3 Tdo 883/2016-14
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2016 o dovolání,
které podal obviněný M. C., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3.
2016, sp. zn. 5 To 37/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 172/2015, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1
trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2016,
sp. zn. 5 To 37/2016, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze
dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 T 172/2015.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se přikazuje Městskému soudu v Brně,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 T 172/2015, byl
obviněný M. C. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §
274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“),
kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že
(včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 24.5.2015 v době kolem 09.30 hodin v
B. po předchozím vědomém požití látky obsahující amfetamin/metamfetamin a pod
jejich vlivem řídil po pozemní komunikaci ve směru od prodejny JIP k výjezdu z
parkoviště na ulici D. osobní motorové vozidlo tovární značky Hyundai Matrix,
přičemž byl na ulici D. v B. zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž
z důvodu známek ovlivnění návykovou látkou byla u něj následně provedena
orientační zkouška pomocí soupravy DrugWipe 5S na zjištění přítomnosti omamných
a psychotropních látek, kdy byl u něj zjištěn pozitivní výsledek na přítomnost
metamfetaminu/amfetaminu ve slinách, následným znaleckým zkoumáním krve bylo
zjištěno, že byl pod aktuálním vlivem metamfetaminu, amfetaminu a
methylendioxymetamfetaminu, kdy u něj byla stanovena hodnota 214 ng/ml
metamfetaminu v krvi, 50 ng/ml amfetaminu v krvi a 165 ng/ml
methylendioxymetamfetaminu v krvi, tedy takové množství psychotropních látek,
pod jejichž vlivem nebyl schopen vozidlo bezpečně řídit, neboť hladina 25 ng/ml
metamfetaminu v krvi a 25 ng/ml amfetaminu v krvi se obecně interpretují jako
koncentrační meze významné pro silniční provoz z hlediska bezpečnosti řízení
vozidla a objektivně tedy nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo.“
Za to byl obviněný podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon
tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 (dvou)
roků.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 T 172/2015,
podal obviněný M. C. odvolání směřující do všech výroků napadeného rozhodnutí.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5
To 37/2016, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5
To 37/2016, podal obviněný dovolání (č. l.151-153), přičemž uplatnil dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí je
v naprostém rozporu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu, byl zamítnut řádný
opravný prostředek proti rozhodnutí nalézacího soudu, aniž by byly splněny
procesní podmínky pro takové rozhodnutí, přičemž rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení.
Obviněný nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů obou
stupňů, a uvedl, že řídil motorové vozidlo, avšak popírá, že by před jízdou, a
to v jakékoliv době požil omamné či psychotropní látky. Během taneční zábavy se
mu udělalo nevolno, což potvrdil i svědek M., a proto odešel domů, avšak ráno
před jízdou vozidlem se již cítil v pořádku. Svědci R. a M. jeho výpověď shodně
potvrdili a uvedli, že žádné drogy nepožili a obviněný na ně působil normálně,
nejevil známky ovlivnění omamnými či psychotropními látkami. Svědek M. N.
vypověděl, že obviněný jel v autě sám, byl nervózní, vypadal unaveně a měl
červené oči. Společně s kolegou měli podezření na užití mariuhany a z toho
důvodu byla u něj provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu s negativním
výsledkem a poté orientační test soupravou DrugWipe s pozitivním výsledkem.
Obviněný se dobrovolně podrobil odběru krve. Svědek rovněž uvedl, že nevypadal
jako uživatel drog.
Dále obviněný poukázal na výpověď znalkyně z odvětví toxikologie při hlavním
líčení a její znalecký posudek, v rámci nichž pouze popsala obecný vliv
metamfetaminu na osobu při řízení vozidla, kdy uvedla, že subjektivní posouzení
vlivu drogy na konkrétní osobu je záležitostí specialistů, konkrétně znalce z
oboru psychiatrie. Taktéž uvedla, že vzhledem k zjištěnému množství v krvi
nelze u drog nikdy jednoznačně posoudit její množství, které zkoumaná osoba
požila, stejně jako dobu před odběrem krve. Znalkyně z oboru zdravotnictví,
odvětví toxikologie, učinila pouze závěr, že nález metamfetaminu a amfetaminu v
krevním séru potvrzuje negativní ovlivnění schopnosti bezpečně ovládat motorové
vozidlo v době odběru, ale nikoliv vůči osobě odsouzeného.
Má za to, že nebyl žádným způsobem odstraněn rozpor v důkazech ohledně jeho
chování při silniční kontrole, a to zejména vzhledem k protokolu zasahujících
policistů, který uvádí, že měl být nervózní, unavený, měl mít zpomalené chování
či depresivní náladu a k protokolu MUDr. H., lékařky záchytné stanice
Psychiatrické nemocnice B., která jej vyšetřovala po jeho převozu k odběru
krve, jenž uvádí, že jeho jednání bylo jasné, zdvořilé, měl mít normální náladu
i řeč, chůzi měl jistou, netrpěl třesem ani jinými abstinenčními příznaky a
nejevil podezření na užití návykové látky. Protokol MUDr. H. byl zpracován
dříve než protokol zasahujících policistů, což potvrzuje výpověď svědka N.,
který vypověděl, že protokol se sepisuje až po převozu osoby k odběru krve. V
dané věci přibližně hodinu až hodinu a půl od zastavení jeho vozidla.
Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že Městský soud v
Brně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl takové důkazy, na
jejichž základě by bylo možné nade vší pochybnost uznat odsouzeného vinným, a
za této důkazní nouze věc nesprávně posoudil. Soud dovodil, že je více než
pravděpodobné, že požil uvedené látky právě v souvislosti s taneční party, o
čemž svědčí přítomnost drogy po požití tzv. extáze v kombinaci s pervitinem,
kteréžto látky jsou zcela běžné při obdobných akcích, přičemž se jedná o ničím
nepodloženou spekulaci.
Soudy v odůvodnění svých rozhodnutí odkázaly na stanovisko České společnosti
soudního lékařství a soudní toxikologie České lékařské společnosti J. E.
Purkyně, tedy že jakýkoli pozitivní nález psychotropních látek v tělesných
dutinách bez ohledu na jejich hladinu vylučuje způsobilost řídit motorové
vozidlo, když podmínkou způsobilosti k řízení je nulová hladina návykových
látek, aniž by respektovaly aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, která je s
citovaným stanoviskem ve značném rozporu. Tato judikatura byla jak soudem
prvého stupně, tak Krajským soudem v Brně zcela opomíjena, a to bez náležitého
odůvodnění.
Z aktuální judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že na základě poznatků o
množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou
ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele potom znalec z
oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a v jakém rozsahu byl
pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení, tedy zda byl ve stavu
vylučujícím způsobilost vykonávat provozovanou činnost, v tomto případě tedy
řídit motorové vozidlo. Závěry znaleckého posudku z odvětví toxikologie by tak
měly sloužit jako podklad pro vypracování znaleckého posudku z odvětví
psychiatrie. Obviněný navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k posouzení, do jaké míry byla ovlivněna
jeho způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo, avšak oba soudy tento návrh
na doplnění dokazování odmítly.
Vzhledem k výše uvedenému má obviněný za to, že pokud nebylo prokázáno, že by
motorové vozidlo řídil ve stavu vylučujícím způsobilost, nebyly tedy naplněny
všechny znaky skutkové podstaty trestného činu kladeného mu za vinu a jeho
jednání mělo být posouzeno toliko jako přestupek.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 2. 3. 2016, č. j. 5 To 37/2016-142, jakož i jemu předcházející rozsudek
Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2015, č. j. 3 T 17212015-116, zrušil a věc
vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k
vyjádření nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo 16. 5. 2016
(č. l. 155). Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího
státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval
svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího
z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba
připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či
naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není
podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví
žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5 To
37/2016, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h)
tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl
zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán
vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu,
který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu
dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy
v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst.
1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným
uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným M. C. vznesené námitky naplňují jím uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání
podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) –
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První
alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení
mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo
pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného
přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného
je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal a
také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první
alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě,
tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů
dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.,
kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný
trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní
posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z
dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např.
názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím
řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení
důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy
nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje
správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže
změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti
na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v
řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav
věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního
stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud
odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení
může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů
[zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz
přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že
východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný
namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména svědecké výpovědi svědků J. M. a K.
R., stejně jako svědeckou výpověď svědka M. N., dále výpověď a znalecký posudek
znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, a taktéž protokol MUDr.
Hiršové, lékařky záchytné stanice Psychiatrické nemocnice Brno, a protokol
zasahujících policistů) a vadná skutková zjištění (zejména stran zjištění jeho
chování při silniční kontrole), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy
ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z
provedených důkazů nevyplývají, resp. že je dán rozpor ve výpovědích a
protokolu zasahujících policistů a protokolu MUDr. Hiršové ve vztahu k jeho
chování v průběhu a po silniční kontrole) a vlastní verzi skutkového stavu věci
(kdy obviněný uvádí, že žádné psychotropní či omamné látky nepožil a během
taneční zábavy se mu udělalo nevolno, a proto odešel domů, ráno před jízdou
vozidlem se však již cítil v pořádku).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci
(provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi
skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení
skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří
vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše
uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně
proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.)
se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité
skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých
důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést,
případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit.
S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví
např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají
naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný
význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného
na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování
o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Obviněný však právně relevantně namítl, že soudy v projednávané věci
nepostupovaly v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, kdy
nebylo prokázáno, že řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost.
Dle skutkových zjištění byl obviněný při silniční kontrole policejní hlídkou
podroben testu přístrojem DrugWipe 5S ke zjištění vlivu návykových látek,
přičemž byla zjištěna látka metamfetamin/amfetamin a z následného odběru
biologického materiálu (krev) byla v krevním séru zjištěna přítomnost
metamfetaminu, amfetaminu, methylendioxymetamfetaminu, kdy koncentrace
metamfetaminu byla stanovena na 214 ng/ml, amfetaminu na 50 ng/ml a
methylendioxymetamfetaminu na 165 ng/ml. Jeho jednání bylo soudem prvního
stupně posouzeno jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274
odst. 1 tr. zákoníku.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se
dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil
vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl
ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť
různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se
zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě
zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost
vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného
činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není
schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických
schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání
nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo
způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v
každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu R 54/1968 a R
23/2011). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké
zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srovnej
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791).
Pojem návyková látka zahrnuje různé druhy látky, které jsou způsobilé
nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, a jedná se zejména o alkohol, omamné,
psychotropní a další látky, které negativně působí na schopnosti ovládací a
rozpoznávací nebo na sociální chování. V případě, že pachatel řídil motorové
vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno, nejen o
jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění
řidiče touto látkou, neboť znakem je, že pachatel vykonává zaměstnání nebo
jinou činnost „ve stavu vylučujícím způsobilost“. Pouhé zjištění, že řidič
motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než
alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu
vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu § 274 odst. 1 tr.
zákoníku o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky (viz R 23/2011) -
srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791.
Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v
době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb.
rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či
přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru
krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení
motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky,
eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných
reakcích a jednání pachatele, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době
řízení motorového vozidla (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010).
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej např. 8 Tdo 358/2015, 3 Tdo
897/2015) je tedy zřejmé, že pro stanovení toho, zda byl pachatel ovlivněn
návykovou látkou v době řízení, je nutno přibrat znalce z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, který učiní závěr, na jehož podkladě soud stanoví, zda jde
o stav vylučující způsobilost vykonávat činnost, při které by obviněný mohl
ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Bez
náležitého zjištění a objasnění všech těchto skutečností jak jednotlivě, tak v
jejich souhrnu nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného
činu podle § 274 tr. zákoníku, anebo méně závažného jednání srovnatelného s
přestupkem např. např. podle § 30 odst. 1 písm. g), h), příp. ch) zák. č.
200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
K posouzení otázky, zda se obviněný v době řízení motorového vozidla nacházel
ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, byl vypracován
znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie Mgr. Andreji
Brzobohaté, Ph.D., (č. l. 15-19), kde kromě jiného poukázala na odborné
stanovisko České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České
lékařské společnosti J. E. Purkyně, podle něhož je řidič ovlivněn návykovou
látkou tehdy, jestliže u něj byly zjištěny snížené kognitivní a psychomotorické
schopnosti, anebo v případě, kdy byly překročeny arbitrárně dané koncentrační
meze návykových látek v krevním vzorku, přičemž pro metamfetamin tato hranice
činí 25 ng/ml. Znalkyně obecně vymezila vliv metamfetaminu na řízení motorových
vozidel, mezi jehož průvodní typické projevy patří zejména riziková jízda bez
zábran, vysokou rychlostí s přeceněním vlastních schopností (zvýšená
sebedůvěra, nekritičnost, neklid, roztěkanost, agresivita, atd.) a následné
navršení chyb. Poukázala i na to, že po odeznění akutních účinků se dostavuje
dramatický pokles výkonu provázený útlumem, únavou, ospalostí, kdy během jízdy
se mohou projevit i deprese a halucinace. Subjektivní posouzení vlivu drogy na
osobu je záležitostí specialistů - znalce z oboru psychiatrie. Proto se nemohla
vyjádřit ani k dotazu obhájkyně, zda popis obecného vlivu metamfetaminu na
řízení, uvedený ve znaleckém posudku, se vztahuje konkrétně k osobě obviněného,
kdy uvedla, že se jedná pouze o obecné statistiky a co se týče individuálního
vlivu, je to záležitostí posouzení psychiatra (č. l. 99).
Soudy obou stupňů své skutkové závěry opřely o výše uvedený znalecký posudek,
úřední záznam o kontrole obviněného provedením orientačního testu Drugwipe 5S a
svědecké výpovědi.
Při posouzení otázky stupně ovlivnění obviněného návykovými látkami lze v
obecné rovině přihlédnout k nařízení vlády č. 41/2015 Sb., o stanovení jiných
návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním
vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou,
přičemž limitní hodnoty metamfetaminu, amfetaminu a methylendioxymetamfetaminu
u každé této látky je stanovena na 25 ng/ml v krvi. Stejně tak lze podpůrně
vycházet i ze stanoviska České společnosti soudního lékařství a toxikologie
České lékařské společnosti J. E. Purkyně k problematice posuzování ovlivnění
řidičů jinými návykovými látkami než alkoholem, stejně jako ze znaleckých
posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaných v jiných
trestních věcech, ale toliko podpůrně. Obecná úvaha o tom, že v jiných
trestních věcech znalci učinili závěr, že i téměř nulová hladina návykových
látek vylučuje schopnost řídit motorové vozidlo, nepostačuje pro závěr o
trestní odpovědnosti u pachatele v každé jiné trestní věci, protože znalecký
posudek vypracovaný v jiné trestní věci obviněného nemůže být bez dalšího
podkladem pro posouzení otázky duševního stavu obviněného, která má zásadní
význam pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu (srov. rozhodnutí č.
11/1982 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013, sp.
zn. 3 Tdo 643/2013). Přičemž je nutno podotknout, že limitní hodnoty ovlivnění
u návykových látek nebyly doposud určeny ani obecným právním předpisem ani
žádným jiným objektivním způsobem (jako je tomu např. u ovlivnění alkoholem).
Závěry znaleckého posudku z odvětví toxikologie tak de facto slouží jako
podklad pro vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie.
Na základě výše uvedeného tedy nepostačuje, jak tomu bylo v projednávané věci,
aby soudy pro závěr o tom, jak dalece byl řidič v době jízdy návykovou látkou
ovlivněn, vycházely ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
toxikologie, či z výpovědí svědků, kteří jeho chování sledovali, stejně jako ze
stanoviska České společnosti soudního lékařství a toxikologie České lékařské
společnosti J. E. Purkyně či nařízení vlády č. 41/2015 Sb., o stanovení jiných
návykových látek a jejich limitních hodnot, případně ze znaleckých posudků z
oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaných v jiných trestních
věcech.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší soud právní hodnocení odvolacího
soudu jednání obviněného nesprávným, neboť soudy nepostupovaly v souladu s
ustálenou soudní praxí a ve věci nenechaly vypracovat znalecký posudek z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který je v této trestní věci nezbytným pro
objasnění skutkové okolnosti, bez níž nelze spolehlivě o vině obviněného
rozhodnout, neboť na ní závisí závěr o trestní odpovědnosti obviněného, tedy
zda řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost. Soudy tedy
dostatečně neposoudily všechny skutečnosti významné pro závěr, zda obviněný
činem, který mu je kladen za vinu, naplnil po všech stránkách znaky trestného
činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, či
nikoli.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného M. C. je důvodné. Ze
shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu podaného
dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v ustanovení § 265p
odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5 To
37/2016, zrušil. Zrušil také jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně
ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 T 172/2015, neboť i tento je zatížen výše
vytýkanou vadou. Současně podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak
Městskému soudu v Brně nařídil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Věc se tím vrací soudu prvního stupně, aby v souladu se shora vyjádřenými
právními názory dokazování doplnil o znalecký posudek z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, který určí míru ovlivnění obviněného jinou návykovou
látkou v době spáchání posuzovaného skutku. Podle výsledku tohoto znaleckého
zkoumání duševního stavu obviněného bude na soudu, aby posoudil z hledisek výše
rozvedených, zda lze v činu obviněnému kladeném za vinu shledávat naplnění
všech znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku, anebo by v něm mohl být spatřován pouze přestupek, což by znamenalo
podle § 222 odst. 2 tr. ř. věc postoupit příslušnému orgánu k projednání
přestupku.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté obviněným a zjištěné Nejvyšším
soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání,
Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v
neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu