USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. Z., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 12 To 34/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 3/2017, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Z. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2021, sp. zn. 4 T 3/2017, byli obvinění P. Z. a Richard Kuk uznáni vinnými pod písmenem A) zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustili tím, že
v období nejméně od května 2012 do 7. dubna 2014, v Praze a na jiných místech České republiky, i mimo její území, společně s dalšími osobami vymysleli a realizovali plán na získání finančních prostředků k obchodování na mezinárodním obchodním systému pro směnu základních a vedlejších měnových párů Foreign Exchange (dále jen „FOREX“), a to v úmyslu se takto obohatit tím způsobem, že prostřednictvím obchodníka s cennými papíry – společnosti A., a.s., shromáždí finanční prostředky od drobných investorů, jakožto klientů uvedeného obchodníka s cennými papíry, s tím, že s těmito finančními prostředky pak bude obžalovaný Richard Kuk za účelem jejich zhodnocení a dosažení zisku obchodovat na FOREXu, ačkoliv si oba byli vědomi toho, že FOREX obchodování je vysoce rizikové a museli tak být srozuměni i s tím, že v případě neúspěšného zobchodování přijatých investic, nebudou schopni deklarované zhodnocení investorům zajistit či alespoň investované finanční prostředky vrátit, neboť jejich návratnost i zhodnocení bylo závislé na zcela nejistých skutečnostech,
kdy obžalovaný P. Z. využil toho, že ve společnosti A., a.s., působil jako pomocník a prostředník J. B., předsedy představenstva J., a.s., tehdy jediného akcionáře společnosti A., a.s., a rovněž toho, že byl na základě plné moci ze dne 12. 3. 2012 zmocněn v plném rozsahu činit právní úkony a provádět obchodní činnost v rozsahu práv jednatele (resp.ředitele) seychelské společnosti LGT Corporation, IČ: 104694, se sídlem Suite 15, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahe, Seychely, která byla právě dne 12. 3. 2012 na Seychelech založena původně za účelem vypořádání obchodů s investičními certifikáty emitovanými společností Diamond Securities Inc., IČ: 52888, se sídlem Trust Company Complex, Ajeltake Road, Majuro, Marshall Islands, jejichž nákup a prodej rovněž zprostředkovávala společnost A., a.s., na základě komisionářské smlouvy uzavřené dne 13. 4. 2012 mezi společností A., a.s., a LGT Corporation, kterou při podpisu smlouvy zastupoval jednatel (resp.ředitel) společnosti Gwilym Vincent Sicobo, přičemž obžalovaný P. Z. statutárním zástupcům společnosti A., a.s., zamlčel okolnost, že on sám je se společností LGT Corporation personálně spojen, což nepřiznal ani v období od 11. 6. 2013 do 10. 4. 2014, kdy byl dokonce jediným evidovaným vlastníkem této společnosti,
obžalovaný Richard Kuk pak využil toho, že měl od 21. 4. 2011 na Novém Zélandu založenou společnost Certa Credit LP, IČ: 2547838, původně se sídlem 412 Lake Road, Takapuna, Auckland, později se sídlem Auckland 1010, 188 Quay Street, PWC Tower, Level 27, která byla dne 23. 1. 2012 zaregistrována jako poskytovatel finančních služeb s oprávněním poskytovat služby profesionálním klientům ve formě příjmu depozit, poradenských služeb pro korporátní klienty a běžné financování, držení, investování a správy peněz, cenných papírů nebo investičních portfólií jménem jiných osob, zajišťování služeb spojených s převodem peněz nebo hodnot a směny zahraničních měn, ač tato společnost nikdy žádnou obchodní činnost či finanční služby na území Nového Zélandu neposkytovala a její sídlo mělo pouze virtuální charakter a naopak se tato společnost zabývala poskytováním investičních služeb soukromým zájemcům z České a Slovenské republiky spočívajících ve zhodnocování jejich finančních prostředků prostřednictvím obchodování na FOREXu, a dále využil toho, že tato jeho společnost – Certa Credit LP měla, byť v souvislosti s poskytnutím nepravdivých informací, od 24.
2. 2012 založený účet pro devizový obchod u renomované švýcarské investiční banky Credit Suisse AG, kdy sama tato okolnost určitým způsobem zvyšuje v očích obchodních partnerů a investorů prestiž a důvěryhodnost,
a dále za shora uvedených okolností obžalovaný Richard Kuk a obžalovaný P. Z. minimálně za součinnosti Ing. Radka Ščotky, který byl mimo jiné statutární zástupce a vlastník společnosti Argeus, s.r.o., IČ: 272 42 552, tedy interního auditora společnosti A., a.s., Mgr. Josefa Eima, který byl prezentován jako generální ředitel Certa Credit LP, Ing. Jana Filáka, jakožto provozovatele tiskárny, a rovněž za součinnosti Gwilyma Vincenta Sicobo, jakožto jednatele (resp. ředitele) společnosti LGT Corporation, společně na jaře roku 2012 vymysleli, že společnost Certa Credit LP bude na území České republiky vydávat investiční certifikáty, které budou tištěny v tiskárně společnosti FILÁK, s.r.o., IČ: 476 74 199 a prostřednictvím společnosti A., a.s., prodávány drobným investorům, přičemž finanční prostředky za prodej takových investičních certifikátů budou sdružovány na účtu společnosti LGT Corporation na základě již uzavřené komisionářské smlouvy ze dne 13.
4. 2012 mezi společností A., a.s., a LGT Corporation a tato společnost, resp. obžalovaný P. Z., eventuálně Gwilym Vincent Sicobo, pak bude s těmito finančními prostředky nakládat tak, aby vypořádávali jednak pravidelné úroky a výnosy investorům související s koupí investičního certifikátu a jejich případný zpětný odprodej, jednak provize pro společnost A., a.s., související se zprostředkováním tohoto obchodu, jednak neformální odměny pro tzv. salesmany společnosti A., a.s., ale i provize pro blíže neztotožněné osoby, a zejména pak s nimi bude zacházet tak, jakoby finanční prostředky náležely společnosti LGT Corporation, která je bude investovat prostřednictvím společnosti Certa Credit LP na základě smlouvy č. 850125, jejíž předmětem bylo zřízení investičního účtu spravovaného společností Certa Credit LP ku prospěchu LGT Corporation s výplatou garantovaného výnosu ve výši 2,5 % měsíčně, to vše za sjednanou odměnu pro společnost Certa Credit LP,
přičemž na základě shora uvedené dohody Ing. Radek Ščotka a Mgr. Josef Eim připravili dokumentaci k předmětné emisi, jako jsou emisní podmínky k investičním certifikátům Certa Credit LP, emisní prospekty k investičním certifikátům Certa Credit LP, ale i emisní podmínky a základní prospekt k dluhopisům, které měly být vydány opětovně společností Certa Credit LP a které měly tvořit toliko fiktivní podkladové aktivum investičních certifikátů, kdy tyto dokumenty, stejně jako webové stránky společnosti, obsahovaly řadu nepravdivých a zavádějích informací, jako je tvrzení, že emitent Certa Credit LP je novozélandskou bankou s kanceláří pro Evropskou Unii na adrese Dashwood House, Level 17, 69 Old Broad Street, Londýn, Velká Británie, že přijímá investice a poskytuje úvěry, vydává debetní a kreditní karty, vydává finanční záruky a emituje investiční nástroje, spravuje peněžní prostředky, běžné, šekové a spořící účty, termínové investice, poskytuje služby bankovních převodů, zpracovává platební transakce, spravuje aktiva a investice, že takovou jeho činnost regulují, dozorují a kontrolují příslušné orgány, které jsou takovým dozorem pověřeny, dále to, že finanční zdroje získané emisí certifikátu budou použity k nákupu podkladového aktiva ve formě dluhopisu Certa Credit LP, který je kotován Certou Credit LP a na jehož základě bude realizována investice, dále to, že společnost je oprávněna vydávat kryté dluhopisy, a to i nekotované a nepřijaté k obchodování na regulovaném nebo neregulovaném trhu, s úrokem vázaným na úvěr či s úrokem vázaným na majetek, které mohou být distribuovány formou soukromého umisťování a rovněž se tato společnost v dokumentech prezentovala jako holdingová společnost závislá mimo jiné na dividendách vyplácených jeho dceřinými společnostmi a jako banka s rozsáhlou mezinárodní obchodní a investiční činností pohybující se na kapitálovém trhu již v období před rokem 2012, ačkoliv Certa Credit LP nikdy nebyla na Novém Zélandu autorizována jako banka,
kdy přesto, že takový obsah dokumentace neodpovídal skutečnosti, obžalovaný Richard Kuk uvedené emisní podmínky a prospekty jakožto předseda představenstva Certa Credit LP či osoba zmocněná jednat za tuto společnost schválil a podepsal a blíže nezjištěným způsobem předložil společnosti A., a.s.,
přičemž obžalovaný P. Z. a Ing. Radek Ščotka v rámci procesu posuzování toho, zda společnost A., a.s., produkt ve formě investičních certifikátů emitovaných společností Certa Credit LP, jejichž koupi, prodej a vypořádání měla zajišťovat společnost LGT Corporation, do své nabídky pro klienty zařadí, členům představenstva společnosti A., a.s., nepravdivě uváděli, že se jedná o produkt z portfólia obchodních partnerů spřízněných se zástupcem akcionáře společnosti – J. B., který podporuje zprostředkování této investice, že Ing. Radek Ščotka byl emitenta Certa Credit LP ověřovat v jeho kanceláři v Londýně, kde jednal s jeho zástupcem a prověřil jeho obchodní činnost, důvěryhodnost a kapitálovou přiměřenost, a naopak zamlčeli, že se jedná o společnost na Novém Zélandu založenou toliko formálně, aniž by v této zemi poskytovala jakékoliv licencované finanční služby a která se zabývá pouze tím, že zobchodovává investice převážně tuzemských drobných soukromých investorů v rámci obchodní platformy FOREX a že tuto společnost ovládá a řídí český státní občan, nadále pak bylo před zástupci společnosti A., a.s., zatajováno to, že společnost LGT Corporation fakticky řídí a zastupuje na základě plné moci právě obžalovaný P. Z., který sám bude tisk předmětných investičních certifikátů zadávat u české společnosti FILÁK, s.r.o.,
přitom pak sám obžalovaný Richard Kuk obžalovanému P. Z. a Ing. Radku Ščotkovi zamlčel, že již v době finalizace podmínek emise investičních certifikátů a počátku jejich prezentace a nabídky společností A., a.s., jejím klientům- investorům, finanční prostředky jiných klientů společnosti Certa Credit LP řádově v desítkách miliónů korun proinvestoval či použil pro svou potřebu, že společnost není schopna řádně vyplácet přislíbené zhodnocení vkladů, ani vracet vklady samotné, a že z důvodu nedostatečných finančních prostředků hrozí i uzavření účtů této společnosti u banky Credit Suisse AG,
za situace, kdy představenstvo společnosti A., a.s., tehdy složené z jeho členů L. K., a J. U., bylo oklamáno nejen předloženou dokumentací vztahující se k emisím investičních certifikátů, ale i osobami fakticky personálně spojenými se společností A., a.s., na jejichž odborné znalosti i morální vlastnosti spoléhalo, toto rozhodlo o zařazení tohoto investičního nástroje do produktové nabídky společnosti,
dále byla v rámci e-mailové komunikace z července a srpna 2012 mezi obžalovaným P. Z., Ing. Janem Filákem a jeho synem Martinem Filákem upřesněna podoba samotného investičního certifikátu,
emise investičních certifikátů pak byla zahájena dne 1. 8. 2012, přičemž dne 17. 8. 2012 společnost A., a.s., obdržela na základě komisionářské smlouvy uzavřené se zákazníkem jakožto komitentem první pokyn svého klienta-investora k nákupu investičního certifikátu Certa Credit LP- EUR IC 08/2012 v hodnotě 10.000 Eur a s tím související platbu, takový pokyn byl následně předán ze strany A., a.s., i společnosti LGT Corporation, obžalovaný P. Z. pak zajistil jeho výrobu, a to tak, že dne 22. 8. 2012 elektronicky objednal jeho tisk ve dvou vyhotoveních v tiskárně Filák, s.r.o., následně je sám vyzvedl, jedno vyhotovení předal společnosti A., a.s., a ta poukázala finanční prostředky získané od klienta na účet společnosti LGT Corporation a investiční certifikát předala jeho nabyvateli,
přičemž Ing. Jan Filák pak po dohodě minimálně s obžalovaným Richardem Kukem dne 30. 8. 2012 objednal jménem společnosti Filák, s.r.o., mastering hologramu společnosti Certa Credit LP, který byl od listopadu 2012 pro zvýšení důvěry využíván na v jeho tiskárně vyráběné investiční certifikáty společnosti Certa Credit LP,
stejně jako v případě shora popsaného nákupu prvního investičního certifikátu pak tímto způsobem probíhal nákup i dalších níže popsaných investičních certifikátů až do dne 1. 4. 2014, kdy byly prostřednictvím společností A., a.s., a LGT Corporation prodávány v listinné podobě investiční certifikáty společnosti Certa Credit, které po formální stránce sice splňovaly náležitosti cenného papíru, avšak jejich reálná hodnota s ohledem na uvedené okolnosti byla naprosto nepředvídatelná a vázaná na úspěchy či neúspěchy jediné fyzické osoby – Richarda Kuka realizujícího vysoce rizikové obchody, přičemž investiční certifikáty byly vydávány v různých nominálních hodnotách v měně Euro a USD, minimálně však od 10.000 příslušné měny s konečným datem splatnosti do 30. 6. 2022, do 30. 8. 2022 či do 30. 9. 2022, s deklarovanými výnosy odvíjejícími se od výše investované částky v rozsahu od 0,5 % do 0,75 % z fixního měsíčního úroku, v rozsahu 6 % do 9 % z fixního ročního úroku a s bonusem vyplaceným po jednom roce držení investice v rozsahu 1 % do 2 %,
přičemž paralelně v několika níže uvedených případech došlo na základě pokynu klienta vůči společnosti A., a.s., a potažmo vůči společnosti LGT Corporation také ke zpětnému prodeji investičního certifikátu, což bylo hrazeno bezhotovostně z účtu společnosti LGT Corporation, eventuálně zápočtem mezi společnostmi A., a.s., a LGT Corporation a rovněž bezhotovostními převody z účtu společnosti LGT Corporation či zápočtem mezi společnostmi A., a.s., a LGT Corporation docházelo k vypořádání úroků, resp. výnosů za držení investičního certifikátu vůči investorům a klientům společnosti A., a.s., a to až do konce března 2014,
v mezidobí však, konkrétně dne 10. 11. 2012, byla společnosti Certa Credit LP zrušena registrace a tedy i licence poskytovatele finančních služeb z důvodu, že adresa jejího podnikání je virtuální a na území Nového Zélandu neuskutečňuje žádné podnikání, v listopadu 2012 pak došlo k uzavření účtu uvedené společnosti vedeného u Credit Suisse a dne 18. 6. 2013 Obchodní rejstřík společností Nového Zélandu uveřejnil upozornění na nečinnost uvedené společnosti s tím, že nepodala výroční zprávu a daňové přiznání, ani nereagovala na písemnou komunikaci, z čehož bylo vyvozeno, že je tato společnost neaktivní, kdy obžalovaný Richard Kuk jak obžalovaného P. Z., tak zástupce společnosti A., a.s., písemnou cestou nepravdivě přesvědčoval o tom, že deregistrace byla způsobena tím, že Certa Credit LP změnila adresu svého podnikání, a proto musela být nejprve zrušena původní registrace, aby mohla být provedena nová, kdy ještě v červnu 2013 J. U., jako zástupci společnosti A., a.s., absenci evidence nové registrace nepravdivě odůvodňoval dlouhým administrativním procesem a uklidňoval, že obchodní činnost probíhá v souladu s platnými zákony a podnikatelskými plány, kdy ve svých odpovědích na dotazy společnosti A. záměrně používal anglický jazyk, aby nadále vytvářel dojem, že se jedná o standardní zahraniční společnost řízenou zahraničním subjektem,
a přesto, že obžalovaný Richard Kuk obžalovanému P. Z. nejpozději v září 2012 vyjevil problémy své společnosti s nedostatkem finančních prostředků a na konci listopadu 2012 pak rovněž okolnost, že již není možné využívat účet společnosti u Credit Suisse, což značně komplikovalo realizaci jimi původně nastaveného systému obchodování s prostředky získanými na základě prodeje investičních certifikátů, nebyly emise a prodej investičních certifikátů žádným způsobem ukončeny,
dále k emisi investičních certifikátů docházelo a dále docházelo ke zprostředkování jejich nákupu klientům společnosti A., a.s., a to až do dne 1. 4. 2014, kdy představenstvo společnosti A., a.s., v souvislosti se zjištěními o důvodech deregistrace společnosti Certa Credit LP z rejstříku poskytovatele finančních služeb Nového Zélandu, tedy o absenci činnosti této společnosti na území Nového Zélandu, rozhodlo o pozastavení přijímání pokynů k nákupu investičních certifikátů emitenta Certa Credit LP a v souvislosti s tím pak přípisem ze dne 7. 4. 2014 společnost LGT Corporation prostřednictvím svého ředitele G.V.Sicobo vypověděla komisionářskou smlouvu uzavřenou mezi společností A., a.s., a LGT Corporation dne 13. 4. 2012,
v důsledku čehož od měsíce dubna 2014 již nedošlo k žádnému vypořádání klientů společnosti A., a.s., kteří si investiční certifikát zakoupili, a to ani ze strany emitenta Certa Credit LP, na požadavky společnosti A., a.s., či samotných investorů nebylo nijak reagováno a dne 17. 11. 2014 byla společnost Certa Credit LP vyškrtnuta z Obchodního rejstříku společností Nového Zélandu,
přičemž takto oklamaná společnost A., a.s., v období od srpna 2012 do dubna 2014 na základě pokynu svých klientů těmto zajistila nákup investičních certifikátů Certa Credit LP (dále jen IC), a to v případě investorů uvedených pod body 1) až 111),
se shora uvedenými finančními prostředky v celkové výši 1.931.000 Euro a 1.709.000 USD vylákanými na základě nepravdivých či zamlčených údajů o společnosti Certa Credit LP a LGT Corporation právě prodejem shora uvedených investičních certifikátů pak bylo obžalovanými P. Z. a Richardem Kukem po vzájemné dohodě nakládáno tak, že jen jedna platba ve výši 25.000 Euro (z částky 33.000 Euro poukázané LGT Corp. ze strany A., a.s.) byla dne 5. 10. 2012 poukázána z účtu společnosti LGT Corporation vedeného u BMI Offshore Bank Limited, se sídlem na Seychelách (dále jen BMI) na účet společnosti Certa Credit LP vedený u Credit Suisse AG, kdy účel platby byl však označen jako investice č. 850125, nikoli jako platba za prodej investičních certifikátů či platba na nákup příslušného dluhopisu Certa Credit LP (jakožto podkladového aktiva), jinak již kromě vypořádávání výnosů souvisejících s držením investičního certifikátu, jeho zpětného odprodeje či provizí společnosti A., a.s., vycházejících z komisionářské smlouvy, docházelo k nedůvodným bezhotovostním přesunům finančních prostředků získaných prodejem investičního certifikátu shromažďovaných na účtech společnosti LGT Corporation vedeného u BMI na cizí účty a především pak na účet společnosti FX Primus Limited vedený u Barclays Bank PLC, obojí se sídlem na Mauriciu, kdy tato společnost zřídila obchodní podúčty společnosti LGT Corporation určené k obchodování na FOREXu, avšak s těmito finančními prostředky na základě plné moci udělené obžalovaným P. Z. či G. V. Sicobem jako zmocněnec obchodoval výhradně obžalovaný Richard Kuk, a to za občasného dohledu a rad P. Z., přičemž Richard Kuk pak veškeré finanční prostředky poukázané na uvedené FOREXové obchodní účty LGT Corporation proinvestoval,
přičemž ke dni 20. 6. 2014 na dolarovém účtu společnosti LGT Corporation vedeném u BMI, který byl od 12. 12. 2012 kreditován (vyjma jediné platby ve výši 22.000 USD ze dne 16. 7. 2013) výhradně ze strany společnosti A., a.s., tedy prostředky z prodeje investičních certifikátů, zůstalo toliko 5.488,70 USD a na eurovém účtu společnosti LGT Corporation vedeném u BMI, který byl od 20. 12. 2012 kreditován (vyjma jediné platby ve výši 1.500 Eur ze dne 8. 3. 2013) výhradně ze strany společnosti A., a.s., tedy prostředky z prodeje investičních certifikátů, zůstalo toliko 5.571,81 Eur,
kdy tímto podvodným jednáním vůči společnosti A., a.s., a potažmo tak i vůči klientům této společnosti, byla poškozeným investorům shora vyjmenovaným pod body 1) - 111), kteří si předmětné investiční certifikáty zakoupili, způsobena škoda v celkové výši 87.174.586 Kč (dle kurzu ČNB ke dni 7. 4. 2014, kdy společnost LGT Corporation oznámila společnosti A., a.s., vypovězení komisionářské smlouvy), která byla, co do výše 6.788.580 Kč (dle kurzu ČNB ke dni realizace zpětného prodeje), nahrazena investorům, kterým se podařilo zakoupený investiční certifikát včas zpětně prodat.
2. Za toto jednání byl obviněný P. Z. soudem prvního stupně odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Bylo též rozhodnuto o trestu pro spoluobviněného Richarda Kuka.
3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obou jmenovaným obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu poškozeným J. D. ve výši 739.963 Kč, V. K. K. ve výši 521.455 Kč, B. M. ve výši 2.470.050 Kč, K. P. ve výši 729.000 Kč a M. Č. ve výši 1.550.602 Kč. Podle § 228 odst. 1, odst. 3 tr. ř. byla obviněnému P. Z. uložena povinnost nahradit poškozenému V. H. škodu ve výši 10.000 USD. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak byla část poškozených odkázána se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Naproti tomu byli citovaným rozsudkem nalézacího soudu pod písmenem B) obvinění L. K., J. U. a R. K. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek popsaný ve výroku rozsudku nalézacího soudu. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli poškození jmenovaní ve výroku rozsudku odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný P. Z. odvolání do všech výroků, které se jej dotýkají. Odvolání podal i spoluobviněný Richard Kuk, a to rovněž do všech výroků, které se jej dotýkají. Odvolání podala i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, a to v neprospěch všech obviněných, jednak do zprošťujících výroků stran obviněných L. K., J. U. a R. K., a jednak do výroků o trestech uložených obviněným P. Z. a Richardu Kukovi. Odvolání podal rovněž poškozený J. Š., který své odvolání směřoval do výroku o náhradě škody (v jeho případě soud nerozhodoval).
6. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 12 To 34/2021, a to tak, že podle § 256 tr. ř. všechna podaná odvolání zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 12 To 34/2021, podal obviněný P. Z. dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že dovolání podává proti výrokům o vině, trestu i náhradě škody.
8. Obviněný namítl, že jednání, ze kterého byl uznán vinným, nenaplňuje objektivní stránku zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a to ve znaku uvedení v omyl, ani subjektivní stránku tohoto trestného činu.
9. Obviněný namítl, že společnost A., a.s., (dále jen „A.“) před započetím zprostředkování prodeje investičních certifikátů, které na území České republiky vydala společnost Certa Credit LP (dále jen „Certa Credit“), věděla o tom, že vybrané peněžní prostředky z prodeje investičních certifikátů budou použity k obchodování na mezinárodním obchodním systému pro směnu základních a vedlejších měnových párů Foreign Exchange (dále jen „FOREX“). Byla to právě společnost A., která měla na tuto skutečnost upozornit osoby, kterým tyto investiční certifikáty nabízela a prodávala. Na straně obviněného absentuje skutečnost, že poškozenou společnost A. uvedl v omyl o tom, že vybrané peněžní prostředky z prodeje těchto investičních certifikátů budou použity k obchodování na FOREXu. Tvrzení, že společnost A. si byla vědoma skutečnosti, že peníze budou zhodnocovány prostřednictvím obchodů na FOREXu, je podle obviněného podporováno i hodnocením samotného odvolacího soudu, podle kterého byl obviněný na samém počátku uveden v omyl spoluobviněným Kukem stran výsledků jeho podnikání či deklarované úspěšnosti na FOREXu. Na tomto základě vznikl společný projekt o prodeji investičních certifikátů, které vydá na území České republiky společnost Certa Credit a jejichž prodej bude zprostředkovávat společnost A. Peněžité prostředky získané z prodeje těchto certifikátů budou využity k obchodu na FOREXu. Dále uvedl, že u počátku zmíněného projektu byli vyjma obviněného a spoluobviněného Kuka i Mgr. Eim, B., interní auditor společnosti A., Ing. Filák, H., B. (majitel společnosti J. a.s., hlavního akcionáře společnosti A.) a Ing. Radek Ščotka (interní auditor společnosti A.).
10. Poukázal dále na to, že ve skutkově obdobné trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 15/2013 došlo ke zproštění obžaloby ze skutku, ve kterém byl spatřován zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kdy obdobně jako v projednávaném případě věděl poškozený, že obviněný bude zhodnocovat vypůjčené peněžní prostředky na FOREXu.
11. Dále obviněný v dovolání uvedl, že za účelem prokázání skutečnosti, že společnost A. před započetím zprostředkování prodeje investičních certifikátů věděla o tom, že vybrané peněžní prostředky z prodeje těchto investičních certifikátů budou použity k obchodování na FOREXu, navrhl odvolacímu soudu opětovně vyslechnout svědka K. o tom, že mu H. v roce 2012 sdělil, že společnost Certa Credit obchoduje na FOREXu. Dále navrhl opětovný výslech svědků Č., K. (člena představenstva společnosti A.) a svědka B. (prodejce společnosti A.) a dále provedení důkazu webovými stránkami společnosti Certa Credit z roku 2012, na kterých je uvedeno, že společnost Certa Credit zhodnocuje peněžní prostředky obchodováním na FOREXu, Českou národní bankou zaslanou prezentaci společnosti Certa Credit „Banking services for 21 st Century“, kde je uvedeno, že tato společnost nabízí účet s garantovaným výnosem a ručení vkladů rezervním fondem. Obviněný rekapituloval, že odvolací soud navržené důkazy neprovedl a důkazní návrhy zamítl, přičemž zmínil důvody, které k tomu odvolací soud vedly.
12. S ohledem na výše uvedené obviněný P. Z. navrhl, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí soudů nižších stupňů v části týkající se obviněného zrušil a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
13. K dovolání obviněného P. Z. se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), a to v rámci vyjádření doručeného Nejvyššímu soudu dne 4. 1. 2023, sp. zn. 1 NZO 1021/2022.
14. Po rekapitulaci dovolání obviněného státní zástupce zdůraznil, že povinností obviněného je v podaném dovolání přesně označit dovolací důvody podle § 265b tr ř. a dovolání odůvodnit tak, aby bylo patrno, v čem přesně spatřuje naplnění jednotlivých dovolacích důvodů. Dovolání obviněného však podle státního zástupce nedává dostatečný podklad k adekvátnímu vyjádření k němu. Ačkoliv obviněný označil dva dovolací důvody, nikterak nezohlednil, že je lze naplnit ve více alternativách, z odůvodnění jeho dovolání není možné s jistotou seznat, jaká pochybení v rámci těchto variant soudům nižších stupňů vytýká, což lze vztáhnout zejména k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které by odpovídaly některé z variant tohoto dovolacího důvodu. Obviněný netvrdí existenci zjevného rozporu ani to, že by soudy vycházely z procesně nepoužitelných důkazů. Z pouhé rekapitulace navržených důkazů a popisu, proč nebyly provedeny, nelze s jistotou dovozovat, že obviněný měl v úmyslu uplatnit právě variantu tzv. opomenutých důkazů, kdy se obviněný explicitně nevyjádřil, že jím navrhované důkazy nebyly provedeny nedůvodně. Naopak v podaném dovolání uvedl, že soudy zamítnutí opětovného provedení jím navrhovaných důkazů řádně odůvodnily, což odpovídá skutečnosti. O opomenuté důkazy se proto jednat nemůže.
15. K námitkám obviněného zpochybňujícím naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu i naplnění znaku uvedení v omyl státní zástupce uvedl, že se jedná o námitky podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak záměrně vycházející z neúplného a částečně pozměněného skutkového děje, než jak byl zjištěn soudy nižších stupňů v projednávané věci. Podle státního zástupce nelze přisvědčit argumentaci obviněného, který zredukoval podstatu a rozsah skutku toliko na to, zda společnost A. věděla o tom, že vybrané finanční prostředky z prodeje investičních certifikátů budou obchodovány na FOREXu. Ze skutkové věty však vyplývá, že rozsah skutečností záměrně zatajených členům představenstva společnosti A. a jejím klientům byl mnohem širší a neomezoval se pouze na možné využití utržených peněz k obchodování na FOREXu. S otázkou míry informovanosti společnosti A. o rizikovém obchodování na FOREXu se řádně vypořádal již nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku. Obviněný přes svou znalost rizik tohoto typu obchodování zatajil především tu skutečnost, že spoluobviněný Kuk obchoduje pouze na FOREXových trzích, a mnohé další skutečnosti v podrobnostech popsané v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odvolacího soudu. Závěry soudů nižších stupňů stran naplnění objektivního znaku uvedení jiného v omyl, co se týče subjektivní stránky v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, proto státní zástupce shledal zcela správnými.
16. K odkazu obviněného na rozhodnutí v jiné věci pak státní zástupce podotkl, že soudy v trestní věci obviněného rozhodně nemohly být vázány rozhodnutím učiněným v jiném trestním řízení, přijatým za jiné skutkové situace.
17. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. Z. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. a), c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
19. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
21. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř je pak naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněným uplatněných důvodů dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek.
IV. Důvodnost dovolání
26. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný P. Z. sice
formálně brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí, jeho konkrétní námitky však směřují výlučně proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
27. Dovolací přezkum Nejvyššího soudu se tak mohl omezit toliko na výrok o vině, neboť platí, že dovolání jako v zásadě formalizovaný mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Tyto důvody je však třeba v dovolání nejen přesně označit, ale také odůvodnit takovým způsobem, aby bylo patrno, v čem je naplnění těchto dovolacích důvodů přesně spatřováno, a to i z hlediska jednotlivých dovolacích důvodů. V této trestní věci lze k dovolání obviněného v tomto směru dále uvést, že s ohledem na jeho obsah nedává toto dovolání dostatečný podklad pro to, aby bylo možné se k případně vytýkaným vadám zcela výstižně vyjádřit ve smyslu obou uplatněných dovolacích důvodů.
28. Právě uvedené lze vztáhnout již ke zjištění, jakým způsobem obviněný v dovolání označil dovolací důvody, které by odpovídaly existující procesní situaci z pohledu možného dovolacího přezkumu. Pokud obviněný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání do odsuzujícího rozsudku, přičemž současně podle obsahu dovolání namítl, že již rozsudek nalézacího soudu trpí vadami ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., bylo na místě, aby současně uplatnil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, což obviněný neučinil.
29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
30. Další vadou podaného dovolání je skutečnost, že obviněný sice v dovolání označil dva dovolací důvody, konkrétně důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný však již v dovolání nijak (formálně) nespecifikoval, kterou alternativu těchto dovolacích důvodů uplatňuje, přičemž v zásadě tato konkrétní alternativa u obou z dovolacích důvodů nevyplývá ani z odůvodnění samotného dovolání. Obviněný tedy nepostupoval v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. a v důsledku toho pak obsah podaného dovolání neskýtá dostatečný podklad pro posouzení, kterou z více variant uplatněných dovolacích důvodů obviněný soudům vytýká. Pak je ale již z tohoto důvodu samotný dovolací přezkum komplikovaný a jakkoliv je v dovolání odkazováno na konkrétní dovolací důvody, nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody v souladu s ustanovením podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 577/2017, a ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 11 Tdo 344/2002).
31. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo výše konstatováno, ten se vztahuje na tři různé varianty procesních pochybení určujících pro rozhodná skutková zjištění. Jedná se o případy, kdy soudy v rámci procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. V tomto ohledu jsou rozlišovány tři základní situace, a to opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a situace, kdy skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
32. Námitky obviněného žádné z těchto tří situací neodpovídají, a to nejen proto, že obviněný explicitně nenamítá ani jednu z variant uplatněného dovolacího důvodu. V první řadě se v dovolání ani náznakem nezmiňuje o tom, že by soudy provedly nepřípustný důkaz. Za druhé, ačkoliv v podaném dovolání představuje de facto vlastní verzi skutkových okolností a částečně skutková zjištění zcela ignoruje, tak se přímo nikterak vůči skutkovým zjištěním učiněným na podkladě provedeného dokazování nevymezuje. Takovou argumentaci lze stěží nazvat prostou polemikou, natožpak ji považovat za uplatnění varianty citovaného dovolacího důvodu spočívající ve zjevném rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Obviněný v podaném dovolání rekapituloval své důkazní návrhy vznesené před odvolacím soudem a důvody, které vedly odvolací soud k tomu, že jím vznesené návrhy zamítl. Z podaného dovolání však není zřejmé, zda se vůči postupu odvolacího soudu obviněný vymezuje, či nikoliv, nebo zda dokonce vznáší námitku tzv. opomenutých důkazů jako jednu z variant uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
33. Přesto je možno obecně uvést, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval. Uvedený postup by téměř vždy založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost, neboť podle Ústavního soudu je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné.
Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III.
ÚS 51/96 – svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006, nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02, číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III.
ÚS 1285/08).
34. V této trestní věci odvolací soud o návrzích obviněného na doplnění dokazování v odvolacím řízení (fakticky jde o opětovné provedení důkazů výslechem svědků T. K., M. B., J. Č. a v té době obviněného L. K.) rozhodl a zamítl je jako nadbytečné s odůvodněním, které je obsažené v bodě 79. jeho usnesení. Zde uvedl, že zmínění svědci byli „v řízení před soudem prvního stupně velmi podrobně vyslechnuti, přičemž i obžalovaným a jejich obhájcům byla dána možnost, aby jim položili dotazy, či učinili vyjádření k obsahům jejich výpovědí. Odvolací soud tudíž nepovažoval za přínosné opětovně tyto osoby vyslýchat, neboť měl za to, že po obsáhlých výpovědích těchto svědků by tito svědci s vysokou mírou pravděpodobnosti již k věci neuvedli žádné podstatné informace, natož takové povahy, aby mohly mít vliv na soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav. Krom toho lze dodat, že celá řada zásadních informací byla zjištěna z jiných důkazů, než z výslechů těchto osob.“ Stejný závěr o nadbytečnosti byl učiněn i ohledně navrhovaného provedení důkazu webovými stránkami společnosti Certa Credit. Odvolací soud tento důkaz nepovažoval „za nic, co by bylo způsobilé zvrátit zjištěný skutkový stav, neboť publikované informace, ať na webových stránkách, či na prospektu k cennému papíru, se ne vždy opíraly o pravdivé informace a nemohou tak podávat relevantní výpověď o tom, jak si společnost či osoby tuto ovládající ve skutečnosti stály.“ Nezbývá tedy než uzavřít, že odvolací soud se uplatněnými důkazními návrhy zabýval, rozhodl o nich a své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Nelze mu tedy v tomto směru ničeho ani v nejmenším vytknout.
35. Obviněný v podaném dovolání namítl, že nebyl naplněn znak objektivní stránky trestného činu podvodu, a to uvedení v omyl, stejně jako navazující subjektivní stránka tohoto trestného činu. Uvedené námitky lze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, kdy obě námitky by bylo možné formálně vzato podřadit pod alternativu nesprávného právního posouzení skutku. Pokud obviněný zpochybňoval naplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu podvodu, pak Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že obviněný byl shledán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož skutkovou podstatu měl naplnit tím, že společným jedním s další osobou sebe a jiného obohatil tím, že uvedli někoho v omyl a zamlčeli podstatné skutečnosti, čímž způsobili na cizím majetku škodu velkého rozsahu.
36. Jakkoliv tedy obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., musí Nejvyšší soud (s ohledem na to, jakým způsobem obviněný naplnění uvedeného dovolacího důvodu odůvodnil) nejprve v obecné rovině konstatovat, že v rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Dovolací argumentace obviněného se však právě v tomto ohledu dostává do určitého rozporu s těmito stabilizovanými skutkovými zjištěními vyjádřenými v popisu skutku, neboť obviněný ve své (dovolací) argumentaci vychází z neúplného a zčásti pozměněného skutkového stavu, než jaký byl na podkladě úplného dokazování zjištěn a naformulován ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně.
37. Obviněný, stejně jako již v předchozích fázích trestního řízení, znovu namítá, že není možné dovozovat uvedení společnosti A. v omyl ani jeho úmysl této společnosti (členům představenstva) cokoliv zatajit, neboť tato společnost byla informována o tom, že peníze získané z prodeje investičních certifikátů budou obchodovány na FOREXu, a bylo tedy její povinností (a nikoliv obviněného) seznámit své klienty s možnými riziky, respektive, že to byl naopak on, kdo byl spoluobviněným Richardem Kukem uveden v omyl.
38. K uvedené námitce je nutno předně poznamenat, že se jí zabývaly již soudy obou nižších stupňů a dospěly k tomu závěru, že není důvodná. Obviněný ji shodně jako v podaném odvolání vystavěl na vlastní verzi skutkového stavu vzniklé pominutím velké části výsledků dokazování a stabilizovaných skutkových zjištění, kterými je však Nejvyšší soud zásadně vázán.
39. Z hlediska uvedených námitek obviněného tedy musí Nejvyšší soud konstatovat, že v projednávané věci byly na podkladě dokazování provedeného zcela v souladu s § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ustanoveny skutkové závěry, kterými je Nejvyšší soud vázán v případě, že neshledá naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod pak neplněn nebyl (k tomu viz výše v tomto rozhodnutí). Z obsahu dovolání obviněného a argumentace zde uvedené je zřejmé, že obviněný při zdůvodnění toho, že společnost A. v omyl neuvedl a ani neměl úmysl této společnosti (členům představenstva) cokoliv zatajit, vychází pouze z velmi úzké výseče skutkových zjištění, kdy tvrdil, že představenstvo společnosti A. vědělo, že vybrané finanční prostředky z prodeje investičních certifikátů budou použity k obchodování na FOREXu. Z poměrně obsáhlé skutkové věty výroku o vině však jasně vyplývá, že rozsah skutečností, které byly záměrně před členy představenstva společnosti A. (a jejími klienty) i ze strany obviněného zatajeny, byl mnohem širší a neomezoval se pouze na možné využití zinkasovaných prostředků k obchodování na FOREXu.
40. Je třeba zdůraznit, že s otázkou informovanosti členů představenstva společnosti A. o tom, že se společnost Certa Credit může zabývat rizikovým obchodováním na FOREXu, se řádně vypořádal již soud prvního stupně a následně k odvolání obviněného i odvolací soud. Tyto soudy v odůvodnění svých rozhodnutí mimo jiné uvedly, že obviněný sice byl zpočátku uveden v omyl spoluobviněným Richardem Kukem, pokud jde o výsledky jeho podnikání či deklarovanou úspěšnost na FOREXových trzích (srov. body 407., 408.
odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, bod 89. odůvodnění usnesení odvolacího soudu), poté však, co se dozvěděl o finančních problémech Certa Credit, v září 2012 neinformoval představenstvo ani klienty společnosti A., ale naopak instruoval spoluobviněného Kuka, aby posílal poštu ze zahraničí, komunikoval v angličtině, že musí promptně zajistit, aby nebylo možné najít personální propojení společnosti Certa Credit s českými občany, formálně vysvětlit důvod deregistrace společnosti Certa Credit na Novém Zélandu apod. (bod 408.
odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Jinými slovy, dělal vše pro to, aby rozptýlil veškeré obavy představenstva této společnost. Celou dobu věděl, že deklarované výnosy a provize z prodávaných investičních certifikátů byly vypláceny z prostředků nashromážděných společností A. od investorů, tedy že systém rozhodně nefunguje tak, jak byl původně plánován a nastaven. Nelze opomenout ani to, že obžalovanému Kukovi spolu se svými komentáři a doporučeními sděloval informace získané od představenstva společnosti A.
a spolu pak vymýšleli, jak na tyto odpovědět, a to takovým způsobem, aby jejich projekt s investičními certifikáty nebyl ohrožen a v jejich prodeji se nadále pokračovalo. Obviněný dále zamlčel další skutečnosti, a to že společnost Certa Credit si založil občan České republiky, že se tento subjekt žádným podnikatelským aktivitám v rámci finančního trhu na Novém Zélandu nevěnuje, že společnost tam má jen registrované virtuální sídlo a zabývá se jen a pouze obchodováním investic drobných soukromých investorů z České republiky výhradně na FOREXovém trhu, přičemž význam a rizikovost takových obchodů byla obviněnému i spoluobviněnému Richardu Kukovi dobře známa.
Současně pak zamlčel, že společnost LGT, která měla uzavřenu se společností A. komisionářskou smlouvu, byla fakticky ovládána jím (body 408., 411., 413. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, body 89. – 93. a 95. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
41. Není tedy pochyb o tom, že pokud by představenstvo společnosti A. mělo k dispozici pravdivé a úplné informace, tak by produkt v podobě investičních certifikátů vytvořený mimo jiné obviněným a spoluobviněným Richardem Kukem do portfolia společnosti nikdy nezařadilo, a tento investiční nástroj by se tak k rukám jejích klientů nikdy nedostal a nevznikla by tak logicky škoda ani obohacení jiných osob. Podle názoru soudů nižších stupňů i Nejvyššího soudu je současně bezesporu dána příčinná souvislost mezi uvedením společnosti A. a jejich klientů v omyl a zamlčením podstatných skutečností, majetkovou dispozicí poškozených i vzniklou škodou a obohacením sebe a jiného (srov. bod 414. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, bod 95. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
42. Pokud jde o námitky obviněného z hlediska subjektivní stránky trestného činu, pak je třeba poukázat na to, že soud prvního stupně se k subjektivní stránce posuzovaného trestného činu vyjádřil v bodě 416. odůvodnění svého rozsudku, a to se závěrem, že obviněný jednal minimálně s úmyslem nepřímým ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Odvolací soud pak v bodě 95. odůvodnění svého usnesení dospěl k tomu závěru, že jednal v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud k tomu poznamenává, že soudy nutně nedošly k rozdílnému posouzení formy úmyslného zavinění jednání obviněného (viz vyjádření soudu prvního stupně, že „obviněný jednal minimálně s úmyslem nepřímým“), v každém případě se nejedná o otázku klíčovou pro posouzení viny obviněného, neboť v obou případech by spáchal obviněný trestný čin úmyslně, jak vyžaduje trestní zákoník.
43. Nejvyšší soud se pak přiklání k závěru, že v počáteční fázi protiprávního jednání mohl být čin obviněným spáchán přinejmenším v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nelze totiž bez dalšího uzavřít, že zde byl na straně obviněného od počátku záměr nevrátit poškozeným investované prostředky s dohodnutým zhodnocením, neboť se jednalo o situaci, kdy k tomuto záměru přistoupili až následně poté, co se jim vysoce riskantní obchody nedařily. V tomto počátečním období nepochybně obviněný postupoval společně se spoluobviněným Kukem s vědomím, že k takovému následku mohou dospět, a pro takový případ s ním byli plně srozuměni. Z hlediska jejich dalšího jednání a vývoje obchodování si však obviněný i spoluobviněný Richard Kuk byli plně vědomi svého jednání a jeho důsledků. Vytvořili totiž obchodní model založený na prodeji investičních certifikátů, kdy s pomocí nepravdivých informací vylákali a shromáždili finanční prostředky jiných osob. S prostředky nakládali z vlastního rozhodnutí velice riskantním způsobem obchodováním výhradně na vysoce rizikových FOREXových trzích, na jehož základě může dojít k jejich zhodnocení, ale také ke ztrátě částečné i úplné, a neučinili žádná opatření k tomu, aby v případě částečné či úplné ztráty, byl majetek jejich klientů v souladu s jejich tvrzeními ochráněn, což klientům i společnosti A. zatajili. Věděli, že by poškození ani společnost A. při znalosti všech podstatných informací do jimi vytvořeného obchodního modelu nikdy nevstoupili. Museli být proto přinejmenším srozuměni s možností způsobení škody na cizím majetku a smířeni s porušením nebo ohrožením zájmů chráněných trestním zákoníkem. Přestože věděli, že jejich jednání a vytvořený „obchodní model“ je mimořádně rizikový, přestože věděli, že investoři svá rozhodnutí o dispozicích se svým majetkem nečiní na základě pravdivých a úplných informací, a že kdyby se jim jich dostalo, pak by pravděpodobně své prostředky tímto způsobem neinvestovali a společnost A. by nepřijmula nabídnutý obchodní model a investiční certifikát jako produkt by svým klientům nenabízela.
44. Nad rámec uvedeného závěru o subjektivní stránce trestného činu pak lze jen rozvinout již výše zmíněný závěr soudu prvního stupně, že posuzovaný čin byl obviněným spáchán přinejmenším v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. S ohledem na skutečnosti vyplývající z provedeného dokazování, tak jak byly Nejvyšším soudem konstatovány výše v tomto rozhodnutí, lze uvést, že v období po září 2012, nejpozději pak od listopadu 2012 (viz bod 408. rozsudku soudu prvního stupně), mohli jednat obvinění již v úmyslu přímém. V každém případě toto není pro posouzení trestní odpovědnosti důležité, neboť o zavinění obviněného ve formě úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku není pochyb.
45. Závěrem pak Nejvyšší uvádí, že odkazoval-li v některým svých předchozích odstavcích na příslušné body rozsudku soudu prvního stupně či usnesení odvolacího soudu, pak tak činil při vědomí toho, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které obviněný uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, jak činí obviněný v projednávané věci. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
46. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného P. Z. rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
47. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu