3 Tdo 1032/2024-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 6. 2024, č. j. 14 To 119/2024-156, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 137/2023, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 6. 2024, č. j. 14 To 119/2024-156, rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 2. 2024, č. j. 1 T 137/2023-138, a usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 14. 3. 2024, č. j. 1 T 137/2023-142.
II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 6. 2. 2024, č. j. 1 T 137/2023-138, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 3. 2024, č. j. 1 T 137/2023-142, uznal obviněného M. K. vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených přečinů se obviněný dopustil tím, že
dne 25. června 2023 v přesně nezjištěné době od 01:39 hodin do 02:00 hodin v obci XY po telefonátu M. B., ve kterém jí vulgárně nadával, za jmenovanou přišel k jejímu domu čp. XY, poté, co otevřela vstupní dveře domu, bez vyzvání vstoupil do domu, a to po násilném natlačení M. B. na zeď, která je ve vzdálenosti 227 cm od vstupních dveří, přitom si všiml osob sedících v kuchyni domu, zarazil se, toho poškozená využila a vystrčila jej z domu na zápraží, v době, kdy se otočila, že zajde do domu, udeřil ji přinesenou baseballovou pálkou do zadních částí stehen obou nohou, pak z místa odešel, svým jednáním způsobil M. B. hematomy na levém rameni a zadních stranách stehen, toto zranění si vyžádalo lékařské vyšetření poškozené dne 26. června 2023, bez nutnosti další léčby, v souvislosti se zraněním poškozená nebyla omezena na běžném způsobu života. 2. Za to soud prvního stupně podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému peněžitému trestu v počtu 30denních sazeb ve výši 1 670 Kč, tedy celkem ve výši 50 100 Kč.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 5. 6. 2024, č. j. 14 To 119/2024-156, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání (ačkoliv v dovolání rozhodnutí odvolacího soudu označuje jako „rozsudek“). Obviněný neuvedl, v jakém rozsahu dovolání napadá, fakticky však jeho námitky směřují výhradně proti výroku o vině. Dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které podle něj spočívá v „nesprávném právním posouzení skutku a jednání obviněného“.
5. Obviněný popřel, že by se závadového jednání v rozsahu tvrzeném soudy skutečně dopustil. Ve vazbě na uvedené přitom s akcentem na vlastní popěrnou obhajobu a vyjádření části v jeho prospěch vypovídajících svědků zpochybnil hodnověrnost výpovědí ostatních svědků, kteří událost popisovali shodně jako poškozená, přičemž soudům vytkl, že se jednak nevypořádaly s rozpory v části svědeckých výpovědí těchto svědků a jednak nevzaly v potaz, že někteří ze svědků nacházejících se u poškozené v podstatě nic neviděli. Na to navázal konstatováním, že jeho přítomnost na místě činu s požadovanou jistotou dovodit nelze. Za nevěrohodné považuje tvrzení, že ihned po údajném útoku ukazovala poškozená modřiny – ty se zpravidla objevují až několik hodin po nárazu. Spekuluje, že ke zranění obviněné tak mohlo dojít dříve jinde.
6. I pokud by byla jeho přítomnost zjištěna, nelze podle obviněného přisvědčit tomu, jak popisované jednání posoudily soudy. Ve vztahu k přečinu porušování domovní svobody uvedl, že nemovitost poškozené není oplocena, přičemž během trvání jeho poměru s poškozenou bylo celkem běžné, že na její pozemek i přímo do její nemovitosti vstupoval. O uvedený přečin se tak jednat nemohlo. Taktéž nesouhlasil s tím, že by bylo možno tvrzené jednání posoudit jako pokus přečinu ublížení na zdraví, neboť tak, jak je soudem prvního stupně vymezeno ve skutkové větě, se i s ohledem na absenci jakéhokoli škodlivého následku jednalo o typické přestupkové jednání.
7. Následně v bodě C) dovolání obviněný uvedl, že nebylo spolehlivě prokázáno, že by bylo útočeno baseballovou pálkou, která ani nebyla nalezena, v bodě D) dovolání zopakoval, že nebylo přihlédnuto k vyjádřením v jeho prospěch vypovídajících svědků T., T., C. a K., v bodě E) dovolání namítl, že nebylo zohledněno ovlivnění alkoholem všech zainteresovaných stran a v bodě F) dovolání zpochybnil hodnověrnost policistů F. a M., a to s ohledem na vzájemné antipatie mezi jím a M. M.
8. Proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
10. Státní zástupce nejprve poukázal na skutečnost, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změně ve formulaci dovolacích důvodů, kterou obviněný patrně nezaznamenal. Obviněný formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., textově však vymezil vady, které odpovídají současnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Současně podle státního zástupce opomněl označit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Státní zástupce poukázal také na to, že není povinností Nejvyššího soudu si dovolací argumentaci za obviněného domýšlet.
11. Námitky obviněného směřující proti skutkovým zjištěním podle státního zástupce pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
podřadit nelze, odlišné právní posouzení totiž obviněný staví na vlastním hodnocení důkazů. Skutková zjištění nalézacího soudu považuje státní zástupce za přiléhavá a korespondující s provedenými důkazy. Námitky neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v účinném znění – zjevný rozpor skutkových zjištění a důkazů zde není.
12. Podle státního zástupce je obviněný spolehlivě usvědčován řadou vzájemně souladných svědeckých výpovědí včetně výpovědí zasahujících policistů. Přehlédnout nelze ani fotodokumentaci zranění poškozené a lékařskou zprávu. Soudy nepřehlédly odlišnosti ve vyjádřeních svědků „podporujících“ obviněného či poškozenou a vysvětlily, proč se přiklonily k verzi poškozené.
13. Pokud jde o výhrady obviněného proti právní kvalifikaci posuzovaného jednání, těm podle státního zástupce částečně přisvědčit lze. Posouzení jednání obviněného jako pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku je chybné, respektive přinejmenším předčasné.
14. V popisu skutku chybí jakékoli vyjádření svědčící o naplnění subjektivní a objektivní stránky ve vztahu k pokusu přečinu ublížení na zdraví. Z žádných skutečností vyjádřených ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně (a dokonce ani z jeho odůvodnění) nelze dovodit, že útok obviněného byl veden přinejmenším v eventuálním úmyslu způsobit poškozené zranění naplňující znaky ublížení na zdraví podle § 122 odst. 1 tr. zákoníku. Ve skutkové větě navíc není nijak vyjádřeno ani to, že v důsledku dovolatelova fyzického útoku vůči poškozené bezprostředně hrozilo závažnější poranění omezující ji v běžném způsobu života a naplňující znaky ublížení na zdraví. Skutková věta tedy obsahuje prostý popis násilného chování obviněného a konstatování drobného poranění poškozené, aniž by – při zohlednění intenzity útoku a míst, do kterých byl směřován – bylo jakkoli objasněno, zda vůbec hrozil závažnější následek, případně jaký a jak by obvyklý způsob života poškozené eventuálně ovlivnil. K prokázání uvedeného nebyl zajištěn ani proveden žádný důkaz. Soud prvního stupně ponechal naznačené otázky zcela bez odpovědi. Odvolací soud pak svou argumentaci k těmto okolnostem založil na argumentaci, která je podle státního zástupce čirou spekulací o hrozícím následku, která není podložena žádným důkazem.
15. Aniž by chtěl státní zástupce zlehčovat jednání obviněného, uzavírá, že rozhodnutí nižších soudů je zatíženo vadou nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
16. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, a aby nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadená rozhodnutí podle něj spočívají na „nesprávném právním posouzení skutku a jednání obviněného“.
21. Z právě uvedeného je zřejmé, že obviněný patrně nezaregistroval novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kdy s účinností od 1. 1. 2022 došlo k doplnění a přečíslování dovolacích důvodů. Obviněným uplatněný dovolací důvod nyní obsahově odpovídá dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
22. Pro pořádek tak Nejvyšší soud uvádí, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v nyní účinném znění) je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v nyní účinném znění) je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
26. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadá usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, jeho argumentace však obsahově směřuje pouze proti výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně, tedy pokud byl uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, nedokonaným, ukončeným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolání obviněného obsahuje jak námitky procesní a skutkové povahy (zejména výhrady proti způsobu hodnocení důkazů), tak námitky povahy právní (nenaplnění objektivní stránky přečinu ublížení na zdraví, subsidiarita trestní represe).
27. Podanému dovolání je nejprve třeba vytknout, že obviněný neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně jeho druhou alternativu). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
28. Dále je třeba poukázat na to, že obviněný vymezil dovolací důvody poněkud nepřesně, když sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., současně však uvedl, že rozhodnutí spočívá na „nesprávném právním posouzení skutku a jednání obviněného“. Obviněný tak patrně nezaregistroval novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kdy s účinností od 1. 1. 2022 došlo k doplnění a přečíslování dovolacích důvodů. K nápravě vad hmotněprávního charakteru je tak v nyní účinném znění trestního řádu určen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
29. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedeným vadám podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. (to vše v nyní účinném znění).
30. V odůvodnění tohoto usnesení se Nejvyšší soud nejprve zaměří na námitku obviněného, která vedla ke zrušení rozhodnutí obou nižších soudů. Obviněný v části B) svého dovolání namítl, že tak, jak je útok a jeho následek popsán v návrhu na potrestání, resp. ve skutkové větě rozsudku, nelze jeho jednání podřadit pod skutkovou podstatu přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Ačkoliv obviněný tuto svou námitku podrobněji nezdůvodnil, Nejvyšší soud ji shledal opodstatněnou.
31. K dovolací námitce obviněného je nejprve v obecné rovině třeba uvést následující. Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
32. Prokázání všech rozhodných skutečností musí být patrné z odůvodnění rozsudku a zároveň konkrétní jednání vyčerpávající všechny znaky skutkové podstaty musí být alespoň v hrubých, typově odlišitelných obrysech popsáno ve skutkové větě rozsudku (nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. I. ÚS 1531/23). Jinak řečeno, skutková věta odsuzujícího rozsudku musí obsahovat skutečnosti, na jejichž základě je možné učinit závěr o naplnění všech znaků příslušného trestného činu, zejména pak jeho objektivní a subjektivní stránky.
33. Pro závěr o existenci ublížení na zdraví jako následku trestného činu podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku nestačí jen subjektivní pocit poškozeného, ale změny zdravotního stavu musí být odpovídajícím způsobem objektivizovány. Správné závěry o tom, jakou povahu má újma na zdraví, může soud učinit jen na základě lékařského nálezu nebo posudku, přičemž však závěr o charakteru a závažnosti újmy na zdraví, tedy o tom, zda v konkrétním případě došlo k ublížení na zdraví jako trestnému činu, je závěrem právním, který přísluší učinit soudu, a to po zhodnocení všech rozhodných kritérií, včetně jednoznačného objasnění doby léčení či pracovní neschopnosti u poškozeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 775/2002).
34. Jestliže ze skutkové věty výroku odsuzujícího rozsudku, a to ani ve spojení s jeho odůvodněním, jednoznačně nevyplývá, že jde o újmu na zdraví takové intenzity a rozsahu, která je nezbytná pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a zároveň jej odlišuje od obdobného přestupku proti občanskému soužití, pak skutková věta neodpovídá právnímu závěru o povaze újmy na zdraví poškozeného z hlediska právní kvalifikace skutku jako trestného činu ublížení na zdraví (opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 775/2002).
35. Nerespektování ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. spočívající v absenci jakéhokoliv údaje vyjadřujícího ve skutkové větě rozsudečného výroku subjektivní stránku úmyslného trestného činu, na jehož vinu bylo soudem uznáno, nelze nahradit ani právní větou rozsudečného výroku, ani odůvodněním rozsudku. Opačný postup soudu nerespektující čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. IV. ÚS 434/07).
36. Konfrontuje-li Nejvyšší soud shora uvedená teoretická a judikaturní východiska s obsahem rozhodnutí obou nižších soudů v nyní projednávané věci, pak musí konstatovat, že skutková věta odsuzujícího rozsudku neposkytuje dostatečný podklad pro právní závěr, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu pokusu přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Ve skutkové větě totiž absentují skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na naplnění objektivní a subjektivní stránky pokusu tohoto přečinu. Takové skutkové okolnosti nejsou obsaženy ani v odůvodnění napadených rozhodnutí a v tomto směru nebylo prováděno ani dokazování.
37. Argumentací odvolacího soudu, že „s ohledem na způsob vedení útoku ze strany obžalovaného, který byl i podle obsahu telefonického hovoru s poškozenou a užitých vulgárních výrazů při vstupu do její chalupy značně rozrušený, nelze pochybovat, že pokud baseballovou pálkou prudce udeřil poškozenou do zadní strany nohou mohl jí způsobit zranění naplňující znaky ublížení na zdraví,“ nelze podle Nejvyššího soudu uvedené vady zhojit. Nejvyšší soud se ztotožňuje se státním zástupcem, že tato argumentace je pouhou spekulací o hrozícím následku, která není podložena žádným důkazem a která nebere v potaz skutečnost, že nebyla konkretizována intenzita napadení, přičemž útok spočíval „pouze“ v natlačení poškozené na zeď a jednom úderu baseballovou pálkou nezjištěné síly do zadních částí stehen.
38. Aby bylo možno jednání obviněného kvalifikovat jako pokus ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba postavit najisto, jakou intenzitu měl úder baseballovou pálkou, jaká zranění mohla být tímto úderem způsobena a zda tato zranění dosahují intenzity ublížení na zdraví tak, jak je definováno v § 122 odst. 1 tr. zákoníku (stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření). Současně je třeba se zabývat naplněním subjektivní stránky tohoto přečinu, přičemž ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku se vyžaduje úmyslné zavinění.
39. Lze tedy uzavřít, že námitka obviněného je opodstatněná a rozhodnutí obou nižších soudů spočívá na nesprávném právním hodnocení skutku, čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud proto rozhodnutí obou nižších soudů zrušil, jak bude podrobněji rozvedeno níže.
40. S ohledem na právě uvedené by bylo předčasné se podrobně zabývat dalšími námitkami obviněného. Nejvyšší soud se k nim proto vyjádří pouze ve stručnosti.
41. Obviněný ve svém dovolání poukazoval na skutečnost, že poškozená byla v době činu ještě jeho partnerkou, a poukazoval na zavedenou praxi, kdy do jejího domu vstupoval bez ohlášení. Jakkoliv to obviněný výslovně neuvedl, patrně tím chtěl poukázat na nedostatek subjektivní stránky ve vztahu k přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Této námitce však nelze přisvědčit, neboť neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. I kdyby taková praxe mezi obviněným a poškozenou skutečně existovala, pak poškozená dala daného večera obviněnému zřetelně najevo, že o jeho návštěvu nestojí, a to přinejmenším telefonicky.
42. Pokud jde o námitky obviněného, že jeho jednání mělo charakter přestupku, pak tuto námitku je možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V obecné rovině je třeba uvést, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Závěr o využití zásady subsidiarity trestní represe na základě konstatování nedostatečné společenské škodlivosti činu lze učinit jen v případech, v nichž se posuzovaný případ s ohledem na konkrétní zjištěné skutečnosti vymyká běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
43. V nyní projednávané věci by byl závěr Nejvyššího soudu o možnosti aplikovat § 12 odst. 2 tr. ř. předčasný. Bude proto na soudu prvního stupně, aby poté, co náležitým způsobem doplní dokazování a odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu k pokusu přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, znovu posoudil společenskou škodlivost jednání obviněného a rozhodl, zda je namístě řešit jej prostředky trestního práva, nebo zda je namístě postupovat podle § 222 odst. 2 tr. ř.
44. Pokud jde o námitky obviněného, kterými brojil proti způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy, pak k tomu Nejvyšší soud uvádí, že do skutkových zjištění nižších soudů může Nejvyšší soud zasáhnout pouze výjimečně, a to v případech, na které pamatuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nyní účinném znění.
45. Pokud obviněný v nyní projednávané věci nepoukazoval na opomenuté či procesně nepřípustné důkazy, pak by zásah Nejvyššího soudu z uvedeného dovolacího důvodu přicházel v úvahu pouze z titulu zjevného rozporu provedených důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění. Zjevný rozpor je přitom dán pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, nebo ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). Naproti tomu odlišný náhled obviněného na to, jak má být který důkaz hodnocen a jaký význam mu má být přisuzován, zjevný rozpor ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezakládá.
46. Konfrontuje-li Nejvyšší soud právě uvedená teoretická východiska s dovolací argumentací obviněného, pak musí konstatovat, že obviněný neoznačil žádná skutková zjištění, které by snad neměla v provedených důkazech podklad. Jeho argumentace je jen polemikou s tím, jak nižší soudy hodnotily důkazy, které jej z posuzovaného protiprávního jednání usvědčují. Dovolací námitky obviněného se tak s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nyní účinném znění míjí.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
47. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 3 tr. ř., podle kterého neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
48. Na výrok o vině, který Nejvyšší soud shledal vadným, navazuje výrok o trestu. Nejvyšší soud proto zrušil v celém rozsahu jak napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného, tak odsuzující rozsudek soudu prvního stupně (§ 265k odst. 1 tr. ř.). Zrušil také veškerá rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující (§ 265k odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud pak přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.).
49. Na Okresním soudu v Havlíčkově Brodě nyní bude, aby náležitým způsobem doplnil dokazování a odůvodnění svého rozhodnutí tak, aby mohl posoudit naplnění objektivní a subjektivní stránky pokusu přečinu ublížení na zdraví ve smyslu § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Bude tedy třeba zkoumat intenzitu úderu baseballovou pálkou, hrozící zranění a to, zda tato hrozící zranění dosahovala intenzity ublížení na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku. Okresní soud se dále zaměří na naplnění subjektivní stránky uvedeného přečinu. Poté okresní soud znovu posoudí, zda přichází v úvahu aplikace zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, či nikoliv.
50. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 12. 2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu