USNESENÍ
3 Tdo 547/2023- Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 o dovoláních, která podali obvinění P. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a M. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. 1 To 64/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 4/2020, takto:
I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 37 T 4/2020, byl obviněný P. S. uznán vinným pod bodem 2) jednak zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a dále pod bodem 4) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr.
zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020. Týmž rozsudkem byl obviněný M. T. uznán vinným pod bodem 2) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku. Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině obviněného O. K., který dovolání nepodal ani nebylo podáno v jeho prospěch či neprospěch, pod bodem 1) a 2) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) tr.
zákoníku a pod bodem 3) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
2. Skutek pod bodem 2), kterého se týkají obě nyní projednávaná dovolání, přitom spočíval v tom, že
obžalovaní O. K., P. S., M. T.
společně s již odsouzeným Markem Ruckým v období od 29. 8. 2018 do 14. 6. 2019 v XY a jinde na území České republiky, se záměrem zkrátit český stát na spotřební dani z minerálních olejů a na dani z přidané hodnoty a sebe neoprávněně obohatit,
ve vztahu ke spotřební dani, v rozporu s ustanovením § 134x zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, nesplnili povinnost registrovat se jako osoby nakládající se zvláštním minerálním olejem, v rozporu s ustanovením § 134zd zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, neoznámili nakládání se zvláštním minerálním olejem, v rozporu s ustanovením § 134p zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, jako příjemci a dovozci nesplnili povinnost značkování dopravovaného minerálního oleje, a to ještě před jejich vstupem na daňové území České republiky, vědomi si toho, že u minerálních olejů, uvedených pod kódem nomenklatury 2710 19 91, 2710 19 99 a 3814 00 90, které jsou dle ustanovení § 45 odstavec 3 písmeno d) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, předmětem spotřební daně, vzniká v souladu s ustanovením § 45 odstavec 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň při jejich uvedení do volného oběhu, pokud jsou tyto určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, a to dnem, kdy k tomuto použití nebo prodeji došlo, dopravovali z Polské republiky na daňové území České republiky minerální oleje kódu nomenklatury 2710 19 91, 2710 19 99 a 3814 00 90, pro deklarované údajné odběratele společnosti TOROINVEST s.r.o., se sídlem Domažlická 1053/15, Praha-Žižkov, a Fleet Gruppe Servis Kft., se sídlem Moricz Zsigmond Rakpart 6-8, 9022 Győr, Maďarská republika, kterým však fakticky minerální oleje nikdy nedodali, tyto nejprve vyskladnili v areálu skladu na adrese XY a odtud je dále zčásti prodali na území České republiky jako motorovou naftu pro pohon motorů, aniž by sami či deklarovaní odběratelé, případně jakýkoliv jiný subjekt, přiznali a zaplatili správci daně spotřební daň, a zčásti je vyvezli nezjištěným odběratelům za účelem jejich použití k pohonu motorů nejméně na území Slovenska, Polska, Rakouska a Itálie s plným vědomím, že z těchto olejů nebudou na místě jejich vyskladnění odvedeny spotřební daně,
ve vztahu k dani přidané hodnoty, vědomi si toho, že dle ustanovení § 21 odstavec 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je plátce povinen přiznat daň na výstupu ke dni uskutečněného zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, jenž nastane dříve, jako prodejci pohonných hmot za příslušná zdaňovací období roku 2018 a 2019 úmyslně nepřiznali a neodvedli daň z přidané hodnoty z uskutečněných zdanitelných plnění, spočívajících v dodání minerálních olejů nomenklaturního zařazení 2710 19 91, 2710 19 99 a 3814 00 90, s místem plnění v tuzemsku,
ve vzájemné součinnosti, po předchozí domluvě, přípravě a rozdělení úloh, dle kterých
již odsouzený Marek Rucký
za účelem skladování a následné pokoutné distribuce minerálních olejů pro pohon motorů bez odvedení spotřební daně a daně z přidané hodnoty uzavřel nájemní smlouvu na užívání skladových prostor v areálu na ulici XY, jehož majitelem je společnost Start - spol. s r.o., kde byly minerální oleje skladovány a odkud byly dále distribuovány konečným spotřebitelům pro pohon motorů,
sklad vybavil za účelem skladování a následné distribuce minerálních olejů zejména plastovými nádobami – kontejnery – o objemu 1 000 litrů, vysokozdvižným vozíkem pro manipulaci s kontejnery, čerpacím zařízením k přečerpávání minerálních olejů a k tankování minerálních olejů do nádrží motorových vozidel,
nákladními vozidly, provozovanými přepravní firmou Marek Rucký – Autodoprava, s.r.o., jejíž je jediným jednatelem, prováděl, buď osobně jako řidič nebo prostřednictvím dalších řidičů, kterým dával pokyny k přepravám, přepravu části minerálních olejů ze skladů v Polské republice do skladových prostor v areálu na ulici XY, kde byly minerální oleje za účelem další distribuce pro pohon motorů vyskladňovány,
za pomocí vysokozdvižného vozíku vyskladňoval z tahačů nákladních souprav dovážejících minerální oleje z Polské republiky kontejnery těmito oleji naplněné,
z polských cisternových nákladních vozů přečerpával minerální oleje do IBC kontejnerů, do vlastní cisterny či do cisteren odběratelů za účelem jejich následné distribuce,
osobně nebo telefonicky nabízel zájemcům o pohonné hmoty minerální oleje, skladované v areálu na ulici XY jako palivo pro pohon motorů,
prodával minerální oleje k pohonu motorů za cenu pohybující se v rozmezí od 23 Kč do 25 Kč za litr tak, že je buď přímo ve skladu v areálu na ulici XY tankoval do nádrží motorových vozidel zájemců o pohonné hmoty, nebo je přečerpával do kontejnerů o objemu 1 000 litrů, případně jiných obalů a v těchto je pak zájemcům o pohonné hmoty rozvážel nebo předával,
přebíral platby od konečných spotřebitelů za dodané minerální oleje,
pro zájemce o pohonné hmoty (o výše uvedené minerální oleje) opatřoval za účelem doložení údajného oficiálního nákupu pohonných hmot účetní doklady z čerpacích stanic a tyto jim pak následně předával,
minerální oleje naléval do nádrže vlastního motorového vozidla, do vozidel svých zaměstnanců a do nádrží kamionů, které užíval k transportům minerálních olejů,
P. S. předával část výnosů z prodeje minerálních olejů k pohonu motorů v XY a zálohové platby odběratelů olejů za účelem nákupu minerálních olejů v Polsku,
olej určený k pokoutnému prodeji v XY objednával u P. S.,
razítky firem TOROINVEST s.r.o. a Fleet Gruppe Servis Kft. lživě potvrzoval převzetí minerálních olejů z Polska,
část olejů osobně či prostřednictvím svých zaměstnanců zastřeně a s fiktivními přepravními doklady a bez vědomí správce daně převezl a nechal převézt z území České republiky nejméně na území Slovenské republiky, Polské republiky, Rakouské republiky a Italské republiky, kde oleje vyskladnil či nechal vyskladnit s plným vědomím, že tyto budou jejich koncovými odběrateli použity k pohonu motorů bez řádného odvedení příslušných daní ve státě jejich použití, obžalovaný O. K.
v areálu na ulici XY se podílel na skladování a prodeji minerálních olejů kódu nomenklatury 2710 19 91, 2710 19 99 a 3814 00 90, s vědomím, že tyto budou použity k pohonu motorů, když zejména
nákladními vozidly, provozovanými přepravní firmou Marek Rucký – Autodoprava, s.r.o., prováděl dle pokynů Marka Ruckého osobně jako řidič přepravu části minerálních olejů ze skladů v Polské republice do skladových prostor v areálu na ulici XY, kde byly minerální oleje za účelem další distribuce pro pohon motorů vyskladňovány,
za pomocí vysokozdvižného vozíku vykládal z tahačů nákladních souprav dovážejících minerální oleje z Polské republiky kontejnery těmito oleji naplněné,
z polských cisternových nákladních vozů přečerpával minerální oleje do IBC kontejnerů, do cisterny Marka Ruckého či do cisteren odběratelů za účelem jejich následné distribuce,
minerální oleje jednak přečerpával přímo do nádrží motorových vozidel zájemců o pohonné hmoty, jednak je čerpal do plastových nádob – kontejnerů o objemu 1 000 litrů, případně jiných obalů, a v těchto je pak zájemcům o pohonné hmoty rozvážel nebo jim je předával v areálu na XY,
osobně i telefonicky nabízel zájemcům minerální oleje, skladované v areálu na ulici XY jako palivo pro pohon motorů, a to za cenu 23 až 25 Kč za litr,
přijímal objednávky na prodej minerálních olejů jako paliva pro pohon motorů,
zájemcům o motorovou naftu (výše uvedené minerální oleje) předával za účelem doložení údajného oficiálního nákupu pohonných hmot účetní doklady z čerpacích stanic, opatřované Markem Ruckým,
minerální oleje naléval do nádrže vlastního motorového vozidla, do vozidla své družky a do nádrží kamionů, které Marek Rucký užíval k transportům minerálních olejů,
od odběratelů oleje přebíral platby za tyto oleje či zálohy na následné dodání oleje a tyto předával Marku Ruckému nebo P. S. za účelem nákupu minerálních olejů v Polsku a část olejů osobně s fiktivními přepravními doklady a bez vědomí správce daně převezl z území České republiky nejméně na území Slovenské republiky, Polské republiky, Rakouské republiky a Italské republiky, kde oleje vyskladnil s plným vědomím, že tyto budou jejich koncovými odběrateli použity k pohonu motorů bez řádného odvedení příslušných daní ve státě jejich použití,
obžalovaný P. S.
za účelem pořizování, skladování a pokoutné distribuce minerálních olejů pro pohon motorů obstaral v červenci 2018 společnost TOROINVEST s.r.o., a to poté, co oslovil osobu Petr Urbančík s nabídkou, aby se za finanční úplatu a pouze formálně stal společníkem a jednatelem této společnosti a poté, co Petr Urbančík tuto nabídku přijal, vyřídil veškeré náležitosti spojené s převodem obchodního podílu ve společnosti TOROINVEST s.r.o. a s formálním jmenováním Petra Urbančíka jediným jednatelem společnosti TOROINVEST s.r.o., kterou následně společně s M. T. fakticky ovládal,
za účelem pořizování, skladování a pokoutní distribuce minerálních olejů pro pohon motorů obstaral v přesně nezjištěné době roku 2019 společnost Fleet Gruppe Service Kft., se sídlem Moricz Zsigmond Rakpart 6-8, 9022 Győr, Maďarská republika, kterou následně společně s M. T. fakticky ovládal,
společně s M. T. vyhledali v Polské republice dodavatele minerálních olejů a dovezli Petra Urbančíka jako formálního jednatele společnosti TOROINVEST s.r.o. do Polska, aby zde za společnost TOROINVEST s.r.o. podepsal smlouvy na dodávky minerálních olejů, které fakticky s dodavateli sjednal P. S. společně s M. T.,
u polských dodavatelů minerálních olejů dojednával společně s M. T. ceny a objemy jednotlivých dodávek minerálních olejů a sjednával jednotlivé dodávky minerálních olejů,
zajišťoval provedení plateb za minerální oleje polským dodavatelům z účtů, vedených u polských bankovních ústavů,
ve skladu v areálu na ulici XY, který za tímto účelem obstaral Marek Rucký, se podílel na skladování a prodeji minerálních olejů k pohonu motorů tak, že zejména komunikoval s řidiči cisternových souprav polské imatrikulace, kteří do skladu dováželi od polských dodavatelů minerální oleje, a jimi dovezené minerální oleje přebíral,
minerální oleje nechal vyskladňovat z cisteren cisternových souprav zejména do Markem Ruckým opatřených kontejnerů o objemu 1 000 litrů, dohlížel na jejich vyskladnění i následné skladování,
koordinoval jednotlivé dodávky minerálních olejů z Polské republiky do skladu,
sjednal a platil přepravce minerálních olejů,
kontroloval množství dodaného oleje,
zajistil čerpadlo k překládání olejů a toto dovezl do stáčiště v XY,
zčásti sám razítky firem TOROINVEST s.r.o. a Fleet Gruppe Servis Kft. lživě potvrzoval převzetí minerálních olejů z Polska a zčásti za tímto účelem předal tato razítka Marku Ruckému,
minerální oleje si nechal nalévat do nádrže jím užívaného motorového vozidla,
a tuto činnost vykonával, ačkoliv mu rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 30 T 6/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, byl uložen, mimo jiné, trest zákazu činnosti ve výměře 7 let, spočívající v zákazu podnikání v oboru nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv, včetně jejich dovozu, dále v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy a dále v oboru obchodní činnosti v rozsahu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodej a prodej, jakož i zákaz výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech se stejnými obory činnosti nebo jejich zastupování na základě plné moci,
obžalovaný M. T.
za účelem pořizování, skladování a pokoutné distribuce minerálních olejů pro pohon motorů společně s P. S. fakticky ovládal společnost TOROINVEST s.r.o., kterou obstaral v červenci 2018 P. S.,
za účelem pořizování, skladování a pokoutní distribuce minerálních olejů pro pohon motorů společně s P. S. fakticky ovládal společnost Fleet Gruppe Service Kft., se sídlem Moricz Zsigmond Rakpart 6-8, 9022 Győr, Maďarská republika,
společně s P. S. vyhledali v Polské republice dodavatele minerálních olejů a dovezli Petra Urbančíka jako formálního jednatele společnosti TOROINVEST s.r.o. do Polska, aby zde za společnost TOROINVEST s.r.o. podepsal smlouvy na dodávky minerálních olejů, které fakticky sjednal M. T. s dodavateli společně s P. S.,
u polských dodavatelů minerálních olejů dojednával společně s P. S. ceny a objemy jednotlivých dodávek minerálních olejů a sjednával jednotlivé dodávky minerálních olejů,
zajišťoval provedení plateb za minerální oleje polským dodavatelům z účtů, vedených u polských bankovních ústavů,
jménem společností TOROINVEST s.r.o. a Fleet Gruppe Service Kft. objednával v Polsku jednotlivé dodávky oleje do XY,
jménem společností TOROINVEST s.r.o. a Fleet Gruppe Service Kft. vystavoval fiktivní daňové doklady o nákupu a prodeji těchto olejů a fiktivní doklady o vývozu a prodeji těchto olejů mimo území České republiky, aby těmito doklady zastřel jak pořízení, tak následný prodej těchto olejů a jejich zneužití k pohonu motorů jak v České republice, tak v jiných členských státech,
prostřednictvím internetového bankovnictví prováděl platby za minerální oleje zneužívané k pohonu motorů,
jménem A. M. a dalších jím ovládaných a neorientovaných osob (zpravidla alkoholiků a bezdomovců) zakládal obchodní společnosti v jiných členských státech, aby tyto následně zneužil k zastření prodeje olejů k pohonu motorů a s tím související daňové povinnosti,
a takto obžalovaní realizovali ve výše uvedené době nejméně 42 přeprav minerálních olejů nomenklaturního zařazení 2710 1991, 2710 1999 a 3814 00 90 z Polské republiky v objemu nejméně 1 217 888 litrů, do skladu v areálu XY, takto:
ze skladu dodavatele BLUE PLANET TRADE Ltd., se sídlem William Gladstone str. 30, fL2, 1000 Sofie, který se nachází v Malborku, Polská republika, minerální oleje výrobního názvu Selan B, ML Selan B a Formaflex 38, kódu celní nomenklatury 3814 00 90, které byly za účelem zastření jejich skutečného využití formálně označovány jako složená organická rozpouštědla, v celkem 28 v rozsudku blíže specifikovaných zásilkách v objemu nejméně 823 858 litrů, pro deklarované příjemce TOROINVEST s.r.o. a Fleet Groupe Servis Kft., takto
ze skladu dodavatele DUENTA Sp.z.o.o., se sídlem ul. Wolnego 14/5, 40-857 Katowice, Polská republika, nacházejícího se na ul. Bukowska 12, 43-602 Jaworzno, Polská republika, minerální olej výrobního názvu Olej smarowy DUE - 01, kódu celní nomenklatury 2710 19 99, v jedné v rozsudku blíže specifikované zásilce pro deklarovaného příjemce CBA FAMILIA Kft., Budapešť, Maďarsko,
ze skladu dodavatele New Age Consulting Sp.z.o.o., nacházejícího se na ulici Kard. Stefana Wyszyńskiego 2, 38-300, Gorlice, Polská republika, minerální olej výrobního názvu PAA NAC, nezjištěného kódu celní nomenklatury, v rozsudku blíže specifikovaných celkem 9 zásilkách v objemu nejméně 248 147 litrů, pro deklarovaného příjemce TOROINVEST s.r.o., takto
ze skladu dodavatele TRANS-MICHOR Dystrybucja Sp.z o.o., Sp.k., Kutno, Polská republika, minerální olej výrobního názvu TRANSOL Dl, nezjištěného kódu celní nomenklatury, v rozsudku blíže specifikovaných celkem 3 zásilkách v objemu nejméně 88 250 litrů, pro deklarovaného příjemce TOROINVEST s.r.o. takto
ze skladu dodavatele POL-NAFT AG Sp.z o.o., nacházejícího se na ulici Północzna 2, Zalesie, Polská republika, minerální olej výrobního názvu Olej smarowy, kódu celní nomenklatury 2710 19 99, v jedné v rozsudku blíže specifikované zásilce pro deklarovaného příjemce Fleet Gruppe Service Kft., ze které Marek Rucký přečerpal 19 000 litrů do IBC kontejnerů o objemu 1 000 litrů a tyto převezl do prostor areálu skladu na ulici XY, kde byly téhož dne zajištěny při prohlídce jiných prostor a pozemků, provedené celním orgánem,
a olej takto dovezený na území České republiky společně v areálu na ulici XY skladovali a překládali na jiná nákladní motorová vozidla a na tomto místě jej zčásti prodali k pohonu motorů nejméně
K. M., v objemu nejméně 84 000 litrů, K. Ž., v objemu nejméně 50 000 litrů, M. S., v objemu nejméně 28 000 litrů, D. N., v objemu nejméně 1 000 litrů, R. Š., v objemu nejméně 42 000 litrů, L. D., v objemu nejméně 14 000 litrů, P. Š., v objemu nejméně 24 000 litrů, dalším drobným odběratelům v IBC kontejnerech po 1 000 litrech v celkovém objemu nejméně 302 000 litrů, naložili do kamionů odběrateli V. P., celkem nejméně 55 900 litrů, natankovali do nádrží osobních vozidel drobných odběratelů celkem nejméně 2 700 litrů, natankovali do svých vozidel a jimi užívaných kamionů celkem nejméně 30 525 litrů,
a takto za období od 29. 8. 2018 do 14. 6. 2019 O. K., P. S. a M. T. v XY prodali či spotřebovali k pohonu motorů nejméně 634 125 litrů olejů dovezených z Polska,
přičemž Marek Rucký, O. K., P. S. a M. T. další oleje vyvezli z území České republiky do Slovenské republiky, Polské republiky, Rakouské republiky a Italské republiky, s fiktivními přepravními doklady a v těchto zemích oleje předali neztotožněným osobám, aby je tyto použily k pohonu motorů bez řádného odvedení spotřební daně a bez vědomí správce daně,
a takto působili ve vzájemné součinnosti a s předem jasně stanovenými úkoly a takto se společně podíleli na krácení daní na úkor České republiky, Slovenské republiky, Rakouské republiky, Polské republiky a Italské republiky,
a takto postupovali jednak ve spojení se skupinami s vnitřní organizační strukturou, které na území Polské republiky vyrábějí mícháním motorové nafty s nejrůznějšími lehkými a těžkými topnými oleji a dalšími příměsemi směsi, u kterých manipulují s jejich nomenklaturním celním zařazením a vydávají tyto směsi za formové, mazací či jiné oleje či rozpouštědla, řádově v milionech litrů, ačkoli jsou plně srozuměni s tím, že tyto oleje budou následně zčásti pokoutně vráceny na území Polské republiky a tam bez řádného odvodu spotřební daně zneužity k pohonu motorů a zčásti použity v jiných členských státech Evropské unie – nejméně v České republice, Slovenské republice, Rakouské republice a Italské republice, k pohonu motorů bez řádného odvodu spotřební daně a s tímto vědomím je prodávají,
a jednak takto postupovali ve spojení se skupinami s vnitřní organizační strukturou, které na území Polské republiky, Slovenské republiky, Rakouské republiky a Italské republiky tyto oleje utajeně objednávají, nechají je přivážet zpravidla za tmy na odlehlá místa, kde oleje vyskladňují a ukrývají v různých hangárech, přebírají oleje bez jakýchkoli dokladů a hradí jejich odběr zpravidla v hotovosti a následně oleje bez vědomí správce daně utajeně a bez jakýchkoli dokladů prodávají k pohonu motorů nebo je sami k tomuto účelu bez řádného odvodu daně zneužívají a krátí tak ve velkém rozsahu spotřební daně na úkor Polské republiky, Slovenské republiky, Rakouské republiky a Italské republiky,
a takto se společně O. K., P. S. a M. T. podíleli ke škodě České republiky na zkrácení spotřební daně z minerálních olejů ve výši nejméně 6 943 668 Kč (to je 634 125 litrů x 10,95 Kč) a na zkrácení daně z přidané hodnoty ve výši nejméně 4 520 994 Kč (to je 21 % z ceny 23 Kč za litr + 10,95 Kč za litr při prodeji 634 125 litrů), a takto způsobili České republice na obou daních souhrnnou škodu ve výši nejméně 11 464 662 Kč a další škodu ve velkém rozsahu na podobných daních způsobili na úkor Polské republiky, Slovenské republiky, Rakouské republiky a Italské republiky.
3. Za uvedené trestné činy byl obviněný P. S. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí části majetku, a to v rozsudku specifikovaných finančních částek a mobilního telefonu. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl jmenovanému obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv, včetně jejich dovozu, dále v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy a dále v oboru obchodní činnosti v rozsahu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, jakož i zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstev se stejnými obory činnosti nebo jejich zastupování na základě plné moci, na dobu 3 let.
4. Obviněný M. T. pak byl za uvedené trestné činy odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí části majetku, a to v rozsudku specifikovaných finančních částek a věcí.
5. Bylo rovněž rozhodnuto o trestu pro obviněného O. K.
6. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali všichni tři jmenovaní obvinění odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soudu v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. 1 To 64/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného O. K. částečně zrušil v bodě 3) výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ve výroku o trestech uložených tomuto obviněnému, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2019, č. j. 72 T 46/2019-39, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu, a obviněného O. K. uznal vinným pod body 3a) a 3b) dvojnásobným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a za to mu uložil trest.
7. Odvolání obviněných P. S. a M. T. pak odvolací soud citovaným rozsudkem podle § 256 tr. ř. zamítl. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. 1 To 64/2022, podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění P. S. a M. T., přičemž jejich dovolání se shodně týkají toliko skutku pod bodem 2) skutkové věty.
9. Obviněný P. S. opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
10. Obviněný má za to, že nebylo prokázáno, kolik a čeho bylo reálně dovezeno (ve vztahu ke konkrétním obviněným), ani to, zda každá dovezená kapka zboží byla prodána nebo určena jako pohon motorů. Množství zboží určeného pro pohon motorů je přitom stěžejní pro výpočet rozsahu zkrácené daně, a tím i pro právní kvalifikaci. Nelze se proto spokojit s jakýmikoliv odhady potencionálně prodaného či spotřebovaného množství. Je irelevantní, kolik přeprav bylo realizováno podle polského monitorovacího systému SENT, přičemž tyto informace zdaleka nekorespondují s výsledky sledování. S tímto nesouladem se soudy rovněž nevypořádaly. Rozhodující je pouze to, kolik zboží bylo fakticky prodáno či spotřebováno pro pohon motorů. Soudy nižších stupňů slučují činnost všech obviněných, přičemž je zřejmé, že trestná činnost obviněných Ruckého a K. předcházela trestné činnosti obviněného S. Obviněný Rucký měl na starosti prodej maloodběratelům, na kterém se obviněný S. vůbec nepodílel. Soudy navíc uměle navyšují množství látky odebrané maloodběrateli, přičemž podrobně vypočítává, u kterých odběratelů bylo podle něj vycházeno z většího množství než prokázaného. Kromě toho, že nalézací soud přičítal obviněným dvakrát jednu věc, sám připustil, že nezná odběratele ani účel a cílovou destinaci odebraného zboží. Po provedené korekci by podle obviněného bylo možno uvažovat maximálně o 422 625 litrech olejů spotřebovaných k pohonu motorů a nikoliv o 634 125 litrech. K hranici škody velkého rozsahu by se obviněný v takovém případě ani nepřiblížil. Nelze přitom souhlasit s odvolacím soudem, že s ohledem na množství důkazů je třeba být k odůvodnění rozhodnutí benevolentnější.
11. Další okruh námitek obviněného S. se týká jeho role v dotyčné skupině pachatelů. Je podle něj nepochopitelný závěr soudů, že obviněný S. spolu s obviněným T. stáli v hierarchii obviněných na nejvyšším stupni. Takový závěr je v rozporu s obecnou logikou, neboť obviněný Rucký trestnou činnost vykonával podstatně dříve než obvinění S. a T. Rovněž nebyl prokázán společný úmysl všech obviněných. Soudy se nezabývaly alternativou, že obviněný S. se skutečně zaobíral přepravou rozpouštědla, tedy nikoliv látky určené pro pohon motorů, k čemuž využíval dopravu, manipulační prostor a s tím související práce obviněného Ruckého. Vědomost o tom, že obviněný Rucký dováží minerální oleje, které prodávají jako motorovou naftu, není sama o sobě dána. Soudy rovněž nedisponují důkazy, že zboží, jehož nákup pomáhal zajistit obviněný S., bylo určeno do zahraničí. V XY docházelo pouze k jeho přeložení. V daném místě byl čilý provoz a nebylo možno jednotlivé zakázky rozlišit. Obviněný dále soudům vytkl, že se vůbec nezabývaly změnou výpovědi obviněného Ruckého. Nesouhlasí také s tím, že soudy vůbec neuvažovaly o tom, že byl bílým koněm, neboť jednal podle pokynů osoby jménem K. Jeho výslech navíc nebyl proveden, v čemž obviněný spatřuje opomenutý důkaz, stejně jako v případě neprovedení rozboru látky označené jako rozpouštědlo, kteréžto není vhodné pro použití ve spalovacích motorech. Obviněný tento okruh námitek uzavřel tím, že soudy celkově bagatelizují důkazy svědčící v jeho prospěch, přičemž nebylo postaveno na jisto, že dodané zboží, prodávané jako motorová nafta, bylo zbožím dojednaným obviněným S., neboť obviněný Rucký potvrdil, že mu souběžně běžely jiné obchody s polskými občany.
12. Obviněný poukázal i na nepoužitelnost důkazu přehráním zvukových záznamů pořízených v rámci odposlechu vnitřních prostor jím užívaného vozidla Mercedes Benz. Upozornil na to, že pojem prostorový odposlech trestní řád nezná a tato činnost je vykonávána jako sledování osob a věcí podle § 158d tr. ř. a není na zákonné úrovni dostatečně upravena a absentují specifická pravidla pro její uskutečňování. Provedením prostorových odposlechů navíc došlo i k nedovolenému zásahu do právní suverenity okolních států, s čímž se soudy dostatečně nevypořádaly.
13. Obviněný konečně namítl zjevnou nepřiměřenost uloženého trestu. Má přitom za to, že soudy při posuzování podmínek mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody nepřípustně přihlížely k zahlazenému odsouzení, a poukazuje na to, že ač nebyl organizátorem a prokazatelně neparticipoval na trestné činnosti více než ostatní obvinění, odešel s nejpřísnějším trestem.
14. Z těchto důvodů obviněný P. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a aby soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Vyjádřil přitom souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
15. Obviněný M. T. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a m) tr. ř., neboť má za to, že napadený rozsudek odvolacího soudu (stejně jako rozsudek soudu nalézacího) se opírá o rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, avšak stojí ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a současně některá z těchto skutkových zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, dále že tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a současně i na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho odvolání přesto, že byl v nalézacím řízení dán důvod dovolání uvedený podle § 256b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., jakož i že v průběhu odvolacího řízení bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání.
16. Pokud jde o výhrady podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., obviněný namítl porušení ustanovení o jeho přítomnosti při veřejném zasedání konaném před odvolacím soudem dne 6. 10. 2022. Toto veřejné zasedání proběhlo ve vztahu mj. k jeho osobě prostřednictvím videokonferenčního zařízení, což odvolací soud odůvodnil tím, že tuto praxi zavedl v roce 2020 z důvodu tehdy špatné epidemiologické situace a po jejím zlepšení v ní pokračuje z důvodu hospodárnosti takového postupu. Obviněný má, vedle toho, že odvolací soud tento postup nesprávně opřel o § 111a tr. ř., který se však uplatní pouze pro jednotlivé dílčí úkony trestního řízení, nikoliv pro konání veřejného zasedání, za to, že postupem odvolacího soudu došlo k porušení zásady bezprostřednosti a tento nelze připustit z důvodu ekonomických zájmů státu.
17. Pokud jde o další část dovolací argumentace obviněného T., obviněný identifikoval jednotlivá skutková zjištění nalézacího soudu, o která byl opřen závěr o vině tohoto obviněného, a konstatoval, že všech těchto devět zásadních skutkových zjištění je v rozporu s obsahem provedených důkazů, resp. alespoň v jednom případě jsou tato zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech. Prakticky žádný z provedených důkazů buď vůbec nesvědčí pro závěry nalézacího soudu, popřípadě do určité míry s těmito závěry může korespondovat, avšak nevyvrací obhajobu obviněného. Pokud jde o přezkumnou činnost odvolacího soudu, jeho argumentace v zásadě nepřekročila rámec obecné rekapitulace zásad ovládajících trestní řízení se závěrem, že tyto zásady nalézací soud respektoval, a ve věcné rovině se odvolací soud nanejvýš ztotožnil se závěry soudu prvního stupně s tím, že fakticky pouze zopakoval výčet důvodů předestřený soudem nalézacím. Z této rekapitulace pak vychází, že na vinu obviněného T. bylo usuzováno prakticky pouze z doznání obviněných K. a Ruckého (a to aniž by tito obvinění obviněného T. označili za spolupachatele) údajné zkušenosti obviněného s předchozí trestnou činností a z obecných odkazů na provedené důkazy (aniž by tyto byly jakkoliv spojeny s osobou obviněného a s trestnou činností kladenou mu za vinu, resp. s trestnou činností obviněných K. a Ruckého). Obviněný T. se v podaném dovolání zaměřil na všechna rozhodná skutková zjištění nalézacího soudu a podrobně rozebral důkazní situaci ve vztahu ke každému z nich. Po této podrobné analýze dospěl k závěru, že jím popsané vady napadených rozsudků lze charakterizovat jako extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.
18. Obviněný má dále za to, že rozhodnutí soudů spočívají i na procesně nepoužitelných důkazech. Z rozsudku nalézacího soudu totiž vyplývá, že tento soud při hodnocení důkazů zajištěných při sledování vnitřních prostor vycházel nikoliv z poslechu audiozáznamů realizovaného při hlavním líčení, nýbrž pouze z obsahu protokolů pořízených policejním orgánem o odposlechu vnitřních prostor postupem podle § 158d odst. 1, odst. 3 tr. ř. Nalézací soud totiž u každého jednotlivého odposlechu odkazuje na konkrétní číslo listu trestního spisu, kde je obsažen konkrétní observační protokol, a cituje pak právě z obsahu těchto observačních protokolů, nikoliv z obsahu reálně provedených audiozáznamů.
19. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný T. uvedl, že jednání popsané ve výroku rozsudku nalézacího soudu nepředstavuje popis trestného činu. To podle něj platí jak o objektivní stránce, neboť jednání kladené mu za vinu jednání je popsáno do značné míry neurčitě a zčásti ne zcela srozumitelně, když není zcela zřejmé, co mu je vlastně konkrétně kladeno za vinu, přičemž není ani naznačeno, jakou konkrétní zákonnou povinnost obviněný, event. další osoby, porušil, kdy tato daňová povinnost vznikla (a jakým způsobem) ve vztahu k jednotlivým dodávkám apod., tak o subjektivní stránce, která podle obviněného není v popisu skutku dostatečně vyjádřena. Tyto vady činí podle obviněného rozsudek nepřezkoumatelný a naplňují i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
20. Z těchto důvodů obviněný M. T. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího, ve výrocích, které se ho týkají (aniž by navrhl, jak by měl Nejvyšší soud dále postupovat).
21. Dovolání obou obviněných byla ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zaslána nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
22. K námitce týkající se přítomnosti obviněného M. T. u veřejného zasedání, na kterém bylo projednáno jeho odvolání, státní zástupkyně uvedla, že obviněný neargumentoval v tom smyslu, že by veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, nebo že by došlo ke zkrácení práva obviněného na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, a tím daným postupem bylo kráceno jeho právo na spravedlivý proces. Jestliže odvolacímu soudu vytknul, že svůj postup opřel o § 111a tr. ř., ačkoliv toto ustanovení počítá pouze s prováděním jednotlivých dílčích úkonů trestního řízení, pak podle státní zástupkyně současně přehlédl, že jeho účast při veřejném zasedání před odvolacím soudem byla zajištěna prostřednictvím videokonferenčního zařízení za podmínek, vyhovujících postupu podle § 52a tr. ř., byť není po stránce formální takový odkaz připojen. Jeho použití se totiž obecně vztahuje na uvedený způsob provádění úkonů trestního řízení bez jejich bližší specifikace, nicméně za tam příkladmo vyjmenovaných speciálních případů realizace práva na spravedlivý proces. Mezi ně lze podřadit i zásadu hospodárnosti řízení, jak ji při zachování zásady ústnosti a bezprostřednosti vyjádřil odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku. Použití videokonferenčního zařízení před odvolacím soudem tak podle státní zástupkyně rozhodně nevedlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. ani k zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces.
23. Pokud jde o námitku procesní nepoužitelnosti důkazu přehráním zvukových záznamů pořízených záznamem o sledování osob a věcí (z vozidla zn. Mercedes Benz tam uvedené RZ, užívaného obviněným S.), státní zástupkyně poukázala na vypořádání této námitky v odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně.
24. K námitce opomenutých důkazů státní zástupkyně uvedla, že obviněný S. nenamítá, že by se soudy nižších stupňů jeho důkazními návrhy vůbec nezabývaly. Státní zástupkyně má za to, že pokud se jedná o jeho důkazní návrh na výslech osoby polské státní příslušnosti, jistého K., obviněný nebyl schopen takovou osobu blíže identifikovat pouze prostřednictvím SPZ používaného vozidla s tím, že se o ní hovořilo v rámci videozáznamů ze sledování a nejednalo se tak o fiktivní osobu. Otázku důkazního přínosu svědectví takové osoby z hlediska faktického ovládání společnosti TOROINVEST ze strany obviněného stejně jako dále navrhovaného svědectví S. M. přesvědčivě vyhodnotil již soud nalézací pod bodem 439. odůvodnění svého rozsudku. Současně se zabýval i důkazním významem neprovedeného rozboru látky označené jako rozpouštědlo, dovážené pod kódem nomenklatury 38140090 s tím, že byla prodávána k pohonu motorů, aniž by bylo rozhodným její chemické složení a tím ani její vhodnost pro použití ve spalovacích motorech.
25. Ke skutkovým námitkám obou obviněných pak státní zástupkyně konstatovala, že oba obvinění provádějí pouze vlastní způsob vyhodnocení provedených důkazů a na jeho podkladě vyjadřují svůj nesouhlas s hodnotícím postupem soudů obou stupňů aniž by jejich hodnotící úvahy napadli způsobem, ze kterého by byl onen rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a vypovídací hodnotou všech provedených důkazů, kterou v sobě skutečně nesly, zjevný, logice odporující a tím i ve smyslu naplnění jejich práva na spravedlivý proces nepřijatelný.
Obsah dostupného spisového materiálu, týkající se stability důkazního podkladu označeného bodu výroku o jejich vině, přitom podle státní zástupkyně nenechává na pochybách, že postup nalézacího soudu při provádění dokazování, obsah jím provedených důkazů, způsob jejich hodnocení a v další procesní návaznosti pak i přezkumná zjištění odvolacího soudu na podkladě předepsaného procesního postupu, rozhodně nelze označit za takové, které by vykazovaly známky chybějící objektivity, libovůle, jednostrannosti či nepředvídatelného postupu.
Z hlediska uplatněných skutkových námitek obviněných směřujících proti procesní validitě skutkového podkladu výroku o jejich vině, je třeba konstatovat, že skutkové závěry, které z výsledků provedeného dokazování vyplývají, jsou výsledkem předepsaných procesních postupů a tím i vypovídající ve smyslu jejich práva na spravedlivý proces. V uvedeném směru pak principům spravedlivého řízení odpovídá zjištění, že se soudy obou stupňů řádně zabývaly jejich obhajobou a že provedly v potřebném rozsahu takové dokazování, na jehož podkladě mohly spolehlivě vyložit důvody, pro které se nemohly přiklonit k jejím argumentům, a naopak mohly vycházet ze skutkových závěrů, které našly svůj odraz v popisu tzv. skutkové věty označeného bodu výroku o jejich vině.
26. Pokud je soudy zjištěný skutkový stav věci i přesto napadán v zásadě shodnými námitkami, které byly uplatněny již v předcházejícím řízení, pak odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vypovídá o tom, že se s otázkou jejich důvodnosti vypořádaly způsobem spolehlivě dokládajícím, že důvody k přehodnocení rozhodných skutkových zjištění v dovolacím řízení, indikované toliko v nejmarkantnějších případech zásahu do práva na spravedlivý proces, dány nejsou. Takový resultát se vztahuje ke všem již výše konstatovaným skutkovým námitkám obou obviněných, uplatněným bez ohledu na smysl dovolacího řízení a tedy jakoby se dovolací soud nacházel v postavení běžné třetí soudní instance a aby tak v plném rozsahu přezkoumával rozhodnutí soudů nižších stupňů. Státní zástupkyně proto plně odkázala na přezkumné závěry odvolacího soudu k postupu nalézacího soudu. Za stavu, že oba obvinění cestou podaných dovolání pouze opakovali svoji obhajobu, uplatňovanou již před soudy nižších stupňů, které se sní beze zbytku a náležitým způsobem vypořádaly, nelze jinak, než v takové argumentaci spatřovat její zjevnou neopodstatněnost. Do uvedené kategorie také spadají námitky obou obviněných k otázce prokazovaného množství dovezených minerálních olejů, které se staly předmětem nikoliv řádného způsobu obchodování společností TOROINVEST a Fleet Gruppe, majícího v důsledku přisouzeného klamavého postupu vůči správci daně za následek způsobení daňového úniku na obou typech daňové povinnosti a v této návaznosti pak jeho výpočtu.
27. Pokud jde o hmotněprávní námitku obviněného S. týkající se členství v organizované skupině, státní zástupkyně uvedla, že tento kvalifikační moment se nevztahuje k přisouzené právní kvalifikaci, neboť obviněnému je podle § 240 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku kladeno za vinu, že čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, a tedy nikoliv jako člen organizované skupiny, a to za stavu, kdy uvedený kvalifikační moment naplnil v postavení spolupachatele. Způsob, jakým tak ve smyslu přisouzeného výroku o vině učinil, spočívá ve speciálním daňovém podvodu, založeném na předstírání situace, že povinnost přiznat a uhradit daň nevznikla (jak bude blíže rozvedeno níže). Proto se v přisouzeném směru stalo rozhodným, jakým způsobem jmenovaný obviněný v rámci spolupachatelské trestné součinnosti, páchané ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, na takovém společném jednání participoval a spoluzpůsobil tak trestný následek v přisouzené výši. Tím byl daňový únik jak na spotřební dani, tak i na dani z přidané hodnoty, představovaný zkrácením daňové povinnosti toho daňového subjektu, který byl ve smyslu dotčených daňových předpisů takovou povinností zatížen. Otázka, zda to byl obviněný, který byl povinen odvést konkrétní daň a v jaké výši a zda byla případně doměřena ze strany správce daně, je tak vytržena z kontextu skutkového podkladu výroku (nejen) o jeho vině.
28. Pokud jde o výhradu obviněného T. týkající se určitosti popisu vytýkaného jednání, státní zástupkyně poukázala jednak na vágnost této námitky, jednak že obdobným způsobem obviněný argumentoval v souvislosti s namítaným zásahem do svého práva na spravedlivý proces, kdy zpochybnil totiž legitimitu zahájení svého trestního stíhání, přičemž konkrétně namítl, že usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř. neobsahuje v popisu skutku subjektivní stránku trestného činu podle § 240 tr. zákoníku a nemá tak náležitosti požadované zákonem, a tedy nemohly nastat účinky zahájení jeho trestního stíhání s tím, že taková situace mohla vyústit až v porušení jeho práva na obhajobu a v konečném důsledku i na výkon jeho práva na spravedlivý proces.
Z hlediska takto vytýkaného nedostatku popisu subjektivní stránky v usnesení o zahájení (nejen) trestního stíhání obviněného podle § 160 odst. 1 tr. ř. je podle státní zástupkyně třeba upozornit na důležitý rozdíl mezi pojmy „skutek“ a „popis skutku“ s tím, že skutkem je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo a naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek, a to z toho důvodu, že se trestní stíhání vede o skutku, a nikoliv o jeho popisu.
Vycházejíce pak z poukazovaného úkonu trestního řízení v předmětné trestní věci, bylo usnesení o zahájení trestního stíhání (nejen) obviněného vydáno příslušnou policejní složkou Moravskoslezského kraje pod jejím č. j. KRPT-119265-60/TČ-2019-070082 dne 15. 6. 2019 na podkladě tam uvedených skutkových okolností, nasvědčujících spáchání trestného činu podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Přitom po stránce subjektivní nelze přehlédnout znění uvozující věty z popisu skutku, pro který bylo předmětné trestní stíhání zahájeno s tím, že byl ze strany tam vyjmenovaných obviněných a tedy i obviněného T.
veden … „se záměrem zkrátit český stát na spotřební dani z minerálních olejů a na dani z přidané hodnoty a sebe neoprávněně obohatit“ a v této návaznosti připojený popis skutkových okolností, za kterých došlo k realizaci jejich společného trestného záměru, a to jak v oblasti zkrácení spotřební daně, tak i daně z přidané hodnoty. Označené usnesení o zahájení trestního stíhání tedy namítanou vadou své nezákonnosti, spočívající v nedostatečném způsobu vyjádření poukazované podmínky trestnosti vytýkaného jednání, ve vztahu, k němuž by nemohl uplatňovat svoje právo na obhajobu zejm.
ve smyslu § 33 odst. 1 tr. ř. rozhodně netrpí. Není tak důvodu k pochybám, že v posuzovaném případě byla obžaloba podána pro skutek, pro který bylo zahájeno jeho trestní stíhání, a že soudy rozhodovaly při zachování zásady obžalovací o totožném skutku při důsledném zachování jeho práva na obhajobu, v jehož rámci byl konfrontován se všemi rozhodnými skutkovými okolnostmi, kterými byl vytýkaný, následně zažalovaný a konečně i přisouzený skutek tvořen, včetně otázky jeho zavinění.
29. K námitce obviněného T., že v rozsudcích není ani naznačeno, jakou konkrétní zákonnou povinnost porušil on, event. další osoby, a kdy a jakým způsobem tato daňová povinnost vznikla ve vztahu k jednotlivým dodávkám, státní zástupkyně uvedla, že z popisu takto označeného bodu výroku o vině zcela jednoznačně vyplývá takový způsob realizace společného úmyslu krátit, jak spotřební daň, tak i daň z přidané hodnoty, který byl založen na předstírání stavu, že zboží pořízené z jiného členského státu EU buď nepodléhá spotřební dani, nebo že takové zboží, podléhající tomuto typu daňové povinnosti, není uváděno do volného oběhu.
Za situace, že obvinění dováželi nebo nechali dovážet minerální oleje z Polska, aniž by se jako osoby nakládající s touto komoditou registrovali, takové nakládání oznámili a takto dovezenou komoditu ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřební dani označkovali, nemohlo jejich jednání směřovat k podání daňového přiznání a ani k řádnému placení spotřební daně za podmínek, stanovených zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Nezdaněný minerální olej zčásti prodali jako motorovou naftu pro pohon motorů a k zastření takového způsobu jeho uvedení do volného oběhu na daňovém území ČR vykazovali v účetnictví deklarovaných dovozců, že tato komodita byla beze zbytku vyvezena do jiných členských států EU.
Část takto dovezených minerálních olejů pak byla zastřeným způsobem prodána v jiných členských státech EU při povědomí jejího použití k pohonu motorů bez řádného odvodu spotřební daně v místě jejich použití. V uvedené návaznosti se dopustili i zkrácení daně z přidané hodnoty při uvedení předmětných minerálních olejů, dovezených z Polska, do volného oběhu na daňovém území ČR, aniž by takto uskutečněná zdanitelná plnění přiznali správci daně, když předstírali jejich vývoz do jiného členského státu EU.
Při takto vyjádřené podstatě uskutečněného modu daňového podvodu a v konfrontaci s jeho podrobným popisem, plynoucím ze skutkové věty výroku o vině ad 2) z rozsudku soudu nalézacího, spolehlivě vyplývá popis klamavého jednání vůči správci daně, založený na předstírání, že dovezené zboží spotřební dani a potažmo ani dani z přidané hodnoty buď nepodléhá, nebo není uváděno do volného oběhu na daňovém území českého státu, a že tedy povinnost přiznat a uhradit daň nevznikla. Vytýká-li pak jmenovaný obviněný popisu přisouzeného skutku pod tímto bodem výroku o vině, že mu není zřejmý mechanismus zkrácení daně v konkrétní výši tak, jak je požadováno ve smyslu judikatorních závěrů Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 130/2010, pak přiléhavosti shodného judikatorního odkazu na posuzovaný případ nemohl přisvědčit již soud odvolací.
Ten totiž pod bodem 36. odůvodnění svého rozsudku vyložil odlišnost způsobu páchání daňového deliktu v judikovaném případě zkrácení DPH v souvislosti s neoprávněným nadhodnocením nákladů, vynaložených na dosažení zdanitelného plnění a uplatněním nadměrného odpočtu bez bližší specifikace takové míry neoprávněného postupu, bez níž by nebylo možno dospět k závěru o výši zkrácení daně, resp. o výši vylákané daňové výhody.
Právě s již učiněným odkazem na přisouzený mechanismus podvodného jednání, založený na vytvoření fikce absentující daňové povinnosti v obou posuzovaných směrech v záměru zkrátit český stát na spotřební dani a na dani z přidané hodnoty by bylo možno jen stěží připustit možnost povědomí obviněného, že ke vzniku daňové povinnosti nejsou dány zákonné podmínky a že při svém úmyslu nepřiznat a neodvést daň, byl veden důvody legitimními a nikoliv podvodnými. Vytýká-li obviněný v této souvislosti popisu tzv. skutkové věty výroku o vině a 2) z rozsudku soudu nalézacího nedostatečný popis subjektivní stránky, že se popsaného jednání dopouštěl s plným vědomím, že z těchto olejů nebudou na místě jejich vyskladnění odvedeny spotřební daně, pak přehlédl již výše poukazovanou uvozující formulaci, vztahující se ke společnému trestnému záměru, na kterou ono dále popsané jednání navazuje s tím výsledným povědomím jako shora, na které však zcela izolovaně poukazuje a přikládá mu tak jiný než skutečný právní význam.
30. Vycházejíce z jednotlivých částí rozsudečného výroku o vině pod bodem 2), spadajícího do období od 29. 8. 2018 do 14. 6. 2019 a následujícího v těsné návaznosti na vymezení skutku ad 1) výroku o vině, přisouzenému pouze spoluobviněnému O. K. společně se samostatně trestně stíhaným spolupracujícím obviněným Markem Ruckým, nelze obviněnému S. přisvědčit v názoru, že jeho pozdější zapojení do daňových podvodů vylučuje (vedle obviněného T.) jeho vysoké postavení v hierarchii obviněných, a to právě s ohledem na přisouzený způsob jeho trestné součinnosti, spojený zcela po právu s úmyslnou formou jeho zavinění a tedy bez pochybností, které tento obviněný ve spojení s uvedeným odkazem rovněž namítá.
31. Pokud obviněný S. namítl, že mu byl uložen trest mimo zákonnou trestní sazbu, neboť nalézací soud navýšil horní hranici trestní sazby s poukazem i na tu jeho trestní minulost, ke které se z důvodu „zahlazení odsouzení“ nepřihlíží, pak podle státní zástupkyně argumentoval ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z příslušné pasáže odůvodnění rozsudku soudu nalézacího (pod bodem 450.) se ve spojení s aktuálním opisem jeho RT ve vztahu k jeho odsouzení ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 251/2001 podává, že se dne 20. 2. 2009 osvědčil. Takto nastalé právní účinky ve smyslu § 83 odst. 4 tr. zákoníku nalézací soud zmínil v kontextu jeho odsouzení pro jiný zvlášť závažný zločin, aniž by na uvedeném podkladě dovozoval splnění podmínky opětovného spáchání zvlášť závažného zločinu ve smyslu § 14 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s aplikací § 59 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud v této hmotněprávní návaznosti poukazuje na bezprostředně předcházející odsouzení pro naprosto totožnou trestnou činnost (jak je nyní posuzovaná) s tím, že se nesetkalo s odpovídajícím výchovným účinkem vzhledem k výši ukládaného trestu odnětí svobody, jakož i způsobu využití institutu podmíněného propuštění z jeho výkonu, pak odpovídající specifikaci jeho odsouzení s právním významem výše uvedeným připojil soud odvolací v rámci svého přezkumného závěru ve vztahu k této části výroku o trestu (zejm. ve věci Krajského soudu Ostrava sp. zn. 30 T 6/2011 a dále i ve věci téhož soudu pod sp. zn. 50 T 5/2009). Dále namítanou nepřiměřenou přísnost svého trestního postihu obviněný nezdůvodnil způsobem, který by byl způsobilý ke svému věcnému projednání v rámci řízení o dovolání, spatřuje-li v něm vadu jeho netransparentnosti vzhledem ke zbývajícím spoluobviněným s tím, že jeho podíl na trestné činnosti nebyl výrazný. Nenamítá totiž, že uložený trest je v rozporu s povahou a závažností přisouzeného jednání, ale pouze takového jednání, které vyplývá z jeho (v daném případě vyvrácené) obhajoby. Nepoukazuje ani na to, že se výměra jeho trestu nachází v opozici s veškerými relevantními hledisky při ukládání trestů a že se tak stává neslučitelnou s ústavním principem proporcionality trestní represe. A to konkrétně do té míry, že představuje zásah do jejího základního práva na soudní ochranu. Rovněž nelze přehlédnout, že otázkou přiměřenosti trestního postihu obviněného S. se soud nalézací zabýval poměrně vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění jeho rozsudku s tím závěrem, že po přezkoumání mj. i jeho se týkajícím výroku o trestu neshledal v podrobnostem jím dále vyložených žádné pochybení.
32. Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná, přičemž vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
33. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla dovolání podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné.
34. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
35. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
36. Obvinění v podaných dovoláních uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a m) tr. ř.
37. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ten je naplněn tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
38. Dovolací důvod podle § 265b odst. 2 písm. g) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
39. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
40. Konečně, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je naplněn v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
41. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
42. Na podkladě obviněnými uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněných.
IV. Důvodnost dovolání
43. Z předložených dovolání Nejvyšší soud zjistil, že oba obvinění zaměřili své mimořádné opravné prostředky zejména proti závěru o vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku, kterého se podle soudů nižších stupňů dopustili skutkem pod bodem 2) skutkové věty. Uplatnili přitom námitky jak procesní, skutkové, tak i právní povahy. Obviněný P. S. vedle toho svoji argumentaci zaměřil i proti výroku o trestu, přičemž má za to, že nebyly splněny podmínky pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody.
44. Předtím, než se Nejvyšší soud mohl zabývat posouzením samotné důvodnosti a opodstatněnosti předložených mimořádných opravných prostředků, je nejprve nucen dovolání obviněného P. S. vytknout, že ačkoliv tento obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo mj. zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
45. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě dovolání P. S. nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
46. Za problematické lze v souvislosti s uvedeným dovolacím důvodem označit i dovolání obviněného M. T., neboť tento obviněný, ačkoliv formálně důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatnil, tento spojil s poněkud jinou argumentací, než která se týká nápravy vad souvisejících s projednáním řádného opravného prostředku, zejména ve smyslu druhé alternativy citovaného dovolacího důvodu. I tento formální nedostatek nicméně nebránil projednání dovolání tohoto obviněného (blíže k této otázce viz bod 71. odůvodnění tohoto usnesení).
47. Pokud jde o obsahovou stránku předložených dovolání, je Nejvyšší soud, po prostudování napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů a předloženého spisového materiálu z hlediska obviněnými vytýkaných vad, již na tomto místě nucen upozornit, že oba obvinění v podaných dovoláních v drtivé většině toliko opakují obhajobu, kterou uplatnili již v dřívějších fázích trestního řízení (např. v případě dovolání obviněného M. T. se zčásti jedná o doslovné opakování toho, co již bylo uvedeno v doplnění jeho odvolání), přičemž těmito jejich námitkami se řádně zabývaly soudy nižších stupňů a správně se s nimi vypořádaly. Již sama tato skutečnost přitom zpravidla značí zjevnou neopodstatněnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
48. Novou, tedy dříve neuplatněnou, je nicméně námitka obviněného T., kterou tento obviněný brojí proti procesnímu postupu Vrchního soudu v Olomouci, který veřejné zasedání k projednání odvolání konal formou videokonference, tedy bez přímé osobní účasti obviněného. V tom jmenovaný obviněný spatřuje porušení ustanovení o jeho přítomnosti při veřejném zasedání a naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
49. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud nejprve v obecné rodině uvádí, že tento předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (blíže viz ŠÁMAL, P.; PÚRY, F. § 265b. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3159 a násl.).
50. Po takovém konstatování smyslu a účelu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že námitku obviněného T. vůči průběhu veřejného zasedání, resp. proti formě zajištění jeho účasti, nebylo možno pod citovaný důvod dovolání podřadit. Je tomu tak proto, že v nyní projednávané trestní věci nenastala situace, kdy veřejné zasedání konané u Vrchního soudu v Olomouci dne 6. 10. 2022 by bylo konáno v nepřítomnosti jmenovaného obviněného. Obviněný T. se totiž tohoto soudního jednání účastnil, byť nikoliv ve formě přímé osobní účasti, nýbrž toliko formou videokonference z Věznice Heřmanice, ve které byl spolu s ním přítomen i jeho obhájce. Účast obviněného tak zajištěna byla, resp. uvedenou situaci nelze hodnotit tak, že by veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněného. Již z toho důvodu se argumentace obviněného s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. míjí.
51. Uvedeným postupem odvolacího soudu, jakkoliv se podle názoru Nejvyššího soudu jedná o postup nestandardní, neboť trestní řád zásadně předpokládá konání veřejného zasedání za osobní účasti stran, však nedošlo ani k porušení práva obviněného T. na spravedlivý proces, resp. práva na obhajobu (byť obviněný v tomto směru výslovně neargumentuje). Bylo totiž zjištěno, že konání veřejného zasedání formou videokonference nemělo vliv na rozsah obhajovacích práv obviněného T., který se mohl v plné míře k věci vyjádřit a uplatnit své odvolací námitky, přičemž tak i učinil. Podstatnou je rovněž skutečnost, že obviněný vůči zvolenému procesnímu postupu soudu druhého stupně ničeho nenamítal a brojí proti němu až nyní v podaném dovolání, jakož i to, že v průběhu takto konaného veřejného zasedání nebylo prováděno dokazování, takže nemohlo dojít ani k porušení zásady ústnosti a bezprostřednosti, jak obviněný naznačuje. Jakkoliv tedy uvedený postup odvolacího soudu není způsobilý založit vadu naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., přičemž v tomto konkrétním případě nedošlo ani k porušení ústavně zaručených práv obviněného T. na spravedlivý proces, resp. na obhajobu, je Nejvyšší soud závěrem vypořádání této dovolací námitky nucen uvést, že konání veřejného zasedání k projednání odvolání formou videokonference, kdy obvinění a jejich obhájci jsou přítomni toliko na dálku (z věznice), by se nemělo stát novou standardní praxí odvolacích soudů. Takový postup totiž může nalézt uplatnění zpravidla pouze ve výjimečných situacích, jakou byla koronavirová epidemie, odůvodňovat jej finančními úsporami na straně státu či nároky na vězeňskou službu je však nepřesvědčivé a věcně problematické, a to právě s ohledem na to, že trestní řád zásadně předpokládá konání veřejného zasedání k projednání odvolání za osobní účasti stran.
52. Další část dovolacích námitek obou obviněných se týká shodně procesní použitelnosti zvukových záznamů pořízených v rámci odposlechu vnitřních prostor vozidla Mercedes Benz užívaného obviněným S. Tento obviněný poukázal na podle něj problematickou právní úpravu uvedeného důkazního prostředku, jednak na údajný zásah do právní suverenity okolních států, obviněný T. pak namítl nesprávný postup nalézacího soudu při jeho provádění tohoto důkazu.
53. Z hlediska možnosti podřazení uvedených procesních námitek pod některý ze zákonem stanovených dovolacích důvodů je možno konstatovat, že tyto spadají pod rozsah obviněnými uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně pak pod jeho druhou alternativu. Ta je naplněna tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Jedná se nicméně o námitky věcně neopodstatněné.
54. K samotné podstatě operativně pátracího prostředku sledování osob a věcí, který se v dané trestní věci uplatnil mj. v podobě tzv. prostorových odposlechů motorového vozidla užívaného obviněným P. S., je možno uvést, že tento je upraven v § 158d tr. ř., přičemž záznam z takového sledování může za splnění podmínek uvedených v § 158d odst. 7 tr. ř. sloužit jako důkazní prostředek v trestním řízení. Prostorový odposlech vnitřních prostor předmětného vozidla Mercedes Benz byl přitom povolen opatřením Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 2. 2019, č. j. V 25/19-2 Nt 3003/2019, přičemž toto povolení obsahuje všechny potřebné náležitosti, jak na to správně poukázal odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vrchní soud v Olomouci se rovněž zabýval namítaným porušením právní suverenity okolních států, ve kterých se dané vozidlo rovněž pohybovalo, přičemž na jeho výstižné odůvodnění uvedené v bodě 20. odůvodnění je možno plně odkázat. Stejně tak není nutné na tomto místě znovu podrobně opakovat, co odvolací soud uvedl k námitce týkající se otázky, zda soud prvního stupně při hodnocení důkazů zajištěných při sledování vnitřních prostor vycházel z poslechu audiozáznamů realizovaného při hlavním líčení či pouze z obsahu protokolů o tomto sledování pořízených. I touto námitkou se totiž soud druhého stupně náležitým způsobem zabýval, přičemž správně uzavřel, že je zřejmé, že při hodnocení hovorů pořízených sledováním vnitřních prostor vozidla Mercedes Benz soud prvního stupně vycházel ze samotného obsahu hovorů, které byly u hlavního líčení řádně provedeny přehráním, a že odkaz na jednotlivé pasáže protokolu o sledování slouží nanejvýš k lepší orientaci v rozsáhlém spisovém materiálu. Rovněž i s tímto závěrem se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje. Námitky procesní nepoužitelnosti důkazů proto vyhodnotil jako neopodstatněné.
55. Další okruh procesních námitek se týká rozsahu dokazování. Obviněný P. S. v této souvislosti namítá, že nebyl proveden důkaz výslechem osoby jménem K. a že nebyl obstarán rozbor látky označené jako rozpouštědlo, která není vhodná pro použití ve spalovacích motorech. Jedná se podle něj o opomenuté důkazy.
56. Stejně jako v případě předchozího okruhu procesních námitek je i nyní nutno konstatovat, že uvedené námitky lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně pak pod jeho třetí alternativu. Ta je naplněna v případech, kdy ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Stejně jako v případě námitek procesní nepoužitelnosti důkazů však jde i zde o námitky věcně neopodstatněné.
57. Z rozhodnutí nižších soudů je totiž zřejmé, že oba tyto soudy se příslušnými důkazními návrhy náležitým způsobem zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, z jakých důvodů jim nevyhověly. V žádném případě se tak nejedná o důkazy opomenuté. Je přitom nutno respektovat, že není povinností soudu provést všechny navrhované důkazy; podstatné však je, aby se soud uplatněným důkazním návrhem zabýval a v případě, kdy navrhovaný důkaz neprovedl, tento postup náležitě odůvodnil v rámci svého rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 542/2000, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05, a ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09). Jelikož se Nejvyšší soud s důvody, pro které nebylo přistoupeno k provedení některých obviněnými navrhovaných důkazů zcela ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na body 439. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a na bod 58. odůvodnění rozsudku soudu odvolacího. Ani zde totiž není nutno znovu podrobně opakovat, co již bylo uvedeno v předchozím průběhu řízení.
58. Z uvedených důvodů je možno uzavřít, že námitky směřující proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů, ať už jde námitku týkající se průběhu veřejného zasedání konaného u Vrchního soudu v Olomouci, nebo o námitky podřaditelné pod druhou, resp. třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyhodnotil Nejvyšší soud jako neopodstatněné.
59. Pokud jde o skutkové námitky, tedy o námitky, v jejichž rámci obvinění polemizují se skutkovými závěry soudů a poukazují na to, že učiněná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, je možno konstatovat, že námitky tohoto charakteru tvoří převážnou část dovolací argumentace obou obviněných.
60. Je nicméně skutečností, že oba obvinění v zásadě toliko pokračují v dosavadní obhajobě směřující do oblasti hodnocení důkazů, kterou se již podrobně a obsáhle zabývaly oba soudy nižších stupňů, které v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, z jakých důvodů považovaly tuto obhajobu za vyvrácenou a na základě jakých důkazů učinily závěr, že oba obvinění po objektivní i subjektivní stránce naplnili znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku. Pokud v takové obhajobě pokračují i nyní v rámci svých dovolání, je nutno upozornit na to, že ani zakotvením dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., na který oba obvinění shodně poukázali, nedošlo ani po 1. 1. 2022 k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestal jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí.
Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily.
Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
61. Uvedená obecná východiska je nutno vztáhnout zejména na dovolací argumentaci obviněného M. T., který předmětem svého dovolání učinil podrobnou polemiku s každým jednotlivým skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, přičemž zevrubným způsobem analyzuje důkazní situaci ve vztahu ke každému jednotlivému skutkovému závěru (a fakticky tím opakuje svoji podrobnou odvolací argumentaci). Jak nicméně již shora uvedeno, není smyslem dovolacího přezkumu, aby v jeho rámci byly jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukovány, rozebírány, porovnávány a přehodnocovány a aby z nich Nejvyšší soud vyvozoval vlastní skutkové závěry. To platí i po zakotvení nového dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který cílí pouze na ty nejtěžší vady důkazního řízení.
62. Po prostudování podaných dovolání, napadených rozsudků soudů nižších stupňů i předloženého spisového materiálu však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutkové závěry, které učinil zejména Krajský soud v Ostravě coby soud prvního stupně a které k odvolání obviněných přezkoumal a aproboval Vrchní soud v Olomouci, takovými vadami, které by mohly odůvodnit výjimečný zásah Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění, zatíženy nejsou. Jedná se naopak o výsledek rozsáhlého dokazování, kdy množství provedených důkazů bylo nalézacím soudem hodnoceno v souladu s pravidly volného hodnocení důkazů uvedenými v § 2 odst. 6 tr. ř., tedy při pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, tyto úvahy byly přezkoumatelným způsobem vyloženy v odůvodnění odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu, které splňuje požadavky stanovené v § 125 odst. 1 tr. ř., přičemž provedené dokazování umožnilo zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Není úkolem Nejvyššího soudu znovu reprodukovat obsah jednotlivých důkazů a prezentovat důkazní situaci ve vztahu ke každému jednotlivému skutkovému zjištění, neboť s tím již byli všichni obvinění v dosavadním průběhu trestního řízení podrobně seznámeni.
63. Rovněž vzhledem k tomu, že soudy nižších stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí již dostatečně a srozumitelně vypořádaly se všemi podstatnými argumenty obou obviněných, Nejvyšší soud nehodlá na tomto místě reagovat na každou jejich jednotlivou skutkovou námitku a omezí se zejména na odkaz na příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozhodnutí. Právo na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu práva na spravedlivý proces totiž nelze chápat tak, že soudy musí podrobně reagovat na každou námitku obviněného (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 25.
10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16). Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že se soudy mají zabývat podáními stran, jejich argumentací a navrženými důkazy, s nimiž se též musí přesvědčivě vypořádat, což ale na druhou stranu nelze chápat jako právo takové strany obdržet podrobnou odpověď na každý vlastní argument - viz např. rozsudek ze dne 19. 4. 1994 ve věci Van de Hurk proti Nizozemsku, č. 16034/90, § 61, nebo rozsudek ze dne 28. 1. 2003, ve věci Burg a ostatní proti Francii, č. 34763/02.
Evropský soud pro lidská práva připouští i jen stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí ovšem být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou (tak např. již zmíněný rozsudek ze dne 19. 12. 1997, ve věci Helle proti Finsku, č. 20772/92, § 60). Dokonce za určitých okolností by byl přípustný i pouhý odkaz na odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud by se soud prvního stupně s veškerou argumentací dostatečně beze zbytku vypořádal (viz např. rozsudek ze dne 15.
2. 2007, ve věci Boldea proti Rumunsku, č. 19997/02, § 33), typicky pokud by šlo o opakování obhajoby.
64. Je tak možno pouze stručně uvést, že soud prvního stupně se v rámci dokazování podrobně zabýval podstatou nyní projednávané trestné činnosti a rolí obou obviněných, tedy obviněného S. i obviněného T., ve skupině páchající daňovou trestnou činnost v souvislosti s dovozem minerálních olejů z Polska, které byly objednány fiktivními odběratelskými společnostmi, a jejich následným uvedením do oběhu v České republice za účelem pohonu motorů. V rozsudku nalézacího soudu je pod bodem 411. odůvodnění popsán mechanismus takto páchané trestné činnosti, který je skutečně v zásadě jednoduchý.
Oba obvinění, kteří podali dovolání, jsou ze spáchání této trestné činnosti usvědčováni množstvím opatřených důkazů, ať už se jedná o důkazy listinné, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, výsledky sledování, výsledky mezinárodní právní pomoci, nebo o výpovědi svědků i těch obviněných, kteří páchání trestné činnosti v zásadě doznali (byť svoji účast na trestné činnosti bagatelizovali). V žádném případě tak nemohou obstát námitky obou obviněných, jimiž se tito snaží od předmětné trestné činnosti distancovat či zlehčovat své postavení, které lze ve shodě se soudy nižších stupňů popsat jako klíčové.
Jak obviněný S., tak obviněný T., totiž v rámci jednání spáchaného na území České republiky fakticky nyní projednávanou trestnou činnost organizovali, kdy zejména obstarali společnosti, přes které byl minerální olej z Polska formálně objednáván, včetně osob v postavení bílých koňů, a dále zajistili i samotné dodávky olejů a jeho další distribuci, přičemž k jednotlivým činnostem provozního charakteru využívali další osoby, zejména pak spoluobviněné K. a Ruckého. Pokud obvinění nesouhlasí s tím, že byli označeni jako organizátoři, je nutno upozornit, že všichni obvinění byli v nyní projednávané trestní věci, pokud jde o skutek pod bodem 2) skutkové věty, uznáni vinnými jako spolupachatelé podle § 23 tr.
zákoníku, tedy nejde o to, že by bylo obviněným S. a T. kladeno za vinu organizátorství ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jako organizátoři byli jmenovaní obvinění označení v souvislosti s faktickým rozdělením rolí v dané skupině pachatelů, a dále z hlediska úvah o trestu. Jakkoliv se tedy zjištění o vedoucím postavení jmenovaných obviněných ve skupině páchající daňovou trestnou činnost na území České republiky nepromítlo v právním závěru o formě pachatelství, jde o závěr zcela správný a odpovídající provedenému dokazování.
Obvinění S. a T. v žádném případě nebyli sami v postavení bílých koňů, naopak to byli právě oni, kdo skutečné bílé koně obstarávali a řídili. Závěr o tom, že jmenovaní dva obvinění stáli v hierarchii obviněných na nejvyšším stupni, který se posléze projevil zejména při úvahách o trestu, nevylučuje, že na páchání trestné činnosti se podílely i další, dosud neztotožněné osoby z Polska.
65. Je tak možno konstatovat, že skutkové závěry soudů o tom, že projednávané trestné činnosti se dopustili oba obvinění, a to v podobě vyjádřené ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, nejsou v žádném, natož ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů. Nalézací soud nepostupoval při hodnocení důkazů svévolně, přičemž závěr o vině obviněných založil na celé řadě důkazů, které všechny ve svém souhrnu vedou pouze k jedinému možnému závěru o skutkovém stavu. Naopak pokud obvinění, zejména obviněný T. přehodnocují jednotlivé důkazy a činí z nich vlastní skutkové závěry, je nutno konstatovat, že tato jeho argumentace jednak nerespektuje zásadu volného hodnocení důkazů, která navíc náleží pouze soudu, a jednak se zcela míjí s povahou a smyslem dovolacího řízení, jak o něm bylo pojednáno výše.
66. Pokud jde o rozsah trestné činnosti kladené za vinu obviněným S. a T., je nutno konstatovat, že soud prvního stupně si byl dobře vědom odlišnosti skutku pod bodem 1) a pod bodem 2) skutkové věty, a v žádném případě tyto dva skutky nesměšoval. To je patrné i z toho, že obviněným nebylo kladeno za vinu nic z toho, co se odehrálo v období do 29. 8. 2018, a na odlišení těchto dvou období byla zaměřena pozornosti soudu, i pokud jde o vyhodnocení uskutečněného sledování. Rovněž je nutno odmítnout, že by soudy uměle navyšovaly množství minerálních olejů uvedených do oběhu v České republice, když naopak při stanovení rozsahu trestné činnosti bylo vždy důsledně postupováno ve prospěch obviněných, a pokud panovaly pochybnosti o konkrétním množství prodaného minerálního oleje, vždy bylo vycházeno z menších objemů, než jaké byly s největší pravděpodobností ve skutečnosti realizovány. To je patrné z bodu 418. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, ze kterého se rovněž podává, že soud v žádném případě nesčítal hodnoty zjištěné sledováním s hodnotami, které vyplynuly z výpovědí svědků (spoluobviněných), kdy za období, kdy probíhalo sledování, nebylo vycházeno ze svědeckých výpovědí, a naopak. To platí namátkou i o svědku S., kdy zcela korektní postup soudu při stanovení množství minerálních olejů prodaných tomuto svědkovi je popsán na str. 130 rozsudku soudu prvního stupně, přičemž je zřejmé, že pokud soud při stanovení množství vycházel ze sledování, jedná se o jiná období, než když bylo vycházeno z výpovědí svědků ohledně dalšího (jiného) množství minerálních olejů. Stejné lze konstatovat i u ostatních odběratelů, na které poukázal obviněný S. ve svém dovolání, kdy zmínka o některých z nich postrádá jakékoliv odůvodnění. Rovněž není pravdou, že by odběry dalších drobných a neztotožněných odběratelů bylo možno zaměnit s odběry ztotožněných osob, neboť možnost jejich záměny je vyloučena identifikací vozidel pomocí SPZ. Stejně tak bylo možno do rozsahu trestné činnosti započíst i odběry samotných obviněných či jejich rodinných příslušníků, neboť i v tomto případě se jedná o uvedené do oběhu, které podléhá příslušným daňovým povinnostem.
67. Soudy nižších stupňů, v tomto případě zejména soud odvolací, se v dané souvislosti dále zabývaly i otázkou použitelnosti údajů z polského monitorovacího systému nákladní dopravy (SENT). Rovněž i zde dospěl Vrchní soud v Olomouci k přesvědčivému a věcně správnému závěru, že z výpisů z tohoto systému, který obsahuje velmi podrobné údaje týkající se každé provedené přepravy, jež se nacházejí i na jednotlivých CMR listech, je možno vycházet při zjištění množství minerálních olejů dovezených z Polské republiky. I s tímto závěrem se Nejvyšší soud ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na body 28. a 29. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a dodává, že zejména množství minerálních olejů uvedených do oběhu v České republice bylo prokazatelně zjištěno provedeným rozsáhlým dokazováním, tedy nikoliv pouze na základě údajů z polského monitorovacího systému. Množství minerálních olejů vyvezených dále do zahraničí je pak patrné i z fiktivních faktur, na základě, kterých měly zboží odebírat zahraniční společnosti, které byly buď zcela nekontaktní, nebo jejichž předmět činnosti ani zdaleka nesouvisel s obchodováním s minerálními oleji.
68. Skutkové a částečně i právní povahy je pak námitka zejména obviněného T. týkající se spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, neboť obviněný v zásadě namítá nedostatečnou identifikaci zahraničních skupin zmíněných ve skutkové větě či jejich členů. Tato výhrada je nicméně nedůvodná, neboť skutečnost, že obvinění v souvislosti s dovozem a následně vývozem minerálních olejů z území České republiky jednali ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, bez jakýchkoliv pochybností vyplynula z provedeného dokazování, přičemž stěžejní skutkové závěry jsou vyjádřeny v bodě 426. odůvodnění soudu prvního stupně. Skutečnost, že se nepodařilo identifikovat jednotlivé členy takových skupin a detailně objasnit hierarchii a podrobnosti o jejich vnitřním fungování, nebrání tomu, aby byl učiněn závěr o takovém spojení ve smyslu § 240 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť postačí byť obecnější zjištění, že při páchání daňových podvodů ke spolupráci s takovou skupinou docházelo. Obviněným přitom není kladeno za vinu členství v těchto organizovaných skupinách, ale toliko spojení s nimi při páchání daňových podvodů.
69. Žádné pochybnosti nepanují ani ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 240 tr. zákoníku, a to i v podobě společného úmyslu coby podmínky spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. I zde se s ohledem na podobu dovolací argumentace jedná o otázku čistě skutkovou, jakkoliv je závěr o zavinění a jeho konkrétní formě bezpochyby závěrem právním. Lze přitom opět pouze stručně zopakovat, co bylo již podrobně vyjádřeno v odůvodnění rozsudku zejména nalézacího soudu, tedy, že všichni obvinění, a dokonce i jejich čeští zákazníci (odběratelé), si byli nelegálnosti předmětných obchodů dobře vědomi, stejně jako si byli všichni vědomi toho, že oleje jsou používány výlučně jako pohon motorových vozidel (když namátkou i obviněný S.
tyto používal pro pohon jím užívaného vozidla Mercedes Benz, obvinění řešili poškození motorů vozidel odběratelů apod., z odposlechů srov. namátkou odposlech telefonu obviněného Ruckého – viz bod 332. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). I ohledně skutkových zjištění, která byla rozhodná pro naplnění subjektivní stránky a vědomosti všech obviněných, tedy i obviněného S. a T., o nelegálnosti jejich počínání, lze plně odkázat na přesvědčivé závěry soudu prvního stupně, které jsou opřeny o konkrétní skutková zjištění vycházející z provedeného dokazování.
70. Soudy nepochybily, ani pokud jde o otázku právního posouzení daňových povinností, které obvinění svým jednáním porušili. V této souvislosti je zejména obviněným T. namítáno, že z rozhodnutí nižších soudů nevyplývá, jakou konkrétní zákonnou daňovou povinnost obviněný porušil. To je však nutno jednoznačně odmítnout, neboť z rozhodnutí obou soudů, jakož i z celého průběhu trestního řízení, je zcela zjevné, že všem obviněným, tedy i obviněnému T., je kladeno za vinu spáchání daňového podvodu, při kterém zkrátili spotřební daň a daň z přidané hodnoty tím, že vznik daňové povinnosti z uskutečněných zdanitelných plnění nepřiznali a daň následně neodvedli.
Utajení zdanitelných plnění a následné nepřiznání a neodvedení těchto daní je základním principem a cílem celé nyní projednávané trestné činnosti, kdy byly minerální oleje dováženy z Polska a v České republice pokoutně za výhodné ceny (plynoucí právě z toho, že obvinění nehodlali vůči státu plnit žádné daňové povinnosti) prodávány množství různých soukromých odběratelů pro pohon motorů, popř. spotřebovány samotnými obviněnými či jejich rodinnými příslušníky, resp. část z těchto olejů byla dále vyvezena do zahraničí.
Je proto s podivem, že obviněný T. ve svém mimořádném opravném prostředku vyjadřuje přesvědčení, že v rozhodnutích soudů absentuje vyjádření porušených daňových povinností. Je tomu přitom zcela naopak, což plyne jak ze samotné skutkové věty výroku odsuzujícího rozsudku, tak z jeho odůvodnění. Vnitřně rozporným je pak poukaz obviněného T., pokud poukazuje na dvě různé skupiny nomenklaturního označení, neboť u obou jím zmíněných skupin by, s ohledem na to, že z provedeného dokazování bylo bez pochybností zjištěno, že předmětné minerální oleje byly použity právě a pouze k pohonu motorů, obviněným daňová povinnost vznikla.
Konečně, pokud obviněný ve svém dovolání citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. „1 Tdo 130/2010“ (měl patrně na mysli usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 5 Tdo 130/2010 – na tuto nepřesnost byl obviněný, resp. jeho obhájce upozorněn již Vrchním soudem v Olomouci), je nutno tento odkaz označit za zcela nepřiléhavý. Lze přitom souhlasit s odvolacím soudem, který v bodě 36. odůvodnění svého rozsudku popsal, z jakých důvodů se judikovaný případ týká jiného typu trestného jednání, byť v obou případech se jednalo o trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby.
71. Stejně tak nelze přisvědčit ani té námitce, v rámci níž obviněný T. vyjadřuje přesvědčení, že ve skutkové větě není dostatečným způsobem vyjádřeno jeho zavinění. Vyjádření skutkových okolností vztahujících se k úmyslu nejen obviněného T., ale i ostatních obviněných, spáchat daňový podvod, je ve skutkové větě zcela zřetelné a jednoznačně vyplývá i z odůvodnění rozsudku, ke kterému je rovněž nutno přihlížet při výkladu skutkové věty. Z dovolání jmenovaného obviněného přitom nikterak nevyplývá, z jakého důvodu by uvedené jím tvrzené vady měly naplňovat též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který slouží k nápravě vad souvisejících s projednáním řádného opravného prostředku [tento dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)]. Označení tohoto důvodu dovolání v uvedené souvislosti je proto zcela nepřiléhavé.
72. Tolik k otázce viny skutkem pod bodem 2) skutkové věty odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Jak již shora uvedeno, ve zbytku, zejména pokud jde o skutkovou argumentaci obviněných, je možno v plné míře odkázat na obsáhlá odůvodnění obou rozhodnutí soudů nižších stupňů.
73. Nejvyšší soud se konečně zabýval námitkami obviněného S. směřujícími proti výroku o trestu. V této souvislosti je možno konstatovat, že námitku jmenovaného obviněného spočívající v tom, že soud prvního stupně při ukládání trestu v horní polovině trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně, jejíž horní hranice byla zvýšena o jednu třetinu, přihlížel k již zahlazenému odsouzení, bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný totiž touto námitkou fakticky poukázal na nesprávné právní posouzení týkající se splnění podmínek pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody uvedených v § 59 odst. 1 tr. zákoníku [k podřaditelnosti takové námitky pod druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (dříve pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.) srov. např. bod 35. a násl. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 8 Tdo 789/2020, a další tam citovanou judikaturu]. Nejedná se nicméně o námitku věcně opodstatněnou.
74. Jakkoliv totiž obviněný S. ve svém dovolání neuvádí, k jakému konkrétnímu již zahlazenému odsouzení měl soud prvního stupně při ukládání trestu přihlížet, Nejvyšší soud z odůvodnění napadených rozhodnutí zjistil, že nalézací soud svůj závěr o splnění podmínek § 59 odst. 1 tr. zákoníku opřel pouze o ta odsouzení, která zahlazena nebyla. Jde konkrétně o odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 50 T 5/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 5 To 26/2010, kterým byl obviněný S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, resp. o rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 30 T 6/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, kterým byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a kterým mu byl uložen souhrnný trest k předchozímu odsouzení v trvání 11 let. Vzhledem k tomu, že z tohoto trestu odnětí svobody byl obviněný S. podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 0 PP 251/2017, přičemž mu byla stanovena zkušební doba v trvání 7 let, nepřichází v úvahu závěr o zahlazení uvedeného odsouzení v době rozhodování soudů nižších stupňů v nyní projednávané trestní věci. Z tohoto hlediska se tak nižší soudy vytýkaného pochybení při ukládání trestu nedopustily.
75. Naopak pod žádný ze zákonem stanovených důvodů dovolání nebylo možno podřadit tu námitku směřující proti výroku o trestu, v rámci níž obviněný S. polemizuje se soudy ohledně svého postavení ve skupině páchající nyní projednávanou trestnou činnost. Je totiž skutečností, že námitky skutkové povahy [zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] je možno uplatňovat, pouze pokud jde o otázku naplnění znaků trestného činu (tedy pouze v souvislosti s výrokem o vině), nikoliv pokud jde o výrok o trestu. Jak nicméně bylo již výše uvedeno, závěry soudů nižších stupňů ohledně role obviněného S. ve skupině páchající trestnou činnost v souvislosti s dovozem, prodejem a následným vývozem minerálních olejů obstojí, takže ani po věcné stránce nejde o důvodnou výhradu. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitkám obviněného S. směřujícím proti výroku o uloženém trestu odnětí svobody.
76. Pokud obviněný S. v souvislosti s uloženým trestem odnětí svobody namítl i jeho nepřiměřenou přísnost, jedná se o námitku toliko obecnou a blíže neodůvodněnou, resp. odůvodněnou pouze nesouhlasem obviněného stran předchozích odsouzení, ke kterým podle něj soudy nepřípustně přihlížely, a skutkovými námitkami ohledně postavení obviněného S. ve skupině páchající daňovou trestnou činnost. S těmito námitkami se Nejvyšší soud vypořádal výše, přičemž je shledal nedůvodnými. Sama přiměřenost uloženého trestu se však zásadně předmětem dovolacího přezkumu stát nemůže, neboť se jí netýká žádný ze zákonem stanovených důvodů dovolání. Zásah Nejvyššího soudu by mohl přicházet v úvahu pouze ve zcela výjimečných situacích, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl by neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Jakkoliv obviněný S. v naznačeném směru žádnou dovolací argumentaci neuplatnil, Nejvyšší soud konstatuje, že o takovou situaci se v případě trestu odnětí svobody, který byl jmenovanému obviněnému uložen, zcela určitě nejedná. Je tomu tak proto, že soud prvního stupně při jeho ukládání správně vyhodnotil všechny okolnosti rozhodné z hlediska ukládání trestu, zejména pak skutečnost, že obviněný je ve vztahu k daňové trestné činnosti speciálním recidivistou, přičemž ani předchozí odsouzení nevedla k jeho nápravě. Z toho důvodu je nyní uložený trest odnětí svobody zcela přiměřený.
77. Nejvyšší soud tak po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska obviněnými uplatněných námitek uzavírá, že pouze část z nich bylo možno podřadit pod některý ze zákonem stanovených důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., přičemž ani jedné z těchto námitek nebylo možno přiznat opodstatnění. Z toho důvodu nebyl naplněn žádný z obviněnými uplatněných dovolacích důvodů. Nedošlo ani k porušení ústavně zaručených práv obviněných.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
78. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovoláních obviněných P. S. a M. T. rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněná.
79. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu