USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 10 To 302/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 40/2021 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 7. 2021 sp. zn. 10 T 40/2021 byl obviněný M. N. uznán vinným ze spáchání zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Za to byl podle § 187 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické sexuologické v ambulantní formě. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byl poškozený odkázán s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. 10 To 302/2021, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 9. 11. 2021 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citovaná rozhodnutí napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu ve spojení s důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a k) trestního řádu. Obviněný nesouhlasí se skutkovými ani právními závěry soudů. Zdůraznil, že vytýkanému jednání nebyla přítomná žádná třetí osoba. Poškozený v následujícím průběhu tábora nevykazoval žádné změny chování. U obviněného jeho spolupracovníci nikdy nezaznamenali žádné náznaky, že by s dětmi nepracoval odborně či k nim dokonce projevoval nějakou sexuální náklonnost.
Naopak poškozený opakovaně chodil po svém pokoji nahý a exhiboval, což bylo jeho spolubydlícím nepříjemné a někteří z nich to s ním i řešili. Kolegové obviněného shodně popsali chování poškozeného jako nevyzpytatelné, specifické, či poškozeného popisují jako žijícího „ve svém světě“, jako osobu „2 v 1“ s tendencemi poutat na sebe pozornost jakýmkoli způsobem. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu obviněný namítl, že jeho odsouzení je postaveno výhradně na výpovědi poškozeného.
Výslech poškozeného byl proveden jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158 odst. 9 trestního řádu. Obviněný ani jeho obhájce vůbec nevěděli, že k výslechu poškozeného dojde. Policejnímu orgánu nic nebránilo zahájit proti obviněnému trestní stíhání a až následně vyslechnout poškozeného v souladu s § 102 trestního řádu. Uvedeným postupem bylo obviněnému úplně znemožněno jakýmkoliv způsobem klást vyslýchanému klíčovému svědkovi (poškozenému) otázky a realizovat tak své právo na obhajobu. Obviněný k tomu odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV.
ÚS 538/03 a sp. zn. II. ÚS
29/06, a dále na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věcech S. E. proti Itálii, Verdam proti Nizozemsku a Lemasson a Achat proti Francii. Přestože soudy označily i další důkazy jako usvědčující, podle obviněného pouze navazují, respektive zprostředkovávají informace, které vyplývají z procesně nepoužitelného výslechu poškozeného, a jedná se proto o tzv. plody z otráveného stromu. Samotnému výslechu poškozeného podle § 158a trestního řádu obviněný vytkl, že přítomný soudce do průběhu úkonu nezasáhl, a to ani přesto, že policejní komisař kladl poškozenému sugestivní a kapciózní otázky.
Stejný soudce pak rozhodoval ve věci v řízení před soudem, čímž došlo k porušení nestrannosti soudu. Obviněný dále namítl porušení nestrannosti také u znalce MUDr. Antonína Brzka, který nejprve po jeho vyšetření, následně před zahájením hlavního líčení, přesvědčoval obviněného k tomu, aby se doznal k trestné činnosti a znalec tak nemusel navrhovat uložení ochranného léčení v ústavní formě. Za opomenuté důkazy považuje obviněný jeho návrh na doplnění znaleckého posudku PhDr. Karla Humhala tak, aby znalci byla dána možnost, aby své znalecké závěry revidoval poté, co se seznámil s novějšími a odlišnými výpověďmi svědků, které zazněly v hlavním líčení.
Obviněný nesouhlasí ani odůvodněním soudů, proč nebyl proveden důkaz odborným vyjádřením MUDr. Kateřiny Černekové.
Porušení jeho práva na spravedlivý proces spatřuje obviněný také v tom, že soudy nepodrobily hodnotícím úvahám výpovědi dalších svědků a že při rozhodování byly selektivně hodnoceny pouze ty důkazy, které podporují závěr o vině obviněného. Porušením základních procesních práv obviněného je i nerespektování presumpce neviny a z ní vyplývajícího procesního pravidla in dubio pro reo. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním spočívá podle názoru obviněného v tom, že výpověď poškozeného je vnitřně rozporuplná a existují rozpory mezi výpovědí poškozeného a výpověďmi dalších svědků.
Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu obviněný namítl, že nalézací soud rozhodl v rozporu se zákonem, když mu uložil ochranné opatření ve formě ambulantního ochranného léčení (psychiatrické sexuologické). Vzhledem k absenci řádně provedeného dokazování a zhodnocení všech ve věci provedených důkazů totiž nelze přisvědčit závěru, že obviněný trpí poruchou sexuální preference a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. 10 To 302/2021-473, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 7. 2021, č. j. 10 T 40/2021-431, podle § 265k odst. 2 trestního řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Benešově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil, in eventum přerušil, vykonatelnost usnesení a rozsudku, které byly dovoláním napadeny.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že část námitek obviněného, prostřednictvím kterých brojí proti nesprávným skutkovým závěrům soudů nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. Nejedná se ani o tzv. extrémní nesoulad, neboť podstatou těchto námitek jsou výhrady ke způsobu hodnocení důkazů a nesprávně zjištěnému skutkovému stavu. Nalézací soud se věrohodností poškozeného zabýval v odůvodnění svého rozsudku, kde se vyjadřoval i ke svědkům, které zmiňoval obviněný. Ve věci se nevyskytují ani tzv. opomenuté důkazy, neboť důkazními návrhy obhajoby se nalézací soud řádně zabýval, avšak rozhodl o zamítnutí těchto návrhů s odůvodněním, že tyto důkazy nepovažuje za důležité. Pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu ve spojení s dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu lze podřadit námitky obviněného směřující proti procesně nepoužitelným důkazům, ze kterých soudy vycházely při svých skutkových a právních závěrech. Státní zástupkyně se domnívá, že zmíněné námitky jsou zjevně neopodstatněné a že se s nimi odvolací soud v dostatečném rozsahu vypořádal v napadeném usnesení. K námitce procesní nepoužitelnosti výpovědi nezletilého poškozeného z přípravného řízení odvolací soud odkázal na § 102 trestního řádu, který upravuje odchylný postup při výslechu svědka, jenž je mladší osmnácti let, za podmínky, že okolnosti, o kterých má vypovídat jako poškozený, mohou být příčinou jeho tzv. sekundární viktimizace, nebo jde o okolnosti, které by obecně mohly mít na dítě nepříznivý vliv, a nepožaduje se, aby byl jejich nepříznivý dopad na nezletilého skutečně zjištěn. Zákon zde upřednostňuje zájem na ochraně vývoje osoby mladší osmnácti let před zásadami bezprostřednosti a ústnosti (§ 2 odst. 11 trestního řádu). Žádné procesní pochybení nebylo zjištěno ani ze strany komisaře, který vedl výslech. K námitce obviněného směřující proti procesní použitelnosti znaleckého posudku zpracovaného MUDr. Antonínem Brzkem se již vyjádřil odvolací soud. Je zjevné, že znalec při svém vyjádření směrem k obviněnému nebyl veden úmyslem donutit ho k doznání, ale snahou vysvětlit mu, že úspěšnost jeho léčby se odvíjí od náhledu na jeho jednání. Uložení ochranného opatření je s ohledem na závěry znaleckého posudku MUDr. Brzka a vzhledem k charakteru posuzované trestné činnosti zcela namístě, přičemž nalézací soud zvolil ambulantní formu léčení, ačkoliv znalec navrhoval formu ústavní, takže obviněný rozhodně nebyl rozhodnutím nalézacího soudu poškozen.
6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
7. Obviněný M. N. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a
trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. m) ve spojení s § 265b odst. 1 písm. g), h) a k) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) trestního řádu. Obviněný uplatni dovolací důvod v alternativě, podle které byly v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dány důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a k) trestního řádu.
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jedná se o takové vady zjišťování skutkového stavu věci, které bylo s ohledem na právo na spravedlivý proces možné uplatňovat již před 1.
1. 2022, a to s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v tehdejším znění. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci.
Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV.
ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
12. Dovolací námitky obviněného jsou především opakováním obhajoby uplatňované od počátku trestního stíhání. Stejné výhrady obviněný uplatnil již v řízení před nalézacím soudem i v řádném opravném prostředku. Oba soudy se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádaly. Napadená rozhodnutí Krajského soudu v Praze ani Okresního soudu v Benešově netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
13. Obviněnému nelze přisvědčit, že existuje rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, natož extrémní. Výhrady obviněného směřující do oblasti skutkových zjištění, ať už se jednalo o otázku hodnocení věrohodnosti poškozeného a jeho výpovědi, jakož i hodnocení dalších svědeckých výpovědí a listinných důkazů, představují prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, jejímž prostřednictvím se obviněný snaží prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Soudy obou stupňů rozhodně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky § 2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s § 2 odst. 5 trestního řádu, proto není případný poukaz obviněného na pravidlo in dubio pro reo.
14. Ve věci nelze shledat ani přítomnost tzv. opomenutých důkazů v návaznosti na návrh obhajoby na doplnění znaleckého posudku PhDr. Karla Humhala, provedení důkazu odbornými vyjádřeními MUDr. Kateřiny Černekové a zpracování znaleckého posudku na osobu poškozeného z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. K tomu lze v obecné rovině uvést, že soud není povinen provést všechny důkazy, které mu strany navrhnou. Musí ovšem o navržených důkazech rozhodnout, a pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví, vyložit ve svém rozhodnutí, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Již nalézací soud ve svém rozsudku odpovídajícím způsobem vysvětlil, proč považuje navrhované důkazy za nedůvodné a nadbytečné a proč další znalecké zkoumání nezletilého poškozeného psychiatrem bez objektivní potřeby by mohlo mít negativní dopad na jeho psychiku.
15. Opodstatněnou není ani výhrada obviněného, podle které bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že jeho odsouzení stojí výhradně na procesně nepoužitelné výpovědi poškozeného, kdy došlo k porušení jeho práva vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud obviněný argumentuje tím, že policejnímu orgánu nic nebránilo zahájit proti obviněnému trestní stíhání a až následně vyslechnout poškozeného podle § 102 trestního řádu, jelikož byla známa totožnost podezřelého, zcela pomíjí, že před výslechem poškozeného nebylo možné hovořit o existenci odůvodněných skutečností nasvědčujících tomu, že byl trestný čin vůbec spáchán (srov. § 160 odst. 1 trestního řádu).
Obviněný současně mylně interpretuje podmínky postupu podle § 158 odst. 9 trestního řádu tak, že výslech osoby mladší patnácti (osmnácti) let za podmínek podle § 158a trestního řádu je možný pouze za předpokladu, že další prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména proto, že nebyla zjištěna osoba, u níž je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchala, a v důsledku toho nelze zahájit trestní stíhání a hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi.
Osobu mladší než osmnáct let, má-li být vyslýchána o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je však třeba vždy vyslechnout v rámci prověřování jako svědka (srov. § 158 odst. 9 věta druhá trestního řádu, § 102 odst. 2 věta první trestního řádu). V projednávané věci, kdy nezletilý poškozený ve věku těsně po dovršení jedenácti let měl vypovídat k okolnostem, které mohly zapříčinit tzv. sekundární viktimizaci, byly podmínky pro postup podle § 158 odst. 9 trestního řádu za podmínek § 158a trestního řádu splněny.
V průběhu výslechu, jak byl zaznamenán na DVD, policejní orgán nekladl poškozenému kapciózní či sugestivní otázky, nýbrž s poškozeným komunikoval způsobem odpovídajícím jeho věku a intelektu. Pokud po některých jeho odpovědích vyslýchající policista reagoval slovy „dobře“ či „výborně“, jednalo se o motivaci nezletilého, aby pokračoval v nelehkém úkolu popsat pro něj nepříjemný zážitek a okolnosti s ním spojené.
16. Skutečnost, že výslech poškozeného z přípravného řízení (postupu před zahájením trestního stíhání) byl v hlavním líčení proveden podle § 102 odst. 2 trestního řádu, a obviněný ani jeho obhájce neměli možnost se výslechu poškozeného účastnit ani mu klást otázky, sice omezuje právo obviněného podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ovšem pouze z důvodu jeho kolize s právem na zvláštní ochranu dětí, zaručeným v čl. 32 odst. 1 větě druhé Listiny základních práv a svobod a v Úmluvě o právech dítěte (publikované pod č. 104/1991 Sb.). Omezení práv obhajoby ve směru k výslechu poškozeného bylo v řízení kompenzováno tím, že skutkový stav byl bez pochybností prokázán i dalšími důkazy, kterých se omezení obhajovacích práv obviněného nedotklo. Jedná se o důkazy nezávislé na popisu událostí nezletilým poškozeným, nikoliv o důkazy odvozené od výpovědi poškozeného, jak tvrdí obviněný. Matka poškozeného ve výpovědi popsala změny v chování a psychice poškozeného v návaznosti na jednání obviněného, svědkyně O. Ž. uvedla, že poškozený po letním táboře u nich v kroužku po třech či čtyřech letech skončil, přičemž nerozumí tomu, co se tam stalo. Závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, vypracovaného MUDr. Antonínem Brzkem svědčí pro efebofílii obviněného (preferenci dospívajících chlapců). Podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, znalce PhDr. Karla Humhala, osobnost nezletilého poškozeného sama o sobě nesvědčí o tom, že by si vymýšlel události a nepravdivě popisoval to, co zažil. Nepříhodný je proto poukaz obviněného na citovaná rozhodnutí Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, neboť dopadají na jiné situace, kdy omezení práv obviněného nebylo v řízení vyváženo jinými faktory a procesními zárukami.
17. Protože v případě výslechu nezletilého poškozeného nejde o procesně nepoužitelný důkaz, nemůže být úspěšná ani námitka obviněného ohledně nepoužitelnosti dalších důkazů s ohledem na doktrínu tzv. plodů z otráveného stromu (obecně k použitelnosti této doktríny v českém trestněprávním prostředí srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017).
18. Pokud obviněný namítl, že došlo k porušení nestrannosti soudu tím, že stejný soudce byl přítomen výslechu poškozeného podle § 158a trestního řádu a následně rozhodoval ve věci v řízení před soudem, jedná se o samostatný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) trestního řádu, který však obviněný neuplatnil. Nehledě na to soudce, který se zúčastnil provádění úkonů podle § 158a trestního řádu, není po podání obžaloby z úkonů dalšího řízení vyloučen ve smyslu § 30 odst. 2 věta druhá trestního řádu (srov. Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 378). V projednávané věci nebyl dán ani důvod vyloučení předsedy senátu nalézacího soudu podle § 30 odst. 1 trestního řádu, neboť v důsledku jeho účasti u úkonu podle § 158a trestního řádu nelze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká. Již výše dovolací soud rozvedl, proč výslech poškozeného z přípravného řízení netrpí obviněným vytýkanými vadami.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Obviněný v dovolání neuvedl žádné výhrady proti právnímu posouzení skutku, tedy proti nesprávné aplikaci norem trestního práva hmotného na soudy dovozený skutkový stav věci. Pokud obviněný v této souvislosti namítl porušení svého práva na spravedlivý proces z důvodu vadného zjišťování skutkového stavu věci, jsou jeho výhrady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, jak uvedeno výše.
21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Tímto vymezením dovolacího důvodu se míní podmínky pro uložení ochranného opatření při těch skutkových zjištěních, která učinily soudy. Nesplnění podmínek pro uložení ochranného opatření dovozoval obviněný pouze na podkladě vlastního verze skutkového stavu věci, která však neodpovídala skutkovým zjištěním učiněným soudy. Námitky obviněného se proto míjely s deklarovaným důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu. Pouze pro úplnost lze uvést, že splnění podmínek pro uložení ochranného léčení psychiatrického sexuologického v ambulantní formě podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního řádu včetně zásady přiměřenosti odpovídá závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, vypracovaného MUDr. Antonínem Brzkem, podle kterých je obviněný nositelem parafilie, a je tak dána vysoká pravděpodobnost, že by se obdobné trestné činnosti mohl dopustit znovu. Znalec proto navrhoval dokonce uložení ochranného léčení ve formě ústavní.
22. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 6. 4. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu