3 Tdo 1496/2015-28
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 3. 2016 v neveřejném zasedání o dovolání podaném
obviněným D. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2015,
č. j. 4 To 93/2015-983, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního
soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 67/2014, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze
dne 18. 5. 2015, č. j. 4 To 93/2015-983, zrušuje ve výroku pod
bodem II/.
II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další
rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V rámci rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 1. 2015, č. j. 1 T
67/2014-925, v trestní věci obviněných S. Š. a D. Š. byl obviněný D. Š. uznán
vinným v bodě ad 1) výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1,
odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009)
na skutkovém základě, že společně se S. Š. „po předcházející vzájemné dohodě v
přesně nezjištěné době od 11. 2. 2008 ve F. s odběrným místem elektrické
energie, kdy odběratelkou byla S. Š., vědomě a záměrně s cílem odcizit
elektrickou energii, nechali odstranit provozní plomby z elektroměru zn. LANDYS
& GYR, typ MM2600xf3, který byl umístěn v rozvaděči na fasádě domu, následně po
odstranění cejchovních plomb přetočili či nechali přetočit číselníky
elektroměrů tak, aby tyto vykazovaly nižší spotřebu, následně odstraněné
cejchovní plomby nechali nahradit či nahradili falsifikáty a provozní plomby
byly umístěny zpět a takto si přisvojili v období od 11. 2. 2008 do 3. 3. 2009
elektrickou energii, čímž způsobili společnosti ČEZ Distribuce, a. s., Děčín,
IČ:24729035, škodu ve výši nejméně 249.688 Kč“, v bodě ad 2) výroku o vině
přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009
Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že
„v přesně nezjištěné době od 11. 2. 2008 v F. v prodejně potravin s odběrným
místem elektrické energie, kdy odběratelkou byla S. Š., jejíž trestní stíhání
bylo z důvodu promlčení zastaveno, vědomě a záměrně s cílem odcizit elektrickou
energii, nechal odstranit provozní plomby z elektroměru zn. MPE-I, typ 7AA5041,
který byl umístěn v rozvaděči na fasádě tohoto rodinného domu, následně po
odstranění cejchovních plomb přetočil či nechal přetočit číselníky elektroměrů
tak, aby tyto vykazovaly nižší spotřebu, následně odstraněné cejchovní plomby a
provozní plomby byly umístěny zpět a takto si přisvojil v období od 11. 2. 2008
do 3. 3. 2009 elektrickou energii, čímž způsobili společnosti ČEZ Distribuce,
a. s., Děčín, IČ:24729035, škodu ve výši nejméně 40.000 Kč“, a v bodě ad 3)
výroku o vině přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku na
skutkovém základě, že „v přesně nezjištěné době od 31. 8. 2010 v O. – H. , na
ul. O. při provozování řeznictví s odběrným místem elektrické energie, kdy
odběratelelem byl D. Š., vědomě a záměrně s cílem odcizit elektrickou energii,
nechal odstranit provozní plomby z krytu svorkovnice elektroměru zn. ENERMET,
typ TK420iNNs, který byl umístěn v rozvaděči uvnitř vedlejšího objektu a který
byl uzamknut vlastním zámkem D. Š., poté nechal odstranit či odstranil
cejchovní plomby, poté došlo k přetočení číselníku elektroměru tak, aby
vykazoval nižší spotřebu, odstraněné cejchovní plomby byly nahrazeny
falsifikáty a provozní plomby byly umístěny zpět na původní místo a takto si
přisvojil v období od 31. 8. 2010 do 11. 1. 2011 elektrickou energii, čímž
způsobil společnosti ČEZ Distribuce, a. s., Děčín, IČ:24729035, škodu ve výši
nejméně 108.574 Kč“. Za to byl obviněný podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku, za
použití § 43 odst. 1 tr.
zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání jednoho roku a čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání dvou let.
Proti předmětnému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný i spoluobviněná
S. Š. odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 5.
2015, č. j. 4 To 93/2015-983, tak, že z jejich podnětu podle § 258 odst. 1
písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku
o vině pod bodem ad 1) a ve výroku o trestech (ad I/). Za splnění podmínek §
259 odst. 3 tr. ř. poté obviněného za skutky ad 2) a 3), ohledně kterých
ponechal napadený rozsudek nezměněn, nově odsoudil podle § 209 odst. 3 tr.
zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a
§ 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho
roku a šesti měsíců (ad II/). Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu
zrušení vrácena soudu prvního stupně, aby v ní učinil nové rozhodnutí (ad
III/). Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 18. 5. 2015 (§ 139 odst.
1 písm. a/ tr. ř.).
Proti výroku ad II/ rozsudku odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání,
v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr.
ř.
Svůj mimořádný opravný prostředek (obviněný) dovolatel odůvodnil formou čtyř
podání doručených soudu prvního stupně postupně ve dnech 13. 7. 2015, 15. 7.
2015, 17. 8. 2015 a 14. 9. 2015.
V podání ze dne 13. 7. 2015, označeném jako dovolání proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2015, č. j. 4 To 93/2015-983, namítl, že soudy
obou stupňů v projednávaném případě nesprávně stanovily výši škody, kterou měl
způsobit neoprávněným odběrem elektřiny. Zdůraznil, že při určení výše škody
jako znaku skutkové podstaty trestného činu je obecně nutno vycházet z kritérií
obsažených v ustanovení § 137 tr. zákoníku, která směřují ke stanovení škody
reálně způsobené trestným činem. Zde uvedené pravidlo podle názoru dovolatele
soudy nerespektovaly, když pro určení výše škody, kterou měl způsobit trestným
činem, stanovily formou výpočtu podle § 14 odst. 2 až 4 vyhlášky č. 51/2006
Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2011. Způsob tohoto výpočtu je přitom stanoven
fiktivně, ve prospěch dodavatele a má ryze sankční charakter, neboť
mnohonásobně převyšuje skutečný odběr elektrické energie a její reálnou
spotřebu. Dovolatel v této souvislosti poukázal na usnesení Ústavního soudu ze
dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13, podle nějž obecné soudy nesmí citovanou
vyhlášku aplikovat mechanicky, nýbrž musí vždy zohledňovat specifické okolnosti
konkrétního případu tak, aby se zjištěná škoda blížila co nejvíce škodě
skutečné. Za tím účelem je soud povinen opatřit takové důkazní prostředky,
jimiž lze výši skutečné škody prokázat, nebo se jí alespoň v maximální míře
přiblížit.
Výše uvedeným názorem se však soudy obou stupňů podle dovolatele v plném
rozsahu neřídily, když vzniklou škodu v případě všech tří skutků neverifikovaly
na základě historie spotřeby, výše placených záloh, vyúčtování a např. doplatků
za odběr elektrické energie v předmětných odběrných místech za období
předcházející údajnému páchání trestné činnosti a za období po něm následující.
Odvolací soud konstatoval, že výše způsobené škody podle výpočtu provedeného
dle shora citované vyhlášky č. 51/2006 Sb. nebyla objektivizována toliko u
skutku ad 1). Dovolatel zároveň poukázal na to, že u skutků ad 2) a 3) zaujal
bez racionálního důvodu stanovisko zcela opačné. Dále namítl, že od škody
způsobené neoprávněným odběrem elektřiny je podle usnesení Ústavního soudu ve
věci sp. zn. Pl. ÚS 29/13 nutno odečíst uhrazené zálohy (platby) za odběr pro
předmětná odběrná místa. Tento závěr podle něj vyplývá i z rozhodnutí
Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 33 Cdo 3287, sp. zn. 25 Cdo 2617/2010 a sp.
zn. 28 Cdo 2546/2012. Soudy obou stupňů tak ovšem neučinily a také v tomto
směru zatížily svá rozhodnutí nesprávným právním posouzením výše způsobené
škody. Ke skutku ad 2) dovolatel poznamenal, že v bývalé prodejně potravin ve
F. byl prostor s odběrným místem elektrické energie přestavěn na obyvatelný
pokoj pro návštěvy, ve kterém se, pokud jde o elektrické spotřebiče, nacházela
pouze televize, hotelový minibar, mikrovlnná trouba a dvě stolní lampičky.
Součástí důkazního materiálu byly mimo jiné i údaje o spotřebě, placených
zálohách, nedoplatcích a přeplatcích za odebranou energii v uvedeném odběrném
místě za období předcházející neoprávněnému odběru i za období po něm. Z nich
je zřejmé, že obvyklá výše spotřeby zde činila hodnotu nejvýše 3.524 Kč za rok
(konkrétně v období od 12. 2. 2008 do 9. 2. 2009). Výpočtem podle vyhlášky č.
51/2006 Sb. však soudy stanovily vzniklou škodu za dobu 385 dní ve výši 40.237
Kč, tj. 12x vyšší. Stran skutku ad 3), tedy neoprávněného odběru elektřiny v
provozovně řeznictví v O.-H., dovolatel namítl, že měl za dobu 132 dní
spotřebovat elektřinu za částku 108.574 Kč. Takové množství však odpovídá běžné
spotřebě v daném místě za celý rok. Závěr odvolacího soudu, že určená výše
škody odpovídá možné spotřebě, protože v řeznictví realizoval i úkony a služby
nad rámec uskladnění či prodeje masa nebo masných výrobků, podle dovolatele
nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. V řízení nebylo zjišťováno, jak se
například poukazované vaření, pečení, smažení a výroba tlačenek, sekané apod.
projeví na spotřebě elektrické energie. Stejně tak nebyla objektivně zjištěna
doba, po kterou mělo na obou odběrných místech docházet k neoprávněnému odběru
elektřiny. I ta byla stanovena pouze na základě právní domněnky uvedené v § 14
odst. 3 věty druhé vyhlášky č. 51/2006 Sb., v rozpětí ode dne následujícího po
provedení posledního pravidelného odečtu spotřeby elektřiny do dne zjištění
neoprávněného odběru.
Dovolatel je přesvědčen, že ve výše uvedeném směru jsou skutková zjištění soudů
v extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů, přičemž jde o vadu
způsobilou vyvolat dovolací přezkum. Trvá na tom, že se nijak neobohatil a
poškozené společnosti nezpůsobil ani žádnou škodu. To znamená, že soudy
nesprávně dovodily, že skutky uvedenými v bodech ad 2) a 3) naplnil zákonné
znaky skutkových podstat trestných činů (přečinů) podvodu podle § 209 odst. 1
tr. zákoníku, resp. podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze
dne 18. 5. 2015, č. j. 4 To 93/2015-983, ve výroku ad II/, dále rozsudek
Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 1. 2015, č. j. 1 T 67/2014-925, ve
výroku o vině pod body ad 2) a 3) a ve výroku o trestu, a poté věc vrátil soudu
prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
V podání ze dne 15. 7. 2015, označeném jako „doplnění dovolání“, obviněný
vytkl soudům porušení zásady volného hodnocení důkazů. Zdůraznil, že pro závěr
o jeho vině stíhanými skutky neexistoval jediný přímý důkaz. Soubor nepřímých
důkazů, který netvořil ucelený řetězec, nevypovídal nic o konkrétní osobě
pachatele trestné činnosti a už vůbec neumožňoval učinit pochybnosti
nevzbuzující závěr, že do předmětných elektroměrů zasáhl on sám nebo jiná osoba
na jeho příkaz. K elektroměrům, uzamčeným pouze obyčejným zámkem, měl přístup
neomezený okruh osob, které s nimi mohly manipulovat. Za daných okolností soudy
podle názoru dovolatele rozhodly o jeho vině v rozporu se zásadou in dubio pro
reo a principem presumpce neviny, čímž současně porušily jeho ústavně
garantované právo na spravedlivý proces.
V rámci doplnění dovolání ze dne 17. 8. 2015 a 14. 9. 2015 obviněný znovu
zpochybnil správnost způsobu výpočtu spotřeby elektřiny v inkriminovaném období
u skutků ad 2) a 3) podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. a tím i zjištění výše škody,
kterou měl způsobit trestnou činností. Na podporu své obhajoby předložil
znalecký posudek vypracovaný znalcem Liborem Máchou a poukázal na to, že
spotřeba vypočtená podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. je více než 11x vyšší než
spotřeba vypočtená podle ročního průměru za předcházející období. Dovolatel v
této souvislosti poukázal také na obsah nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 8.
2015, sp. zn. I. ÚS 668/2015, v němž Ústavní soud mimo jiné vyslovil názor,
podle nějž je-li výše škody vypočtená podle prováděcích předpisů k
energetickému zákonu ve značném nepoměru k platbám za předchozí srovnatelně
dlouhá období (samozřejmě při zohlednění změn v cenách elektřiny v čase),
vyžaduje si taková skutečnost vysvětlení a nelze bez dalšího akceptovat výpočet
podle prováděcího předpisu. Takový závěr musí být podpořen důkazy, ze kterých
lze bez důvodných pochybností dovodit, že škůdce (pachatel) v rozhodném období
neoprávněného odběru takové množství elektřiny opravdu spotřeboval. Ty však
soudy obou stupňů podle názoru dovolatele v dané trestní věci k dispozici
neměly.
V konečné fázi se obviněný domáhá toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2015, č. j. 4 To 93/2015-983, ve výroku
ad II/, rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 1. 2015, č. j. 1 T
67/2014-925, ve výroku o vině pod body ad 2) a 3) a ve výroku o trestu, a v
uvedených bodech ho zprostil obžaloby.
Opisy dovolání obviněného a jeho jednotlivých doplnění byly samosoudcem soudu
prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslány k vyjádření nejvyššímu
státnímu zástupci, jemuž byly postupně doručeny ve dnech 15. 7. 2015, 17. 7.
2015 a 6. 11. 2015. Do zahájení neveřejného zasedání dovolací soud neobdržel
vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž
by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z
ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba
připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či
naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není
podmínkou pro projednání tohoto mimořádného opravného prostředku a zákon v
tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud
byl povinen vyčkat.
Obviněný D. Š. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k
podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho
bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací
lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta
první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané
v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné
věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal,
že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per
analogiam, neboť napadá rozsudek soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně
rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti té části, v jejímž rámci byl
obviněnému při nezměněných výrocích o jeho vině skutky označenými pod body ad
2) a 3) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nově uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá,
lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l)
tr. ř., na které odkázal.
Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence
vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá
na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé
instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v
předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
První alternativa tohoto dovolacího důvodu v dané věci nepřichází v úvahu,
neboť Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně projednal odvolání
obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá
alternativa deklarovaného důvodu dovolání by pak v posuzovaném případě byla
naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu,
jakož i řízení mu předcházející, byly skutečně zatíženy vadou spočívající v
nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., na který obviněný rovněž odkázal.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený
dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na
nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je
dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně
posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho
odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s
vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s
ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před
soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě
korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259
odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo
obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2
odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí
zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou
správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu,
že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl
podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov.
omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného
přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů
(k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS
73/03).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejícím odstavci je zřejmé, že
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá ta část
argumentace obviněného, v jejímž rámci vznesl výhrady vůči skutkovému zjištění
soudů, že to byl právě on, kdo záměrně s cílem odcizit elektrickou energii
nechal odstranit provozní plomby na elektroměrech na odběrných místech ve F.
(skutek ad 2/) a v řeznictví na ulici O. v O. – H. (skutek ad 3/) a následně
přetočil či nechal přetočit číselníky elektroměrů tak, aby vykazovaly nižší
spotřebu. Dovolatel zde v podstatě setrval na své obhajobě uplatňované po celé
trestní řízení, podle níž byly ve věci shromážděny toliko nepřímé důkazy, které
o konkrétní osobě pachatele ničeho nevypovídají a nijak nevyvracejí jeho
tvrzení, že se mohl stát obětí promyšlené pomsty ze strany nezjištěné osoby,
kdy k elektroměrům měl například přístup v podstatě kdokoli ze sousedů nebo z
jeho současných i bývalých zaměstnanců, včetně těch, s nimiž se v minulosti
takříkajíc „nerozešel v dobrém“. Soudy podle jeho názoru interpretovaly obsah
provedených důkazů v rozporu se zásadou in dubio pro reo zřetelně v jeho
neprospěch, ač takový postup nebyl namístě. V důsledku toho pak měly vycházet z
takového skutkového stavu věci, který neodpovídal skutečnosti. Mimo jiné právě
s existencí shora namítaného pochybení dovolatel na základě použitého
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojoval nesprávné
právní posouzení předmětného skutku. Svůj mimořádný opravný prostředek tedy v
daném směru nezaložil na hmotně právních - byť formálně proklamovaných -
důvodech, když na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se zčásti
domáhal zásadní revize (přehodnocení) skutkových zjištění, ze kterých soudy
vycházely při hmotně právním posouzení jeho jednání. Takové námitky však pod
shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Nejvyšší soud tento závěr učinil i se zřetelem k názoru opakovaně
vyslovenému v judikatuře Ústavního soudu, že dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a
restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především
ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces;
tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost
pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu
soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy
dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního
soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též
usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem
dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí
vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají
žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou
dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže
jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci vždy
vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro
konečné hmotně právní posouzení stíhaného jednání (skutku). Za tohoto
předpokladu pak lze výjimečně připustit, že i skutkové námitky mohou být
způsobilé vyvolat dovolací přezkum.
V projednávaném případě však Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by ve shora
namítaném směru byl skutkový stav věci zjišťován povrchně a že by rozhodnutí
soudů obou stupňů byla v tomto ohledu projevem nepřípustné libovůle. Z
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nelze dovodit, že by závěr o podvodném
jednání dovolatele, spočívajícím ve vědomém násilném zásahu do elektroměrů na
odběrných místech a následné snaze tento zásah zakrýt instalací falsifikátů
cejchovních plomb, učinil po neobjektivním, nekritickém a selektivním hodnocení
provedených důkazů, nebo jej dokonce založil na ničím nepodložených domněnkách.
Způsobu, jakým se soud po opětovném zhodnocení provedených důkazů v intencích
zrušujícího usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2014, č. j. 4 To
258/2014-892, vypořádal s touto částí obhajoby obviněného, nelze z hlediska
principů formální logiky ničeho vytknout a na ucelený, vnitřně strukturovaný
soubor jeho úvah (str. 5 dole a 6 odůvodnění rozsudku) lze v plném rozsahu
odkázat. Soud přesvědčivě vyložil, z jakých důvodů považoval skutkovou verzi
předkládanou obviněným ve všech podstatných aspektech za nepřesvědčivou a proč
měl jeho vinu za prokázanou bez důvodných pochybností. S uvedenou procesní
argumentací obviněného, jakou uplatnil i v nyní projednávaném dovolání, se pak
v rámci svého přezkumu (§ 254 odst. 1 tr. ř.) musel vypořádat i odvolací soud.
Pokud v uvedeném směru vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně neměl
žádných výhrad, své stanovisko na str. 5 a 6 napadeného rozsudku přesvědčivě
vysvětlil v souladu s požadavky zákona (§ 125 odst. 1 tr. ř.).
Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však Nejvyšší soud
považoval dovolání obviněného za právně relevantní v části, v níž namítl, že
soudy nesprávně posoudily hmotně právní otázku výše škody, kterou měl způsobit
skutky popsanými v bodech ad 2) a 3) výroku o vině z rozsudku soudu prvního
stupně, a v důsledku tohoto vadného postupu dospěl i k jejich nesprávné právní
kvalifikaci jako přečinů podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku (skutek ad
2/) a podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (skutek ad 3/).
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávané věci zároveň neshledal důvody
pro odmítnutí dovolání (jako celku), přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř.
zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí odvolacího soudu, proti kterému bylo
dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně
uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Dospěl přitom k
závěru, že argumentace obviněného je v části způsobilé vyvolat meritorní
přezkum zároveň plně důvodná.
Dovolateli je především zapotřebí přisvědčit potud, že při stanovení výše škody
způsobené trestným činem, je-li škoda jedním ze znaků objektivní stránky
skutkové podstaty daného trestného činu nebo tzv. těžším následkem
odůvodňujícím použití vyšší trestní sazby, je nutno vycházet z kritérií
obsažených v ustanovení § 137 tr. zákoníku; mezi nimi pak primárně z obvyklé
ceny věci, která byla předmětem útoku v době a místě činu. Uvedené kritérium
přitom směřuje ke stanovení skutečné (reálně způsobené) škody.
Na tomto místě Nejvyšší soud konstatuje, že si je vědom obtíží, které mnohdy
nese poškozený distributor, má-li stanovit skutečnou výši spotřeby elektrické
energie v době jejího neoprávněného odběru. Lze připustit, že ve specifických
případech může být její objektivizace dokonce vyloučena zcela. Tato skutečnost
však podle jeho názoru zároveň nezprošťuje obecné soudy povinnosti využít -
například při rozhodování o vině obžalovaného v trestním řízení - všech
dostupných důkazních prostředků k jejímu co možná nejpřesnějšímu zjištění.
Jedině tak mohou dospět k odpovídající právní kvalifikaci stíhaného skutku,
případně k jinému věcně správnému a spravedlivému rozhodnutí.
Významné vodítko jim v tomto směru poskytuje dovolatelem citovaná aktuální
judikatura Ústavního soudu, který zejména v usnesení Pléna ze dne 1. 4. 2014,
sp. zn. Pl. ÚS 29/13, a dále například v nálezu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I.
ÚS 668/15, poukázal na možnost vzít při určení výše škody způsobené
neoprávněným odběrem elektrické energie v úvahu předchozí historii spotřeby,
pokud je tato k dispozici, nebo výši škody vyčíslenou znaleckým posudkem apod.
Ústavní soud se zároveň opakovaně poměrně skepticky vyjádřil k praktické
využitelnosti výpočtu podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. pro daný účel, a vymezil
zjevná úskalí jeho mechanického využívání.
Soud prvního stupně v předmětné trestní věci přesto z uvedeného fiktivního
výpočtu vycházel, jak je patrno z příslušné pasáže odůvodnění jeho rozsudku na
str. 7. Dospěl přitom k závěru, že dovolatel způsobil společnosti ČEZ
Distribuce, a. s., neoprávněným odběrem elektrické energie na odběrném místě,
ve F. (obyvatelný pokoj pro hosty) za období cca 1 roku škodu ve výši 40.000
Kč, a na odběrném místě, v provozovně řeznictví v O.-H. za období 132 dnů škodu
ve výši 108.574 Kč. Současně není zřejmé, zda v rámci svého postupu (výpočtu)
zohlednil i zálohové platby, které dovolatel v rozhodných obdobích uhradil
distributorské společnosti předem.
Správnost výše uvedeného postupu obviněný (dovolatel) následně zpochybnil v
řádném opravném prostředku a jeho obhájce také během veřejného zasedání o
odvolání. Soud druhého stupně se však s uplatněnými námitkami náležitě
nevypořádal, ač tak učinit měl. Z odůvodnění napadeného rozsudku především
vůbec nevyplývá, že by jakkoli reagoval na výtku dovolatele, že od konečného
výpočtu škody bylo nutno odečíst sumu, kterou za odebranou elektřinu v
rozhodném období zaplatil v pravidelných měsíčních zálohách. K výhradám
dovolatele stran použitelnosti početního vzorce podle § 14 vyhlášky č. 51/2006
Sb., ve znění účinném do 31. 11. 2011, při stanovení výše škody, pak v podstatě
pouze v obecné rovině bez bližšího vysvětlení konstatoval, že s ohledem na
historii spotřeby elektrické energie v odběrných místech a v případě skutku ad
3) i faktický charakter a objem podnikatelské činnosti dovolatele, závěry soudu
prvního stupně ohledně výše způsobené škody akceptoval. Nelze ovšem
přehlédnout, že přitom zcela ignoroval doklad předložený obhájcem spolu s
odvoláním, jímž mělo být prokázáno, že v jiném, skutkově obdobném případě, v
témže regionu, byla škoda za použití citované vyhlášky vyčíslena poškozeným
distributorem v extrémním rozporu s realitou, a to k tíži obviněného (viz
odborné vyjádření na č. l. 951 a násl. spisu).
Z těchto důvodů považuje Nejvyšší soud výrok ad II/ napadeného rozsudku
soudu druhého stupně za přinejmenším předčasný a v posuzovaném směru
nepřezkoumatelný. Jde o vadu natolik závažnou, že pro ni nelze na právní moci a
stabilitě rozhodnutí spravedlivě trvat. Proto z podnětu důvodně podaného
dovolání rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2015, č. j. 4 To 93/2015-983, zrušuje v celém
výroku pod bodem II/. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna
další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak
Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal
a rozhodl. O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání
bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v
neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném
zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy se soud druhého stupně bude muset věcí znovu
zabývat a o podaném řádném opravném prostředku (odvolání obviněného) v rozsahu
zrušení znovu rozhodnout. V novém řízení bude vázán právním názorem, který k
projednávaným otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1
tr. ř.).
Jde zejména o to, aby odstranil a napravil zjištěná pochybení, tj. aby se
důsledně vypořádal se všemi odvolacími námitkami obviněného D. Š., jež vznesl k
výroku o vině přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl
dopustit jednáním popsaným pod bodem ad 2) výroku o vině z rozsudku soudu
prvního stupně, a k výroku o vině přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3
tr. zákoníku, jehož se měl dopustit skutkem popsaným v bodě ad 3) výroku o vině
téhož rozhodnutí. Své skutkové závěry k výši škody způsobené neoprávněným
odběrem elektrického proudu a na ně navazující právní posouzení ve svém novém
rozhodnutí v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. znovu,
tentokrát především se zaměřením na otázku výše škody, náležitě (tj. podrobněji
a pochybnosti nevzbuzujícím způsobem) vyloží a odůvodní.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 3. 2016
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu