USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání,
které podal obviněný J. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici
Heřmanice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2025, č. j. 1
To 99/2024-962, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. 32 T 3/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá.
1. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 10. 2024, č. j. 32 T
3/2023-901, uznal obviněného J. F. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“)
vinným zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm.
d) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm.
a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto
soudu dopustil tím, že:
dne 6. 4. 2021 poté, co v průběhu dne poškozenou nezletilou AAAAA (pseudonym),
narozenou XY, a její sestřenici nezletilou BBBBB (pseudonym), narozenou XY,
přivezl na jejich žádost z XY do XY, následně využil jejich finanční tísně,
kdy jej ve večerních hodinách požádaly o odvoz zpět do XY, a pod smyšlenou
legendou, že on nemá ve vozidle pohonné hmoty ani finanční hotovost na jejich
koupi, přemluvil poškozenou nezletilou AAAAA k pohlavnímu styku za úplatu s
tím, že pokud tak neučiní, tak je vysadí z auta a nechá na místě, přičemž za
tímto účelem prostřednictvím mobilního telefonu v době od 20:46 hodin do 22:06
hodin opakovaně kontaktoval zákazníka P. K., načež poškozenou vysadil s pokyny
u budovy České pošty s.p. ve XY, na náměstí XY, kam kolem 23:00 hodin přijel P.
K. svým osobním motorovým vozidlem, do kterého poškozená nezletilá AAAAA dle
pokynů obžalovaného J. F. nastoupila, a jeli k tenisovým kurtům ve XY na ulici
XY, kde P. K. poblíž zaparkoval, předal poškozené platbu za pohlavní styk ve
výši 1.500 Kč, načež si dle jeho instrukcí sedla na zadní sedadla vozu,
svlékla se a on na ní vykonal s jejím souhlasem vaginální pohlavní styk s
vyvrcholením do vlastního trička, načež poškozenou nezletilou AAAAA vysadil
opět před budovou České pošty s.p. ve XY, na náměstí XY, kde si poškozená
nasedla do vozidla obžalovaného J. F. a předala mu částku 1.500 Kč, z níž si
obžalovaný ponechal nejméně polovinu a zbývající částku předal poškozené
nezletilé AAAAA.
2. Za toto jednání a další sbíhající se skutky popsané v rozsudku soudu
prvního stupně byl obviněný podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43
odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7
roků a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl zařazen do
věznice s ostrahou. Současně byly zrušeny výroky o trestech z rozsudku
Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2024, č. j. 5 T 36/2022-800, ve znění
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2024, sp. zn. 3 To 234/2024,
výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 3. 2023, č.
j. 32 T 71/2021-415, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12.
2023, sp. zn. 4 To 212/2023, ve vztahu k obviněnému J. F. výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 2. 2. 2023, č. j. 1 T
64/2022-306, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2023, a výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 10. 2021, č. j. 6 T 49/2021-364,
který nabyl právní moci 6. 1. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto
výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jímž
napadl výrok o vině a výrok o trestu. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne
23. 1. 2025, č. j. 1 To 9/2024-962, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání
obviněného zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce dovolání. Dovolání zároveň podal i proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě, a to proti výrokům o vině a trestu. Dovolání opřel o
dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), h), i) a m) tr. ř.
5. Předně dovolatel namítá procesní vadu, kterou spatřuje v tom, že v
řízení před soudem prvního stupně, předseda senátu nenařídil podle § 186 písm.
e) tr. ř. předběžné projednání obžaloby a po předběžném projednání obžaloby
podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. nevrátil věc státnímu zástupci k došetření
za účelem odstranění závažných procesních vad, kterou spatřoval v neupozornění
obviněného na změnu právní kvalifikace a neumožnění učinit návrhy na doplnění
dokazování. Podle dovolatele nemůže soud splnit povinnost státního zástupce,
kterou mu ukládá ustanovení § 176 odst. 2 věta druhá tr. ř. Pokud není taková
vada odstraněna, nemůže být podle obviněného další řízení před soudem zákonné,
tedy zákonný není ani rozsudek vydaný v tomto řízení. Dovolatel nesouhlasí s
tím, že vada může být zhojena tím, že návrhy na doplnění dokazování může podat
v řízení před soudem.
6. Obviněný dále namítá v rámci uplatněného dovolacího důvodu uvedeného
v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem
provedených důkazů, konkrétně se vyhrazuje proti tomu, že soud prvního stupně
opírá rozhodná skutková zjištění uvedená ve skutkové větě výroku o vině o
výpovědi z přípravného řízení, ať už jde o výpověď samotného obviněného nebo
vyjmenovaných svědků. Podle jeho názoru se jedná o procesně nepoužitelné
důkazy, protože soud měl vycházet ze skutečností, které byly probrány v hlavním
líčení a odkázal na § 220 odst. 2 tr. ř. Dovolatel též rozporuje způsob, jakým
předsedkyně senátu odstraňovala rozpory ve výpovědích provedených v přípravném
řízení a hlavním líčení. Podle jeho názoru svým postupem porušila ustanovení §
207 odst. 2 tr. ř. a § 211 odst. 3 tr. ř. a proto jsou takové důkazy procesně
nepoužitelné.
7. Dále dovolatel spatřuje rozpory ve výpovědích svědkyň AAAAA a BBBBB,
jejichž výpovědi považuje za nepoužitelné důkazy a svědkyně za nedůvěryhodné,
protože v průběhu řízení měnily výpovědi. Soud prvního stupně rozpory ve
výpovědích podle názoru obviněného neodstranil, takže o skutkovém stavu věci
zůstaly i po provedeném dokazování pochybnosti. Dovolatel je přesvědčen, že
svědkyně AAAAA trpí patologickou lhavostí. Závěry znalkyně PhDr. Anděly
Vaculíkové jsou podle obviněného vnitřně rozporné, když na jedné straně
znalkyně tvrdí, že psychologické aspekty obecné věrohodnosti svědkyně AAAAA
jsou snížené pro intelektovou nedostatečnost a na druhé straně je označována za
průměrně inteligentní, psychicky zdravou, bez uvedených handicapů. Proto
dovolatel navrhl přibrání jiného znalce, nicméně odvolací soud jeho návrh
zamítl, stejně jako další navržené důkazy, které považoval za nadbytečné, čímž
jej zkrátil na jeho právu na spravedlivý proces. Navrhované důkazy byly podle
dovolatele nedůvodně neprovedeny. Dovolatel také předestírá vlastní hodnocení
provedených důkazů.
8. Obviněný dále v rámci svého dovolání, a to dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř., namítá svůj skutkový omyl negativní ohledně věku
poškozené. Podle jeho názoru mu nebylo prokázáno, že věděl, že poškozené ještě
není 18 let. Proto nejednal úmyslně, a tedy skutek uvedený ve výroku rozsudku
nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1
písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku ani skutkovou podstatu přečinu
ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr.
zákoníku.
9. V závěru svého podání nesouhlasí s neaplikací ustanovení § 38 odst. 2
tr. zákoníku a v návaznosti na to ani ustanovení § 44 tr. zákoníku při ukládání
trestu, protože soud prvního stupně měl a mohl upustit od uložení souhrnného
trestu a také je přesvědčen, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští. I tuto námitku podřazuje pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst.
1 písm. h) tr. ř.
10. Dovolatel má také za to, že nebyly splněny podmínky na zamítnutí
jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2024, č.
j. 32 T 3/2023-901, odvolacím soudem podle § 256 tr. ř.
11. V doplnění dovolání obviněný uvedl, že souhrnný trest, který mu byl
uložen, je v extrémním rozporu se zákonnými hledisky, zásadami pro ukládání
trestů a jeho uložením došlo k porušení principu proporcionality trestní
represe. Tuto argumentaci podřazuje pod dovolací důvody uvedené v § 265b odst.
písm. h) a i) tr. ř.
12. Obviněný dále doplňuje dovolání o dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. d) tr. ř., jehož prostřednictvím namítá porušení zákonných
pravidel upravujících přítomnost obviněného při výslechu svědků podle § 209
odst. 1 tr. ř., konkrétně svědkyně AAAAA a BBBBB a v této souvislosti též
uvedl, že předsedkyně senátu mu neumožnila klást svědkyním otázky.
13. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2025, č. j. 1 To 99/2024-962, a rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2024, č. j. 32 T 3/2023-901, a přikázal
státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo přikázal Krajskému soudu v
Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty
první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření.
K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále
jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací
argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám.
15. Státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že procesní námitka
pochybení přípravného řízení, kdy nebyl obviněný řádně a včas upozorněn na
změnu právní kvalifikace a nebylo mu umožněno učinit návrhy na doplnění
dokazování, nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. Státní zástupce je
přesvědčen, že se nejedná o takové porušení procesních předpisů, které by
nebylo možné napravit v řízení před soudem a shrnuje podmínky kumulativně
stanovené pro postup podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., které v projednávané
trestní věci nejsou podle něj naplněny.
16. Státní zástupce považuje nesouhlas obviněného se způsobem provádění
výslechů svědkyň AAAAA a BBBBB za námitku sice podřaditelnou pod dovolací
důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., nicméně nikoli opodstatněnou.
Vymezil zákonné podmínky pro postup podle § 209 odst. 1 tr. ř., kdy se chrání
svědek nepřítomností obviněného při jeho výslechu, a dospěl k závěru, že
předsedkyně senátu rozhodla správně a stejně tak umožnila obviněnému plně
realizovat jeho právo na obhajobu.
17. Vyjádření k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
státní zástupce uvedl tím, že podané dovolání je z podstatné části vystavěno na
výhradách proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, potažmo proti
závěrům, k nimž soudy dospěly. S velkou mírou tolerance podřadil námitky
dovolatele pod první a třetí alternativu dovolacího důvodu, nicméně námitky
jsou podle jeho názoru neopodstatněné. Státní zástupce považuje dokazování
realizované Krajským soudem v Ostravě za úplné a bezvadné. Po podrobné analýze
procesu dokazování neshledal ani rozpory mezi skutkovými zjištěními a
provedenými důkazy, ani přítomnost opomenutých důkazů.
18. Státní zástupce k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř. konkluduje, že námitky dovolatele jsou mimo tento dovolací důvod, ať už
jde o jeho tvrzení, že trestný čin nespáchal, a proto neměl být uznán vinným
nebo jeho snahu rozporovat subjektivní stránku přisouzených trestných činů.
19. Výhrady k nepřiměřeně přísnému trestu nespadají podle státního
zástupce pod dovolatelem vytýkané dovolací důvody, tj. § 265b odst. 1 písm. h)
a i) tr. ř. Přesto se jimi státní zástupce zabýval a je přesvědčen, že
obviněnému byl uložen druh trestu, který je přípustný a ve výměře, která
odpovídá všem zákonným požadavkům.
20. Konečně poslední námitka, kterou dovolatel podřadil pod dovolací
důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., taktéž není podle státního
zástupce opodstatněná, což vyplývá z toho, že ani rozsudek soudu prvního stupně
ani usnesení odvolacího soudu nejsou zatíženy nedostatky, na které cílí druhá
varianta uvedeného dovolacího důvodu.
21. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. podané dovolání odmítl a vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší
soud o dovolání rozhodoval ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném
zasedání.
22. Obviněný využil svého práva na kontradiktorní proces a k vyjádření
státního zástupce Nejvyššího státní zastupitelství se vyjádřil prostřednictvím
svého obhájce. V úvodu vysvětlil, že námitky opakuje proto, jelikož se s nimi
soudy řádně nevypořádaly, a že podstatou jeho dovolání není hodnocení
jednotlivých důkazů. Podle jeho názoru je dovolání v souladu s teoretickými
úvahami státního zástupce, které uvádí v bodech 5. a 6. jeho vyjádření a nad
rámec dodává, že v kompetenci Nejvyššího soudu je i posouzení, zda v
předcházejících fázích řízení nebyla porušena základní lidská práva garantovaná
Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod a mezinárodními
úmluvami a smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Dovolatel navázal
výčtem námitek, které uvedl již v dovolání (např. porušení § 176 odst. 2 tr.
ř., § 209 odst. 1 tr. ř., § 202 odst. 2 a 4 tr. ř., § 207 odst. 2 tr. ř., § 211
odst. 3 tr. ř.). Vyjádření nepřináší žádné nové námitky, které jsou
podřaditelné pod dříve uplatněné dovolací důvody.
III.
Přípustnost dovolání
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
24. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a
odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou
oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v
zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr.
ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
25. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §
265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují
jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně
nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
26. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g),
h), i) a m) tr. ř.
27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v
případě, kdy se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání
v nepřítomnosti obviněného.
28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy,
jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy,
jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení.
30. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán tehdy,
jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním
zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
31. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé
alternativě je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
32. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má
zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr.
ř.).
33. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených
východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k
posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
34. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný sice napadá
usnesení odvolacího soudu, zároveň však i rozsudek Krajského soudu v Ostravě,
tedy soudu prvního stupně, konkrétně výrok o vině a trestu z tohoto rozhodnutí.
Z obsahu jeho dovolání je dále zřejmé, že obviněný na podkladě uvedených
dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h), i), a m) tr. ř.
uplatňuje námitky právní, skutkové i procesní povahy.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
35. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
obviněný namítl, že svědkyně AAAAA a BBBBB byly bezdůvodně a v rozporu s
podmínkami uvedenými v § 209 odst. 1 tr. ř. vyslýchány v jeho nepřítomnosti a
následně po jejich výsleších mu nebylo umožněno pokládat jim dotazy. V takovém
postupu shledává obviněný porušení zákonného ustanovení o přítomnosti
obviněného u hlavního líčení podle § 209 odst. 1 tr. ř. a § 202 odst. 2, 4 tr.
ř.
36. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné
zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo
zajištěna. Tím je obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána
v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl.
38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Podmínky, za nichž lze konat
hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného jsou převážně upraveny v ustanoveních
§ 202 odst. 2 až 5 tr. ř., § 204 odst. 2 tr. ř., § 209 odst. 1 tr. ř. a § 211
odst. 1, 5 tr. ř. Výjimkou je § 263 odst. 4 tr. ř. pamatující na nepřítomnost
obviněného omezeného na svobodě, § 314q odst. 1 tr. ř. vyžadující trvalou
přítomnost obviněného u veřejného zasedání o schválení dohody o vině a trestu a
v případě vedení řízení proti mladistvému (§ 64 odst. 1 zákona o soudnictví ve
věcech mládeže). V těchto případech je tedy nepřítomnost obviněného u veřejného
zasedání jednoznačným důvodem pro podání dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d)
tr. ř. (Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck,
2013, s. 3160–3161).
37. Svědecká výpověď patří mezi nejvýznamnější důkazní prostředky, v
rámci kterých se plně realizuje zásada bezprostřednosti a ústnosti (vyjádřená v
ustanoveních § 2 odst. 11 a 12 tr. ř.), přičemž se tento důkazní prostředek
provádí za přítomnosti a případně i součinnosti procesních stran, tedy i
obviněného. Na straně druhé trestní řád připouští v § 209 odst. 1 tr. ř.
výjimky z přítomnosti obviněného u výslechu svědka v hlavním líčení, pokud
existuje obava (mimo jiné) z nepříznivého ovlivnění výpovědi svědka osobou
obviněného, za současného zachování práva na obhajobu. Otázku, zda je nutno
poskytnout svědkovi takovouto ochranu, řeší soud samostatně podle konkrétních
okolností projednávaného případu, zejména s přihlédnutím k charakteru trestného
činu, který je předmětem trestního stíhání, k osobním vlastnostem obviněného, k
osobě svědka a jeho vztahu k obviněnému a k charakteru skutečností, o nichž má
svědek vypovídat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 6
Tdo 676/2004).
38. Pokud Nejvyšší soud aplikoval výše uvedené zákonné podmínky
upravující nepřítomnost obviněného u výslechu svědka podle § 209 odst. 1 tr. ř.
na právě projednávanou věc, pak mohl uzavřít, že soud prvního stupně postupoval
v souladu s trestním řádem a právo na obhajobu dovolatele neporušil. Je tomu
tak proto, že náležitě zohlednil charakter trestné činnosti, k níž měly obě
svědkyně vypovídat (zjednání dítěte jinému za úplatu za účelem soulože), věk
obou svědkyň (v době činu patnáctileté, respektive čtrnáctileté), postavení
poškozené AAAAA (zvlášť zranitelná oběť, která je podle výsledků znaleckého
dokazování osobou manipulovatelnou), stejně jako významné kritérium pro zvolený
postup, a to blízký vztah mezi obviněným a svědkyněmi. Logickou úvahou pak soud
dospěl k závěru, že skutečně existuje obava, že by svědkyně za přítomnosti
obviněného u jejich výslechu nevypověděly pravdu. Podle trestního řádu postačí
dovození obavy k tomu, aby soud přistoupil k této formě ochrany svědka (srov.
nález Ústavního soudu ze dne 3. 12. 1997, sp. zn. II. ÚS 104/96).
39. Pokud pak obviněný namítá, že mu nebylo umožněno klást svědkyním
otázky prostřednictvím předsedkyně senátu, pak protokoly o hlavním líčení o
tomto jeho tvrzení nesvědčí. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 11. 12.
2023 vyplývá, že obviněný se po výslechu svědkyň vrátil zpět do jednací síně,
potvrdil, že výpovědi viděl a slyšel a byla mu umožněna porada s obhájcem.
Následně se k výpovědi svědkyň vyjádřil a požádal o přerušení hlavního líčení
za účelem porady s obhájcem o případných otázkách obviněného na svědkyně. Na č.
l. 70 protokolu o hlavním líčení zachycující výslech svědkyně AAAAA, je v rámci
odstavce, v němž je popsáno, co sdělil obviněný uvedeno: „Otázky položí
obhájce“, což se také stalo, když následovaly dotazy obhajoby, které byly
položeny oběma svědkyním. Ve vztahu k výpovědi svědkyně BBBBB dokonce obviněný
uvedl: „Otázky nemají smysl“.
40. Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že Krajský soud v Ostravě
postupoval v souladu s trestním řádem, byly naplněny zákonné podmínky pro
konání výslechů svědkyň AAAAA a BBBBB bez přítomnosti obviněného ve smyslu
ustanovení § 209 odst. 1 tr. ř., a bylo mu umožněno klást svědkyním
prostřednictvím svého obhájce otázky a k výpovědím se vyjádřit. Lze tedy
uzavřít, že námitky dovolatele ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b
odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou tedy neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
41. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
obviněný namítá zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem
provedených důkazů, konkrétně brojí proti vyvození rozhodných skutkových
zjištění soudů, která jsou v rozporu zejména s jeho výpovědí a výpovědí
svědkyně P. Obviněný vylučuje, že by se jednání, kterým byl uznán vinným,
dopustil. Současně namítá, že byly bezdůvodně zamítnuty jeho návrhy na
dokazování, čímž byl zkrácen na právu na spravedlivý proces.
42. Nejvyšší soud považuje za nutné k takto koncipovaným námitkám
obviněného v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. nejprve v obecné rovině uvést, že tento dovolací důvod je naplněn ve
třech různých alternativách. První alternativa uvedeného důvodu dovolání je
určována zjevným rozporem mezi obsahem provedených důkazních prostředků a
rozhodnými skutkovými zjištěními. V případě procesně nepoužitelných důkazů
(druhá alternativa důvodu dovolání) se jedná o situaci, kdy důkazní prostředek,
který je podstatný pro rozhodný skutkový závěr, byl opatřen v rozporu se
zákonem. Třetí varianta pak spočívá v neprovedení podstatného důkazu, to však
opět ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním.
43. Jakkoliv tedy lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit
námitky skutkové povahy, platí, a je to třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako
soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání
je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a
nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla
detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a
úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu
podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich
vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně
hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní
deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů
podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky
přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp.
zn. 7 Tdo 1368/2021).
44. S ohledem na výše uvedená východiska dovolacího přezkumu na podkladě
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí Nejvyšší soud
konstatovat, že dovolací námitky obviněného žádné z variant uvedeného
dovolacího důvodu neodpovídají.
45. Námitky obviněného lze s velkou mírou tolerance podřadit pod první
alternativu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V
obecné rovině lze předně uvést, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a
učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění
postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z
logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a nebo když skutková zjištění
soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález
Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního
soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
46. Tato obecná východiska je pak nutno konfrontovat s podstatou
dovolacích námitek obviněného. Ty se totiž ve skutečnosti vztahují ke způsobu
hodnocení provedených důkazů a skutkovým závěrům, které z nich soudy učinily,
neboť s nimi obviněný nesouhlasí a předestírá vlastní hodnocení a závěry. V
této souvislosti považuje výpovědi svědkyň AAAAA a BBBBB za nedůvěryhodné,
protože obě svědkyně lhaly, výpovědi měnily a mezi jejich výpověďmi z
přípravného řízení a z hlavního líčení jsou podstatné rozpory, aniž by však
dovolatel uvedl, které konkrétní rozpory má na mysli. Domnívá se, že soud
prvního stupně svým postupem rozpory ve výpovědích svědkyň neodstranil a o
skutkovém stavu věci zůstaly po provedeném dokazování pochybnosti. Obviněný
dále rozporuje závěry znalkyně PhDr. Vaculíkové ohledně patologické lhavosti
svědkyně AAAAA a vlastní úvahou dochází k opačnému závěru. Proto navrhl provést
další znalecký posudek na svědkyni AAAAA, který by ideálně měl prokázat jeho
závěry, nicméně jeho návrh byl zamítnut.
47. Soud prvního stupně provedl řadu důkazů přímé či nepřímé povahy,
které byly dostatečné ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností,
jak mu ukládá ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Všechny důkazy byly řádně obstarány
a provedeny, tedy jsou procesně použitelné. Rozsah dokazování určuje soud v
souladu se zákonným požadavkem nezbytnosti pro rozhodnutí, který „vede ke
správné koncentraci na otázky, které jsou pro rozhodnutí podstatné a zásadní
povahy, aniž by orgány činné v trestním řízení byly rozptylovány pro dané
rozhodnutí nepodstatnými skutečnostmi“ [ŠÁMAL, Pavel. § 2 (Základní zásady
trestního řízení). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2013, s. 35]. Rozsah dokazování tedy není neomezený a není určován návrhy
a požadavky stran a pouze soud určí na základě své úvahy, které důkazy provede
a které naopak považuje za nadbytečné. Veškeré úvahy ohledně důkazů pak uvede v
odůvodnění svého rozhodnutí, včetně důvodů, pro které odmítl provést navržené
důkazy.
48. V návaznosti na výše uvedené pak lze také konstatovat, že soud
prvního stupně provedené důkazy následně hodnotil ve smyslu ustanovení § 2
odst. 6 tr. ř., tedy jednotlivě i v jejich souhrnu, na základě svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu. Důkazy a
jejich hodnocení jsou podrobně popsány v odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně tak, aby bylo zřejmé, které skutečnosti vzal soud za prokázané, o které
důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení
provedených důkazů (srov. body 43. až 48. odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně). Soud prvního stupně se pečlivě věnoval jednotlivým důkazům tak, aby
jeho rozhodnutí bylo srozumitelné a přezkoumatelné. Důkazy soud hodnotil z
hlediska závažnosti, věrohodnosti a pravdivosti, učinil právní a skutkovou
analýzu výstupů a zjištění z jednotlivých důkazních prostředků, které hodnotil
ve vztahu k dalším důkazům, přičemž taková analýza je postavena na logice,
právních znalostech, souvislostech a okolnostech případu. Nelze tedy dojít k
závěru, že jde o svévolné hodnocení důkazů, které nemá oporu v provedeném
dokazování, což ve svém důsledku potvrdil i soud odvolací, který se s napadeným
rozhodnutím zcela ztotožnil (srov. body 32. až 41. usnesení odvolacího soudu).
Pouhý nesouhlas dovolatele se způsobem hodnocení důkazů a závěry z toho
vzešlými nemůže znamenat nesprávnost takového rozhodnutí, popřípadě nezakládá
tvrzené rozpory skutkových zjištění a provedených důkazů. Spíše se jedná o
subjektivní náhled dovolatele, který je však vyvrácen zákonně provedeným
dokazováním a z něj ustáleným skutkovým stavem, o němž nejsou důvodné
pochybnosti.
49. Vina dovolatele tak byla spolehlivě prokázána na základě výpovědí
svědkyň AAAAA a BBBBB, znaleckého posudku znalkyně Vaculíkové, výpovědi svědka
K., komunikace mezi svědkem K. a telefonními čísly užívanými dovolatelem,
facebookového profilu, který byl mimo jiné dovolatelem zneužíván ke sjednávání
sexu a zneužitím fotografií svědkyně T. z jejího facebookového profilu.
50. Nejvyšší soud proto uzavírá, že nebylo porušeno ustanovení § 2 odst.
5 tr. ř., neboť rozsah dokazování je dostačující, stejně tak způsob hodnocení
provedených důkazů odpovídá požadavkům uvedeným v § 2 odst. 6 tr. ř. a
odůvodnění rozsudku naplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř.
Dovolací námitky ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, které byly navíc
dovolatelem uplatněny již v dřívějších fázích trestního řízení a byly již soudy
pečlivě vypořádány, jsou neopodstatněné a spolehlivě vyvrácené (Nejvyšší soud
odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně).
51. K další námitce obviněného, kterou lze podřadit pod třetí
alternativu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy
že nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy (opomenuté důkazy), a to jak
soudem prvního stupně, tak i odvolacím soudem, uvádí Nejvyšší soud následující.
52. O neprovedení podstatného důkazu ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. se jedná zejména v případě, kdy soudy opomněly provést důkazní
prostředek navržený některou ze stran trestního řízení, přičemž neprovedení
takového důkazního prostředku nebylo odůvodněno. I v případě této alternativy
se vada musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, tedy takovým, jež mají
bezprostřední význam z hlediska právního posouzení skutku jako trestného činu,
jímž byl obviněný uznán vinným.
53. Nejvyšší soud upozorňuje, že nelze ztotožňovat procesní postup
spočívající v odmítnutí provedení důkazu, který považuje soud za nadbytečný, se
situací, kdy nejsou nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný
nad rámec důkazů, které byly provedeny v hlavním líčení, navrhl výslechy svědků
E. F., Z. B., P. L., K. F., M. F., E. F. a A. F. k otázce obecné věrohodnosti
svědkyň AAAAA a BBBBB, které měly být podle návrhu obhajoby podpořeny
kamerovými záznamy od Města XY od ubytovny XY ze dne 5. 4. 2021 a 6. 4. 2021,
záznamem Policie v Ostravě, zda taxikáři nahlásili dívky za nezaplacené jízdy v
letech 2020 a 2021 a zjištěním totožnosti osob/mužů, které měly být s dívkami
na XY. Dále obviněný navrhl opětovně vyslechnout svědka K. K. a zjistit, pod
jakým jménem byla ubytována svědkyně A. M. B. v hotelu v XY. V závěrečné řeči
navrhl obhájce dovolatele výslech S. B. Ve veřejném zasedání před odvolacím
soudem pak předložil nedatované fotografie s požadavkem na jejich provedení.
54. Soud prvního stupně precizně a komplexně odůvodnil, proč odmítl
tyto obhajobou navrhované důkazy (srov. bod 42. rozsudku soudu prvního stupně),
resp. v čem spatřoval nadbytečnost jejich provedení. Nadbytečnost je argument,
podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován,
bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou)
ověřeno nebo vyvráceno. Jestliže soud v této věci vyložil důvody, pro které
návrhu obviněného nevyhověl, a jeho argumenty odrážejí stav provedeného
dokazování a zajištění dané problematiky jinými důkazy, nezatížil své
rozhodnutí vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů a
postupoval v souladu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté, především čl. 36
odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. přiměřeně nález
Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, aj.). Odvolací soud
se plně ztotožnil s odůvodněním odmítnutí provedení nadbytečných důkazů soudem
prvního stupně (srov. bod 38. a 42. odůvodnění soudu prvního stupně) a ze
stejných důvodů odmítl navrhované doplnění dokazování (nově v odvolacím řízení
o přibrání jiného znalce za účelem vyšetření duševního stavu a také nedatované
fotografie), přičemž poučil obviněného s ohledem na mimořádný rozsah
navrhovaného doplnění dokazování, že druhoinstanční soud v trestním řízení
nenahrazuje činnost soudu prvního stupně (srov. bod 34. a 35. usnesení
odvolacího soudu). Ani námitka opomenutých důkazů tedy není důvodná.
55. Soudy v projednávaném případě respektovaly princip presumpce neviny,
protože orgány činné v trestním řízení vinu obviněného dokazovaly, v potřebné
míře ji zjistily (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS
3094/2008) a soudy se s náležitou pečlivostí zabývaly obhajobou obviněného, jíž
neuvěřily z důvodů, které vysvětlily (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 5.
2012, sp. zn. I. ÚS 564/2008).
56. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že ve věci neshledal žádné nedostatky,
které by svědčily o porušení pravidel spravedlivého procesu, neboť z odůvodnění
přezkoumávaných rozhodnutí plyne dodržení pravidel stanovených v § 125 odst. 1
tr. ř. (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS
570/03). Nejedná se ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj.
vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného
dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS
1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97). Stejně tak se nejedná o
případ opomenutých důkazů, když soudy odmítly provést navrhované důkazy pro
jejich nadbytečnost. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného v části týkající
se skutkových zjištění neshledal opodstatněným.
K dovolacímu důvodu podle § 256b odst. 1 písm. h) tr. ř.
57. V rámci dovolacího důvodu podle § 256b odst. 1 písm. h) tr. ř.
obviněný namítá nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní
posouzení, které spatřuje v absenci povědomí o věku poškozené AAAAA. Dovolatel
tvrdí, že nebylo prokázáno, že věděl, kolik bylo poškozené roků, a naopak bylo
prokázáno, že mu svědkyně BBBBB řekla, že poškozená je již dospělá. Obviněný
tedy měl za to, že je jí více než 18 let. V tom pak spatřuje absenci
subjektivní stránky, tedy zavinění ve formě úmyslu, který se musí vztahovat na
všechny znaky skutkové podstaty, včetně věku poškozené, u obou trestných činů,
které mu jsou kladeny za vinu. Uvádí také, že trestný čin nespáchal a neměl být
uznán vinným, aniž by konkrétně vymezoval nesprávné právní posouzení skutku
nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.
58. K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
h) tr. ř. je třeba nejprve v obecné rovině uvést, že je naplněn v případech,
pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon
vyjadřuje, že citovaný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad
rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku
nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak
nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí
založeno. V rámci tohoto dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen pouze z
toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně
právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b (Důvody
dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck,
2013, s. 3164.].
59. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotněprávní posouzení.
Jeho podstatou je aplikace hmotného práva, typicky trestního zákoníku, na
skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu
rozhodnutí, Nejvyšší soud přezkoumává to, zda skutek, tak jak ho zjistily
soudy, naplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
60. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky dovolatele nespadají pod
zvolený dovolací důvod, neboť ve skutečnosti brojí proti skutkovým závěrům
soudů, a to s tvrzením, že se posuzovaného skutku nedopustil, respektive, že
skutečný věk poškozené neznal. Pak se ale obviněný se svojí dovolací
argumentací nachází mimo uvedený dovolací důvod. Nad rámec uvedeného tak lze
jen doplnit, že Nejvyšší soud nemá pochybnosti, že se skutek stal tak, jak je
uveden ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně a vzhledem k úplnosti a
správnosti provedeného hmotněprávního hodnocení soudem prvního stupně není ani
pochyb o tom, že obviněný znal věk poškozené, což soud dovodil zejména z
výpovědí poškozené AAAAA a svědkyně BBBBB, které považoval za věrohodné. Ze
žádného důkazu nevyplývá opak, jak nepravdivě tvrdí dovolatel. Nejvyšší soud
tedy konstatuje, že námitky podřazené pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst.
1 písm. h) tr. ř. jsou nedůvodné.
61. Dovolatel v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm.
h) tr. ř. dále vytýkal nesprávné hmotněprávní posouzení spočívající v tom, že
soud prvního stupně při ukládání trestu neaplikoval ustanovení § 38 odst. 2 tr.
zákoníku a v návaznosti na to ani ustanovení § 44 tr. zákoníku. Opíraje se o
uvedená ustanovení trestního zákoníku dovolatel tvrdí, že soud prvního stupně
měl a mohl upustit od uložení souhrnného trestu, protože mu byl dne 26. 8. 2024
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, č. j. 3 To 234/2024-866, uložen společný
souhrnný trest odnětí svobody v trvání 38 měsíců nepodmíněně, který lze podle
jeho úvah považovat za trest dostatečný. Uložený trest považuje za nepřiměřeně
přísný. Zároveň je podle jeho názoru naplněn i dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. i) tr. ř., protože mu byl uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští.
62. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno
rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat vady tohoto
výroku záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v
právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný
trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č.
22/2003 Sb. rozh. tr.), nikoli otázky týkající se druhu a výměry trestu.
Námitky takovéhoto charakteru však obviněný neuplatňuje, a pokud byl obviněnému
uložen souhrnný trest, pak mu byl uložen správně při respektování všech zásad
uvedených v § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
63. Pokud obviněný shledal vadným výrok o trestu s poukazem na jeho
nepřiměřenost, pak Nejvyšší soud uvádí, že tyto námitky nelze pod žádný
uplatněný dovolací důvod podřadit. Do druhu a výše trestu, které vzešly z volné
úvahy soudu, není možné prostřednictvím dovolání zasahovat, respektive jen
zcela výjimečně v případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých,
které zasahují do základních práv a svobod obviněného (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 785/2019). O takový případ
se však v této trestní věci nejedná, neboť druh a výše trestu byly soudem
prvního stupně řádně a logicky odůvodněny a trest, který byl obviněnému uložen,
byl uložen při splnění všech zákonných požadavků a v souladu s jeho účelem.
Postup podle § 44 tr. zákoníku není s ohledem na výši trestní sazby u zvlášť
závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3
písm. d) tr. zákoníku a výši dříve uloženého trestu odnětí svobody možný.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
64. Trestní řád dále umožňuje napadnout výrok o trestu s odkazem na
dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., o který obviněný své
námitky také opírá.
65. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán v
případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští
nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním
zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající
v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení
kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení
nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat
prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.
(srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002,
uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
66. S ohledem na uvedené tak lze konstatovat, že pokud byl obviněnému
podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku (za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku) uložen
(souhrnný) trest odnětí svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců, a jestliže byl
ohrožen uložením trestu odnětí svobody v sazbě 5 až 12 let, pak tento jemu
uložený trest co do svého druhu i výše zcela respektuje zákonné hranice.
Uplatněné námitky obviněného vztahující se k výroku o trestu tak tento (ani
žádný jiný) dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 tr. ř. nenaplňují a jsou
tedy nedůvodné.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
67. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m)
tr. ř., přičemž namítal nesplnění podmínek pro zamítnutí jeho odvolání proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě podle § 256 tr. ř., když byly v řízení
předcházejícímu rozhodnutí o odvolání dány důvody dovolání uvedené v § 265b
odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
68. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je ve věci dán v
jeho druhé variantě tehdy, jelikož odvolání obviněného bylo zamítnuto, ačkoliv
měly být dány obviněný vytýkané vady podřaditelné pod důvody podle § 265b odst.
1 písm. d), g), h) a i) tr. ř. Jak je shora uvedeno, žádná z obviněným
uplatněných námitek uvedené dovolací důvody nenaplnila, a proto nemohlo dojít k
naplnění ani důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. I tato
námitka obviněného je neopodstatněná.
K procesním námitkám
69. Obviněný dále uplatňuje (procesní) námitky, které nebylo možné
podřadit pod žádné dovolací důvody. Nejvyšší soud k těmto námitkám obviněného
(popsaným výše v tomto usnesení pod body 5. a 6.) předně připomíná, že dovolání
je (s určitou mírou zjednodušení) určeno k nápravě nejzávažnějších vad
rozhodnutí ve věci samé. Z dovolací argumentace obviněného ohledně těchto
námitek vyplývá, že se jedná o námitky čistě procesní povahy, neboť jimi
obviněný zpochybňoval řádnost procesního postupu soudů nižších stupňů, který
vedl k jeho odsouzení. Dovolání však nelze podat z jakéhokoliv důvodu, ale jen
z taxativně (relativně úzce) vymezených dovolacích důvodů. Pokud jsou
uplatňovány námitky proti procesnímu postupu, který vedl k vynesení napadeného
rozhodnutí soudu druhého stupně ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., pak tyto
námitky musejí odpovídat některému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst.
1 písm. a) až g), l) nebo m) tr. ř., které mají veskrze povahu tzv. zmatečních
důvodů. Jinými slovy, nikoli každé procesní pochybení lze v dovolání úspěšně
namítat. Muselo by jít o některý ze zmíněných případů tak zásadního porušení
procesních pravidel, pro které nemůže napadené rozhodnutí jako spravedlivý
výsledek procesu obstát. Nejvyšší soud sice může v rámci dovolacího řízení
zasáhnout, pokud dojde nezákonným postupem formálně nenaplňujícím některý z
dovolacích důvodů k natolik zásadnímu porušení základních práv dovolatele
(např. právo na obhajobu, právo na spravedlivý proces – viz nález Ústavního
soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04), nicméně to není případ této
trestní věci. Nejvyšší soud se tak těmito námitkami obviněného zabýval pouze z
toho pohledu, nakolik se mohla tato případná procesní pochybení nižších soudů
dotknout práv obviněného, a to zejména již zmíněného práva na obhajobu a na
spravedlivý proces.
70. Obviněný předně tvrdí, že v řízení před soudem prvního stupně došlo
k závažné procesní vadě spočívající v tom, že po podání obžaloby předseda
senátu nenařídil podle § 186 písm. e) tr. ř. předběžné projednání obžaloby a po
tomto předběžném projednání obžaloby nevrátil podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.
ř. věc státnímu zástupci k došetření za účelem odstranění závažné procesní
vady. Tato vada podle jeho názoru spočívala v porušení povinnosti státního
zástupce upozornit před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce na změnu
právní kvalifikace a zjistit, zda navrhují doplnění vyšetřování podle § 176
odst. 2 tr. ř. Dovolatel je přesvědčen, že tuto vadu nelze zhojit v pozdějších
fázích trestního řízení a povinnost státního zástupce nemůže splnit soud. Tedy
celé další řízení bylo nezákonné, a přestože na tuto vadu oba soudy upozornil,
vada přípravného řízení byla nezákonně zhojena v dalším řízení.
71. K námitce obviněného lze nejprve ve stručnosti shrnout, že trestní
stíhání obviněného bylo zahájeno a usnesení o zahájení trestního stíhání
obviněnému doručeno dne 28. 1. 2022 pro přečiny kuplířství podle § 189 odst. 1
tr. zákoníku a ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku (č. l. 6–7). Následně bylo dne 27. 5. 2022 protiprávní jednání
obviněného překvalifikováno na zvlášť závažný zločin obchodování s lidmi podle
§ 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, na což byl ve smyslu
ustanovení § 160 odst. 6 tr. ř. upozorněn a toto upozornění mu bylo doručeno 1.
6. 2022, jeho obhájci 22. 6. 2022 (č. l. 8). Dne 24. 1. 2023 předložil
policejní orgán návrh na podání obžaloby pro spáchání zvlášť závažného zločinu
obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku
a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
(č. l. 251–254). Dne 2. 3. 2023 byla ve věci podána obžaloba pro zvlášť závažný
zločin obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr.
zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst.
3 písm. a) tr. zákoníku (č. l. 282–286). Sdělení o podání obžaloby bylo obhájci
doručeno 9. 3. 2023 (č. l. 293). Upozornění na změnu právní kvalifikace ve
smyslu § 176 odst. 2 tr. ř. bylo obhájci doručeno 9. 3. 2023. Dne 9. 3. 2023
podal obhájce návrh na nařízení předběžného projednání obžaloby a na rozhodnutí
o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, protože státní zástupce podal v
rozporu s ustanovením § 176 odst. 2 tr. ř. obžalobu, aniž by zjistil, zda
obviněný a jeho obhájce nechtějí pro zamýšlenou změnu právní kvalifikace
doplnit vyšetřování. Upozornění na poslední změnu právní kvalifikace bylo
krajským státním zastupitelstvím vyhotoveno dne 24. 2. 2023, z něhož se mimo
jiné podává: Uvedená změna právní kvalifikace je toliko výsledkem právního
posouzení zjištěného skutkového stavu a nevyžaduje doplnění dokazování v
přípravném řízení.
72. Z výše uvedeného vyplývá, že odlišností v právní kvalifikaci
státního zástupce v podané obžalobě při zachování totožnosti skutku, je zvlášť
přitěžující okolnost u přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku spočívající ve spáchání činu ze zavrženíhodné pohnutky ve
smyslu odstavce 3 písm. a) uvedeného ustanovení. Je tedy patrné, že se nejedná
o zcela jinou a překvapivou právní kvalifikaci, kterou obhajoba nemohla
předpokládat, a to i s ohledem na podstatu a motiv trestného jednání
obviněného, když zároveň jde o skutečnost, která nevyžaduje další zásadní
dokazování v přípravném řízení. Uvedenou námitkou se oba soudy zabývaly a byla
řádně, komplexně a přezkoumatelně vypořádána (viz body 2. a 3. odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně a bod 27. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Soudy připustily, že postup státního zástupce nebyl zcela v souladu s
ustanovením § 176 odst. 2 tr. ř., které primárně zaručuje osobě, proti níž se
řízení vede, plné uplatnění jejího práva na obhajobu. Nicméně se nejedná o tak
závažnou procesní vadu, kterou by nebylo možné napravit v řízení před soudem,
jak předpokládá postup podle ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., který
navrhovala obhajoba a k němuž soud prvního stupně nepřistoupil a ve věci
nařídil hlavní líčení. Právě hlavní líčení je stadium trestního řízení, v němž
probíhá dokazování v nejširším rozsahu, což vychází z aktuálního pojetí
hlavního líčení jako silného typu oproti slabému typu přípravného řízení, v
němž je rozsah dokazování omezen v závislosti na jeho formě. Zjednodušeně
řečeno, v řízení před soudem probíhá dokazování v takovém rozsahu, který je
nezbytný pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to
za maximální součinnosti stran. Pokud bylo stěžejním argumentem dovolatele, že
byl tímto postupem zkrácen na svém právu na obhajobu, pak Nejvyšší soud nemůže
takové námitce přisvědčit, protože ve věci bylo řádně zahájeno trestní stíhání
pro skutek, který je popsán v obžalobě, obviněný byl v souladu s trestním řádem
zastoupen obhájcem, jak v přípravném řízení, tak i v hlavním líčení mu bylo
umožněno plně využívat svých práv, zejména měl právo se k věci vyjádřit, včetně
právní kvalifikace skutku, mohl uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho
obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Lze uzavřít, že
byla dodržena pravidla kontradiktorního řízení a princip rovnosti zbraní, kdy
každá ze stran měla možnost hájit své zájmy tím, že jí bylo umožněno navrhnout
nebo předkládat důkazy k podpoře svého tvrzení nebo na svoji obhajobu.
73. Dále se dovolatel vyhrazuje proti tomu, že soud prvního stupně opírá
rozhodná skutková zjištění popsaná ve skutkové větě výroku o vině o výpovědi z
přípravného řízení, ať už jde o výpověď samotného obviněného nebo v dovolání
vyjmenovaných svědků. Podle jeho názoru se jedná o procesně nepoužitelné
důkazy, kdy soud měl vycházet ze skutečností, které byly probrány v hlavním
líčení. V tomto směru obviněný odkázal na § 220 odst. 2 tr. ř. Dovolatel též
rozporuje způsob, jakým předsedkyně senátu odstraňovala rozpory ve výpovědích
provedených v přípravném řízení a hlavní líčení a má za to, že porušila
ustanovení § 207 odst. 2 tr. ř. a § 211 odst. 3 tr. ř.
74. I tato argumentace obviněného má povahu procesních námitek, které
neodpovídají žádnému z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů uvedených v §
265b odst. 1 tr. ř., přičemž i s touto námitkou se řádně a úplně vypořádal již
odvolací soud (srov. bod 29. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Jak vyplývá
ze spisového materiálu, a bylo již uvedeno i výše, celé dokazování bylo
provedeno v souladu s trestním řádem, konkrétně ustanoveními § 2 odst. 5 a
odst. 6 tr. ř. Stejně tak postup při odstraňování rozporů ve výpovědích
obviněného a svědků, které namítá dovolatel, byl v souladu s trestním řádem. Z
protokolu o hlavním líčení vyplývá, že předsedkyně senátu po výslechu
obviněného, případně některého ze svědků, pokud zjistila podstatné rozpory v
jejich předchozích výpovědích, přistoupila k přečtení protokolů o jejich
výsleších z přípravného řízení podle ustanovení § 207 odst. 2, resp. § 211
odst. 3 písm. a) tr. ř. Po přečtení konstatovala zjišťované (podstatné) rozpory
a dotázala se obviněného a svědků se na jejich důvod. Jestliže poté dala
prostor stranám, aby mohly klást otázky, a to i ve vztahu k dřívějším
výpovědím, čehož strany využily, pak se nepochybně nemohlo jednat o žádné
procesní pochybení soudu, neboť k tomuto procesnímu postupu musel soud
obligatorně přistoupit. Na tom nic nemění ani ustanovení § 220 odst. 2 tr. ř.,
neboť přečtením uvedených protokolů v souladu s uvedenými ustanoveními došlo v
rámci hlavního líčení k provedení důkazu v řízení před soudem a bylo možno k
němu přihlédnout.
V.
Způsob rozhodnutí
75. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání
odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném
zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče
rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2
tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud
jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k
zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu