3 Tdo 796/2025-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. Z. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2025, sp. zn. 44 To 171/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 117/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného J. Z. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 29 T 117/2024, byl J. Z. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že 1) nejméně dne 18. 10. 2024 v době okolo 18:05 hodin, kdy byl kontrolován hlídkou Policie České republiky v Praze XY, ulici XY, v domě číslo popisné XY, se zdržoval na území hlavního města Prahy, a to přestože k pobytu na území hlavního města Prahy neměl povolení ani vážný důvod, a ačkoli věděl, že mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 3. 2018, sp. zn. 3 T 37/2018, který nabyl právní moci téhož dne, uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu tří let, přičemž tento trest vzhledem k výkonu trestů odnětí svobody v období od 22. 5. 2018 do 22. 9. 2018, od 1. 3. 2019 do 30. 6. 2020, od 6. 4. 2022 do 30. 6. 2024 a od 13. 7. 2024 do 14. 8. 2024 dosud nevykonal, 2) (dílčí útok převzat z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 52 T 78/2024 ze dne 1. 12. 2024) dne 28. 11. 2024 nejméně v čase 20:27 hodin, se bez povolení a bez vážného důvodu úmyslně zdržoval v Praze XY, ulice XY čp. XY, a to navzdory tomu, že věděl, že mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 3. 2018, sp. zn. 3 T 37/2018, který nabyl právní moci téhož dne, uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu tří let, který s ohledem na následný postupný výkon nepodmíněných trestů odnětí svobody v období od 22. 5. 2018 do 22. 9. 2018, od 1. 3. 2019 do 30. 6. 2020, od 6. 4. 2022 do 30. 6. 2024 a od 13. 7. 2024 do 14. 8. 2024 dosud nevykonal.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) týdnů, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku soud prvního stupně zrušil výrok o vině a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 12. 2024, sp. zn. 52 T 78/2024, jakož i všechna další rozhodnutí, která mají ve výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěnými ve zrušeném rozhodnutí znovu rozhodl o vině pokračujícím trestným činem včetně nového dílčího útoku.
4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 29 T 117/2024, podal obviněný odvolání pouze do výroku o trestu. Odvolání v neprospěch obviněného podala i státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, a to do výroku o trestu.
5. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 6. 2025, sp. zn. 44 To 171/2025, a to tak, že obě podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
6. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2025, sp. zn. 44 To 171/2025, podal obviněný dovolání (č. l. 105 spisu), ve kterém odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. V podaném dovolání obviněný uvedl, že uplatněný dovolací důvod zakládá to, že „uložený trest v napadeném rozhodnutí je nepřiměřený“. Jinou argumentaci v podaném dovolání obviněný neuplatnil.
8. S ohledem na to navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2025, sp. zn. 44 To 171/2025, podle § 265k tr. ř. zrušil, a to včetně vadného řízení mu předcházejícího, a přikázal soudu, aby tuto trestní věc znovu projednal a rozhodl.
9. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 20. 8. 2025, sp. zn. 1 NZO 568/2025.
10. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitku obviněného, poukázal na to, že obviněný měl zřejmě v úmyslu uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., v jeho druhé alternativě, což však nebrání projednaní podaného dovolání.
11. Stran výroku o trestu je podle státního zástupce dovolání přípustné, nicméně námitku proti přílišné přísnosti uloženého trestu nelze podřadit pod obviněným označený (ani jiný) zákonný dovolací důvod, tedy ani pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., proti kterému by primárně námitky týkající se uloženého trestu měly směřovat. Nenastala podle něj ani situace, že by uložený trest byl v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí a zasahoval tak do práva obviněného na spravedlivý proces, což by umožnilo Nejvyššímu soudu do uloženého trestu zasáhnout. Obviněnému byl uložen trest v zanedbatelné výměře v rámci týdnů. Zároveň s tím státní zástupce zdůraznil, že vzhledem k osobě obviněného, jeho kriminální kariéře a speciální recidivě v podstatě ani nepřicházelo v úvahu uložení jiného než represivního trestu spojeného s přímým výkonem. Státní zástupce uzavřel, že se podle něj nejedná o trest excesivní, spíše naopak.
12. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněnou dovolací argumentaci nelze přiřadit pod jím užitý dovolací důvod, a navíc není důvodná ani v obecné rovině, a dovolání tak bylo podáno z jiného než zákonného důvodu. Současně podle § 265r odst. 1 písm. a), c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
III.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
14. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2025, sp. zn. 44 To 171/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Přestože je podané dovolání po obsahové stránce mimořádně stručné, tak obsahuje všechny zákonem považované náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím deklarovaný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
16. Podanému dovolání je nejprve nutno vytknout, že ačkoliv obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání a zejména konečného návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu je zřejmé, že obviněný se nevymezuje pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, ale také proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který jej uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest, proti kterému směřuje jím podané dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
17. Dovolání obviněného obsahuje jedinou námitku, a to sice, že mu byl uložen nepřiměřený trest. Neuvádí však, v čem spatřuje nepřiměřenost jemu uloženého trestu. Dokonce neuvádí, zda se jedná o trest nepřiměřeně přísný či nepřiměřeně mírný. Tuto skutečnost však lze poměrně snadno dovodit. Přesto, že toto prohlášení formálně vzato postačuje k posouzení podaného dovolání jako přípustného, tak Nejvyšší soud nemůže na jeho podkladě přezkoumat jemu uložený nepodmíněný trest ze všech v úvahu připadajících hledisek. Nejvyšší soud je nucen připomenout, že dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud není povinen ani oprávněn si argumentaci dovolatele domýšlet nebo ji dokonce sám aktivisticky dotvářet, zvláště je-li při přezkumu vázán rozsahem a důvody podaného dovolání (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 3 Tdo 1191/2022).
18. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno uvést, že tento je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
19. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též
jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný. To právě obviněný prostřednictvím svých námitek tvrdí, když shledává jemu uložený trest jako nepřiměřený.
20. Při výkladu pojmu jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
21. Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dospět k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoliv prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Obviněný však takový druh námitek nevznáší, a ani by se nemohlo jednat o námitky opodstatněné.
22. Obviněnému byl totiž ukládán společný trest za dva útoky přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. ř., za což byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře až na 2 léta. Jemu uložený trest 6 týdnů je trestem v rámci zákonné trestní sazby, a zároveň je trestem, jehož uložení je za jím spáchaný přečin přípustné. Jemu uložený trest je tak nutno považovat za trest zákonný.
23. V případě zákonného trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu mohl přicházet v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013).
24. Přestože obviněný argumentuje právě tím, že mu byl uložen trest nepřiměřený, a tímto tvrzením směřuje k tomu, že byla porušena zásada přiměřenosti trestních sankcí, jeho námitce není možné přisvědčit.
25. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti trestních sankcí. V usnesení ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, Nejvyšší soud uvedl, že „zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem k zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu a její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda a z principu právního státu vyjadřující vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak za předpokladu, že jde opatření k demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky“ (k tomu přiměřeně také nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).
26. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů se podává, že v rámci procesu individualizace trestu vycházely z kritérií pro ukládání trestů zakotvených v § 38 a § 39 tr. zákoníku. Soud prvního stupně v bodě 3. odůvodněné rozsudku zhodnotil jako polehčující okolnost doznání viny ve formě prohlášení viny. Jako přitěžující okolnost vyhodnotil speciální recidivu obviněného, jemuž byly ukládány předchozími devíti rozhodnutími v časovém rozpětí od roku 2018 do prosince 2024 opakovaně tresty odnětí svobody v rozmezí od 1 do 6 měsíců. Při úvaze o trestu přihlédl i k tomu, že ukládá společný trest i za dílčí útok, za který byl obviněnému uložen trest odnětí svobody ve výměře jednoho měsíce. V souladu s ustanovením § 45 odst. 1 tr. zákoníku mu proto nemohl být uložen trest mírnější než jeden měsíc. Soud prvního stupně neopomněl zohlednit ani dosud nevykonanou část zbytku nepodmíněného trestu, stejně jako skutečnost, že je obviněný ohrožen přeměnou trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin z jiného pravomocného rozsudku. Odvolací soud při přezkumu uloženého trestu konstatoval v bodě 8. odůvodnění svého usnesení, že uložený trest není trestem nepřiměřeným. Plně se přitom ztotožnil s odůvodněním soudu prvního stupně a odkázal na něj. Navýšení oproti původně uloženému trestu odnětí svobody ve výměře jednoho měsíce hodnotil s ohledem na specifika případu jako odůvodněné. Jiný než trest odnětí svobody s přímým výkonem přitom nepřipadal v úvahu. S odůvodněním rozhodnutí soudů obou stupňů stran uloženého trestu se plně ztotožňuje i Nejvyšší soud a pro stručnost na jejich závěry odkazuje. Trest odnětí svobody ve výměře 6 týdnů je trestem zákonným a přiměřeným. Nejvyšší soud proto k zásahu do napadených rozhodnutí a uloženého trestu nepřistoupil.
IV.
27. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
28. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 9. 2025
JUDr. Petr Šabata předseda senátu