3 Tdo 252/2025

3 Tdo 252/2025-1815

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2025 o dovoláních, která podali obviněný V. L. a obviněná I. L. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. 5 To 111/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 41/2021, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. L. odmítá.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. L. odmítá.

1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 8 T 41/2021, uznal obviněné V. L. a I. L. (dále jen „obvinění“, popř. „dovolatelé“) vinnými v bodě II./1., 3., 5., 6., 7. a v bodě III. přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Současně byli obvinění zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. pro 3 skutky v bodech I., II./2. a 4. kvalifikované jako přečiny podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, blíže specifikovaných ve výroku rozhodnutí. Přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku se podle skutkových zjištění dopustili jako spolupachatelé tím, že:

II. 1. v říjnu 2015, na blíže nezjištěném místě, poté co si u O. Č. získali důvěru tím, že mu zařídili hypotéku na 3 miliony Kč, využili jeho důvěřivosti a v úmyslu obohatit se, vylákali od něj pod záminkou blíže nespecifikovaného projektu půjčku ve výši 260.000 Kč, splatnou do 10. 2. 2016, kterou jim převedl ve dvou platbách: dne 8. 10. 2015 částku 190.000 Kč a dne 12. 10. 2015 částku 70.000 Kč, ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet č. XY vedený na obviněnou I. L., kdy z poskytnuté půjčky vrátili dne 5.

11. 2015 částku 12.000 Kč, další vypůjčené peníze již nevrátili a přestali být kontaktní, přičemž si předmětnou finanční částku vypůjčili v době, kdy si museli být vědomi nemožnosti svého závazku dostát a vypůjčené peníze vrátit, protože měli další závazek ve výši 260.000 Kč vůči P. D. kdy tento svůj závazek nespláceli, poškozenému podstatné skutečnosti ohledně svých dluhů zatajili a vypůjčené finanční prostředky použili pro svoji potřebu, a způsobili tak O. Č. škodu ve výši 248.000 Kč,

3. dne 21. 1. 2016 v Praze XY, na XY, v kavárně XY, pod záminkou vyřízení hypotéky pro jiného klienta a v úmyslu obohatit se, uzavřeli s P. Ž. nejprve smlouvu o zápůjčce na částku 350.000 Kč, kterou jim poškozený týž den převedl ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet č. XY, vedený na obviněnou I. L. a poté smlouvu o zápůjčce na částku 7.000 Kč, kterou jim poškozený předal v hotovosti, kdy podle uzavřených smluv se obviněná zavázala finanční prostředky vrátit do 29. 2. 2016, avšak poskytnutou půjčku i přes urgence poškozeného doposud nevrátili, přičemž si předmětnou finanční částku vypůjčili v době, kdy si museli být vědomi nemožnosti svého závazku dostát a vypůjčené peníze vrátit, protože měli další závazek vůči P.

D., O. Č., M. P., kdy tyto své závazky nespláceli, poškozenému podstatné skutečnosti ohledně svých dluhů zatajili a vypůjčené finanční prostředky použili pro svoji potřebu, následně poškozenému vrátili ve dvou platbách pouze částku 90.000 Kč, a způsobili tak P. Ž. škodu ve výši 267.000 Kč,

5. v dubnu 2016, v Praze XY, XY, v čajovně XY poté, co si u M. N. získali důvěru jako schopní finanční poradci, využili této jeho důvěřivosti a pod záminkou blíže nespecifikovaných investic a příslibu jistoty navrácení vypůjčených finančních prostředků, v úmyslu obohatit se, vylákali od něj půjčku ve výši 200.000 Kč, splatnou do 22. 6.

2016, kterou jim poškozený převedl dne 21. 4. 2016 ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet č. XY, vedený na obv.

I. L., avšak vypůjčené peníze nevrátili a přestali být kontaktní, přičemž si předmětnou finanční částku vypůjčili v době, kdy si museli být vědomi nemožnosti svého závazku dostát a vypůjčené peníze vrátit, protože měli další závazky vůči P. D., O. Č., M. P., P. Ž., kdy tyto své závazky nespláceli, poškozenému podstatné skutečnosti ohledně svých dluhů zatajili a vypůjčené finanční prostředky použili pro svoji potřebu, a způsobili tak M. N. škodu ve výši 200.000 Kč,

6. v dubnu 2016, na blíže nezjištěném místě v Praze, oslovili svého známého L. K., od kterého pod legendou, že si na ně vzal jejich syn J. L. půjčky, z jejich účtů vybral peníze a takto je zadlužil, vylákali půjčku ve výši 60.000 Kč, splatnou do 30. 9. 2016, kterou jim poškozený převedl dne 31. 5. 2016, ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet č. XY, vedený na obv.

I. L., poté v červnu 2016 od něj pod záminkou cesty do Indie vylákali novou půjčku ve výši 25.000 Kč, splatnou do 30. 9. 2016, kterou jim poškozený převedl dne 17. 6. 2016 opět z účtu na účet jako v případě první půjčky, avšak vypůjčené peníze nevrátili a přestali být kontaktní, přičemž si předmětnou finanční částku vypůjčili v době, kdy si museli být vědomi nemožnosti svého závazku dostát a vypůjčené peníze vrátit, protože měli další závazky vůči P. D., O. Č., M. P., P. Ž., a M. N., kdy tyto své závazky nespláceli, poškozenému podstatné skutečnosti ohledně svých dluhů zatajili a vypůjčené finanční prostředky použili pro svoji potřebu, a způsobili tak L. K. celkovou škodu ve výši 85.000 Kč,

7. v říjnu 2016, na blíže nezjištěném místě v Praze poté, co si u K. Š. získali důvěru jako finanční poradci, využili její důvěřivosti a v úmyslu obohatit se, od ní vylákali půjčku ve výši 100.000 Kč, splatnou ke dni 2. 5. 2017, kterou jim převedla dne 26. 10. 2016 ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet č. XY vedený na obviněnou I. L., poté v lednu 2017 od ní vylákali novou půjčku ve výši 90.000 Kč, splatnou do 15. 3. 2017, kterou jim poškozená na základě jejich žádosti předala již v hotovosti dne 31.

1. 2017, z poskytnuté celkové částky 190.000 Kč vrátili ve dvou platbách částku 33.000 Kč, další vypůjčené peníze již nevrátili a na urgence nereagovali, přičemž si předmětnou finanční částku vypůjčili v době, kdy si museli být vědomi nemožnosti svého závazku dostát a vypůjčené peníze vrátit, protože měli další závazky vůči P. D., O. Č., M. P., P. Ž., M. N., L. K., kdy tyto své závazky nespláceli, poškozenému podstatné skutečnosti ohledně svých dluhů zatajili a vypůjčené finanční prostředky použili pro svoji potřebu, a způsobili tak K.

Š. škodu v celkové výši 157.000 Kč, celkem tak vylákali částku 956.577 Kč. III. dne 24. 09. 2018, v XY, v bydlišti poškozené, pod záminkou vyřízení hypotéky pro jiné klienty a v úmyslu obohatit se, vylákali od své známé L. R., částku ve výši 163.500 Kč, kterou jim předala v hotovosti na základě Smlouvy o zápůjčce, kterou podepsal obv.

V. L., s termínem splatnosti do 25. 1. 2019, dne 14. 1.

2019, na výše uvedené adrese vylákali částku ve výši 95.500 Kč, kterou převzali v hotovosti na základě Smlouvy o zápůjčce, kterou podepsal obv.

V. L., s termínem splatnosti do 25. 3. 2019, dne 25. 1. 2019, v Praze XY, na XY, v kavárně XY vylákali částku ve výši 35.000 Kč, kterou převzali v hotovosti před kavárnou na základě Smlouvy o zápůjčce, kterou podepsal obviněný V. L., s termínem splatnosti do 25. 3. 2019, avšak vypůjčené peníze nevrátili a přestali být kontaktní, přičemž si předmětné finanční částky vypůjčili v době, kdy si museli být vědomi nemožnosti svého závazku dostát a vypůjčené peníze vrátit, protože měli další závazky vůči P. D., O. Č., M. P., P. Ž., M. N., L. K., K. Š. a vedeným exekučním řízením na oba obviněné, kdy tyto své závazky nespláceli, poškozené podstatné skutečnosti ohledně svých dluhů zatajili a vypůjčené finanční prostředky použili pro svoji potřebu, a způsobili tak L. R. celkovou škodu ve výši 294.000 Kč.

2. Za toto jednání byli obvinění odsouzeni podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl oběma obviněným odložen na zkušební dobu v trvání 40 měsíců. A dále jim byl uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu hypotečního a finančního poradenství na dobu 40 měsíců. Zároveň byla oběma obviněným uložena povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř. nahradit poškozeným škodu.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. 5 To 111/2024, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obou obviněných zamítl.

4. Z podnětu odvolání státního zástupce odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek u obou obviněných ve výroku o zproštění obžaloby pro skutky pod body II./2. a 4. obžaloby a ve výroku, jímž byla poškozená M. P. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil v rozsahu zrušení soudu prvního stupně, aby v ní učinil nové rozhodnutí. II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání.

6. Dovolatel V. L. napadl v celém rozsahu usnesení o zamítnutí odvolání, rozsudek soudu prvního stupně v jeho odsuzující části. Dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

7. Obviněný své námitky rozčlenil do několika okruhů. Rozporuje jednak společné (s manželkou) uzavírání smluv o zápůjčkách, namítá nesprávné posouzení občanskoprávního závazku, porušení ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. policejním orgánem ČR, protože nebyly objasňovány okolnosti svědčící ve prospěch dovolatele a jeho manželky, tak i v jejich neprospěch, manipulaci se svědky a s tím související účelové vytvoření spolupachatelství manželů, v neposlední řadě se námitky týkaly úmyslu nevracet půjčené finanční prostředky.

8. V rámci prvního okruhu námitek obviněný tvrdí, že závěr odvolacího soudu ohledně společného jednání s manželkou, tedy jako spolupachatelů, je v přímém rozporu s provedeným dokazováním. Dovolatel je přesvědčen, že tento závěr je vyvozován z nesprávného posouzení občanskoprávního závazku, ze kterého je vždy zavázán ten, kdo smlouvu o zápůjčce uzavřel. Tomu odpovídá podle jeho přesvědčení i podání civilní žaloby vůči konkrétní osobě, která si finanční prostředky půjčila od konkrétního poškozeného, k čemuž se v průběhu trestního řízení část poškozených rozhodla a obrátili se se svým nárokem na civilní soud.

9. Porušení ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. spatřuje dovolatel v tom, že policejní orgán se v rámci podání vysvětlení (v podaném dovolání příkladmo uvedených svědkyň) nedotázal na rozpor mezi jejich trestním oznámením a podaným vysvětlením, spočívající v ne/přítomnosti jednoho z manželů při uzavírání smluv o zápůjčce, když při podání trestního oznámení uvedly, že přítomen byl jen jeden z manželů a v rámci následného vysvětlení pak uvedly, že přítomni byli oba manželé. Zároveň v tomto postupu Policie ČR spatřuje dovolatel manipulaci se svědky.

10. Dále obviněný namítá účelové zapojení obou manželů do sjednávání smluv tak, aby bylo možno dovozovat neschopnost splácet závazky jednoho z manželů neschopností splácet druhým manželem, což mělo podle jeho názoru vyústit v zahájení trestního stíhání obou manželů jako spolupachatelů všech skutků.

11. Dovolatel též brojí proti naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu, která vyžaduje, aby úmysl nevrátit finanční prostředky zpět poškozenému, zde byl od počátku. Jejich situace však byla podle něj odlišná, protože oni jako dlužníci nebyli schopni dodržet svůj závazek až po uzavření smlouvy o zápůjčce.

12. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí nižších soudů a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

13. Dovolatelka I. L. napadla v celém rozsahu usnesení o zamítnutí odvolání a dále rozsudek soudu prvního stupně v odsuzující části. Dovolání opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.

14. Obviněná své námitky rozčlenila do několika okruhů. Rozporuje jednak postup orgánů činných v trestním řízení, jímž mělo dojít k odepření práva na spravedlivý proces a porušení § 2 odst. 5 tr. ř., dále poukazuje na manipulaci se svědky, účelové zahrnutí dalšího skutku (půjčka P. D.) do stíhané trestné činnosti, brojí proti dovozenému spolupachatelství na trestné činnosti společně s manželem a úmyslu nevracet vypůjčené peníze.

15. Dovolatelka má za to, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k odepření práva na spravedlivý proces a neústavnosti pravomocných rozhodnutí. Stejně jako dovolatel shledává porušení § 2 odst. 5 tr. ř., když Policie ČR neobjasňovala stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch obviněných jako i v jejich neprospěch a od počátku podle jejího názoru Policie ČR nakládala s důkazy účelově proti ní. K prokázání svého tvrzení uvádí rozporná vyjádření k přítomnosti obou manželů u uzavírání smlouvy o zápůjčce s P. v civilní žalobě, trestním oznámení a podání vysvětlení, podobné rozpory uvedla i u svědkyně R.

16. Namítá též manipulaci se svědky a účelové zahrnutí jednání obviněné při sjednávání smluv o zápůjčce uzavřených s poškozeným D. pod jednání, pro které byla obviněná trestně stíhána a obžalována, čímž byla navýšena způsobená škoda a její jednání tak bylo posouzeno podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, přestože šlo o civilní závazek, který je třeba doplatit.

17. Dovolatelka zpochybňuje postup orgánů činných v trestním řízení (zejm. Policie ČR), protože se vůbec nezabývaly splatností jejích závazků a časovou návazností smluv o zápůjčce sjednaných obviněnou a soustředily se jen na výši jednotlivých závazků, z čehož dovodily neschopnost dovolatelky závazky splácet, a tedy její úmysl vypůjčené peníze nevracet.

18. V dovozeném společném jednání (s manželem) shledala obviněná

19. Obviněná proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí nižších soudů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

20. Dovolání obviněných byla ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zaslána Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněných a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.

21. Státní zástupce nejdříve vytkl formální nedostatek podaných dovolání spočívající v opomenutí uvést dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., konkrétně v jeho druhé variantě s odkazem právě na uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dále uvedl, že se v dovolacím řízení nelze zabývat námitkami ve vztahu k dílčím útokům vůči poškozeným P. D. a M. P., protože se nejedná o pravomocné výroky rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Stejně tak podle něj nelze pod žádný dovolací důvod podřadit námitky kritizující procesní postup policejního orgánu v přípravném řízení.

22. Státní zástupce dovozuje uplatnění první varianty dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně konstatuje, že dovolatelé neuplatnili žádné konkretizované výhrady. Spíše podle něj vyjádřili nespokojenost se skutkovými závěry a jejich právním posouzením, ať už se jedná o společné jednání nebo rozpor mezi obsahem trestního oznámení a podaného vysvětlení.

23. K otázce spolupachatelství vyložil státní zástupce jednak obecně pojem konkrétní a speciální subjekt ve smyslu ustanovení § 114 tr. zákoníku, což následně demonstroval na skutkové podstatě stíhaného trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, aby odůvodnil nesprávnost námitek dovolatelů stran společného jednání a společného naplnění znaků trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku.

24. Státní zástupce se v rámci svého vyjádření k dovolání zabýval i vyloučením uplatnění trestní odpovědnosti na základě občanskoprávního vztahu mezi obviněným a poškozeným. Je toho názoru, že pokud pachatel vstupuje do civilního vztahu se záměrem spáchat trestný čin, pak reakce prostředky trestní represe je namístě. Současně dodává, že není rozhodné, že smlouvy o zápůjčce uzavíral jen jeden ze spolupachatelů, protože jde jen o část protiprávního jednání spolupachatelů, když na vylákání finančních prostředků se podíleli oba a následkem je obohacení obou spolupachatelů a způsobení škody poškozeným důvěřivcům.

25. Tvrzenou neexistenci počátečního podvodného úmyslu státní zástupce s odůvodněním nesplatných závazků odmítl, a naopak dovodil nepřímý úmysl ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, protože bylo prokázáno, že spolupachatelé již v době vzniku závazku nemohli důvodně očekávat, že budou mít k dispozici další finanční zdroje k pozdějšímu splnění nového závazku, i s ohledem na množství dřívějších závazků, byť tyto nebyly v době uzavírání smluv ještě splatné. Splatnost není z hlediska dovození subjektivní stránky rozhodná.

26. Státní zástupce konstatuje, že k namítanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. neuvedla obviněná nic, z čeho by bylo patrné, který výrok absentuje nebo je neúplný.

27. Proto státní zástupce shledal dovolání obou obviněných zjevně neopodstatněnými a navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl. Dále vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání

28. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné.

29. Shledal přitom, že dovolání obou obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.

30. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

31. Obviněný V. L. uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., obviněná I. L. uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.

32. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

33. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

34. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

35. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

36. Na podkladě obviněnými uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněných. IV. Důvodnost dovolání

37. S ohledem na podobu podaných dovolání považuje v první řadě Nejvyšší soud za nutné konstatovat a zdůraznit, že důvodem, proč trestní řád vyžaduje pro podání dovolání povinné zastoupení obhájcem jako osobu znalou práva, je skutečnost, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti. Dodržení těchto náležitostí určuje a limituje přezkumnou činnost Nejvyššího soudu, přičemž jejich nedodržení může znamenat i odmítnutí dovolání bez jeho věcného posouzení.

38. Je skutečností, že nyní projednávaná dovolání obou obviněných příliš požadavkům trestního řádu na odpovídající náležitosti dovolání neodpovídají. Je tomu tak proto, že s ohledem na ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. je obviněný (prostřednictvím obhájce) povinen nejen označit uplatňované dovolací důvody odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., ale obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů také musí (obsahově) odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 577/2017). Nejvyšší soud není oprávněn za obhájce právní argumentaci domýšlet nebo formulovat. Dovolání v takovéto kvalitě však v nyní projednávané věci Nejvyššímu soudu předkládaná nejsou.

39. Nejvyšší soud z podaných dovolání zjistil, že obvinění napadli usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Oběma dovoláním je v tomto ohledu třeba vytknout, že ačkoliv v nich obvinění uplatnili uvedené dovolací důvody, je nutno tyto dovolací důvody posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obvinění svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu prvního stupně, který je uznal vinnými žalovanými skutky a uložil jim tresty. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Přestože obvinění tento dovolací důvod neuplatnili, Nejvyšší soud k právě uvedené vadě podaných dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.

40. Obvinění na podkladě uvedených dovolacích důvodů uplatňují námitky právní a skutkové povahy, které sice formálně směřují proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, s ohledem na obsah dovolání je zřejmé, že směřují toliko proti výroku o vině. Své námitky však obvinění konkrétním a srozumitelným způsobem nepodřazují pod konkrétní jimi uplatněné dovolací důvody a jejich varianty, aby tak bylo zřejmé, zda v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítají, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, respektive obdobně, zda v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítají, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

41. S ohledem na obsah a podobu dovolací argumentace obou obviněných musí Nejvyšší soud také upozornit, že jejich dovolání jsou založena výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly. V takových případech pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002 nebo ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023). Je zřejmé, že dovolání obviněných se prakticky shodují s jejich námitkami uplatněnými již před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím. Vzhledem k tomu, že soudy prakticky na všechny námitky obviněných reagovaly správným a odpovídajícím způsobem, bude Nejvyšší soud v dalších částech tohoto svého rozhodnutí, ve kterých bude reagovat na jednotlivé námitky obviněných, na tyto závěry soudů nižších stupňů současně odkazovat.

42. K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že tento dovolací důvod je naplněn ve třech různých alternativách. První alternativa uvedeného důvodu dovolání je určována zjevným rozporem mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními. V případě procesně nepoužitelných důkazů (druhá alternativa důvodu dovolání) se jedná o situaci, kdy důkazní prostředek, který je podstatný pro rozhodný skutkový závěr, byl opatřen v rozporu se zákonem. Třetí varianta pak spočívá v neprovedení podstatného důkazu.

43. Z obsahu obou dovolání nevyplývá, že by obvinění uplatnili (mínili uplatnit) námitky ve smyslu druhé a třetí variantu uvedeného dovolacího důvodu. Pokud obvinění (ve své podstatě) zpochybňují úplnost a správnost skutkových zjištění, poukazují na rozpory ve vztahu svědecké výpovědi vůči trestnímu oznámení a úředním záznamům o podaném vysvětlení, či zpochybňují věrohodnost svědků, pak se lze domnívat, že těmito skutkovými a zejména procesními námitkami se pravděpodobně pokoušeli argumentovat v mezích první varianty dovolacího důvodu.

44. O zjevný rozpor (mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními) se však jedná zejména v případech svévolného hodnocení důkazů, kdy odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, tedy skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, případně pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud nevyplývají z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 6 Tdo 241/2024).

45. Z obsahu obou dovolání však opět nevyplývá, že by obvinění uplatnili konkrétní výhrady vztažené k rozhodným skutkovým zjištěním soudů, aby těmito doložili existenci zřejmě jimi uvažovaného rozporu mezi určitými soudy přijatými skutkovými závěry a přesně označenými důkazy, na jejichž podkladě byly takové skutkové závěry přijaty. Obvinění rovněž neoznačili jediný důkaz, s nímž by měla být rozhodná skutková zjištění přijatá soudy v rozporu. Je zjevné, že ve skutečnosti obvinění vyjadřují nespokojenost s jinak v rozhodnutích soudů dostatečně podrobně odůvodněnými a na podkladě provedeného dokazování správně přijatými skutkovými závěry ze strany soudu prvního stupně.

46. Uvedený dovolací důvod v podobě zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními nemůže být odůvodněn ani poukazem obviněných na údajný rozpor mezi obsahem trestního oznámení poškozených a obsahem vysvětlení, které tito poškození podali do úředního záznamu o podání vysvětlení. Uvedené platí i při odhlédnutí od toho, že z obsahu trestních oznámení poškozených a z obsahu vysvětlení poškozených soudy své skutkové závěry nekonstruovaly a ani konstruovat nemohly, to s ohledem na ustanovení § 158 odst. 6 tr. ř. a § 211 odst. 6 tr. ř. Lze tedy uzavřít, že i při chabé argumentaci obviněných a určité nutnosti „domýšlet“ za obviněné směr, kam jejich námitky v rámci dovolacího přezkumu směřují, zjevný rozpor mezi skutkovým závěrem soudu o společném postupu obou obviněných v jednotlivých případech vylákání finanční hotovosti od důvěřivých poškozených a vlastním obsahem procesně použitelných důkazů, na jejichž podkladě soudy své závěry přijaly, zejména tedy obsahem výpovědí poškozených, dán není, při odhlédnutí od toho, že obviněnými ani není identifikován.

47. V zásadě toliko nad rámec výše uvedeného lze doplnit, že s námitkou rozporu mezi obsahem trestního oznámení a úředního záznamu u několika poškozených se soudy nižších stupňů adekvátně vypořádaly (srov. bod 6. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 28. usnesení odvolacího soudu). Soud prvního stupně konstatoval, že všichni svědci byli v přípravném řízení vyslechnuti pouze na protokol o podání vysvětlení (správná forma listinného zachycení obsahu vysvětlení je úřední záznam srov. § 158 odst. 6 tr. ř. – pozn. Nejvyššího soudu), který je nepoužitelný pro další dokazování, a proto soud všechny svědky vyslechnul v hlavním líčení. Podobně i soud odvolací vysvětlil účel úředních záznamů a konstatoval, že tyto nebyly v hlavním líčení provedeny k důkazu.

48. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že daná argumentace obviněných ve své podstatě není argumentací ve smyslu první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v každém případě se jistě nejedná o zjevný rozpor mezi skutkovými závěry soudů a provedenými důkazy ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je totiž skutečností, že ze strany soudů nedošlo ani k porušení § 2 odst. 5 tr. ř., a že současně soudy dostály požadavkům materiální pravdy (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a zásady volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a své závěry logicky a přesvědčivě odůvodnily. K namítané manipulaci svědků, která byla dovozena z odlišné výpovědi několika svědků v přípravném řízení, nepředložili dovolatelé žádné konkrétní důkazy, které by podpořily jejich tvrzení.

49. Zjevný rozpor není ani mezi konkluzivním zjištěním soudů o společném podvodném postupu obou spolupachatelů a obsahem důkazů, konkrétně výpovědí svědků, na jejichž základě učinily soudy své závěry. I tuto námitku vznesenou oběma dovolateli již správně a v plném rozsahu vypořádaly soudy nižších stupňů (soud prvního stupně v bodech 30., 31. a 38. odůvodnění rozsudku, soud dovolací v bodě 28. usnesení). Tedy ani tato námitka dovolatelů není opodstatněná.

50. Pokud jde o námitky, které se vztahují ke zrušené části rozsudku soudu prvního stupně, konkrétně bod I., bod II./2. a 4., pak tyto nemohou být předmětem přezkumu dovolacího soudu, protože tento výrok usnesení odvolacího soudu, kterým byl částečně zrušen napadený rozsudek soudu prvního stupně ve zprošťujícím výroku a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, není pravomocným výrokem rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř.

51. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obvinění ve svém dovolání uplatnili námitky, které by mohly být označeny jako námitky vztahující se k nesprávnému právnímu posouzení (otázky spolupachatelství a úmyslu spáchat trestný čin), respektive vztahující se k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (námitky obviněných o nesprávném vyvození trestní odpovědnosti z nedodrženého občanskoprávního závazku).

52. V obecné rovině lze k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvést, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních.

53. Pokud jde o oběma dovolateli rozporované spolupachatelství, které dovodily soudy nižších stupňů (soud prvního stupně v bodech 30., 31. a 38. odůvodnění rozsudku, soud odvolací v bodě 28. usnesení), Nejvyšší soud se s jejich závěry zcela ztotožňuje. Pro úplnost pouze doplňuje, že spolupachatelství ve smyslu ustanovení § 23 tr. zákoníku je definováno dvěma kumulativními znaky, a to společným jednáním a společným úmyslem, který musí být na počátku trestné činnosti. Oba znaky byly v posuzovaném případě bez pochyby naplněny, když dovolatelé prokazatelně vždy jednali v součinnosti, bez ohledu na to, kdo podepisoval smlouvu a kdo přebíral finanční prostředky, popřípadě na čí účet byly peníze poukázány a také jednali koordinovaně za dosažením společného záměru, tedy vylákat peníze od poškozených pro své potřeby. Jejich jednání je třeba posuzovat v kontextu celé situace, kterou měli obvinění předem promyšlenou a společným jednáním pak realizovali vytýčený cíl, přičemž modus operandi jednotlivých skutků byl vždy stejný, obviněnými ověřený a funkční způsob vylákávání z důvěřivých poškozených finanční prostředky.

54. Je navíc zjevné, že obvinění v otázce právního posouzení jejich společného jednání mylně vycházejí z předpokladu, že v těch případech a za těch okolností, jaké byly zjištěny provedeným dokazováním v této trestní věci, může být trestně odpovědný pouze účastník předmětné smlouvy. Tuto úvahu obviněných je však nutno konfrontovat se zněním skutkové podstaty trestného činu podvodu. Tu naplní ten pachatel, který sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl a způsobí na cizím majetku škodu. Uvedená skutková podstata nestanoví nic o zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení pachatele, což by z něj činilo tzv. konkrétní nebo speciální subjekt (pachatele nebo spolupachatele) trestného činu ve smyslu § 114 tr. zákoníku. Označení „kdo“ tak znamená, že pachatelem tohoto trestného činu může být kdokoli, kdo uvede někoho v omyl (resp. využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti), tím sebe či jiného obohatí a současně způsobí na cizím majetku škodu. Pachatelem trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku tedy může nyní být kterákoli fyzická nebo právnická osoba, ale vždy je to osoba, která vyvolala nebo využila omylu jiné osoby, popř. jí zamlčela podstatné skutečnosti, přičemž v důsledku dispozice podvedené osoby došlo ke škodě na cizím majetku a obohacení pachatele nebo jiné osoby. Vůbec přitom není vyloučeno, aby na spáchání trestného činu podvodu participovalo více spolupachatelů, přičemž každý by činil jen část jednání, které ve svém souhrnu naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu.

55. K námitce občanskoprávního základu vztahu mezi dovolateli a poškozenými, který vznikl na základě soukromoprávní smlouvy o zápůjčce (což by podle jejich názoru mělo vylučovat vznik trestněprávní odpovědnosti) pak Nejvyšší soud především odkazuje na závěry odvolacího soudu (bod 33. usnesení odvolacího soudu) a doplňuje, že pokud byl spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů (fyzických a právnických osob) poukazem na primární existenci institutů občanského, obchodního práva či jiných právních odvětví, jimiž lze zajistit náhradu škody, která byla trestným činem způsobena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1508/2010). Tedy byť je trestní právo vnímáno jako ultima ratio prostředek k ochraně právních statků, je zapotřebí jeho prostředky reagovat na spáchanou trestnou činnost bez ohledu na jakém základě vznikla.

56. V souvislosti s právě projednávanou trestnou činností je vhodné odkázat i na další usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1054/2012, jehož právní věta zní: „Jestliže obviněný od počátku jednal se znalostí všech rozhodných skutečností, tedy především s vědomím toho, že soukromoprávní vztahy s poškozenou osobou jsou založeny na podvodu, jehož smyslem bylo dosáhnout zamýšleného obohacení na úkor a ke škodě jiné osoby, vymyká se takové jednání ze sféry soukromého práva a přesahuje již do roviny práva trestního. V takovém případě je namístě použití prostředků trestního práva ve smyslu § 12 tr. zákoníku.“

57. Nejvyšší soud k tomu dodává, že pro vznik trestní odpovědnosti není rozhodné, kdo fakticky uzavíral smlouvu o zápůjčce, resp. čí podpis je na smlouvě uveden. Není ani rozhodné, kdo peníze od poškozených převzal, popř. na čí účet byly tyto poukázány. Určujícím faktorem je společné jednání v podobě vylákání finančních prostředků z poškozených, které bylo promyšlené a koordinované, když obvinění vždy vystupovali společně v páru, na schůzky se dostavovali oba, poškozené přesvědčovali společnou lživou argumentací, kterou měli dopředu promyšlenou, ať už historkou o překlenutí krátkého časového období mezi úvěry, okradení synem atp., vědomi si funkčnosti společného působení na poškozené. Společně postupovali i po vylákání peněz z poškozených, kdy byli oba nekontaktní nebo se vymlouvali na nemoc nebo zaslání peněz na jiný účet atp. Tedy je třeba nahlížet komplexně na jednání obviněných, které v souhrnu naplnilo znaky trestného činu podvodu § 209 tr. zákoníku, na který je třeba reagovat prostředky trestního práva, bez ohledu na to, kdo z nich uzavřel smlouvu o zápůjčce a je z ní zavázaný.

58. Obvinění v dovoláních dále uvedli, že ze závěrů soudů nelze dovozovat jejich úmysl nevracet zapůjčené finanční prostředky již v době, kdy uzavírali smlouvy o zápůjčce. Opět lze plně odkázat na závěry soudů nižších stupňů, které se logicky vypořádaly s prokázanou subjektivní stránkou (soud prvního stupně v bodech 40. až 44. a odvolací soud pak v bodech 29. až 30.). Nejvyšší soud se ztotožnil s dovozeným srozuměním [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] dovolatelů s neschopností splácet své další a další závazky, když věděli o svých tíživých finančních poměrech. Navíc svou špatnou finanční situaci poškozeným záměrně nesdělovali, vědomi si toho, že jde o rozhodnou okolnost, která by mohla poškozené od rizikové půjčky odradit a jako důvod krátkodobé půjčky lživě uváděli buď překlenutí časového prostoru do sjednání další hypotéky nebo okradení synem, který je zanechal zcela bez prostředků.

59. Závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu nemůže být v daném případě za zjišťovaných skutkových okolností zpochybněn ani další námitkou obviněných, a to, že při sjednání dalších řetězících se a poměrně značných finančních závazků ve formě zápůjček již v té době existující předchozí závazek není ještě splatný. Již bylo výše konstatováno, že zásadní skutečností pro posouzení podvodného úmyslu je zjištění, že pachatel již v době vzniku závazku (bez ohledu na otázku jeho splatnosti) nemohl důvodně očekávat, že bude mít k dispozici další zdroje ke splnění takového nově přijatého závazku, a to dokonce vedle blížící se povinnosti k úhradě závazků přijatých již dříve, byť by u těchto dosud neuplynula doba splatnosti. Obdobně je podvodný úmysl pachatele shledáván tehdy, pokud se pachatel bezdůvodně spoléhá na nejisté budoucí skutečnosti (taková situace v této trestní věci nenastala a ani není obviněnými namítána.

60. Pokud jde o termín splatnosti z již existujících nesplacených závazků a jeho vazbu na otázku prokázání subjektivní stránky trestného činu podvodu, pak je také nutno konstatovat, že primární a zásadní otázkou pro posouzení této otázky je, jaká je výše závazků na straně pachatele, a především jaká je reálná schopnost ve sjednané době tyto závazky splatit. Ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně a z jeho odůvodnění vyplývá, že soudy tuto neschopnost obviněných hradit své závazky z půjček odvíjely od jejich neschopnosti splatit závazek (ve výši 260.000 Kč) ze smlouvy uzavřené s poškozeným O. Č., kdy závazku vůči tomuto poškozenému předcházel jiný jejich již splatný závazek vůči poškozenému P. D. (původně ve výši 200.000 Kč). Z tohoto pohledu je z hlediska trestní odpovědnosti obviněných na podkladě stávajících skutkových zjištění otázka termínu splatnosti závazků ve své podstatě nepodstatná.

61. Nejvyšší soud tedy konstatuje, že tato námitka je neopodstatněná a argumentačně neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu.

62. Lze tedy uzavřít, že i tyto námitky, pokud by je vůbec s ohledem na podobu dovolací argumentace bylo možné podřadit pod uvedený dovolací důvod, musely být posouzeny jako neopodstatněné.

63. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který sice označila ve svém dovolání obviněná I. L., však zůstal bez relevantních námitek, kterými by se dal zvolený dovolací důvod naplnit. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.

64. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněná ve svém dovolání neuplatnila žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by některý výrok chyběl nebo byl neúplný. Již bylo konstatováno opakovaně výše, že Nejvyšší soud v rámci přezkumné činnosti není oprávněn jakkoli domýšlet nebo dotvářet podané dovolání, a to především za situace, kdy je obviněná za účelem zajištění právně fundované dovolací argumentace povinně zastoupena advokátem (srov. § 265d odst. 2 tr. ř.), proto při absenci jakékoli argumentace k „jen“ označenému dovolacímu důvodu, je třeba hodnotit takovou námitku za nedůvodnou.

65. Nejvyšší soud konstatuje, že dovozené výhrady se dílem nacházejí mimo dovolací důvody, ve zbytku se jedná o námitky neopodstatněné a navíc opakované, které dovolatelé uplatnili již v řízení před soudem prvního stupně, popřípadě v odvolacím řízení a které byly soudy logicky a dostatečně vypořádány. V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

66. Nejvyšší soud proto o dovoláních obviněných rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněná.

67. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. 4. 2025

JUDr. Aleš Kolář předseda senátu