3 Tdo 1112/2025-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o
dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněného P. M.,
t. č. ve Věznici Krems an der Donau, Rakouská republika, proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 3 To
149/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 2/2025, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 3 To 149/2025.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Českých
Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2025,
sp. zn. 6 T 2/2025, byl P. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem
krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkové stavu
spočívajícího v tom, že dne 20. 12. 2024 kolem 17:30 hodin v prodejně Douglas
situované v obchodním centru XY na adrese XY, v úmyslu získat neoprávněný
majetkový prospěch, vzal v rámci volně vystaveného zboží parfém Coco Chanel
Mademoiselle o objemu 100 ml v hodnotě 4.930 Kč, který si uschoval do svého
batohu a následně i s popsaným zboží opustil vědomě a cíleně prostory prodejny
bez zaplacení, čímž způsobil poškozené obchodní společnosti Parfumerie DOUGLAS,
s.r.o., IČO 267 66 671, se sídlem Jungmannova 750/34, Praha 1, škodu ve výši
4.930 Kč,
přičemž uvedeného jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v
Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 2020, č. j. 7 T 85/2020-14100, ve znění
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 To
13/2021-1497, s právní mocí dne 2. 3. 2021 uznán vinným jednak přečinem krádeže
podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákoníku a přečinem krádeže
podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest
odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen
do věznice s ostrahou, který dne 13. 11. 2022 vykonal.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit
poškozené společnosti Parfumerie DOUGLAS, s.r.o., IČO 267 66 671, se sídlem
Jungmannova 750/34, Praha 1, na náhradě škody částku 4.930 Kč.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2.
2025, sp. zn. 6 T 2/2025, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině i
trestu.
5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích
usnesením ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 3 To 149/2025, a to tak, že podle § 256
tr. ř. podané odvolání zamítl.
II.
6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 14. 5. 2025, sp. zn. 3 To 149/2025, podala nejvyšší státní zástupkyně
dovolání ve prospěch obviněného P. M. (sp. zn. 1 NZO 5046/2025, č. l. 186–188
spisu), v rámci něhož označila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c),
d) tr. ř., neboť obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a
současně byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
7. V rámci stručné rekapitulace dosavadního průběhu řízení nejvyšší
státní zástupkyně poukázala na to, že obviněný se veřejného zasedání před
odvolacím soudem neúčastnil ani nebyl během řízení o odvolání zastoupen
obhájcem. Odvolací soud v bodě 5. odůvodnění svého usnesení konstatoval, že
obviněný byl o termínu konání řádně a včas vyrozuměn, přesto se nedostavil a
svou neúčast předem neomluvil. Vyrozumění mu bylo doručeno tzv. fikcí vhozením
do poštovní schránky na adrese, kterou označil za korespondenční. Odvolací soud
jeho přítomnost nepovažoval de facto za nutnou ve smyslu ustanovení § 233 odst.
1 tr. ř., a proto jej o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměl. Obviněný
neprocházel ani ve výpisu z Centrální evidence vězněných osob vyhotoveného ke
dni konání veřejného zasedání. Ve veřejném zasedání nebyly prováděny žádné
důkazy a odvolací soud měl tedy za to, že byly splněny všechny podmínky pro
rozhodnutí o zamítnutí odvolání ve smyslu § 256 tr. ř.
8. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že ač je tento postup zcela
pochopitelný, tak se s ním v projednávané věci nelze ztotožnit, neboť obviněný
se v době konání veřejného zasedání, tj. dne 14. 5. 2025 nacházel ve vazbě v
Rakousku, čehož si však odvolací soud k tomuto dni nebyl vědom. S touto
informací byl soud prvního stupně seznámen až dne 9. 6. 2025, a to Policejním
prezidiem České republiky, Ředitelstvím pro mezinárodní policejní spolupráci,
které sdělilo, že na základě lustrací v dostupných evidencích bylo zjištěno, že
se obviněný nachází ve vyšetřovací vazbě v Rakousku ve Věznici Krems an der
Donau, a to v souvislosti s jinou trestnou činností, kterou měl spáchat na
tamním území.
9. Nejvyšší státní zástupkyně připomněla, že podle § 263 odst. 4 tr. ř.
lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě, pouze
pokud obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání výslovně
vzdává. Skutečnost, že ověření pobytu obviněného ve vazbě cizího státu je pro
příslušný český soud velmi obtížné, stejně jako skutečnost, že je vzat do vazby
na území jiného státu, na tomto závěru ničeho nemění, k čemuž nejvyšší státní
zástupkyně poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2013, sp. zn.
11 Tdo 548/2013. Zároveň s tím nejvyšší státní zástupkyně připomněla, že
doručení fikcí vychází z předpokladu, že obviněný má faktický přístup na místo,
na kterém před nastoupením fikce dochází k pokusu o doručení, a kde se
doručovaná písemnost zanechává. V případě vazby však tento předpoklad naplněn
být nemůže, neboť je obviněný mocenským zásahem státu z přístupu na doručovací
adresu vyloučen. Obviněný se nemůže svobodně rozhodnout, zdali se vzdá své
účasti na veřejném zasedání ve smyslu citovaného ustanovení nebo nikoliv, pokud
mu nebylo řádně a včas doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání. Na
podporu své argumentace nejvyšší státní zástupkyně poukázala na nedávný
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 8 Tz 16/2025, a právní
názor v něm obsažený s tím, že se beze zbytku uplatní i v projednávané věci, a
tedy je dána důvodnost dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
10. Nejvyšší státní zástupkyně dále namítla, že v řízení byl dán důvod
nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Připomněla, že zákonodárce
vycházel z toho, že v době, kdy je omezena osobní svoboda obviněného, obviněný
nemůže adekvátně sám obstarávat svoji obhajobu. Okamžikem vzniku práva na
nutnou obhajobu dovolatele bylo nejpozději jeho vzetí do vazby ve vazební
věznici v Rakousku dne 6. 5. 2025. Není přitom rozhodné, že k vazbě došlo na
území jiného státu nežli České republiky, k čemuž nejvyšší státní zástupkyně
odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 6 Tz
58/2013. Tím, že odvolací soud konal veřejné zasedání ve věci obviněného, u
kterého byl dán důvod nutné obhajoby, aniž by mu ustanovil obhájce, byl naplněn
i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
11. S ohledem na výše uvedené skutečnosti nejvyšší státní zástupkyně
navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.
zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5.
2025, sp. zn. 3 To 149/2025, jakož všechna další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu, a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v
Českých Budějovicích, aby věc v novém rozsahu znovu projednal a rozhodl. V
případě, že by Nejvyšší soudu shledal, že v posuzované věci je nutné rozhodnout
jiným než navrhovaným způsobem, nejvyšší státní zástupkyně souhlasila i pro
tento případ s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu podle § 265r
odst. 1 písm. c) tr. ř.
12. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se prostřednictvím svého
ustanoveného obhájce vyjádřil obviněný podáním ze dne 9. 10. 2025, ve kterém se
plně ztotožnil s podaným dovoláním i závěrečným návrhem nejvyšší státní
zástupkyně a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl jí navrhovaným způsobem.
III.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou
osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad
pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro
odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
14. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 14. 5. 2025, sp. zn. 3 To 149/2025, je přípustné z hlediska ustanovení §
265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém
stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž
směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti
rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší
státní zástupkyně je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání, které může podat ve prospěch i neprospěch obviněného pro
nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, přičemž v právě projednávané
věci bylo podáno dovolání ve prospěch obviněného. Dovolání, které splňuje
náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. ve lhůtě uvedené v §
265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b
tr. ř., bylo nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšší státní zástupkyní
naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1
písm. c), d) tr. ř.
16. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít.
17. Jde o situace, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení
upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení § 36 tr. ř. Právo na
obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak
mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [čl. 6 odst. 3 písm. c)
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak i ústavními předpisy
(čl. 40 odst. 3 Listiny). Proto je porušení práva na obhajobu považováno za
závažnou, podstatnou vadu řízení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c)
tr. ř. je svým vymezením užší, než je obecné právo obviněného na obhajobu,
neboť jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu. Pokud např.
obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, pak je tento
dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této
době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního
rozhodnutí napadeného dovoláním. Pokud se orgány činné v trestním řízení
takových úkonů zdržely a vůbec je neprováděly, není uvažovaný dovolací důvod
naplněn (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 7 Tdo
870/2006, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
23/2007, věta 2; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo
142/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2002, svazek
17, č. T 413, věta 2, a též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp.
zn. 7 Tdo 528/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč.
2003, svazek 19, č. T 455, věta 1; dále též rozsudek ESLP ze dne 23. 5. 2019 ve
věci Doyle proti Irsku, stížnost č. 51979/2017, § 79 až 103.).
18. Z obsahu spisového materiálu se podává, že obviněný byl dne 6. 5.
2025 vzat do vazby na území Rakouské republiky v souvislosti s trestnou
činností spáchanou na území tohoto státu a byl ve výkonu vazby ve Věznici Krems
an der Donau (srov. vyrozumění o vypátrání osoby v cizině a žádost o vydání
Evropského zatýkacího rozkazu ze dne 4. 6. 2025 na č. l. 154 spisu a materiály
zaslané Zemským soudem Krems an der Donau na č. l. 196–225 spisu). Rovněž se z
něj podává, že v době zaslání materiálů rakouskou stranou v červnu 2025 byl
obviněný ve vazbě a očekával rozhodnutí o odvolání ve své věci s tím, že se
nevzdává ochrany speciality, a pokud by byl odsouzen za trestnou činnost na
území Rakouské republiky, bude předán do České republiky až poté, co bude
splněn rakouský trestní výkonný nárok.
19. V projednávané věci vznikl důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1
písm. a) tr. ř. právě okamžikem vzetí obviněného do vazby na území Rakouské
republiky dne 6. 5. 2025 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021,
sp. zn. 8 Tdo 1406/2020, publikované pod č. 38/2021 Sb. rozh. tr.). Není přitom
rozhodné, že byl vzat do vazby v jiné trestní věci (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 24. října 1969, sp. zn. 6 Tz 83/69, publikovaný pod č. 16/1970 Sb.
rozh. tr. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 5 Tz
309/2001). Stejně tak na tomto závěru nemění nic skutečnost, že odvolací soud s
ohledem na cizozemský prvek nevěděl o vzetí obviněného do vazby na území
Rakouské republiky. Stěžejní je pouze ta skutečnost, že byl obviněný fakticky
omezen na svobodě, a tedy zde vznikl důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1
písm. a) tr. ř. Na tomto místě je třeba poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 6 Tz 58/2013, publikovaný pod č. 50/2014 Sb. rozh.
tr., podle kterého je důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř.
dán i tehdy, je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na
území cizího státu. Důvody nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř.
byly tedy v případě obviněného dány i v době konání veřejného zasedání u
odvolacího soudu dne 14. 5. 2025. Veřejné zasedání, ve kterém je rozhodnuto o
opravném prostředku směřujícím proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným
a byl mu uložen trest, je přitom nutné jednoznačně považovat za úkon směřující
k vydání meritorního rozhodnutí ve smyslu výše citované judikatury. Tím, že mu
nebyl ustanoven obhájce k ochraně jeho práv, bylo zasaženo do jeho práva na
obhajobu, jakož i práva na spravedlivý proces, a naplněn dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
20. Zároveň nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že nejvyšší státní
zástupkyně se domáhala zrušení napadeného usnesení i prostřednictvím dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., respektive z obou těchto důvodů
kumulativně, neboť tím, že byl obviněný vzat do vazby na území Rakouské
republiky, bylo veřejné zasedání u odvolacího soudu konáno v jeho nepřítomnosti
v rozporu se zákonem.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy,
byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve
veřejném zasedání.
22. Ze zákonné formulace tohoto dovolacího důvodu je patrné, že
nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného
zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním
zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo
veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného.
23. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod
platí, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných
průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
24. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je
zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v
obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní
řád stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného
hlavní líčení před soudem prvního stupně, a podmínky, za nichž lze takto jednat
ve veřejném zasedání odvolacího soudu. Zatímco v hlavním líčení, které je
těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného
pravidlem, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání odvolacího soudu tak
rigorózně stanoveny nejsou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10.
2002, sp. zn. 5 Tdo 749/2002). Pro přítomnost obviněného při veřejném zasedání
nemá trestní řád obdobné ustanovení jako pro přítomnost při hlavním líčení (§
202 tr. ř.). Toto ustanovení se pro veřejné zasedání neuplatní ani za použití §
238 tr. ř., neboť ustanovení o hlavním líčení se přiměřeně použijí jen na
veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání, zatímco přítomnost
osob u veřejného zasedání upravuje odchylně od hlavního líčení zejména
ustanovení § 234 tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1.
2007, sp. zn. 11 Tdo 1457/2006). Obecné ustanovení § 234 tr. ř. nicméně
přítomnost obviněného při veřejném zasedání konkrétně nezmiňuje.
25. Na nutnost účasti obviněného lze usuzovat buď podle toho, zda jej
soud ve smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze
vyrozuměl (tedy nepokládal jeho přítomnost u veřejného zasedání za nezbytnou a
toliko mu umožnil se jej účastnit), nebo zda jej k němu předvolal (čímž by dal
najevo, že jeho přítomnost je nutná), anebo s ohledem na ustanovení § 263 odst.
4 tr. ř., které stanoví, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo
ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat
jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném
zasedání vzdává (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 5
Tdo 749/2002, ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002, a ze dne 11. 6. 2003,
sp. zn. 5 Tdo 442/2003). Logický výklad (argumentum a contrario) shora
citovaného ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. vede k závěru, že není-li obviněný
ve vazbě nebo ve výkonu trestu, lze veřejné zasedání odvolacího soudu zásadně
konat v jeho nepřítomnost.
26. V projednávané věci měl odvolací soud za to, že byly splněny všechny
podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Jeho účast
nepovažoval za nutnou a zaslal mu toliko vyrozumění o konání veřejného zasedání
(a to standardizovaným tiskopisem „vzor 14“ podle vnitřního a kancelářského
řádu), které bylo obviněnému doručeno tzv. fikcí ve smyslu § 64 odst. 4 tr. ř.
a písemnost byla vložena do poštovní schránky na adrese, kterou obviněný
označil jako korespondenční dne 23. 4. 2025 (viz doručenka na č. l. 107 p.v.).
Ve veřejném zasedání dne 14. 5. 2025 (protokol na č. l. 144–145 spisu)
konstatoval výpis z centrální evidenci vězňů, ze kterého se podávalo, že
obviněný není na území České republiky ve vazbě, výkonu trestu nebo
zabezpečovací detenci, a zároveň byla zachována pětidenní lhůta od doručení
vyrozumění. Odvolací soud měl proto za to, že je obviněný na svobodě a svým
nedostavením se tak vzdal práva účasti na veřejném zasedání, a rozhodl se tak
konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. Ač by za jiných okolností byl
takový postup v souladu se zákonem, tak mu nelze v projednávané věci
přisvědčit. Jak již bylo rozvedeno výše, obviněný byl omezen na osobní svobodě
výkonem vazby na území Rakouské republiky od 6. 5. 2025, a tedy bylo namístě
aplikovat výše citované ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., což však odvolací soud
(byť z pochopitelných důvodů) neučinil.
27. Nejvyšší soud na tomto místě považuje za důležité připomenout svůj
nedávný rozsudek ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 8 Tz 16/2015, ve kterém Nejvyšší
soud dospěl k jasnému závěru, že „z hlediska aplikace ustanovení § 263 odst. 4
tr. ř. není rozhodné, zda je obviněný na svobodě omezen v tuzemsku či v cizině,
ale to, že nemůže vykonávat svá obhajovací práva zaručená mu čl. 38 odst. 2
Listiny, pokud se jich dobrovolně výslovným prohlášením nevzdá.“ I v takovém
případě však musí být přítomen obhájce obviněného, neboť jde o důvod nutné
obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. (jak bylo ostatně rozvedeno výše).
K projevu vůle ve smyslu ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. ze strany obviněného
nedošlo ani dojít nemohlo, neboť byl omezen na svobodě v Rakouské republice a o
konání veřejného zasedání se fakticky pravděpodobně nedověděl. Nebyly tedy
splněny zákonné podmínky ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. a došlo tak k porušení
práva obviněného na osobní účast a obhajobu v řízení před odvolacím soudem.
Pokud odvolací soud (byť nezaviněně) konal veřejné zasedání, v němž odmítl
odvolání obviněného, i když mu v tom bránila překážka ve smyslu citovaného
ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
IV.
28. S ohledem na výše uvedená zjištění a vyslovené závěry tak Nejvyšší
soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 3 To 149/2025. Podle § 265k odst. 2
věty druhé tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu. Věc pak podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v
Českých Budějovicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
29. V rámci nového veřejného zasedání v odvolacím řízení bude třeba
postupovat v souladu s výše uvedenými ustanoveními trestního řádu pokud jde o
přítomnost obviněného a případně i jeho obhájce, budou-li v té době trvat
důvody nutné obhajoby, což lze z dosavadních poznatků stran výkonu jiného
trestu obviněným v zahraničí očekávat (poslední informace od rakouského soudu
hovoří o uloženém trestu odnětí svobody ve výměře 3 let s tím, že ve věci je
očekáváno rozhodnutí o odvolání obviněného), tudíž aby byla plně zachována
veškerá jeho procesní práva, včetně všech práv vyplývajících z ústavního
pořádku a mezinárodních smluv, zejména pak práva na spravedlivý proces ve
smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod. Za splnění všech těchto procesních podmínek
pak bude opětovně o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně
rozhodnuto, a to při respektování zásady vyplývající z ustanovení § 265s odst.
2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 12. 2025
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu