3 Tdo 653/2025-1010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o
dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněných
Františka Janovského, T. V. a právnické osoby JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o.,
IČO: 260 77 361, se sídlem Pod Lesem 482, 375 01 Týn nad Vltavou, proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2025, č. j. 4 To
246/2024-978, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 96/2022, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2025, č. j. 4 To 246/2024-978.
II. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č.
j. 6 T 96/2022-895, uznal pod bodem 1. obviněné Františka Janovského a T. V.
vinnými přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr.
zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pod bodem 2. obviněnou společnost
JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o. vinnou přečinem pojistného podvodu podle § 210
odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku, za použití § 7 a § 8 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti
právnických osoba a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále též
jen „TOPO“), kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustili tím,
že:
1. obžalovaní František Janovský a T. V.
v obci XY ve vzájemné součinnosti se zištným záměrem získat pro společnost JAFA
ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o., IČ 26077361, sídlem Pod Lesem 482, Týn nad Vltavou,
PSČ 375 01 (dále jen „Společnost“), neoprávněný majetkový prospěch ve formě
výplaty pojistného plnění z titulu Pojistné smlouvy na sdružené pojištění
souboru vozidel č. 18746638-15, uzavřené dne 13. 10. 2017 mezi společností
Česká pojišťovna a.s., IČO: 45272956, sídlem Spálená 75/16, Praha 1, PSČ 110 00
(dále jen „pojistitel“), jako pojistitelem a Společností jako pojistníkem, a na
ní navazující tzv. podsmlouvy č. 86489470-10 z téhož dne, definující jako
předmět pojištění vozidlo Mercedes Benz Actros 1848 LS, registrační značky XY,
VIN XY (dále jen „vozidlo“), v důsledku pojistné události nahlášené pojistiteli
dne 18. 9. 2019 a evidované pod č. 7135717, sdělili pojistiteli vědomě
nepravdivé údaje o okolnostech smyšlené dopravní nehody předmětného vozidla, k
níž mělo dojít dne 18. 9. 2019 v obci XY v areálu Společnosti a o rozsahu a
příčině poškození předmětného vozidla v souvislosti s touto nehodou, kdy T. V. jako zaměstnanec Společnosti na pracovní pozici řidiče pro účely oznámení shora
uvedené nehody vozidla jako škodní události pojistiteli popsal nehodu tak, že
při objíždění sil narazil do vypřáhnutého závaží z traktoru, kdy po nárazu šel
motor auta nekontrolovatelně do otáček a po nějaké chvíli se zastavil, načež
vystoupil a šel se podívat, co se stalo, následně v písemném prohlášení ze dne
20. 9. 2019 označeném jako „Podrobný popis vzniku škody u pojistné události č. 7135717“ a odeslaném pojistiteli e-mailem z účtu jafa.logistika@XY z dne 26. 9. 2019, vědom si toho, že toto prohlášení bude doručeno pojistiteli jako zásadní
doklad pro potřebu likvidace pojistné události č. 7135717, v prohlášení mimo
jiné uvedl, že František Janovský jako svědek nehody vše jistě viděl a slyšel a
František Janovský jako jediný jednatel Společnosti v písemném prohlášení ze
dne 26. 9. 2019 označeném jako „Vyjádření majitele a svědka nehody Františka
Janovského“ a odeslaném pojistiteli e-mailem z účtu jafa.logistika@XY dne 26. 9. 2019, vědom si toho, že toto prohlášení bude doručeno pojistiteli jako
zásadní doklad pro potřebu likvidace pojistné události č. 7135717, v prohlášení
mimo jiné uvedl, že byl od předmětné nehody vzdálen cca 20 až 30 m, při nehodě
slyšel náraz do překážky, po nárazu slyšel, jak motor naběhl do
nekontrolovatelných otáček, běžel ihned k vozidlu a pokoušel se s řidičem motor
ihned zhasnout, což nešlo, poté asi po cca 1–2 minutách svévolně zhasl, kdy v
rámci předmětné pojistné události byl Společností vůči pojistiteli uplatněn
nárok na pojistné plnění v podobě úhrady nákladů na opravu vozidla ve výši 478
486,23 Kč, přičemž v průběhu likvidace pojistné události bylo zjištěno, že
poškození vozidla, které bylo uplatněno vůči pojistiteli jako pojistná událost
č. 7135717, nebylo způsobeno za okolností uváděných T. V.
a Františkem
Janovským, neboť k zadření motoru vozidla došlo jinak než v důsledku náběhu
motoru do nekontrolovatelných otáček po tvrzené nehodě, pročež k vyplacení
pojistného plnění nedošlo, avšak jednáním Františka Janovského a T. V. hrozila
vzniknout pojistiteli Generali Česká pojišťovna a.s., IČ 45272956, se sídlem
Spálená 75/16, Praha 1, PSČ 110 00, škoda ve výši nejméně 478 486,23 Kč;
jako právnická osoba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v
Českých Budějovicích, oddíl C, vložka 12549, s předmětem podnikání Silniční
motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o
největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě
zvířat nebo věcí, nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o
největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě
zvířat nebo věcí a Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3
živnostenského zákona, prostřednictvím svého jednatele Františka Janovského,
jehož níže popsané jednání bylo uskutečněno v rámci činnosti a v zájmu
společnosti JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o. (dále jen „Společnost“) a je
Společnosti přičitatelné podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o
trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších
předpisů, jednala tak, že v obci XY se zištným záměrem získat pro společnost
neoprávněný majetkový prospěch ve formě výplaty pojistného plnění z titulu
Pojistné smlouvy na sdružené pojištění souboru vozidel č. 18746638-15, uzavřené
dne 13. 10. 2017 mezi společností Česká pojišťovna a.s., IČ 45272956, sídlem
Spálená 75/16, Praha 1, PSČ 110 00 (dále jen „pojistitel“), jako pojistitelem a
Společností jako pojistníkem, a na ní navazující tzv. podsmlouvy č. 86489470-10
z téhož dne, definující jako předmět pojištění vozidlo Mercedes Benz Actros
1848 LS, registrační značky XY, VIN XY (dále jen „vozidlo“), v důsledku
pojistné události nahlášené pojistiteli dne 18. 9. 2019 a evidované pod č. 7135717, František Janovský sdělil pojistiteli vědomě nepravdivé údaje o
okolnostech smyšlené dopravní nehody předmětného vozidla, k níž mělo dojít dne
18. 9. 2019 v obci XY v areálu Společnosti, a o rozsahu a příčině poškození
předmětného vozidla v souvislosti s touto nehodou, kdy jako jediný jednatel
Společnosti v písemném prohlášení ze dne 26. 9. 2019 označeném jako „Vyjádření
majitele a svědka nehody Františka Janovského“ a odeslaném pojistiteli e-mailem
z účtu jafa.logistika@XY dne 26. 9. 2019, vědom si toho, že toto prohlášení
bude doručeno pojistiteli jako zásadní doklad pro potřebu likvidace pojistné
události č. 7135717, v prohlášení mimo jiné uvedl, že byl od předmětné nehody
vzdálen cca 20 až 30 m, při nehodě slyšel náraz do překážky, po nárazu slyšel,
jak motor naběhl do nekontrolovatelných otáček, běžel ihned k vozidlu a
pokoušel se s řidičem motor ihned zhasnout, což nešlo, poté asi po cca 1–2
minutách svévolně zhasl, kdy v rámci předmětné pojistné události byl
Společností vůči pojistiteli uplatněn nárok na pojistné plnění v podobě úhrady
nákladů na opravu vozidla ve výši 478 486,23 Kč, přičemž v průběhu likvidace
pojistné události bylo zjištěno, že poškození vozidla, které bylo uplatněno
vůči pojistiteli jako pojistná událost č.
7135717, nebylo způsobeno za
okolností uváděných Františkem Janovským, neboť k zadření motoru vozidla došlo
jinak než v důsledku náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček po tvrzené
nehodě, pročež k vyplacení pojistného plnění nedošlo, avšak jednáním
Společnosti hrozila vzniknout pojistiteli Generali Česká pojišťovna a.s., IČ
45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, PSČ 110 00, škoda ve výši nejméně
478 486,23 Kč.
2. Za toto jednání byl obviněný František Janovský odsouzen podle § 210
odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců,
jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2,5 (dva a půl) roku. Podle § 67
odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku mu byl
uložen peněžitý trest v počtu 50denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 2
500 Kč (dva tisíce pět set korun českých), tedy celkem 125 000 Kč (sto dvacet
pět tisíc korun českých). Obviněný T. V. byl za výše uvedené jednání odsouzen
podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti)
měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Obviněná společnost JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o. byla podle § 210 odst. 4 tr.
zákoníku, za použití § 18 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., § 68 odst. 1 tr.
zákoníku a § 18 odst. 2 TOPO, odsouzena k peněžitému trestu v počtu 100denních
sazeb, přičemž jedna denní sazba byla stanovena na 2 000 Kč (dva tisíce korun
českých), tedy celkem 200 000 Kč (dvě stě tisíc korun českých). Podle § 228
odst. 1 tr. ř. jsou všichni obvinění povinni společně a nerozdílně zaplatit na
náhradě škody poškozené společnosti Generali Česká pojišťovna a.s. částku 18
768 Kč (osmnáct tisíc sedm set šedesát osm korun českých).
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění odvolání.
Odvolání obviněných směřovala proti nesprávnému a nedostatečnému hodnocení
provedených důkazů, které pak vyústilo v nesprávné skutkové, potažmo i právní
závěry. Krajský soud v Českých Budějovicích z podnětu odvolání všech obviněných
zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a
podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné Františka
Janovského, T. V. a společnost JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o. zprostil obžaloby
státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích sp.
zn. Zt 188/2021 podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený
skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Generali
Česká pojišťovna a.s. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve
věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně (dále též „dovolatelka“ nebo „státní
zástupkyně“) v neprospěch obviněných Františka Janovského, T. V. a společnosti
JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o., a to z dovolacích důvodů uvedených v § 265b
odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. V úvodu svého dovolání shrnula dosavadní průběh řízení a sdělila, že
nesouhlasí se skutkovými a na to navazujícími právními závěry odvolacího soudu.
6. Podle názoru dovolatelky, který rozvádí v 9. bodě dovolání, nemůže
být důkaz v podobě zprávy společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. sám
o sobě dostatečným podkladem pro tak zásadní změnu skutkových zjištění, jakou
učinil odvolací soud v napadeném rozsudku. Jestliže odvolací soud v odůvodnění
svého rozhodnutí označil zásadní skutková zjištění pro rozhodnutí o vině soudu
prvního stupně za nesprávná, je podle dovolatelky zjevné, že se necítil být
vázán hodnocením důkazů provedených před soudem prvního stupně a v rozporu s §
263 odst. 7 tr. ř. sám zhodnotil v řízení dosud provedené důkazy, aniž by je v
rámci veřejného zasedání sám provedl. Dovolatelka namítá, že byť odvolací soud
ve shodě se soudem prvního stupně považoval za stěžejní důkaz znalecké
posouzení diagnostiky řídící jednotky vozidla s chybovými hlášeními, které
poskytli znalci Ing. Vladimír Drda a Milan Barták, jehož odborné závěry byly
klíčové pro skutková zjištění soudu prvního stupně, nebyl obsah zprávy
společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. s nimi konfrontován, přestože
tato zpráva je naopak stěžejní pro rozhodnutí odvolacího soudu. Státní
zástupkyně v této souvislosti také napadá postup krajského soudu, pokud jde o
ověření relevance zprávy společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. ve
smyslu jejího autora, míry, do jaké autor vycházel ze znalosti konkrétních
skutkových okolností, stavu předmětného vozidla nebo výstupů diagnostiky řídící
jednotky. Z těchto důvodů považuje dovolatelka napadené rozhodnutí za svévolné
a neodůvodněné, přičemž skutková zjištění odvolacího soudu, k nimž dospěl
odvolací soud v rozporu s § 263 odst. 7 tr. ř., a která jsou určují pro závěr o
absenci naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem
provedených důkazů.
7. Vnitřní rozpor spatřuje dovolatelka i ve způsobu rozhodnutí a jeho
odůvodnění. Konkrétně upozorňuje na dezinterpretaci obžaloby odvolacím soudem,
který v bodě 65. odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že obviněný T. V. údaj o
nekontrolovatelných otáčkách ve svém prohlášení vůbec neuváděl, přesto je mu
podanou obžalobou toto sdělení vůči pojistiteli kladeno za vinu, byť obžaloba
netvrdila, že by obvinění ve svých prohlášeních uváděli cokoli o tom, že došlo
k zadření motoru v důsledku náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček po
nehodě nebo že se obvinění v prohlášeních vyjadřovali k příčinám poškození
vozidla či k rozsahu jeho poškození. Státní zástupkyně akcentuje, že obžaloba
byla vystavěna na závěru, že obvinění sdělili pojistiteli vědomě nepravdivé
údaje o okolnostech dopravní nehody předmětného vozidla, přičemž trestněprávně
relevantní je podle ní tvrzení o náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček.
Ze skutkové věty obžaloby vyplývá, že k zadření motoru vozidla došlo jinak než
v důsledku náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček po tvrzené nehodě. K
podložení svých tvrzení podává dovolatelka výklad skutkové podstaty přečinu
pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku s tím, že
zákon nepožaduje detailní zjištění skutkového děje, postačí podle ní postavit
najisto, že údaje uváděné při uplatnění práva na plnění z pojištění
neodpovídají realitě. K vymezení znaku „uvede“ odkázala na judikaturu
Nejvyššího soudu a pomocí obecných závěrů dovodila, že v nyní projednávané věci
nejsou vyloučeny znaky skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu podle § 210
odst. 1 písm. b) či c) tr. zákoníku, přestože obviněný T. V. neadresoval
tvrzení o náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček přímo pojišťovně, nicméně
učinil tak vůči osobě, o níž věděl, že jím uvedené skutečnosti sdělí pojišťovně
v rámci nahlášení pojistné události. Stejně tak i následná hlášení obou
obviněných byla opět prostřednictvím dispečera adresována pojišťovně v
souvislosti s likvidací pojistné události. Dovolatelka je přesvědčena, že
aplikace citované normy nebyla správná.
8. Zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a
jejich hodnocením soudem prvního stupně, jimiž byl odvolací soud vázán,
spatřuje dovolatelka v závěru odvolacího soudu ohledně neprokázání uvedení
nepravdivých údajů obviněnými při uplatnění práva na plnění z pojištění, v
důsledku čehož došlo k nesprávnému závěru o absenci objektivní stránky
projednávané skutkové podstaty.
9. Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1,
odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený
rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2025, č. j. 4 To
246/2024-978, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a
dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v
Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Současně vyjádřila výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve
smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
10. K dovolání stání zástupkyně se prostřednictvím své advokátky
vyjádřil obviněný František Janovský a obviněná společnost JAFA ZEMĚDĚLSKÉ
SLUŽBY s.r.o. Obvinění v úvodu svého vyjádření sdělují, že se ztotožňují se
závěry odvolacího soudu. Jsou přesvědčeni, že o vadách a nedostatcích podané
obžaloby a následného postupu prvostupňového soudu svědčí fakt, že krajský soud
dvakrát vrátil věc bez nařízení veřejného zasedání prvostupňovému soudu po
obviněnými podaných odvoláních k novému projednání. Dále obvinění upozorňují
státní zastupitelství na fakt, že soud prvního stupně se odklonil od popisu
skutku v podané obžalobě, na což byl odvolacím soudem při vrácení věci
upozorněn. Obžaloba byla podle jejich názoru podána nikoli pro fingovanou
nehodu, ale proto, že nehoda se stala, ale popsaný nehodový děj neodpovídal
znaleckému posudku znalce Bartáka. Obvinění upozorňují na to, že soud prvního
stupně přeformuloval popis skutku jednak tím, že vypustil z popisu domluvu mezi
obviněnými „po předchozí domluvě“ a dále doplnil slovo „smyšlené“ dopravní
nehody, což mělo podle jejich názoru velký význam pro situaci, neboť do této
změny nikdo neměl za to, že by nehoda byla smyšlená, fingovaná. Tento závěr
učinil znalec Barták, a přestože odporoval ostatním důkazům, soud prvního
stupně vzal tento důkaz za stěžejní a rozhodl v intencích toho, že se vlastní
nehoda nestala.
11. Obvinění z dovolání vyvozují, že státní zástupkyně se vrací k
původní obžalobě, aniž by reflektovala, že soud prvního stupně modifikoval
skutek. V argumentaci státní zástupkyně shledávají slovíčkaření, protože pokud
by obvinění byli obžalovaní pouze za sdělení jakýchsi vědomě nepravdivých
informací, musely by tyto být přesně specifikovány v popisu skutku, k čemuž by
podle obviněných stačilo maximálně pár vět.
12. Podle názoru obviněných s ohledem na technickou problematiku bylo
třeba pochopit fungování řídící jednotky, což se díky doplnění dokazování o
zprávu společnosti Daimler Truck Česká republika s. r. o., kterou považují za
souladnou s ostatními důkazy, podařilo soudu odvolacímu. Nedošlo ani k
tvrzenému porušení § 263 odst. 7 tr. ř., jehož výklad přijatý státní zástupkyní
je nesprávný, protože pokud by bylo takto na předmětné ustanovení nahlíženo,
odvolací soudy by se nemohly odklonit od rozsudku soudu prvního stupně a byla
by tím narušena dvojinstančnost českého soudnictví.
13. Obvinění brojí proti rozhodování soudu prvního stupně na základě
jediného důkazu, konkrétně odborných závěrů znalce Bartáka. Posudek znalce
Bartáka obsahuje chyby, znalec je nedostatečně erudovaný, a navíc není znalcem
oprávněným vypracovávat posudky v oblasti dopravních nehod, když v právě
projednávané věci se o dopravní nehodu jednalo. Obvinění v této souvislosti
namítají, že je nepřijatelné vycházet z posudku znalce Bartáka se závěrem, že
dopravní nehoda byla fingovaná, když při podání obžaloby tento závěr státní
zastupitelství nečinilo. Výslech znalce Bartáka ve veřejném zasedání odvolacího
soudu nepovažují obvinění za důvodný.
14. Ve vyjádření obvinění shrnují důvody, proč rozhodnutí soudu prvního
stupně nemůže obstát. Jednak odkazují na svá dřívější vyjádření, jednak
popisují, proč odvolací soud správně interpretoval záznamy v řídící jednotce a
proč jsou závěry znalce Bartáka nesprávné a konkludují, že rozsudek soudu
prvního stupně stojí na neověřených úvahách týkajících se vlastního přesvědčení
o vině obviněných bez jakékoli logiky a technických faktů. Obvinění napadají i
způsob hodnocení konfrontace znalců s tím, že vina je v této souvislosti
prokázána ničím nepodloženým přesvědčením soudu.
15. Dále obvinění připomínají, že u verze fingování dopravní nehody, kdy
soud připouští závěry znalce Bartáka, chybí okamžik, kdy došlo k zadření motoru
a následně předkládají průběh nehodového děje ve vztahu k zadření motoru.
16. V závěru svého vyjádření k dovolání obvinění kritizují postup orgánů
činných v trestním řízení, konkrétně postup policejního orgánu při vyšetřování
a upozorňují, že vzhledem k ekonomickému hledisku neměli obviněný Janovský a
společnost JAFA ZEMĚDĚLSKÉ SLUŽBY s.r.o. jakýkoli motiv k páchání trestné
činnosti. Proto rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné a spravedlivé,
námitky dovolatelky nejsou podle nich důvodné, závěr odvolacího soudu odpovídá
skutkovým zjištěním a kvitují respektování zásady in dubio pro reo, byť v daném
případě soud nerozhodoval na základě pochybností, ale na základě jasně
zjištěného skutkového stavu, který trestní odpovědnost obviněných vylučuje.
17. Obvinění navrhují, nebude-li mít dovolací soud za to, že je možný
postup podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., aby dovolání podle § 265j tr. ř.
zamítl. Současně souhlasí, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
19. Shledal přitom, že dovolání státní zástupkyně je přípustné podle §
265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno
osobou oprávněnou (§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), v zákonné lhůtě a na místě,
kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové
náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §
265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené státní zástupkyní
naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je
současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím
soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
21. Státní zástupkyně uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1
písm. g) a h) tr. ř.
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy,
jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy,
jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy.
25. Na podkladě státní zástupkyní uplatněných dovolacích důvodů a
uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit
k posouzení jejích jednotlivých dovolacích námitek.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Z výše uvedeného vyplývá, že nejvyšší státní zástupkyně své dovolání
na podkladě dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo
rozhodováno o odvoláních obviněných, kteří napadli odsuzující rozsudek
okresního soudu. Tímto rozsudkem krajský soud [podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.
ř.] zrušil v celém rozsahu uvedený rozsudek okresního soudu, kterým byli
obvinění uznáni vinnými shora uvedeným trestným činem a byl jim uložen trest, a
[podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř.] znovu rozhodl tak, že se obvinění podle §
226 písm. b) tr. ř. zprošťují obžaloby (s odůvodněním, že v žalobním návrhu
označený skutek není trestným činem).
27. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje
nejvyšší státní zástupkyně v jeho první variantě, neboť podle jejího názoru
jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
(posuzovaného) trestného činu v napadeném rozsudku ve zjevném rozporu s obsahem
provedených důkazů. V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř. je nejvyšší státní zástupkyně toho názoru, že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. To je založeno na tom, že
krajský soud učinil nesprávné závěry ohledně objektivní stránky posuzovaného
trestného činu, která v odůvodnění jeho rozsudku absentuje (nebyla prokázána).
28. Nejvyšší soud se s dovoláním nejvyšší státní zástupkyně co do
opodstatněnosti obou uplatněných dovolacích důvodů zcela ztotožňuje, a to z
dále v tomto rozhodnutí rozvedených důvodů.
K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
29. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze nejprve
v obecné rovině uvést, že ten může být naplněn třemi typy nedostatků důkazního
řízení. Konkrétně se jedná o situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která
jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s
obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných
důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné
důkazy.
30. S určitou mírou zjednodušení lze shora rozvedenou dovolací
argumentaci nejvyšší státní zástupkyně zrekapitulovat tak, že rozhodná skutková
zjištění odvolacího soudu, která jsou určující pro závěr o absenci naplnění
znaků trestného činu [což vedlo krajský soud ke zproštění obviněných podle §
226 písm. b) tr. ř.] jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně postupoval krajský soud v rozporu s
ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř., v důsledku čehož je jeho rozhodnutí ve své
podstatě svévolné a neodůvodněné. Je tomu tak proto, že krajský soud jako soud
odvolací mohl z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění přihlížet jen
k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem a
tyto důkazy hodnotit v návaznosti na důkazy provedené okresním soudem jako
soudem prvního stupně v hlavním líčení. Jinak řečeno odvolací soud je vázán
hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které
odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Pokud takto krajský soud
nepostupoval, pak se jím učiněná (samostatná) skutková zjištění bez provedení
patřičných důkazů dostala do rozporu s obsahem důkazů provedených soudem
prvního stupně, jejichž hodnocením byl odvolací soud v takové situaci vázán.
31. Konfrontuje-li Nejvyšší soud uvedená východiska dovolacího přezkumu
na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první
variantě s podstatou dovolacích námitek nejvyšší státní zástupkyně, pak se musí
s její dovolací argumentací o existenci zjevného rozporu skutkových závěrů s
obsahem provedených důkazů v důsledku porušení ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř.
ztotožnit a jí uplatněné námitky v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. považovat za opodstatněné.
32. Nejvyšší soud pak opět nejprve v obecné rovině připomíná, že o
zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se
jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy,
když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky
přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou
opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního
soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne
30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
33. Naznačené pochybení krajského soudu je zřetelné a seznatelné zejména
tehdy, když jsou konfrontovány procesní postupy obou soudů vyúsťující na straně
jedné v odsuzující rozsudek okresního soudu, respektive na straně druhé ve
zprošťující rozsudek krajského soudu a odůvodnění těchto rozhodnutí.
34. Ze spisového materiálu a obsahu rozsudku okresního soudu vyplývá, že
okresní soud své skutkové závěry a z nich vyplývající závěry právní založil na
hodnocení (všech) důkazů provedených v rámci hlavního líčení. Takto provedené
dokazovaní zahrnovalo kromě výslechů obviněných i výslechy celé řady svědků,
listinné důkazy, znalecké posudky tří znalců včetně jejich výslechu u hlavního
líčení, respektive souběžného konfrontačního výslechů znalců Bartáka a Ing.
Drdy. Po takto provedeném dokazování, k jehož rozsahu z pohledu § 2 odst. 5 tr.
ř. neměl výhrady ani krajský soud, zhodnotil okresní soud v rámci odůvodnění
svého rozsudku v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. celkovou důkazní
situaci z pohledu ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., tedy tak, že provedené důkazy
hodnotil jak jednotlivě, tak ve svém souhrnu, při pečlivém uvážení všech
okolností případu.
35. Pokud tedy okresní soud při respektování všech v předchozím odstavci
uvedených ustanovení dospěl na podkladě provedeného dokazování ke skutkovým
závěrům popsaným ve skutkové větě rozsudku okresního soudu, které následně
odůvodnil pod bodem 31. odůvodnění svého rozsudku (zejména na str. 25–27
rozsudku), lze tyto jeho skutkové závěry a jejich odůvodnění přijmout.
36. Z hlediska důkazní situace v době rozhodování okresního soudu tak
bylo možno akceptovat jak jednotlivé jím učiněné dílčí skutkové závěry, tak i
skutkové závěry komplexní vtělené do skutkové věty rozsudku v té podobě, že
nehoda vozidla, ke které mělo dojít dne 18. 9. 2019, se nestala takovým
způsobem, že by to dovolovalo ji nahlásit jako pojistnou událost s cílem získat
pojistné plnění. Je tomu tak zejména proto, že okresní soud v odůvodnění svého
rozsudku přesvědčivě a přezkoumatelně vysvětlil, proč vycházel ze závěrů znalce
Bartáka, a nikoliv z posudku a výpovědi znalce Ing. Drdy, a to při zohlednění
dalších ve věci provedených důkazů.
37. Za plně odůvodněné a přezkoumatelné tak lze považovat již jednotlivé
dílčí závěry okresního soudu, které ve svém souhrnu odsouzení obviněných za
žalovaný trestný čin odůvodňují a které naopak krajský soud ponechal zcela
stranou (viz dále v tomto rozhodnutí). Konkrétně jde o závěr, že motor vozidla
v době tvrzené nehody nenaběhl do vysokých otáček v důsledku údajného
nežádoucího spalování olejové náplně motoru, kvůli kterému nebylo možné chod
motoru vypnout (zjištěno znaleckým posudkem a výslechem znalce Bartáka,
nezpochybněno znalcem Kuhnem ani konfrontací znalců Bartáka a Ing. Drdy).
Výslech znalce Bartáka u hlavního líčení dne 19. 3. 2024 se pak ve spojení s
listinnými důkazy mohl stát podkladem pro další závěry, že k proražení olejové
vany vozidla muselo dojít při zhasnutém motoru, tedy při nulových otáčkách (to
s ohledem na to, že chybové hlášení 6400A ze dne 18. 9. 2019 v čase 5:49 hodin
zaznamenalo ztrátu tlaku oleje při 461 otáčkách s aktivací ochranné funkce
motoru, přičemž řídící jednotka v rámci ochranné funkce motoru okamžitě vypnula
systém řízení motoru a motor vypnula), či že k zadření motoru může dojít i v
situaci, kdy má motor kompletní olejovou náplň, neboť závada systému mazání
nemusí nutně spočívat v nedostatku oleje v olejové vaně, respektive, že chybové
hlášení o příliš nízké hladině oleje, pokud by došlo k jeho úniku, by muselo
předcházet aktivaci ochranné funkce motoru v souvislosti s chybovým hlášením
6400A. Okresní soud tak v návaznosti na výše uvedené náležitě odůvodnil závěr,
že k proražení olejové vany a vytečení oleje muselo dojít až po aktivaci
ochranné funkce motoru, tedy po jeho vypnutí, neboť jedním z účinků ochranné
funkce motoru je též znemožnění opětovného nastartování motoru, dokud nebude
překontrolována řídící jednotka a odstraněna konkrétní závada, případně
diagnosticky obnoven mód motoru.
38. Lze tedy shrnout, že všechny tyto plně odůvodněné (dílčí) závěry
okresního soudu se tak ve svém souhrnu mohly stát podkladem nejen pro závěr, že
motor vozidla nenaběhl v inkriminované době do vysokých otáček, respektive, že
by tato skutečnost byla příčinou zadření motoru, ale především pro závěr, že
nehodový děj, který udávali obvinění a prezentovali jej pro uplatnění pojistné
události, je smyšlený, neboť srážka se závažím byla fingovaná a obvinění byli
tímto způsobem vedeni úmyslem zakrýt, kdy a jakým skutečným způsobem došlo k
zadření motoru, to vše ve snaze vylákat pojistné plnění.
39. Z obsahu odůvodnění rozsudku krajského soudu pak je zřejmé, že tento
soud se v rámci odvolacího řízení zahájeného na podkladě odvolání všech ve věci
stíhaných obviněných s těmito skutkovými a právními závěry okresního soudu
neztotožnil. Je třeba zdůraznit, že přestože krajský soud v rámci svého
odůvodnění připomněl (viz bod 45. odůvodnění rozsudku krajského soudu), že je
ve smyslu § 263 odst. 7 tr. ř. vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně s
výjimkou těch důkazů které sám provede, respektive, že z hlediska změny nebo
doplnění skutkových zjištění může přihlížet toliko k důkazům provedeným během
veřejného zasedání, pak nad rámec dokazování provedeného okresním soudem během
hlavního líčení doplnil toto dokazování (ve vztahu k výroku o ne/vině) toliko o
jím vyžádanou zprávu od společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. (dříve
Mercedes-Benz Trucks Česká republika s.r.o.). S určitou mírou zjednodušení pak
lze uvést, že krajský soud, aniž by provedl jakýkoliv jiný další důkaz, ať již
důkaz provedený okresním soudem, či důkaz doposud soudy nepovedený, s odkazem
na uvedenou zprávu odmítl skutkové závěry okresního soudu vyplývající se závěrů
znalce Bartáka, označil verzi obviněných za pravdivou a obviněné podané
obžaloby zprostil podle § 226 písm. b) tr. ř.
40. Krajský soud pak své skutkové závěry odůvodnil tím, že v řízení bylo
naopak prokázáno, že k předmětné nehodě dne 18. 9. 2019 došlo, a to tak, že
obviněný T. V. jako řidič vozidla Mercedes-Benz Actros při objíždění sil
narazil do vypřáhnutého závaží z traktoru, v důsledku čehož došlo k proražení
olejové vany a následnému masivnímu úniku provozních kapalin, následně pak ke
ztrátě tlaku oleje pro mazání motoru, který ještě po nehodě nějakou dobu běžel,
než došlo k jeho zadření a zhasnutí. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu
přitom vyplývá, že tyto skutkové závěry mají pro krajský soud podklad ve
znaleckém posudku znalce Ing. Drdy a ve shora citované zprávě společnosti
Daimler Truck Česká republika s.r.o.
41. S ohledem na tento procesní postup krajského soudu pak Nejvyšší soud
musí souhlasit s názorem nejvyšší státní zástupkyně, že se s uvedenými
skutkovými (a na to navazujícími právními) závěry krajského soudu nelze
ztotožnit.
42. Je tomu tak zejména proto, že krajský soud při veřejném zasedání o
podaných odvoláních provedl ve vztahu ke zjištění skutkového stavu (které bylo
nepochybně v této trestní věci s ohledem na komplikované odborné posouzení
klíčových skutečností velmi složité) ve své podstatě toliko jediný důkaz, a to
zprávu společnosti Daimler Truck Česká republika s.r.o. S ohledem na tuto
skutečnost a s ohledem na podobu či kvalitu této zprávy určovanou již povahou
zadaných otázek (viz dále v tomto rozhodnutí) musí Nejvyšší soud konstatovat,
že tento osamocený důkaz se v žádném případě nemohl stát dostatečným podkladem
pro tak zásadní změnu skutkových zjištění, jaké krajský soud v pozici soudu
odvolacího v napadeném rozsudku učinil. Z odůvodnění napadeného rozsudku
krajského soudu je zjevné, že tento považoval skutková zjištění okresního soudu
určující pro rozhodnutí o vině za nesprávná, stejně jako, že se (přes výše
uvedenou proklamaci) ve skutečnosti necítil být vázán hodnocením těch důkazů,
které okresní soud provedl v rámci dokazování u hlavního líčení. Jestliže se
však krajský soud s těmito skutkovými závěry neztotožnil, což je nepochybně
jeho právem, pak bylo namístě v souladu s ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř. pro
objektivní posouzení této trestní věci znovu provést zásadní a důležité důkazy,
tedy zopakovat důkazy provedené již okresním soudem, případně důkazy nové a
teprve poté, případně ve spojení s již několikrát citovanou zprávou, nově
konstruovat skutkové závěry. Je zjevné, že takto krajský soud nepostupoval a
pokud následně pouze učinil samostatné komplexní hodnocení důkazní situace,
porušil ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. a jeho rozhodnutí nemůže obstát.
43. Při velmi složité důkazní situaci v této trestní věci určované již
zmíněnou nutností odborného posouzení rozhodných skutečností týkajících se
údajné dopravní nehody je nutno hodnotit postup krajského soudu nejen jako
nezákonný v rozporu s citovaným ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř., ale i do
značné míry překvapivým, a to zejména v tom směru, že se krajský soud při
zjišťování skutkového stavu věci při vědomí obsahu vyžádané zprávy obešel bez
konfrontace skutečností z této zprávy vyplývajících s dalšími důkazy, a to
nejen se závěry znalce Bartáka, ale i dalšími ve věci provedenými důkazy, ze
kterých vyplývají některé dílčí skutečnosti, které obhajobě obviněných příliš
nesvědčí. Současně je nutno poukázat na to, že krajský soud se v rámci svého
odůvodnění ani nesnažil vyložit přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem, proč
nepokládá další dokazování v této trestní věci za nezbytné, respektive proč se
při formulaci svých skutkových závěrů omezil na provedení pouze jediného
důkazu, respektive se při jejich formulaci opřel o závěry znaleckého posudku
(znalce Ing. Drdy), který navíc ani jako důkaz v rámci veřejného zasedání
neprovedl (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 3 Tdo
1153/2020, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2024, sp. zn. 8 Tz
18/2024, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. IV. ÚS 541/21,
rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Tempel vs. Česká
republika, stížnost č. 44151/12).
44. Nejvyšší soud pak přes všechna výše naznačená pochybení ze strany
krajského soudu, pro která nepochybně jeho rozhodnutí nemůže obstát, nemůže
nechat stranou ani hodnocení pro krajský soud klíčového důkazu, který jej vedl
ke zproštění všech obviněných, tedy zprávy společnosti Daimler Truck Česká
republika s.r.o. Nejvyšší soud se v tomto směru zcela ztotožňuje se stanoviskem
dovolatelky o formálních stejně jako obsahových nedostatcích a vadách této
zprávy, do značné míry určovaných již samotnou podobou podaného dožádání ze
strany krajského soudu.
45. Pokud jde o formální nedostatky uvedené zprávy, krajskému soudu je
nutné vytknout, že si před vyžádáním této zprávy (případně kdykoliv potom)
neověřil relevantnost uvedené zprávy ve smyslu odbornosti jejího autora a míry,
do jaké její autor vycházel ze znalosti konkrétních skutkových okolností,
včetně stavu předmětného vozidla, výstupů diagnostiky jeho řídící jednotky.
Takovýto postup ze strany krajského soudu by byl očekávatelný, neboť v rámci
hodnocení důkazní situace přisoudil této zprávě zjevně vyšší relevanci, než
posudku soudního znalce Bartáka (viz bod 11. dovolání).
46. Uvedená zpráva je však problematická také z hlediska svého obsahu,
kdy tato problematičnost se odvíjí již od podoby zadaných otázek a
presumovaných východisek skutkového stavu věci. V dožádání krajského soudu byly
zpracovateli uvedené zprávy položeny tři otázky týkající se chybových hlášení v
řídící jednotce předmětného vozidla, tak jak tyto byly zaznamenány v rámci
posuzované dopravní nehody. Je zřejmé, že zadání krajského soudu vycházelo z
premisy, že příčinou poškození motoru byla po proražení olejové vany náhlá
ztráta oleje a jeho tlaku pro mazání motoru, který ještě chvíli po nehodě
běžel. Je ale skutečností, že tato informace pochází z dřívější zprávy Daimler
Truck Česká republika s.r.o. (tehdy pod obchodní firmou Mercedes-Benz Trucks
Česká republika s.r.o.), která byla jako listinný důkaz provedena nalézacím
soudem. Lze se tedy s dovolatelkou shodnout v tom směru, že lze důvodně
předpokládat, že v servisní dílně uvedené společnosti přistupovali k nehodové
příčině zadření motoru jako k danosti, a to s ohledem na zjištěná poškození
vozidla v důsledku jeho střetu se závažím traktoru. Je však třeba zdůraznit, že
nebylo a nemohlo být úkolem servisu, aby ověřoval příčinnou souvislost mezi
střetem vozidla se závažím a zadřením motoru. To bylo úkolem soudu prvního
stupně, který vycházel (na rozdíl od zpracovatele zprávy) z celého komplexu
důkazních prostředků a následného hodnocení z nich plynoucích skutečností. V
tomto kontextu je poté otázka odvolacího soudu, jaká chybová hlášení by – pokud
příčinou poškození motoru byla po proražení olejové vany náhlá ztráta oleje a
jeho tlaku pro mazání motoru, který ještě chvíli po nehodě běžel – řídící
jednotka zaznamenala, a v jakém pořadí, naprosto zavádějící a stejně tak je
logicky zavádějící i odpověď uvedená ve zprávě společnosti Daimler Truck Česká
republika s.r.o. (viz bod 9. dovolání).
47. I s ohledem na shora v tomto usnesení konstatované porušení § 263
odst. 7 tr. ř. ze strany krajského soudu, v důsledku kterého je nutno označit
skutková zjištění odvolacího soudu rozhodná pro závěr o absenci naplnění znaků
trestného činu, za rozporná s obsahem provedených důkazů a dále s ohledem na
naznačené výhrady Nejvyššího soudu k formálním a obsahovým náležitostem uvedené
zprávy Draimler Truck Česká republika s.r.o., lze uzavřít, že krajský soud při
zvoleném procesním postupu měl, a i do budoucna nepochybně bude muset (po
odstranění formálních a obsahových nedostatků uvedené zprávy), s touto zprávou
konfrontovat oba doposud ve věci slyšené znalce Bartáka a Ing. Drdu, a ostatní
ve věci provedené důkazy, a to v souladu s ustanoveními § 2 odst. 6 tr. ř. a
teprve poté formulovat své skutkové závěry, tyto náležitě odůvodnit a poté
právně posoudit.
K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
48. K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že v rámci tohoto dovolacího
důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně
kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. S poukazem na tento dovolací
důvod ovšem není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je
napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při
rozhodování o dovolání na podkladě tohoto dovolacího důvodu hodnocen pouze z
toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně
právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva.
49. Pod tento dovolací důvod bylo možno podřadit námitky dovolatelky, v
rámci kterých uplatnila argumentaci v podobě neztotožnění se se závěry
krajského soudu ohledně nenaplnění objektivní stránky přečinu pojistného
podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku. Nejvyšší státní
zástupkyně (bez ohledu na shora popsaná pochybení krajského soudu ohledně
skutkových zjištěních a jejich rozporu s provedenými důkazy, se kterými se
Nejvyšší soud vypořádal pod body 29. až 47.) se také neztotožňuje s argumentací
krajského soudu uvedenou v bodě 74. jeho odůvodnění. Nejvyšší státní zástupkyně
takto nesouhlasí se závěry krajského soudu, že podáním informací obsažených v
prohlášení obviněných a určených k uplatnění práva na pojistné plnění nebyla
naplněna objektivní stránka skutkové podstaty posuzovaného přečinu, neboť
obvinění neuváděli nepravdivé údaje při uplatnění práva na plnění z pojištění,
respektive neuváděli hrubě zkreslené údaje, jimiž měla být zastřena skutečná
příčina poškození motoru, resp. že příčina zadření motoru byla jiná než únik
provozních kapalin za chodu motoru. Státní zástupkyně je takto přesvědčena, že
krajský soud v tomto ohledu dezinterpretoval obsah podané obžaloby, jelikož v
odůvodnění napadaného rozsudku v bodě 65. uvedl, že obviněný T. V. údaj o
nekontrolovatelných otáčkách ve svém prohlášení vůbec neuváděl, přesto je mu
podanou obžalobou toto sdělení vůči pojistiteli kladeno za vinu.
50. Pro posouzení opodstatněnosti dovolací námitky nejvyšší státní
zástupkyně bylo nutné konfrontovat tuto její argumentaci jak s příslušnými
pasážemi odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, tak i s tím, jakým
způsobem byla okresním soudem formulována skutková zjištění, která se stala
podkladem pro závěr, že obvinění naplnili všechny znaky přečinu pojistného
podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku (tedy i objektivní
stránku tohoto trestného činu).
51. Pokud jde o obžalobu, ta byla proti obviněným podána pro skutek,
který (s určitou mírou zjednodušení) spočíval v tom, že obvinění se zištným
záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch ve formě výplaty pojistného
plnění v důsledku pojistné události nahlášené pojistiteli dne 18. 9. 2019
sdělili pojistiteli vědomě nepravdivé údaje o okolnostech dopravní nehody
předmětného vozidla a o rozsahu a příčině poškození předmětného vozidla v
souvislosti s touto nehodou, kdy T. V. pro účely oznámení shora uvedené nehody
vozidla jako škodní události pojistiteli popsal nehodu tak, že při objíždění
sil narazil do vypřáhnutého závaží z traktoru, kdy po nárazu šel motor auta
nekontrolovatelně do otáček a po nějaké chvíli se zastavil, načež vystoupil a
šel se podívat, co se stalo, následně v písemném prohlášení ze dne 20. 9. 2019
odeslaném pojistiteli e-mailem mimo jiné uvedl, že František Janovský jako
svědek nehody vše jistě viděl a slyšel, a František Janovský v písemném
prohlášení ze dne 26. 9. 2019 odeslaném pojistiteli e-mailem mimo jiné uvedl,
že byl od předmětné nehody vzdálen cca 20 až 30 m, při nehodě slyšel náraz do
překážky, po nárazu slyšel, jak motor naběhl do nekontrolovatelných otáček,
běžel ihned k vozidlu a pokoušel se s řidičem motor ihned zhasnout, což nešlo,
poté asi po cca 1–2 minutách svévolně zhasl.
52. S ohledem na uvedené, při vědomí toho, že pro posouzení trestní
odpovědnosti obviněných je zásadní, k jakým skutkovým zjištěním po provedeném
dokazování dospěl okresní soud jako soud prvního stupně, je zřejmé, že v
obžalobě podané proti obviněným není popsáno žádné takové jednání, které by
spočívalo v tom, že by obvinění ve svých prohlášeních uváděli cokoli o tom, že
došlo k zadření motoru v důsledku náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček
po nehodě, nebo že by se obvinění v prohlášeních vyjadřovali k příčinám
poškození vozidla či k rozsahu jeho poškození. Naopak lze konstatovat, že
skutková zjištění jsou v podané obžalobě formulována pouze v tom směru, že
obvinění sdělili pojistiteli vědomě nepravdivé údaje o okolnostech dopravní
nehody předmětného vozidla, přičemž tato tvrzení jsou ve výrokové části
obžaloby přesně specifikována.
53. Ani okresní soud ve skutkové větě svého rozsudku (viz výše bod 1.
tohoto usnesení) neodůvodňoval trestní odpovědnost obviněných z pohledu
skutkových závěrů tvrzením, že by obvinění ve svých prohlášeních uváděli cokoli
o tom, že došlo k zadření motoru v důsledku náběhu motoru do
nekontrolovatelných otáček po nehodě, nebo že by se obvinění v prohlášeních
vyjadřovali k příčinám poškození. Z hlediska krajským soudem zpochybňované
objektivní stránky trestného činu a případného pachatelství obviněných V. a
Janovského je okresním soudem tento znak skutkové podstaty přečinu pojistného
podvodu ve skutkové větě popsán a náležitě odůvodněn tím, že obvinění
(prostřednictvím svědka K.) sdělili pojistiteli vědomě nepravdivé údaje o
okolnostech smyšlené dopravní nehody předmětného vozidla, k níž mělo dojít dne
18. 9. 2019 v obci XY v areálu Společnosti, respektive tím, jakým způsobem
referovali o rozsahu a příčině poškození předmětného vozidla v souvislosti s
touto nehodou. Bylo totiž prokázáno, že nehodový děj, o kterém referovali
obvinění (byť i jen z části) a prezentovali ho pro uplatnění pojistné události
s tím, že při něm mělo dojít k poškození motoru automobilu, je smyšlený, tedy,
že srážka se závažím byla nafingována, kdy obvinění byli tímto způsobem vedeni
úmyslem zakrýt kdy a jakým skutečným způsobem došlo k zadření motoru (viz bod
31. odůvodnění rozsudku okresního soudu). Není přitom sporu o tom, že obviněný
T. V. popsal náběh motoru vozidla do nekontrolovaných otáček hlavnímu
dispečerovi společnosti J. K. pro účely nahlášení pojistné události, stejně
jako, že v rámci prohlášení pro pojišťovnu obviněný T. V. uvedl, že František
Janovský mj. vše slyšel (tj. slyšel i náběh motoru do nekontrolovatelných
otáček) a že tento potvrdil.
54. Na správnosti a odůvodněnosti uvedených právních závěrů okresního
soudu pak nemůže ničeho změnit ani ta skutečnost, že se doposud v rámci
provedeného dokazování pro komplikovanou důkazní situaci určovanou i složitostí
posuzovaných odborných otázek, a i přes snahu soudů obou stupňů, nepodařilo
najisto zjistit, za jakých okolností k prvotnímu poškození vozidla
Mercedes-Benz Actros došlo. Tato skutečnost však s ohledem na dikci posuzované
skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu a objektivní stránku tohoto
trestného činu nemůže mít žádný vliv.
55. Skutkovou podstatu přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1
písm. c), odst. 4 tr. zákoníku, kterým byli obvinění uznáni vinnými rozsudkem
okresního soudu, naplní ten pachatel či pachatelé, který uvede či uvedou
nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí při uplatnění
práva na plnění z pojištění a způsobí-li takovým činem větší škodu.
56. Z dikce uvedené skutkové podstaty tak je zřejmé, že pro naplnění
skutkové podstaty není podstatné zjištění konkrétního skutkového děje, který
zakládá nárok na plnění z pojištění, ale postačuje, aby pachatel při uplatnění
práva na plnění z pojištění uvedl skutečnosti, které neodpovídají realitě, ať
již proto, že jsou nepravdivé či jen hrubě zkreslené, případně pokud při
uplatnění práva na plnění podstatné údaje zamlčí. Současně není sporu o tom, že
popis takovéhoto konkrétního skutkového děje ze strany osob oprávněných z
pojištění jsou nepochybně pro pojistitele podstatné a zásadní skutečnosti,
neboť jsou rozhodné pro posouzení oprávněnosti na poskytnutí pojistného plnění
a zvolený způsob vypořádání pojistné události.
57. Takováto situace nastala i v této trestní věci, neboť obviněný V.
sice neadresoval tvrzení o náběhu motoru do nekontrolovatelných otáček přímo
pojišťovně, nicméně učinil tak vůči osobě, o níž věděl, že jím uvedené
skutečnosti sdělí pojišťovně v rámci nahlášení pojistné události. Následná
prohlášení obou obviněných z 20. a 26. 9. 2019 pak byla prostřednictvím stejné
osoby, tj. dispečera J. K., rovněž adresována pojišťovně v souvislosti s
likvidací pojistné události. Pakliže odvolací soud dospěl k závěru, že uvedení
předmětných nepravdivých skutečností vůči dispečerovi obchodní společnosti, a
nikoli přímo vůči pojišťovně, vylučuje naplnění znaků skutkové podstaty přečinu
pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b) či c) tr. zákoníku, jde o
nesprávnou aplikaci citované trestněprávní normy na posuzovaný případ.
58. V této souvislosti lze z hlediska jejich pachatelství posuzovaným
přečinem pojistného podvodu v obecné rovině konstatovat, že pachatelem zde může
být kterákoli fyzická nebo právnická osoba (srov. § 7 TOPO). Jakkoliv platí, že
pojištěný bude také nejčastěji pachatelem v souvislosti s likvidací pojistné
události, ale může jím být i pojistník, jiná oprávněná osoba (např. obmyšlený)
či jejich zástupce, dále pojistitel, jeho zaměstnanec pověřený prováděním
šetření v rámci likvidace. Podobně tomu bude i při uplatnění práva na plnění z
pojištění či jiné obdobné plnění, kdy to může být pojištěný i pojistník, jiná
oprávněná osoba (např. obmyšlený) či jejich zástupce, který za některou z
těchto osob uplatňuje uvedené právo na plnění. Pachatelem může však být i jiná
osoba, která uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčela
podstatné údaje v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, v
souvislosti s likvidací pojistné události, nebo při uplatnění práva na plnění z
pojištění nebo jiné obdobné plnění (viz i shora; srov. k tomu i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1072/2015, a NS 21/2003-T
498. 2.). K tomu, aby uvedená jiná osoba mohla být pachatelem trestného činu
pojistného podvodu spáchaného při uplatnění nároku z pojistné smlouvy, musí
vstoupit do tohoto procesu dostatečně významným způsobem, tedy podílet se na
uplatňování nároku z pojistné smlouvy (srov. TR NS 73/2011-T 1359. 1.) [ŠÁMAL,
Pavel. § 210 (Pojistný podvod). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2699–2700, marg. č. 10.].
59. Výše uvedeným teoretickým a judikaturním východiskům ohledně
pachatelství předmětným trestným činem vyhovuje i odkaz nejvyšší státní
zástupkyně, která ve svém dovolání poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. 1. 2025, sp. zn. 7 Tdo 962/2024, z něhož mj. vyplývá, že trestný čin
pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b) a c) tr. zákoníku lze spáchat
mj. uvedením nepravdivých údajů v souvislosti s likvidací pojistné události a
při uplatnění práva na plnění z pojištění. Zákonný znak „uvede“ nemusí být
nutně vždy naplněn jen tím, že pachatel učiní klamavý projev vůči pojistiteli
(pojišťovně). Podstatná je souvislost s likvidací pojistné události a s
následným plněním z pojištění. Likvidací pojistné události se rozumí soubor
činností počínající šetřením směřujícím k určení povinnosti pojišťovny plnit z
události vyvolané pojistným nebezpečím, stanovením výše tohoto plnění a končící
jeho výplatou oprávněné osobě nebo poškozenému, anebo sdělením, že tato
povinnost nevznikla – viz § 3 odst. 1 písm. n) zákona č. 277/2009 Sb., o
pojišťovnictví. Přestože se citované rozhodnutí Nejvyššího soudu skutkově
týkalo zdravotního stavu pojištěné osoby, účelu lékařského vyšetření a možných
klamavých projevů, jsou jeho obecné závěry plně aplikovatelné taktéž na
aktuálně předkládanou trestní věc.
60. Lze tedy uzavřít, že krajský soud jako soud odvolací svým
rozhodnutím o zproštění obviněných toto své rozhodnutí zatížil nejen vadami
skutkové povahy, jak jsou popsány shora v tomto rozhodnutí, naplňujícími
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale také vadami
spočívajícími v nesprávném právním posouzení objektivní stránky posuzovaného
přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku.
Naplněn tak byl i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
61. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyšší
státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněných zrušil napadený rozsudek
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 4 To
246/2024, jakož i další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§
265k odst. 1 tr. ř.). Současně pak Krajskému soudu v Českých Budějovicích
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1
tr. ř.).
62. Krajskému soudu v Českých Budějovicích se ukládá, aby o předmětné
trestní věci znovu jednal a rozhodl se zřetelem na shora vyslovené právní
názory Nejvyššího soudu, kterými je vázán (§ 265s odst. 1 tr. ř.), a to jak z
hlediska dodržení příslušných procesních ustanovení (zejména ustanovení § 259
odst. 3 a § 263 odst. 7 tr. ř.), tak i odpovídajícího hmotněprávního posouzení
jednání obviněných na podkladě úplně a správně zjištěného skutkového stavu
věci.
63. Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné
Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud
učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. toto rozhodnutí v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 12. 2025
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu