3 Tdo 621/2025

3 Tdo 621/2025-177

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 9 To 31/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 T 12/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. V. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 12 T 12/2024, byl P. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 8. 3. 2024 v době od 15:00 hod. do 16:05 hod. řídil osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 206, VIN XY, osazené odcizenými registračními značkami XY, MPZ: SK (kdy registrační značky XY, náležející k vozidlu, byly nalezeny uvnitř vozidla), a to nejméně z ulice XY v Brně, dále po komunikacích města Brna, kdy v km 194 najel na dálnici D1 ve směru na Prahu a pokračoval v jízdě až na km 119 dálnice D1, kde byl v exitu dálnice D1,v k. o. XY, okres XY, zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, ačkoliv věděl, že mu byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 92 T 115/2006, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 5 To 627/2006, nabyl právní moci dne 13. 12. 2006, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, tj. od 27. 5. 2023 do 27. 11. 2025, a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2019, č. j. 90 T 110/2019, který nabyl právní moci téhož dne, uložen další trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let, tj. od 27. 11. 2025 do 27. 11. 2027.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

3. Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 12 T 12/2024, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině i trestu.

4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 9 To 31/2025, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II.

5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 155–156 spisu), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť napadaným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného jakožto řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení před soudem prvního stupně dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolatel namítá, že i za skutkového stavu zjištěného v rozsudku soudu prvního stupně byl takto zjištěný skutek soudem prvního stupně nesprávně právně posouzen.

6. Obviněný uvádí, že si nebyl vědom platného zákazu řízení motorových vozidel, resp. měl za to, že po roce 2023 mu již nemohl být uložen zákaz řízení ze zákonných důvodů. Poukázal na časové zařazení uložených trestů zákazů řízení uvedených ve výroku rozsudku, když zákaz řízení, který měl být platný v letech 2023 až 2025, byl uložen rozsudkem z roku 2006, a zákaz řízení platný v letech 2025 až 2027 byl uložen rozsudkem z roku 2019, což je pro laika obtížné pro orientaci. Má proto za to, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu. Pro naplnění skutkové podstaty jemu přisouzeného přečinu musí pachatel vědět, že porušuje mu stanovenou povinnost, tedy, že ví, že porušuje předchozí rozhodnutí soudu a zároveň jej chce porušit. V projednávané věci si však nebyl vědom toho, že platný zákaz porušuje.

7. Obviněný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, uvedeným v bodech 13. a 14. odůvodnění jeho rozsudku, který absenci subjektivní stránky trestného činu vyvrací tím, že se neobrátil na Městský soud v Brně ani na příslušný magistrát s dotazem, zda mu uložené tresty zákazu řízení motorových vozidel platí, a jednal tak nejméně v úmyslu nepřímém. Nijak tak nezohlednil jeho vyjádření u hlavního líčení, že se v roce 2012 byl osobně na soudě zeptat, kdy mu končí zákazy řízení, a bylo mu řečeno, že v roce 2019. Následně mu bylo soudem sděleno, že když nesedne za volant do roku 2023, tak mu soudní zákazy řízení skončí. Neguje tím, že by se o zákazy řízení nezajímal. Uvedl, že se toliko řídil získanými informacemi, a tedy měl za to, že po roce 2023 již zákazy řízení netrvají.

8. Obviněný dále namítl, že jemu uložený trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný, a to i s ohledem na výše uvedenou složitost časové platnosti zákazů řízení, kdy vzhledem k okolnostem lze uložit trest mírnější, podmíněně odložený.

9. S ohledem na uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265m tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2025, č. j. 9 To 31/2025-147, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 1. 2025, č. j. 12 T 12/2024-127, zrušil a zprostil jej obžaloby v celém rozsahu.

10. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 6. 6. 2025, sp. zn. 1 NZO 400/2025.

11. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a východiska uplatněných dovolacích důvodů, uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Námitky obviněného vyhodnotila jako pod jím uplatněné dovolací důvody podřaditelné, nicméně je shledala neopodstatněnými. Poukázala na body 6. až 14. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na které odvolací soud de facto odkázal.

12. Státní zástupkyně zastává názor, že se nalézací soud, potažmo i soud odvolací vypořádaly se všemi rozhodnými okolnostmi významnými pro závěr o naplnění subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve formě úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Důvody, pro které obviněný spoléhal, že nezpůsobí škodlivý následek, nemají charakter dostatečných důvodů, jak je koncipuje konstantní judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.

11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014, dne 6. 10. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1161/2005, ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1467/2015). O tom, že obviněný motorové vozidlo v inkriminované době skutečně řídil, není žádných pochyb. Současně věděl o uložení sankce zákazu řízení motorových vozidel dvěma pravomocnými rozsudky. Obviněný se nikdy neobrátil na Městský soud v Brně ani na příslušný magistrát s dotazem, zda, případně od kdy do kdy mu uložené tresty zákazu řízení motorových vozidel platí. Zároveň si byl vědom toho, že do trestu zákazu řízení motorových vozidel se nepočítají období výkonu trestu odnětí svobody, přičemž od roku 2006, kdy mu byl uložen zákaz činnosti, strávil ve výkonu trestu odnětí svobody 8,5 roku, a aktuální trest nyní vykonává ve věznici v Rakousku.

Dokazováním navíc bylo zjištěno, že mu byly předmětné rozsudky doručeny do vlastních rukou. Obviněný si byl rovněž vědom, že mu byl uložen i další trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, jehož výkon přímo navazuje na ten uložený na základě výše citovaných rozhodnutí. Samotná okolnost, že obviněný si prokazatelně neověřil, dokdy mu uložené tresty zákazu řízení motorových vozidel platí, navíc s vědomím, že řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění (dokonce vozidlo nezákonně opatřené jinými registračními značkami) subjektivní stránku přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.

zákoníku rozhodně nevylučují.

13. Státní zástupkyně rovněž zastává názor, že stručnou námitku dovolatele směřovanou proti výroku o trestu nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení § 265b tr. ř. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však trest odnětí svobody uložený dovolateli ještě pod polovinou zákonné trestní sazby, byť je spojený s přímým výkonem ve věznici, rozhodně není. Z odůvodnění rozhodnutí soudů totiž plyne, že jeho výše a způsob jeho výkonu byly Okresním soudem v Jihlavě odůvodněny řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně konformním. V naznačeném směru byly odpovídajícím způsobem zohledněny trestní historie obviněného (odsouzení minimálně v celkem 18 případech za stejnorodou i různorodou trestnou činnost) a skutečnost, že se protiprávního jednání dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem. Pokud jde o polehčující okolnosti, soud na straně obviněného žádné neshledal.

14. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.

III.

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

16. Dovolání proti usnesení Krajského osudu v Brně ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 9 To 31/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

17. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř.

18. Je namístě upozornit, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v předcházejících fázích řízení. Obviněný totiž vznáší námitky totožné s námitkami uplatňovanými v rámci obhajoby již od počátku řízení, tedy takové, s nimiž se již vypořádal soud prvního stupně, a na podkladě řádného opravného prostředku rovněž soud odvolací.

19. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. a) – l). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou základních alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

20. První alternativa tohoto ustanovení by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněné projednal, kdy následně rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě tedy nepřichází v úvahu. Obviněný však výslovně poukazuje na uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy, že v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., kdy konkrétně poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. h) tr. ř.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

22. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). V rámci tohoto dovolacího důvodu není možné polemizovat se skutkovými závěry soudu, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz je pro skutkové zjištění více důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr, jak činí dovolatel. Východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

23. Obviněný namítá, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu kladeného mu za vinu, kteroužto námitku je možno pod předmětný dovolací důvod podřadit.

24. Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.

25. Jedná se o úmyslný trestný čin (§ 15 tr. zákoníku).

26. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel za a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo za b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].

27. Zavinění je vybudováno: a) na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a b) na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah.

28. Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech.

29. V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u úmyslu eventuálního byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky srovnej Šámal, P. a kol. S. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 316–327).

30. Judikatura obecných soudů uznává, že závěry o tom, že čin byl spáchán úmyslně, lze v případech, kdy v této otázce chybí doznání pachatele, činit nepřímo z okolností činu objektivní povahy (např. z povahy činu, způsobu jeho provedení) nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy (např. z pohnutky činu). Zavinění je výslednicí mj. i osobních vlastností pachatele, a lze proto také z nich na formu zavinění usuzovat (viz č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).

31. Pro naplnění subjektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zákoníku postačí i úmysl nepřímý (eventuální), a to i ve formě smíření [srov. § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku].

32. Podle ustálených skutkových zjištění obviněný řídil dne 8. 3. 2024 motorové vozidlo, ačkoli mu byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 92 T 115/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 5 To 627/2006, mj. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, tj. od 27. 5. 2023 do 27. 11. 2025, a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 90 T 110/2019, mu byl uložen další trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let, tj. od 27. 11. 2025 do 27. 11. 2027.

33. Soud prvního stupně konstatoval, že obviněný se doznal k řízení motorového vozidla, čímž naplnil objektivní stránku skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. „Doznání obžalovaného v tomto ohledu není důvod nevěřit, neboť je podpořeno dalšími důkazy, zejména výpovědí jeho spolujezdkyně P. M., protokolem o zadržení obžalovaného, ale i fotodokumentací z místa činu“ (bod 12. odůvodnění rozsudku).

34. Pokud jde o subjektivní stránku obviněnému za vinu kladeného jednání, obviněný popíral, že by jednal úmyslně, kdy namítal, že se domníval, že trest zákazu řízení již vykonal, protože mu v roce 2012 bylo k jeho dotazu na soudu sděleno, že zákazy mu končí v roce 2019, přičemž následně mu mělo být soudcem v roce 2019 sděleno, že pro dobu výkonu trestu odnětí svobody je výkon trestu zákazu činnosti pozastaven a tresty zákazu řízení mu tedy končí v roce 2023. Soud prvního stupně uvedené vysvětlení nepřijal, resp. neshledal jej jakkoli podloženým a dostačeným a v bodech 13. a 14. odůvodnění rozsudku rozvedl, na podkladě jakých úvah dospěl k závěru, že obviněný jednal přinejmenším v úmyslu nepřímém ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Poukázal na to, že obviněný se nikdy neobrátil na Městský soud v Brně ani na příslušný magistrát s dotazem, zda a případně do kdy mu uložené tresty zákazu řízení motorových vozidel platí. Byl si přitom vědom, že do trestů zákazu řízení motorových vozidel se nepočítají období, která strávil ve výkonu trestu odnětí svobody, což u obviněného od roku 2006 činilo 8,5 roku. Soud prvního stupně rovněž uvedl, že obviněnému byla předmětná soudní rozhodnutí doručena do vlastních rukou, což vyplývá z doručenek založených v příslušném spisovém materiálu sp. zn. 92 T 115/2006. (Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 7 Tdo 202/2012, bylo-li správní rozhodnutí o zákazu řízení motorových vozidel pachateli doručeno v souladu se zákonem, pak nastaly i právní účinky spojené s jeho doručením). Postoj obviněného označil za liknavost a poukázal dále na to, že obviněný řídil bez řidičského oprávnění. Obviněný tedy věděl, že „svým jednáním porušuje zájem společnosti na ochraně veřejného pořádku, když porušoval zákaz řízení motorových vozidel, který mu byl uložen rozhodnutím soudu, a byl nejméně srozuměn s tím, že svým jednáním může naplnit skutkovou podstatu trestného činu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za jehož spáchání byl v minulosti opakovaně odsouzen“ (bod 14. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

35. Odvolací soud se s uvedenými závěry soudu prvního stupně ztotožnil. V rámci odůvodnění usnesení se vyjádřil k námitce obviněného (uplatněné i v dovolání), v rámci níž obviněný tvrdil, že se na soudu dotazoval, kdy mu zákazy řízení končí, a následně se toliko řídil poskytnutými informacemi, kdy uvedl, že tato tvrzení obviněného jsou objektivně nepodložená, protože obviněný se oficiálně na příslušný soud s dotazem na konec trestu zákazu činnosti neobrátil. „Pokud by se i obžalovaný ptal nějakého soudce nebo pracovníka soudu, což potvrzeno není, v jiných trestních věcech, když by s nimi přišel do kontaktu, kdy mu končí trest zákazu činnosti, nelze jejich odpověď brát v potaz tak, aby z ní mohl bez pochybností obžalovaný vycházet.“ Odvolací soud konstatoval, že bylo prokázáno srozumění obviněného s tím, že může porušit zájem chráněný trestním zákoníkem tím, že řídí motorového vozidlo, přestože mu byl uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel. O srozumění podle odvolacího soudu svědčí i skutečnost, že obviněný řídil bez řidičského oprávnění, neměl u sebe řidičský průkaz a auto měl osazené značkami, které k vozidlu nepříslušely, zatímco ty, které k vozidlu příslušely, měl uloženy ve vozidle.

36. Nejvyšší soud se se závěry soudů obou stupňů plně ztotožňuje. Je možno uvést, že pokud obviněný namítá, že pro laika je složité pochopit s ohledem na časová zařazení platnost zákazů řízení mu uložených, pak je o to více zarážející, že se obviněný neobrátil s příslušným dotazem na soud, aby mu byla situace vysvětlena. Současně je třeba zdůraznit, že namítaná „nepřehlednost“ není dána ničím jiným než samotným životním postojem obviněného, který se opakovaně dopouští trestné činnosti, resp. je opakovaně za páchání trestné činnosti trestán, a to i přímým výkonem trestu odnětí svobody. U hlavního líčení obviněný připustil, že byl informován o tom, že během trvání výkonu trestu odnětí svobody je výkon trestu zákazu činnosti pozastaven. Rovněž uvedl, že si byl dobře vědom toho, že mu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 90 T 110/2019, který nabyl právní moci téhož dne, byl uložen další trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let (tj. od 27. 11. 2025 do 27. 11. 2027). Ten navazoval na předchozí trest zákazu řízení všech motorových vozidel, který byl pozastaven v důsledku pobytu obviněného ve výkonu trestu. Obviněný se vyjádřil v tom smyslu, že si to vyhodnotil tak, že tento trest mu byl uložen nezákonně, a proto se jej rozhodl ignorovat („k němu nebude přihlížet“). Opravný prostředek si nepodal, svou domněnku si nijak neověřil, byť se jednalo o pravomocné rozhodnutí soudu v konkrétní věci. Tvrzení obviněného, že se řídil jakýmisi informace od soudu či dokonce od státního zástupce, který mu měl sdělit, že už mu další zákazy řízení nemohou být uloženy, se jeví pouhou snahou o zbavení se odpovědnosti za jednání, jímž byl porušen zákon.

37. Namítá-li dále obviněný, že shledává jemu uložený trest odnětí svobody nepřiměřeně přísným, pak je třeba konstatovat, že uvedená námitka pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nespadá.

38. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz výše citované rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Takovýto druh námitek však obviněný nevznáší.

39. Je pravdou, že teoreticky (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39, § 41 či § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze jako dovolací námitku v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. relevantně uplatnit (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Předmětný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nebyl obviněným uplatněn, a s ohledem na jím přednesenou stručnou argumentaci je zjevné, že by k naplnění tohoto dovolacího důvodu nedošlo.

40. Nad rámec lze uvést, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Ohrožen byl přitom trestem odnětí svobody až na 2 roky. Byl mu tak uložen trest v dolní polovině zákonné trestní sazby. Není pochyb o tom, že se jedná o trest přípustný, uložený v rámci trestní sazby stanové ve zvláštní části trestního zákoníku.

41. V případě zákonného trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu mohl přicházet v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013). Takováto situace zcela rozhodně v projednávané věci nenastala. Jak rozvedl soud prvního stupně v bodě 16. odůvodnění rozsudku, obviněnému přitěžovalo, že byl za stejnorodou i různorodou trestnou činnost v České republice v minulosti již 18krát odsouzen a ve dvou případech byl odsouzen rakouskými soudy. Posuzovaného jednání se pak dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem. Žádné polehčující okolnosti nebyly u obviněného shledány. Obecné soudy se tedy uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců zcela jistě nezpronevěřily požadavku přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti při ukládání trestních sankcí.

IV.

42. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného P. V. odmítl.

43. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 7. 2025

JUDr. Petr Šabata předseda senátu