3 Tdo 676/2025-586
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2025 o dovolání, které podala obviněná M. V. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2025, č. j. 8 To 60/2025-529, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 62/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. M. V. odmítá.
1. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 8. 11. 2024, č. j. 3 T 62/2024-439, uznal obviněnou M. V. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustila tím, že:
ačkoliv věděla, že na základě předběžného opatření vydaného Okresním soudem v Kroměříži č. j. 7Nc 703/2023-25, platného od 10. 10. 2023 po dobu jednoho měsíce a prodlouženého usnesením Okresního soudu v Kroměříži č. j. 7 Nc 801/2023-101 až do 10. 4. 2024, jí bylo uloženo zdržet se setkávání s navrhovateli – svými dcerami AAAAA (pseudonym), narozenou XY, BBBBB (pseudonym), narozenou XY, a jejich otcem B. B., narozeným XY, dále se zdržet jejich nežádoucího sledování a obtěžování, jakož i jejich kontaktování jakýmkoli způsobem, zdržet se vstupu do obydlí navrhovatelů, vstupu do společných prostor domu na adrese XY, a jeho bezprostředního okolí na vzdálenost kratší než 100 metrů, jakož i zdržovat se tam, a dále jí bylo zakázáno přibližovat se k navrhovatelům na vzdálenost kratší než 100 metrů, opakovaně toto porušovala a nejméně
dne 23. 12. 2023 v 15:30 hodin zazvonila na zvonek u vstupních dveří do rodinného domu navrhovatelů na ulici XY č. p. XY ve XY, a místo poté opustila,
dne 27. 12. 2023 v době kolem 16:30 hodin bouchala na vstupní dveře rodinného domu navrhovatelů na ulici XY č. p. XY ve XY, a místo poté opustila,
dne 29. 12. 2023 v době kolem 16:30 hodin bouchala na vstupní dveře rodinného domu navrhovatelů na ulici XY č. p. XY ve XY, a místo poté opustila,
dne 19. 1. 2024 v 17:00 hodin vstoupila do budovy Základní umělecké školy na adrese XY ve XY v úmyslu zúčastnit se besídky, která se zde konala ve společenské místnosti a na které byly přítomny její dcery AAAAA a BBBBB a jejich otec B. B., kdy ve vstupu do uvedené místnosti jí bylo zabráněno ředitelem školy A. S. a na výzvy k opuštění školy nereagovala, budovu školy odmítala opustit, a budovu školy opustila až po příjezdu hlídky Obvodního oddělení policie ČR Veselí nad Moravou, kdy následně se až do 18:53 hodin zdržovala u rohu budovy školy do doby, kdy dcery a B. B. budovu školy opustili, poté odsud odešla pryč,
dne 7. 2. 2024 v době kolem 22:15 hodin bouchala na vstupní dveře rodinného domu navrhovatelů na ulici XY č. p. XY ve XY , a místo poté opustila,
dne 10. 2. 2024 v době od 16:30 hodin do 16:45 hodin na místní komunikaci na ulici XY ve XY v blízkosti toku řeky XY vyhledala dcery AAAAA a BBBBB, které zde hodlaly jezdit na kolečkových bruslích, kdy poté, co byla spatřena B. B., následně místo opustila,
dne 18. 2. 2024 v blíže nezjištěné době uskutečnila celkem 18 nepřijatých telefonických volání ze svého tel. čísla XY na tel. číslo XY užívané dcerou AAAAA,
dne 19. 2. 2024 v 7:36 hodin na křižovatce ulic XY – XY ve XY došla zezadu ke svým dcerám AAAAA a BBBBB, které tudy v tu dobu procházely směrem do centra do školy XY gymnázia, na což AAAAA zareagovala tak, že si toto jednání začala nahrávat na video ve svém mobilu, kdy podezřelá poté odešla směrem do ulice XY,
dne 19. 2. 2024 v 7:39 hodin na ulici XY ve XY po místní komunikaci parkoviště před hotelem XY šla v blízkosti svých dcer AAAAA a BBBBB, které tudy v tu dobu procházely po chodníku směrem k budově XY gymnázia, a tyto doprovázela až do budovy XY gymnázia, kde se následně zdržovala u kanceláře ředitelky až do vykázání z budovy ze strany zástupce ředitelky O. S. v 7:53 hodin,
dne 24. 2. 2024 v době od 15:38 hodin do 16:35 hodin na místní komunikaci zvané XY vedoucí ze XY do XY v blízkosti XY skládky vyhledala své dcery AAAAA a BBBBB, které zde jezdily na kolečkových bruslích v doprovodu svého otce B. B., kdy následně odešla do přilehlého pole,
dne 26. 2. 2024 v době od 7:34 hodin do 7:40 hodin ve XY na ulici XY přišla ve směru od ulice XY, kde se před tím pohybovala u budovy XY, zezadu ke svým dcerám AAAAA a BBBBB, které tudy v tu dobu procházely směrem do centra do školy XY gymnázia, na což AAAAA zareagovala, tak že si toto jednání začala nahrávat na video ve svém mobilním telefonu, kdy podezřelá se dala na útěk,
dne 3. 3. 2024 v době kolem 16:30 hodin ve XY se pohybovala v úseku od křižovatky ulic XY po ulici XY a směrem k ulici XY, a následně na protější ulici XY k místní trafostanici u dětského hřiště v těsné blízkosti bydliště poškozených AAAAA, BBBBB a B. B.,
dne 18. 3. 2024 od 7:30 hodin do 7:49 hodin ve XY se domáhala vstupu hlavním vchodem do budovy XY gymnázia v době, kdy její dcery AAAAA a BBBBB se již nacházely v budově, kdy v tomto jí bylo zabráněno O. S., načež z místa odešla až poté, co věc oznámil telefonicky PČR.
2. Za toto jednání byla obviněná odsouzena podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 7 (sedmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání obviněná, státní zástupkyně a poškození. Odvolání obviněné směřovalo do výroku o vině a trestu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 3. 2025, č. j. 8 To 60/2025-529, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl. Dále podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné při nezměněném výroku o vině uložil podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 7 (sedmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Dále podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněné trest zákazu pobytu na území města XY na dobu 3 (tří) let. Z podnětu odvolání poškozených B. B., AAAAA a BBBBB uložil obviněné povinnost zaplatit poškozené nezletilé BBBBB nemajetkovou újmu v penězích v částce 100 000 Kč a nezletilé AAAAA nemajetkovou újmu v penězích v částce 40 000 Kč. Poškozené B. B. a A. B. odkázal podle § 229 odst. 1 tr. ř. s jejich nárokem na nemajetkovou újmu na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně a v návaznosti na něj i proti výše specifikovanému rozsudku Okresního soudu v Hodoníně podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně dovolání. Z argumentace obviněné vyplynulo, že tato rozhodnutí napadla v celém rozsahu, tedy jak ve výroku o vině a trestu, tak i ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Obviněná dovolání opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Stěžejní námitkou dovolatelky je tvrzené pochybení soudu prvního stupně, když tento neprojednal návrh poškozených (konkrétně B. B., A. B., nezletilé AAAAA a nezletilé BBBBB) na náhradu nemajetkové újmy. O nároku poškozených bylo rozhodnuto až v následném odvolacím řízení, kdy obviněné byla uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu svým dcerám, poškozeným nezletilým AAAAA a BBBBB. A. a B. B. byli ve smyslu § 229 odst. 1 tr. ř. se svými nároky odkázáni na občanskoprávní řízení. Dovolatelka tvrdí, že nebyly dány podmínky pro rozhodnutí podle § 259 odst. 3 tr. ř., a v důsledku takového postupu spatřuje porušení jejího práva na odvolání a práva na soudní ochranu. Ve vyjádření k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství dovolatelka doplnila, že soud prvního stupně pochybil, když postupoval v rozporu s ustanovením § 206 odst. 2 tr. ř., a tedy nárok na náhradu nemajetkové újmy nebyl řádně uplatněn. Toto pochybení pak podle jejího názoru nebylo napraveno ani soudem odvolacím, protože ani tento nárok na náhradu nemajetkové újmy nepřečetl. Tímto postupem tak došlo k zásahu do práva obviněné na spravedlivý proces.
6. Obviněná též zpochybňuje příčinnou souvislost mezi tvrzeným protiprávním jednáním a vznikem nemajetkové újmy.
7. Další stěžejní námitkou dovolatelky je trest zákazu pobytu na území města XY na dobu tří let, který jí byl uložen rozhodnutím odvolacího soudu. Obviněná v tomto zákazu pobytu spatřuje další neoprávněné omezení rodičovské odpovědnosti k nezletilým dcerám AAAAA a BBBBB, konkrétně porušení práva na informace o podstatných záležitostech dětí, o jejich zdravotním stavu a vzdělání, přestože toto právo jí nebylo soudem odebráno. Ve vyjádření k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství dovolatelka doplnila tuto svou námitku v tom smyslu, že např. do školy se musí dostavovat osobně (k nahlédnutí do testů dětí), protože možnost zasílání testů přes email škola zrušila a schůzka online není možná. Škola se navíc obává nahrávání z její strany. Pediatrička dětí emailovou komunikaci podle jejích slov nepoužívá. ZUŠ a jiné zájmové kroužky neposkytují informace úplné.
8. Dále obviněná namítla, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a také jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Konkrétně rozporuje závěry odvolacího soudu učiněné z výpovědí nezletilých dcer, jejich otce a další blíže nespecifikované výslechy, které podle soudu dovolatelky neprokazují naplnění skutkové podstaty přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání. Dovolatelka následně ve vyjádření k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství označila za procesně nepoužitelné důkazy především „výpovědi svědků, kteří vůbec nepochopili ty situace a ani jejich vážnost, videozáznamy, na nichž buď není vidět vůbec, o koho se jedná, nebo není rozlišitelné, kdo koho pronásleduje.“ Podle jejího názoru pracovníci školy nebo personál zaměňovali její snahu o získání informací o dětech se stykem s dětmi. Pokud se s dětmi setkala, byla to náhoda, nikoli úmysl.
9. Dovolatelka velmi stručně také namítla neprovedení jí navržených důkazů soudem odvolacím, konkrétně uvedla výslech svého přítele a „další důkazy“. V této souvislosti uvedla, že závěry odvolacího soudu ohledně návštěv přítele v místě dovolatelčina bydliště nemají oporu v provedeném dokazování. V navazujícím vyjádření k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství modifikovala důvod navrhovaného výslechu svého přítele s tím, že účelem bylo prokázat, že když šla obviněná na schůzku s ním, náhodou potkala děti, a dále že přítel má v XY na starost svou 92letou maminku, tudíž se tam scházet nemohou a mohou se s ohledem na jeho možnosti scházet jen ve XY.
10. Obviněná dále tvrdí, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, protože skutkové okolnosti nenasvědčují naplnění subjektivní stránky.
11. V podání ze dne 1. 8. 2025, kterým reagovala na vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, se dovolatelka vyjádřila k nepřípustnosti dovolání s tím, že byla v rozhodnutí soudu druhého stupně nesprávně poučena, že lze podat dovolání proti celému rozsudku odvolacího soudu, tedy bez vynětí čehokoli z toho. Zároveň vyjádřila nesouhlas s procesním postupem odvolacího soudu, který podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl o nároku poškozených, přestože o těchto nárocích soud prvního stupně nerozhodl a jednalo se tak pro ni o překvapivé rozhodnutí a porušení práva na spravedlivý proces. Dále se obviněná v tomto „Vyjádření obviněné“ ze dne 1. 8. 2025, stejně jako v dalším podání ze dne 4. 8. 2025, vyjádřila k argumentaci státního zástupce ve vztahu k uloženému trestu zákazu pobytu. Jeho poukaz na možnost získávat informace o jejích dětech prostřednictvím elektronické pošty, školní aplikace Bakalář, či jiným online způsobem, zpochybňuje svým poukazem na zákaz školy posílat testy dětí online způsobem, na špatně fungující školní aplikaci Bakalář, či neužívání elektronické aplikace pediatričkou dětí. Obviněná dále ve vyjádření k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství uvádí listinné důkazy, jimiž navrhovala dílem prokázání nemožnosti výskytu v obci XY, dílem důvody, pro které se musí se svým přítelem scházet ve XY. Dále obviněná opakovala své výhrady k procesní použitelnosti důkazů, které ji usvědčují.
12. Obviněná proto navrhla, aby dovolací soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že napadené rozhodnutí zruší z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a podle § 265m odst. 1 tr. ř. ji zprostí obžaloby.
13. Dovolání obviněné bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněné a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám.
14. Státní zástupce ve svém vyjádření rozdělil uplatněné námitky dovolatelky do pěti skupin, které jsou podle jeho mínění nestejně obsáhlé a nestejně odůvodněné.
15. První námitku spatřuje v tom, že odvolací soud vyhověl návrhu dovolatelčiných dcer na náhradu nemajetkové újmy, aniž by před tím byl tento návrh projednán soudem prvního stupně, čímž měla být dovolatelka zbavena práva na odvolání a došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. V rámci svého vyjádření k této námitce odkázal státní zástupce na judikaturu Nejvyššího soudu, který řešil podobné případy a dovodil, že postup podle § 259 odst. 3 tr. ř. je možný, tedy odvolací soud mohl rozhodnout o nároku poškozených tak, jak učinil. Dále se zabýval zjištěním, zda se dovolatelka měla možnost seznámit s nárokem na náhradu nemajetkové újmy, který poškození uplatnili řádně a včas, avšak soud prvního stupně jej opomněl přečíst, tedy postupoval v rozporu s ustanovením § 206 odst. 2 tr. ř. Opět za pomocí judikatury Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že nedodržení postupu podle § 206 odst. 2 tr. ř. neznamená porušení práva na spravedlivý proces, protože takové pochybení nemůže ovlivnit oprávněnost nároku poškozených, když dovolatelka měla možnost seznámit se v průběhu trestního řízení s tímto nárokem. Státní zástupce též konstatuje, že se jedná o námitky vůči procesnímu postupu odvolacího soudu v adhezním řízení, tedy nemohou založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, neboť nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. V závěru upozornil na jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nějž vyplynulo, že rozhodnutí ohledně náhrady škody není rozhodnutím ve věci samé, proti němuž je přípustné dovolání. Podle jeho názoru je v této části dovolání nepřípustné.
16. Druhou stěžejní námitkou je podle státního zástupce nesouhlas dovolatelky s uloženým trestem zákazu pobytu ve městě XY na dobu tří let, protože výkonem tohoto trestu by mělo dojít k narušení jejího práva na informace o podstatných záležitostech dětí, o jejich zdravotním stavu a vzdělání. Vzhledem k tomu, že dovolatelka omezila svou argumentaci na potřebu informací o dětech, dospěl státní zástupce k závěru, že taková argumentace je nepřiléhavá dnešní době, kdy společnost je založená na informacích neomezeně putujících komunikačními sítěmi. Nevidí nutnost osobní návštěvy města XY za účelem získání informací. Kromě toho státní zástupce spatřuje v této argumentaci jen snahu dovolatelky zbavit se trestu zákazu pobytu. Závěrem k této námitce uvádí, že dovolatelka neuplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
17. Další stručná námitka obviněné se vztahuje k neprovedení důkazu výslechu svědka v odvolacím řízení. Svědek, přítel obviněné, měl vypovídat k otázce, zda by jmenovaný mohl dovolatelku navštěvovat v místě jejího bydliště v XY. Státní zástupce sice podřadil námitku pod třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně dále uvedl, že obviněná blíže nerozvedla, kterých rozhodných skutkových zjištění se námitka týká. Samostatně pak dovozuje, že výpověď přítele by se mohla týkat pouze uloženého trestu zákazu pobytu, a domýšlí, že se nebude týkat právního posouzení skutku. Tedy dochází k závěru, že ani v této části dovolání neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu.
18. Státní zástupce konstatoval, že není schopen se blíže vyjádřit k námitce smíšené povahy, kdy dovolatelka namítá, že dokazováním nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty daného trestného činu a že skutkové okolnosti nenasvědčují tomu, že byla naplněna subjektivní stránka tohoto přečinu, protože není uvedeno nic bližšího. Obviněná ještě k tomu bez dalšího dodává, že předmětný přečin vyžaduje úmyslné zavinění.
19. Pátou námitku, kterou státní zástupce v textu dovolání detekoval, jsou procesně nepoužitelné důkazy, na nichž jsou založena rozhodná skutková zjištění. Nicméně opět není zřejmé, které důkazy a proč považuje obviněná za procesně nepoužitelné a jak se týkají rozhodných skutkových zjištění. Proto ani v tomto případě není schopen se blíže vyjádřit.
20. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
22. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
24. Obviněná uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
27. Podanému dovolání je třeba vytknout, že ačkoliv v něm obviněná uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., je nutno tyto dovolací důvody posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněná svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo mimo jiné zamítnuto její odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu prvního stupně, který ji uznal vinnou žalovaným skutkem a uložil jí trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
28. Přestože obviněná tento dovolací důvod neuplatnila, Nejvyšší soud k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
29. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
30. Pro úplnost Nejvyšší soud sděluje, že pokud mu byla doručena podání obviněné označená jako „Vyjádření obviněné“ ze dne 1. 8. 2025 a „Doplnění vyjádření obviněné“ ze dne 4. 8. 2025, podrobil Nejvyšší soud argumentaci zde uvedenou dovolacímu přezkumu (s výhradou některých nových důkazních návrhů), jakkoliv obě podání obviněné byla učiněna po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty podle § 265e tr. ř., a to s ohledem na to, že v nich obviněná vznesla výhrady k argumentaci státního zástupce, který na jejím základě navrhl dovolání obviněné odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
31. Na podkladě obviněnou uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.
IV. Důvodnost dovolání
32. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněná napadá rozsudek odvolacího soudu (kterým bylo zamítnuto její odvolání a současně byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu z podnětu odvolání státní zástupkyně a nově o něm rozhodnuto a z podnětu odvolání poškozených jím bylo rozhodnuto o nemajetkové újmě). Z její argumentace je však také zřejmé, že dovolání zaměřila i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněná na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. uplatňuje námitky skutkové a procesní povahy (formálně deklaruje i námitky povahy právní – viz dále v tomto usnesení), které směřují do výroku o vině, trestu a náhradě nemajetkové újmy.
33. S ohledem na obsah a podobu dovolací argumentace obviněné musí Nejvyšší soud hned úvodem této části svého rozhodnutí připomenout, že pokud je dovolání založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023).
34. Obviněná primárně ve svém dovolání tvrdí, že pokud soud prvního stupně pochybil, neboť neprojednal a nerozhodl o návrhu poškozených na náhradu nemajetkové újmy (konkrétně B. B., A. B., nezletilé AAAAA a nezletilé BBBBB) a o nárocích poškozených bylo rozhodnuto až odvolacím soudem, pak pro takový procesní postup nebyly dány podmínky podle § 259 odst. 3 tr. ř. a současně v důsledku takového postupu došlo k porušení jejího práva na odvolání a práva na soudní ochranu. Ve vztahu k tomuto výroku (o náhradě nemajetkové újmy) pak obviněná uplatňuje i nijak dále nezdůvodněnou námitku hmotněprávní povahy, a to údajnou absenci příčinné souvislosti mezi jejím protiprávním jednáním a vznikem nemajetkové újmy na straně poškozených.
35. Nejvyšší soud musí předně z hlediska dotčeného výroku odmítnout názor státního zástupce o nepřípustnosti dovolání obviněné, pokud toto dovolání (kromě výroku o vině a o trestu) směřuje rovněž proti výroku o náhradě nemajetkové újmy způsobené poškozeným. Ze strany státního zástupce dochází v tomto směru k nesprávnému vyhodnocení procesní situace předcházející dovolacímu řízení, to ve spojení s nesprávnou interpretací usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 11 Tdo 220/2024, publikovaného pod č. 32/2024 Sb. rozh. tr., na které státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání poukazuje.
36. Z právní věty a odůvodnění citovaného rozhodnutí vyplývá, že rozsudek, jímž odvolací soud zrušil výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě škody (či nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení) a nově ve věci sám rozhodne o nároku poškozeného, a to výlučně na základě odvolání poškozeného proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o náhradě škody (či nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení), není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř., proti němuž je dovolání přípustné. Výčet rozhodnutí ve věci samé, která je možné napadnout dovoláním, je totiž taxativní, tedy uzavřený, přičemž společným znakem všech těchto rozhodnutí je, že předmětem rozhodování odvolacího soudu byla otázka viny a trestu.
37. Aplikaci závěrů uvedeného rozhodnutí na nyní projednávanou věc však brání zjištění, že řízení před odvolacím soudem proběhlo nejen na základě odvolání poškozených, ale také na základě odvolání obviněné. Jakkoliv bylo její odvolání zamítnuto, došlo na jeho podkladě k přezkumu odvoláním obviněné napadenému rozsudku soudu prvního stupně jak ve výroku o vině, tak i trestu, s novým rozhodnutím o nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy. Pak ale nelze učinit závěr, že rozsudek odvolacího soudu v této trestní věci není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř., proti němuž by dovolání nebylo přípustné, jak to činí státní zástupce.
38. Pokud jde o námitku obviněné ohledně tvrzeného nezákonného postupu odvolacího soudu ohledně nároků poškozených podle § 259 odst. 3 tr. ř. a z toho vyplývajícího porušení práva obviněné na odvolání a práva na soudní ochranu, pak Nejvyšší soud v prvé řadě uvádí, že uvedenou (čistě procesní) námitku obviněné není možné podřadit pod jí uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., stejně jako pod žádné jiné (dovolací) důvody. Současně pak lze (zde již zcela v souladu s názorem státního zástupce) konstatovat, že zjišťovaným procesním postupem a rozhodnutím odvolacího soudu o nárocích poškozeným nedošlo na straně obviněné k porušení jejího práva na spravedlivý proces, práva na obhajobu a na soudní ochranu a nejedná se tak o námitku věcně důvodnou.
39. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. platí, že odvolací soud může rozhodnout sám rozsudkem ve věci tehdy, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení. Smyslem této zákonné úpravy je posílit apelační princip v odvolacím řízení, avšak jen ve dvou striktně daných případech uvedených v ustanovení § 259 odst. 3 pod písmeny a) a b) tr. ř. [na právě projednávanou věc dopadá alternativa uvedená v § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř.].
40. Z protokolu o veřejném zasedání konaného u odvolacího soudu dne 11. 3. 2025 pak vyplývá, že odvolací soud doplnil dokazování jednak přečtením návrhů poškozených na náhradu nemajetkové újmy k trestnímu řízení ze dne 23. 5. 2024 (konkrétně č. l. 246–247), a také listinných důkazů týkajících se nároku poškozených nezletilých [konkrétně se jednalo o zprávu o psychologickém nálezu svědka B. B. (viz č. l. 249), zprávy o ambulantním vyšetření nezletilé poškozené BBBBB (č. l. 250 a 251), usnesení Okresního soudu v Kroměříži, jímž soud udělil za obviněnou souhlas k provedení nezbytného léčebného zákroku u nezletilé poškozené BBBBB č. l. 284 a 286), usnesení Okresního soudu v Kroměříži o vydání předběžného opatření, jímž byl mimo jiné zakázán osobní a telefonický kontakt s nezletilou BBBBB a telefonický kontakt s ošetřujícím personálem nemocničního zařízení, do něhož byla nezletilá umístěna (č. l. 287 až 290), zprávu o ambulantním vyšetření nezletilé poškozené BBBBB (č. l. 319 až 320) a zprávu psychologa o nezletilé poškozené BBBBB (č. l. 359 až 360)].
41. Pro úplnost lze z hlediska této trestní věci doplnit, že v této trestní věci se poškození k trestnímu řízení připojili se svými nároky řádně a včas (konkrétně svůj nárok uplatnili prostřednictvím společného zmocněnce J. A. G., který adresovali na Okresní státní zastupitelství v Hodoníně dne 23. 5. 2024 – č. l. 246 až 247). U veřejného zasedání konaného dne 11. 3. 2025 u Krajského soudu v Brně o odvoláních obviněné a poškozených se obviněná měla možnost s nároky uplatněnými poškozenými seznámit, což je také patrno z protokolu o veřejném zasedání, kdy předsedkyně senátu přečetla za přítomnosti obviněné návrh poškozených na náhradu jim způsobené nemajetkové újmy.
42. Je tedy zřejmé, že soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenými zákonnými podmínkami podle § 259 odst. 3 tr. ř., když doplnil dokazování ohledně nároků poškozených a vytvořil si tak podmínky pro rozhodnutí o nich. Současně bylo zachováno právo obviněné seznámit se s nárokem poškozených, a to ať již nahlédnutím do spisu (v době předcházející odvolacímu řízení), či v rámci své účasti u odvolacího řízení.
43. Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že v minulosti (viz dále v tomto odstavci citovaná rozhodnutí) se s naznačenou procesní situací a k ní směřující námitkou dovolatelky již zabýval, a to se závěrem, že pokud poškozený uplatnil řádně a včas nárok na náhradu majetkové škody způsobené trestným činem a obviněný měl možnost se s tímto nárokem seznámit a vyjádřit se k němu, a přesto, že mu soud prvního stupně neuložil povinnost k náhradě škody, může odvolací soud za zákonných podmínek toto rozhodnutí učinit. Pokud odvolací soud na základě odvolání státního zástupce nebo poškozeného podaného v neprospěch obviněného z důvodu absence rozhodnutí o náhradě škody rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. a uložil obviněnému povinnost k náhradě škody dle § 228 odst. 1 tr. ř., nejde o neočekávané rozhodnutí nebo porušení práva na spravedlivý proces, jelikož takové rozhodnutí nebylo vyloučeno. Totéž platí i pro nároky na náhradu nemajetkové újmy a na vydání bezdůvodného obohacení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 8 Tdo 218/2013). Obdobně lze poukázat i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn 8 Tdo 819/2021, které jednak konstatuje, že uvedené výhrady nemohou založit dovolací přezkum Nejvyššího soudu, jednak, že uvedený procesní postup odvolacího soudu neznamená porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
44. K uvedené námitce obviněné ohledně porušení ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. a tvrzeného zbavení práva na odvolání a porušení práva na spravedlivý proces tak Nejvyšší soud závěrem uvádí, že uvedené výhrady obviněné proti výroku o náhradě nemajetkové újmy nemohou založit dovolací přezkum, současně se nejedná o námitku věcně důvodnou.
45. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (jeho druhou alternativu) by bylo možné podřadit námitku obviněné ohledně absence příčinné souvislosti mezi jejím tvrzeným protiprávním jednáním a vznikem nemajetkové újmy na straně poškozených, to však za předpokladu, že by tato námitka byla obviněnou doplněna odpovídající (dovolací) argumentací. Ta však v dovolání prakticky absentuje, neboť z podaného dovolání není zřejmé, proč výsledky dokazování neprokazují příčinnou souvislost mezi jejím jednáním a vznikem nemajetkové újmy. Zde je třeba (znovu) upozornit, že s ohledem na ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. není úkolem Nejvyššího soudu, aby si argumentaci domýšlel a dotvářel, zejména když z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá opačné zjištění.
46. Nad rámec výše uvedeného tak lze pouze doplnit, že z provedeného dokazování, zejména listinných důkazů předložených poškozenými, jednoznačně a bez pochyb vyplynulo, že jednáním obviněné její dcery trpí, když na její přítomnost reagují úzkostně. Vše se pak násobí tím, že celá situace je zhoršena četností, opakovaností jejího protiprávního jednání i skutečností, že poškozené jsou matkou nechtěně konfrontovány na místech veřejnosti přístupných, například na školní akci před spolužáky (viz bod 10. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Nemůže tedy být pochyb, že protiprávní jednání dovolatelky je příčinou následku v podobě (nemajetkové) újmy poškozených. Ani tato dále neupřesněná námitka dovolatelky není důvodná.
47. Další stěžejní námitkou dovolatelky jsou její výhrady vůči uloženému trestu zákazu pobytu na území města XY na dobu tří let, který jí byl uložen rozsudkem odvolacího soudu. Nezákonnost v uložení tohoto trestu obviněná spatřuje v (dalším) podle jejího názoru neoprávněném omezení její rodičovské odpovědnosti k nezletilým dcerám AAAAA a BBBBB, konkrétně pak v porušení jejího práva na informace o podstatných záležitostech dětí, o jejich zdravotním stavu a vzdělání, přestože toto právo jí nebylo v předchozích řízeních soudy odebráno.
48. Nejvyšší soud předně upozorňuje, že námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolatelka však tento dovolací důvod ani formálně ani obsahově neuplatnila, současně pak Nejvyšší soud naplnění tohoto dovolacího důvodu neshledává, neboť obviněné byly uloženy zákonem předpokládané tresty v zákonem stanovených výměrách.
49. Dále je možné uložený trest rozporovat prostřednictvím dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kdy za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno považovat jen jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové námitky obviněná ve svém dovolání neuplatnila, a ani Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovou vadou (obviněné nebyl uložen úhrnný, souhrnný ani společný trest).
50. Pak již však lze dovoláním úspěšně brojit proti uloženému trestu jen ve zcela výjimečných případech, pokud jde o tresty extrémně přísné a zjevně nespravedlivé, které ve svém důsledku zasahují do základních práv a svobod obviněného. Dovolací řízení se totiž, jak opakovaně připomněl Ústavní soud, v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb). V právě projednávané trestní věci se však o takový výjimečný případ nepochybně (i z dále uvedených důvodů) nejedná.
51. Jestliže pak dovolatelka ve vztahu k uloženému trestu zákazu pobytu uplatňuje námitky ohledně „rozporu skutkových zjištění odvolacího soudu s provedeným dokazováním ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě“, pak tato její námitka „nemůže být korunována úspěchem“, neboť uvedené výhrady ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě se vztahují pouze k výroku o vině (případně výroku o náhradě škody, či nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení), tedy ke skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků konkrétního trestného činu.
52. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného konstatuje, že uvedená námitka dovolatelky k porušení jejího práva na informace tím, že jí byl uložen trest zákazu pobytu na území města XY, není námitkou spadající pod žádný dovolací důvod, současně pak ani námitkou věcně důvodnou. Z dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že obviněná se protiprávního jednání dopouštěla právě ve městě XY, kde si opakovaně vytvářela podmínky pro nezákonný a nechtěný kontakt s poškozenými, kteří ve městě žijí, na rozdíl od obviněné, která tam nemá ani přechodný ani trvalý pobyt, tedy není žádný důvod, aby se v tomto městě vyskytovala. Ne příliš srozumitelná argumentace obviněné ohledně bydliště údajného přítele a nemožnosti se setkávání s ním v obci XY, nic nemění na tom, že město XY je pro obviněnou zapovězeným místem. Pokud dovolatelka uvádí, že musí do XY cestovat, aby získala informace o svých dcerách v rozsahu jejího práva na informace ohledně podstatných záležitostí, zdraví a prospěchu ve škole, nelze ani této námitce přisvědčit. Je tomu tak především s ohledem na zjišťované protiprávní jednání obviněné, která zcela účelově navštěvovala školu dcer nebo jejich ošetřující lékaře, nikoli však v úmyslu získat o nich informace, ale s cílem je nezákonně kontaktovat, což děti nesly nelibě a vyvolalo to v nich úzkostné stavy.
53. Pokud jde o výhrady obviněné (blíže viz bod 11. tohoto usnesení) k argumentaci státního zástupce, že osobní kontakt obviněné se školou a jinými institucemi na území města XY může být nahrazen prostřednictvím telekomunikačních technologií, které umožňují efektivní a rychlý přenos informací na dálku (čímž nebude docházet ze strany obviněné ke zneužívání a vytváření nežádoucího kontaktu s poškozenými a tím i porušování uložené povinnosti zdržet se styku s navrhovateli a navazování kontaktů s nimi), pak je třeba poukázat především na to, že k této argumentaci ve prospěch důvodů, proč je namístě uložení trestu zákazu pobytu, se uchýlil pouze a jen státní zástupce, nikoliv krajský soud. Ten při odůvodnění uloženého trestu (viz bod 9. rozsudku) uvedl své vlastní argumenty, kterých se dovolání obviněné dotýká jen z části, navíc mimo uplatněné či jiné dovolací důvody. Z hlediska věcného se pak se zjevnou účelovostí argumentace obviněné ve vztahu k uloženému trestu zákazu pobytu vypořádal krajský soud, na jehož odůvodnění lze zcela odkázat.
54. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho rámci obviněná ve své podstatě uplatňuje všechny varianty tohoto dovolacího důvodu. Konkrétně takto rozporuje závěry odvolacího soudu učiněné z výpovědí nezletilých dcer, jejich otce a další blíže nespecifikované výslechy, které podle soudu dovolatelky neprokazují naplnění skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Závěry odvolacího soudu ohledně navštěvování přítelem v místě dovolatelčina bydliště nemají podle jejího názoru oporu v provedeném dokazování, přičemž jeho výslech, který navrhovala, a další důkazy nebyly v odvolacím řízení provedeny. Současně pak za procesně nepoužitelné důkazy považuje důkazy, které ji usvědčují.
55. S ohledem na zjištěný skutkový charakter námitek obviněné považuje Nejvyšší soud za nutné k obviněnou uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejprve v obecné rovině uvést, že tento dovolací důvod je naplněn ve třech různých alternativách. První alternativa uvedeného důvodu dovolání je určována zjevným rozporem mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními. V případě procesně nepoužitelných důkazů (druhá alternativa důvodu dovolání) se jedná o situaci, kdy důkazní prostředek, který je podstatný pro rozhodný skutkový závěr, byl opatřen v rozporu se zákonem. Třetí varianta pak spočívá v neprovedení podstatného důkazu, to však opět ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním. Obviněná tedy brojí proti učiněným skutkovým zjištěním, ve vztahu k nimž uplatňuje všechny tři alternativy uvedeného dovolacího důvodu.
56. Jakkoliv tedy lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, platí a je to třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
57. S ohledem na výše uvedená východiska dovolacího přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a konkrétní obviněnou uplatněnou dovolací argumentaci musí Nejvyšší soud konstatovat, že dovolací námitky obviněné žádné z variant uvedeného dovolacího důvodu neodpovídají.
58. Tyto námitky předně nelze podřadit pod první variantu uvedeného dovolacího důvodu. V obecné rovině platí, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
59. K námitce zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů se Nejvyšší soud nemůže de facto vyjádřit, neboť v dovolání absentuje jakákoli argumentace, která by odůvodňovala uvedený rozpor. Přitom z rozhodnutí Ústavního soudu jednoznačně vyplývá požadavek, aby dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl konkrétně vymezen, pokud jde o rozhodná skutková zjištění, jichž se týká dovolatelova námitka, stejně jako vymezení důkazů, které nebyly provedeny a proč byly podstatné (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Dovolatelka sice uvádí, které důkazy podle jejího přesvědčení neprokazují naplnění skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku (konkrétně má jít o výpovědi dcer, jejich otce a další provedené výslechy – viz str. 9 dovolání), tento výčet však nechává osamocený bez jakékoli vysvětlující argumentace k rozporům, bez předložení a obhájení svých tvrzení a názorů. Nejvyšší soud tak nemůže adekvátně reagovat na tuto námitku, neboť není zřejmý její obsah a zároveň není povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace (opět srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22).
60. Pouze nad rámec výše uvedeného tak lze doplnit, že soudy v této věci provedly dokazování v potřebném rozsahu tak, aby zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, když současně provedené důkazy hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, tedy provedly dokazování zcela v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Z odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů, z nichž je patrné hodnocení výše uvedených provedených důkazů, kdy skutková zjištění z nich logicky vyplývají, nelze tvrzený rozpor potvrdit. Zjevný rozpor nevzniká za situace, kdy soudy podrobí provedené důkazy hodnocení v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a při formulaci svých skutkových zjištění vychází z toho či onoho důkazu na úkor jiného, pokud svůj postup náležitě odůvodní. Za rozpor ve smyslu první alternativy tohoto dovolacího důvodu totiž nelze označovat prostý nesouhlas obviněné se skutkovými závěry vyplývajícími z hodnocení důkazů soudem. Této její polemice nelze přiznat žádné opodstatnění.
61. O procesně nepoužitelný důkaz se jedná tehdy, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 1999, sp. zn. IV. ÚS 135/99, nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. I. ÚS 129/2000, nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. III. ÚS 190/01, nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS 291/2000 a další).
62. Námitka procesně nepoužitelných důkazů, na nichž jsou založena rozhodná skutková zjištění, také není v dovolání obviněnou blíže rozvedena. Obviněná neuvedla, které důkazy má na mysli, proč jsou nepoužitelné nebo jak se týkají rozhodných skutkových zjištění. Nejvyšší soud není schopen tuto argumentaci dovodit ani implicitně. Z takto koncipovaného dovolání k této námitce nevyplývá vůbec nic a nelze ji tedy podrobit dovolacímu přezkumu.
63. O neprovedení podstatného důkazu ve smyslu třetí varianty ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná zejména v případě, kdy soudy opomněly provést důkazní prostředek navržený některou ze stran trestního řízení, přičemž neprovedení takového důkazního prostředku nebylo odůvodněno. I v případě této alternativy se vada musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, tedy takovým, jež mají bezprostřední význam z hlediska právního posouzení skutku jako trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96, nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. I. ÚS 549/2000, nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. IV. ÚS 219/03 a další).
64. Jak bylo výše uvedeno, dovolatelka velmi stručně namítla neprovedení jí navržených důkazů odvolacím soudem, konkrétně zmínila výslech svého přítele a „další důkazy“, které upřesnila až později (viz výše bod 11.). V této souvislosti uvedla, že závěry odvolacího soudu ohledně návštěv přítele v místě jejího bydliště nemají oporu v provedeném dokazování.
65. V případě obviněnou nespecifikovaných důkazů je zcela v tomto směru dovolací přezkum vyloučen. Pokud jde o námitku neprovedení dovolatelkou již konkrétně navržených důkazů, tedy výslechu jejího přítele a dalších listinných důkazů, ani tuto námitku nelze podřadit pod třetí variantu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se nejedná o neprovedení podstatného důkazu ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním.
66. Je tomu tak proto, že výslech uvedeného svědka, stejně jako listinné důkazy, se měly týkat otázky možností a důvodů setkávání se obviněné s ním ve XY, či vyloučení možnosti obviněné být zde v posuzované době. K otázce možností a důvodů setkávání obviněné se svědkem lze uvést pouze tolik, že výsledky dokazovaní v tomto směru nejsou rozhodné pro naplnění znaků posuzovaného přečinu maření výkonu rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, jenž je ve skutku spatřován. Jinak řečeno, například otázka, zda přítel obviněné se může či nemůže stýkat s obviněnou v místě jejího bydliště v XY, nebo v místě svého bydliště, není ve své podstatě rozhodným skutkovým zjištěním pro posouzení viny obviněné. Pokud jde o další (listinné) důkazy, které měly vyvrátit možnost, aby byla obviněná v posuzované době ve XY, čímž měla mařit rozhodnutí o předběžném opatření soudu, pak je předně nutno poukázat na to, že tyto (konkrétní) důkazy uplatňuje obviněná až nyní, tedy zejména po uplynutí lhůty k dovolání, v důsledku čehož se tyto námitky nacházejí mimo meze dovolacího přezkumu. Pro úplnost pak lze konstatovat, že tyto důkazy ve světle důkazní situace zjišťované v této trestní věci by tak jako tak ničeho nepřinesly, neboť o přítomnosti obviněné ve XY v rozhodné době, což z hlediska posuzované skutkové podstaty zakládá její trestní odpovědnost, není pochyb.
67. Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud konstatuje, že neprovedením navrženého důkazu v rámci odvolacího řízení nebylo porušeno dovolatelčino právo na spravedlivý proces. Obecně k námitce porušení práva na spravedlivý proces, jehož se obviněná také dovolává, je třeba uvést, že toto není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jejím představám. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy důvodně nebyly provedeny navržené důkazy, je nutno postup odvolacího soudu považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04).
68. Pokud jde o obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 256b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak s ohledem na podobu dovolací argumentace obviněné musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněná nevznesla žádnou relevantní právní argumentaci podřaditelnou pod tento dovolací důvod, jak požaduje zákonné ustanovení § 265f tr. ř. Takovou argumentací není ani ta část dovolání, ve které obviněná tvrdí, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, protože skutkové okolnosti nenasvědčují naplnění subjektivní stránky. Je sice skutečností, že formálně lze námitku o nenaplnění subjektivní stránky podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 256b odst. 1 písm. h) tr. ř., ne však v případě, kdy dovolatel bez dalšího pouze mísí skutkové a právní námitky, tak jak to v dovolání činí obviněná (viz předchozí odstavec).
69. S ohledem na výše uvedené tak může Nejvyšší soud konstatovat pro úplnost pouze tolik, že oba nižší soudy se s právní otázkou v podobě subjektivní stránky trestného činu, kterého se obviněná dopustila, vypořádaly, a to se správným závěrem, že obviněná jednala v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz bod 32. rozsudku okresního soudu, respektive bod 8. rozsudku krajského soudu).
70. Konečně pak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je ve věci dán v jeho druhé variantě, jelikož odvolání obviněné bylo zamítnuto, ačkoliv obviněná vytýkala vady podřaditelné pod důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jak je shora uvedeno, žádná z obviněnou uplatněných námitek nedosáhla limitů meritorního dovolacího přezkumu, a proto nemohlo dojít k naplnění ani tohoto důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
71. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 8. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu