3 As 22/2026- 20 - text 3 As 22/2026 - 21 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. 2. 2026, č. j. 59 Af 23/2025 - 28, takto:
I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 26. 2. 2026 kasační stížnost, v níž se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“). Ten napadeným usnesením rozhodl tak, že výrokem I. stěžovatelce nepřiznal osvobození od soudních poplatků a výrokem II. zamítl její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Stěžovatelku závěrem poučil, že proti danému usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
[2] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že krajský soud zatížil své usnesení vadou nesprávného poučení. Závěr o nepřípustnosti opravných prostředků proti danému usnesení se totiž rozchází s judikaturou Nejvyššího správního soudu – např. se závěry rozsudku ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS. Stěžovatelka má za to, že podle tohoto rozsudku je kasační stížnost proti zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce i neosvobození od poplatků přípustná.
[3] Zdejší soud před vypořádáním kasační stížnosti uvádí, že stěžovatelka uplatnila v podání ze dne 26. 3. 2026 námitku podjatosti proti všem členům třetího a čtvrtého senátu Nejvyššího správního soudu. Danou námitku však vznesla toliko formálně a nijak ji obsahově nespecifikovala, ačkoli je ze svých dřívějších věcí projednávaných u zdejšího soudu seznámena s požadavkem na konkrétní uvedení důvodů námitky podjatosti (srov. usnesení kasačního soudu ze dne 21. 4. 2021, č. j. 3 As 50/2021 - 29, ze dne 2.
2. 2023, č. j. 9 Afs 3/2023 - 27, ze dne 14. 6. 2023, č. j. 2 Afs 87/2023 - 60, či ze dne 10. 12. 2024, č. j. 10 As 227/2024 - 25). Kasačnímu soudu je z úřední činnosti známo že stěžovatelka obdobné paušální a obecné námitky podjatosti v řízeních před zdejším soudem uplatňuje pravidelně (srov. výše uvedená usnesení) a zdejší soud k nim z výše uvedených důvodů nepřihlíží. S ohledem na shodnou procesní situaci nespatřuje Nejvyšší správní soud v projednávané věci důvod se od tohoto postupu odchylovat, proto ani v tomto případě k formálně vznesené námitce podjatosti nepřihlédl.
[4] Nejvyšší správní soud na úvod upozorňuje, že se povinnost zaplatit soudní poplatek s podáním kasační stížnosti v nyní projednávané věci nepojí. Jde totiž o stížnost proti procesnímu usnesení vydanému v řízení o žalobě (proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce).
Stěžovatelka má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností. Stejně tak není stěžovatelka povinna být v řízení o této kasační stížnosti zastoupena ve smyslu § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS).
[5] Podle § 104 odst. 3 písm. d) a e) s. ř. s. je kasační stížnost „nepřípustná proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, [nebo] kterým bylo rozhodnuto o návrhu na ustanovení zástupce.“
[6] Báze jediné uplatněné námitky spočívá v tvrzení, že je kasační stížnost proti napadenému usnesení přípustná. S tímto názorem však Nejvyšší správní soud nesouhlasí. Zákonem č. 314/2025 Sb. došlo s účinností ke dni 1. 1. 2026 ke změně ustanovení § 104 s. ř. s., jímž se upravuje mimo jiné negativní výčet procesních rozhodnutí správních soudů, proti nimž je kasační stížnost nepřípustná. Zákonodárce mezi tato rozhodnutí nově zařadil právě rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudního poplatku, a dále rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na ustanovení zástupce.
Kasační soud doplňuje, že podle čl. XI bod 3. zákona č. 314/2025 Sb. se „[k]asační stížnosti podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona […] projednají podle zákona č. 150/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ A contrario tak daná právní úprava dopadá na řízení o kasační stížnosti zahájená v roce 2026. Stěžovatelka podala kasační stížnost dne 26. 2. 2026, výše uvedená právní úprava se tak uplatní i na řízení o její kasační stížnosti. S ohledem na změnu relevantní právní úpravy není případná ani judikatura, na níž stěžovatelka v kasační stížnosti odkazuje.
[7] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že je daná kasační stížnost nepřípustná, a proto ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 104 odst. 3 písm. d) a e), jakož i § 120 téhož zákona odmítl.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže bylo řízení zastaveno, nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 8. dubna 2026 JUDr.
Jaroslav Vlašín předseda senátu