USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. K., rozený Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 9 To 17/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 31/2019,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 2 T 31/2019, byl obviněný P. K. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle soudu prvního stupně dopustil skutkem popsaným ve výroku citovaného rozsudku. Za to byl odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný P. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 9 To 17/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a), písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. d) tr.
zákoníku, kterého se dopustil tím, že v období nejméně od měsíce ledna 2017 do 14. 8. 2018 v obci XY opakovaně napadal svoji družku O. H., nejprve tím způsobem, že jí nadával slovy „líná svině, kurva, cikánka“ a dalšími nadávkami, nutil jí, aby splnila jeho pokyny, nutil jí dodržovat postup úklidu tak, jak určil on, kdy jí nechal opakovaně uklízet již uklizené, protože nebylo uklizeno podle jeho představ, neustále ji kontroloval, posléze se toto jeho jednání začalo stupňovat tím, že jí bral mobilní telefon, zamykal ji v místnosti, musela vykonávat těžkou fyzickou práci u bagru jako pomocník při výkopových pracích, když tuto práci nezvládala, říkal jí, že je k hovnu, posléze ji začal fyzicky napadat, jednak uvnitř domu, kde bydleli a jednak na dvoře předmětného domu, tím způsobem, že jí v blíže nezjištěných počtech případů udeřil do obličeje, povalil ji na zem, kde jí zakleknul, kdy v důsledku těchto napadání měla různé modřiny a pohmožděniny, v jednom případě jí udeřil půllitrem do obličeje a v důsledku toho měla roztržený horní ret, ale lékařské ošetření nevyhledala, dále po ní dne 5.
6. 2018 v reakci na to, že jím zadanou práci nevykonávala podle jeho představ, hodil lopatu, kdy v důsledku tohoto úderu upadla na zem a způsobila si zranění, a to zlomení palce pravé ruky, které si vyžádalo lékařské ošetření v nemocnici Sušice, kdy jí byla přiložena sádrová dlaha, k těmto jednáním nejdříve docházelo sporadicky, a dále se stupňovala tak, že se v různé formě opakovala častěji, tak jednou týdně, a v důsledku tohoto se psychicky cítila jako bezcenná osobnost, obžalovaný poškozenou dostal do stavu, že se mu zcela podvolila a plnila jeho příkazy, kdy se nechala ovládat a kontrolovat při všech běžných činnostech, a ve stejném období, vyjma období od 10.
1. 2017 do nejméně poloviny února 2017, stejným způsobem křičel a nadával dceři jmenované AAAAA (pseudonym), žijící s nimi ve společné domácnosti, chytal ji rukou za krkem takovou intenzitou, že vždy nejméně dva dny pociťovala v této oblasti bolest, nezletilá musela rovněž bezchybně plnit jeho příkazy, kterými si vynucoval pomoc nepřiměřenou jejímu věku, musela pomáhat v pivovaru, kde dovařovala pivo a obsluhovala hosty do večerních hodin, někdy i nočních, dále se pak musela starat o domácí zvířata, nejprve musela pomáhat a až poté se mohla připravovat do školy, přičemž se musela učit v pivovaru, nebo venku v altánu, tak aby byla k dispozici v pivovaru, pokud neměla splněné všechny úkoly, které jí zadal, nemohla jít domů, čímž ji dostal do stavu, že se mu zcela podvolila a plnila jeho příkazy.
3. Za to byl obviněný soudem druhého stupně odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
4. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, kdy napoprvé usnesením ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 9 To 208/2022, zrušil první odsuzující rozsudek nalézacího soudu a tomuto soudu uložil věc znovu projednat a rozhodnout. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř.
6. Obviněný má předně za to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, konkrétně předsedkyně senátu soudu prvního stupně Mgr. Martina Šimánková, která v roce 2017, tj. v době, v níž měl obviněný týrat svou družku a její dceru, rozhodovala i v rámci opatrovnického řízení, v němž posuzovala vztahy v rodině obviněného a poškozených, a rozhodla o ponechání nezletilé v péči matky. Obviněný vznesl v trestní věci námitku podjatosti předsedkyně senátu pro její vztah k věci, jakmile se o této skutečnosti dozvěděl. Námitka však byla usnesením zamítnuta, stejně jako stížnost obviněného proti němu. Obviněný má však stále za to, že daná předsedkyně senátu byla vyloučena z úkonů trestního řízení, neboť díky svému předchozímu výkonu funkce soudce v civilních věcech, v jehož rámci rozhodovala v opatrovnickém řízení ve věci obou poškozených a jedné svědkyně, měla nadstandardní vnitřní informace o poměrech panujících v rodině obviněného a poškozených, a navíc si podle něj její rozhodnutí z civilního a trestního řízení konkurují.
7. Obviněný dále namítl, že stanovení počátku jednání, v němž je spatřováno týrání poškozených, na leden 2017, je v rozporu s provedenými důkazy, neboť obě poškozené v rámci svých výslechů uváděly, že první rok jejich soužití byl bezproblémový a vše se změnilo až prodejem rodinného domu v Kokšíně, k čemuž však došlo až v srpnu 2017. Poškozené podle něj v hlavním líčení zamlčely opatrovnické řízení vedené o návrhu M. H., dcery a sestry poškozených, na svěření nezletilé poškozené do její péče z důvodu neuspokojivých poměrů v rodině matky, a až poté, co obhajoba na toto řízení upozornila, uvedla jeho družka, že opatrovnické řízení bylo zahájeno z důvodu dlouhodobého týrání ze strany obviněného, čímž zcela popřela své původní tvrzení, že první rok soužití byl bezproblémový. Opatrovnický spis byl jako důkaz proveden až po úspěšném odvolání obviněného, přičemž z tohoto spisu vyplývá, že jeho družka v daném řízení opakovaně jejich vztahy označila za bezproblémové s tím, že za problémy mezi poškozenými stály neuspokojivé studijní výsledky a kázeňské problémy nezletilé ve škole a působení starší dcery poškozené na nezletilou poškozenou. Tento rozpor podle obviněného přešel odvolací soud tvrzením, že starší poškozená v opatrovnickém řízení záměrně neuváděla skutečnosti, které by mohly mít vliv na rozhodnutí opatrovnického soudu, čímž podle něj poškozenou znevěrohodňuje, aniž by to zohlednil při hodnocení její věrohodnosti v trestním řízení.
8. Obviněný dále upozornil na to, že oba soudy zcela opomenuly důkaz v podobě zprávy z psychologické krizové intervence ze dne 14. a 15. 2. 2017, která je součástí znaleckého posudku PhDr. Karolíny Malé, obsaženého v trestním spise Policie ČR Domažlice, jehož provedení odvolací soud uložil soudu prvního stupně v rámci svého prvního rozhodnutí, kterým zrušil jeho rozsudek. Soud prvního stupně přitom tento spis jako důkaz konstatoval. Z předmětné zprávy se podává, že důvodem zahájení opatrovnického řízení ohledně mladší poškozené nebylo týrání ze strany obviněného, ale zhoršení jejího prospěchu v důsledku přestupu na jinou školu, k čemuž došlo již v září 2016 a nikoli až ve školním roce 2017/2018. Ze zprávy rovněž vyplývá strach mladší poškozené z reakcí matky na její školní výsledky. Obviněný též poukazuje na to, že zhoršení prospěchu nezletilé v září 2016 nemohlo být důsledkem jejího týrání od ledna 2017. Dále poukazuje na rozpory mezi tvrzeními poškozené o jejich vzájemném soužití v trestním řízení a v civilním řízení, v němž po ní obviněný jako žalobce požaduje kompenzace zemních prací na jejím pensionu. Upozorňuje, že odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí uváděl, že soud prvního stupně by si měl opatřovat i listinné důkazy z tohoto civilního řízení, což tento neučinil a rozpory v tvrzeních poškozené tak nezkoumal, ačkoli provedení důkazu tímto civilním spisem obviněný rovněž navrhoval.
9. Obviněný též namítá, že vždy popíral jakékoli fyzické útoky na poškozenou, odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku však uvádí, že tyto nepopírá, částečně je připouští a bagatelizuje je a své jednání omlouvá. Podle obviněného mezi ním a jeho družkou podle něj panovaly symetrické vztahy, což mělo dosvědčit několik svědků, jejichž výpovědi však soud prvního stupně nijak nezohlednil, a tak je opomenul. Podle obviněného byla též vyvrácena tvrzení jeho družky o útěku od něj přes sousední pozemky a o jejím následném schovávání před ním. Dále namítá, že při opětovném výslechu poškozených po vrácení věci odvolacím soudem, bylo soudem prvního stupně zakázáno obhájci obviněného klást otázky směřující k věci samé, tj. k období od září 2016 do 14. 8. 2018, což odvolací soud následně přešel s tím, že omezení práva na obhajobu nebylo podstatné, neboť poškozené již po pěti letech nemohly sdělit nic podstatného. Dále napadá jako opomenutý důkaz neprovedení revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinické psychologie dětí a dospělých, jehož zadání navrhoval, neboť znalkyně při jeho zpracování vycházela z neúplných a nepravdivých informací prezentovaných poškozenými.
10. Dále obviněný poukázal na trestní řízení, vedené v důsledku trestního oznámení jeho družky ohledně podezření, že manžel její matky pohlavně zneužívá její dcery, v němž matka poškozené uvedla, že poškozená je schopna někoho křivě obvinit a přesvědčit své dcery, aby křivě vypovídaly. Jako jeden z důvodů obvinění svého muže pak uvádí, že oba odmítli vypovídat proti obviněnému. Z výpovědi svědka V. Ch. má pak vyplývat, že na starší poškozenou obviněný neútočil půllitrem a nerozsekl jí ret, ale že zranění bylo způsobeno nehodou při tahanici o půllitr. Incident se navíc stal na jaře 2016, a tedy mimo období, v němž měl poškozené týrat. Podle obviněného bylo nedůvodně odmítnuto i jím navrhované provedení vyšetřovacího pokusu, který měl prokázat, že nemohl poškozenou udeřit z jámy lopatou do ramene způsobem, jakým útok popsala.
11. Nesprávné právní posouzení skutku odvolacím soudem pak obviněný spatřuje v tom, že při vzájemných hádkách bylo jeho postavení i postavení jeho družky rovnocenné a šlo tedy o tzv. italskou domácnost a nikoli vztah tyrana a oběti. K útokům nedocházelo opakovaně, jak tvrdí poškozené, neboť v jiných řízeních hodnotily svůj vztah s poškozeným jako bezproblémový. Totéž pak uvádí o postupné eskalaci násilí.
12. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky soudů nižších soudů a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
14. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., státní zástupkyně uvedla, že z dostupného spisového materiálu vyplývá, že o námitce podjatosti předsedkyně senátu vznesené obviněným dne 6. 3. 2023 bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 2 T 31/2019, tak, že tato není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř., a stížnost obviněného proti tomuto usnesení byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23.
5. 2023, sp. zn. 9 To 150/2023, zamítnuta jako nedůvodná. S odůvodněním obou usnesení se podle státní zástupkyně lze zcela ztotožnit, pokud jde o to, proč předsedkyně senátu soudu prvního stupně není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k věci v důsledku toho, že rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 4. 2017, č. j. 11 P 172/2006-330, zamítla návrh M. H. (nyní N., svědkyně v trestním řízení) na změnu výchovného prostředí nezletilé AAAAA (nyní XY, mladší poškozené v trestním řízení), v důsledku čehož se nezletilá vrátila ke své matce O.
H. starší (poškozené v trestním řízení) a de facto i k obviněnému. Z dostupného spisového materiálu totiž vyplývá, že v předmětném řízení soudkyně nezískala žádnou povědomost o násilnickém chování obviněného ve vztahu k poškozeným, a tudíž si nemohla předem učinit názor na otázku jeho viny, ani na poměry v rodině obviněného a poškozených. Co se týče vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení podle § 30 odst. 2 a 3 tr. ř., tj. z důvodu, že byl soudce činný v projednávané věci v jiném procesním postavení, nebo z důvodu, že v projednávané věci učinil konkrétní úkony, je třeba uvést, že výčet důvodů, které znamenají automatické vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení, je taxativní a namísto uplatňování analogie, je podle ustálené judikatury v konkrétních případech třeba zvažovat, zda s ohledem na míru, v jaké soudce v přípravném řízení řešil otázku viny obviněného, nepřichází v úvahu vyloučení soudce podle § 30 odst. 1 tr.
ř. pro poměr k projednávané věci. Pokud toto platí ve vztahu k úkonům soudce v rámci trestního řízení, tím spíš to platí při posuzování případného vyloučení soudce z důvodu, že dříve rozhodoval v opatrovnickém řízení týkajícím se poškozených. Tímto způsobem přitom postupovala předsedkyně senátu v rámci úvah o tom, zda lze mít pochybnosti o její nestrannosti při rozhodování v této trestní věci, v souvislosti s rozhodováním o námitce podjatosti vznesené obviněným, přičemž vina obviněného nebyla v předchozím opatrovnickém řízení jakkoli řešena.
Jak odůvodnění jejího usnesení, tak odůvodnění usnesení stížnostního soudu podrobně a logicky vysvětlují, proč předchozí rozhodnutí předsedkyně senátu v opatrovnickém řízení samo o sobě nemůže vzbuzovat pochybnosti o její nestrannosti v tomto trestním řízení. Nelze též přehlédnout, že obviněný nenamítal žádné konkrétní okolnosti svědčící o neobjektivním přístupu předsedkyně senátu.
Z výše uvedených důvodů tak podle státní zástupkyně nelze přisvědčit dovolací námitce obviněného, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, jakkoli je jeho námitka podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
15. Pokud jde o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupkyně konstatovala, že jde-li o tvrzené extrémní rozpory ohledně okamžiku zahájení údajného týrání poškozených vyplývající z rozporných výpovědí poškozených, lze souhlasit s tím, že přesný počátek týrání poškozených obviněným nebyl jednoznačně stanoven, nicméně odvolací soud jasně vyložil, jak dospěl k tomu, že k týrání poškozených začalo docházet nejméně v lednu 2017. Starší poškozená v průběhu hlavního líčení dne 5. 12. 2019 vypověděla, že vztah s obviněným se zvrtl přibližně po roce soužití. Pakliže v této souvislosti hovořila i o prodeji domu, a zároveň je s ohledem na ostatní důkazy ve věci provedené zřejmé, že k prodeji domu došlo až dlouho po zahájení společného soužití, je evidentní, že časový údaj „přibližně po roce“ uváděný starší poškozenou je namístě logicky vztáhnout k okamžiku sestěhování a nikoli až k okamžiku následného prodeje domu. Tomuto závěru pak odpovídá výpověď mladší poškozené z téhož dne, která uvedla, že prvního půl roku bylo v pohodě, a k prodeji domu v XY vztáhla až zhoršování se chování obviněného a jeho agresi. Ostatně stupňující se intenzita agrese je pro domácí násilí typická, na což upozorňoval sám obviněný. Jisté nepřesnosti v rámci podaných výpovědí nejsou extrémními rozpory ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. K rozporům ve výpovědích obou poškozených a svědkyně M. N. (rozené H.) v trestním řízení oproti opatrovnickému řízení se odvolací soud rovněž vyjádřil v odůvodnění rozsudku, přičemž jeho závěry jsou podle státní zástupkyně logické, neboť pokud matka a dcera chtěly žít spolu a starší poškozená ještě nebyla schopna se od obviněného odpoutat, což je pro oběti domácího násilí typické, jistě by toho nedosáhly tím, že by popsaly panující rodinné poměry, a navíc, jak upozornil i odvolací soud, intenzita jednání obviněného se stupňovala až později, tj. po ukončení opatrovnického řízení. Namítá-li obviněný, že zhoršení školního prospěchu mladší poškozené nemohlo být důsledkem týrání z jeho strany, neboť k němu došlo již v souvislosti s jejím přestupem do nové školy od září 2016, je takové tvrzení vyvraceno svědectvím řady svědků o tom, že mladší poškozená měla tolik práce, že nebyla schopna se do školy připravovat. Byť tedy počáteční zhoršení mohlo být zprvu přičítáno přestupu do nové školy, což má ostatně vyplývat i ze zprávy z psychologické krizové intervence ze dne 14. a 15. 2. 2017, která je obviněným označována za opomenutý důkaz, vyplývá z vyžádaných zpráv ze základní školy, že nejhorší byl prospěch mladší poškozené v roce 2017, a to v důsledku zanedbané domácí přípravy.
17. Obviněnému je však podle názoru státní zástupkyně třeba přisvědčit ohledně časového rámce incidentu s půllitrem, který je součástí popisu skutku, pro který byl odvolacím soudem odsouzen. Z výpovědi starší poškozené při hlavním líčení dne 5. 12. 2019 totiž skutečně vyplývá, že k tomuto incidentu došlo v roce 2016, když u obviněného začala bydlet. I přes tuto zjevnou vadu skutkových zjištění má však státní zástupkyně za to, že se nejedná o tzv. extrémní nesoulad rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. I v případě, že by toto jednání nebylo součástí popisu skutku, ostatní skutková zjištění ve svém souhrnu stále naplňují znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. d) tr. zákoníku.
18. V souvislosti s námitkami obviněného ohledně opomenutých důkazů pak státní zástupkyně uvedla, že pokud jde o zprávu z psychologické krizové intervence ze dne 14. a 15. 2. 2017, má být součástí znaleckého posudku z jiné trestní věci. Jako důkaz byl proveden přestupkový spis Městského úřadu Klatovy a z toho zejména policejní spis územního odboru Domažlice, z něhož byly čteny některé listiny, avšak ve vztahu k prověřování podezření ze zneužívání dcer poškozené jejím nevlastním otcem. Z dostupného spisového materiálu nevyplývá, že by provedení předmětné zprávy, která v daném spise byla jen součástí znaleckého posudku z jiného trestního řízení, bylo navrženo jako důkaz, přičemž důvody zahájení opatrovnického řízení dostatečně vyplývají z opatrovnického spisu, který byl rovněž proveden jako důkaz v této trestní věci, a školní prospěch mladší poškozené a její kázeňské problémy jsou naopak prokazovány listinami vyžádanými od základních škol, které mladší poškozená navštěvovala, a které poskytují objektivnější náhled na situaci, než tvrzení učiněná v rámci krizové intervence.
V daném kontextu též státní zástupkyně uvedla, že tvrzení obviněného, že obava mladší poškozené z reakce matky na její problémy ve škole dokládá, že se této bála více než obviněného, je cela zavádějící, neboť naprostá většina dětí se obává reakce rodiče na špatný prospěch a kázeňské problémy ve škole. Dne 17. 8. 2023 a znovu dne 15. 9. 2023 byl jako důkaz v hlavním líčení proveden spisový materiál vedený u nalézacího soudu pod sp. zn. 8 C 186/2021, ohledně žaloby obviněného na vydání bezdůvodného obohacení starší poškozenou.
Co se týče zamítnutí návrhu na zadání revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku Mgr. Hany Ortmanové, lze se zcela ztotožnit s důvody, které k tomu uvedl soud prvního stupně. Pokud jde o další obviněným tvrzené opomenuté důkazy, lze uvést, že návrhy obhajoby na provedení důkazů byly zamítnuty pro jejich nadbytečnost, a tedy nejde o opomenuté důkazy. Navíc z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá poměrně rozsáhlé dokazování provedené jím ve veřejném zasedání, v jehož rámci odvolací soud napravil i pochybení soudu prvního stupně a provedl obviněným předložené SMS zprávy, nicméně jejich obsah podle jeho názoru nemůže zvrátit ostatní důkazy ve věci provedené.
Byť je toto odůvodnění strohé, je zřejmé, že SMS zprávy byly provedeny a že se jejich obsahem odvolací soud při hodnocení viny obviněného zabýval.
19. Napadá-li obviněný, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že fyzické ataky vůči poškozeným tento nepopírá a částečně je připouští, ale bagatelizuje je, státní zástupkyně poukázala na to, že odvolací soud patrně naráží na vyjádření obviněného, že když se bránil útokům starší poškozené, tak ji nikdy neudeřil do obličeje, z čehož lze dovodit, že k fyzickým střetům docházelo, a odvolací soud jen neuvěřil obhajobě obviněného, že šlo o obranu z jeho strany. Pokud jde o omezení práva obhajoby klást při opětovném výslechu oběma poškozeným otázky týkající se věci samé, již odvolací soud uznal, že se ze strany nalézacího soudu jednalo o pochybení, avšak lze se ztotožnit s jeho závěrem, že se nejedná o podstatné omezení práva na obhajobu, byť z jiného než odvolacím soudem uváděného důvodu. Důvodem, proč se nejedná o podstatné omezení práva na obhajobu, totiž není skutečnost, že si poškozené již nic nemohly pamatovat, ale že již byly dříve slyšeny za účasti obhájce v hlavním líčení, že omezení se týkalo i státní zástupkyně a zmocněnce a že opakovaný výslech byl prováděn zejména k nově provedeným důkazům. Výpovědi obou poškozených hodnotil jako věrohodné jak soud prvního stupně, tak odvolací soud, přičemž soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku své závěry podrobně zdůvodnil. Věrohodnost poškozených přitom hodnotil i s ohledem na skutečnosti, které byly zjištěny o průběhu trestního řízení vedeného pro podezření, že nevlastní otec starší poškozené, svědek F. S., pohlavně zneužíval všechny tři dcery starší poškozené, i s ohledem na výpovědi svědka F. S., a zejména matky starší poškozené, Z. S.
20. Jde-li o asymetrii vztahu mezi obviněným a poškozenými, státní zástupkyně má za to, že u mladší poškozené je dána jednoznačně již s ohledem na její věk v době skutku a skutečnost, že se obviněný podílel na její výchově. Nicméně asymetrie vztahu s oběma poškozenými vyplývá i z ustálených skutkových zjištění zachycených v popisu skutku dovoláním napadeného rozsudku, stejně jako opakovaní útoků a eskalace násilí. Proto ani ohledně těchto dovolacích námitek, které jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze obviněnému přisvědčit.
21. Jelikož má státní zástupkyně za to, že dovolání obviněného P. K. je v rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům zjevně neopodstatněné, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
22. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný obsáhlou replikou ze dne 7. 8. 2024, v níž podrobně reaguje na každý argument státní zástupkyně a rozvíjí dále svoji dovolací argumentaci. III. Přípustnost dovolání
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
24. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
25. Pokud jde o repliku obviněného na vyjádření státní zástupkyně, je nutno uvést, že pokud obviněný v tomto podání uplatnil nové námitky, Nejvyšší soud k nim v této části nemohl přihlížet. Je tomu tak proto, že změnou důvodu dovolání ve smyslu § 265f odst. 2 tr. ř., nepřípustnou po uplynutí dovolací lhůty, je nejen uplatnění dalšího dovolacího důvodu, ale i doplnění dovolací argumentace ve smyslu vznesení jiných, dalších námitek, byť obsahově podřaditelných pod dovolací důvod uplatněný v zákonem stanovené lhůtě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 4 Tdo 555/2024). Jakkoliv však obviněný ve své replice reagoval na vyjádření státní zástupkyně, obsahem jeho podání je zejména opakování dovolací argumentace.
26. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
27. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř.
28. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ten je naplněn tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
30. O dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak jde tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
31. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
32. Na podkladě obviněným uplatněných důvodů dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného. IV. Důvodnost dovolání
33. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný P. K. jím brojí proti výroku o vině zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. d) tr. zákoníku. Namítá přitom jednak to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán (předsedkyně senátu soudu prvního stupně), a dále zejména poukazuje na nevěrohodnost poškozené O. H. starší. Obviněný v dovolání uplatnil i celou řadu dalších skutkových námitek, které se mj. týkají okamžiku stanoveného odvolacím soudem jako počátek jednání, v němž je spatřováno týrání poškozených, na leden 2017. Dále poukazuje na vadu opomenutých důkazů a stran právní kvalifikace vytýkaného jednání uplatnil námitku týkající se vzájemného postavení obviněného a poškozené O. H. starší, které bylo podle názoru obviněného rovnocenné.
34. Již na tomto místě je nicméně nutno konstatovat, že dovolací argumentace obviněného je převážně skutkové a procesní povahy. Je rovněž zapotřebí upozornit na to, že obviněný v podaném dovolání v zásadě toliko opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v dřívějších fázích trestního řízení, přičemž jeho námitkami se řádně zabývaly soudy nižších stupňů a s těmito se správně vypořádaly. Již sama tato skutečnost přitom zpravidla značí zjevnou neopodstatněnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
35. Pokud jde o procesní námitku obviněného, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně Mgr. Martina Šimánková byla z důvodu rozhodování v opatrovnické věci týkající se dcery poškozené O. H. starší vyloučena z projednávání úkonů v tomto trestním řízení, Nejvyšší soud uvádí, že tuto námitku bylo možno podřadit pod důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Ze spisového materiálu se však podává, že uvedená procesní výhrada již byla v průběhu trestního řízení podrobně vypořádána. Krajský soud v Plzni jako soud stížnostní totiž usnesením ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 9 To 150/2023, zamítl stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 23. 3. 2023, č. j. 2 T 31/2019-558, kterým bylo rozhodnuto, že předsedkyně senátu Mgr. Martina Šimánková podle § 31 odst. 1 tr. ř. není vyloučena z úkonů nyní vedeného trestního řízení. Stížnostní soud zdůraznil, že sama skutečnost, že předsedkyně senátu v této trestní věci v minulosti vydala rozhodnutí v opatrovnické věci týkající se osob žijících s obviněným a že se při této příležitosti částečně obeznámila se situací v rodině obviněného v dubnu 2017, rozhodně nemůže automaticky zakládat pochybnost o podjatosti předsedkyně senátu ani vést k závěru o tom, že by tato měla být ovlivněna v důsledku své předchozí rozhodovací činnosti tak, že není v aktuálně vedené věci schopna objektivně a nestranně rozhodovat.
36. S ohledem na to, že Nejvyšší soud se s uvedenými závěry soudů nižších stupňů, že nebyly dány důvody pro vyloučení jmenované předsedkyně senátu z vykonávání úkonů nyní vedeného trestního řízení, zcela ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje, uvede na tomto místě pouze stručně následující.
37. Je skutečností, že z uvedené námitky, tak jak ji obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval, se podává, že obviněný důvod pro vyloučení spatřuje v poměru předsedkyně senátu k projednávané věci (§ 30 odst. 1 tr. ř.). Je proto bezpředmětné zabývat se možnou analogií k důvodům pro vyloučení uvedeným v § 30 odst. 2 a 3 tr. ř., jejichž výčet je navíc taxativní, takže jakákoliv analogie v tomto směru nepřichází v úvahu. Pokud jde o možný poměr k projednávané věci, je za zcela správné nutno označit závěry nižších soudů, že sama skutečnost, že předsedkyně senátu v rámci výkonu funkce soudce rozhodovala ve věci péče o tehdy nezletilou AAAAA, zásadně nemůže vést k vyloučení dané soudkyně z rozhodování v trestní věci vedené pro týrání osob nacházejících se v dané domácnosti. Předsedkyně senátu v dané opatrovnické věci navíc rozhodla toliko o návrhu na změnu výchovného prostředí pro nezletilou, který byl zamítnut. Pokud obviněný poukazuje na to, že v rámci rozhodování v opatrovnické věci získala nějaké vnitřní informace, je tento argument nutno označit za poněkud rozporuplný, neboť stejná soudkyně následně v rámci trestního řízení učinila závěr, že obviněný se v dané domácnosti dopouštěl týrání tam žijících osob. Pokud by tedy jmenovaná soudkyně vycházela z informací z tehdejšího opatrovnického prostředí, ve kterém týrání nebylo odhaleno, mohlo by nyní být pouze stěží rozhodnuto o vině obviněného. Je proto zcela zjevné, že odlišný skutkový závěr o poměrech v domácnosti obviněného a poškozených je dán rozdílným rozsahem dokazování, které bylo v trestním řízení, na rozdíl od řízení opatrovnického, realizováno v podstatně širším okruhu. Výsledek trestního řízení tedy dosvědčuje, že daná soudkyně nebyla předpojatá a že vycházela z důkazů opatřených v trestním řízení, které (bohužel) nebyly v době jejího rozhodování v opatrovnické věci k dispozici. Argument o poměru předsedkyně senátu k věci je tak nutno odmítnout. Pochybnosti o její nepodjatosti nevznikly, a to ani v subjektivní rovině, ani v rovně objektivního zdání nestrannosti, neboť je zcela běžné, že soudce působící u určitého okresního soudu se s určitými osobami (ať už v postavení účastníků řízení či obžalovaných) setkává při svém rozhodování opakovaně. Tolik pouze stručně k otázce podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně. V podrobnostech odkazuje Nejvyšší soud na podrobná odůvodnění jak usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 23. 3. 2023, č. j. 2 T 31/2019-558, tak usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 9 To 150/2023.
38. Zbývající dovolací námitky obviněného se týkají výlučně hodnocení provedených důkazů, resp. rozsahu provedeného dokazování. Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda lze takové námitky podřadit pod rozsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný v této souvislosti uplatnil. Pokud jde o skutkové námitky, v rámci kterých obviněný brojí proti závěru soudů nižších stupňů, že se dopustil jednání vykazujícího znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. d) tr. zákoníku, je Nejvyšší soud nucen upozornit, že jejich podřazení pod zákonný dovolací důvod je problematické.
39. Je tomu tak proto, že zakotvením dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo ani po 1. 1. 2022 k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestal jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
40. Pokud se obviněný v nyní projednávaném dovolání domáhá jiného způsobu hodnocení provedených důkazů, resp. prosazuje jinou, pro něj příznivější verzi skutkového děje, než ke které dospěly soudy nižších stupňů, je nutno konstatovat, že takové námitky lze z právě uvedených důvodů pouze stěží podřadit pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolání obviněného totiž neobsahuje žádnou kvalifikovanou argumentaci týkající se zjevného (extrémního) rozporu učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy (obviněný takový rozpor nepopisuje), ale jde pouze o prostou polemiku se způsobem hodnocení důkazů, která se předmětem dovolacího přezkumu stát nemůže.
41. Po prostudování podaného dovolání, napadených rozsudků soudů nižších stupňů i předloženého spisového materiálu však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutkové závěry, které učinil zejména Okresní soud v Klatovech coby soud prvního stupně a které k odvolání obviněného přezkoumal a aproboval Krajský soud v Plzni (který napoprvé odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednán a rozhodnutí), takovými vadami, které by mohly odůvodnit výjimečný zásah Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění, zatíženy nejsou. Jedná se naopak o výsledek rozsáhlého dokazování, kdy množství provedených důkazů bylo nalézacím soudem hodnoceno v souladu s pravidly volného hodnocení důkazů uvedenými v § 2 odst. 6 tr. ř., tedy při pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, tyto úvahy byly přezkoumatelným způsobem vyloženy v odůvodnění odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu, které splňuje požadavky stanovené v § 125 odst. 1 tr. ř., přičemž provedené dokazování umožnilo zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Není úkolem Nejvyššího soudu znovu reprodukovat obsah jednotlivých důkazů a prezentovat důkazní situaci ve vztahu ke každému jednotlivému skutkovému zjištění, neboť s tím již byl obviněný v dosavadním průběhu trestního řízení podrobně seznámen.
42. Rovněž vzhledem k tomu, že soudy nižších stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí již dostatečně a srozumitelně vypořádaly se všemi podstatnými argumenty obviněného, Nejvyšší soud nehodlá na tomto místě reagovat na každou jeho jednotlivou skutkovou námitku a omezí se zejména na odkaz na příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozhodnutí. Právo na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu práva na spravedlivý proces totiž nelze chápat tak, že soudy musí podrobně reagovat na každou námitku obviněného (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16). I z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že se soudy mají zabývat podáními stran, jejich argumentací a navrženými důkazy, s nimiž se též musí přesvědčivě vypořádat, což ale na druhou stranu nelze chápat jako právo takové strany obdržet podrobnou odpověď na každý vlastní argument – viz např. rozsudek ze dne 19. 4. 1994 ve věci Van de Hurk proti Nizozemsku, č. 16034/90, § 61, nebo rozsudek ze dne 28. 1. 2003, ve věci Burg a ostatní proti Francii, č. 34763/02. Evropský soud pro lidská práva připouští i jen stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí ovšem být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou (tak např. již zmíněný rozsudek ze dne 19. 12. 1997, ve věci Helle proti Finsku, č. 20772/92, § 60). Dokonce za určitých okolností by byl přípustný i pouhý odkaz na odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud by se soud prvního stupně s veškerou argumentací dostatečně beze zbytku vypořádal (viz např. rozsudek ze dne 15. 2. 2007, ve věci Boldea proti Rumunsku, č. 19997/02, § 33), typicky pokud by šlo o opakování obhajoby.
43. Je tak možno pouze stručně uvést, že soud prvního stupně se v rámci dokazování podrobně zabýval všemi skutkovými okolnostmi, které tvoří jádro nyní uplatňovaných dovolacích námitek obviněného P. K.
44. Pokud jde o otázku věrohodnosti poškozených, jejichž výpovědi představují klíčový důkazní podklad pro závěr o vině obviněného, je, vedle výše uvedených omezení dovolacího přezkumu skutkových zjištění Nejvyšším soudem, nutno zdůraznit i skutečnost, že hodnocení věrohodnosti svědka (poškozeného) s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti náleží výlučně tomu orgánu činnému v trestním řízení, který výslech daného svědka provedl. Skutečnost, že nalézací soud hodnotil věrohodnost jmenovaných svědkyň způsobem, který neodpovídá představám obviněného, pokud dostál požadavkům volného hodnocení důkazů vyplývajícím z § 2 odst. 6 tr.
ř. a své úvahy, kterými byl při hodnocení věrohodnosti veden, v souladu s § 125 odst. 1 tr. ř. rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, proto zásadně nemůže založit zjevný (extrémní) rozpor učiněných skutkových zjištění s těmito důkazy ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 3 Tdo 39/2021, bod 165.). Z odůvodnění zejména rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že nalézací soud věnoval posouzení věrohodnosti obou poškozených náležitou pozornost a své úvahy vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí (viz zejména body 67.
a 68.). Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně při hodnocení těchto důkazů nevybočil ze zásady volného hodnocení důkazů, není Nejvyšší soud jako soud dovolací oprávněn do jeho odůvodněných závěrů jakkoliv zasahovat, když pro to není důvod ani po věcné stránce. Z výpovědí obou poškozených tak bylo možno vycházet.
45. Pokud jde o otázku stanovení doby započetí týrání poškozených, je nutno připomenout, že hodnocení této skutkové otázky prošlo určitým vývojem, kdy odvolací soud ve svém rozsudku stanovil dobu pozdější oproti době stanovení soudem nalézacím. Jako dobu, kdy již bez důvodných pochybností obviněný poškozené týral, stanovil leden 2017. Pokud obviněný namítal, že ze samotných výpovědí poškozených vyplývá něco jiného (léto 2017 po prodeji rodinného domu v XY), odvolací soud uvedl, že v létě 2017 došlo pouze ke zhoršení jednání, které však již nějakou dobu probíhalo.
Postupné zvyšování intenzity nejprve verbálního, následně i fyzického napadání ze strany osoby týrající je přitom pro domácí násilí zcela typické. Skutečnost, že již v lednu 2017 bylo zlé nakládání obviněného s poškozenými natolik intenzivní, že jej tyto pociťovaly jako těžké příkoří, pak jednoznačně vyplývá jednak ze zhoršení školního prospěchu, pokud jde o mladší poškozenou, jednak z incidentu, při kterém si chtěla její matka sáhnout na život, přičemž podle výpovědí svědků byla doslova zmlácená.
Pokud obviněný poukazuje na to, že na počátku roku 2017 již probíhalo opatrovnické řízení, ve kterém žádné problémy v soužití zjištěny nebyly, lze pouze zopakovat již shora uvedené, že v rámci opatrovnického řízení měl soud k dispozici podstatně omezenější okruh důkazů. Skutečnost, že v tomto řízení žádné násilí v dané domácnosti nevyšlo najevo, tak v žádném případě neznamená, že k němu ve skutečnosti nedocházelo, tím spíš za situace, kdy bylo v zájmu matky (poškozené starší), aby v opatrovnickém řízení skutečnou situaci v domácnosti zamlčela.
46. Stejně tak, pokud obviněný namítal nesprávnost zjištění soudů ohledně povahy vzájemného soužití s poškozenými nebo okolností jejich odchodu od něj, nemohou tyto námitky ničeho změnit na odůvodněných závěrech soudů nižších stupňů. Lze sice mít určité pochybnosti o časovém zařazení útoku s půllitrem, tato skutečnost však není z hlediska jednání obviněného jako celku natolik podstatná, aby mohla opodstatnit výjimečný kasační zásah Nejvyššího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění soudů nižších stupňů (jako by tomu bylo např. tehdy, pokud by uvedené jednání bylo posuzováno jako ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku, popř. těžké ublížení na zdraví podle § 145 tr. zákoníku). Nejde totiž o skutkové zjištění určující pro naplnění znaků přisouzeného trestného činu, jak to vyžaduje § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To platí i o okolnosti odchodu poškozených od obviněného, kterých se mají týkat obviněným zdůrazňované SMS zprávy. O tom, že obviněný poškozenou O. H. starší bil i na ni slovně útočil, přitom pochybnosti nepanují, a tato skutečnost vyplývá nejen z její věrohodné výpovědi, ale i z výpovědí ostatních svědků pocházejících mimo předmětnou domácnost, např. svědkyň P. H., J. M. či M. N. Tito svědci sice nebyli útokům bezprostředně přítomni, nicméně jejich následky na poškozené H. starší pozorovali. Agresivní povaha obviněného, a to nejen vůči poškozeným, ale i vůči vlastním rodičům, přitom vyplývá i z ostatních provedených důkazů.
47. Pokud obviněný vedle zpochybňování skutkových zjištění soudů napadá i rozsah provedeného dokazování, je možno připustit podřazení takové argumentace pod rozsah třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ta je naplněna tehdy, jestliže ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je nicméně nutno upozornit na to, že obviněný, resp. jeho obhájce, v průběhu veřejného zasedání k projednání odvolání, výslovně uvedl, že důkazní návrhy ponechává na úvaze odvolacího soudu. Z toho důvodu lze nyní, ve fázi dovolacího řízení, jen stěží hovořit o tom, že jde o důkazy navrhované. Navíc je nutno konstatovat, že část důkazů, jejichž neprovedení obviněný namítá, se netýká rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků přisouzeného trestného činu. Tak je tomu zejména v případě námitky týkající se vyšetřovacího pokusu k útoku lopatou, kdy tato jednotlivost skutečně není způsobilá zpochybnit ostatními důkazy bezpečně prokázaný závěr o týrání. Konečně lze k obsáhlým důkazním návrhům obviněného uvést, že tyto byly podrobně vypořádány zejména soudem prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku. Na jehož body 80. a násl. Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje a opakuje, že v situaci, kdy soudy nižších stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně a srozumitelně vypořádaly se všemi podstatnými návrhy obviněného, dovolací soud nehodlá na tomto místě znovu rekapitulovat skutkový stav věci a reagovat na každou jednotlivou námitku obviněného.
48. Konečně, pokud jde o námitku nesprávného právního posouzení skutku, kterou obviněný opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a v rámci které napadá zejména závěr soudů o asymetrickém postavení jeho a poškozené O. H. starší, je nutno konstatovat, že tato argumentace, byť se týká otázky naplnění znaku týrání, se s uplatněným důvodem dovolání zcela míjí. Je tomu tak proto, že obviněný při konstrukci této námitky vychází z toho, že postavení jeho a jmenované poškozené bylo rovnocenné.
Tato obhajovací verze však byla jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností vyvrácena provedeným dokazováním, kterým bylo naopak zjištěno, že obviněný byl v konfliktech dominantní. Obviněný tak ve své námitce nesprávného právního posouzení vychází z odlišného skutkového děje, než jaký byl zjištěn nalézacím soudem v důkazním řízení, přičemž v zásadě pokračuje v dosavadní polemice se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však směřuje výhradně k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
Skutkový stav je tak hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě uvedeného dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože to jsou otázky upravené normami procesního práva, nikoli hmotným právem (blíže viz ŠÁMAL, P.; PÚRY, F.
§ 265b. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164). Jinými slovy, dovolací soud je při posuzování dovolání z hledisek dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Shora uvedenou argumentaci obviněného tak pod rozsah důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze. Právní posouzení zjištěného skutku soudy nižších stupňů je navíc zcela přiléhavé.
49. Závěrem stručného vypořádání dovolacích námitek obviněného tak Nejvyšší soud uvádí, že řízení před soudy nižších stupňů nebylo zatíženo procesními vadami, které by mohly vést ke zrušení napadených rozhodnutí v dovolacím řízení, a že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků přisouzeného trestného činu, nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. proto naplněny nebyly. Pokud obviněný nad rámec těchto námitek hodlal uplatnit i námitku nesprávného právního posouzení skutku, tuto nebylo možno podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
50. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného P. K. rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
51. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20.11.2024
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu