30 Cdo 1357/2024-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. K., zastoupeného JUDr. Lenkou Danielowitzovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Smetanova 664, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 237 543,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 97/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2023, č. j. 91 Co 282/2023-97, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení 237 543,20 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 9 v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 100/2018 (dále též jen „posuzované řízení“). V posuzovaném řízení se žalobce domáhal určení, že do pasiv dědictví po zůstaviteli O. D. náleží pohledávka žalobce ve výši 2 022 000 Kč. Nesprávný úřední postup žalobce spatřuje v tom, že mu nebylo při jednání soudu poté, co již nabylo právní moci usnesení soudu o nabytí dědictví dědici (žalované v posuzovaném řízení), poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. o neexistenci naléhavého právního zájmu žalobce, což bylo důvodem pro zamítnutí žaloby v posuzovaném řízení; namísto toho vedl soud nadbytečné dokazování ve věci samé. Žalobce se nyní domáhá náhrady škody ve výši 237 543,20 Kč, která představuje náklady řízení, k jejichž úhradě byl žalobce v posuzovaném řízení zavázán.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 19 C 97/2022-73, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 237 543,20 Kč společně s ročním zákonným úrokem z prodlení od 5. 2. 2022 do zaplacení (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2023, č. j. 91 Co 282/2023-97, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním. Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Dovolatel ve svém dovolání dovolacímu soudu předkládá k řešení několik otázek, v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešených, a to konkrétně - zda je v občanskoprávním řízení o určení pasiv dědictví postup soudu spočívající v provádění jiných důkazů než důkazů nutných k posouzení existence naléhavého právního zájmu, nesprávným úředním postupem, který souvisí s rozhodovací činností, - zda je výrok soudu o zamítnutí žaloby s návrhem na určení rozhodnutím, v jehož obsahu se bezprostředně odráží nesprávný úřední postup spočívající v irelevantním dokazování skutečností nepodstatných pro rozhodnutí o žalobě na určení, - jak se nesprávný úřední postup spočívající v irelevantním dokazování skutečností nepodstatných pro rozhodnutí o žalobě na určení bezprostředně odrazil v obsahu výroku soudu o zamítnutí žaloby na určení, - zda je výrok soudu o nákladech řízení konečným rozhodnutím, v jehož obsahu se bezprostředně odráží nesprávný úřední postup spočívající v irelevantním dokazování skutečností nepodstatných pro rozhodnutí o žalobě na určení, - jak se nesprávný úřední postup spočívající v irelevantním dokazování skutečností nepodstatných pro rozhodnutí o žalobě na určení bezprostředně odrazil v obsahu výroku soudu o nákladech řízení.
6. Z předestřených otázek je zjevné, že dovolatel se ve své podstatě domáhá posouzení právní otázky, zda za nesprávný úřední postup podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), lze pokládat situaci, kdy soud žalobce podle § 118a odst. 1 o. s. ř. nepoučí o nedostatku jeho naléhavého právního zájmu a namísto toho vede nadbytečné dokazování jiných skutkových okolností, jež vyústí v to, že posléze neúspěšnému žalobci je uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, které vznikly při provádění nadbytečného dokazování.
7. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že žalobce v projednávané věci nemá nárok na náhradu škody, neboť případné procesní pochybení soudu v občanskoprávním řízení o určení pasiv dědictví nepředstavuje nesprávný úřední postup, skončilo-li toto řízení pravomocným rozhodnutím, které jako nezákonné nebylo zrušeno. V projednávané věci není dán ani odpovědnostní titul v podobě odpovědnosti státu za škodu z důvodu nezákonného rozhodnutí, neboť jak vyplývá z ustanovení § 8 OdpŠk, nárok na náhradu škody lze uplatnit pouze tehdy, pokud takové pravomocné rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, nebo jeho nezákonnost byla konstatována v jiném řízení; o takový případ se však v projednávané věci nejedná. Napadený rozsudek rovněž vychází ze závěru, že nárok žalobce vylučuje též znění § 31 odst. 2 OdpŠk, když žalobce uplatňuje v projednávané věci svůj nárok na náhradu nákladů řízení, který mohl podle občanského soudního řádu uplatnit již v posuzovaném řízení, avšak náhrada nákladů řízení mu nebyla přiznána; není proto možné, aby žalobce dosáhl náhrady v tomto řízení. Odvolací soud konečně uzavřel, že není dána ani příčinná souvislost mezi žalobcem namítaným nesprávným úředním postupem a náklady řízení, které musel žalobce procesně úspěšné žalované v posuzovaném řízení uhradit.
8. Dovolací soud poukazuje na to, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1333/2022).
9. Dovolatel ve svém dovolání důvody pro zamítnutí žaloby podrobil kritice, aniž by však ve vztahu k poslednímu jmenovanýmu (nárok žalobce je vyloučen ustanovením § 31 odst. 2 OdpŠk a absencí příčinné souvislosti) řádně vymezil předpoklad přípustnosti dovolání, resp. dovolací důvod (k požadavku, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 21.
1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Dovolatel tak řádně nezpochybnil všechny závěry odvolacího soudu o potvrzení zamítnutí žaloby, jež každý z nich obstojí samostatně. V důsledku toho dovolací soud konstatuje, že další argumentace dovolatele, vztahující se k závěru odvolacího soudu o neshledání nesprávného úředního postupu v projednávané věci, a tedy nedostatku odpovědnostního titulu, což bylo dalším samostatným důvodem pro zamítnutí žaloby, již nemůže přípustnost dovolání založit, neboť ani zpochybnění tohoto závěru se nemůže nijak příznivě v poměrech dovolatele projevit.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 7. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu