3 Tdo 982/2022

3 Tdo 982/2022-180

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2022 o dovolání

nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného S. M., nar. XY,

trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 5 To 131/2022, jako soudu odvolacího v

trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 147/2021,

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v

Praze ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 5 To 131/2022.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna rozhodnutí na

zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo

zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 15 T

147/2021, byl obviněný S. M. uznán vinným přečinem projevu sympatií k hnutí

směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 zákona č. 40/2009

Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových

zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že

v přesně nezjištěnou dobu, nejméně však dne 29. 3. 2021, v ulici XY, před domem

č.p. XY v Praze 3, postavil unimobuňku s logem v podobě bílého vyobrazení lebky

se zkříženými kladivem a dlátem, graficky odpovídající modifikované vojenské

insignii – tzv. „totenkopf“ užívané bývalými vojenskými jednotkami Waffen SS

nacistického Německa a dále nápisem „S. S.“ s grafickým vyobrazením

zvýrazňujícím počáteční písmena „S“ pod sebou, tedy ve formátu evokujícím v

kontextu s umrlčí lebkou odkaz na bývalé vojenské jednotky Waffen SS, přičemž

buňku umístil před dům směrem do ulice tak, že celý grafický motiv byl

viditelný z širokého okolí, tedy všem osobám pohybujícím se po inkriminované

části frekventované ulice XY v Praze 3 a blízkém okolí, čímž tímto způsobem

vyjadřoval sympatie k neonacistickému hnutí.

2. Za uvedený přečin byl obviněný soudem prvního stupně odsouzen podle §

404 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 3 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k

peněžitému trestu ve výměře 80 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí

625 Kč, celkem tedy ve výši 50 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku nalézací

soud stanovil, že peněžitý trest může být zaplacen v deseti měsíčních splátkách

po 5 000 Kč, přičemž určil, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá,

jestliže dílčí splátka nebude zaplacena včas.

3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 4. 2022, sp. zn.

15 T 147/2021, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze

rozsudkem ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 5 To 131/2022, tak, že podle § 258 odst.

1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr.

ř.“), napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a),

písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného

zprostil obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 8. 12.

2021, sp. zn. 1 ZT 226/2021, pro skutek spočívající v tom, že

v přesně nezjištěnou dobu, nejméně však dne 29. 3. 2021, v ulici XY, před domem

č.p. XY v Praze 3, postavil unimobuňku s logem v podobě bílého vyobrazení lebky

se zkříženými kladivem a dlátem, graficky odpovídající modifikované vojenské

insignii – tzv. „totenkopf“ užívané bývalými vojenskými jednotkami Waffen SS

nacistického Německa a dále nápisem „S. S.“ s grafickým vyobrazením

zvýrazňujícím počáteční písmena „S“ pod sebou, tedy ve formátu evokujícím v

kontextu s umrlčí lebkou odkaz na bývalé vojenské jednotky Waffen SS, přičemž

buňku umístil před dům směrem do ulice tak, že celý grafický motiv byl

viditelný z širokého okolí, tedy všem osobám pohybujícím se po inkriminované

části frekventované ulice XY v Praze 3 a blízkém okolí,

čímž měl spáchat přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a

svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený

skutek není trestným činem.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2022,

sp. zn. 5 To 131/2022, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného

dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.,

neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení

skutku.

5. Nejvyšší státní zástupce připomněl, že přečinu projevu sympatií k

hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku se

dopustí ten, kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 403 odst. 1

tr. zákoníku. Za projev sympatií se považuje vyjádření pozitivního vztahu nebo

obdivu k určitému hnutí, na rozdíl od podpory a propagace ve smyslu § 403 tr.

zákoníku bez úmyslu získávat mu další přívržence či jinak posilovat jeho

pozici. Jelikož pojmový znak hnutí je i zde vymezen odkazem na ustanovení § 403

odst. 1 tr. zákoníku, rozumí se jím hnutí v době projevu sympatií existující a

jenž prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá

rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné

skupině osob. Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že dříve zjištěná

nejednotnost soudního rozhodování při výkladu skutkové podstaty trestného činu

podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle §

261a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v tehdejším znění (dále jen „tr.

zák.“) – nyní trestný čin založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k

potlačení práv a svobod člověka podle § 403 tr. zákoníku, byla překlenuta

stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaným pod č. 11/2007 Sb.

rozh. tr. Na základě citovaného stanoviska se za toto hnutí pokládá skupina

osob alespoň částečně organizovaná, byť třeba formálně neregistrovaná,

směřující k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající národnostní,

rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Přitom

musí existovat v době, kdy je pachatel podporoval či propagoval.

Nedemokratickým hnutím v naznačeném smyslu však může být i takové hnutí, které

navazuje v modifikované podobě na již některé neexistující hnutí, pokud využívá

ideologie, symbolů, pozdravů a dalších atributů již zaniklého hnutí. Je tak

možné sem zařadit rovněž neonacistické hnutí. Nejvyšší státní zástupce

zdůraznil, že není nezbytné zcela přesně (individuálním názvem) označit

některou ze současných neonacistických organizací, k níž by se měl pachatel

konkrétně hlásit nebo jí veřejně projevovat sympatie. Postačuje i obecný projev

sympatií, týká-li se takového hnutí, které na nacismus zjevně navazuje v jeho

modifikované podobě a k tomu využívá ideologie, symbolů, pozdravů a dalších

atributů původního hnutí. Připouští se existence neonacistického hnutí, a to

bez potřeby jej v každém případě konkretizovat až do podoby určité organizace

vymezené specifickým názvem, neboť takto se současná neonacistická scéna

neprofiluje. Neonacistické hnutí je hnutím stále existujícím nejen v zahraničí,

ale i v tuzemsku.

6. V další části podaného dovolání nejvyšší státní zástupce poukázal na

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1469/2011,

publikované pod č. 25/2013 Sb. rozh. tr., podle něhož se za veřejný projev

sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka ve smyslu § 261

tr. zák. (nyní § 404 tr. zákoníku) považuje jednání pachatele, který se za

přítomnosti nejméně tří dalších osob (rozdílných od spolupachatelů) nechá

vyfotografovat se specifickými symboly charakteristickými pro některá

historicky nedemokratická hnutí (například s vlajkou nacistického Německa

obsahující hákový kříž – svastiku, přičemž má současně šikmo vztyčenou pravici

s otevřenou dlaní a napnutými prsty k nacistickému pozdravu, tzv. hajlování),

pokud si je vědom povahy a významu těchto symbolů a jejich používání některými

existujícími hnutími zjevně navazujícími např. na nacismus. V odůvodnění

komentovaného rozhodnutí, které se týkalo veřejného fotografování se s vlajkou

nacistického Německa obsahující hákový kříž při současném hajlování, se nadto

zdůrazňuje, že nedemokratická hnutí, jež směřují k potlačování práv a svobod

člověka, hlásající národnostní či rasovou zášť, inspirovaná německým nacismem,

nejsou hnutí mrtvá a existují i v současně době. Z poslední doby pak nejvyšší

státní zástupce připomněl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 3 Tdo 564/2021, v němž bylo v souvislosti s kvalifikací přečinu projevu

sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku opětovně zdůrazněno, že neonacistické hnutí jako celek v žádném

případě není mrtvým hnutím a nadále existuje, byť původní hnutí v podobě

německého nacismu, na které neonacistické hnutí navazuje, již neexistuje. Spojitost mezi již neexistujícím německým nacismem a současným neonacistickým

hnutím lze nalézt v ideologii, symbolech či pozdravech zastávaných a užívaných

neonacistickým hnutím, či v oslavě osobností nacismu, resp. Třetí říše. O

předvídaný případ šlo i v tehdy posuzované věci, ve které obviněný na svém

facebookovém profilu zveřejňoval fotky s říšskou orlicí držící hákový kříž,

fotomontáž své podobizny vedle podobizny Hermanna Göringa či fotografii

hajlujícího Adolfa Hitlera s hákovým křížem na levé paži, doplněné o vlastní

doprovodní popisky vyjadřující kladný vztah obviněného k nacistické, resp. neonacistické ideologii. Typově blízkým případem, ve kterém se jednalo rovněž o

projev sympatií k neonacistickému hnutí, byla jízda v autě polepeném

nacistickými symboly. V usnesení ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 4 Tdo 758/2016,

uvedl Nejvyšší soud, že za veřejný projev sympatií k hnutí, které prokazatelně

směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou,

národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob ve

smyslu § 404 tr. zákoníku, lze při znalosti významu a charakteru těchto symbolů

obviněným považovat i vylepení symbolů nacistického hnutí na okno auta, které

obviněný používá v běžném provozu.

V dotčené části byl skutek popsán tak, že

obviněný užíval k jízdám po veřejných komunikacích svůj osobní automobil značky

BMW, na jehož zadní sklo po celé ploše vylepil zobrazení říšské orlice hledící

přes levé rameno, držící v drápech věnec s hákovým křížem, o němž je všeobecně

známo, že byl v minulosti v období druhé světové války užíván jako symbol členy

nacistických hnutí a v současné době ho užívají příslušníci neonacistického

hnutí, a symbol říšské orlice byl v minulosti užíván ve znaku NSDAP, byl

státním symbolem nacistického Německa a je aktuálně užíván neonacistickou

scénou, která hlásá zášť proti rasově a národnostně odlišným skupinám osob. Nejvyšší státní zástupe uvedl, že ve zmíněné kauze podal obviněný proti

rozhodnutím obecných soudů, na jejichž podkladě byl odsouzen, ústavní stížnost,

kterou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS

2790/16. V rámci hodnotících úvah jako podstatné vyznívá vysvětlení, že symbol

říšské orlice – byť byl částečně přelepen označením automobilky BMW, kterou

obviněný chtěl údajně ponížit daný nacistický symbol – představuje známý symbol

nacistického Německa, který je využíván též v soudobém neonacistickém hnutí. Obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že prezentace dotčeného symbolu

může být chápana jako forma projevu sympatií k tomuto nedemokratického hnutí. Pokud skutečně chtěl pouze degradovat nacistický symbol, a naopak vyzdvihnout

značku automobilky BMW, pak podle názoru Ústavního soudu zvolil velmi nevhodný

a nepřiměřený způsob, kterým založil trestní odpovědnost za přečin projevu

sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka.

7. Ve vztahu k nyní projednávané věci je proto podle názoru nejvyššího

státního zástupce namístě shledat, že identifikaci neonacistického hnutí jako

celku lze považovat za dostatečnou a není nedostatkem, že nebyla konkrétně

označena některá z neonacistických organizací. Ze skutkové věty rozsudku

Obvodního soudu pro Prahu 3 jednoznačně vyplývalo, že obviněný S. M. svým

jednáním projevoval sympatie k neonacistickému hnutí, přičemž tak činil skrze

prezentaci závadové symboliky. Neonacistické hnutí přitom využívá těchto

symbolů, ale i dalších atributů původního hnutí, kterým je v daném případě

německý nacismus. Prostřednictvím symbolů se vyjadřují názory, postoje,

příslušnost ke skupině, projevy přátelství nebo nepřátelství a mají historické

pozadí, které tvoří součást jejich samotného významu. To platí rovněž pro

symboliku extremistických skupin, potažmo neonacistických hnutí, vůči níž se

uplatňuje ustálený výklad. Předmětná symbolika zde vyjadřovala krajně

nacionalistické názory spjaté s uvedeným hnutím. Logo umístěné obviněným na

unimobuňce mělo podobu bílého vyobrazení lebky se zkříženými kladivem a dlátem,

graficky odpovídající modifikované vojenské insignii – tzv. totenkopf,

zprofanované užitím bývalými vojenskými jednotkami Waffen SS nacistického

Německa. Obsahovalo také nápis „S. S.“ s grafickým vyobrazením zvýrazňujícím

počáteční písmena „S“ pod sebou, když formát a použitý font písma evokoval v

kontextu s umrlčí lebkou odkaz právě na bývalé vojenské jednotky Waffen SS

nacistického Německa. Obviněný při svém výslechu vypověděl, že stejné symboly

nechal vyhotovit na oblečení svých zaměstnanců i na autech. Tvrzení obviněného,

že se nezajímal o historii, tuto symboliku neznal a symbol lebky spojoval s

náboženstvím Santa Muerte, nemůže podle nejvyššího státního zástupce obstát,

je-li běžnému občanovi všeobecně známo, co dané symboly znamenají a představují

a že jsou neoddělitelně spojeny s nacismem. Právě užívání nacistických symbolů

a hesel představuje charakteristickou ukázku projevu sympatií k tomuto hnutí.

Úmysl obviněného při znalosti významu užitých symbolů zahrnoval i projev

sympatie k neonacistickému hnutí. Pokud by obviněný s tímto hnutím sympatizovat

nechtěl, jistě by si jeho symboly z vlastní vůle neobjednal k vyhotovení a

nezobrazil přímo na majetku stavební společnosti S. M., jíž byl jednatelem. Za

přiléhavý nemůže být podle nejvyššího státního zástupce pokládán ani podpůrný

argument Městského soudu v Praze formulovaný ve zprošťujícím rozsudku, že

obviněný nebyl evidován jako osoba inklinující ke krajní pravici či dokonce

neonacismu. Pachatelem přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení

práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku totiž může být kdokoli, aniž by

musel mít postavení konkrétního či speciálního subjektu. Takového trestného

činu se může dopustit i osoba, která není členem hnutí uvedeného v § 403 odst.

1 tr. zákoníku, ale ztotožňujete se s jejími myšlenkami směřujícími k potlačení

práv jiných osob.

8. Nejvyšší státní zástupce proto shrnul, že Městský soud v Praze

pochybil v kvalifikaci přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení

práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku. V důsledku toho žalovaný skutek

nesprávně právně posoudil, pokud dospěl k závěru, že se o trestný čin nejedná,

ačkoli v případě obviněného vykazoval všechny zákonné znaky skutkové podstaty

tohoto trestného činu, a to včetně pojmového znaku hnutí, které prokazatelně

směřuje k potlačení práv a svobod člověka. Jestliže v návaznosti na tyto svoje

nesprávné právní úvahy, ohledně nedostatku existence neonacistického hnutí, k

němuž by měl obviněný konkrétně projevovat sympatie, odvolací soud rozhodl

zprošťujícím výrokem podle § 226 písm. b) tr. ř., zatížil takové rozhodnutí

vadou ve smyslu první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h)

tr. ř.

9. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v

neveřejném zasedání zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna

rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo

zrušením, pozbyla podkladu, a aby Městskému soudu v Praze přikázal věc znovu

projednat a rozhodnout. Vyjádřil rovněž souhlas s rozhodnutím v neveřejném

zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

10. Obviněný se k podanému dovolání do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu

nevyjádřil.

III.

Přípustnost dovolání

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,

zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě

a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

12. Shledal přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je

přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. Dále zjistil, že

dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v

zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr.

ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §

265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním

zástupcem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož

existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného

rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

14. Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod

podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí

spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně

právním posouzení.

15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že

Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§

265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní

iniciativy.

16. Na podkladě nejvyšším státním zástupcem uplatněného dovolacího

důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud

přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek.

IV.

Důvodnost dovolání

17. Dovoláním nejvyššího státního zástupce byl napaden rozsudek soudu

druhého stupně, který po zrušení odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu dospěl

k závěru, že předmětné symboly použité obviněným S. M. neoznačují nějaké

konkrétní soudobé hnutí ve smyslu § 403 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněného z

toho důvodu podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. Nejvyšší státní

zástupce naproti tomu v dovolání argumentuje ve prospěch závěru, že z hlediska

trestní odpovědnosti za přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení

práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku postačí obecný projev sympatií k

neonacistickému hnutí jako celku, které je hnutím existujícím, ačkoliv využívá

symbolů a dalších atributů původního hnutí, kterým je v daném případě německý

nacismus.

18. Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu a

napadeného zprošťujícího rozsudku odvolacího soudu, jakož i jemu

předcházejícího odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu, a jejich přezkoumání z

hledisek uplatněných nejvyšším státním zástupcem v podaném dovolání, dospěl k

závěru, že dovolání je opodstatněné. Je přitom zřejmé, že klíčovou otázkou je

výklad pojmu hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod

člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť

nebo zášť vůči jiné skupině osob, ve smyslu § 403 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž

Městský soud v Praze tuto otázku vyhodnotil nesprávně.

19. V souvislosti s právě uvedeným je nutno připomenout, že otázkou

výkladu pojmu hnutí ve smyslu § 403 odst. 1 tr. zákoníku (resp. ve smyslu § 260

odst. 1 tr. zák.), se Nejvyšší soud zabýval ve stanovisku trestního kolegia

Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005, publikovaném pod

č. 11/2007 Sb. rozh. tr. V něm konstatoval, že za toto hnutí se považuje

skupina osob alespoň částečně organizovaná, byť třeba formálně neregistrovaná,

směřující k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající národnostní,

rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Pro

naplnění znaků této skutkové podstaty je nutné, aby hnutí existovalo v době,

kdy je pachatel podporoval či propagoval. Existujícím hnutím tedy v tomto

smyslu může být i takové hnutí, které navazuje v modifikované podobě na již

neexistující hnutí (např. neofašistické nebo neonacistické hnutí apod.), pokud

využívá např. ideologie, symbolů, pozdravů a dalších atributů již zaniklého

hnutí. Zákon přitom vyžaduje i nezbytnou míru konkretizace takového hnutí, byť

nemusí být charakterizováno zcela detailně, ale musí být konkretizováno

natolik, aby bylo jasné, že jde o hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení

práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní

zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. To na druhé straně neznamená, že by

musela být v trestním řízení prokazována konkrétní organizační struktura

takového hnutí, počet členů, vedoucí představitelé či další jeho detailní

charakteristiky, neboť takový přístup by šel nad rámec znaků skutkové podstaty,

ale postačí konkretizace takového hnutí v hrubých rysech především z hlediska

jeho směřování k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásání národnostní,

rasové, náboženské či třídní zášti nebo zášti vůči jiné skupině osob.

20. Pokud jde o míru konkretizace hnutí ve smyslu § 403 odst. 1 tr.

zákoníku (v tomto případě neonacistického hnutí), je rovněž možno poukázat na

závěry ustálené judikatury, podle které není nezbytné zcela přesně

(individuálním názvem) označit některou ze současných neonacistických či

neofašistických organizací, k níž by se měl pachatel konkrétně hlásit nebo jí

veřejně projevovat sympatie; postačí i obecný projev sympatií, týkají-li se

takového hnutí, které na fašismus (nacismus) zjevně navazuje v modifikované

podobě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 3 Tdo

1469/2011, publikované pod č. 25/2013 Sb. rozh. tr.). Z hlediska trestní

odpovědnosti přitom není podstatné, zda takové hnutí působí konkrétně právě v

České republice; tohoto trestného činu se může dopustit i pachatel, který svým

jednáním spáchaným v České republice propaguje hnutí existující v cizině (srov.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 8 Tdo 802/2020).

21. Již po rekapitulaci těchto uvedených východisek vyplývajících z

ustálené judikatury je nutno konstatovat, že závěry Městského soudu v Praze

nemohou obstát. Podle § 404 tr. zákoníku totiž lze nepochybně postihovat

veřejný projev sympatií k neonacistickému hnutí, neboť neonacistické hnutí je

hnutím nepochybně existujícím, přičemž není nutné přesně (individuálním názvem)

označit některou ze současných neonacistických organizací, ale postačí i projev

sympatií k neonacistickému hnutí en block. Je proto nesprávný poukaz odvolacího

soudu na to, že symboly posuzované v nyní projednávané věci neoznačují nějaké

konkrétní soudobé hnutí a že proto nelze hovořit o hnutí ve smyslu § 403 odst.

1 tr. zákoníku, kdy jediná konkrétní organizace, která je ve skutkové větě

zmíněna, jsou bývalé vojenské jednotky Waffen SS nacistického Německa, přičemž

neexistuje žádné universální jednotné hnutí charakterizované přihlášením se k

dědictví hitlerovského nacismu či italského fašismu.

22. Podle Nejvyššího soudu je naopak nyní projednávané jednání

obviněného nutno označit z hlediska objektivní stránky přečinu podle § 404 tr.

zákoníku za typický případ veřejného projevu sympatií k hnutí uvedenému v § 403

odst. 1 tr. zákoníku spočívající v užívání nacistických symbolů nebo hesel.

Veřejnou prezentaci vojenských insignií Waffen SS (byť v mírně pozměněné

podobě) spolu s grafickým vyobrazením nápisu „S. S.“ se zvýrazněnými

počátečními písmeny „S“, které nelze s ohledem na způsob jejich grafického

provedení považovat za nic jiného než za odkaz na SS coby zkratku ozbrojené

organizace Schutzstaffel známé z doby nacistického Německa a druhé světové

války, je totiž možno přirovnat k jiným obdobným jednáním, která byla v

minulosti právně kvalifikována jako přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu

k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku.

23. Tak např. v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo

758/2016, byl tehdy obviněný stíhán pro jednání spočívající v tom, že umístil

samolepku se symbolem nacistického hnutí (zobrazení říšské orlice hledící přes

levé rameno, držící v drápech věnec s hákovým křížem) na okno automobilu a

následně užíval automobil v běžném provozu. V trestní věci vedené u Nejvyššího

soudu pod sp. zn. 3 Tdo 1469/2011 pak šlo o jednání spočívající ve veřejném

fotografování se s vlajkou nacistického Německa obsahující hákový kříž při

současném hajlování. Z novější judikatury lze zmínit trestní věc vedenou u

Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 564/2021, v rámci které byl projednáván

skutek spočívající v tom, že tehdy obviněný na sociální síti Facebook

zveřejňoval obrázky s nacistickou tématikou (Říšská orlice držící ve spárech

hákový kříž, fotomontáž tehdy obviněného vedle Hermana Göringa, fotografie

Adolfa Hitlera s páskou s hákovým křížem na levé paži a se zdviženou pravou

rukou) spolu se svými komentáři. V komentářové literatuře pak bývá zmiňováno

jednání spočívající v nošení symbolů uvedených hnutí (např. odznaky, nášivky,

části oděvů s tištěnými znaky jako trička, čepice, ale i tetování či nápisy na

holém těle) či užívání nacistických symbolů a hesel (hákový kříž nebo zdvižená

pravice – hitlerovský pozdrav) – srov. HERCZEG, Jiří. § 404. In: ŠÁMAL, Pavel a

kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck,

2012, s. 3506.

24. Uvedená jednání byla právně posouzena jako přečin projevu sympatií k

hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku

(resp. trestný čin podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a

svobod člověka podle § 260 odst. 1 tr. zák.), a tato právní kvalifikace je z

hlediska objektivní stránky trestného činu přiléhavá i v nyní projednávané

věci. Ze strany obviněného S. M. šlo totiž o veřejný projev sympatií k

neonacistickému hnutí v širokém slova smyslu, tedy k existujícímu hnutí ve

smyslu § 403 odst. 1 tr. zákoníku.

25. Je tak možno uzavřít, že Městský soud v Praze pochybil, pokud na

základě jím uvedených důvodů vyjádřených v odůvodnění dovoláním napadeného

rozsudku obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro

projednávaný skutek.

V.

Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

26. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání

nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného zrušil napadený

rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 5 To 131/2022,

jakož i další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud

vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu

přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

27. Městskému soudu v Praze, kterému se věc vrací, se ukládá, aby o

předmětné trestní věci znovu rozhodl s ohledem na shora vyslovené právní

názory, kterými je vázán.

28. Odvolací soud rovněž napraví vady řízení, ke kterým došlo v řízení

před soudem prvního stupně, který zpracovatele odborného vyjádření M. M.,

vyslechl jako svědka, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky

(nejde o osobu, která sama svými smysly vnímala skutečnosti důležité pro

rozhodnutí v trestním řízení). Jak ostatně Městský soud v Praze sám uvedl v

odůvodnění napadeného rozsudku, pokud chtěl nalézací soud uvedeného

zpracovatele odborného vyjádření vyslechnout, měl jej přibrat jako znalce ad

hoc a následně provést výslech podle § 108 tr. ř. V řízení po zrušení

napadeného zprošťujícího rozsudku odvolacího soudu bude k tomuto dán prostor.

29. Soud druhého stupně dále zaměří svoji pozornost na otázku naplnění

subjektivní stránky přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení

práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku. S touto klíčovou otázkou se

totiž soudy nižších stupňů doposud vypořádaly toliko velmi stručně, kdy

nalézací soud konstatoval zavinění ve formě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1

písm. b) tr. zákoníku. V tomto směru bude možné vycházet i z názoru nejvyššího

státního zástupce shrnutého v bodě 7. odůvodnění tohoto usnesení, kdy tento

vyjádřil přesvědčení, že úmysl obviněného při jeho neoddiskutovatelné znalosti

významu užitých symbolů zahrnoval i projev sympatie k neonacistickému hnutí,

neboť pokud by obviněný s tímto hnutím sympatizovat nechtěl, jistě by si jeho

symboly z vlastní vůle neobjednal k vyhotovení a nezobrazil přímo na majetku

své stavební společnosti S. M. Při posuzování subjektivní stránky bude nicméně

nutné vycházet ze všech zjištěných okolností posuzovaného jednání obviněného, a

to jak jednotlivě, tak i v jejích souhrnu, tedy např. i ze zjištění, že

obviněný nechal i na oblečení zaměstnanců své společnosti natisknout nápisy s

německým textem „Strukturen für immer“, resp. z případného zjištění o existenci

tetování s neonacistickou tématikou na paži obviněného. V případě zjištění

závadných nápisů na oblečení zaměstnanců společnosti obviněného bude rovněž

možné v tomto směru uvažovat o příslušné úpravě skutkové věty. Po vyhodnocení

všech okolností rozhodných z hlediska subjektivní stránky přečinu podle § 404

tr. zákoníku bude následně možné učinit závěry o příslušné formě zavinění na

straně obviněného, přičemž související úvahy odvolacího soudu bude nutné

vyjádřit v odůvodnění rozhodnutí o odvolání obviněného S. M.

30. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto

rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení

opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. 11. 2022

JUDr. Aleš Kolář

předseda senátu