně přiložila k žalobě nebo doložila do sbírky listin obchodního
rejstříku, neprokazuje, že by na žalobkyni přešly právě žalované pohledávky. V
oznámení od PRVNÍ CHRÁNĚNÉ DÍLNY s.r.o. o novém vlastníku části závodu nebylo
vůbec specifikováno, že by na žalobkyni přešly předmětné pohledávky z
žalovaných faktur, natož aby v něm bylo výslovně uvedeno, že by na žalobkyni
přešla práva a povinnosti vyplývající z kupní smlouvy s dílčím plněním ze dne
11. 12. 2017. Z důvodu nedostatečné specifikace převáděné části závodu (včetně
dokladu o koupi závodu ve sbírce listin obchodního rejstříku) a nedostatečné
specifikace přecházejících pohledávek nemá oznámení PRVNÍ CHRÁNĚNÉ DÍLNY
s.r.o. účinky vyrozumění dlužníka o postoupení žalovaných pohledávek ve smyslu
§ 2177 o. z. Ani ze strany žalobkyně nebylo žalované prokázáno postoupení
předmětných pohledávek. Pokud žalobkyně uložila doklad o koupi závodu do sbírky
listin dle § 2180 o. z., pak ani v tomto dokladu není dostatečně specifikována
převáděná část závodu, a nemohou tedy zejména ve vztahu k žalovaným pohledávkám
nastat účinky dle § 2177 o. z. Převod části závodu není ani zapsán v obchodním
rejstříku u PRVNÍ CHRÁNĚNÉ DÍLNY s.r.o. a nebyla tak dodržena povinnost podle §
48 odst. 1 písm. c) zák. č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a
fyzických osob. Založený doklad o koupi části závodu ve sbírce listin u
žalobkyně není dostatečně určitý, pokud jde o převáděnou část závodu, a již
proto se nemůže žalobkyně vůči žalované dovolávat převodu části závodu. Žalovaná trvá na tom, že šlo o účelové oddělení majetku, že předmět smlouvy o
převodu části závodu specifikovaný jako „zakázky 2“ a jeho převod na žalobkyni
představuje jen účelové seskupení majetku, navíc ve snaze vyhnout se zákazu
postoupení smlouvy a z ní plynoucích pohledávek.
Žalovaná je přesvědčena, že
smlouva o převodu částí závodu, která nepředstavuje samostatnou organizační
složku, se nemůže řídit zvláštními ustanoveními podle § 2175 až § 2183 o. z. Protože mezi žalovanou a PRVNÍ CHRÁNĚNOU DÍLNOU s.r.o. bylo v čl. IX odst. 2
kupní smlouvy s dílčím plněním ujednáno, že tuto smlouvu nelze dále postupovat,
jakož ani pohledávky z ní vyplývající, je takovéto postoupení neúčinné, protože
je smluvně vyloučeno podle § 1881 odst. 1 o. z. Žalovaná k postoupení
žalovaných pohledávek přitom souhlas nedala. Podle dovolatelky je přípustnost
dovolání dána též proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe v otázce způsobilosti pohledávky z titulu smluvní pokuty za prodlení s
plněním smlouvy (automatický vjezdový systém) k započtení. V souvislosti s
touto otázkou dovolatelka předkládá – dle ní dosud dovolací soudem neřešenou
otázku – jaký dopad má objektivní povaha institutu smluvní pokuty na posouzení,
zda pohledávka z titulu smluvní pokuty je pohledávkou spornou či nejistou ve
smyslu § 1987 odst. 2 o. z.
10. K dovolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že je navrhuje jako
nepřípustné odmítnout, popřípadě jako nedůvodné zamítnout.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“).
12. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240
odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení
(§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání
obsahuje náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.
13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Předkládá-li dovolatelka dovolacímu soudu otázku, jaký dopad má
objektivní povaha institutu smluvní pokuty na posouzení, zda pohledávka z
titulu smluvní pokuty je pohledávkou spornou či nejistou ve smyslu § 1987 odst.
2 o. z., nenamítá nic jiného, než že odvolací soud při posouzení otázky, zda
její pohledávka na zaplacení smluvní pokuty, kterou započetla, je způsobilá k
započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Má za to, že pohledávka z titulu
smluvní pokuty za prodlení s dodáním díla není neurčitá a nejistá.
15. Nejvyšší soud se k otázce, kdy se jedná o (aktivní) pohledávku
„nejistou a neurčitou“, která ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. není způsobilá
započtení, vyjádřil již v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod č. 37/2021
Sb. rozh. obč., z něhož recentní rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází
(např. usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 900/2020, a ze dne 21. 6.
2023, sp. zn. 23 Cdo 1643/2023).
16. Podle citovaného rozsudku „nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu
ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. je (zásadně) pohledávka ilikvidní, tj.
pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná (nejistá), a jejíž
uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení
vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného
zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši
aktivní pohledávky, tj. místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami
veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Aktivně započítávaná
pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla
tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce
proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění
(prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější
dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné
(pasivní) pohledávce. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat
zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v
případě pasivní pohledávky. Výklad § 1987 odst. 2 o. z. však nesmí bránit
poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami. Vznikne-li
z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému
(spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly
vzájemně započitatelné. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje §
1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v
okamžiku, kdy je započtení – projev vůle dlužníka pasivní pohledávky – účinné.
17. Zhodnocení, zda je určitá pohledávka ve smyslu výkladu § 1987 odst.
2 o. z. nejistá nebo neurčitá, vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující
individuální okolnosti případu (srov. již výše cit. usnesení sp. zn. 23 Cdo
900/2020, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo
3379/2021, a ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1347/2022).
18. V projednávané věci není závěr odvolacího soudu, že pohledávka
žalované z titulu smluvní pokuty za pozdní plnění předmětu smlouvy je ve smyslu
§ 1987 odst. 2 o. z. pohledávkou nejistou, která není způsobilá k započtení, v
rozporu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu. Odvolací soud k tomuto
závěru dospěl na základě zhodnocení individuálních okolností projednávané věci,
kdy z obsahu provedeného dokazovaní vyplývají pochybnosti jak o základu, tak o
výši této pohledávky, neboť v tvrzení stran je množství rozporů, které nebyly v
řízení prokazovány a ani k tomu nebyly strany náležitým způsobem poučeny. Podle
odvolacího soudu prokázání nároku na tvrzenou započítávanou smluvní pokutu ve
výši 3 560 000 Kč vyžaduje rozsáhlejší dokazování, než bylo provedeno soudem
prvého stupně, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení, a kdy odvolací
soud nemá na rozdíl od soudu prvého stupně tuto pohledávku za prokázanou z
provedených důkazů. Ve věci by bylo třeba provádět další podrobnější
dokazování, především k tvrzením žalobkyně rozporujícím důvody prodlení, a
rovněž žalobkyni zcela konkrétně poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., což se
ze strany soudu prvého stupně nestalo. Výše uvedená otázka žalované tak
přípustnost dovolání založit nemůže.
19. Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky,
zda předmětem smlouvy o koupi části závodu byla část závodu, jež je způsobilá
být jako samostatná organizační složka předmětem této smlouvy, při jejímž
posouzení odvolací soud nepostupoval v souladu s hmotným právem a s ustálenou
rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
20. Dovolání je důvodné.
K otázce způsobilosti části závodu být předmětem prodeje
21. Podstata námitky dovolatelky tkví v tom, že odvolací soud se
výkladem smlouvy o koupi části závodu, pokud jde o vymezení části závodu, která
byla předmětem převodu podle této smlouvy, odchýlil od judikatury dovolacího
soudu. Za nesprávné právní posouzení považuje závěr odvolacího soudu, že
posuzovaná smlouva je smlouvou o převodu části závodu. Podle dovolatelky
prodávaná část závodu není samostatnou organizační složkou.
22. Odvolací soud k otázce aktivní věcné legitimace žalobkyně uvedl, že
v řízení bylo prokázáno, že na ni přešla část závodu označená „zakázky 2“
zahrnující šicí dílnu (zabývající se výrobou pracovních a zdravotních oděvů) a
zakázky interně zahrnuté (zabývající se veřejnými zakázkami a plněním smluv), a
to společně s pohledávkami, závazky a smluvními vztahy souvisejícími s touto
částí závodu, kdy tyto byly specifikovány v jejích přílohách a znaleckém
posudku. Odvolací soud však nezkoumal, zda skutečně byla předmětem smlouvy část
závodu odpovídající judikatorně stanoveným požadavkům. Toto posouzení ponechal
zcela stranou přesto, že žalovaná v odvolání povahu předmětu smlouvy jako části
závodu výslovně zpochybnila.
Rozhodná právní úprava
23. Podle § 502 o. z. obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný
soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k
provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží
k jeho provozu.
24. Podle § 503 odst. 1 o. z. je pobočka taková část závodu, která
vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že
bude pobočkou.
25. Podle § 2183 o. z. ustanovení o koupi závodu se obdobně použijí i na
jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části
závodu tvořící samostatnou organizační složku.
26. Organizační složku podniku upravoval obchodní zákoník (zákon č.
513/1991 Sb.), nová právní úprava používá pojem pobočka. Organizační složkou ve
smyslu § 2183 o. z. se rozumí pobočka podle § 503 o. z. Vymezení organizační
složky a pobočky jsou funkčně shodná (srov. Havel, B. § 2183. In: Hulmák, M. a
kol. Občanský zákoník VI Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1.
vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 183). V praxi je v zásadě
možné klást rovnítko mezi pobočkou ve smyslu § 503 odst. 1 o. z. a samostatnou
organizační složkou ve smyslu § 2183 o. z. (srov. Horáček, T. § 2183. In:
Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V
(§ 1721 až 2520). Praha: Wolters Kluwer, 2021. Dostupné v systému ASPI).
Judikatura dovolacího soudu k pojmu obchodní závod, resp. část závodu
27. V rozsudku ze dne 30. 6. 2022, sen. zn. 29 ICdo 92/2020, Nejvyšší
soud k výkladu pojmu „obchodní závod“ uvedl, že obchodní závod je zvláštní
případ věci hromadné a jakožto organizovaný soubor jmění zahrnuje zásadně
veškerý majetek a dluhy, které mají souvislost s provozováním podnikání.
Představuje přitom funkční celek a považuje se za jeden předmět nesoucí
společné označení. Je-li závod rozhodnutím podnikatele z jeho vůle vytvořen, je
dána vyvratitelná domněnka, že jej tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho
provozu (§ 502 věta druhá o. z.). Závod mohou tvořit hmotné i nehmotné věci
(včetně pohledávek), osobní složky podnikání i jiné majetkové hodnoty (např.
know-how).
28. Judikatura dovolacího soudu k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013
dovodila, že podnik (závod) je pojímán jako ucelený a organizovaný soubor
hmotné, nehmotné a osobní složky podnikání. Ze zákonné definice podniku nelze
ovšem dovodit, že pojmovou náležitostí podniku je přítomnost všech těchto
složek podnikání, není proto vyloučeno, že určitý podnik – vzhledem ke
specifikům příslušného podnikání – nebude všechny tyto komponenty obsahovat. V
každém případě však musí být podnik funkčním ekonomickým organismem, způsobilým
k realizaci příslušného podnikatelského záměru (viz např. rozsudek ze dne 31.
3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 37/2010, či usnesení ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo
4388/2017).
29. V rozsudku ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2645/2018, Nejvyšší
soud řešil otázku, zda pojem „část závodu“ [užitý v ustanovení § 190 odst. 2
písm. i) z. o. k.] je nutné chápat „materiálně“ (tj. jako část majetku), či zda
je na místě i nadále (jako tomu bylo v poměrech obchodního zákoníku) jej
vykládat jako samostatnou organizační složku (pobočku) ve smyslu § 503 a § 2183
o. z. Uvedl, že je-li závod organizovaným souborem jmění (§ 502 o. z.), s nímž
se disponuje „uno actu“ (viz zejm. § 2175 a násl. o. z.), pak částí tohoto
organizovaného souboru jmění nelze rozumět jednu z jeho „složek“; i část závodu
má povahu organizovaného souboru jmění. Ostatně čistě „materiální“ pojetí pojmu
„část závodu“ pomíjí, že závod netvoří pouze majetek, ale jde o organizovaný
soubor jmění (tedy majetku i dluhů; srov. § 495 o. z.). Uzavřel, že pod pojmem
„část závodu“ [užitým v § 190 odst. 2 písm. i) z. o. k.] je třeba rozumět
samostatnou organizační složku závodu (a nikoliv jakoukoliv materiálně
významnou složku závodu) [obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2.
2024, sp. zn. 27 Cdo 2124/2023].
30. V usnesení ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1706/2023, se
Nejvyšší soud ztotožnil se závěry odvolacího soudu, že pro vymezení části
závodu je podstatné, že představuje určitý soubor věcí, práv a jiných
majetkových hodnot, které slouží k plnění úkolů části obchodního závodu, že pro
část závodu je charakteristické spojení hmotných a osobních složek činnosti a
že dochází-li k převedení části závodu, pak takovéto opatření se nemůže dotýkat
jen jejich hmotných složek, ale také osobního prvku, tj. zaměstnanců v ní
působících […]. Nejvyšší soud (také) poznamenal, že organizovaný soubor jmění v
podobě závodu (části závodu) ještě před uzavřením smlouvy o koupi závodu (části
závodu) vytvořil podnikatel, který tento závod (část závodu) provozuje, tj.
prodávající (nikoliv kupující).
31. Judikatura Nejvyššího soudu k pojmu obchodní závod (jeho části) je
tak ustálená v následujících závěrech: Obchodní závod podle § 502 o. z.
představuje organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho
vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že obchodní závod tvoří
vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Obchodní závod podle § 502 o. z. tudíž
vytváří pouze podnikatel. […]; i část závodu má povahu organizovaného souboru
jmění (srov. např. usnesení ze dne 3. 7. 2019, sen. zn. 29 NSCR 96/2017). Pod
pojmem „část závodu“ je třeba rozumět samostatnou organizační složku závodu.
Vymezení předmětu smlouvy o koupi (části) závodu
32. Z judikatury dovolacího soudu k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013
se podává, že:
a) Podstatnou částí smlouvy o prodeji podniku je vymezení podniku
(závodu), který je předmětem smlouvy (např. rozsudek ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 ICdo 73/2016). K platnosti smlouvy o prodeji podniku (závodu) zákon
vyžaduje vymezení podniku, a proto podstatnou náležitostí smlouvy je přesné
určení převáděného předmětu, tedy podniku [viz usnesení ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 224/2006]. b) Předmětem smlouvy o prodeji podniku (závodu) je podnik (část podniku)
jako soubor hmotných (výrobní zařízení, pozemky a budovy, zásoby hotových
výrobků atd.), osobních (zaměstnanci podniku) a nehmotných (práva a závazky)
složek podnikání, které tvoří jeden funkční celek (srov. rozsudky ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4155/2010, a ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 32 Odo 557/2003). c) Je nutné, aby strany měly skutečně v úmyslu převést závod a ten byl
tak i ve smlouvě vymezen; k závěru, že šlo o koupi závodu, nepostačuje, že
podnikatel převádí svůj majetek či jeho převážnou část (např. usnesení ze dne
14. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2460/2023, či ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo
4388/2017). Účelem smlouvy o prodeji podniku je, aby její nabyvatel mohl bez
přerušení pokračovat v jeho provozování (např. usnesení ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2915/2010). d) Předmětem smlouvy o prodeji podniku (závodu) nejsou jednotlivé věci,
ale podnik (popř. jeho část) jako souhrn hmotných, osobních a nehmotných
složek, jež slouží provozování převáděného podniku (viz rozsudek ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 163/2004). Jen z toho, že podnikatel prodá jiné osobě
všechen nemovitý a movitý majetek se kterým podnikal (nebo jeho převažující
část) závěr, že jde ve skutečnosti o smlouvu o prodeji podniku ve smyslu § 476
a násl. obch. zák. (a předmětem prodeje byl podnik) neplyne (srov. rozsudek ze
dne 28. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 891/2005). e) Podle usnesení ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 224/2006, podnik,
který je předmětem smlouvy, musí být jasně vymezen. […] Musí však být zřetelné,
co je obsahem převodu, jaký soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných
složek podnikání patří podnikateli a slouží k provozování podniku, tedy co
všechno podnik tvoří. K tomu srov. také usnesení ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 32
Cdo 1312/2015, kde v této konkrétní věci dovolací soud uvedl, že v posuzované
smlouvě byl převáděný podnik vymezen fyzickou osobou, jíž náležel a která ho až
dosud provozovala, předmětem podnikání, seznamem pohledávek a údajem, že
součástí podniku jsou též movité věci ve vlastnictví prodávajícího. Tím byl
podnik jako věc hromadná individualizován zcela dostatečně. Údaje o věcech,
právech a jiných majetkových hodnotách náležejících k převáděnému podniku ke
dni uzavření smlouvy (tedy zcela detailní specifikace předmětu převodu) jsou
pak obsaženy v účetní evidenci prodávaného podniku.
f) Obdobně jako při prodeji podniku, je i v případě prodeje části
podniku (závodu) nezbytné (má-li jít o smluvní typ o prodeji části podniku),
aby předmětem smlouvy byla samostatná organizační složka, s níž jsou převáděny
věci, jiná práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování této
organizační složky podniku [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1999,
sp. zn. 33 Cdo 1199/98]. Jestliže není předmětem smlouvy podnik jako celek či
část podniku (závodu) jako samostatná organizační jednotka, nemá smlouva povahu
smlouvy o prodeji (části) podniku (závodu), a proto v takovém případě
nenastávají ani účinky s touto smlouvou spojené [viz rozsudek ze dne 25. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1323/2000]. g) Vymezenou část podniku (závodu) lze převést jen tehdy, má-li povahu
samostatné organizační složky (§ 487 obch. zák.) [např. rozsudek ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2630/2017]. Předmětem smlouvy o prodeji části podniku
(závodu) může být jen taková část podniku, která tvoří jeho samostatnou
organizační jednotku (složku) [např. rozsudek ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 32
Cdo 5132/2016]. h) V usnesení ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 32 Odo 606/2006, Nejvyšší
soud v konkrétní věci dovodil, že odvolací soud posoudil otázku, zda byla v
dané věci uzavřena smlouva o prodeji (části) podniku, správně v souladu s § 476
odst. 1 a § 487 obch. zák., neboť je zřejmé, že na základě rozhodnutí valné
hromady měly být převedeny jen některé výrobní činnosti, popř. určitý majetek,
nikoliv celý podnik, proto se nemohlo jednat o prodej podniku a ani o prodej
části podniku, neboť předmětem smlouvy o prodeji části podniku může být jen
taková část podniku, která tvoří samostatnou organizační složku. i) Částí podniku (závodu) se rozumí jeho ucelená samostatně hospodařící
část, která vyvíjí v rámci podniku relativně samostatnou činnost, jíž se podílí
na činnosti podniku samotného. […] Pro část podniku (závodu) je
charakteristické spojení hmotných, nehmotných a osobních složek činnosti. Dochází-li ke vkladu části podniku, pak takovýto právní úkon se nemůže dotýkat
jen jeho hmotných složek, ale vždy také jeho osobního prvku (zaměstnanců v něm
působících). Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů na nově
založenou společnost v souvislosti s jejím založením je odůvodněn tím, aby
zůstala v zájmu ekonomického využití podniku zachována jednota hmotných
osobních a nehmotných složek podnikání (viz rozsudek ze dne 7. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2124/99).
33. Výše uvedené lze shrnout tak, že jednou z podstatných náležitostí
smlouvy o prodeji podniku (závodu) je vymezení podniku (závodu), který je
předmětem smlouvy. V rozsudku ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002,
Nejvyšší soud dovodil, že smlouva, kterou se prodává část podniku (závodu), má
stejný právní režim jako smlouva o prodeji podniku. Zdůraznil přitom, že v
případě smlouvy, kterou se prodává toliko část podniku, nabývá na významu
zejména přesné vymezení převáděné části a s ní souvisejících práv a závazků.
Převést tedy lze také část podniku (závodu), pokud má povahu samostatné
organizační složky. Je tak nezbytné, aby předmětem smlouvy o prodeji části
podniku (závodu) byla taková část podniku, která tvoří jeho samostatnou
organizační složku (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2006, sp.
zn. 29 Odo 870/2005).
Samostatná organizační složka závodu
34. Pokud jde o vymezení samostatné organizační složky (pobočky), lze
rovněž odkázat na závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k právní úpravě
účinné do 31. 12. 2013.
35. V rozsudku ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 32 Odo 557/2003, Nejvyšší soud
dovodil, že samostatnou organizační složkou se rozumí ucelená samostatně
hospodařící část podniku (závodu), která vyvíjí v rámci podniku relativně
samostatnou činnost, jíž se podílí na činnosti podniku (závodu) samotného.
Takováto část podniku má vyčleněny určité prostředky (budovy, stroje, nářadí
apod.) a prostory k provozování této činnosti. Podobně jako podnik i část
podniku (závodu) představuje určitý soubor hmotných, osobních a nehmotných
složek podnikání (věcí, práv a jiných majetkových hodnot). V uvedené věci
dovolací soud dospěl mj. k závěru, že způsobilost části podniku, tvořící
organizační složku, být předmětem prodeje na základě smlouvy o prodeji podniku
(ve smyslu § 487 obch. zák.) nevylučuje skutečnost, že zdroje a zařízení pro
dodávky médií se nacházejí mimo tuto část podniku, resp. že dodávky médií pro
tuto část podniku byly přerušeny.
36. Stejné závěry přijal Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 25. 5.
2001, sp. zn. 21 Cdo 1323/2000, kdy v konkrétní věci uvedl, že předmětem
posuzované smlouvy je hmotný majetek (drobný hmotný a investiční majetek,
materiálové zásoby), jakož i pohledávky a závazky. K tomu, aby bylo možné
dovodit, že předmětem smlouvy je část podniku (závodu), jako soubor hmotných,
nehmotných a osobních složek podnikání, by bylo zapotřebí, aby smlouva
postihovala i osobní složku podnikání a předmět smlouvy tak představoval
samostatnou organizační jednotku jako provázaný funkční celek. To však ze
smlouvy neplyne. Smlouva proto nemá povahu smlouvy o prodeji podniku, resp.
jeho části (nebyla jako tento smluvní typ upravený obchodním zákoníkem platně
uzavřena) a nenastávají ani účinky s touto smlouvou spojené.
37. Za samostatnou organizační jednotku lze pokládat takovou součást
podniku (závodu), u níž je vedeno samostatně (odděleně) účetnictví, týkající se
této organizační složky, z něhož především vyplývá, které věci, jiná práva,
popřípadě jiné majetkové hodnoty slouží k provozování této části podniku
(samostatné organizační složky), a vymezuje tím předmět smlouvy o prodeji části
podniku (závodu). Samostatnou organizační složkou podniku (závodu) bude zejména
odštěpný závod, popř. jiná organizační složka, která se zapisuje do obchodního
rejstříku (§ 7 odst. 1 a 2 obch. záko.), neboť tato skutečnost vyplývá z jejich
povahy. Předmětem smlouvy o prodeji částí podniku (závodu) mohou však být i
jiné organizační složky podniku, které se nezapisují do obchodního rejstříku a
které mohou být různě nazvány, např. závod, dílna, provoz, podmínkou však je,
aby se jednalo o složku samostatnou ve výše uvedeném smyslu, nemusí se však
jednat o složku samostatně jednající navenek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5132/2016, a v něm odkazovaná rozhodnutí, a
jeho rozsudek ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1199/98). Obdobně např. v
usnesení ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2593/2014, Nejvyšší soud reagoval
na názor odvolacího soudu, že postačuje, aby převáděná organizační složka byla
dostatečně určitě odlišitelná od jiných organizačních složek téhož podniku, a
lze mít pochybnost, zda samostatně vedené účetnictví podniku je podmínkou sine
qua non pro kvalifikování organizační složky jako samostatné, tak, že za
samostatnou organizační jednotku lze pokládat takovou součást podniku, u níž je
vedeno samostatně (odděleně) účetnictví, týkající se této organizační složky
[…].
38. V rozsudku ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4773/2008, označil
Nejvyšší soud argumentaci dovolatele, že způsobilým předmětem převodu části
podniku (závodu) může být pouze samostatná organizační složka podniku a že
taková organizační složka nemůže být konstituována pouhým jejím formálním
„oddělením“ od zbývající části podniku na základě rozhodnutí orgánu obchodní
společnosti, za obecně správnou. Dovodil, že pojmovým znakem samostatné
organizační složky ve smyslu ustanovení § 487 obch. zák. je totiž její (možné)
faktické – materiální oddělení od zbývající části podniku (závodu), projevující
se v relativně samostatném a uceleném předmětu činnosti, o kterém je samostatně
(odděleně) účtováno. Není přitom rozhodné, zda se organizační složka zapisuje
do obchodního rejstříku či zda jde o složku oprávněnou svým vedoucím jednat
navenek ve věcech jí se týkajících (odkazuje na důvody usnesení ze dne 9. 5.
2006, sp. zn. 29 Odo 870/2005). V této věci dovolací soud dospěl k závěru, že
(podle skutkového stavu věci, zjištěného soudy nižších stupňů) uvedený znak
faktické – materiální samostatnosti byl v případě převáděné části podniku
naplněn. Na posouzení schopnosti převáděné části podniku „provozovat relativně
samostatnou činnost nezávislou na zbylé části podniku“ vybudoval svůj závěr o
způsobilosti „výrobní“ části podniku pozdější úpadkyně být samostatným
předmětem převodu i odvolací soud.
39. Závěr, že za samostatnou organizační jednotku lze pokládat takovou
část podniku (závodu), u níž je vedeno samostatně (odděleně) účetnictví,
týkající se této organizační složky, není ve shodě s komentářovou literaturou,
která dovozuje, že není nezbytně nutné oddělené účetnictví, ačkoli to samo o
sobě poskytuje určitou právní jistotu ohledně předmětu koupě. V případě, že
bude splněna podmínka faktické samostatnosti dotčené složky závodu (např. půjde
o fyzicky oddělený provoz ležící stranou ostatních složek závodu), není
nezbytné, aby tato složka vedla oddělené účetnictví, a přesto s ní bude možné
disponovat na základě smlouvy o koupi části závodu. Pokud bude samostatná část
závodu dostatečně identifikovatelná, tj. bude zřejmé, co ji tvoří a jaké
závazky k ní přiléhají, mělo by stačit, že je zde možnost o této složce
samostatně účtovat (srov. Horáček, T. § 2183. In: Švestka, J., Dvořák, J.,
Fiala, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V (§ 1721 až 2520). Praha:
Wolters Kluwer, 2021. Dostupné v systému ASPI).
40. V rozsudku ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3833/2011, Nejvyšší
soud dovodil, že přestože se ve smlouvě prodávající zavazuje převést na
kupujícího vlastnické právo k tam uvedeným „movitým věcem a nemovitostem,
právům a majetkovým hodnotám“, lze jak z označení smlouvy, tak zejména z jejích
jednotlivých ustanovení dovodit úmysl stran uzavřít smlouvu o převodu části
podniku (nikoliv jen o převodu jednotlivých věcí, práv a závazků). Část
podniku, jež měla být předmětem převodu, však ve smlouvě vymezena není; v tom
je třeba dát odvolacímu soudu za pravdu. Ve smlouvě chybí nejen označení
převáděné organizační jednotky (tj. že se jedná o určitý závod, provoz a
apod.), ale též jakékoliv označení lokality (obec, místní část obce,
katastrální území apod.). Jakkoliv označena není ani budova, v níž se mělo
nacházet technologické zařízení na výrobu a rozvod páry a v níž – zřejmě –
provoz organizační jednotky (šlo-li vůbec o organizační jednotku) probíhal.
Nejvyšší soud v dotyčné věci dospěl k závěru, že smlouva o prodeji části závodu
je neurčitá.
41. Uvedené závěry lze shrnout tak, že předmětem smlouvy o převodu části
podniku (závodu) může být jen organizační jednotka podniku (závodu), že musí
jít o organizační jednotku samostatnou, a že organizační jednotka, ať je v
rámci podniku označena jakkoliv, musí být ve smlouvě o převodu zcela přesně
vymezena. Přitom, co je samostatnou organizační složkou závodu, tedy jeho
oddělitelnou funkční částí, závisí v prvé řadě na rozhodnutí vlastníka závodu.
Avšak skutečnost, že smlouva byla nazvána smlouvou o koupi částí závodu, ještě
neznamená, že předmětem koupě je skutečně část závodu. To je třeba posoudit z
pohledu vzájemného vztahu jednotlivých složek tvořících celek předmětu smlouvy.
Nemělo by se tedy jednat o účelové různorodé seskupení nesouvisejících
jednotlivostí vytvořené před uzavřením smlouvy. V takovém případě by totiž
nešlo o koupi části závodu, ale o koupi jednotlivých položek závodu podle
obecné kupní smlouvy (týkající se věci movitých nebo nemovitých) [srov.
Horáček, T. § 2175. In: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský
zákoník: Komentář, Svazek V (§ 1721 až 2520). Praha: Wolters Kluwer, 2021.
Dostupné v systému ASPI].
Posouzení v poměrech projednávané věci
42. V projednávané věci závěr o tom, že předmětem smlouvy o koupi části
závodu byla část závodu tvořící samostatnou organizační složku, splňující
judikatorně vymezené požadavky, soudy nižších stupňů neučinily. Závěr
odvolacího soudu, že na žalobkyni přešla část závodu označená „zakázky 2“
zahrnující šicí dílnu a zakázky interně zahrnuté (zabývající se veřejnými
zakázkami a plněním smluv), a to společně s pohledávkami, závazky a smluvními
vztahy souvisejícími s touto částí závodu, nelze ztotožnit s poznatkem, že
„provozovna zakázky 2“ v době převodu byla (objektivně, nejen podle popisu ve
smlouvě) samostatnou organizační složkou, tj. takovou součástí závodu, u níž
bylo v době převodu vedeno samostatně (odděleně) účetnictví, z něhož vyplývalo,
které věci, jiná práva, popřípadě jiné majetkové hodnoty slouží k provozování
této části závodu, a byl tím vymezen předmět smlouvy o koupi části závodu.
43. Jelikož se odvolací soud otázkou, zda předmět prodeje má atributy
části závodu ve světle uvedených judikatorních závěrů, nezabýval, je jeho
právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné.
44. Pokud dovolatelka v souvislosti s uplatněnou odvolací argumentací
namítala též neúčinnost pohledávek nabytých v souvislosti s uzavřenou smlouvou
o převodu části závodu, odvolací soud tuto její námitku ponechal bez
povšimnutí.
V. Závěr
45. Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn
právem. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném
rozsahu zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř. Protože se důvody pro zrušení
rozsudku odvolacího soudu vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil
Nejvyšší soud v dotčeném rozsahu i jej a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
46. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§
243g odst. 1 část první věty za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
47. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne
soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2025
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu